Marie Vysloužilová rozená Vymětalová * 1913

Verze 3 / 09.1. 2014                                               , žena atašé v Brazílii Aloise Vysloužila * 1913    

 

   Marie (Mařenka) se narodila 9. dubna 1913 rodičům Františku Vymětalovi a Františce Vymětalové, rozené Kubšovské v Rakousko-Uherské monarchii v Sarajevu, Bosna a Hercegovina.

Otec František Vymětal byl Militärrechnungobersoffizial 2. Klasse (Vrchní vojenský účetní oficiál – kapitán) účetním důstojníkem v Rakousko – Uherské armádě. Pracoval jako cenzurant a revident  účtárny intendance u 15. sboru v Sarajevu, později u 1. pěší divize taktéž v Sarajevu.

Rodina pocházela a později i po válce opět žila ve Šternberku ( 20 km severně) u Olomouce.

 

Školu Mařenka začala navštěvovat až po Velké válce za civilizaci (I. světová válka) konkrétně od 16. září 1919 ve Šternberku. Od 1. září 1924 chodí do školy ve Šternberku.

Ve školním roce 1927/1928 navštěvovala Jednoroční učební kurz při občanské škole smíšené taktéž ve Šternberku. V letech 1928 až 1930 navštěvovala dvouletou Veřejnou obchodní školu města Pardubic.

V Pardubicích žila u své sestry Theodory a jejího manžela, tehdy podplukovníka Miroslava Brože zástupce velitele ve vojenském jezdeckém učilišti v Pardubicích, který ji bral spíše jako svou dceru něž švagrovou. Sám ji doprovázel na veřejné akce a představení (uváděl ji tak do společnosti).

Mařenka se 7. prosince 1935 provdala za Aloise Vysloužila, tajemníka berní zprávy v Komárně, narozeného 14. května 1903 v Peumlově. Svatbu měli v kostele Svatého Václava v Olomouci. Svědky byli podplukovník Miroslav Brož a major Alfons Opluštil, oba příslušníci Jezdeckého pluku 2. v Olomouci.

S manželem Lojzíčkem jak ho rodina a přátelé nazývali, brzy čekali potomka. Bohužel o něj předčasným porodem přišli. Mařenka však již nemohla mít další děti. 

 

Po druhé světové válce manžel Mařenky Lojzíček pracoval pro Ministerstvo zahraničních věcí a byl poslán jako pracovník velvyslanectví do Brazílie. V  květnu 1947 tak manželé Vysloužilovy odpluli lodí „S/S Argentina“  do Brazílie, zde Lojzíček zastupoval Československo jako obchodní atašé.

V srpnu 1949 žili v Rio de Janeiro ve čtvrti Copacabana, Mařenka zde měla služebnou i kuchaře. Přesto pro místní honoraci vařila domácí knedlíky a jiné dobroty z domova. Zde je navštívili mimo jiných i cestovatelé Ing. Jiří Hanzelka s Ing. Miroslavem Zikmundem, při jejích cestě po Jižní Americe. Bydleli pravděpodobně přímo u nich a Mařenka pro ně také vařila české speciality, které si oba moc pochvalovali. Společně se domluvili, že po návratu všech z ciziny se sejdou v restauraci U Fleků v Praze.

Po „Vítězném únoru“ je komunisté z Brazílie na počátku 50–let odvolali. Zpět do vlasti si přivezli krom jiného i chladničku, která byla tehdy v Československé domácnosti naprostý přepych a unikát. Tato chladnička bez větších potíží pracovala až do její smrti v roce 1996 tedy 45 let.

 

Alois dál pracoval pro Ministerstvo zahraničí jako překladatel. Krom několika „Povinných“ jazyků jako ruština, němčina, angličtina, francouzština, španělština, portugalština uměl i čínsky a několik dalších jazyků. Po jeho nuceném odchodu do důchodu na začátku 60–let, si Alois sáhnul na život. Zemřel 21. června 1962 v Praze. Byl zpopelněn 26. 6. 1962 v Praze. Je pohřben rozptylem na Olomouckém ústředním hřbitově, který byl proveden 6. června 1970. Spolu sním byl toho dne rozptylem pohřbení i jeho švagrová – sestra Mařenky Theodora a jejich rodiče František a Františka Vymětalovi.

 

Sama Mařenka se poté přestěhovala z jejich velkého bytu naproti Obecnímu domu v Praze do menšího, který ji manžela nepřipomínal. Od roku 1970 bydlela v Benediktinské ulici 16 v Praze. Mařenka byla velice pedantní na pořádek. Vždy měla doma bezvadně uklizeno, nesnášela prach či upatlané kliky na dveřích. Byla silným kuřákem, tak bylo zábavné ji pozorovat třeba u vaření jak ji odpadával popel z cigaret. Příbuzné zajímalo jak vyvařovala v cizině knedlíky, když cigaretku nedala z ruky.

Protože nikdy předtím nepracovala a nebyla ani ničím vyučená, musela po smrti manžela nastoupit do práce, aby se uživila. Díky znalosti cizích jazyků získala místo knihovnice v Praze, kde setrvala až do odchodu do důchodu na začátku osmdesátých letech.

Mařenka s Lojzíčkem vedli čilí společenský život. Z doby svého mládí kdy žila u své sestry Dory v Pardubicích se znala s mnoha důstojníky. Například s podplukovníkem jezdectva Františkem Venturou, s kterým po smrti svého manžela Lojzíčka se pravidelně stýkala. Dcera Františka Ventury, Květa se na sklonku Mařenčina života o ni částečně starala. Stýkala se také s ženou generála Jaroslava Emingera, které poznala taktéž v Pardubicích, kde generál Jaroslav Eminger velel Jezdecké škole.

Mařenka zemřela 4. října 1996 v Praze po těžké nemoci. Byla zpopelněna 15. října 1996 v Praze.

 

Poznámky:

Tituly berní zprávy: 

Vrchní berní ředitel - Plukovník

Berní ředitel / vrchní berní správce - Podplukovník

Vrchní berní tajemník / berní správce - Major

Berní tajemník / vrchní berní oficiál - Kapitán

Berní adjunkt / berní oficiál - Nadporučík

Berní elév (čekatel) / berní manipulant (čekatel) – Poručík

 

Zdroje:

Vlastní archiv

 

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

12.07.2017 20:46

Desátník Slovenského štátu Tomáš Josef Lužbeták

Přiženěním jsem získal další příbuzné válečníky. Jedním z nich je i strýc manželčina otce (bratr jeho matky) Desátník Tomáš Josef Lužbeták.
28.06.2017 10:51

Příslušník SNB Strážmistr Ladislav Mašek

Článek popisující životní osudy dalšího Rodinného válečníka Ladislava Maška příslušníka SNB, zařazeného u Jáchymovských dolů .
06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
10.09.2015 12:58

Fotografován a popsán kořístní letoun Anatra DS Anasa

v NTM v Praze.  Anatra DS Anasa v kategorii Rakousko-Uherské vojenské letectvo -  Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppe .   
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode