Bojová akce Jízdních rozvědčíků v červenci 1918 na Sibiři,

5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi.

 

       „Mladší důstojník 3. eskadrony československého jízdního pluku kornet Jiří Zrzavý (1 dne 4. srpna 1919 stanice Kamarčaga posílá hlášení veliteli 2. Jízdního pluku.

       Hlásím, že zúčastniv se všech bojů od vzetí Vladivostoku dne 29. června na Nikolsk – Ussurijském frontě, byl jsem vyslán kolem 23. července 1918 z vesnice Jengeněnka – Spasskoje, kde stálo oddělení jízdních rozvědčíků 5. pěšího pluku T.G. Masaryka na oddychu, na rozkaz tehdejšího velitele 5. pluku a velitele Chabarovského účastku kapitána R. Janů. Sám jsem odjel týž den na front do vesnice Šumakovky. Tam se ke mne připojilo (bylo veleno mne 10 jezdců jízdní rozvědky 5. pluku) a ještě 10 jezdců jízdní rozvědky 8. pluku. Dostal jsem od kapitána R. Janů rozkaz odjeti s těmito 20 jezdci pod mým velením do kláštera Trozického, ležícího asi 20 verst od stanice Šumakovky směrem severovýchodním. Tam jsem se měl dáti k dispozici veliteli přední hlídky praporčíku 7. z československého pluku, který byl usazen jako kupředu vyšinutá střáž na řece Ussuri (klášter leží na této řece) s jednou četou pěchoty s kulomety „Chauchaus“ (kulomety) a 15 jezdci jízdní rozvědky 7. pluku. Situace na frontě byla asi následující:

Legenda: Hlavní naše síly i s broněvikem nacházejí se na stanici Kaul, síly nalevo trati nepsány, vesnice Tichmejlovka neobsazena ani námi, ani nepřítelem.

Přijev kolem 8. hodiny do kláštera, našel jsem oddíl stojící na stráži, připravený k ústupu. Bylo hlášeno rozkazem 7. pluku, že se blíží ku klášteru oddíl bolševické jízdy. Dostal jsem rozkaz chrániti ústup našimi částmi a chrániti je na obou křídlech.

 

Vzav velení nad našimi jezdci tam se nalézajícími, poslal jsem rozvědku 7. a 8. pluku napravo a rozvědku 5. pluku nalevo od cesty, vedoucí ze Šumakovky do kláštera. Ustoupili jsme asi 4 versty zpět. Tam jsme zastavili a čekali na posilu, která nám měla přijeti na nákladním automobilu ze stanice Šumakovky. Asi po třech hodinách čekání, posila přijela a sice 1 četa pěchoty a ještě jedno oddělení „Chauchaus“ (kulomety) s podporučíkem 7. pluku. Ten převzal velení na celým účastkem. Když jsme se mu hlásili, ptal se mne, chci-li postupovati s našimi jezdci na klášter, rozkaz že mi ale nedává, že v případě nezdaru odpovědnost padá na mne. Dozvěděli jsme se sice od uprchlíků, kteří utekli ještě za námi z kláštera, že tam přijelo asi 20 bolševických jezdců. Já jsem hlásil podporučíku 7. pluku, že se pokusím klášter vzíti zpět.

Rozděliv moje jízdní oddělení na dvě části, napravo od cesty rozvědka 7. pluku v síle 15 jezdců, nalevo od cesty rozvědka 5. a 8. pluku. Já sám jsem postupoval nalevo od cesty zároveň v řetězu. Dojet na dohled kláštera, nechal jsem sesednouti z koní a rozvinul se vřetěz v pěším pořádku. Postupoval jsem jsa kryt hustým lesem, až asi na 600 kroků před klášter, kde na levém křídle les přestává a přechází ve vysokou trávu promíchanou rákosím. Na pravém křídle les dochází až ku klášteru. Postupujeme rychle a krytě ku předu, dostal jsem se až k samému klášteru, který jsem pak rychlým náběhem, kryje se v příkopech a v plotech dosáhl. Nepřítel, nevyčkav našeho přiblížení, uprchl zpět přes řeku Ussuri. Z výslechu mnichů, nacházelo se v klášteře kolem 25 bolševických jezdců, kteří vyzvěděvše o našich bratří, dříve se nacházejících částech a vybravše některé drahocennosti z kostela, odjeli v nepořádku při našem přiblížení. Obsadiv klášter a zajistit se u řeky – brod a vyslav hlídky na věž kostelní, z kterého bylo daleko viděti do nepřátelského bytu, poslal jsem hlášení zpět k pěchotě (2 čety z kulomety). Ti asi za 4 a půl hodina přišly za námi a převzali strážní službu. Já jsem na to vzav svoje jezdce, odjel jsem s nimi asi verstu na východ, kde byly klášterní stáje, tam jsem ustavil zástavy, které jsme drželi až do 3 hodiny noční, kdy přišel rozkaz vyjeti naproti batalionu 8. pluku, který nás šel zesílit. Též přijela baterie polního dělostřelectva. Potkal se s baterií, která jela v předu, dovedl jsem ji do kláštera, kde zaujala pozici a začala ihned stříleti za řeku Ussuri. Já, 2 čety 7. pluku s jízdní rozvědkou dostali rozkaz, odebrati se na rozjezd (stanici) Kaul. Tam pro mne ačkoli jsem byl v pravomoci velitele 7. pluku, žádného rozkazu nebylo. Byl jsem tedy ještě dva dny v klášteře, dělaje s rozvědkem 8. pluku společně rozjezdy k řece. Tam byl i ubit rozvědčík 8. pluku. Nemaje žádných zásob pro lidi ani pro koně a poněvadž batalion 8. pluku o mně nic nechtěl udělati, vrátil jsem se na rozjezd (stanici) Kaul a hlásil se u velitele 7. pluku, prose ho o další rozkazy. Hlásil mu stav jezdců a koní, byl jsem poslán zpět na Šumakovku, odkud jsem odjel na stanici Jengeněnka – Spasskoje, kde vše hlásil kapitánu Janů. Na to jsem byl 1. srpna 1918 povýšen na šikovatele za chrabrost v boji.

Zúčastnil jsem se potom všech bojů na Kvajuském rozjezdě a po přechodu 5. pluku na Uralskou frontu všech bojů v měsíci říjnu, listopadu a prosinci 1918, kdy jsem přišel na vlastní žádost k 2. Jízdnímu pluku jako praporčík, jmenovaný generálem Gajdou.

Za správnost sepsaného čestně ručí Zrzavý kornet.“

 

   „Dodatek:

O důležitosti Šumakovského (Šmakovkského) kláštera uvedu toto:

1) Klášter byl našim krajanům pravým křídlem a opíral se velmi výhodně o řeku Ussuri, jejíž brody byly klášterem úplně chráněny. Klášter byl klíčem k přechodu přes řeku do bytu (pozice) nepřítele, zároveň klíčem k jediné cestě do našeho bytu (pozice) to je k cestě na stanici Šumakovka.

2) Prudký kopec u samého kláštera s nedostavěnou věží, byl výborným pozorovacím místem pro naší altirérii, která ho též plnou měrou též využitkovala.

3) O důležitosti kláštera svědčí to, že naše vedení dozvědíc se o pokusech nepřítele, dostati se do kláštera, vyslalo jeden batalion pěchoty a baterii polního dělostřelectva, na vydržení jeho pozdějších prudkých útoků bolševiků, jimiž se konečně podařilo kláštera se zmocniti a tím přivoditi slábnutí našich částí na stanici Šumakovka a dále na Kavajeský újezd.

Za správnost sepsaného čestně ručí Zrzavý kornet.“

Poznámky:

1)   Kapitán Zrzavý Jiří, narozen  29. prosince 1894 v obci Vadín, v okresu Německý Brod, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil u 9. vozatajského divizionu v hodnosti poručíka (Leutnant). Do zajetí padnul 28. září 1916 v Stanislav. Do legií vstoupil 20. října 1917, přidělen byl k 5. střeleckému pluku v hodnosti kornet. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti, byl demobilizován.

 

5. střelecký pluk Československých vojsk na Rusi vznikl 30. květnu 1917 v Borispolu z Náhradního praporu 1. československého pěšího pluku. Od 31. července 1917 nesl čestný název „Pražský“, 30. října 1917 přejmenován na pluk „T. G. Masaryka“. Pluk byl součástí 2. Československé střelecké divize. Do Československa se vrátil v červnu 1920 a byl zařazen do Československé armády jako Pěší pluk 5 „T. G. Masaryka“.

7. střelecký pluk „Tatranský“ Československých vojsk na Rusi vznikl 21. července 1917 v Borispolu z Náhradního praporu 3. československého pěšího pluku. Pluk byl součástí 2. Československé střelecké divize. Do Československa se vrátil v červnenci 1920 a byl zařazen do Československé armády jako Pěší pluk 7 Tatranský“.

8. střelecký pluk „Slezký“ Československých vojsk na Rusi vznikl 21. července 1917 v Borispolu z Náhradního praporu 4. československého pěšího pluku. Pluk byl součástí 2. Československé střelecké divize. Do Československa se vrátil v srpnu 1920 a byl zařazen do Československé armády jako Pěší pluk 8 Slezký“.

 

Poznámky:

Kapitán Zrzavý Jiří, narozen  29. prosince 1894 v obci Vadín, v okresu Německý Brod, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil u 9. vozatajského divizionu v hodnosti poručíka (Leutnant). Do zajetí padnul 28. září 1916 v Stanislav. Do legií vstoupil 20. října 1917, přidělen byl k 5. střeleckému pluku v hodnosti kornet. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti, byl demobilizován.

 

Zdroje:

Vojenský ústřední archív Praha – www.vuapraha.army.cz – fond – 2. československý jízdní pluk „Sibiřský“ – karton 5, 6 a 8 – plukovní rozkazy, deníky, stavy a hlášení o činosti jednotek pluku.

Vlastní archiv

Cestami odboje III. a IV. kniha, Adolf Zeman a spol., 1926 - 1929, ISBN není uvedeno

Za svobodu IV. kniha, Otakar Vaněk, Vojta Holeček, Rudolfa Medka a spol., 1929 Praha, ISBN není uvedeno

Moje paměti, Radola Gajda, Jota 2008, ISBN 978-80-7217-584-0

http://www.valka.cz/

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
10.09.2015 12:58

Fotografován a popsán kořístní letoun Anatra DS Anasa

v NTM v Praze.  Anatra DS Anasa v kategorii Rakousko-Uherské vojenské letectvo -  Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppe .   
09.09.2015 13:11

Korfu a Brandýs

Dva Nové Fotografické články o Rakouské Monarchii. První o Vile císařovny Alžběty - řečené Sisi na řeckém ostrově Korfu  –   Zámek Achillion.  A druhý o Zámku v Brandýsi nad Labem, o jeho předposledním majiteli  Arcivévodovi Ludvíku Salvátorovi Toskánským světoznámém badateli a cestovateli a o posledním majiteli  císaři Karlu I.    Oba Fotografické články najdete v sekci Musea, pevnosti a místa Vojenské historie  –    Rakouská Monarchie a Císař František Josef I..
10.08.2015 23:13

Kapitán Josef Fokt

Životopis  Příslušníka České družiny, její 2. roty a celoživotního přítele  Plukovníka jezdectva Mirosla Brože.
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode