Kapitán František Hrdlička  *1885

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.                         Verze 2 / 17.9. 2010

Druhé Italicjimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob.

Třetí „Malé“ – černé jimž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.

 

     Narozen 19. září 1885 v obci Kopaniny v tehdejším politickém okresu Ledeč nad Sázavou v Rakousko – Uherské monarchii, rodičům Františkovi Hrdličkovi a Marii Hrdličkové rozené Rosolové.

Po začátku školní docházky navštěvoval 5. ročníků obecní školy. Buď už předtím nebo nástupem na reálnou školu se rodina přestěhovala do Prahy. Kde také na Žižkově navštěvoval 7. ročníků reálné školy a poté 4. ročníky obchodní akademie v Praze. Následně pracoval jako bankovní úředník. Ovládal čtyři jazyky slovem i písmem. A to Češtinu, Němčinu, Maďarštinu a Ruštinu. Byl také členem Sokola. Pravděpodobně měl bratra Bohdana, který později (1920) bydlí v Praze na Smíchově, Smetanova 9.

V době odvodu je František Hrdlička v roce 1907 podle vojensk karty 177cm vysoký, s protáhlým obličejem s úměrným nosem, blondýn s modrými oči.

František Hrdlička je povolán k vojenskému odvodu na jaře v roce 1907. Brannou povinnost nastoupil 18. srpna 1907. U odvodu prohlásil, že má v úmyslu se stát důstojníkem a sloužit asi 5. let. Jako vzdělaný člověk byl proto zařazen do Infanterie kadetten schule in Kassa (kadetní školy pro pěchotu v Košicích) jako Kadett-Officiers-Stellvertreter (kadet-důstojnický zástupce) a zařazen do stavu Infanterieregiment Nr. 66 (Pěší pluk č. 66). Pluk je posádkou v tehdejším Uhersku. Konkrétně velitelství, II., III. a IV. pěší prápor v Ungvár (Užhorod) a  I. pěší prapor v hraničním městečku Zvornik na řece Drně v Bosně a Hercegovině (stav z roku 1908). Pravděpodobně byl zařazen jako jednoroční dobrovolník.

Dne 13. listopadu 1908 při vyřazení z Kadetky je povýšen do hodnosti Fähnrich (praporčík). Prodělal také později půlroční jezdecký výcvik a šermířský kurs.

Dnem 1. května 1910    je povýšen do hodnosti Leutnant podle výnosu C. a K. ze dne 25. a 26. dubna 1910. Získal také příspěvek na vybavení ve výši 240 korun.

Na konci roku 1911 požádal o propuštění do zálohy a při té příležitosti požádal o složení (odebrání) hodnosti Leutnant. K 3. lednu 1912 byl uvolněn z armády a hodnost mu byla odňata. Zároveň byl přeložen k Infanterieregiment Nr. 21 (pěší pluk č. 21), patřící pod doplňovací obvod Čáslav.

Do začátku války se stihl oženit. Pravděpodobně měl i jedno dítě. Začátkem války je mobilizován Infanterieregiment Nr. 21 (pěší pluk č. 21) v hodnosti Infaterist (pěšák – vojín). Zažádal si o vrácení důstojnické hodnosti Leutnant, a když je mu vyhověno, ocitá se opět v řadách Infanterieregiment Nr. 66. S plukem odjíždí na ruskou frontu, kde 27. května 1915 upadá do zajetí u Sieniawa v Polsku. V době zajetí je plukovním pobočníkem Infanterieregiment Nr. 66 (pěší pluk č. 66).

Dne 16. listopadu 1916 se přihlásil do Československého vojska na Rusi v zajateckém táboře v Ašchabatu v Turkmenistánu a 18. června 1917 je zařazen do vojska. Byl přiřazen k 5. pěšímu pluku „Pražskému“ později přejmenované na „T.G. Masaryka“ v Barispolu v hodnosti střelec a zařazen je do 4. roty. Později je naznačen šikovatelem. Jeho legionářské číslo je 22 823.

Pravděpodobně 24. července 1917 je převelen ke skupině jízdních rozvědčíků 5. pěšího pluku.

V době začátky střetů s bolševiky konci května se 5. pěší pluk „T.G. Masaryka“ nacházel ve Vladivostoku spolu se 7. a 8. pěším plukem. Tamní proti bolševistické vystoupení se datuje na 29. června 1918 kdy jmenované pluky, obsadili Vladivostok a zajistili bolševické jednotky. Následoval přesun 103 verst na západ k Nikolsk-Usurijska kde dobití města ve dnech 3. a 4. července 1918 předcházeli těžké boje.

Dne 3. července 1918 je „za přesné a svědomité vykonávání služby a dobrý vliv na mužstvo, jmenován velitelem čety s právem nošením distinkcí šikovatele“.

Na konci srpna 1918 je mu vysloveno pochvalné uznání velitelem východního oddílu. Za akci 5. srpna 1918 kdy donutil jako velitel rozvědky ustoupit nepřítele u Uspenky a 11. srpna 1918 dokázal získat cenné zprávy o nepříteli u Štěpanovky. Je však možné že mu pochvala byla udělena později, popřípadě v roce 1919 kdy mu za tyto akce byl udělen řád M. R. Štefanika - Sokol I. stupně s meči.

5. střelecký pluk se na začátku ozbrojeného vystoupení Československých legií proti Bolševikům nacházel ve Vladivostoku. Bránil tedy magistrálu od východu. Zmíněné akce Františka Hrdličky se odehrály na takzvané „Nikolsk-Ussurijské frontě“ podle města Nikolsk Ussurijsk dnes pouze  Ussurijsk.

Štěpanovka je město asi 200 verst severně od Nikolsk-Usurijska na takzvané severní Amurské Transsibiřské magistrály.

Dnem 4. září 1918 je převeden z 5. pěšího pluku do 1.československého jízdního divisionu východního - Vladivostockého. Kde také 17. září 1918 nastupuje a je naznačen pobočníkem velitele v té době podrotmistra Pousky.

Bohužel osoba podrotmistra Pousky je zahalena tajemnem. V databázi legionářů VUA Praha se ho nepodařilo najít (identifikovat) a v seznamech 2. jízdního pluku jako nástupce jízdního východního divisionu Vladivostockého se nevyskytuje – nesloužil v něm.

Dne 12. října 1918 je zapsán do seznamu 2. jízdního pluku v Tjumeni a zároveň je celý jízdní division převeden do stavu 2. jízdního pluku. Dne 20. 12. října 1918 je jmenován dispozičním důstojníkem a dočasně naznačen pobočníkem velitele pluku. A dne 18. prosince 1918 je definitivně jmenován plukovním pobočníkem.

Tento den odeslal velitel 2. jízdního pluku plukovník Jaroslav Červinka, žádost o povýšení Františka Hrdličky na poručíka. Ale jeho nadřízený generálmajor Radola Gajda velitel II. Československé střelecké divize povýšení na poručíka zamítl a povýšil ho pouze na praporčíka.

Dne 22. února 1919 je proto jmenován praporčíkem. Dnem 19. července 1919 hodnost praporčíka Československého vojska na Rusi rozkazem  přejmenována na korneta. Tak i František Hrdlička je jmenován kornetem.

Dne 2. července 1919 je jmenován náčelníkem štábu v Mansko – Kanské skupině.  Město Kansk leží asi 700km na západ od Bajkalského jezera.

Dne 11. srpna 1919 je dekorován řádem M. R. Štefanika - Sokol I. stupně s meči. A dnem 17. srpna 1919 je povýšen na poručíka, se zpětnou platností od 1. května 1919.

Dne 7. ledna 1920 je zproštěn povinností náčelníka štábu v Mansko – Kanské skupině z důvodu likvidace této bojové skupiny.

Dne 11. března 1920 je na vlastní žádost zproštěn úřadu pobočníka pluku a i propuštěn ze stavu 2. jízdního pluku a převeden k úřadu Národo – hospodářského odboru v Charbíně. Zároveň mu bylo velitelem pluku plukovníkem Červinkou udělena pochvala „Jménem služby vyloveno pochvalné uznání velitelem 2. Jízdního pluku za horlivé a svědomité plnění služebních povinností v úřadě plukovního pobočníka).  Jako důvod svého propuštění z armády, uvedl že má v úmyslu se v Rusku usadit.

V dubnu (19.) nebo začátkem května 1920 je úřad Národo – hospodářský zrušen. František Hrdlička je převeden do sboru důstojníků zplnomocněnce vlády Československé republiky v Rusku. Úřad Národo – hospodářský je vtělen do Informační Statické kanceláře generálního konzulátu ve Vladivostoku. Dál pracuje pro Československou republiku, pravděpodobně na konzulátu v Charbinu. Dne 5. srpna 1920 je mu udělena šestiměsíční dovolená.

Dne 5. března 1920 je povýšen – přejmenován na nadporučíka, výnosem M.N.O.. V prosinci 1920 byl převeden do I. zálohy jako nadporučík v záloze. Byl dán do kmenového počtu 2. jízdního pluku v Olomouci. Záložní vojáci byli vedeni u Náhradní korouhve (Náhradní eskadrona) pro případnou mobilizaci. Velitelem Náhradní korouhve byl v roce 1923 major Hejný. K 31. prosince 1925 byl převeden z I. zálohy do II. zálohy. Ke dni 28. října 1927 byl povýšen na kapitána v záloze.

Dne 4. listopadu 1931 zemřel v Charbině v Čínské republice. Úmrtní list vystavil farní úřad katolického kostela sv. Stanislava v Charbině. Ve správě Československého konzulátu v Charbině pro vojenské orgány v Československu se uvádí „Potvrzuje se, že František Hrdlička, 46 let stár, v pomatení mysli otrávil se strychninem 4. listopadu 1931 ve školce Východočínské dráhy v Charbině.“

 

Poznámky:

Infanterieregiment Nr. 66 (Pěší pluk č. 66 Uherský) vznikl v roce 1860.

Dislokace pluku v roce 1908 byla následující, velitelství pluku, II., III. a IV. pěší prápor v Ungvár (Užhorod) a  I. pěší prapor v Zvornik (pohraniční městečko  na řece Drně v Bosně a Hercegovině).

Dislokace pluku v únoru 1914 byla následující, velitelství pluku, III. a IV. prapor Ungvár (Užgorod), I. prapor Kassa (Košice), II. prapor Goraźde (pohraniční městečko v Bosně a Hercegovině na břehu řeky Drina).

Velitelem v roce 1908  byl Oberst (plukovník) Joseph Paur.

Velitelem v roce 1914  byl Oberst (plukovník) Virgil Geőcz.

Infanterieregiment Nr. 66 působil v sestavě 29. pěší brigády, 15. pěší divize, VI. armádní sbor – pluk určený pro frontu v Haliči proti Rusku.

Národnostní složení pluku bylo 46% Slováci, 25% Maďaři, 22% Rusíni - Ukrajinci, 7% ostatní národnostní.

Doplňovací obvod pluku byl v Ungvár (v současnosti Užgorod na Ukrajině).

 

Transsibiřská magistrála se začala stavět roku 1891. Měla propojit Rusko (Petrohrad) s odlehlými oblastmi Sibiře, pobřežími oblastmi Tichého oceánu a přístavem Vladivostok. Na přelomu století se povedlo železnici dokončit. Takzvaná Amurská trať (dráha) vede po severním břehu podél řeky Amur.

V roce 1903 se po dohodě s Čínou povedlo cestu do Vladivostoku zkrátit, napojením magistrály přes čínské Mandžusko (Tarskaja - Charbin - Ussurijsk). Tato možnost napřímila trať z města Karynskaja (kde původní do trať uhýbá k severu a vede až do Chabarovska kde vede zpět na jih do Nikolsk-Usurijska. Tato trať vede souběžně s jižní, ale asi 500 – 700 verst severně. O ty je jižní která vede přímo na východ kratší a to dvakrát.

O magistrálu se vedli tuhé boje s bolševiky, zvláště o tu severní Amurskou. Naopak o jižní odbočku se nevedli žádné boje, protože vedla územím patřící Číně.

 

Dne 24. listopadu 1919 se ujímá úřadu plnomocníka Československé vlády na Sibiři nově naznačený (*1875, †1954). MUDr. Václav Girsa už od dubna 1918 pobývá ve Vladivostoku kde zastupuje OČSNR. Dne 9. prosince 1919 je zřízen při úřadě plnomocníka Československé vlády na Sibiři MUDr. Václava Girsi –Ústřední národohospodářský odbor.

V roce 1936 byl konzulem Československé republiky v Charbinu dr. Rudolf Hejný.

 

Zdroje:

Vlastní archiv (Rodinný archiv)

Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz - Fond Osobních spisů - Fond 2. Jezdeckého pluku na Rusi

Cestami odboje IV. kniha, Adolf Zeman a spol., 1926 - 1929, ISBN není uvedeno

http://www.valka.cz/

http://www.wikipedia.org/

http://cs.wikipedia.org/wiki/

http://en.wikipedia.org/wiki/

Foto:

Vlastní archiv (Rodinný archiv)

Vojenský ústřední archív Praha

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
10.09.2015 12:58

Fotografován a popsán kořístní letoun Anatra DS Anasa

v NTM v Praze.  Anatra DS Anasa v kategorii Rakousko-Uherské vojenské letectvo -  Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppe .   
09.09.2015 13:11

Korfu a Brandýs

Dva Nové Fotografické články o Rakouské Monarchii. První o Vile císařovny Alžběty - řečené Sisi na řeckém ostrově Korfu  –   Zámek Achillion.  A druhý o Zámku v Brandýsi nad Labem, o jeho předposledním majiteli  Arcivévodovi Ludvíku Salvátorovi Toskánským světoznámém badateli a cestovateli a o posledním majiteli  císaři Karlu I.    Oba Fotografické články najdete v sekci Musea, pevnosti a místa Vojenské historie  –    Rakouská Monarchie a Císař František Josef I..
10.08.2015 23:13

Kapitán Josef Fokt

Životopis  Příslušníka České družiny, její 2. roty a celoživotního přítele  Plukovníka jezdectva Mirosla Brože.
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode