Stručné životopisy podřízených, kolegů a přátel Plukovníka jezdectva Miroslava Brože

Verze 8/ 17.8. 2015

Brigádní generál Antonín Číla malíř porcelánu a učitel tělocviku pozdější legionář a brigádní generál. Narozen 6. ledna 1883. V době vypuknutí první světové války pobýval stejně jako Miroslav Brož v Rusku. V červenci 1914 se přihlásil do České družiny v Oděse. Spolu s Josefem Jiřím Švecem zavedl oslovení „Bratře“. V únoru 1919 převzal velení 10. střeleckého pluku „Jana Sladkého-Koziny“, předával v Irkutsku ruský státní poklad zástupcům bolševické vlády. Po návratu do vlasti 10. pěšímu pluku velel dál. V letech 1922–1928 velel 8. pěší brigádě a 4. pěší divize. V letech 1928–1934 zástupce velitele Zemského vojenského velitelství Brno, 1934–1937 předseda Odvolacího kárného výboru. K 1. lednu1938 odešel do výslužby. Účastnil se protinacistického odboje a v Pražském povstání velel Dejvické oddílu. Zemřel v roce 31. května 1983. V roce 1998 byl mu udělen in memoriam Řád Bílého lva II. stupně.

S Miroslavem Brožem se stýkali po celý život od jejich společného působení v České družině.

 

Generál Jaroslav Eminger byl ochráncem a přítelem Plukovníka Miroslava Brože. Narodil se 4. června 1886 v Čáslavi. Po vzoru svého otce, Čeňka rytíře Emingera plukovníka Rakouska-Uherska, rozhodl se stát důstojníkem. Vystudoval vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a nastoupil jako poručík v srpnu 1907 k 7. Dragounského pluku v Dobřanech. Později vystudoval Vysokou válečnou školu ve Vídni a stal se štábním důstojníkem na ruské a italské frontě Velké války.

Kapitán generálního štábu Jaroslav Eminger se dne 9. listopadu 1918 přihlásil do Československé armády a zúčastnil se bojů s Maďary na Slovensku. Poté byl náčelníkem československé vojenské mise Budapešti a následně velel jezdeckému pluku, jezdeckému učilišti, jezdecké brigádě, Zemskému velitelství v Brně. Dne 13. července 1933 byl Jaroslav Eminger povýšen do hodnosti brigádního generála. V letech 1935 – 1936 přednostou 2. oddělení (jezdectva, veterinářství a remontnictva) I. odboru MNO. V záři 1938 velel na Slovensku 3. rychlé divizi.

V dubnu 1939 se stal generálním inspektorem protektorátního Českého vládního vojska. Generál Eminger vytvořil koncepci Vládního vojska, podle jeho slov „má být vedeno a použito tak, aby se nepříčilo zájmům českého národa“. On a většina důstojníků jeho zboru věřili, že ve správný čas mohou pomoci svrhnout nacisty v Čechách. Až po příchodu Reinharda Heydricha poznali, že je to nemožné.

Vládní vojsko v síle 7 000 mužů se vyhýbalo jakémukoli nasazení v Německých rukách jak jen to bylo možné. Bylo vojensky nasazeno až v květnu 1944 v Itálii a to jen ke strážní službě.

V jednom z rozhovorů s důstojníky, v němž reagoval na dotaz, jak má důstojník vládního vojska pracovat s novými německými instrukcemi proti parašutistickým výsadkům odpověděl. „Bude-li jich málo, nenajdete je. Bude-li jich mnoho, přidáte se k nim!“

Po květnu 1945 stanul před soudem za kolaboraci. Dne 26. dubna 1947 ho soud zprostil všech obvinění. V prosinci 1948 Ministr národní obrany Ludvík Svoboda poslal generála Emingera mimo činnou službu. Zemřel v Praze 14. července 1964. Byl ženatý, ale bezdětný.

 

Podplukovník Karel Vašátko narozený 13. července 1882 v obci Litohrad u Rychnova na Kněžnou. Absolvoval gymnázium a studoval filozofickou fakultu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Stal se profesorem.

Před studiem na univerzitě absolvoval dnem 1. října 1902 jednoroční dobrovolní vojenskou službu k C. a k. pěšího pluku č.18 u 12. polní roty v Olomouci. V roce 1911 odjel pracovat na statek svého strýce do Ruska, do vsi Vilije ve Volyňské gubernii. V srpnu 1914 se přihlásil dobrovolně do České družiny a byl zapsán do stavu 2. roty. Po dobu nasazení České družiny a následně i střelecké brigády na frontě byl Karel Vašátko s ní až po bitvu u Zborova dne 2. července 1917 kde vedl útok 2 .roty. Kde byl vážně zraněn střepinou granátu do temene hlavy. Za tuto akci byl povýšen na podporučíka. Po částečném vyléčení se hlásí zpět do služby a je v dubnu 1918 převeden na štáb Československého zboru, kde má na starosti personální oddělení jako Děžurný generál. Na následky zranění po neúspěšné operaci v Čeljabinsku dne 9. ledna 1919 umírá. Pohřeben byl na čeljabinském hřbitově vedle svého přítele podplukovníka Josefa Švece.

Mimo jiných obdržel tyto vyznamenání: Kříže svatého Jiří 1.,2.,3. a 4.stupně, Řád svatého Stanislava 3.stupně s meči a stuhou, Medaili svatého Jiří 2., 3. a 4.stupně, medailí Za chrabrost, Soldatský kříž svatého Jiří…

S tím to mužem se Plukovník Miroslav Brož seznámil už při vstupu do České družiny (sloužili ve stejné rotě) a poté na přelomu listopadu a prosince 1918 kdy Miroslavovi zajistil místo ve 2. Jezdeckém pluku.

 

Brigádní generál Jaroslav Červinka narozený 24. června 1889 v Rize v tehdejším carském Rusku (dnes Lotyšsko), byl synem generála Jaroslava Červenky *1948, +1933 (Otec byl důstojníkem postupně v Rakousko-Uhersku, carském Rusku, Československých legií a v Československé armádě. V Ruské a Československé armádě měl hodnost generála.) Po základním ruském vzdělání absolvoval ruská vojenská učiliště kde byl vyřazen v roce 1909 v hodnosti podporučíka Ruské armády. V prosinci 1914 byl těžce raněn u Varšavy, Góra Kalvarii. Dne 28. dubna 1917 si podává žádost o zařazení do Československých legií. Je přijat a v květnu je presentován u Československých legií v hodnosti kapitána. Dne 18. června 1917 se stává velitelem 6. střeleckého pluku „Hanáckého“ a 5. září 1917 je jmenován plukovníkem. Dne 8. března 1918 se účastní s 6. střeleckým plukem „Hanáckým“ bitvy u Bachmače. Dne 4. října 1918 je jmenován velitelem právě ustanoveného 2. jezdeckého pluku. Po návratu do Československa zůstává v činné službě v hodnosti plukovníka jako velitel 2. jezdeckého pluku „Sibiřský“ v Olomouci. V lednu 1921 je povýšen do hodnosti plukovníka pěchoty Československé armády. V květnu 1921 je povýšen do hodnosti plukovníka generálního štábu. Od 1. listopadu 1923 je velitel 9. pěší brigády v Českých Budějovicích a 15. června 1925 se stává velitel 3. jezdecké brigády v Bratislavě. Dne 1. května 1928 je jmenován brigádním generálem. V březnu 1938 se stává posádkovým velitel Prahy. Od ledna 1940 je v penzi. V květnu 1945 je obviněn z kolaborace s Němci. Po převratu 1948 je přestěhován do nuceného bydliště v Černošicích a jako jiní i on je utlačován komunistickým režimem. Dne 3. dubna 1985 umírá v Praze. Během služby v carské armádě byl povýšen na gardového kapitána a v roce 1917 slouží v Petrohradském gardovém pluku ruské armády.

Plukovník Miroslav Brož pod tímto mužem sloužil u 2. jezdeckého pluku „Sibiřský“.

 

Armádní generál a prezident republiky Ludvík Svoboda s tím to mužem se Plukovník Miroslav Brož seznámil už v Československých legií v Rusku. Poprvé se setkali v roce 1916 v Kyjevě kde Ludvík Svoboda sloužil ve sboru hasičů. Od té doby si tykali. Ludvík Svoboda se narodil 25. listopadu 1895. Narukoval v roce 1915 k Infanterieregiment Nr. 81. Už 7. září 1915 byl v bojích u Trembowli zajat a poslán do zajateckého tábora Darnice u Kyjeva. V září 1916 nastoupil k 1. československému střeleckému pluku. S legiemi se zůčastnil bojů u Zborova, Bahmače a magistrále. Do vlasti se vrátil 2. září 1920. Po Velké válce sloužil v Kroměříži, Užgorodu a učil i na Vojenské akademii v Hranicích. Po okupaci 15. března 1939 odešel do Polska a po kapitulaci Polska se dostal do Sovětského svazu. Zde byl nejdříve internován a po napadení Sovětského svazu Německem začal budovat Československou vojenskou jednotku, která se na konec rozrostla v 1. československý armádní sbor. V roce 1945 byl ministrem národní obrany a od roku 1948 členem Národního shromáždění. V roce 1968 byl zvolen prezidentem. V úřadě byl do roku 1975 a 20. září 1979 umírá.


Kapitán Rudolf Popler dvojnásobný vítěz Velké pardubické v letech 1926 a 1930.

Narodil se 29. května 1899 ve Vysokém Mýtě. Jako malého ho strýc ho vzal na Velkou pardubickou. Okamžitě se zamiloval a věděl co bude v životě dělat. Otec mu později za výborný prospěch ve škole koupil koně. Po Gymnázia nastoupil vojenskou službu u Zeměbraneckého hulánský pluk č.2 ve Vysokém Mýtě a absolvoval školu záložních důstojníků v rakouském Stokerau. Poté sloužil na frontě v Itálii. Po Velké válce zůstává v armádě a slouží u Jezdeckého pluku 9. ve Vysokém Mýtě. Absolvoval vyšší jezdecký kurs v Pardubicích. Na začátku 20-let získává první sportovní úspěchy. Byl to všestranný jezdec, jezdil klasické rovinaté i překážkové dostihy tak i skokové soutěže. V roce 1929 se stal učitelem Vojenském jezdeckém učilišti v Pardubicích.

Startoval jak v soutěžích skokových, tak i na dostihových dráhách v ých dostizích. Ve Velké pardubické startoval devětkrát, poprvé v roce 1923. V roce 1926 a 1930 Velkou pardubickou vyhrál.

V roce 1932 skončil v tomto dostihu o hlavu koně druhý. Navzdory únavě a přes varování přátel chtěl alespoň zvítězit v Kinského memoriálu. Na skoku 80 cm vysokém dvojbradlí jeho kůň Ella klopýtl a dopadl plnou vahou na svého jezdce. Při převozu do nemocnice Rudolf Popler zemřel na poranění lebky a mozku. Překážka dnes se jmenuje Poplerův skok. Velké pardubické startoval devětkrát, poprvé v roce 1923. Dnes se v den konání Velké pardubické, jezdí dostih nazvaný Memoriál kapitána Rudolfa Poplera, je vlastně pokračovatelem Kinského memoriálu. V rozmezí třinácti let startoval v 506 dostizích, z nichž ve 140 zvítězil, ve 108 byl druhý a v 78 třetí.

Plukovník Miroslav Brož se s ním pravděpodobně seznámil ve Vojenském jezdeckém učilišti v Pardubicích.

 

Podplukovník František Ventura se narodil 13. srpna 1894 ve Vysokém Mýtě. Před Velkou válkou studoval v Praze Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. V roce 1915 narukoval do Rakousko–Uherské armády. Stal se z něho důstojník jezdectva – Hulánů. Po konci války zůstal věrný vojenskému jezdectvu. Byl poslán sloužit do Pardubic k Jezdeckému pluku 8. „Knížete Václava Svatého“.

V lednu 1920 nastoupil do Ústřední ekvitační školy v Pardubicích a v září 1920 byl spolu s ostatními armádními studenty slavnostně vyřazen. Poté absolvoval proslulou jezdeckou školu ve francouzském Saumuru.

Stejně jako většina jeho kolegů – důstojníků jezdectva i on se účastnil koňských závodů – dostihů. Na rozdíl od jiných on zaznamenával úspěchy. V roce 1922 v Pražské Chuchli vyhrál skokovou soutěž s klisnou Aspasií, další úspěchy následovali ve Vídni, Berlíně, Varšavě, v Nice a Římě.

Největšího sportovního úspěchu se dočkal v roce 1928 v Amsterdamu s koněm Eliotem na IX. olympijských hrách. V samotné soutěži je čekalo několik kol. V posledním kole (rozeskakování) již startovali pouze tři jezdci nadporučík František Ventura na koni Eliot, kapitán Pierre Bertrám de Balanda na koni Papillon z Francie a major Kühn na koni Pepotz ze Švýcarska (takové bylo i závěrečné pořadí). Poslední překážku oxer o výšce 160cm a šířce 210cm překonal pouze Eliot. Tento výkon se zapsal do Guinessovy knihy rekordů, nejnižším olympijským skóre (nulový počet chyb) v parkurovém skákání. Nadporučík František Ventura po získání zlaté olympijské medaile a návratu do Československa byl povýšen na kapitána a byl přijat prezidentem republiky T. G. Masarykem.

Poté byl učitelem v jezdeckém učilišti v Pardubicích. Závodní kariéru ukončil v roce 1930 po úrazu na závodech v Nice. Jako rozhodčí se zúčastnil jezdeckých soutěží na XI. olympiádě v roce 1936 v Berlíně.

V roce 1939 odešel z armády do výslužby a stal se ředitelem Královéhradeckých mostáren a strojíren. V roce 1945 se opětovně vrací do činné služby. V dubnu 1948 byl penzionován a později mu byla odebrána hodnost a penze. Následně se živil jako kotelník, vrátný i likvidátor mandelinky bramborové.

V roce 1955 se s rodinou přistěhoval do Karlových Varů, do Tašovic. Zde v Karlových Varech se velice brzy začal zajímat o místní jezdectví. Začal působit v secesní jízdárně v Karlových Varech, Tuhnicích. Zde trénoval mladé jezdce i koně. V roce 1957 na mistrovství republiky ve skoku v Poděbradech jeho svěřenci obsadili stříbrné a čtvrté místo. V šedesátých letech se přestěhoval zpět do Prahy a stal se předsedou Jezdeckého oddílu Jiskra Bílá Hora. Také jako brigádník pásl ovce na státním statku Klecany. Zde v Praze jezdil na klisně Matra (hnědka). Zemřel v Praze 2. prosince 1969. Krom jezdectví hrál tenis, lyžoval, jezdil rád autem a na motocyklu.

Ryzák Eliot byl valach bez původu, z uherské pusty (travinaté stepi v Maďarsku – Uhersku). Byl zakoupen armádou a jezdeckému výcviku přidělen k remontní eskadroně Jezdeckého pluku 8., která byla umístěna v Josefově. Po půlročním výcviku byl zařazen ke kulometné eskadroně v Přelouči s velmi špatným posudkem: „Eliot, ryzák valach, velmi dobře stavěný jezdecký kůň, tvrdé konstituce, těžce ovladatelný, vzpurný, vhodný jako nosný!“. Jednoho dne se sám ve stáji odvázal a vyběhl na dvůr a nechtěl se nechat chytit, přeskakoval voj a i vůz. Procházející tehdy nadporučík František Ventura poznal skokového koně. Nalákal ho na chleba a osedlal. Po krátké přípravě překonal výšku 183 cm, což byl tehdejší Československý rekord.

František Ventura o něm říkával „Skákal úžasně jen proto, že měl absolutní respekt před překážkou. Bál se o ni cvrnknout, zavadit. A to jsem poznal a dovedl jsem mu vyhovět v sedle.“

Eliot v roce 1936 byl vyřazen ze stavu armádních koní a František Ventura vymohl pro Elliota čestnou penzi ve vojenské hříbárně v Mimoni. Pak se dostal do stáje pana Košťála, majitele pardubické kavárny a hotelu Veselka. Pan Košťál byl za okupace s rodinou v roce 1942 pro podporu parašutistů popraven. Němci ryzáka Eliota pak poslali na jatka.

 

 

Poručík František Hrdlička pobočník velitele 2. jezdeckého pluku v hodnosti praporčíka později poručíka. Narozen 19. září 1885 v Kopaninách u Ledče nad Sázavou. Byl poručíkem u 66. pěšího pluku Rakouska-Uherska. Do zajetí padnul 27. května 1915 u Sieniawa v Polsku. Do legií vstoupil 18. června 1917 ze zajateckého tábora v Ašchabatu v Turkmenistánu. Nejprve vstoupil do 5. střeleckého pluku v hodnosti vojína. Po ověření jeho důstojnické kvalifikace, byl povýšen na praporčíka. Následně byl přeložen k 2. jezdeckému pluku v Tjumeni na podzim v roce 1918 a stává se pobočníkem velitele pluku tehdejšího plukovníka Jaroslava Červinky. V Plukovník Miroslav Brož s tímto mužem sloužil u 2. jezdeckého pluku „Sibiřský“. Oba pracovali pro štáb pluku.

 

Četař František Klečka je jedním z pomocníků či příslušníků plukovního skladu zbraní. Narozen 7. října 1893 v obci Velehrad u Uherského Hradiště. Byl svobodníkem u 3. pěšího pluku Rakouska-Uherska. Do zajetí padnul 11. března 1915 u Nida (pravděpodobně řeka u Polsko-Litevských hranic). Do legií vstoupil 12. července 1918 ze zajateckého tábora v Permské gubernii v hodnosti vojína. Byl přiřazen k 2. jezdeckému pluku v Tjumeni na podzim 1918 a stává se členem vozatajského oddílu. V roce 1919 se stává pomocníkem plukovního zbrojíře Miroslava Brože. Do vlasti se vrací až v listopadu 1920 v hodnosti četaře.

 

Major Vilém Pistorius byl velitel jízdní eskadrony 2. jezdeckého pluku. Narozen 23. března 1897 v obci Hořepník u Pelhřimova. Byl poručíkem u 10. dragounského pluku Rakouska-Uherska. Do zajetí padnul 15. června 1917 u Sieniawa v Polsku. Do legií vstoupil 7. dubna 1918. Nejprve sloužil u 2. dělostřelecké brigádě vstoupil do v hodnosti vojína. Po ověření jeho důstojnické kvalifikace, byl povýšen na praporčíka. Následně byl přeložen k 2. jezdeckému pluku v Tjumeni na podzim v roce 1918 a stává se velitel jízdní eskadrony. Do vlasti se vrací 27. lodním transportem v červenci 1920 v hodnosti nadporučíka.

 

Zdeněk Štěpánek bývalý legionář herec, hrál v legiích divadlo. Narozen 22. září 1896 (otec vyl známí herec, ředitel Stavovského divadla a divadelní autor Jan Nepomuk Štěpánek) v armádě Rakouska Uherska sloužil v 1. jízdním pluku, později 1. hulánském pluku a 2. září 1915 padnul do zajetí u obce Rovno. Do legií byl zařazen 2. března 1918 k Divadlu Československé armády na Rusi a do vlasti se vrátil 13. července 1920, pravděpodobně 22. transportem v hodnosti šikovatele.

I na tohoto muže jako penzista Miroslav Brož „Rád vzpomínal“ jako na cirkusáka, který si hrál na legionáře.

 

Poručík jezdectva v záloze Burian Vlastimil, narozen 9. dubna 1891 v Liberci Antonínu a Marii (Škaloudová) Burianům. Studoval 2 ročníky obchodní Č. O. B. a 1 ročník Maděrovy obchodní školy v Praze. Ale studia nedokončil a věnoval se herecké kariéře.

Odveden byl v roce 1913 do Rakousko–uherské armády (1 a opětovně 15. prosince 1920 do Československé jako vojín v záloze. Mobilizačně byl zařazen k Horskému praporu 1.

Až k 1. listopadu 1927 byl mobilizačně vtělen k Jezdeckému pluku 1. v Terezíně. Pravděpodobně na vlastní žádost a této žádosti známého herce se nějak podařilo vyhovět. Následně byl i poslán do Pardubic k  Vojenskému jezdeckému učilišti.  (2

Od 1. března 1928 do 28. března 1928 vykonal cvičení ve zbrani. Během tohoto cvičení byl dvakrát povýšen, nejprve 16. března 1928 na svobodníka v záloze a 23. března 1928 na desátníka v záloze. Toto cvičení probíhalo u 1. eskadrony v Praze v Karlíně.

Podporučíkem jezdectva v záloze je jmenován 1. prosince 1928, kmenově přísluší k Jezdeckému pluku 1.

Dalšímu cvičení byl přítomen od 2. do 29. května (dubna) 1929 u 2. eskadrony v Praze v Karlíně. Zde velel 2. jízdní četě, 1. eskadrony. (2. eskadroně velel štábní kapitán jezdectva Václav Čermák.)

K 31. prosince 1931 byl přeložen do II. zálohy. K 15. lednu 1938 byl mobilizačně vtělen k Dragounskému pluku 5.                               Poručík jezdectva v záloze Vlastimil Burian                                                                                           (zdroj fotografie: www.cas.sk)                   Dnem 19. února 1938 je jmenován poručíkem jezdectva  v záloze a 28. února 1938 byl kmenově přemístěn k Dragounskému pluku 4 v Klatovech. Mobilizační výzva na podzim 1938 se na něho jako záložního důstojníka II. zálohy nevztahovala. Konec za jeho dobrovolnou vojenskou kariérou záložního důstojníka jezdectva udělala březnová okupace v roce 1939 a rozkaz z července 1945, kdy je přeložen do stavovské skupiny důstojníka pěchoty ve výslužbě. Zemřel 31. ledna 1962 v Praze.

Poznámky:

1)         Do Rakousko–uherské armády byl povolán 14. dubna 1917. Od 1. července 1917 je veden jako důstojnický sluha. Počátkem září 1917 je veden u 2. roty náhradního praporu pravděpodobně 8. zeměbraneckého pluku.

Od poloviny září 1917 je veden již jako dezertér. Chycen byl počátkem dubna 1918 a vězněn v Praze. V srpnu 1918 byl eskortován do Vídně snad k soudu. Pravděpodobně k vynesení rozsudku do konce války již nedošlo.

2)         Bohužel pro Vlastu Buriana ve zkušební komisi zasedal či předsedal major Brož a milí Burian u zkoušky propadl. Miroslav Brož na to po létech už jako penzista rád vzpomínal.

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
10.09.2015 12:58

Fotografován a popsán kořístní letoun Anatra DS Anasa

v NTM v Praze.  Anatra DS Anasa v kategorii Rakousko-Uherské vojenské letectvo -  Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppe .   
09.09.2015 13:11

Korfu a Brandýs

Dva Nové Fotografické články o Rakouské Monarchii. První o Vile císařovny Alžběty - řečené Sisi na řeckém ostrově Korfu  –   Zámek Achillion.  A druhý o Zámku v Brandýsi nad Labem, o jeho předposledním majiteli  Arcivévodovi Ludvíku Salvátorovi Toskánským světoznámém badateli a cestovateli a o posledním majiteli  císaři Karlu I.    Oba Fotografické články najdete v sekci Musea, pevnosti a místa Vojenské historie  –    Rakouská Monarchie a Císař František Josef I..
10.08.2015 23:13

Kapitán Josef Fokt

Životopis  Příslušníka České družiny, její 2. roty a celoživotního přítele  Plukovníka jezdectva Mirosla Brože.
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode