2. Jezdecký pluk „Sibiřský“ – Poznámky

 

Poznámky číslované:

1)     V srpnu 1914 vzniknul z asi 70 000 žijících Čechů a Slováků v Rusku průzkumný prapor Česká družina (720 mužů v niž Slováků bylo 16).  V roce 1915 vzniknul druhý prapor. V únoru 1916 byla Česká družina přetransformována na pěší (střelecký) pluk Sv. Václava pod velením plukovníka Trojanova. Následně vzniknul druhý pluk a v květnu 1916 se vytvořila Československá střelecká brigáda a později druhá. Ty se přetransformovali v divize a na podzim 9. října 1917 vznikl Československý armádní sbor o dvou divizích. Později přibila třetí divize. K 1. únoru 1919 se rozkazem generála M. R. Štefánika dosavadní Československý armádní sbor na Rusi, reorganizoval a rozšířil se na Československé vojsko na Rusi.

 

2)     Generál Šokorov Vladimir, se narodil 27. července 1868 v Moskvě, zemřel 11. července 1940 v Praze v Modřanech. Od října 1917 do 28. srpna 1918 velel Československému armádnímu sboru. V roce 1920 s ruskými legionáři odplul do Československa, kde slouží v armádě. V roce 1925 odešel do výslužby.

 

3)     Division je jezdecká jednotka o dvou či tří eskadron (prapor u pěchoty).

 

4)     Byl nejmladším plukem Československého vojska na Rusy, vznikl 4. října 1918. Příslušníky Československé vojska na Rusy jsou přezdíváni „Sibiřská šlechta – Sibiřská šlechta v červených gatí“. (Za svobodu  IV. kniha Díl 5. str. 294 (296).) Čestný název „Sibiřský“ byl pluku udělen 2. května 1920 při odjezdu z Vladivostoku, se zpětnou platností od 22. dubna 1920.

 

5)     Generál Syrový Jan, narozen 24. ledna 1888 v Třebíči, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 10. pěšího pluku v hodnosti Kadettaspirant – Kadet. Do legií se přihlásil již 25. srpna 1914 v Kyjevě. Vstoupil  do České družiny, v bitvě u Zborova velel rotě, byl zraněn – přišel o pravé oko. Později v záři 1918 se stal velitele Čes. jednotek v Rusku. Do vlasti se vrátil 20. června 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě. Stal se náčelníkem Branné moci, ministrem obrany i předsedou vlády. Zemřel 17. října 1970 v Praze, kde se živil noční hlídač.

 

6)      Generál major Gajda Radola, narozen 14. ledna (únor) 1892 v Kotaru na pobřeží Jaderského moře, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 5. pevnostního dělostřeleckého pluku v hodnosti Fähnrich – praporčík. Do zajetí padnul 260. září 1915 v Černé Hoře. Do zahraničních jednotek se vstoupil již 26. září 1915 v Černé Hoře. Poté sloužil v srbské armádě a v lednu 1917 do Československých jednotek, k 2. střeleckému pluku. V lednu 1919 se stává velitelem ruské (Kolčakovo) armády na Urale. Po půl roce je odvolán, poslán do Vladivostoku, kde se zapojil do povstání proti vládě admirála Kolčavka. Po potlačení povstání je urychleně poslán do Československa, kam dorazil 11. února 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě, jako velitel divize až do roku 1926, kdy je obviněn z vojenského puče proti republice. Později se stává i poslancem, umírá 15. dubna 1948.

 

7)      Plukovník (později Brigádní generál) Červinka Jaroslav, narozený 24. června 1889 v Rize v tehdejším carském Rusku (dnes Lotyšsko) byl synem polské šlechtičny a generála Jaroslava Červenky *1948, +1933. (Otec byl důstojníkem postupně v Rakousko-Uhersku, carském Rusku, Československých legií a v Československé armádě. V Ruské a Československé armádě měl hodnost generála.) Po základním ruském vzdělání absolvoval ruské Pavlovské vojenské učiliště kde byl vyřazen v roce 1909 v hodnosti podporučíka Ruské armády. Později studoval Nikolajevskou akademii generálního štábu. V prosinci 1914 byl těžce raněn jako velitel čety Sanktpetěrburského gardového pluku u Varšavy, Góra Kalvarii. Po vyléčení je v březnu 1915 přidělen do štábu 2. ruské armády. Na jaře 1916 je jmenován velitelem poddůstojnické školy 3. gardové divize v Petrohradě. Dne 28. dubna 1917 si podává žádost o zařazení do Československých legií. Je přijat a v květnu je presentován u Československých legií v hodnosti kapitána. Od srpna 1917 se stává velitelem 6. střeleckého pluku „Hanáckého“ a 5. září 1917 je jmenován plukovníkem. Od 9. března 1918 se účastní s 6. střeleckým plukem „Hanáckým“ bitvy u Bachmače (samotní bitva proběhla mezi 8. a 14. březnem 1918). Od dubna 1918 do září 1918 pracoval jako podnáčelník štábu Československého armádního sboru v Omsku a zasloužil se o vznik jedné ze tří základních částí budoucího 2. jízdního pluku, takzvanou Čeljabinskou záložní eskadronu pod velením praporčíka Jaroslava Slavíka..

Dne 9. října 1918 je jmenován velitelem právě ustanoveného 2. jezdeckého pluku. Po návratu do Československa zůstává v činné službě v hodnosti plukovníka jako velitel 2. jezdeckého pluku „Sibiřský“ v Olomouci. V lednu 1921 je povýšen do hodnosti plukovníka pěchoty Československé armády. V květnu 1921 je povýšen do hodnosti plukovníka generálního štábu. Od 1. listopadu 1923 je velitel 9. pěší brigády v Českých Budějovicích a 15. června 1925 se stává velitel 3. jezdecké brigády v Bratislavě, které velí až do listopadu 1936. Dne 1. května 1928 je jmenován brigádním generálem. V březnu 1938 se stává posádkovým velitel Prahy. V lednu 1940 odchází do penze. V květnu 1945 je obviněn z kolaborace s Němci. Po převratu 1948 je přestěhován do nuceného bydliště v Černošicích, kde žije u své dcery. Jako jiní i on je utlačován komunistickým režimem. Dne 3. dubna 1985 umírá v Praze.

Během služby v carské armádě byl povýšen na gardového kapitána a v roce 1917 slouží v Petrohradském gardovém pluku ruské armády.

Manželka Margarita Michaelovna Potolova byla ruska, narozená 27. června 1897 v Trojick, v  Orenburgské oblasti. Oženil se s ní 21. února 1919.

Spolu s ním v tento den sňatek uzavřel i kornet Koutňák Dne 21. února 1919 se oženil s Olgou Dimitrievnou Milodivovou. plukovní rozkazy pic. 444

 

8)      Jekatěrinburgu – Yekaterinburg, rusky: Екатеринбу́рг – je hraničním městem mezi Evropou a Asií, přičemž polovina města je evropská a polovina asijská. Leží při východním úpatí střední části pohoří Ural.Založeno v roce 1723 a pojmenováno podle ženy Cara Petra Velikého. Byl zde internován poslední ruský car Mikuláš II. s rodinou a 17. července 1918 týden před příchodem Československých vojsk byli postříleny.

 

9)       Ťumeň – Tjumeň, rusky: Тюмень – město se nachází na řece Tura, 2144 km východně od Moskvy. Bylo prvním ruským městem založeným na Sibiři v roce 1586, jako kozácká pevnost na místě tatarského města Čimgi-Tura. Před Velkou válkou mělo asi 30 000 obyvatel. Bylo důležitým přístavem s loděnicemi. Město bylo osvobozeno od bolševiků 20. července 1918, oddíly plukovníka Syrového. Dnes má asi 580 000 obyvatel a je důležitým místem pro těžbu ropy a plynu.

 

10)      Eskadrona je jezdecká jednotka velikosti roty u pěchoty.

 

11)       Nadporučík Slavík Jaroslav, narozen 17. února 1893 v obci Škvorec, v okresu Český Brod, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 28. zeměbranecký pěšího pluku v hodnosti kadet. Do zajetí padnul  22. března 1915 v Medzilaborce. Do legií vstoupil 22. března 1916 v Taškentu. K 2. jízdnímu pluku přiřazen 8. října 1918 (Čeljabinská záložní eskadrona). Později byl převelen k Likvidačnímu odboru Čechovojsk. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

12)       Poručík Tomek Josef, narozen 26. února 1883 v obci Mikulovice na Moravě v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 14. pěšího pluku v hodnosti praporčík. Do zajetí padnul 7. června 1916 v Luck. Do legií se přihlásil 7. března 1917. Do legií vstoupil 7. září 1917, byl přidělen k 1. střeleckému pluku. K 2. jízdnímu pluku přiřazen 8. října 1918 (Čeljabinská záložní eskadrona). S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920, byl demobilizován.

 

13)       Č.S.N.R. – Československá národní rada vznikla v Paříži v roce 1916 jako orgán Československého zahraničního odboje. Předními představiteli byl T. G. Masaryk jako předseda, místopředsedové J. Dürich a M. R. Štefánik a generální tajemník E. Beneš. Později v roce 1916 v Rusku vzniká takzvaná Odbočka Československé národní rady, jejímž představitelem se stává J. Dürich. Odbočka Československé Národní rady, OČSNR končí svou činnost příjezdem generála Štefánika do Ruska. Oficiálně ukončila svou činnost 14. prosince 1918.

 

14)      Poručík Bohumil Berčák, narozen 8. listopadu 1891v obci Vicomělice (Vicoměřice), v okresu Vyškov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 6. dragounského pluku v hodnosti četař. Do zajetí padnul 8. srpna 1916 v Stanislav. Do legií se přihlásil 17. května 1917. Do legií vstoupil  16. června 1917 v Makievka Jekaterinoslav, přidělen byl k 6. střeleckému pluku. K 2. jízdnímu pluku přiřazen 9. října 1918. Zemřel 4. března 1920 v Gorchonu na tyfus, zde pohřben 12. března 1920.

 

15)      Poručík Brož Miroslav – Starodružiník a příslušník 2. jízdnímu pluku. Pozdější Plukovník jezdectva a velitel Jízdního pluku 2 Československé branné moci v letech 1934 – 1938.

 

16)      Hodnost Kornet je jízdní hodnostní označení pro Praporčíka.

Kornet je jezdecká hodnost rovnající se u pěchoty hodnosti Praporčíka nebo později Podporučíka, nejvyšší poddůstojnická nebo nejnižší důstojnická hodnost.

Název Kornet pochází z francouzského Cornette, jenž byl jízdní důstojník nejnižší hodnosti jenž nosil standartu (korouhev – vlajku) eskadrony. Později standartu začali nosit praporečníci avšak Kornet jako hodnost v některých armádách zůstala.

Často je v literatuře a v plukovních rozkazech hodnost praporčík nazývána kornet a naopak. Dnem 19. července 1919 je hodnost praporčíka Československého vojska na Rusi rozkazem 471§1 přejmenována na korneta.

 

17)     Major Bilina Josef, narozen 11. dubna 1893 v obci Mnichovice, v okrese Říčany, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko-Uherské armádě u 28. zeměbraneckého pěšího pluku jako praporčík (Fähnrich). Do zajetí padnul 6. července 1915 v Lublín. Do legií se přihlásil 15. listopadu 1915 v Galič Kostromsk, nejprve byl přijat 1.6.1916 do Srbské armády v hodnosti podporučíka (6. pluk?), poté 1.12.1916 do Ruské armády v hodnosti podporučíka (10.hus.pl.) a konečně 1.3.1917 do československých legií v hodnosti poručíka - Kornet. Zařazen byl k 5. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. Jízdnímu pluku. Do vlasti se vrací 30. září 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

18)    Nadporučík Brejcha František, narozen 1. prosince 1893 v obci Veltrusy, v okrese Kralupy nad Vltavou (bydliště uvádí však Rokycany), v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko-Uherské armádě sloužil u 14. dragounského pluku v hodnosti praporčík (Fänrich). Do zajetí padnul 1. srpna 1915 v Terenino. Vstoupil do Československého vojska na Rusi v Trojck Savsk 20. srpna 1918 (26.7.1918), byl zařazen 1. eskadroně „Jana Jiskry z Brandýsa“, ta se vtělila v říjnu 1918 do 2. jízdního pluku. V na podzim a v zimě 1918 velel 2. eskadroně, ale v lednu 1919 byl odvolán a sloužil ve štábu. Nejprve u  2. jízdního pluku a později na štábu čsl.vojsk. Po poručíku Hrdličkovi přebírá úřad plukovního pobočníka, 24. května 1920 je z funkce plukovního pobočníka uvolněn a na jeho místo nastupuje jeho pomocník plukovního pobočníka poručík Kašpar Hintermüller. Do vlasti se vrátil 27. října 1920 jako nadporučík.

 

19)     Svobodník Šubrt Josef, narozen 15. května 1891 v obci Ohníšťany, v okresu Nový Bydžov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 36. pěšího pluku v hodnosti svobodníka. Do zajetí padnul 27. května 1915 v Siňava. Do legií se přihlásil 4. dubna 1918 ve Vladivostoku, byl přidělen k 2. jízdnímu pluku.

 

20)     Kapitán Marel Alois, narozen 17. listopadu 1893 v Litomyšli, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko-Uherské armádě u 79. pěšího pluku v hodnosti praporčík (Fähnrich). Do zajetí padnul 29. ledna 1915 v Užok – Zakarpatská Ukrajina. Do legií se přihlásil 1. července 1916 v Jekatěrinburg, přijat byl 1. srpna 1916. Sloužil 1. eskadroně „Jana Jiskry z Brandýsa“ (1. Česko – slovácký jízdní divizion), později u 2. Jízdního pluku velel 1. eskadroně. Do vlasti se vrací spolu s plukem v červenci 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě, mimo jiné posádky sloužil jako učitel v Jezdeckém učilišti v Pardubicích.

 

21)     Kapitán Ferbr František, narozen 1. dubna 1891 (1892) v obci Olešná, v okresu Německý Brod, v Rakousko–Uherské monarchii. Vstoupil do Československého vojska na Rusi jako zvěrolékař 7. ledna 1918 (přihlášen však byl od 15. října 1916), byl zařazen k 2. střelecké divize, poté k 1. eskadrona „Jana Jiskry z Brandýsa“ a v říjnu 1918 k 2. jízdního pluku. Do vlasti se vrátil s 2. jízdním plukem 9. července 1920 v hodnosti kapitána. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

22)      Hodnost Rotmistr je zkomolenina jízdního hodnostní označení Rytmistr, jenž odpovídá hodnosti Kapitána.

 

23)       Major Pouska František, narozen 14. února 1894 v obci Luková – Manětín, v okresu Plzeň, v Rakousko–Uherské monarchii. Navštěvoval obecnou školu a čtyři třídy nižší české reálky v Plzni. V roce 1910 nastoupil na Jezdeckou kadetní školu v Hranicích na Moravě (1910–1914). Vypuknutím války nastoupil k 8. dragounského pluku v hodnosti praporčíka (Fähnrich). K 1. lednu 1915 byl povýšen na poručíka (Leutnant). Do zajetí padnul 29. července 1915 v Šuparka u Dněstru. Do legií se přihlásil 25. května 1916 v Bělgorodě. Do legií vstoupil 12. června 1917, poslán byl k 5. střeleckého pluku, kde velel jízdní rozvědce. Dne 11. června 1918 byl pověřen sestavením 1. Československý jízdní division – východní Vladivostocký. A k 11. října 1918 byl s divizionem přidělen k 2. jízdnímu pluku. Na přelomu října a listopadu 1918 slouží ve štábu Sibiřské armády. V březnu 1919 se stává velitelem divisionu u 1. jízdního pluku a k 1. květnu 1919 je povýšen na majora.

Dne 15. srpna 1920 se vrácí do vlasti, kde nastoupil repatriační dovolenou. V letech 1920–1921 byl frekventantem Vojenského jezdeckého učiliště (pozdější název) v Hodoníně a poté byl do konce roku 1925 velitelem 1. korouhve Jízdního pluku 6. v Brně. Od 1. ledna 1926 do 29. června 1929 sloužil u Jízdního pluku 3. v Nových Zámcích a Komárně, naposledy ve funkci zastupujícího velitele pluku. Od 30. června 1929 do 14. března 1931 sloužil jako velitel 2. korouhve u Jízdního pluku 5. v Košicích. Na začátku 30tých let absolvoval kurz velitelů vojskových těles (kurs pro budoucí velitele pluků a divizí), po absolvovaní byl povýšen na Podplukovníka jezdectva. Od 15. března 1931 do 2. února 1934 byl přidělen k Jízdnímu pluku 7. v Hodoníně. Od 3. února do 12. července 1934 byl zastupujícím velitelem Jízdního pluku 10. v Berehově na Podkarpatské Rusi. Poté byl k 13. července 1934 poslán do Výslužby. Jako ženatý udržoval intimní styk s šestnáctiletou nezletilou studentkou, kterou údajně nakazil pohlavní nemocí a „oddaloval ji od školy“. Po udělení prezidentské milosti mohl 1. dubna 1935 znovu nastoupit vojenskou služby, ale pouze jako velitel korouhve, Jízdního pluku 10 v posádkách v Mukačevu a Košicich. V roce 1938 zde slouží jako zástupce velitele pluku.

V době mobilizace od 24. září do 15. prosince 1938 velel 22. smíšenému předzvědnému oddílu (22. pěší divize). Na počátku roku 1939 se stává zástupcem velitele Jízdního pluku 11. v Bratislavě.

Po vyhlášení samostatné Slovenské republiky 14. března 1939, zůstává krátce Slovensku a 23. března 1939 po napadení Slovenska armádou Maďarského království (takzvaná Malá válka 1939) velí části bojových jednotek při obraně Slovenského území. Od 25. března 1939 velí Zemplínské skupině (Zemplínský kraj – župa, území na východním Slovensku), 1. dubna 1939 velení přebírá major pěchoty Ladislav Bodický. Skupina měla 101 důstojníků, 14 rotmistrů  5 355 příslušníků mužstva.

K 4. dubnu 1939 (den podepsání míru – příměří) je však poslán na dovolenou, poté odjíždí domů do protektorátu. Dnem 12. října 1939 nastupuje jako úředník na ministerstvu zdravotnictví a sociální peče. K poslednímu dubnu 1941 je penziónován.

Během Pražského povstání je velitelem jedné z bojujících jednotek, poté do 31. srpna 1945 působí na MV. Od 1. září 1945 do 30. dubna 1946 slouží u Posádkového velitelství Velké Prahy jako styčný důstojník u Ústředního bytového úřadu hlavního města Prahy. Poté je do 29. září 1946 důstojníkem 1. divize u velitelství zajateckého tábora v Praze–Motole. O den později 30. září 1946 se stal referentem Vojenského ústředního cenzurního úřadu, spadajícího pod velitelství 1. vojenské oblasti. K 21. lednu 1947 je na ministerstvu zdravotnictví a sociální peče, ale 30. září 1947 je zpět u Vojenského ústředního cenzurního úřadu a k 1. únoru 1948 odchází do výslužby.

Vyznamenání:

Řad svatého Stanislava III. třídy (1919)

Řad Sokola (1919)

Československý válečný křiž 1918 (1922)

Revoluční medaile (1922)

Medaile vítězství (1922)

Československý válečný křiž 1939 (1946)

Pamětním odznak dobrovolníků 1918–1919 (1946)

 

24)      Kapitán Alexander Jan, narozen 21. června 1892 v Ledeč nad Sázavou, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 12. zeměbraneckého pěšího pluku v hodnosti Fähnrich – praporčík. Do zajetí padnul 16. června 1916 v Gruzatín. Do legií se přihlásil  v Voroněž. Do legií vstoupil 28. července 1916, přidělen byl k 1. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě.

 

25)      Plukovník Hrček Hynek, narozen 2. srpna 1891 v obci Slušovice, v okresu Holešov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 25. zeměbraneckého pěšího pluku v hodnosti kadeta. Do zajetí padnul 15. září 1915 v Deražna. Do legií se přihlásil 15. května 1916. Do legií vstoupil 22. června v Bělgorod do Srbských legií. Do Ruských legií byl přidělen 1. července 1917 k 7. střeleckému pluku v hodnosti rotmistra. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

26)       Poručík Hrdlička František, pobočník velitele 2. jezdeckého pluku v hodnosti praporčíka později poručíka. Narozen 19. září 1885 v Kopaniny u Ledče nad Sázavou. Byl poručíkem u 66. pěšího pluku Rakouska-Uherska. Do zajetí padnul 27. května 1915 u Sieniawa v Polsku. Do legií vstoupil 18. června 1917 ze zajateckého tábora v Ašchabatu v Turkmenistánu. Nejprve vstoupil do 5. střeleckého pluku v hodnosti vojína. Po ověření jeho důstojnické kvalifikace, byl povýšen na praporčíka. Následně byl přeložen k 2. jezdeckému pluku v Tjumeni na podzim v roce 1918 a stává se pobočníkem pluku. Do vlasti se vrací 27. lodním transportem v červenci 1920 v hodnosti poručíka. 

 

27)      Kapitán Charvát Václav, narozen 1. srpna 1886 v obci Pátek, v okresu Poděbrady, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 56. pěšího pluku v hodnosti poručíka (Leutnant). Do zajetí padnul 11. října 1914 v Ivangorod. Do legií se přihlásil 28. května 1917 v Barispolu. Do legií vstoupil 1. července 1917 v Borispolu, přidělen byl k 5. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

28)       Kapitán (pozdější Brigádní generál) JUDr. Koutňák Josef, narozen v roce 1890. Před Velkou válkou studoval právnickou fakultu ve Vídni (Wiener Universitat) a živil se jako novinář. Narukoval do rakousko – uherské armády jako záložní důstojník pěšího pluku 97, ale již v srpnu 1914 upadá do ruského zajetí. V lednu 1915 se přihlašuje legiích. V červenci 1917 velí kulometné četě 6. střelecké pluku na Rusi. V léte je jmenován velitelem přístavu Vladivostok. V říjnu 1918 byl převelen k 2. jízdnímu pluku, kde velí 3. eskadroně. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Dne 21. února 1919 se oženil s Olgou Dimitrievnou Milodivovou.

Po návratu z Ruska dostudoval v roce 1921 právnickou fakultu a v roce 1922 absolvoval Válečnou školu v Praze. Ve dvacátých letech byl ve Francii. Postupně velel jezdeckým plukům10 a 8, jezdecké brigádě 1, byl přednostou I.2. jezdeckého oddělení v MNO. Poté byl velitelem jezdecké brigády 2 a následně 2. Rychlé divize. Aktivně působil v odboji za II. světové války a v únoru 1945 byl zatčen. V červenci 1945 byl jmenován velitelem tankového sboru. V roce 1948 byl penzionován.

Spolu s ním se sňatek uzavřel i Plukovník Červinka se oženil se 21. února 1919. Manželka Margarita Michaelovna Potolova byla ruska, narozená 27. června 1897 v Trojick, v Orenburgské oblasti.

 

29)      Major Pistorius Vilém, byl velitel jízdní eskadrony 2. jezdeckého pluku. Narozen 23. března 1897 v obci Hořepník u Pelhřimova. Byl poručíkem u 10. dragounského pluku Rakouska-Uherska. Do zajetí padnul 15. června 1917 u Sieniawa v Polsku. Do legií vstoupil 7. dubna 1918. Nejprve sloužil u 2. dělostřelecké brigádě vstoupil do v hodnosti vojína. Po ověření jeho důstojnické kvalifikace, byl povýšen na praporčíka. Následně byl přeložen k 2. jezdeckému pluku v Tjumeni na podzim v roce 1918 a stává se velitel jízdní eskadrony. Do vlasti se vrací 27. lodním transportem v červenci 1920 v hodnosti nadporučíka.

 

30)      Názvem „Lewis“ se míní britský kulomet Lewis Mk.I ráže 7,7 mm.

 

31)       Názvem „Kolta“ se míní americký kulomet Colt - Browning 1895/1914 v ráži 7,62mm Mosin.

 

32)       Kapitán Knap Antonín, narozen 4. září 1893 v obci Moravany, v okresu Pardubice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 30. zeměbraneckého pěšího pluku v hodnosti praporčíka. Do zajetí padnul 17. června 1916 v Kolky. Do legií se přihlásil 25. srpna 1916 v Kyjevě. Do legií vstoupil 29. září 1916 přidělen byl k záložnímu praporu. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku, kde velel 4 eskadroně. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920.

 

33)       Kapitán Dostál Josef, narozen 6. nebo 10. května 1891 v obci Tučín, v okresu Přerov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 13. zeměbraneckého pěšího pluku v hodnosti praporčík. Do zajetí padnul 18. května 1915 v Klimontova. Do legií se přihlásil 20. března 1917 ve Volchov. Do legií vstoupil 8. září 1917, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

34)       Ešalon (v azbuce se ешелон) ve vojenském ruském (legionářském) významu znamená vojenskou vlakovou soupravu, vojenský transport. Československé vojsko na Rusi tak nazývali svoje obytné vlaky, s kterými pendlovali po Sibiři. Jednotlivý obytný vagón se nazýval Tepluška  (obitý, vyložen plstí či jiným zateplujícím materiálem – teplý), původně ruský nákladní vagón NTV 1892 kam se vměstnalo podle vojenských tabulek 8 koní nebo 420 mužů. Čechoslováci si je po ústupu z Ukrajiny na začátku roku 1918 začali upravovat a vybavovat na pojízdná kasárna s kapacitou 10 – 16 mužů na jeden obytný vůz.

 

35)       Podporučík Stanislav Albrecht, narozen 7. května 1891 ve Vyškově na Moravě, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 55. pěšího pluku v hodnosti svobodníka (gefreiter). Do zajetí padnul 25. srpna 1914 v Břežany. Do legií vstoupil 8. dubna 1918 v Rostovu na Donu, přidělen byl k 8. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Vrátil se do vlasti v roce 1919, byl demobilizován.

 

36)        Jezdec Kužela Vít , narozen 15.6.1890 v obci Dolní Kounice, v okrese Ivančice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko-Uherské armádě u 21. pěšího pluku hodnosti praporčík (Fähnrich). Do zajetí padnul 15.12.1914 v Tarnově. Do legií se přihlásil v Novonikolajevsk. Zařazen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. Jízdnímu pluku. Po návratu 9. července 1920 do vlasti byl demobilizován.

 

37)       Jezdec Frčka Cyril, narozen 25. července 1892 v obci Mějkov – České Velenice, v okresu Prachatice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 10. dragounského pěšího pluku. Do zajetí padnul  28. října 1914. Do legií se přihlásil  v Novo Nikolajevsku. Do legií vstoupil 9. června 1918, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

38)       Strážmistr (šikovatel) Kolíček Josef, narozen 11. srpna 1890 v obci Vráž, v okresu Beroun, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 29. a 88. pěšího pluku v hodnosti desátníka. Do zajetí padnul  30.5. 1915 v Bolechov. Do legií se přihlásil  24.5. 1917 v Borispol. Do legií vstoupil 25.7. 1917, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

39)       Četař Jarolím Rudolf, narozen 6. dubna 1895 v Kutné Hoře, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 30. zeměbraneckého pěšího pluku v hodnosti Infanterist – vojín.. Do zajetí padnul  22. září 1915 v Luck. Do legií se přihlásil 8. července 1917 v Borispol. Do legií vstoupil 31. července 1917, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 14. října 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

40)       Desátník Vávra Artur, narozen 19. října 1893, v obci Malá Lhota, v okresu Mladá Boleslav, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 8. dragounského pěšího pluku v hodnosti gefreiter – svobodník  Do zajetí padnul  v Luck 9. srpna 1917. Do legií vstoupil (přihlásil?) 11. srpna 1917, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Vrátil se do vlasti 16. června 1921. Byl demobilizován.

 

41)       Kapitán Mudr. Hobza Vladimír, narozen 17. července 1892 v obci Luka nad Jihlavou, v okresu Jihlava, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 4. pěšího pluku v hodnosti desátníka. Do zajetí padnul 23. srpna 1914. Do legií se přihlásil 15. května 1915 v Novonikolajevsku. Do legií vstoupil 2. července 1916, přidělen byl k 1. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě. V Rusku se oženil s Antonií narozenou 6. března 1893 v Kurgan Tobolsk, narodil se mu syn Vladimír 7. listopadu 1919 Krasnojarsku. Není jasné kdy a kde získal titul lékaře.

 

42)       Nadporučík Lorenc Vlastimil, narozen 17. května 1895 v obci Německá Praha, v okresu Nové Město na Moravě, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 81. pěšího pluku v hodnosti Fähnrich. Do zajetí padnul 18. listopadu v Krakově. Do legií se přihlásil 15. července 1916 v Bachmut. Do legií vstoupil 6. srpna 1917, přidělen byl k 5. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 8. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

43)       Jezdec Pilař František, narozen 27. srpna 1890 v obci Pištoř, v okresu Chrudim, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 11. hulánského pluku v hodnosti Ulan – vojín. Do zajetí padnul  17. srpna  1914 v Tomašov. Do legií se přihlásil v Jůzovka. Do legií vstoupil  13. června 1917, přidělen byl k 5. střeleckému pluku. Byl převelen k 2. jízdnímu pluku a později k 1. jízdnímu pluku. U kterého 31. prosince 1918 umírá. Byl sluhou majora Františka Pousky se kterým byl převelen postupně k 2. a 1. jízdnímu pluku.

 

44)       Strýček z Ameriky nebo též Česko–Americký vojenský klub – americká charitativní organizace YMCA. Od roku 1917 její pracovníci pro Československé vojáky na Rusi zřizovali kluby – čajovny, vývařovny a čítárny časopisů. Prováděli pozitivní kulturní – osvětovou činnost na upadající morálku mužstva.

YMCAYoung Men's Christian Association – křesťanské sdružení mladých mužů je nejstarší a největší celosvětovou mládežnickou organizací na světě založené v roce 1844 angličanem George Williams v Americe.

 

45)       Dežurný důstojník – je dozorčím důstojníkem posádky nebo pluku, důstojník jenž je ve službě a má na starosti bezpečnost a chod útvaru.

U pluku se též stavěla Dežůrní četa pro případ zvláštní výzvy nebo poplachu a Dežůrní felčar (sanitní poddůstojník na ošetřovnu.

 

46)       Generál Červinka Jaroslav (starší, otec velitele 2. jízdního pluku), narodil se 13. května 1848 na zámku Ostředku u Benešova. V roce 1865 vstoupil do armády, prodělal válku s Pruskem v roce 1866. V roce 1869 byl povýšen na poručíka hulánů později na nadporučíka. V roce 1875 (jiné zdroje 1878) odešel z armády a vstoupil do služeb carské armády, kde byl povýšen na generálmajora v roce 1908 a poslán do výslužby o rok později. Vypuknutím války byl aktivován a sloužil u jednotek pohraniční stráže. V roce 1915 byl poslán do Kyjeva kde pomáhal organizovat Československé vojsko. V listopadu 1917 se stal inspektorem našich vojsk v Rusku. Funkce se vzdal v březnu 1918 a po válce odešel z Ruska přes Ukrajinu do vlasti. Kde mu bylo svěřeno remontnictvo. V roce 1924 odešel naposledy do výslužby do výslužby po 59 letech vojenské služby. Zemřel v Praze v lednu 1933. Je pohřben na Olšanských hřbitovech.

 

47)       Sotňa – jezdecká eskadrona (rota) nebo oddíl v carském a později i v bolševickém jízdním vojsku

 

48)       Podplukovník Vašátko Karel, narozen 13. července 1882 v obci Litohrad, v okresu Rychnov nad Kněžnou, v Rakousko–Uherské monarchii. Před I. světovou válkou odjel pracovat do Ruska. V srpnu 1914 se přihlásil dobrovolně do České družiny a dne 21. 8. 1914 byl zapsán do 2. roty. Dne 2. července 1917 byl vážně zraněn v bitvě u Zborova. Po vyléčení je 18. dubna 1918 „naznačen na úřad personálního referenta“ (později přejmenován hodností Děžurného generála na u štábu sboru. Dne 9. ledna 1919 na následky zranění v nemocnici v Čeljabinsku umírá. Dežůrní generál – jeho úřad měl na starosti personální a podobné záležitosti.

 

49)       Major MUDr Karlík Otakar, narozen 25. října 1885 v Litomyšli, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 35. domobraneckého pěšího pluku. Do zajetí padnul 26. srpna v Haliči. Do legií vstoupil 4. listopadu 1917 v Zemljansk. Byl přidělen k 8. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Sloužil i u 3. nemocnice. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

50)       Jezdec Strýček Josef, narozen 1.10.1885 v obci Buchlovice, v okresu Uherské Hradiště, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 3. pěšího pluku v hodnosti vojín. Do zajetí padnul  23.5.1915 v Ivanisko. Do legií se přihlásil  v Volčansko, Charkovská gub.. Do legií vstoupil 4.8.1917 v, přidělen byl  jako sluha Mudr. kapitána Karlíka Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 26.11.1920. Po návratu byl demobilizován.

 

51)        Generálporučík PhDr. Štefánik Milan Rastislav, narozen 21. července 1880 v obci Košariská, v Rakousko–Uherské monarchii. Byl vědcem – astronomem, cestovatelem, pilotem, vojákem a  politikem. Zahynul v troskách letounu 4. května 1919 u Ivanka při Dunaji na Slovensku, vracející se po valce do vlasti.

 

52)       Kapitán Zrzavý Jiří, narozen  29. prosince 1894 v obci Vadín, v okresu Německý Brod, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil u 9. vozatajského divizionu v hodnosti poručíka (Leutnant). Do zajetí padnul 28. září 1916 v Stanislav. Do legií vstoupil 20. října 1917, přidělen byl k 5. střeleckému pluku v hodnosti kornet. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti, byl demobilizován.

 

53)       Nadporučík Hintermüller Kašpar, narozen 4. kedna 1886 v obci Kosov, v okresu České Budějovice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 11. hulánského pluku v hodnosti strážmistr (pravděpodobně praporčík). Do zajetí padnul 22. března v Přemyšlu. Do legií se přihlásil 16. prosince 1917 v Orenburg, Samarské gubernii. Do legií vstoupil 20. dubna, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Dne 17. října 1918 je prezentován u 2. jízdního pluku jako strážmistr u 4. eskadrony. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě.

 

54)       Podporučík Háša Josef, narozen 16. července 1891 na Vinohradech v Praze, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil u 28. pěšího pluku v hodnosti j. d. desátník. Do zajetí padnul 13. září v Němirov. Do legií se přihlásil 1. července 1918 v Samaře. Do legií vstoupil 27. července 1918, přidělen byl k informačnímu osvětovému odboru. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku jako kapelník. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě jako dirigent a skladatel v letech 1921 – 1948 u voj. hudby v Olomouci (autor mnoha skladeb a úprav pro orchestr). Oženil se v Rusku, s ruskou jménem Nina narozenou 17. ledna 1898 v Orenburg.

 

55)       Omsk, rusky: Омск – byl založen v roce 1716, kdy zde byla postavena pevnost, leží 2 700 km východně od Moskvy. Byla centrem sibiřských kozáků, na rozhraní stepních oblasti a západní Sibiře. V roce 1918 byl Omsk prohlášen za hlavní město ruské prozatímní vlády později s v čele s diktátorem admirálem Kolčakem.

 

56)       Názvem „Maxim“ se míní licenční kulomet Maxim vzor 1910 ráže 7,62mm Mosin.

 

57)       1. eskadrona 2. jízdního pluku pod velením poručíka Aloise Marela měla nejvíce bojových zkušeností, např. z bojů o ves Listveničné u jezera Bajkal z července 1918, kterého se účastnila jako eskadrona „Jana Jiskry z Brandýsa“ pod velením korneta Bíliny.

 

58)       Bojům na Severo–Uralské frontě velel generál major Gajda, Kungurskému úseku velel plukovník Prchala. Útok započal 27. listopadu 1918. Akce se zúčastnila krom ruských částí též II. československá divize. Pro niž 1. eskadrona 2. jízdního pluku prováděla průzkum. Útočilo se ze směru Jekatěrinburg na Kungur a Perm. II. československá divize postupovala jižně od hlavní železniční trati, Kungur byl obsazen 20. prosince 1918 a 24. prosinec 1918  Perm. V lednu byla II. československá divize umístěna západně od města Kungur, kde se bránila protiútokům bolševické Rudé armády. Až do poloviny února kdy byla poslána do zázemí k ochraně magistrály. Zdroj: Radola Gajda, Moje paměti, Jota 2008, ISBN 978–80–7217–584–0

 

59)        Desátník Alois Králík, narozen 13.9.1895 v obci Cerekvice, v okrese Litomyšl, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko-Uherské armádě u 30. pěšího pluku. Do zajetí padnul 8.7.1916 v Lublin. Do legií se přihlásil 27.7.1917 v Borispolu. Zařazen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 1. eskadroně „Jana Jiskry z Brandýsa“, ta se vtělila v říjnu 1918 do 2. Jízdního pluku. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

60)       Svobodník Volek František, narozen 11. prosince 1895 v obci Vrbová Lhota, v okresu Poděbrady, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 36. pěšího pluku v hodnosti Infanterist – vojín. Do zajetí padnul  6. června 1916 v Luck. Do legií vstoupil  7. října 1917, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

61)       Četař Koutňák Antonín, narozen 14. června (března) 1897 Uherském Hradišti, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 25. zeměbraneckého pěšího pluku v hodnosti. Do zajetí padnul  9. června 1916 v Luck. Do legií se přihlásil 27. června 1917 v Borispol. Do legií vstoupil  10. července 1917, přidělen byl k 8. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

62)       Šikovatel Jahelka Karel, narozen 21. února 1881 v obci Benátky, v okresu Jaroměř, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 18. pěšího pluku v hodnosti vojína. Do zajetí padnul 12. září 1914 vLubačov. Do legií se přihlásil 22.6. 1917 v Barispol. Do legií vstoupil 26.7. 1917, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

63)       Četař Dubský Jan, narozen 6. prosince 1883 v obci Nesnášov, v okresu Dvůr Králové nad Labem, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 10. vozatajského oddílu v hodnosti vojína. Do zajetí padnul 29.8. 1914 v Komárov. Do legií se přihlásil (vstoupil) 28.7. 1917 v Barispol, byl přidělen k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 13.12. 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

64)       Podporučík Marel Jaroslav, narozen 4. prosince 1896 v Litomyšli, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko-Uherské armádě u 30. zeměbraneckého pěšího pluku jako vojín (Infanterist). Do zajetí padnul 7. června 1916 v Rudníky. Do legií se přihlásil 24. prosince 1917 v Jekaterinoslavská gubernii (podle města Dněpropetrovsk, jež se do roku 1926 jmenovalo Jekatěrinoslav, ukr. Katerynoslav), přijat byl 24. února 1918. Zařazen byl k 2. záložnímu pluku. Později byl převelen k 2. Jízdnímu pluku v hodnosti vojína. V roce 1920 velí jedné jízdní četě. Do vlasti se vrací spolu s plukem v červenci 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

65)       Kapitán Mores Zdeněk, narozen 26. března 1894 v Praze, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 89. pěšího pluku v hodnosti vojína. Do zajetí padnul 7. 6. 1916 v Krup. Do legií se přihlásil 16.8. 1916 v Syzraň. Do legií vstoupil 2.8. 1917, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. S plukem se vrátil do vlasti 20. 6. 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

66)       Jezdec Bartůněk Václav, narozen 29. června 1895 v obci Bělany, v okresu Kutná Hora, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 8. dragounského pluku v hodnosti Dragoner – vojína. Do zajetí padnul 12. září 1915 v Záleštiky. Do legií vstoupil 31. července 1917. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 12. listopadu 1920 v hodnosti desátníka. Po návratu byl demobilizován.

 

67)       Jezdec Dostál Antonín, narozen 23.5.1893 (20.5.1892) v obci Babí u Náchoda, v okresu Náchod, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 2. hulánského pluku v hodnosti Korporal. Do zajetí padnul  1.7.1916 v Bučač. Do legií se přihlásil  v Borispol. Do legií vstoupil 23.10.1917, přidělen byl k 6. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S do vlasti se vrátil 27.5.1920. července 1920. Po návratu do vlasti sloužil, byl demobilizován.

 

68)       Jezdec Dvořák Ladislav, narozen 5.6.1892 v Praze, v Nuslích v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 28. pěšího pluku v hodnosti vojína. Do zajetí padnul  3.4.1915 v průsmyku Dukla. Do legií se přihlásil  28.7.1917 v Borispolu. Do legií vstoupil 1.10.1917, přidělen byl k 6. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 26.1.1920. Po návratu do vlast , byl demobilizován.

 

69)       Poručík Beran Ladislav (Vladislav), narozen 21. ledna 1887 v obci Německá Rybná, v okresu Žamberk, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 6. zeměbraneckého pěšího pluku a 8. pěšího pluku v hodnosti Fähnrich – praporčík. Do legií se přihlásil 20. ledna 1917 v Borispol. Do legií vstoupil 5. srpna 1917, přidělen k 2. jízdnímu pluku, Dnem 5. únorem 1920 je plukovní soudce převelen k diviznímu soudu 2. střelecké divize.. Do vlasti se vrátil 20. června 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě.

 

70)       Vašata Jan, narozen 23. června 1894 (1891) v obci Radovesnice, v okresu Nový Bydžov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 18. pěšího pluku. Do zajetí padnul  22. listopadu 1914 v Janina. Do legií se přihlásil v Borispol. Do legií vstoupil  23. srpna 1917, přidělen byl k 1. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku a ke štábu Československé armády na Rusy.

 

71)       Kapitán Tůma Ludvík, narozen 18. listopadu 1893 v obci Křižanov, v okresu Velké Meziříčí, v Rakousko–Uherské monarchii. Do legií se přihlásil 21. září 1914, vstoupil do České družiny, Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku a ke štábu 2. střelecké divize. Do vlasti se vrátil 20. června 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě. Praporčík Tůma byl převeden do stavu 2. jízdnímu pluku od štábu armádního sboru 21. října 1918 spolu se sluhou Štěrbou.

 

72)       Poručík Kořínek Josef, narozen 5. ledna 1888 v obci Chrtnič, v okresu Čáslav, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 11. hulánského pluku v hodnosti četaře (Zugsführer). Do zajetí padnul 18. března 1915 v Přemyšlu. Do legií se přihlásil a vstoupil 28. října 1917 v Barispolu, přidělen byl k 6. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti, byl demobilizován.

 

73)       Jezdec Sadílek Miloslav, narozen 12. září 1891 (1890) v obci Žďár, v okresu Nové Město na Moravě, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 6. dragounského pluku v hodnosti vojína. Do zajetí padnul 28. 12. v Karpatech. Do legií se přihlásil 19.12. 1916 v Taganrog. Do legií vstoupil 13.7. 1917, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

74)       Jezdec Levek Martin, narozen 30. listopadu 1890 v obci Svatobořice, v okresu Kyjov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 3. pěšího pluku v hodnosti četaře, do zajetí padnul neznámo kde. Do legií se přihlásil  20.4. 1918 v Petuchovo. Do legií vstoupil 20.4. 1918, přidělen byl k 6. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 15.10. 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

75)       Desátník Pavelka Rudolf, narozen 16. dubna 1882 (17.4.1883) v Praze (Královské Vinohrady), v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 26. pěšího pluku v hodnosti vojína – trubače. Do zajetí padnul  5.12. 1914, v Ruská Rava. Do legií se přihlásil  v Vargaší, Kurganský újezd. Do legií vstoupil v 29.4. 1918, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 18.10. 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

76)      Četař Čada Libor, narozen 24. září 1892 v obci Kořenec, v okresu Boskovice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 6. dragounského pluku v hodnosti desátníka. Do zajetí padnul  24.9. 1914 v Zámošť. Do legií se přihlásil  15.6. 1918 v Novonikolajevsk. A samého den byl přidělen k 1. jízdnímu pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

77)       Desátník Pelíšek Jan, narozen 2. června 1886 v obci Lužany, v okresu Přeštice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 2. dragounského pluku v hodnosti vojína. Do zajetí padnul  22.10. 1914 v Karpatech. Do legií se přihlásil  2.11. 1917 v Tjumeň, Borispol. Do legií vstoupil v 4.11. 1917, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 18.10. 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

78)       Četař Rychlík Bartoloměj, narozen 9. února 1891 v obci Drnovice, v okresu Vyškov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 54. pěšího pluku v hodnosti Gefreiter – svobodníka. Do zajetí padnul 7. listopadu 1914 v Chmelník. Do legií se přihlásil v Permská gubernii. Do legií vstoupil 27. července 1917, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 15. října 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

79)       Šikovatel Polášek František, narozen 17. července 1892 v Moravské Ostravě, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 8. dragounského pluku v hodnosti vojína. Do zajetí padnul 7.8. 1916, v Stanislav. Do legií se přihlásil  17.11. 1917 v Alexandr Hrušovský - Donská oblasti. Do legií vstoupil 20.8. 1917, přidělen byl k 8. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Zemřel na tyfus v lazaretu 3. divize 21. března 1920, po namáhavé pěší evakuaci.

 

80)        Desátník Beran Bedřich, narozen 6. července 1887 v Praze (Bubeneč), v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 2. dragounského pluku v hodnosti Korporal – desátník. Do zajetí padnul 28. srpna1914 v Břežany. Do legií se přihlásil a vstoupil 29. června 1918 v Novonikolajevsk. Přidělen byl k 2. záložnímu pěšímu pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920 (9.8.1921). Po návratu byl demobilizován.

 

81)       U Československého vojska na Rusy se rozdělovaly důstojníci na dva druhy:

Důstojník řadové služby je příslušník bojového oddílu.

Důstojník správní služby je příslušník nebojového oddílu (zásobování, skladník, správce zbroje, účetní…).

 

82)       Poděbradka – pokrývka hlava u Čes. jezdeckých pluků na Rusi – více uniforma 2. jez. pluku

 

83)       Barnaul (založen 1739), rusky Барнау́л je město na řece Ob v západní části Sibiře asi 220 km jižně od Novosibirska, při hranicích Kazachstánu, Mongolska a Číny. Má 650 000 obyvatel, je hlavním městem Altajského kraje a je znám jako výzkumnické centrum Sibiře.

 

84)        Poručík Karel (Jaromír) Janota, narozen 25. května 1893 v Praze v Nuslích v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 28. pěšího pluku v hodnosti kadet. Do zajetí padnul 19. června 1915 v Dněstru. Do legií se přihlásil 3. dubna 1916 v Tamboň. Do legií vstoupil 21. června 1916, přidělen byl k 1. záložnímu pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

85)       Na začátku roku 1919 (při stahování Československého vojska na Rusy, z bojů proti bolševikům a převedeni na ochranu magistrály) bylo velením rozhodnuto o přidělení 7 ešalonů na bojový pluk (není známo zda to platilo na všechny pluky či pouze na střelecké – pěší). Často byl však tento počet veliteli pluků překračován o tři i více. Celkem v první fáze evakuace do konce května 1919 (z fronty) projelo Omskem 268 ešalonů.

Celkem Československé vojsko na Rusy disponovalo v polovině roku 1919 5 000 osobními vagóny a 9 347 nákladními vagóny.

V prosinci 1919 byl počet ešalonů na pluk snížen na 5. A v polovině ledna 1920 mohl býti počet os v ešalonu pouze 80.

 

86)      Rotmistr (četař) Rosol Václav, narozen 28. října 1892 v obci Hředle, v okresu Hořovice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 35. a 3. zeměbraneckého pěšího pluku v hodnosti desátník. Do zajetí padnul  4. února 1915 v Karpatech. Do legií se přihlásil  1. února 1917 v Nižnij Tagil, Permská gub. Do legií vstoupil 7. srpna 1917, přidělen byl k 5. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 7. října 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

87)      Šikovatel Vajdík Richard, narozen 19. října 1896 v obci Stará Ves, v okresu Přerov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 13. zeměbraneckého pěšího pluku jako jednoroční dobrovolník. Do zajetí padnul 3.9. 1915, v Dubno. Do legií se přihlásil v Moskvě. Do legií vstoupil 15.12. 1917, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

88)      Četař Zlámal Gabriel, narozen 19. srpna 1891 v obci Skrbeň, v okresu Olomouc, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 54. pěšího pluku v hodnosti Korporal – desátníka. Do zajetí padnul 1. listopadu 1914, v Lysá Hora. Do legií vstoupil  12. srpna 1918, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

89)      Krasnojarsk, rusky: Красноярск – město jež leží na řece Jenisej na Transsibiřské magistrále, má asi milión obyvatel a je správním střediskem Krasnojarského kraje. Město Krasnojarsk založili v červenci 1628 kozáci jako pevnost před nájezdy Tatarů, žijících v povodí Jeniseje. Původní název města byl Krasnyj Jar, rusky: Кра́сный Яр, což je překlad místního turkického názvu Kyzyl Džar, česky Červený útes. Od roku 1822 je Krasnojarsk centrem Jenisejské gubernie. S Petrohradem bylo město po železnici propojeno v roce 1895.

 

90)       Takzvaná Mansko-Kanská oblast je ohraničená řekou Manu, která je 475 km dlouhá a vlévá se před  Krasnojarskem do řeky Jenisej. Město Kansk je vzdálen cca. 300 km dále k východu po magistrále. do oblasti k ochraně magistrály.

 

91)       Kljukvennaja nyní Ujar, rusky Клюквенная, (Уяр), železniční stanice na Sibiři na trati Krasnojarsk–Irkutsk, asi 120 km na západ od města Kansk.

 

92)       Údajně v Ruské carské armádě Kravčenko získal hodnost praporčíka a Ščetinkin kapitána.

 

93)       Ilansky - Ilanskaya, rusky: Ила́нский – je městečko ležící na řece Ilanka asi 25km Kanska a 279 km východně od Krasnojarska.

 

94)       Chorunži byla kozácká hodnost, značící poručíka.

 

95)       Kornet Nechojdoma Josef, narozen 13.3.1889 v obci Mančice, v okrese Kolín, v Rakousko-Uherské monarchii.  Žil však v obci Opatovice v okrese Pečky. Sloužil v Rakousko-Uherské armádě u 8. dragounského pluku v hodnosti četaře (Zugsführer). Do zajetí padnul 7.9.1915 v Bukovina Seret. Do legií se přihlásil 15.7.1917 v Besarabská gub. Kurči, přijat byl 29.7.1917. Zařazen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. Jízdnímu pluku. Padnul 11.7. 1919 u Spirina pohřben v Krasnojarsku.

 

96)      Strážmistr Máslo Jan, narozen 22.2.1887 v obci Žernov, v okrese Náchod, v Rakousko-Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko-Uherské armádě u 9.zákopnického praporu v hodnosti desátníka (Korporal). Do zajetí padnul 9.7.1915 v Lublinu. Do legií vstoupil 13.7.1917 v Barispolu. Zařazen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. Jízdnímu pluku. Dne 10. června 1919 převzal od poručíka Jana Alexandra velení zákopnického oddílu. Padnul 26.8.1919 (podle jiných zdrojů 27. srpna 1919) u Běloj Rječky pohřben v Krasnojarsku.

 

97)      Podporučík Zima Adolf, narozen 29.7.1889 v obci Kněžmost, v okrese Mnichovo Hradiště, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko-Uherské armádě u 13. dragounského pluku v hodnosti šikovatele (Feldvebel). Do zajetí padnul 6.8.1916 v Jenakievo. Do legií se přihlásil 27.6.1917 v Borispolu. Zařazen byl k 2. jízdnímu pluku. Po návratu sloužil v Československé armádě.      

 

98)       Poručík Opolecký František, narozen 8. srpna 1895 v obci Dobřany, v okresu Stříbro, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 2. dragounského pluku v hodnosti. Do zajetí padnul  10.9. 1915 v Tarnopol. Do legií se přihlásil 11.7. 1917 v Smělá, Kyjevská gubernie. Byl přidělen k 8. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

99)       Četař Malý Václav, narozen 16. srpna 1888 (8.2. 1890) v obci Nemošice 39, v okresu Pardubice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 8. dragounského pluku v hodnosti vojína. Do zajetí padnul  3.9. 1914 v Žolkva. Do legií se přihlásil 25.8. 1917, Barnaul, Altajská Gubernie. Do legií vstoupil 28.8. 1917, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

100)     Jezdec Malý Ferdinand, narozen 28. července (června) 1884 v obci Lhánice, v okresu Třebíč, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 81. pěšího pluku v hodnosti Korporal – desátník. Do zajetí padnul. Do legií se přihlásil 13. 1918 v Permské gubernii. Do legií vstoupil 18. listopadu 1918, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 10. srpna 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

101)       Podporučík Václav Folejtar, narozen 2. září 1881 v obci Lhotka, v okresu Německý Brod, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 10. zákopnický prapor v hodnosti Zugsführer – četař. Do zajetí padnul 6. června 1916 v Dobrouc na Bukovině. Do legií vstoupil 17. července 1917 v Borispolu, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě.

 

102)     Četař Hoznourek Ferdinand, narozen 7. dubna 1894 v Brně, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 16. pěšího pluku v hodnosti četaře. Do zajetí padnul  5.7. 1915 v Krasnik. Do legií se přihlásil 10.8. 1917 v Borispol. Do legií vstoupil  12.8. 1917, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 17.2. 19219. července 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

103)      Svobodník Zoul František, narozen 9. února 1891 v obci Křešice, v okresu Sedlčany, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 7. dragounského pluku v hodnosti vojína. Do zajetí padnul  28.6. 1916 v Staré Huty. Do legií vstoupil 17.8. 1917, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

104)      Svobodník Studený Antonín, narozen v listopadu 1878 v obci Horní Újezd, v okresu Holešov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 3. a 25. zeměbraneckého  pěšího pluku v hodnosti desátníka. Do zajetí padnul  4.11. 1914. Do legií se přihlásil v Balašov, Saratovská oblast. Do legií vstoupil 27.10. 1917, přidělen byl k 6. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 16.10. 1920. Po návratu do byl demobilizován.

 

105)     Jezdec Smrček Jan, sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 75. pěšího pluku. Do zajetí padnul  18. června 1917 v Koňuchy. Sloužil u 2. jízdního pluku v 4. eskadroně. Zemřel 29. února 1920 na stanici Mysovaja v divizním lazaretu 3. střelecké divize.

 

106)      Desátník Pokorný Antonín, narozen 3. ledna 1889 v obci Přílepy, v okresu Rakovník, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 6. zeměbraneckého  pěšího pluku v hodnosti Gefreiter – svobodník. Do zajetí padnul 20. října 1915 v Kolky. Do legií se přihlásil 9. června 1917 v Kobalicka, Kyjevská gubernie. Do legií vstoupil 9. července 1917, přidělen byl k 8. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

107)      Stážmistr Vandas František, narozen 16. května 1881 v Praze, v Rakousko–Uherské monarchii. Do legií vstoupil 23. října 1918. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku v hudebním oddělení. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920.

 

108)     Strážmistr Zvára Čeňek, narozen 10. března 1890 v Praze, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 3. pěšího pluku v hodnosti šikovatele. Do zajetí padnul  23.10. 1914 v Marienovka. Do legií se přihlásil 5.9. 1918. Do legií vstoupil 14.101918, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do byl demobilizován.

 

109)     Podplukovník Hasal Antonín, narozen 7. ledna 1893 v obci Nová Huť, v okresu Rakovník, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 7. praporu polních myslivců v hodnosti kadet. Do zajetí padnul  v . Do České družiny se přihlásil 22.  srpna 1914 v Žitomiru. Službu nastoupil 26. srpna 1914, později byl přidělen k 2. střeleckému pluku jako velitel. Do vlasti se vrátil 14. dubna 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě.

 

110)     Major Tesař Otakar, narozen 27. listopadu 1891 v obci Nagy-Surany, v okresu Nitra, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 8. zeměbraneckého pěšího pluku v hodnosti kadet. Do zajetí padnul 7.8. 1915 v Vilkolar Krasnik. Do legií se přihlásil v Galič Kostromská gubernie. Do legií vstoupil 4.3. 1917, přidělen byl k 2. střeleckému pluku. Do vlasti se vrátil 22.4. 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě.

 

111)      Plukovník Prchala Leo (Lev), narozen 23. března 1892 v Slezské Ostravě, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 13. pěšího pluku v hodnosti nadporučíka. Do zajetí padnul  17.6. 1916 v Černovic. Do legií se přihlásil v Zadonsk, Voroněžská gubernie. Do legií vstoupil  6.8. 1917, přidělen byl k 8. střeleckému pluku. Později velel 3. střelecké divizi. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

112)      Vyznamenáním udělené dne 11. srpna 1919 byli dekorováni, Řádem Sokola s meči (vojenský):

Rotmistr Josef Bílina

Poručík Alois Marel

Poručík Antonín Knap

Kornet František Hrdlička

Důstojnický zástupce Josef Kořínek

Četař 1. eskadrony Jan Mazanec       

Četař 4. eskadrony Josef Hála         

Desátník zákopnického oddělení František Hercik 

Svobodník 1. eskadrony František Kerschner        

Svobodník 3. eskadrony Josef Drga        

Jezdec 2. eskadrony Rudolf Koc       

Krom vyjmenovaných dostal za zásluhy o svěřený 2. jízdní pluk tento řád i plukovník Jaroslav Červinka.

 

Řádem Sokola s hvězdičkou (vojenský):

Poručík Václav Charvát

Poručík Jan Alexandr

Důstojnický zástupce Jaroslav Šumavský          

Svobodník 3. eskadrony Antonín Krumlovský         

 

Řádem Sokola za zásluhy (civilní):

Poručík Josef Dostál

Strážmistr Richard Vajdík      

 

Křížem svatého Jiří IV. stupně:

Strážmistr Emil Šubrt

Svobodník 2. eskadrony František Skoupý 

 

122)     Poručík Olšovský Vojtěch, narozen 16. září 1892 v obci Kunratice, v okresu Praha, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 35. pěšího pluku jako kadet. Do zajetí padnul 11. září 1915 u Tarnopole. Do legií se přihlásil 22. srpna 1916 v Tjumeňi. Do legií vstoupil 5. srpna 1917, přidělen byl k 5. střeleckému pluku v hodnosti praporčíka. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 29. října 1920 s manželkou Annou Alexejevnou. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

123)     Četař Tesař Josef, narozen 19. března 1893 v obci Skočová Lhota, v okresu Moravská Třebová, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 93. pěšího pluku hodnosti desátníka. Do zajetí padnul 30. listopadu 1916 v Bukurešti. Do legií se přihlásil v Kišiněv, Bessarabská gubernie. Do legií vstoupil 26. srpna 1917. Později byl poslán k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

124)     Jezdec Trochta Štěpán, narozen 8.září 1894 v obci Francova Lhota, v okresu Uherský Brod, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 4. hulánského pěšího pluku v hodnosti Ulan (vojín hulánského pluku). Do zajetí padnul  20. ledna 1917 v Čokaniště. Do legií vstoupil 9. července 1918, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

125)     Profesor Krejčí František, narozen 21. srpna 1858 v obci Hostinné. Vystudoval klasickou filologii, estetiku, filozofii a psychologii na Univerzitě Karlově. Během války spolupracoval s odbojem – Maffie. Spoluzakladatel Československé strany socialistické. Nejprve zasedal  v národním shromáždění a od roku 1920 senátorem do roku 1925. Zemřel po delší nemoci 24. května 1934 ve své vile na Ořechovce.

 

126)      Poručík Šišma Josef, narozen 3. dubna 1882 v obci Hnojice, v okresu Šternberk, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 20. pěšího pluku v hodnosti poručíka (leutnant). Do zajetí padnul 28. září 1914 v Lublín. Do legií se přihlásil 19. května 1918 v Tjumeni, byl přidělen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920, byl demobilizován.

 

127)     Jezdec Spáčil Jaroslav, narozen 12. ledna 1892 v Praze (Vinohrady), v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě. Do legií se přihlásil  15.října 1918 v . Do legií vstoupil 4. listopadu 1918 v Tjumeň, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

128)     Hilbert Jaroslav, 19. leden 1871 – 10. květen 1936, žurnalista a dramatik

 

129)     Generálmajor Čeček Stanislav, narozen 13. listopadu 1886 v obci Lišno, v okresu Benešov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 102. pěšího pluku v hodnosti Fähnrich – praporčík. Do legií se přihlásil 17. srpna 1914 v Moskvě, sloužil u České družině. Později velel I. praporu 1. střeleckého pluku v bitvě u Zborova. V květnu 1918 velel 1. střelecké divizi. Na podzim byl poslán jako velitel na Dálný východ, zabezpečující týl a evakuaci naší armády. Do vlasti se vrátil jako jeden z posledních 15. října 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě. Zemřel 29. května 1930.

 

130)     MUDr. Girsa Václav, (*1875, †1954) se stal Velvyslancem ČSR v Rusku. Dne 24. listopadu 1919 se ujímá úřadu plnomocníka Československé vlády na Sibiři. Již od dubna 1918 pobývá ve Vladivostoku, kde zastupuje OČSNR.

 

131)     Názvem Hotchkiss“ se míní francouzský kulomet Mitrailleuse Hotchkiss Mle. 1914 ráže 8 mm.

 

132)     Skvrnitý tyfus je závažné infekční onemocnění způsobené parazitem Rickettsia prowazeki. Charakteristickými příznaky jsou horečka, zimnice, třesavka, bolesti těla a hlavně vyrážka, která se tvoří na hrudníku, poté postupuje na končetiny, avšak nikdy nepostihuje obličej a dlaně. Při neléčené formě následuje kóma a smrt. Skvrnitý tyfus je přenášen vší šatní, blechou a klíštětem poté i samotným nemocným člověkem. Inkubační doba se pohybuje od 1 do 2 týdnů. Dnes se léčí antibiotiky (tetracyklin, chloramfenikol). Je možné i očkování. Slovo Tyfus pochází z řeckého slova tyfos – mlha, v přeneseném smyslu znamená zakalené vědomí.

Cholera je nebezpečné průjmové onemocnění, způsobené bakterií Vibrio cholerae. Nemoc se šíří pozřením kontaminované potravy či tekutiny (nejčastěji pitnou vodou znečištěnou fekáliemi) nebo člověkem –přenašečem. Účinnou prevenci je mytí rukou, převařování vody či její dezinfekce, dodržování základních hygienických pravidel při zacházení s potravinami. Další možností je očkování (není však spolehlivé).

 

133)    Desátník Dobrovský (Štejner) Karel, narozen 31. října 1886 v obci Dobrovice, v okresu Mladá Boleslav, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 36. pěšího pluku v hodnosti vojína. Do zajetí padnul  27. května 1915, na řece San. Do legií se přihlásil  25. března1917, v Juzovka, Borispol. Do legií vstoupil 13.června 1917, přidělen byl k 5. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 4. října 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

134)     Jezdec Vobořil František, narozen 12. (11.) března 1894 v Teplicích, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 42. pěšího pluku v hodnosti vojína. Do zajetí padnul 6. května 1915 v Volonjehor. Do legií se přihlásil 16. listopadu 1918, v Tjumeň. Do legií vstoupil  26. listopadu 1918, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti s vrátil 6. února 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

135)     Jezdec Pleticha Leopold, narozen 23. ledna 1891 na Vinohradech v Praze v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 10. dragounského pluku v hodnosti Dragoner – vojín (dragoun). Do zajetí padnul  5. září 1915 v Kolky. Do legií se přihlásil v Jekatěrinoslav. Do legií vstoupil 2. července1917, přidělen byl 2. jízdnímu pluku. Zahynul 5. října 1919  kdy ho zalehl kůň ve vesnici Narva, pohřben v Krasnojarsku.

 

136)     Admirál Kolčak Alexandr Vasiljevič, narozen 16. listopadu 1874 v Petrohradě v carském Rusku. Bojuje v Rusko – japonské válce. Na začátku války velel Baltské flotile. V roce 1916 byl povýšen na viceadmirála a převelen k černomořské flotile. Po únorové revoluci v roce 1917 byl poslán do USA. Říjnová revoluce v roce 1917 ho zastihla v Japonsku. S přispěním Britů se vrátil do Ruska a stal ministrem v Prozatímní vládě autonomní Sibiře– Direktoriu. V listopadu 1918 svrhl vládu a prohlásil se vrchním vladařem Ruska.

Dokázal postavit skoro půl miliónovou armádu, která z jara 1919 ovládala půl Ruska. Většinu území mu předalo Československé vojsko na Rusi na přelomu let 1918 a 1919. Jeho armáda byla však špatně vycvičená a zásobovaná. Za to mohl sám Kolčak jeho obrovský armádní štáb, který byl zkorumpovaný a nestaral se o potřeby armády. V polovině listopadu 1919 prchá Kolčak z Omska do Irkutska. V Irkutsku na přelomu roku 1919 a 1920 proběhla revoluce a Kolčak byl zbaven moci a 4. ledna 1920 předal veškerou svou moc generálu Děnikin. Ten pověřil vrchním velením na západ od Bajkalu kozáckého atamana Semjonova.

Admirál Kolčak byl 4. ledna 1920 Československými vojáky zadržen a 15. ledna 1920 předán bolševisticko-demokratické vládě v Irkutsku. Nejprve mu bylo slíbeno odjet do Vladivostoku. Na konec byl souzen a odsouzen k trestu smrti. Zastřelen byl narychlo 7. února 1920 brzo ráno, z obavy před možným obsazením Irkutska vojsky generála Kappela jež ustupoval před Rudou armádou pěšky a na saních v třesknuté sibiřské zimě. Když se generál Kappel dověděl o vykonání popravy admirála Kolčavka, město jen obešel a zamířil dál na východ. Evakuace Pic. 42, 46, 74       

Za jeho vlády nechal popravit údajně na 100 000 civilistů a vypálit mnohé vesnice.

 

137)      Kapitán Rudolf Viest, narozen 24. září 1890 v Revůca, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 5. pěšího pluku v hodnosti Fanrich. Do zajetí padnul  24. listopadu 1914 v Krakově. Do legií vstoupil 31. května 1917, přidělen byl k 12. střeleckému pluku. S plukem se vrátil do vlasti 23. července 1920 v hodnosti majora. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě. V roce byl plukovníkem generálního štábu a byl stále kmenově zařazen u 12. pěšího pluku. Pracoval však jako vojenský atašé ČSR ve Varšavě v Polsku.

 

138)     Poručík Tománek Tomáš, narozen 21. listopadu 1897 v obci Rozseč, v okresu Dačice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 81. pěšího pluku v hodnosti. Do zajetí padnul 1.7. 1917 v Koňuchy. Do legií se přihlásil v Carycin. Do legií vstoupil 15.4. 1918, přidělen byl k 1. jízdnímu pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920.

 

139)    Rudá armáda (rusky Красная Армия) (celým názvem – Dělnicko–rolnická rudá armáda) vznikla 28. ledna 1918. Byla založená Lev Trockij jako armáda Ruské sovětské republiky bolševického a od roku 1922 Sovětského svazu. V roce 1946 byla přejmenována na Sovětská armáda. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se opětovně přejmenovala na Ozbrojené síly Ruské federace.

V textu je většinou zvána jako bolševická armáda. Je třeba však rozlišovat bolševickou regulérní Rudou armádu a bolševické bojové povstalecké milice či ozbrojené bandy – levicových a povstaleckých frakcí nebo přímo tlupy zběhů a násilníků. Bolševici (rusky большевики) je frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany a bolševismus bylo jejich hnutí. Jejími čelními představiteli byli Vladimir Iljič Lenin a Lev Trockij.

 

140)     Pojmem Ariergard se rozuměl zadní voj, naopak Avantgard – byla vedoucí skupina, předvoj.

 

141)      Vladivostok – v roce 1860 zde (v zátoce Zlatý roh, v zálivu Petra Velikého) byla zřízena malá vojenská pevnost. Od roku 1862 je zde přístav kolem něhož vyrostlo město (oficiálně od roku 1880) a od roku 1885 správní středisko kraje – gugernia. V roce 1903 bylo napojeno na Transsibiřskou magistrálu. Město bylo Rusi postaveno, aby vládlo východu – Vladivostok. 

 

142)   Technochod – Technické oddělení československých vojsk

Na začátku roku 1919 bylo Vrchním velením Československého vojska na Rusy rozhodnuto o přidělení 7 ešalonů na bojový pluk (není známo zda to platilo na všechny pluky, či pouze na střelecké – pěší). Často byl však tento počet veliteli pluků překračován o tři i více. Celkem v první fáze evakuace do konce května 1919 (stažení z fronty) projelo Omskem 268 ešalonů. Byl také stanoven minimální počet 24 legionářů na vagón (těplušku).

Celkem Československé vojsko na Rusy disponovalo na 500 osobních vagónů a 10 000 nákladních vagónů, v celkem 300 vlacích – ešalonech.

 

143)   Vladimir Oskarovič Kappel, narozen 16. dubna 1883. Bojoval ve Velké válce, ale na podzim 1917 odchází z armády. V květnu 1918 na několik týdnů vstupuje do řad Rudé armády, ale již v červnu 1918 bojuje v řadách Sibiřské armády, kde si vede více jak skvěle. V zimě 1919/1920 ustupuje v čele svých jednotek na východ. Umírá 26. ledna 1920 na oboustranný zápal plic na pochodu známý jako Velký sibiřský ledový pochod.

 

144)     Čita, rusky: Чита́ – město založeno v roce 1653, leží asi 400 km na východ od jezera Bajkal. V roce 1905 zde vypuklo ozbrojené povstání proti carskému režimu – bylo krutě podlačeno.

 

145)     „Operativní rozkaz Československého vojska na Rusi ze dne 21. prosince 1919..

Za účelem rychlé evakuace armády do Vladivostoku přikazuji:

1. Veliteli I. divize – ukončiti odpravku zbylých částí do Vladivostoku s ponecháním ochrany Bajkalských tunelů do směny (vystřídání) 5. plukem.

2. Veliteli II. divize  –  5. pluk zaujmout účastek (pozici) Irkutsk – Misicha

6. pluk zaujmout účastek (pozici) Misicha – Verchně Udinsk

7. pluku převzíti účastek (pozici) Mingatuj – Polovina

                               8. pluku převzíti účastek (pozici) Polovina – Irkutsk

A zabezpečiti průjezd části od západu na východ.

3. Veliteli III. divize  s 2. Jízdním plukem a Latyšským praporem – po průjezdu částí 2. divize, přemístiti se na účastek Verchne Udinsk – Karymskaja. S odprávkou nebojových částí spolu s 1. Jízdním plukem začíti ihned.

4. Srbskému pluku majora Blagotiče – vyjeti s 3. divizí a zaujmouti účastek přimykající na západní křídlo rumunského úseku.

5. Udernému praporu, Jihoslovanskému pluku a Rumlegionu – zůstati na místě do dalších rozkazů.

6. Náčelníku Vojenské zprávy – připraviti k odjezdu úřady jemu podřízené za 1. divizí.

7. Zdravotnímu náčelníku – odpraviti části jemu přímo pdřízené do Vladivostoku.

8. Intendanstvu budou dány rozkazy dodatečně.

9. Arminžu – postarati se o zvýšení provozu dráhy obsazením nám nutných stanic a dolů svými orgány.

10. Hlášení o pohybu ešalonů posílati denně do štábu v Irkutsku do 6 hodin Petrohradského času.

Podepsal velitel Československého vojska na Rusy generál Syrový, náčelník štábu podplukovník Všetička, Genubyl major Hrabčík.

 

146)     Semjonov (Semenov) Grigorij Michajlovič – narozen 13. září 1890 v kozácké stanici Kuranži Durulguevskoj v Zabajkalské oblasti. Sloužil v Mongolsku. Zúčastnil se státního převratu a pomohl 11. prosince 1911 vyhlásit nezávislost Mongolska nad Čínskou nadvládou. Ale poté byl raději přeložen k 2. Zabajkalské baterii. Na začátku Velké války sloužil v 1. Nerčinském kozáckém pluku kde se vyznamenal.

V roce 1916 slouží na Kavkaze u 3. Verchně Udinském pluku a zúčastnil se pochodu do Perského Kurdistánu. Po návratu v květnu 1917  bojoval na Rumunské frontě. Zde se obrací na ministra války Kerenského a navrhuje zformovat v Zabajkalí zvláštní Mongolsko-burjatský jízdní oddíl. V červnu 1917 byl jmenován komisařem Dočasné vlády k zformování dobrovolných oddílů v Zabajkalské oblasti.

Dne 19. listopadu 1917 začíná bojovat s Burjato-mongolským jízdním kozáckým oddílem s bolševiky v Zabajkalí. Začátkem prosince 1917 byl poražen a utekl do Mandžuska. Zde zformoval nový oddíl a 29. ledna 1918 obsadil Dauriju ve východním Zabajkalí. Je znovu poražen k 1. březnu 1918 opět utíká Mandžuska.

V létě 1918 vzniká Sibiřská armáda a 10. září 1918 je jmenován velitelem 5. Přiamurského armádního sboru v Čitě. Více než boji s bolševiky se věnuje loupení, drancování a terorizování civilního obyvatelstva Sibiře. Vyhlásil i Mongolsko-Burjatskou republiku. Kolčakem byl zbaven velení, ale v květnu 1919 byl zvolen armádním atamanem Zabajkalského kozáckého vojska, poté jmenován velitelem 6. Východo-Sibiřského armádního sboru, zástupcem hlavního velitele Přiamurského kraje s hodností generálmajora a 23. prosince 1919 velitelem vojska Irkutského, Zabajkalského a Přiamurského kraje s právy vrchního velitele vojska s hodností generálporučíka polního atamana všech kozáckých vojsk Ruských Východních oblastí. Po pádu vlády admirála Kolčaka byl 4. ledna 1920 v této funkci generálem Děnikinem potvrzen. Obsazením území Bajkalského jezera Rudou armádou začátkem roku 1920 ustupuje se svými jednotkami do Vladivostoku. Zde byla ustanovena nová vláda a Semjenov se stává ministrem války a vrchním velitelem vojsk.

V září 1921 emigroval do Číny, poté je v USA, Kanady a nakonec se usadil v Japonsku. Po obsazení Mandžuska Japonskem, si postavil dům v Dajrene. Kde žije až do srpna 1945. V září 1945 byl zadržen v Manžusku. Semjonov byl odsouzen za protisovětskou agitaci, propagandu, špionáž, diverzi a terorizmus. Dne 30. srpna 1946 byl popraven. V roce 1994 byl rehabilitován.

 

147)     Plukovník Všetička Bohuslav, narozen 25. září 1893 v obci Vícov, v okresu Prostějov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u . dragounského pěšího pluku v hodnosti Leutnant – poručík. Do zajetí padnul  11. září 1914 v Lowez?  Do legií se přihlásil 15. srpna 1916. Do legií vstoupil  25. srpna 1916, přidělen byl k 2. dělostřeleckému divizionu. Později byl převelen do štáb Československých vojsk. Do vlasti se vrátil 20. června 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě.

 

148)     Zde počet ešalonů je 9. Což je o 4 více než byl povolený počet ešalonů na pluk, podle nařízení z prosince 1919. Na počátku roku 1919 bylo velením rozhodnuto o přidělení 7 ešalonů na bojový pluk. V polovině ledna (18.) 1920 musel býti snížen počet os v ešalonu pouze 80. Důvodem je stále větší nedostatek parovozů a uhlí. Při větším počtu vagónů v ešalonu, je totiž třeba i několik parovozů.

 

149)    Děnikin Anton Ivanovič narozen 16. prosince 1872 ve vesnici Szpetal Dolny, dnes součástí města Włocławek v Polsku tehdy v carském Rusku. V roce 1890 nastoupil do vojenské školy v Kyjevě. Později se pokoušel přihlásit na vojenskou akademii. Zúčastnil se rusko-japonské války (1905) kde se vyznamenal.

Po vypuknutí války v roce 1914 sloužil v Brusilově armádě. V roce 1915 byl povýšen na generála. Během Únorové revoluce 1917 se pokusil o sesazení svého nadřízeného a byl uvězněn.

Během Říjnové revoluce se mu podařilo utéct. V jižním Rusku se spojil s bývalými carskými důstojníky a založit Dobrovolnickou armádu. V roce 1918 po smrti generála Kornilova se stává vrchním velitelem. Vedl svou armádu při útoku na Moskvu, ale byl v listopadu 1919 zastaven. Zbývající jednotky se stáhli na Krymský poloostrov. V dubnu 1920 rezignoval a odplul do Konstantinopole.

Poté žil v Anglii, v Belgii, Maďarsku a od roku 1926 ve Francii. V roce 1940 po porážce Francie byl němci uvězněn. Po válce (1945) žil v New Yorku v USA, kde 8. srpna 1947 umírá byl pohřben Detroitu. V roce 2005 byly ostatky generála Děnikina do Ruska a pohřbeny v Moskvě.

 

150)    Podplukovník MUDr. Šrámek Raimund, narozen 13. srpna 1885 v Polské Ostravě, v okresu Slezská Ostrava, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 2. pěšího pluku v hodnosti Assistenzarzt – Lékař asistent (poručík). Do zajetí padnul  2. července 1916 v Baranovič. Do legií se přihlásil v Žitomír. Do legií vstoupil  23. října 1917, přidělen byl 2. záložnímu pluku. Do se vrátil vlasti 6. září 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

151)     Plukovník Kvapil Ladislav, narozen 4. července 1894 v obci Velký Újezd, v okresu Hranice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 91. pěšího pluku v hodnosti Leutnant – Poručík. Do zajetí padnul  9. března 1915. Do legií se přihlásil 15. března 1916 v Kyjevě. Do legií vstoupil  26. června 1916, přidělen byl k 1. střeleckému pluku. Později se stal náčelníkem štábu 3. střelecké divize. Do vlasti se vrátil v roce 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

152)    Podplukovník Palacký Josef, narozen 13. června 1888 v obci Vrčen, v okresu Přeštice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 8. pěšího pluku v hodnosti Leutnant. Do zajetí padnul  13. června 1916 v Tyškovce. Do legií vstoupil 16. července 1917 v Caricinu, přidělen byl k 3. střeleckému pluku v hodnosti podporučíka. Později byl převelen k 12. střeleckému pluku. Od března 1919 do října 1920 mu velel. (Předtím pluku velel od února do března 1919 František Hnízdo.) S plukem se vrátil do vlasti 15. září 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

153)     Proč se tak stalo není do dnešních dnů jednoznačně vysvětleno. Polští historikové vidí za kapitulací své jednotky Československou zradu.

Pravda je že polská 5. divize byla značně demoralizována, důvodem mohlo býti, že vrchním velitelem spojeneckých vojsk francouzským generálem Janin byli určeni jako zadní voj spojeneckých jednotek, před postupující Rudou armádou. Byli tak v neustálém bojovém kontaktu s Rudou armádou. V zadním voji – ariergardu se jednotky však pravidelně střídaly (v zadním voji byli i Lotyši, Rumuni a Jugoslávci).

Od Československých vojsk dostali svůj příděl parovozů a paliva (uhlí) jako všechny ostatní části spojeneckých vojsk, ale bez své redukce ešalonů a počty vagónů tak jako ostatní spojenecká vojska to nemohlo stačit na celou divizi. A před případnou jejich včasnou evakuací stáli Československé části - 12. střelecký pluk a 2. jízdní pluk. Tyto jednotky svými ešalony blokovali magistrálu kolem stanice Kljukvennaja z důvodu nedostatku parostrojů. Nedalo se tedy přes ně tak snadno přejet, jak Poláci vyhrožovali plukovníku Červinkovi a majoru Palackému.

Plukovník Walerian Czuma při vyjednávání s Rudou armádou o případné kapitulaci, dostal slib, že budou mít status zajatců a brzo budou propuštěni do Polska.

Že se tak nestalo nebylo už tehdy překvapující (většinu svých slibů bolševici nikdy nedodrželi). Polští zajatci byli posláni na nucené práce na Sibiři, propuštěni byli až v létě 1921 po podpisu mírové smlouvy z Polsko – Ruské války z let 1919 – 1920. Tedy pouze ti kteří přežili.

Ale přes tisíc důstojníků a vojáků v čele s velitelem 5. polské divize plukovníkem Kazimierz Rumsza neuposlechli rozkaz o kapitulaci a pěšky s několika saněmi se vydalo do Irkutsku a odtud dál na mongolské území. Pak už s pomocí spojenců byli posláni přes Charbin do přístavu Dalnyj (Port Arthur) kde se nalodili na loď Jaroslaw a 1. června 1920 šťastně přistáli v Gdaňsku (první transport) i s plukovníkem Kazimierz Rumsza, 120 důstojníky, 800 vojáky a několika sty civilisty, kde se ještě zapojili do právě probíhající Polsko – Ruské války.

 

154)    Velitelem všech dohodových vojsk na Sibiři byl francouzský generál Maurice Janin (1862–1946). Na základě dohody s admirálem Kolčakem spojenecká vojska (Američané, Britové, Čechoslováci, Francouzi, Italové, Japonci, Jugoslávci, Kanaďané, Poláci, Rumuni) střežili od roku 1919 magistrálu. Samotnou občanskou válku si Rusové měli vést sami – Bílý proti Rudým. Při ústupu – evakuaci se však opětovně do bojů zapojili i  spojenecká vojska Čechoslováci a Poláci jenž kapitulovali 10. ledna 1920 na stanici Balay.

 

155)     Major Líčka Otakar, narozen 11. července 1889 v obci Paskov, v okresu Místek, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 75. a 102. pěšího pluku v hodnosti důstojnický zástupce – Offiziersstellvertreter. Do zajetí padnul  12. července 1916 v Bučač. Do legií se přihlásil 13. prosince 1916 v Bolchov. Do legií vstoupil  7. září 1917, přidělen byl k 8. střeleckému pluku. Později byl převelen k 3. střelecké divizi. Do vlasti se vrátil 23. července 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě. 

 

156)     Major Zmek Josef, narozen 16. října 1889 v obci Počátky, v okrese Chotěboř, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko-Uherské armádě u 18. pěšího pluku v hodnosti poručíka (Leutnant). Do zajetí padnul 5.7.1915. Do legií byl přijat 17.2.1917. Zařazen byl k 11. střeleckému pluku jako velitel. 1. srpna 1920 se vrátil do vlasti.

 

157)     Četař Kubeš Antonín, narozen 13. června (května) 1885 v obci  Černoves, v okresu Roudnice nad Labem, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 1. dragounského pluku v hodnosti vojína – Dragoner. Do zajetí padnul 18. srpna 1916 v Toboly Stochov. Do legií se přihlásil 17. června 1917 v Jekaterinoslavská gubernie. Do legií vstoupil 25. června  1917, přidělen byl k 1. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 15. října 1920. Po návratu byl demobilizován.

            Četař Kubeš Eduard, narozen 22. září 1897 v obci Diváky, v okresu Hustopeče, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 21. pěšího pluku v hodnosti vojína – Infanterist. Do zajetí padnul  9. června 1916 v Bučač. Do legií se přihlásil  na Krymu. Do legií vstoupil 23. července 1917, přidělen byl k záložnímu praporu. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

158)     Kapitán Hub Bohuslav, narozen 16. dubna 1891 v obci Albrechtičky, v okresu Nový Jičín, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 20. praporu polních myslivců v hodnosti Fähnrich –  praporčíka. Do zajetí padnul  31. května 1915 v Zaleščiky. Do legií se přihlásil 1. července 1916 v Bolchov Orlovsk. Do legií vstoupil  8. září 1917, přidělen byl 5 k. střeleckému pluku. Později byl převelen ke štábu Dálného východu. Do vlasti se vrátil 20. června 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

 

159)     Transsibiřská magistrála, rusky Транссибирская магистраль je nejdelší železniční trať na světě v délce 9 288 km (Moskva – Vladivostok). Začala se stavět roku 1891. Měla propojit Rusko (Petrohrad) s odlehlými oblastmi Sibiře, pobřežními oblastmi Tichého oceánu a přístavem Vladivostok. Stavělo se od obou konců, v železničních uzlech vznikala nová města. Na přelomu století (1903) se povedlo železnici dokončit a zkrátit, po dohodě s Čínou, napojením magistrály na Čínsko-dálnovýchodní dráhy přes čínské Mandžusko (Tarskaja - Charbin - Ussurijsk). Tato možnost napřímila trať z města Karynskaja, kde původní do trať uhýbá k severu a vede až do Chabarovska kde vede zpět na jih do Nikolsk-Usurijska. Tato trať vede souběžně s jižní, ale asi 500 – 700 verst severně. O ty je jižní která vede přímo na východ kratší a to dvakrát.

Takzvaná Amurská trať (dráha) vede po severním břehu podél řeky Amur. V roce 1904 byly dostavěny tunely kolem Bajkalského jezera.

O magistrálu se vedli tuhé boje s bolševiky, zvláště o tu severní Amurskou. Naopak o jižní odbočku se nevedli žádné boje, protože vedla územím patřící Číně.

 

160)     Major Jindra Emilián, narozen 5. září 1880 v obci Svatá Maří Magdalena, v okresu Třeboň, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 29. domobraneckého pěšího pluku v hodnosti Leutnant – poručík. Do zajetí padnul  30.8 srpna 1914 v Opole. Do legií se přihlásil 20. července 1916 v Tara Tobolsk. Do legií vstoupil  22. srpna 1916, přidělen byl k 1. střeleckému pluku. Později byl převelen ke štábu Československých vojsk. Do vlasti  se vrátil 26. července 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

161)     Podplukovník Hrabčík František, narozen 30. listopadu 1894 v obci Hodolany, v okresu Olomouc, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 32. zeměbraneckého pěšího pluku v hodnosti Leutnant – poručík. Do zajetí padnul  21. července 1916 v Běrestečko. Do legií se přihlásil 14. června 1917 v Borispol. Do legií vstoupil  8. září 1917, přidělen byl k 6. střeleckému pluku. Později byl převelen ke štábu Československých vojsk na Rusi jako Generální ubytovatel. Do vlasti se vrátil v roce 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě.

 

162)    Šikovatel Polášek František, narozen 17. července 1892 v Moravské Ostravě, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 8. dragounského pluku v hodnosti Dragoner – vojín. Do zajetí padnul  7. srpna 1916 v Stanislav. Do legií se přihlásil 20. srpna 1917 v Alexandr Hrušovský – Donská oblast. Do legií vstoupil  17. listopadu 1917 , přidělen byl k 8. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku, 2. eskadrona. Zemřel 21. března 1920 na tyfus v lazaretu 3. střelecké divize.

 

163)    Jezdec Mika František, narozen 1. září 1892 v Olomouci, v Rakousko–Uherské monarchii. Do legií vstoupil v červenci 1918 přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. Zemřel 26. února 1920 na stanici Mysová v nemocnici 2. střelecké divize na skvrnitý tyfus.

 

164)     Jezdec Došel Josef, narozen 1.(11.) srpna 1892 v obci Mikulovice, v okresu Pardubice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 8. dragounského pluku v hodnosti Dragoner – vojín. Do legií se přihlásil  27. července 1916 v Kyjevě. Do legií vstoupil 9. září 1917, přidělen byl k 5. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku, záložní eskadrona. Zemřel (na následky zranění) 12. února 1920 na stanici Mysovaja v divizním lazaretu 3. střelecké divize.

 

165)     Poručík Tomek Josef, narozen 26. února 1883 v obci Mikulovice na Moravě v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 14. pěšího pluku v hodnosti praporčík. Do zajetí padnul 7. června 1916 v Luck. Do legií se přihlásil 7. března 1917. Do legií vstoupil 7. září 1917, byl přidělen k 1. střeleckému pluku. K 2. jízdnímu pluku přiřazen 8. října 1918 (Čeljabinská záložní eskadrona). S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920, byl demobilizován.

 

166)     Podporučík Stránský František, narozen 11. listopadu 1890 v obci Dolní Sytová, v okresu Semily, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 74. pěšího pluku v hodnosti svobodník. Do zajetí padnul 28. července 1916 v Rajměsto. Do legií vstoupil 5. července 1917, přidělen byl  k 2. jízdnímu pluku. Byl demobilizován.

 

167)    Pogranichny – Pogranyčnaja, rusky: Пограни́чный – městečko asi s 12 000 obyvateli na východě Ruska asi 140 km od Vladivostoku a jen asi 15 km od Čínské hranice. Bylo založeno v roce 1898 při stavbě železnice, pojmenováno bylo Grodekovo (rusky: Гроде́ково). Po guvernéru toho to kraje Nikolay Grodekov.

 

168)     Genabyl – Generální ubytovatel Československého vojska (na Rusy)

 

169)     Svobodník Kysela Josef, narozen 17. července 1893 v Praze, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 8. zeměbraneckého pěšího pluku v hodnosti Infanterist – vojín. Do zajetí padnul 20. března 1915 v Karpatech. Do legií se přihlásil 4. července 1917. Do legií vstoupil 10. července 1917, přidělen byl k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

170)      Desátník Halbich František, narozen 5. ledna 1897 v obci Velichovky, v okresu Dvůr Králové nad Labem, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u pěšího pluku v hodnosti Gefreiter – Svobodník.. Do zajetí padnul  18. srpna 1916 v Borochta Karpatech. Do legií se přihlásil 20. června 1917. Do legií vstoupil  5. července 1917, přidělen byl k 1. záložnímu praporu. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 20. června 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

171)     Po neúspěšném nástupu bolševické vlády ve východní Sibiři, Japonci vycítili svou šanci zde převzít vládu a rozšířit tak své impérium. V červenci 1918 se ve Vladivostoku objevily Japonské jednotky, které nakonec dosáhly počtu 75 000 mužů. Několikrát více než ostatní spojenci. Japonci se ze Sibiře stáhli až v roce 1922, po zaslání několika mezinárodních nót. Japonci byli proti stahování spojeneckých vojsk ze Sibiře. Oslabovalo to tak jejich pozici pánů východního Ruska a Číny

Nejznámější incident mezi Japonci a Čechoslováky nastal 11. dubna 1920 na stanici Chajlar o obrněný vlak Orlík. Při tomto incidentu zahynuli dva českoslovenští legionáři, několik jich bylo zraněno.

 

172)     Četař Duňka František, narozen 8. ledna 1895 v obci Velké Hamry, v okresu Semily, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 11. pěšího pluku v hodnosti Infaterist – vojín. Do zajetí padnul 3. září 1915 v Luck. Do legií se přihlásil  3. června 1917 v Berezany. Do legií vstoupil 1. července 1917, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

173)     Od 2. února 2007 nese historický čestný název „Sibiřský“  71. mechanizovaný prapor v Hranicích armády České republiky.  Prapor vznikl ze 4. mechanizovaného pluku při reorganizaci ozbrojených sil k 1.říjnu 1994. Prapor podléhá 7. mechanizované brigádě „Dukelské“ v Hranicích.

 

174)     Konečná stanice Transsibiřské magistrála Hnily Uhel je na mořském pobřeží v zálivu Zlatý roh ve Vladivostockém přístavu. Kolem tohoto zálivu Vladivostok vyrostl, je to místo kde kotví lodě Ruské tichooceánské flotily vedle nádražní stanice Hnily Uhel dodnes.

 

175)     USAT  Sherman – 27. Lodní transport Československého vojska na Rusy

Velitel plukovník Červinka

2. Jízdní pluk

Intendance (Hospodářství jednotky) 2. střelecké divize

Zdravotní vlak č. 5

Posádka obrněného vlaku „Orlík“

17. sborná rota

2 komandy (jednotky) 9. střeleckého pluku

Plavidlo kterým se domů dopravoval 2. jízdní pluk byl spuštěn na vodu v loděnicích Belfastu 17. listopadu 1892 a dostavěn 27. července 1893 pod jménem S.S. Mobile (skratka s.s. znamená – steam ship – parní loď). Objednána spolu s dalšími třemi sesterskými loďmi byla nákladní společností African Steamship Company (Elder Dempster & Company). Ale byla okamžitě pronajata lodní společností Atlantic Transport Line, která ji v říjnu 1896 koupila.

Dne 14. července 1898 ji koupila Americká vláda za 660 000$ spolu s dalšími 5 plavidly pro transport jednotek, v právě probíhající Španělsko – Americké válce a Filipínsko – Americké válce. Americké úřady ji přejmenovala na USAT Shermen (USAT – U. S. Army Transport) a dostala pořadové číslo 1.

Později sloužila i přepravě jednotek na potlačení takzvaného Boxerského povstání v Číně a v I. světové válce. V roce 1920 provedla jednu cestu s částí jednotek Československého vojska na Rusy – 2. Jízdního pluku.

V roce 1922 byla prodána společnosti Los Angeles Steamship Company za 60 000$ a přestavěna na kabinové plavidlo (pro 178 pasažérů I. třídy) za 300 000$. Sloužila na lodní lince Los Angeles – Hawaii. Plavidlo bylo přejmenováno na Calawaii. V roce 1933 byla sešrotována v Japonsku.

Délka: 136,8m, šířka: 15.3m, výtlak 5 780t, max. rychlost 14 uzlů, spotřeba uhlí cca. na den 60t, 4 nákladní prostory, dokázalo uvést pro US Army 80 důstojníků 1 000 mužů a 1 000 koní.

 

176)     Z Vladivostoku do Československa odjelo 38 lodních transportů. První lodní transport odjel 15. ledna 1919 a poslední 2. září 1920. Dohromady přepravily na 70 000 vojáků a civilistů (i žen a dětí).

V řadách Československého vojska na Rusy bojovalo v letech 1914 – 1920 na 60 000 mužů, z toho padlo a zemřelo na 4 100 mužů.

 

177)    Původní C. a k. Dragounský pluk 12. velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče z Olomouce, z Rakousko – Uherské armády. Pluk byl za I. světové války nasazen v rámci 7. jezdecké divize. Divize byla nasazena v Haliči, později na rumunské frontě a na Ukrajině.

 

178)     Nadporučík Vlastimil Lorenc, narozen 17. května 1895 v obci Německá Praha, v okresu Nové Město na Moravě, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 81. pěšího pluku v hodnosti Fähnrich. Do zajetí padnul 18. listopadu v Krakově. Do legií se přihlásil 15. července 1916 v Bachmut. Do legií vstoupil 6. srpna 1917, přidělen byl k 5. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 8. července 1920. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

179)     Podplukovník Linsbauer – Kosovský Leopold, narozen 16. dubna 18 v Praze v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 8. domobraneckého pěšího pluku. Do zajetí padnul  30. srpna 1914 v Opole. Do legií se přihlásil 20. května 1916 v Usťkamenogorsk. Do legií vstoupil  30. srpna 1917. Později byl převelen k 1. jízdnímu pluku jako pevní velitel. Po návratu do vlasti byl demobilizován.

 

180)     Podplukovník Turbin Antonín zvěrolékař,  narozen 28. listopadu 1879 v obci Četni, v okresu Tula, v Rusku. Do legií byl zapsán k 1. lednu 1919 jako major zvěrolékařské služby, pracoval ve sběrné jízdní stanici. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku jako brigádní zvěrolékař pro oba jízdní pluky. Byl propuštěn z Československého vojska 15. května 1920.

 

181)     Četař Martínek Šimon, narozen 5. června 1891 v Plzni, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 7. zeměbraneckého pěšího pluku v hodnosti Infanterist – vojín. Do zajetí padnul 21. března 1915 v Karpatech. Do legií se přihlásil 28. ledna 1917. Do legií vstoupil 10. dubna 1917, přidělen byl k 1. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

182)    Podplukovník Bäuml Otakar, narozen 26. ledna 1883 v obci Ouběnice, v okresu Sedlčany, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 7. dragounského pěšího v hodnosti zvěrolékař. Do zajetí padnul 22. března 1915 v Přemyšlu. Do legií se přihlásil 29. července 1916 v Borispolu. Do legií vstoupil 3. září 1917, přidělen byl k 2. střelecké divizi jako zvěrolékař. Do vlasti se vrátil 25. listopadu 1920. Po návratu byl demobilizován.

 

183)     Koňský záložní dvůr v Kurganu – Kurgán, rusky: Курган byl založen na několika statcích v Kurganu v říjnu 1918. Byl záložním dvorem pro všechny vojenské Československé části, zároveň sloužil i jako hřebčín s počtem až 1000 koní. Koně nakupoval, odchovával a po zdravotní prohlídce je přiděloval jednotkám.

Začátkem června 1919 je dvůr v Kurganu zrušen a naložen do ešalonu a 4. června se ešalon ubytovává ve stanici Tutalskaja (minimálně do poloviny září 1919 je zde přítomen). Pak pravděpodobně se ještě jednou stěhuje. Koncem listopadu 1919 je koňský záložní dvůr likvidován a tak ukončuje svou činnost.

Dne 8. listopadu 1918 byla na základě „zvěrolékařské ošetřovny likvidujícího koňského záložního dvora“ založena zvěrolékařská nemocnice, která sloužila i jako divizní zvěrolékařská nemocnice I. střelecké divizi. Jejím prvním velitelem byl Zvěrolékařský plukovník Dr. Jan Lenfeld, pozdější hlavní zvěrolékař Československého vojska na Rusi.                            Plukovní rozkaz 301/4.listopadu 1919, pic. 1024

Město Kurgan leží na řece Tobol, ve vzdálenosti 1973 km východně od Moskvy.. Má asi 300 000 obyvatel, založeno bylo roku 1662 pod názvem Carské městečko, rusky Царёво Городище.

 

184)   Plukovník Dr. Lenfeld Jan, narozen 4. února 1889 v obci Křečkovice, v okresu Vyškov na Moravě, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě jako zvěrolékař. Padnul  do zajetí. Do legií se přihlásil 1. dubna 1916 v Taškentu. Do legií vstoupil 2. července 1917, přidělen byl k 1. záložnímu pluku. Později byl převelen k štábu Československému vojsku. Do vlasti se vrátil v roce 1920. Po návratu do vlasti, byl demobilizován.

V roce 1918 v Brně byla založena katedra veterinární hygieny pro hygienu masa, mléka a potravin na státní Vysoké škole zvěrolékařské. Jejím vedením byl po návratu z Ruska v roce 1920 pověřen prof. MVDr. Jan Lenfeld, vytvořil základní koncepci československé veterinární hygieny. Obor obsahoval zejména prohlídku jatečních zvířat, masa, metody hygieny zpracovatelských postupů a ochrany zdraví spotřebitele i biologické hodnoty potravin.

 

 

200)    2. jízdní pluk byl založen 4. října 1918 rozkazem číslo 16 velitele Československého armádního sboru na Rusy generálmajorem Janem Syrovým. Provedení rozkazu spadalo do kompetence velitele II. československé střelecké divize generálmajora Radoly Gajdy. Ten pověřil formováním 2. jízdního pluku plukovníka Jaroslava Červinku.

Velitel II. československé střelecké divize generálmajor Radola Gajda byl velice znepokojen způsobem odívání a zdravením vojáků. Proto dne 9. října 1918 vydal rozkaz o ošacení vojáků a zdravení nadřízených velitelů. Na to plukovník Červinka ustanovil komisi pod předsednictvím korneta Biliny (jenž je v rozkazu titulován hodností poručík), jež měla připravit návrh na plukovní uniformu.

 

201)    Vojáci do té doby nosili ruské stejnokroje: polní blůzu – gymnasťorka, kalhoty – šorovary, dvouřadý plášť– šinel, kožené boty – sapogi, čepici – furažka, zimní čepici - papacha.

Z rozkazu Československého armádního sboru č. 47 ze 16. dubna 1918 je nařízena úpravu uniforem. Je nařízena sejmout ruské kokardy z čapek a zimních čepic a zaměnit je stužkou v národních barvách, červené a bílé. Stužka měla být v šířce 1 až 2 centimetry, přišita šikmo v úhlu 60 stupňů, vlevo nahoře a vpravo dole, bílou na vrch. Délka stužky měla být v závislosti podle šíře okolku čepice, na zimních čepicích o délce 4 cm. V Rusku se používala červenobílá vlajka, stejná jako používá dnes Polsko.

 

202)    Velitel II. československé střelecké divize generálmajor Radola Gajda byl velice znepokojen způsobem odívání a zdravením vojáků. Proto dne 9. října 1918 vydal rozkaz o ošacení vojáků a zdravení nadřízených velitelů. Na to plukovník Červinka ustanovil komisi pod předsednictvím korneta Biliny (jenž je v rozkazu titulován hodností poručík), jež měla připravit návrh na plukovní uniformu.

 

203)    Sotňa – jezdecká eskadrona (rota) nebo oddíl v carském a později i v bolševickém jízdním vojsk. Nazývali se tak i eskadrony 2. jezdeckého pluku do jara 1919.

 

204)    Čamára – lemování, zdobení oděvu, zde je míněna i jako blůza uniformy.

 

205)    Plukovník Červinka měl několik měsíců po zavedení Poděbradky stále potíže s nošením nepředpisových pokrývek hlavy.

V plukovním rozkazu ze dne 14. dubna 1919: „Ustanovenou pokrývkou hlavy jest poděbradka, Brat. Generálem Syrovým byla při jeho průjezdu městem Tjumeni dovoleno pro léto zhotoviti lehké poděbradky, při kterých bude kožešina zaměněna zeleným suknem. Ku zhotovení těchto poděbradek, může se již nyní přikročiti a vzor dodá hospodářská zpráva pluku.

Zelené sukna potřebné na poděbradky, se dosud v plukovním skladu nenachází, bylo však vyžádáno.“

V plukovním rozkazu ze dne 22. dubna 1919: „Nařizuji při šití letních poděbradek přihlížeti k tomu, aby všechny poděbradky byli stejné, navrchu s bílým lemováním a štětkami, překrývající čepice o 4 cm.“

V plukovním rozkazu ze dne 28. dubna 1919: Co se týče letních poděbradek jsou tyto rovněž součástí uniforem a dovoluji je vzhledem k teplému počasí nositi ihned, všem velitelům nařizuji oznámiti mně, kdy budou poděbradky pro celý pluk hotovy.“

Dále v rozkazu uvádí: „Vůbec třeba si uvědomiti, že byť i bylo nyní ještě těžko říci, kdy se stane doba našeho návratu do vlasti, přece musíme se již nyní chystati k tomu, aby naše uniforma byla jednotná.

Jest možno že se podaří zhotoviti pro každého dobrovolce, ještě po jednom páru červených kalhot.

Co se týče blůzy máme pro službu blůzu zaštitné barvy s dvěmi náprsními kapsami, na vycházku do města možno nositi dosud užívané čamáry, french a kitěl.“

V plukovním rozkazu č. 230 ze dne 20. srpna 1919 si plukovník Červinka znovu stěžuje na nošení nepředpisových pokrývek hlavy: „Předepsanou a ustanovenou pokrývku hlavy, tj. součást uniformy jízdy v našem vojsku jest poděbradka. Stále voláno bylo v našem vojsku, po zavedení jednotné uniformy, která by se podstatně lišila od uniformy ruské. A nyní když se tak stalo a pro jízdu zavedena poděbradka, stejně jako u pěších plucích čepice úplně odlišná od ruské, která nyní u naší pěchoty zcela vymizela.

Někteří dobrovolci stále ještě čepici ruského nebo anglického vzoru stále nosí. Ukazují svoji nedůslednost a ruší tak dojem nejednotnosti pořádku.

Proto kategoricky zakazuji nošení každé jiné čepice kromě poděbradky a velitelům eskadron a oddílů každé provinění proti tomuto rozkazu volati k zodpovědnosti a trestati.“ (214

Podle rozkazu z 11. listopadu 1919 měli velitelé eskadron a oddílů po obdržení zimních poděbradek, letní odeslat do plukovního skladu.

Jezdci nedostali nejen novou pokrývku hlavy, ale i odznaky Československého vojska. „Z obdržených odznaků Čes. vojska bylo vydáno úhrnem 779kusů. Tyto odznaky jest každý dobrovolec povinen nositi na letní poděbradce místo dřívější kokardy.“

Dříve používali místo odznaků batervné stužky. V rozkaze Československého armádního sboru č. 47 z 16. dubna 1918 je nařízena úpravu značení čepic. Je nařízena sejmout ruské kokardy z čapek a zimních čepic a zaměnit je stužkou v národních barvách, červené a bílé. Stužka měla být v šířce 1 až 2 centimetry, přišita šikmo v úhlu 60 stupňů, vlevo nahoře a vpravo dole, bílou na vrch. Délka stužky měla být v závislosti podle šíře okolku čepice, na zimních čepicích o délce 4 cm. V Rusku se používala červenobílá vlajka, stejná jako používá dnes Polsko.

 

206)    Náplečník jezdecký nárameník

 

207)    Rubáška nebo Gymnasťorka – volná košile (zapínání na několik knoflíků u krku) světlé šedozelené barvy jež představovala horní část ruského vojenského stejnokroje. Poddůstojníci měli našité náprsní kapsy s nízkým stojatým límcem a celokošilovým zapínáním s nárameníky (pogony).

 

208)    Frenč byl nepředpisový důstojnický vojenský kabátec britského střihu s čtyřmi velkými kapsami – blůza, jež se začala nosit po vypuknutí Velké války carskými důstojníky. Byl velice oblíbený jak mezi důstojníky tak i řadovými vojáky, mezi kterými se velice rozšířil po rozpadu carské armády a vypuknutím občanské války. Většinou se vyráběli ze šedo-zeleného sukna (později i z hnědo-zeleného nebo černo-zeleného sukna).

Později se tento velice rozšířený soukromý kabátec „Frenč“ stal i vzorem pro intendanty jednotlivých pluků bojujících v občanské války.

Název se odvodil od britského vrchního velitele ve Francii generála John French.

 

209)    Časem vznikla i slavnostní uniforma, která se lišila hlavně v záměně modrých jezdeckých kalhot za červené jezdecké kalhoty. Asi od poloviny roku 1919 se červené kalhoty začali používat i při normální službě.

V plukovním rozkazu ze dne 28. dubna 1919: „Červené kalhoty které se nyní šijí v plukovních dílnách a u eskadron i oddílů, nedovoluji nositi dříve, dokud nebudou ušity pro celý pluk. Velitelům části svěřeného mi pluku nařizuji oznámiti mne, jakmile budou všechny hotovy, načež bude oznámeno v rozkaze, kdy a při jakých příležitostech bude dovoleno jich nositi, tak aby se to stalo najednou u celého pluku.“

V plukovním rozkazu číslo 143 ze dne 24. května 1919 se velitel pluku plukovník Červinka znovu zmiňuje o těchto červených kalhotách. Rozkaz byl vydán před odjezdem pluku do nové posádky v Barnaulu.

„Počínaje dnem 25. t.m. dovoluji nositi mimo službu červené kalhoty jež jsou součástí ustanovené uniformy. Zároveň však upozorňuji, že třeba jich šetřiti a nositi je tudíž v dny sváteční a předsváteční.

Ve službě jmenované kalhoty odívati pouze na rozkaz neb zvláštní dovolení.“

Z rozkazu Štábu Československého vojska na Rusi z poloviny října 1919: „Naprostý nedostatek modré látky znemožnil dodržet rozkaz Československého vojska na Rusi č. 1 /1 ze dne 18. srpna 1918, jímž jsou předepsány modré kalhoty pro jízdní pluky. Následkem toho uvedený rozkaz ruším a nařizuji pro jízdní pluky nošení kalhot červených, jakožto součástky parádní výstroje. Jízdní oddíly štábu divizionu mohou je též je nositi.

Všem ostatním příslušníkům Československého vojska na Rusi (jízdních výzvědných oddílů atd.) bezpodmínečně zakazuji nositi červené jezdecké kalhoty, bez ohledu mají–li jízdní koně.“

V plukovním nařízení z 7. listopadu 1919 bylo nařízeno co možná nejvíce šetřit červené kalhoty a nosit je pouze při slavnostní příležitosti. „Příkaz tento se týká tím více červených kalhot, na niž není našita kůže.“

 

210)    Kožíšek Pulšubka je teplý krátký kabát s kožešinou u vnitř, byl mixem rakousko-uherského a ruského kožíšku pro důstojníky jezdectva. (Plukovník Červinka se zavedením tohoto stejnokroje chtěl přiblížit ke své vizi elitní kozácké jednotky jenž chtěl ze svého pluku utvořit.)

Pulšubka – Kožíšek ruského vzoru s čamárou a beránkem u krku, rukávů a dolejního okraje.

V zimě se vojáci na magistrále oblékali též do šuby což je kožešinový kabát. Na hlavu patřila zimní poděbradka (2. jezdecký pluk), nebo ostatní vojáci používaly vysokou kožešinovou papachu a obouvali se do obuvi zvané Válenky, což jsou plstěné zimní boty.

 

211)   Hodnosti a měsíční služné platné v roce 1920.

Jezdec 60Rb

Svobodník 75Rb

Desátník 80Rb

Četař 140Rb

Šikovatel 200Rb

Podporučík 350Rb

Poručík 400Rb

Kapitán 500Rb

Major 600Rb

Podplukovník 700Rb

Plukovník 800Rb

Generál major 1 000Rb

Generál poručík 1 200Rb

„Zastává –li příslušník vojska nemající důstojnickou hodnost plukovním rozkazem úřad patřící důstojníkovi, přísluší mu služné bez ohledu na jeho hodnost 200Rb.“

Dnem 19. července 1919 hodnost praporčíka Československého vojska na Rusi rozkazem 471§1 přejmenována na korneta, zde v přehledu hodností a jejich peněžních požitků však chybí.

Vojskům náleží příplatek slouží-li za hranicemi Československé republiky, takzvaný „Zahraniční příplatek“.

a) U mužstva a poddůstojníkům nezastávající úřad, jemuž podle tabulky přísluší speciální příplatek – 60Rb.

b) U příslušníků vojska zastávající úřad, jimž podle kategorie I. – III. náleží služební příplatky a důstojníci do hodnosti kapitána (včetně) – Zahraniční příplatek 90 Rb.

c) U příslušníků vojska zastávající úřad, jimž podle kategorie IV. – V. náleží služební příplatky a důstojníci do hodnosti majora (včetně) – Zahraniční příplatek 100 Rb.

d) U příslušníků vojska zastávající úřad, jimž podle kategorie VI. – VIII. náleží služební příplatky – Zahraniční příplatek 150 Rb.

Zastává-li dotyčný úřad náleží mu služební příplatky měsíčně podle kategorie:

I.a – 0 Rb

I.b – 0 Rb

II.a – 10 Rb

II.a – 10 Rb

III.a – 90 Rb

III.b – 100 Rb

III.c – 110 Rb

IV.a – 150 Rb

IV.b – 180 Rb

V.a – 250 Rb

V.b – 300 Rb

VI.a – 360 Rb

VI.b – 420 Rb

VII. – 600 Rb

VIII. – 1 000 Rb

 

212)    Kitěl nebo Kytel eventuelně Kiel – ruská důstojnická blůza s nárameníky vz. 1907 s našitými prsními a bočními kapsy s vykrojenými příklopkami.

 

213)    Většinou šlo o armádní ruské (carské) zbraně – šavle. Jednalo se o šavli dragounskou vzor 1881 a šavli ruské jízdy vzor 1881 takzvaná kozácká šaška vzor 1881. Šaška (rusky – шашка) pochází z Kavkazu užívaná kozáky a později i částí carské jízdy. Značena byla značkou a číslem výrobce a rokem výroby. Po roce 1917 byla na hlavici rukojeti ještě ražena pěticípá hvězda, později státní znak a písmena C.C.C.P. Později se vyráběla jako sovětská šavle vzor 1927. Ještě ve II. světové válce jí byli vyzbrojeny jezdecké jednotky (většinou kozácké) Rudé armády. Rusové nosily šavle ostřím vzhůru (stejně jako japonci své katany).

Jednosečná mírně zakřivená čepel se širokým oboustranným výbrusem, bez záštity, dřevěnou rukojeť s mosazným kováním. Pochva se vyráběla ze dřeva s mosazným kováním, pro mužstvo byly na pochvě záchyty pro bodák.

Délka zbraně z pochvou: 1 020 mm, délka čepele: 866 mm, hmotnost: 1 330g

 

214)    Furážka – ruská, carská kulatá čepice se štítkem. Československé vojsko na Rusy zavedlo svou – Čepici vzor 1919 – tkz. Vydumka, (od slova vydumať, vymysliti, rusky dumať) dala asi svému vynálezci mnoho práce, přemýšlení. O tom svědčí humoristický obrázek Vynálezce výdumky ve své kanceláři v 2. čísle časopisu Houpaček z měsíce srpna 1919.

 

 

 V roce 1948 k 30. výročí založení 2. Jezdeckého pluku „Sibiřský“ vznikl pamětní kříž. Tato pamětní medaile se udělovala všem žijícím příslušníkům pluku. (Obdobně byl vydán i pamětní kříž 1. Jezdeckého pluku „Jana Jiskry z Brandýsa“.)

 

Zdroje:

Vojenský ústřední archív Praha – www.vuapraha.army.cz – fond – 2. československý jízdní pluk „Sibiřský“ – karton 5, 6 a 8 – plukovní rozkazy, deníky, stavy a hlášení o činoszi jednotek pluku.

Elektronické databáze Vojenského ústředního archívu Praha – http://www.vuapraha.cz/fallensoldierdatabase

Vlastní archiv

Cestami odboje III. a IV. kniha, Adolf Zeman a spol., 1926 - 1929, ISBN není uvedeno

Za svobodu IV. kniha, Otakar Vaněk, Vojta Holeček, Rudolfa Medka a spol., 1929 Praha, ISBN není uvedeno

Zápisky z velké války, Bedřich Opletal, 1998, ISBN 80-7185-168-X

Moje paměti, Radola Gajda, Jota 2008, ISBN 978-80-7217-584-0

Foto: Vlastní archiv

 

http://www.valka.cz/

http://www.wikipedia.org/

http://cs.wikipedia.org/wiki/

http://en.wikipedia.org/wiki/

http://www.karelvasatko.cz/hlavni-stranka

http://www.reflex.cz/Clanek5803.html

http://www.71mpr.army.cz/historie.html

http://de.wikipedia.org/wiki/Hamburg-Amerika-Linie

http://www.history.navy.mil/photos/sh-usn/usnsh-a/id3006.htm

http://www.maritimematters.com/amerika.html

http://www.theshipslist.com/ships/lines/hamburg.html

http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T3181_02.htm

http://vojenskaakademiehranice.ic.cz/index.html

http://www.olympic.cz/

http://www.udernici.cz/

http://www.71mpr.army.cz/

http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/stena/237schuz/S237011.htm

http://www.cechoslovaci.cz/index.php?id=domu

http://www.mocr.army.cz/assets/multimedia-a-knihovna/casopisy/a-report/areport_-07_2012.pdf

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
10.09.2015 12:58

Fotografován a popsán kořístní letoun Anatra DS Anasa

v NTM v Praze.  Anatra DS Anasa v kategorii Rakousko-Uherské vojenské letectvo -  Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppe .   
09.09.2015 13:11

Korfu a Brandýs

Dva Nové Fotografické články o Rakouské Monarchii. První o Vile císařovny Alžběty - řečené Sisi na řeckém ostrově Korfu  –   Zámek Achillion.  A druhý o Zámku v Brandýsi nad Labem, o jeho předposledním majiteli  Arcivévodovi Ludvíku Salvátorovi Toskánským světoznámém badateli a cestovateli a o posledním majiteli  císaři Karlu I.    Oba Fotografické články najdete v sekci Musea, pevnosti a místa Vojenské historie  –    Rakouská Monarchie a Císař František Josef I..
10.08.2015 23:13

Kapitán Josef Fokt

Životopis  Příslušníka České družiny, její 2. roty a celoživotního přítele  Plukovníka jezdectva Mirosla Brože.
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode