Čeljabinská záložní eskadrona

     Čeljabinskou záložní eskadronu nechal založit tehdejší podnáčelník (zástupce náčelníka štábu) plukovník Jaroslav Červinka (1 v koncem srpna nebo začátkem září 1918. Eskadroně velel praporčík Slavík (2.  Dne 4. října 1918 eskadrona dostalo rozkaz připojit se k právě založenému 2. Jízdnímu pluku, který se během několika dní začal formovat v Tjumeni, pod velením plukovníka Červinky. 

První přibivší částí pro 2. jízdní pluk tak byla Čeljabinská záložní eskadrona pod velením praporčíka Slavíka, kterou pomáhal sám plukovník Červinka postavit, přijela do Tjumeně 9. října 1918. Předtím se praporčík Slavík hlásil u velitele pluku Červinkovi 8. října 1918 v Jekatěrinburgu v počtu 2 důstojníků, 78 jezdců a 34 koní.

Poznámky:

Eskadrona je jezdecká jednotka velikosti roty u pěchoty.

1)   Plukovník (později Brigádní generál) Červinka Jaroslav, narozený 24. června 1889 v Rize v tehdejším carském Rusku (dnes Lotyšsko) byl synem polské šlechtičny a generála Jaroslava Červenky *1948, +1933. (Otec byl důstojníkem postupně v Rakousko-Uhersku, carském Rusku, Československých legií a v Československé armádě. V Ruské a Československé armádě měl hodnost generála.) Po základním ruském vzdělání absolvoval ruské Pavlovské vojenské učiliště kde byl vyřazen v roce 1909 v hodnosti podporučíka Ruské armády. Později studoval Nikolajevskou akademii generálního štábu. V prosinci 1914 byl těžce raněn jako velitel čety Sanktpetěrburského gardového pluku u Varšavy, Góra Kalvarii. Po vyléčení je v březnu 1915 přidělen do štábu 2. ruské armády. Na jaře 1916 je jmenován velitelem poddůstojnické školy 3. gardové divize v Petrohradě. Dne 28. dubna 1917 si podává žádost o zařazení do Československých legií. Je přijat a v květnu je presentován u Československých legií v hodnosti kapitána. Od srpna 1917 se stává velitelem 6. střeleckého pluku „Hanáckého“ a 5. září 1917 je jmenován plukovníkem. Od 9. března 1918 se účastní s 6. střeleckým plukem „Hanáckým“ bitvy u Bachmače (samotní bitva proběhla mezi 8. a 14. březnem 1918). Od dubna 1918 do září 1918 pracoval jako podnáčelník štábu Československého armádního sboru v Omsku a zasloužil se o vznik jedné ze tří základních částí budoucího 2. jízdního pluku, takzvanou Čeljabinskou záložní eskadronu pod velením praporčíka Jaroslava Slavíka..

Dne 9. října 1918 je jmenován velitelem právě ustanoveného 2. jezdeckého pluku. Po návratu do Československa zůstává v činné službě v hodnosti plukovníka jako velitel 2. jezdeckého pluku „Sibiřský“ v Olomouci. V lednu 1921 je povýšen do hodnosti plukovníka pěchoty Československé armády. V květnu 1921 je povýšen do hodnosti plukovníka generálního štábu. Od 1. listopadu 1923 je velitel 9. pěší brigády v Českých Budějovicích a 15. června 1925 se stává velitel 3. jezdecké brigády v Bratislavě, které velí až do listopadu 1936. Dne 1. května 1928 je jmenován brigádním generálem. V březnu 1938 se stává posádkovým velitel Prahy. V lednu 1940 odchází do penze. V květnu 1945 je obviněn z kolaborace s Němci. Po převratu 1948 je přestěhován do nuceného bydliště v Černošicích, kde žije u své dcery. Jako jiní i on je utlačován komunistickým režimem. Dne 3. dubna 1985 umírá v Praze.

Během služby v carské armádě byl povýšen na gardového kapitána a v roce 1917 slouží v Petrohradském gardovém pluku ruské armády.

Manželka Margarita Michaelovna Potolova byla ruska, narozená 27. června 1897 v Trojick, v Orenburgské oblasti. Oženil se s ní 21. února 1919.

2)   Nadporučík Slavík Jaroslav, narozen 17. února 1893 v obci Škvorec, v okresu Český Brod, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 28. zeměbranecký pěšího pluku v hodnosti kadet. Do zajetí padnul 22. března 1915 v Medzilaborce. Do legií vstoupil 22. března 1916 v Taškentu. K 2. jízdnímu pluku přiřazen 8. října 1918 (Čeljabinská záložní eskadrona). Později byl převelen k Likvidačnímu odboru Čechovojsk. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

Zdroje:

Vojenský ústřední archív Praha – www.vuapraha.army.cz – fond – 2. československý jízdní pluk „Sibiřský“ – karton 5, 6 a 8 – plukovní rozkazy, deníky, stavy a hlášení o činosti jednotek pluku.

Vlastní archiv

Cestami odboje III. a IV. kniha, Adolf Zeman a spol., 1926 - 1929, ISBN není uvedeno

Za svobodu IV. kniha, Otakar Vaněk, Vojta Holeček, Rudolfa Medka a spol., 1929 Praha, ISBN není uvedeno

Moje paměti, Radola Gajda, Jota 2008, ISBN 978-80-7217-584-0

https://www.valka.cz/