Koně 2. Jezdeckého pluku  „Sibiřský“

 

Poznámka autora: V textu jsou použity slovní výrazy a pravopis, používané Československými vojáky v Rusku (počeštěné ruské výrazy, dobové výrazy v Českém jazyce a podobně).

Písmem „Italic“ se citují rozkazy a citace zúčastněných osob. Verze 1 / 06.08.2016

     Jízdní pluk krom jezdců tvoří také jejích jezdečtí koně. Koně 2. jízdního pluku pocházeli převážně ze Sibiře.

Sibiřský kůň je malý, otužilý s výrazným osrstěným, zimní srst může být až 10 cm dlouhá. Nohy má krátké. Výška v kohoutku je asi 130 – 140cm, obvod hrudi 166cm. Dožívá se až 30 let. Má vynikající odolnost vůči mrazu, dále má velikou vytrvalost a sílu. Byl využíván k tahu, jako soumar a samozřejmě k jízdě. Dnes se rozeznává spousta plemen jednotlivých národů Sibiře a Uralu. Jedná se například o Baškirského koně z Baškirie – z oblasti jižního Uralu.

V plukovních rozkazech je o nich často zmínka, bohužel většinou jde o špatný zdravotní stav či péči. Jedná se tak o špatné čištění, péči o kopyta či špatné nebo malé dávky krmení.

Občas se rozkaz týká i o vzhledu koní jako tento z 21. listopadu 1918 „Přikazuji v celém pluku zastřihnout koním ohony po kolena. Žíní upotřebit na zhotovení kartáčů na čištění koní.“

Pro léčení koní byl na statku poblíž Tjumeně zřízen plukovní koňský okolodek (nemocnice, ošetřovna).

Zvěrolékařem pluku byl zdravotní praporčík Lorenc (178, který pravděpodobně k pluku nastoupil v listopadu 1918. Později 30. července 1919 je jako starší zvěrolékař (hlavní velitel 1. Jízdního pluku Linsbauer zvěrolékař či zvěrolékař pluku) přidělen             - Kosovský na sibiřském koni (179 Dr. major  Turbin (180 s pomocníkem četařem Josefem Martínkem (181. Dr. Major Turbin byl plukovním zvěrolékařem obou jízdních pluků. Od konce října 1919 byl převelen k týlovému intendantstvu s úkolem „organizovat řádnou zvěrolékařskou prohlídku nakoupeného mastného dobytka masa a masných produktů pro celé Československé vojsko.“

Divizní zvěrolékař 3. divize (bohužel není známo jeho jméno) přebírá kontrolu zvěrolékařské činnosti obou jízdních pluků. Mladší zvěrolékaři jízdních pluků mají posílat týdenní výkazy nadřízenému diviznímu zvěrolékaři. Podle jeho nařízení mají býti průběžně vyměněny letní podkovy koní za zimní, z důvodu častého poranění koní jeden od druhého v zimě.

 

Mezi 21. – 23. říjnem 1918 měli eskadrony (sotně) následující počet koní:

1. eskadrona 103 koní

2. eskadrona 67 koní

3. eskadrona ? koní

4. eskadrona ? koní

Kulometná eskadrona 70 koní

Záložní eskadrona 38 koní.

Ostatní části pluku měli celkem 28 koní.

 

Jiný součet koní byl o měsíc později (24. listopadu 1918):

1. eskadrona 85 koní

2. eskadrona 57 koní

3. eskadrona 76 koní

4. eskadrona 27 koní

Kulometná eskadrona 59 koní

Telefonní a telegrafní oddělení 4 koně

Sapérské oddělení 9 koní

V součtu chybí vozatajské oddělení, záložní eskadrona a štáb pluku.

 

Dne 29. prosince 1918 vykonal zvěrolékařskou prohlídku koní divizní zvěrolékař II. střelecké divize major Otakar Bäuml (182 jenž shledal „Zdravotní stav koní jest celkem velmi dobrý. Čištění však u všech částí pluku žádá zlepšení, kování jest celkem dobré. “

V prosinci důstojnický zástupce Kašpar Hintermüller spolu s 31 jezdci 2. a 3. eskadrony přivedl ze záložního koňského dvora v Kurganu 80 koní (183.

Opětovně pro koně do Kurganu byl 31. prosince 1918 poslán praporčík Jiří Zrzavý z 3. eskadrony s 55 jezdci ze 4. eskadrony (pouze praporčík Zrzavý a jeden jezdec byli ze 3. eskadrony) (182. Dne 16. ledna 1919 tak přibylo ze záložního koňského dvora v Kurganu 57 koní, z niž 50 bylo přiděleno k 4. eskadroně a 24. ledna přibylo 100 koní z niž bylo k 4. s eskadronš přiděleno 42 koní. Začátkem března 1919 bylo dopraveno z Kurganu 248 koní, pod velením praporčíka Viléma Pistoriuse. Jenž obdržel se svými muži od velitele pluku pochvalu za projevenou svědomitost při plnění úkolu. Další koně byli dopraveny z Kurganu koncem března 1919.

Koně se samozřejmě nakupovali i na trzích a špatní koně nebo nevyhovující vojenské službě se zase prodávali. Koncem ledna 1919 tak pluk získal několik koní nákupem v Tomska.

 

V lednu 1919 měl plukovník Červinka nepříjemné dohadování se sborovým zvěrolékařem Dr. Janem Lenfeldem (184, ohledně nakupování nových jezdeckých koní a odprodeje koní nezpůsobilé vojenské službě.

„Velitel 2. Jízdního pluku, Tjumeň 15. ledna 1919, Zvěrolékaři Československého armádního zboru Dr. Lenfeld, Čeljabinsk, Na Tvůj telegram číslo 119. ze dne 2. ledna 1919 sděluji následující:

Komisi jenž pozůstával z bratrů praporčíka Šubrta, rotmistra Biliny, zvěrolékaře praporčíka Lorence a po dobu jeho nemoci zvěrolékařského pomocníka četaře Jahelka pod mým předsednictvím, koupila na telegrafické povolení generál majora Gajdy číslo 711, 16 jízdních koní (1 – 16) za úhrnnou sumu 38 150 rublů, to za peníze utržené z prodeje 42 brakovaných koní jež prodány byli za cenu 39 680 rublů.

Generál majora Gajda přikázal mně v listopadu 1919 koupit několik koní pro štáb 2. Československé střelecké divize a na ten účel byla pluku vyplacena záloha v obnose 40 000 rublů od Finančního odboru O.Č.N.R.

Ihned byli odesláni 3 koně a sice číslo 18, 21, 22 v ceně 13 300 rublů a 3 koně číslo 17, 19, 20 v ceně 12 250 rublů též již koupeny, ale výcvik jejich není ještě ukončen, ale mohou býti v nejbližší době vysláni do štábu 2. Československé střelecké divize.

Z přiložených telegramů vysvítá, že jsem se tě dvakrát dotazoval, ale neobdržel jsem odpovědi, poněvadž jsi byl na služebních cestách. A na můj dotaz u generál majora Gajdy, mohu-li prodati nehodící koně a za peníze koupit druhé, dostal jsem dovolení a zároveň i důtku, proč prosím o dovolení ve věcech, ve kterých jsem sám kompetentní.

Komise pro nákup koní byla naznačená ne plukovním rozkazem a mým vlastním nařízením, což mohou dosvědčiti všichni členové komise..

Z přiloženého odpočtu je vidět, že z peněz získaných z prodaných koní zůstalo 1 530 rublů.

Zároveň oznamuji, že ve svěřeném pluku chybí ještě 34 důstojnických koní. Z těch co byli přivezeny z Kurgánu bylo důstojnických velice málo. Teď obdržím koně opět z Kurgánu, ale myslím, že důstojnických mezi nimi nebude víc jak 15. Na základě toho a poněvadž ještě tři koně Máňa 17, Robinson 19, Sultán 20 dal jsem na výcvik důstojníkům, kteří se tímto výcvikem koní mnoho zabývají a v krátké době jej skončí, velice Tě prosím, aby tyto koně byli začíslení v seznam mně svěřeného pluku a ovšem i v pluku trvalo zůstali.

Velitel pluku plukovník Červinka, Hospodář pluku správní podporučík Tomek, Správce kanceláře František Kalášek“

 

Odpověď:

„Přísně důvěrné, Sborový zvěrolékař 1. Československého armádního sboru 26. ledna Čeljabinsk 1919

Veliteli II. jízdního pluku plukovníku Červinkovi

Odpověď na Váš přípis ze dne 15. ledna 1919.

Je li sestavena komise na nákup koní, pak musí tato komise skutečně nakupovati a nefungovati jen pro formu, jak bylo při nákupu koní v Petropavlovsku. Kde nakupoval pouze praporčík Šubrt a jemu přidělen byl zvěrolékařský pomocník Jahelka. Jenž prohlížel jen zdravotní stav koní a do nákupu však pranic nemluvil.

Moje nákupní komise setkala v Koustenaji s praporčíkem Šubrtem a četařem Jahelkou, kteří byli Vámi pověřeni v Koustenaji koupit koně pro Váš pluk. Poznamenávám, že správce závodu rotmistr Pimonov velmi se divil naivitě praporčíka Šubrta, jenž přišel nakupovati koně a uslyšel jejich cenu, sám poznamenal, že koně jsou velice laciné. To svědčí o malé způsobilosti praporčíka Šubrta, jemuž byl svěřen nákup drahých koní, při niž musí býti velmi opatrná komise, sestávající výlučně z dobrých odborníků.

Vám jako osobě, která byla úzce zasvěcena do prácí ve štábu sboru a přesně věděla, že nákupem koní pro naše vojsko jsem byl pověřen já, velitelem sboru i tehdejší odbočkou N.R., a že finanční odbor měl povolovati peníze na nákupy koní pouze se souhlasem mého a generála Syrového. Nemohlo býti vám neznámo, že generál major Gajda jako velitel II. divize nemohl Vám povoliti samostatný nákup koní bez mého a generála Syrového vědomí.

Prosím zaslati mi přesné kopie telegramů, jež byli adresovány mě a v níž mluvíte v telegramu adresovaném generál majoru Gajdovi. Kdykoli já byl na služebních cestách, vždy fungovala při štábu zboru moje kancelář a náčelník kanceláře buď telegraficky nebo po poslu, předkládal mi všechny důležité věci k rozhodnutí. Mě ani do mé kanceláře nebyl doručen telegram, týkající se vyřazení koní Vašeho pluku.

Naopak velmi dobře se pamatuji, že Jekatěringurgu přišel ke mně praporčík Tůma oznámiti, že přišel jako posel od Vás, by zvěděl co s koňmi jež se nehodí k vojenské službě. Řekl jsem mu, že je třeba sestaviti klasifikační komisi, jež by přesně zjistila, nehodí-li se koně pod sedlo do povozky a v kladném případě a v kladné případě, učinila návrh, aby tito koně byli převedeny do vozatajstva jiné části. Doznali komise, že jsou koně vůbec k vojenské službě nezpůsobilý, pak podá návrh, aby tito koně byli prodáni.

Písemný protokol pošle se náčelníku štábu sboru, jenž o návrhu komise rozhodne. Toto jsem praporčíku Tůmovi co Vašemu oficiálnímu poslu řekl. Nejen že klasifikační protokoly náčelníku štábu nebyli vůbec zaslány, ale na štáb sboru po mém rozhovoru s praporčíkem Tůmou, nepřišel dotaz jak naložiti s koňmi a naopak koně se prodali bez vědomí štábu sboru a nové koně se také nakupovali bez vědomí štábu sboru. A k tomu poslal jste pro koně do Kurgánu bez mého vědomí, ačkoli jste dobře věděl, že jsou tam koně jež mají býti přijmutí mojí komisí pro potřeby celého vojska.

Z tohoto všeho vidmo, že jste jednal vědomě proti předpisům nové a za těžkých okolností se stavějící organizaci a došlo Vaše jednání tak daleko, že vyhýbal jste se oficiálnímu jednání se mnou.

To že přikrýváte se autoritou generál majora Gajdy, Vás jako osobu dobře zasvěcenou do nové organizace a nikterak nemůže ve Vašem nesprávném jednání ospravedlnit.

Ježto dostali se mi do rukou úřední hlášení a protokoly, jež jsou Vaším přípisem č. 1710 velmi rozdílného znění, předkládám záležitost k vyřízení koní z Vašeho pluku i nákup koní nových na rozhodnutí náčelníka štábu sboru a veliteli Československých vojsk na Rusi.

Zvěrolékařský plukovník Dr. Jan Lenfeld“

Jak celá tato záležitost dopadla není známo, pravděpodobně však smírem obou představitelů nebo upadla v zapomnění, protože v dění občanské války mělo velení sboru na starost i jiné důležitější hlášení.

 

V únoru 1919 se konali koňské dostihy v Tjumeni pořádané velitelem pluku na Hyperdromu.

 

Počet a zdravotní stav koní uveřejněná v plukovním rozkaze 10. března 1919.

„1. sotňa: 121 koní, zdravotní stav koní výborný, předvedení vojenské, čištěný dobré, kování neúplné

2. sotňa: 140 koní, zdravotní stav koní uspokojivý, předvedení správné, čistka dobrá, kování chvalitebné

3. sotňa: 129 koní, celkový stav dobrý

4. sotňa: 140 koní, „Scabiez“ dosud nevyléčeno, jinak stav dobrý

Kulometné o.: 61 koní, „Stomatitis conti“ dosud se ojediněle vyskytuje, celý stav chvalitebný

Telegrafní o.: 50 koní, Stav koní chvalitebný

Saperské o.: 62 koní, Stav koní chvalitebný

Vozatajské o.: 62 koní, Stav koní uspokojivý“

 

V březnu 1919 bylo velitelem pluku nařízeno pro nedostatek lidí u pluku, založit plukovní koňský dvůr (rozkaz prováděla záložní eskadrona) kam velitelé sotní a oddílů odevzdali nadbytečné koně podle jeho pokynů. Velitelem se stal poručík Josef Dostál. Koně byli ustájeny v tepluškách na železničním dvoře pro nákladní vozy a v městských stájích.

Pluk koně nejenom kupoval (dostával) a prodával, ale i ztrácel. Jako při nakládání koní v Tjumeni 27. května 1919, utekl jezdecký kůň Notes (červený bělouš 155cm vysoký) a červenohnědý soumar Rekrut, oba od 3. eskadrony. Koně nebyli plukem nalezeni. Další kůň utekl v Barnaulu, bílý valach Šemík patřil k 4. eskadroně.

Po nasazení pluku na ochranu magistrály koncem června 1919, se velice často se stávalo, že na plukovní seznam koní se připisovali i koně ukořistění v bojích s bolševiky či bandity. Taktéž se připisoval na seznam výstroje a výzbroje ostatní kořistní materiál.

Již v červnu 1919 3. eskadrona ukořistila 12 koní nepřítele. Tito koně byli zařazeny do téže eskadrony. V polovině července 3. eskadrona opětovně ukořistila v bojích s bolševiky koně, tentokrát jich bylo 9. Oddíl spojení ukořistil jednu kobylu barvy tmavě zrzavé.

Pluk však také při střetech s bolševiky koně ztrácel, například na konci srpna pří střetu s bolševiky byl z oddílu spojení zastřelen kůň Perla.

Také koně byli vyměňovány, jako 4. eskadronou 19. července 1919 ve vsi Kapkarinskaja, kde bylo vyměněno s civilisty 9 koní této eskadrony. Na začátku září 1919 pluk získal asi 30 koní ze záložního koňského dvora na stanici Tutalskaja (původní Koňský záložní dvůr v Kurganu).

V plukovním rozkaze z 10. září 1919 plukovník Červinka upozorňuje na nedostatky ve výcviku nových koní.

Dokonalé zdraví koní mohlo narušit i nadměrné teplo. Proto je velitelem pluku koncem září zakázáno přidávat do vagónu s koňmi kamna. Z důvodů že i v zateplených vagónech ustájenými koňmi je i v zimě dostatečné teplo, a že sibiřský kůň je zvyklí i v zimě nocovat venku. Zvýšeným teplem a následným ochlazením je sibiřský kůň vystavován velikým výkyvům teplot na které není zvyklí a je velice škodlivé pro jeho zdraví.

 

Koncem října 1919 proběhla u pluku prohlídka koní.

1. eskadrona měla 102 koní, zdravotní stav, výživa a předvádění koní byla dobrá, kování a čištění uspokojivé.

2. eskadrona měla 95 koní, zdravotní stav, výživa a předvádění koní byla dobrá, čištění uspokojivé, kování značné části koní zastaralé.

3. eskadrona měla 113 koní, zdravotní stav a výživa a předvádění koní byla dobrá, čištění uspokojivé, kování malé části koní zastaralé, předvádění koní neuspokojivé.

Kulometná eskadrona měla 68 koní, zdravotní stav, výživa, čištění a předvádění koní byla dobrá, kování staré.

Oddíl spojení měl 29 koní, zdravotní stav, výživa, čištění a předvádění koní byla dobrá, kování staré.

Zákopnický oddíl měl 33 koní, zdravotní stav, výživa, čištění a kování koní bylo dobrá, předvádění méně uspokojivé.

Hudební oddělení mělo 44 koní, zdravotní stav, výživa, čištění a kování koní bylo dobrá, předvádění uspokojivé.

 

Při evakuaci v lednu 1920 bylo ztraceno a prodáno mnoho koní. Při ústupu od stanice Kljukvanne do stanice Innokentauke bylo prodáno na 78 koní. Dalších 68 koní (od první eskadrony pouze 1 kůň 14. února) na cestě z stanice Kljukvanne do stanice Tajšet bylo usmrceno, padlo vysílením či bylo ponecháno na cestě. Dalších několik koní bylo vyměněno za potraviny. V těchto dnech bylo na plukovní seznam koní převedeno přes 130 koní od jiných částí Československého vojska na Rusi z důvodu nemožnosti jejich přepravy po železnici jejich původními kádry.

 

Jen malá část koní byla převezena do Československa. Byly to převážně koně vhodní na chov (pro evropský chov koní) nebo jinak cení koně.

 

Zdroje:

Vojenský ústřední archív Praha – www.vuapraha.army.cz – fond – 2. československý jízdní pluk „Sibiřský“ – karton 5, 6 a 8 – plukovní rozkazy, deníky, stavy a hlášení o činoszi jednotek pluku.

Vlastní archiv

Cestami odboje III. a IV. kniha, Adolf Zeman a spol., 1926 - 1929, ISBN není uvedeno

Za svobodu IV. kniha, Otakar Vaněk, Vojta Holeček, Rudolfa Medka a spol., 1929 Praha, ISBN není uvedeno

Zápisky z velké války, Bedřich Opletal, 1998, ISBN 80-7185-168-X

Moje paměti, Radola Gajda, Jota 2008, ISBN 978-80-7217-584-0

Foto: Vlastní archiv

 

 

http://www.valka.cz/

http://www.wikipedia.org/

http://cs.wikipedia.org/wiki/

http://en.wikipedia.org/wiki/

http://www.karelvasatko.cz/hlavni-stranka

http://www.atlantictransportline.us/content/21Mobile.htmhttp://www.reflex.cz/Clanek5803.html

http://www.71mpr.army.cz/historie.html

http://de.wikipedia.org/wiki/Hamburg-Amerika-Linie

http://www.history.navy.mil/photos/sh-usn/usnsh-a/id3006.htm

http://www.maritimematters.com/amerika.html

http://www.theshipslist.com/ships/lines/hamburg.html

http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T3181_02.htm

http://vojenskaakademiehranice.ic.cz/index.html

http://www.olympic.cz/

http://www.udernici.cz/

http://www.71mpr.army.cz/

http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/stena/237schuz/S237011.htm

http://www.cechoslovaci.cz/index.php?id=domu

http://www.mocr.army.cz/assets/multimedia-a-knihovna/casopisy/a-report/areport_-07_2012.pdf

 

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

12.07.2017 20:46

Desátník Slovenského štátu Tomáš Josef Lužbeták

Přiženěním jsem získal další příbuzné válečníky. Jedním z nich je i strýc manželčina otce (bratr jeho matky) Desátník Tomáš Josef Lužbeták.
28.06.2017 10:51

Příslušník SNB Strážmistr Ladislav Mašek

Článek popisující životní osudy dalšího Rodinného válečníka Ladislava Maška příslušníka SNB, zařazeného u Jáchymovských dolů .
06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
10.09.2015 12:58

Fotografován a popsán kořístní letoun Anatra DS Anasa

v NTM v Praze.  Anatra DS Anasa v kategorii Rakousko-Uherské vojenské letectvo -  Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppe .   
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode