Theodora Brožová rozená Vysloužilová

  Verze 2 / 23.9. 2010                                                       , žena plukovníka Miroslava Brože * 1903

 

   Narodila se 20. května 1903 rodičům Františku Vymětalovi a Františce Vymětalové, rozené Kubšovské v Rakousko-Uherské monarchii v Sarajevu, Bosna a Hercegovina.

Otec František Vymětal byl Militärrechnungobersoffizial 2. Klasse (Vrchní vojenský účetní oficiál – kapitán) účetním důstojníkem v   Rakousko – Uherské armádě. Pracoval jako cenzurant a revident  účtárny intendance u 15. sboru v Sarajevu, později u 1. pěší divize taktéž v Sarajevu.

Rodina pocházela a později po válce opět žila ve Šternberku u Olomouce.

Dne 18. června 1921 se Dora Vymětalová provdala za tehdejšího kapitána jezdectva Miroslava Brože příslušníka Jezdeckého pluku 4, posluchače Ústředního jezdeckého ústavu  v Hranicích na Moravě. Svatba se  konala ve Šternberku. Svědkem Miroslava byl nadporučík František Bílík toho času taktéž posluchačem Ústředního jezdeckého ústavu  v Hranicích.  Svědkem Theodory byl Julius Růžek úředník z Olomouce. Oddávajícím byl okresní hejtman Oldřich Dostál s okresním tajemníkem Ferdinandem Střížem. Dora se svým mužem pravděpodobně seznámila po defilé legionářů městem Šternberku (možná při přehlídce v Olomouci nebo Šumperku), kde si ho vyhlédla. A velice pohledné mladé ženě se nedává košem. 

Od září 1921 se stěhuje s manželem do jeho nové posádky k Jezdeckému pluku číslo 4  v Klatovech.

V roce 1922 se Doře a Miroslavovi narodil syn Miroslav, stalo se tak v sobotu 12. srpna 1922 v Klatovech v pět hodin třicet minut ráno.

Dnem 1. září 1926 je štábní kapitán jezdectva Miroslav Brož převelen do Pardubic k Vojenskému jezdeckému učilišti jako učitel. Theodora se synem se stěhují též.

Zde se Dora stýká s honorací města, zvláště po povýšení Miroslava na zástupce velitele Vojenského jezdeckého učiliště a posléze do hodnosti podplukovníka jezdectva.

Zvláště dobře si rozumí se ženou velitele Vojenského jezdeckého učiliště pozdějšího generála Jaroslava Emingera.

Po  21. červenci 1931 se rodina opět stěhuje k Jezdeckému pluku 4 do Klatovech. Kde se stává Miroslav dnem 6. srpna 1931 velitelem Polní jezdecké korouhve II/4 posádkou v Dobřanech.

V září 1932 přebírá podplukovník Miroslav Brož prozatímní velení pluku a posádky od plukovníka Josefa Dostála v Klatovech. Na funkci velitele pluku a posádky v zastoupení setrval až do 30. července 1933. Druhý den se opět ujímá velení Polní jezdecké korouhve II/4 v Dobřanech. Tak i Dora se synem se stěhují sem a tam.

Už v září 1933 je ustanoven zástupcem velitele pluku v Klatovech a rodina se opět stěhuje.

Na konci roku 1933 je na MNO rozhodnuto o převelení podplukovníka Miroslava Brože do Olomouce, kde převezme funkci prozatímního a později je i jmenován velitelem Jezdeckého pluku 2. „Sibiřského“.

Od února 1934 je rodina tedy přestěhována do Olomouce. Zde setrvají pospolu 10 let, až do konce II. světové války.

Zde v Olomouci rodina bydlela na Třídě československých legií v takzvaném Paláci „Čechoslávie“.

O Doře se říkalo, že je to nejkrásnější žena Olomoucké posádky.

Syn Miroslav zde navštěvoval měšťanskou školu. Hodně času také trávil v kasárnách u koní. Už jako pětiletý měl vlastního koně – poníka (a důstojnickou vojenskou uniformu), dostal ho jako dárek k vánocům. A stále častěji utíkal z domova. Maminka Dora z něho chtěla mít uhlazeného, vzdělaného věřícího člověka a otec zase vojáka. S maminkou musel chodit na odpolední čaje, kde se setkávala s honorací města. Také byla velice pobožná a tak se synem často navštěvovala kostel, na rozdíl od jejího manžela.

Seznámila a spřátelila se s Malvínou Androvou. Manželkou majitele firmy ASO (Ander a syn Olomouc) Josefem Anderem. Přátelila a setkávala se také s umělci. Mimo jiné s malířem Josefem Schneiderkou. Který ji daroval plátno cca. 1x1,5m „Holandský rybář“ malovaného v Holandsku ve Volenden v roce 1929. Kde byl na studijní a inspirativní cestě společně s bratry Aloisem a Ludvíkem, kteří byli také malíři.

Pravděpodobně po  II. světové válce kdy manžel plukovník Brož putuje po posádkách, má v Olomouci módní salón „Dora“ poblíž nádraží. Ale je možné že si ho otevřela už za války, kdy manžel pracuje na Olomoucké poště.

Uměla velice dobře šít a vyšívat oblečení. Měla svoji vlastní výbavu s monogramem TB, kterou z velké části si sama zhotovila. V nučkám tak sama později šila oblečení a vyšívala výbavu. Později když jezdívala za synem a vnoučaty do Karlových Varů, přivezla vždy nějaké nové oblečení pro vnoučata.

Po „Vítězném únoru“ 1948 je Nový režim vystěhoval ze služebního bytu (pravděpodobně v březnu 1948). Miroslav se rozhodl odstěhovat na rodinný statek do Dobrovice. Dora chtěla zůstat v Olomouci.

Zůstala bez finančních prostředků, musela nastoupit do pracovního poměru.  Protože však jako manželka vyššího důstojníka nikdy nepracovala (vdávala se v 18letech), neměla tak nárok na důchod. Byla tedy nucena odpracovat 25let, aby měla nárok na důchod. Nejprve nastoupila do nádražní restaurace jako servírka a pak díky známé získala místo v prodejně UVA (Umělecké výrobní družstvo), kde se stala časem vedoucím.

Ve svém módním salónu „Dora“, který byla nucena zavřít i zpočátku bydlela. Její nejlepší přítelkyně Malvína byla zavřena v komunistickém lágru. Ve volném čase po bazarech a starožitností zkupovala vzácné obrazy a starožitnosti za tu trochu peněz co ušetřila.

Pravděpodobně v šedesátých letech (1960 – 1962) je zatčena a vzata do vazby za přechovávání zlata a cenností. Stalo se tak na udání syna Mariana Andra její dobré přítelkyně Malvíny, jež si tato přítelkyně svoje zlaté šperky k Doře schovala. Ve vazbě strávila asi půl roku. Vazební věznice ji velice podlomila zdraví a i psychiku. (Syn Marian byl Andrův syn s prvního manželství, Malvína byla tedy jeho nevlastní matka.)

Dora byla velice pobožná. Na cesty si brala několik obrázků a sošek svatých a mučedníků. Ty si vždy vystavěla v místnosti kde přebývala.

O svých starších sourozencích před vnoučaty občas hovořila, „že umřeli ještě v dětství na nemoce na, které tenkrát ještě nebyli léky“.

Jedním z důvodu rozchodu Dory s manželem Miroslavem bylo nucené vystěhování ze služebního bytu a jeho nucený odchod z armády. On chtěl na rodinný statek do Dobrovice, ona chtěla zůstat v Olomouci. Dalším důvodem byli oni sami, sňatek to byl dohodnutý, takzvaný z rozumu.

Někdy v 50-tých nebo 60-tých letech chtěla se Miroslavem dát svůj vztah opět do pořádku. Přijela za ním do Dobrovic oba pěvně rozhodnuti dát manželství dohromady. Ale po pár dnech se opět pohádali a Dora se vrací zpět do Olomouce.

V té době bydlí na I.P. Pavlova 51 v Olomouci.

Zemřela 24. ledna 1970 ve Fakultní nemocnici v Olomouci na chronickou ischemickou chorobu srdeční. Byla zpopelněna 29. 1. 1970 v Olomouci. Je pohřbena rozptylem na Olomouckém ústředním hřbitově, který byl proveden 6. června 1970.

 

Vzpomínky potomků a přátel na Doru:

„Když přijela za námi vnoučaty do Karlových Varů vždy si brala několik obrázků a sošek svatých a mučedníků. Ty si vždy vystavěla v místnosti kde přebývala. Také přivezla vždy nějaké nové oblečení pro nás děti.

Do toho nás pak vyšnořila a vyrazili jsme na procházku či výlet na Lázeňskou promenádu – Kolonádu, pak jsme si sedli do kavárny hotelu „Grandhotel Pupp“. Tam si babička dala kávu a pro nás děti objednala rakvičku a poté jsme vyrazili zpět k domovu do Dalovic.“

 

Poznámky:

Z dob kdy Dora s rodiči žila v Bosně a Hercegovině pochází od ní i recept na plněné papriky s náplní masa a rýže. Dnes je tento recept bežný, ale po Velké válce byla jednou z prvních kdo toto jídlo rodině a hostům podával.

 

Josef Schneiderka (28. 8.1899 Křivé – 26. 4.1945 Uherské Hradiště)

Alois Schneiderka  (24. 12. 1896 Valašské Meziříčí –  7. 9. 1958 Velké Karlovice – Soláň)

Ludvík Schneiderka (1903–1980)

 

Ústřední lidová umělecká výroba – zřizovala prodejny Krásná jizba a ÚVA.

 

Obchodní firma ASO (Ander a syn Olomouc)

Josef Ander mladší byl vrchní ředitel rodinné firmy ASO. Firmu založil jeho otec Josef Ander starší, který začínal s malým krámkem na Svatém kopečku v Olomouci. Firma úspěšně přežila Velkou válku a dařilo se jí i v nové Československé republice. Josef Ander mladší, který převzal vedení firmy, zavedl samoobslužný prodej a začal stavět obchodní domy. Myšlenku si přivezl z Ameriky kde byl na studijním pobytu. Stavěl nejen v Československu (2x v Olomouci, v Ostravě, v Brně, v Praze a jinde) ale i ve Vídni a Peru – Limě dohromady postavil a zavedl na 20 obchodních domů. (První v Československu ale i v Evropě byl obchodní dům v Olomouci.) Také podporoval Olomoucký sport. Sponzoroval fotbalový a tenisový klub, z velké části sám financoval nový fotbalový stadion v Olomouci pro 20 000 lidí (1938 – 1940), který nesl jeho jméno. Proto se jméno ASO objevuje v roce 1937 i v názvu klubu SK ASO Olomouc. S rodinou bydlí na Svatém kopečku v Olomouci. Ve válečných letech je o letních školních prázdninách u firmy ASO zaměstnán i syn Dory Miroslav.

Firma ASO byla v roce 1948 znárodněna a stávající obchodní domy přejmenovány na Prior. Krom obchodních domů v zahraničí (ve Vídni a v Limě) ty zůstali v držení rodiny Andrů. Vedla je dcera Josefa Andra mladšího z prvního manželství. Fotbalový klub SK ASO Olomouc zanikl v roce 1949. A Andrův stadion byl přejmenován v roce 1950 na Stadion Míru. On sám byl zatčen a poslán na převýchovu prací asi na 15let do komunistických lágrů. Jeho žena Malvína na 12 let. A jejich syn Marian pouze na 5 let, ale do Ostravských dolů. Po návratu se mu Dora staralo o prádlo a trochu mu pomáhala s domácností.

Po propuštění Josefa Andreho z komunistických lágrů, mu dcera přes Rakouský či Německý konzulát posílala „Valutový důchod“, který hodní soudruzi už přepočítali na Tuzexové bony nebo na koruny. Sám pracoval s manželkou v zahradnictví v Olomouci.

Později se přestěhovali do vily v Luhačovicích u Zlína, kterou zakoupil Josef Ander již ve dvacátých letech. Zde Androvi (potomci) bydleli až do roku 1984, kdy ji získla stát a proměnil ve vládní vilu. Dnes je z ní exkluzivní hotel. V devadesátých letech Olomoucký stadion opět získal jméno Andrův stadion.

 

Zdroje:

Rodinný archiv

http://www.svatykopecek.com/curibund/10-OSOBNOSTI/31-Ander-Josef-ASO-obchodnik

http://www.hotelluhacovice.cz/uvod.html

http://www.sigmaci.webgarden.cz/historie-sigmy

 

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

12.07.2017 20:46

Desátník Slovenského štátu Tomáš Josef Lužbeták

Přiženěním jsem získal další příbuzné válečníky. Jedním z nich je i strýc manželčina otce (bratr jeho matky) Desátník Tomáš Josef Lužbeták.
28.06.2017 10:51

Příslušník SNB Strážmistr Ladislav Mašek

Článek popisující životní osudy dalšího Rodinného válečníka Ladislava Maška příslušníka SNB, zařazeného u Jáchymovských dolů .
06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
10.09.2015 12:58

Fotografován a popsán kořístní letoun Anatra DS Anasa

v NTM v Praze.  Anatra DS Anasa v kategorii Rakousko-Uherské vojenské letectvo -  Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppe .   
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode