Plukovník jezdectva Miroslav Brož *1892 Část II.

 

Důstojníkem v první a druhé Československé republice 

Miroslavovo oblíbené rčení:    Já jsem se nikdy, nikoho nebál.“

Verze 7 / 17.8. 2015

Poznámka autora: V textu jsou použity tři druhy písma.

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob.

Třetí „Malé“ jimž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.

 

Československo – první republika

V září 1920 byl nadporučík Miroslav Brož prohlédnut vojenským lékařem Dr. Otakarem Karlíkem v Olomouci a uznán schopným v činné službě.

Od září 1920 do léta 1921 studoval v důstojnické jezdecké škole (budoucí Jezdecké učiliště kde bude vyučovat za několik let) v Ústředním jezdeckém ústavu v Hranicích na Moravě.

Kam byl doporučen svým velitelem 2. Jízdního pluku „Sibiřský“ plukovníkem Jaroslavem Červinkou. U pluku byl v té době veden jako velitel pěšího oddílu B náhradní eskadrony.

Dne 4. prosince 1920 je aktivován do činné služby. 

Na štědrý večer 24. prosince 1920 byl nadporučík Miroslav Brož povýšen na kapitána řadové služby se zpětnou platností od 1. ledna 1920 v Olomouci. (Povýšení doporučil plukovník Jaroslav Červinka na základě plukovní kvalifikační rady, kterou zastupoval  major Bilina, major Hrček, kapitán Dostál, kapitán Mašek, nadporučík Janota.)                       

Ke dni 31. srpna1921 je kapitán jezdectva Miroslav Brož vyřazen se studijním prospěchem „Dosti dobrý“.

Velitelem Ústředního jezdeckého ústavu byl francouzský důstojník major Falgiér.

Jeho posudek zněl:

„Svědomitý a spolehlivý důstojník, ale bez schopností a energie. Naprostá neschopnost k jízdě. Práce bez výsledků.“

Jméno tohoto francouzského důstojníka majora Falgiér se přetřásalo i na zasedání Parlamentu Československé republiky v roce 1921 v případě požáru stájí ve vojenské důstojnické škole v Hranicích na Moravě.

„Interpelace poslance Nejezchleba-Marchy a soudruhů ministru národní obrany o požáru vojenských baráků v Hranících na Moravě.

V pátek, dne 5. srpna 1921, za ohromného vedra a sucha vypukl ve 12 hod. 30 min. ve vojenských barácích v Hranicích požár, jemuž padly za oběť nejen budovy, ale i 97 koní zvláštního druhu a neobyčejné ceny. Byly mezi nimi exempláře oceněné na Kč 60.000 - 70.000. Vedle toho shořelo 175 koňských postrojů, vagón ovsa, vagón slámy, četné vozy atd. Všechny záchranné prostředky ukázaly se marný, poněvadž za 15 minut požár vzplanul tak, že se nikdo nemohl k místu přiblížiti. Škoda tímto požárem způsobená byla 31/2 milionu korun.

Tento požár stal se předmětem ostré kritiky celé veřejnosti. Předmětem této kritiky jest velitel vojenské ekvitace v Hranících, francouzský major Falgier. Ten měl se stěhovati 23. srpna do Hodonína. Ačkoliv byl upozorněn četnými činiteli, že v dřevěné budově při ohromném suchu, jež panovalo v těchto měsících, hrozí nebezpečí ohně, přece v 8 dřevěných barácích dal umístiti 108 vojenských koní, cenný to státní materiál. Baráky měly jen jeden východ. Vojenská komise, při níž byl také nadporučík Kolín, francouzský legionář, neuznala tuto budovu za způsobilou pro umístění takového počtu koní a postrojů. Nadporučík Kolín se přímo ohrazoval proti tomuto umístění a poukazoval na velké nebezpečí ohně. Za poznámku, že takovým jednáním se očividně republika poškozuje, dostal od francouzského velitele Chabora 8 dní domácího vězení a byl přeložen do Bratislavy. Přes to, že komise baráky za způsobilé neuznala, francouzský velitel Falgier nařídil úpravu těchto baráků pro koně a koně tam umístil.

Celá veřejnost ostře kritizovala takové jednání, poněvadž byla republice způsobena citelná škoda. Případ je ještě dnes předmětem veřejné kritiky.

Podepsaní se táží:

1. Je pan ministr národní obranu ochoten zavésti přísné vyšetřování ve věci případu Hranického a je napříště ochoten zameziti možnost takového případu?

2. Je ochoten pan ministr národní obrany podati veřejnosti uklidňující zprávu?

V Praze dne 11 listopadu 1921.“

(O výsledku a dopadu Hranického případu pátrám.)

Dne 18. června 1921 se Miroslav Brož oženil se slečnou Theodorou Vymětalovou narozenou 20. června 1903 v Sarajevu. Dcerou kapitána Františka Vymětala (bývalý důstojník Rakouska–Uherska), narozeného 18. srpna 1868 ve Štarnově u Šternberka (u Olomouce). Svatba se  konala ve Šternberku. Svědkem Miroslava byl nadporučík František Bílík toho času taktéž posluchačem vojenské akademie v Hranicích. Svědkem Theodory byl Julius Růžek úředník z Olomouce. Oddávajícím byl okresní hejtman Oldřich Dostál s okresním tajemníkem Ferdinandem Střížem.

Se svou ženou se pravděpodobně seznámil z jejího podnětu, když si ho Dora vyhlédla při defilé legionářů městem Šternberku (možná při přehlídce v Olomouci nebo Šumperku). A jako velice pohledná mladá žena a mladý perspektivní důstojník a legionář byli jistě ideálním párem.

Ode dne 15. května 1921 je Miroslav přemístěn k Jezdeckému pluku číslo 4 posádkou v Klatovech. 

Kde také od 1. září 1921 kapitán jezdectva Miroslav Brož také nastupuje.

Zde postupně vykonával tyto funkce zbrojíře pluku, velitele etap. praporu, velitele eskadrony, velitele technické eskadrony od 30.září 1922 do 30. října 1922, velitele náhradní korouhve 1. listopadu 1922 do 30. září 1923 v Klatovech.

 V roce 1922 se Miroslavovi a Theodoři narodil syn Miroslav, stalo se tak v sobotu 12. srpna 1922  v pět hodin třicet minut ráno v Klatovech.

Dnem 30. prosince 1922 je kapitán jezdectva Miroslav Brož povýšen na štábního kapitána.

V roce 1922 si vysloužil trest, jediný který je zapsán v jeho osobním spisu.

„Nedodržení služební cesty zaviněný tím, že spis jím podepsaný byl odeslán přímo MNO. Potrestán je pěti denním domácím vězení. V Klatovech 12. prosince 1922“

„Velitel jezdeckého pluku čís. 4 plukovník Václav Stluka“

Za roky 1922 až 1925 je Miroslav velitelem Jezdeckého pluku 4 plukovníkem Václavem Stlukou klasifikován jako „Způsobilý“ pro další povýšení. Jemu nadřízení s popisem souhlasili, jak velitel 1. jezdecké brigády Zdeněk Chlapec tak jeho nástupce Ladislav Zbořil. Za rok 1925 je dokonce klasifikován jako „Velmi způsobilý“ pro další povýšení.

Dnem 28. dubna 1924 se stává frekventantem informačního kurzu pro vyšší důstojníky jezdectva v Hodoníně.

Po návratu od 1. června 1924 až do 30. září 1925 byl kapitán Miroslav Brož velitelem 1. eskadrony a zástupcem velitele I. polní korouhve v Klatovech. Velitelem I. polní korouhve a Miroslavův přímí nadřízený byl v roce 1925 podplukovník Jaroslav Eminger.

Mezitím absolvoval kulometný kurs jezdectva v Prostějově, od 2. března do 14. března 1925 kdy je vyřazen s prospěchem „Velmi dobrým“.

K 1. říjnu 1925 se Miroslav stává velitelem I. polní korouhve v Klatovech. Jeho předchůdce pravděpodobně odchází na místo velitele Jezdeckého učiliště v Pardubicích. Kam ho Miroslav bude za rok následovat.

Ke dni 25. června 1926 je odvolán a poslán na zkušenou ke II. polnímu praporu 28. pěšímu pluku v Milovicích. Zde působí od 28. června do 31. srpna 1926.

Při odchodu z Klatov mu bylo vysloveno pochvalné uznání 1. jezdecké brigády vyslovené velitelem brigády Ladislavem Zbořilem. A zároveň byl opět na konci roku klasifikován v osobním spisu jako „Velmi způsobilý“ pro další povýšení.

Zde v Klatovech se Miroslav značně zdokonalil v umění jízdy na koni a začal se zúčastňovat veřejných dostihů a veřejných akcí. Tak jako jeho přítel kapitán Rudolf Popler. Své jezdecké umění pak provozoval při profesionálních dostizích v Pardubicích a jinde.

Miroslav se krom svých obvyklých služebních povinností zabýval i chovem armádních dostihových koní a jejich výcvikem.

U Jezdeckého pluku 4 chovali „KlisnaKlisnu“ (Bohužel její jméno mi není známo, ve výpisu z plemenné knihy se vykytuje pouze její pojmenování „Klisna“) potomka legendárního anglického plnokrevníka Flying Fox. Ten byl jejím prarodičem. Narodila se v roce 1923 (měla tmavě hnědou barvu – tmavá hnědka) a v roce 1925 byl jejím chovatelem Jezdecký pluk č. 4 v Klatovech.

Miroslav si v listopadu 1925 zažádal o výtah z plemenné knihy, kterou vedl Československý Jockey–Club v Praze. Jejím otcem byl Dagor (*1910 Fr.) přímí potomek Flying Fox (*1896 An.). Matkou byla klisna Hajadon. Ta byla potomkem hřebce Wool Winder (*1904 An.) a klisny Hallingtonia (*1904 An.). Krom klisny Hajadon se všechny předky koně „Klisny“ povedlo dohledat v mezinárodní plemenné knize anglických plnokrevníků.

Flying Fox (1896–1911) byl britský plnokrevný závodní kůň, který v roce 1899 vyhrál anglický závod pro tříleté koně – Trojkoruna (English Triple Crown Races). V roce 1899 po smrti majitele Hugh Lupus Grosvenor, 1st Duke of Westminster byl prodán za 39 375₤. Edmond Blanc do Francie, kde se v letech 1904, 1905 a 1913 stal nejlepším plemeníkem roku (Leading sire in France). Jako plemeník dokázal vydělat v té době neuvěřitelnách 203 400₤. Závodil pouze dva roky v letech 1898 a 1899. V roce 1898 5x z toho dva vyhrál a v roce 1899 staroval 6x a šest vyhrál.

Klasická Trojkoruna, je označení pro tři klasické dostihy (v jednom roce), tvořící vrchol výkonnostních zkoušek pro tříleté anglické plnokrevníky.

Dnem 1. září 1926 je Zde si také pořídil značky IndianIndian Scout typ 37 z roku 1927, vyrobeno v Springfiel USA, výkon 12 koní, max. rychlost 100/h, objem 596cm³.

Dnem 15. října 1930 je už podplukovník jezdectva Miroslav Brož poslán do kurzu pro velitele vojskových těles Válečné školy v Praze. (Kurs pro budoucí velitele pluků a divizí.) Tento kurs či vyšší válečná škola je velmi důležitá pro jeho další vojenský postup. Zástupcem velitele Válečné školy v době od září 1929 do listopadu 1933 byl tehdejší plukovník generálního štábu Jindřich Birula. Jedním ze spolužáků byl pozdější brigádní generál letectva Jaroslav Plass.

Zkoušky proběhly z teoretické části v Praze 13. května 1931 s prospěchem 3, v pořadí 48 mezi 84 žáků.

Praktické zkoušky probíhaly v Pardubicích.

Ze zvláštních zkoušek 18. května 1931 získal prospěch 3, v pořadí 5 mezi 6 žáky své zbraně. Velitelské zkoušky probíhaly 13., 14. a 20. července 1931 získal prospěch 3, v pořadí 3 mezi 6 žáky své zbraně.

Dne 20. července 1931 byl vyřazen s prospěch 3, jako způsobilý pro funkci velitele vojskového tělesa jezdectva (Pluku).

Ke dni 21. července 1931 je Miroslav opět přeřazen k Jezdeckému pluku 4 v Klatovech. Kde se stává dnem 6. srpna 1931 velitelem Polní jezdecké korouhve II/4 posádkou v Dobřanech. U korouhve je pořádán kurs poddůstojnické školy kulometné eskadrony, kterému velí.

Od 10. září 1932 je podplukovník Miroslav Brož ustanoven prozatímním velením pluku a posádky od plukovníka Josefa Dostála. (Ten absolvuje kurz pro vyšší velitele.) Mezitím 17. až 27. 1932 října absolvoval kurs OPL v Praze.

Na funkci velitele pluku a posádky v zastoupení setrval až do 30. července 1933. Druhý den se opět ujímá velení Polní jezdecké korouhve II/4 v Dobřanech.

Dne 18. září 1933 je ustanoven zástupcem velitele pluku v Klatovech. Na konci roku 1933 je na MNO rozhodnuto o převelení podplukovníka Miroslava Brože do Olomouce. 

Před jeho odchodem do Olomouce je v každoročním hodnocení klasifikován jako „Velmi dobrý“.

Dnem 31. ledna 1934 je podplukovník Miroslav Brož převelen do Olomouce jako prozatímní velitel Jezdeckého „Sibiřského“ pluku 2.

Vrací se tedy k jednotce u které sloužil na začátku jeho důstojnické kariéry v roce 1918 v Rusku na Sibiři.

Ale u jednotky nastupuje už 20. ledna 1920, kdy v plukovním rozkazu 14 oslovuje své nové podřízené.

„Podle výnosu MNO převzal jsem dnes veleni 2. Jízdního pluku Sibiřský. Vyzývám všechny příslušníky pluku, aby si u této příležitosti znovu uvědomili všechny své povinnosti a plnili je tak, jak káže jejich vojenská čest a tím podpořili mne v mé snaze udržeti dobré jméno pluku a jeho hodnotu nejméně na stejné výši.“

U staronového pluku Miroslav už tak dobře hodnocen není, jeho staronový nadřízený generál Jaroslav Eminger velitel 2. jezdecké brigády ho sice hodnotil stupněm „Velmi dobrým“, ale nadřízený Emingera velitel Zemského vojenského velitelství v Brně změnil posudek na „Dobrý“.

Generál Eminger byl velitelem 2. jezdecké brigády od března 1931 do března 1935.

Následný rok byl velitelem 2. jezdecké brigády generálem JUDr. Josef Koutňákem klasifikován jako „Dobrý“.  Generál Eminger tentokrát jako velitel Zemského vojenského velitelství v Brně se opět k posudku kladně vyjádřil, ale pouze poznámkou „Osobně bych podplukovníka Brože klasifikoval lépe“.

Pozdějším velitelem 2. jezdecké brigády byl od března 1935 do března 1937 brigádní generál JUDr. Josef Koutňák a následně generál Hynek Hrček jako velitel 2. rychlé divize.

V dalším roce, tedy 1936 byl Miroslav klasifikován jako „Dobrý“ velitelem 2. jezdecké brigády generálem Koutňákem, ale velitelem Zemského vojenského velitelství v Brně divizním generálem Eduardem Kadlecem byl změněn na „Vyhovující“.

Posudek napsán velitelem Zemského vojenského velitelství v Brně generálem Kadlecem, na podplukovníka Brože zní:

„Závěr „Dobrý“ ke kterému velitel brigády přichází v odstavci VI. neodpovídá celkovému popisu tenoru, který uděluje.

Poukazuji zejména na rubriky 11. a 12. z kterých se vyčte, že pod podplukovníkem Brožem pluk nic nezískává. (Neškodí-li podplukovník Brož přímo, což dle rubriky 11. je dokonce sporné.)

Velitel pluku, který je popisován: „bude-li pevně veden ve výchovných, výcvikových a bojových věcech, jednotku svou uvede“ nepadá již do pojmu „Dobrý“.

Podplukovník Brož není zejména na výši v oblasti vedení důstojnického sboru a nazírání na jeho selekci, kterážto oblast pro něho chová subtility jemu nedostupné.

Jinak pro povrchního a postranního pozorovatele se Podplukovník Brož prezentuje jistě dobře po společenské stránce, ale to je zásluhou jeho choti, která je jemnou dámou, a které je vůbec třeba přičísti, že  podplukovník Brož se prezentuje civilizovaněji, než by podle jeho antecedenci lze očekávati. Ale ani tento vliv, jak vidno, není sto chránit ho bezpečně před výbuchy nekultury, ve služebním styku s podřízenými důstojníky.

Nehledě na výše uvedené, v uvážení usilovného a oddaného snažení popisovaného mám za vhodné, zastávati stanovisko, že lze věřiti v příznivý vývoj jeho, a že bude na místě osvědčiti vůči němu trpělivost.

V nynější době ovšem, zájem věci vyžaduje učiniti z popisu jeho činnosti závěr:  Stupeň kvalifikace Vyhovující.

V Brně dne 27. listopadu 1936                                         Zemský vojenský velitel divizní generál Eduard Kadlec“

Konečně po roce služby na postu prozatímního velitele je dne 1. ledna 1935 ustanoven velitelem Jezdeckého „Sibiřského“ pluku 2 v Olomouci.

O rok později 1. ledna 1936 je Jezdecký pluk 2 přejmenován na  Dragounský pluk 2. „Sibiřský“.

Dragouni byli jednotky jízdní pěchoty. Dragoun se pohyboval a přesouval na koni, ale bojoval na zemi jako pěšák. Dnes jsou nazýváni motostřelci. Přesouvají se na korbě vozidla, ale bojují jako klasičtí pěšáci. Jméno Dragoun pochází ze zbraně, kterou používali při vzniku těchto jednotek, byla to krátká mušketa nebo karabina zvaná Drago na černý střelný prach. Význam pochází z výrazu „plivat oheň“, tedy záblesku ohně a kouře po výstřelu těchto zbraní ze 16. a 17. století.

Zde v Olomouci rodina plukovníka Miroslava Brože bydlela na Třídě československých legií v takzvaném Paláci „Čechoslávie“, v přepychovém domě, kde měli pronajatý veliký čtyřpokojový byt. Dům měl výtah s velice zdobnou mříží, ústřední topení jenž sice nebylo posledním vynálezem doby, ale zdaleka nebylo běžné v bytech normálních občanů, byt byl také vybaven přepychovou koupelnou a toaletou. V prvních měsících v Olomouci měli pronajatý apartmán v hotelu – Avion Palass.

Ve svém bytě přijímali vysoce postavené návštěvy důstojníků a osobností, včetně ministra národní obrany Františka Machníka (* 30. dubna 1886 † 21. listopadu 1967, ministrem obrany červen 1935 – 22. září 1938) při jeho návštěvě Olomouce. <span style="font-family: " times="" new="" roman";="" ""="" "times="" cs;="" """"="" ar-sa;"="">Znali se už z jejich vzájemného působení v Klatovech. Kdy František Machník zde byl nejprve učitelem (od roku 1919) a později ředitelem (od roku 1925) Hospodářské školy (zemědělské). Byl členem Sokola a členem Selských jízd, měl tak blízko i k armádnímu jezdectvu.

O manželce Miroslavově, Theodoře se říkalo, že je to nejkrásnější žena Olomoucké posádky. Theodora měla velmi ráda společnost, doma pořádala večírky pro přátele a často navštěvovala s manželem Miroslavem společenské akce pro významné a bohaté představitele města a okolí. Na jednom důstojnickém plese byla oblečena a učesána jako Božena Němcová.

Theodora se seznámila a spřátelila mimo jiné s Malvínou Androvou. Manželkou majitele firmy ASO (Ander a syn Olomouc) Josefem Anderem. S nimiž se spřátelil i Miroslav. Jako velitel prestižního jezdeckého pluku měl k tomu plukovník Brož a jeho žena mnoha příležitostí. Udržovali styky například s doktorem Zenklem, primátorem města Prahy a poválečným místopředsedou československé vlády.

Syn Miroslav zde navštěvoval měšťanskou školu. A stále častěji utíkal z domova. Maminka Theodora z něho chtěla mít uhlazeného, vzdělaného věřícího člověka a otec zase vojáka. S maminkou musel chodit na odpolední čaje, kde se setkávala s honorací města. Hodně času také trávil v kasárnách u koní. Už jako pětiletý měl vlastního koně – poníka, dostal ho jako dárek k vánocům.

Miroslav se též v Olomouci často stýkal se svou sestřenicí Marií Svárovskou, jenž byla provdána za armádního důstojníka československé armády a italského legionáře  Václava Zátku. S ním ho poutal nejen stav příbuzenský a služební, ale i přátelský. S manželi  Zátkovými se často stýkal i po svém penzionování po roce 1948 kam za nimi dojížděl do jejich bydliště do Dolního Slivna (asi 20 km jihozápadně od Dobrovice).  

Dne 22. prosince 1936 je Miroslav jmenován Plukovníkem jezdectva s propůjčením služebního místa 3. platové stupnice ve služební kategorii důstojníků absolventů vojenské akademie s účinností od 1. ledna 1937.

V roce 1937 je Miroslav nadřízeným generálem Koutňákem klasifikován jako „Dobrý“. A na Zemském vojenském velitelství v Brně tentokrát souhlasili. Posudek však podepsal divizní generál v zastoupení Antonín Hasal.

Na přelomu roku 1937 – 1938 absolvuje informační plynový kurs pro velitele vojenských těles s prospěchem „Velmi dobrý“ .

Nástup fašistů k moci v čele s Adolfem Hitlerem v lednu v roce 1933, znamenalo pro naši republiku začátek konce. Nakonec to vyústilo 29. září 1938 Mnichovským diktátem.

Mobilizace pro Československou  branou moc byla vyhlášena 23. září 1938. Jako velitel pluku se jí plukovník jezdectva velitel 2. Dragounského pluku Miroslav Brož aktivně zúčastnil. Jeho pluk byl mobilizačním plánem umístěn v poli jižně od posádkového města Olomouc kde přechází do bojové přípravy. Štáb pluku sídlil v Němčicích nad Hanou (asi  25km jižně od Olomouce). V poli v bojovém postavení zůstal pluk až do 4. listopadu 1938, kdy se pluk vrátil zpět do kasáren v Olomouci.

Následně pluku prakticky velí jeho zástupce podplukovník Felix Koschim. Plukovník Brož se tak trochu vyhýbal svým povinnostem, ale jako velitel pluku mohl určit výkonného důstojníka co ho zastupoval, obyčejně to byl zástupce velitele pluku.

Okupací Německou armádou zbytku republiky dne 15. března 1939 prakticky zanikla Československá branná moc a její armáda. Československá branná moc byla určena k likvidaci.

V umisťovacím dotazníku ze dne 31. března 1939 pro MNO uvádí „Konám službu u pracovního útvaru u stavby dálnic. Jsem přijat do kurzu pro obecní, obvodní tajemníky“.

Na otázku „kde by se osvědčil podle svého vzdělání, vědomostí a odborností“ odpovídá: „sotva bych se dnes již uplatnil“.

Sám si přál být penzionován „penzionován vzhledem k otřesenému zdraví, zdravotní dovolená byla mi udělena od 20. srpna 1938 do 9. září 1938“.

 

Velice zajímavý dokument vyplňoval při okupaci zbytku republiky.

„1. Příslušíte nebo příslušel jste někdy, třeba jen po určitou dobu židovskému náboženství nebo židovské národnosti? – Ne

2. Přísluší nebo příslušel někdy třeba jen po určitou dobu židovskému náboženství nebo židovské národnosti.

a)      Váš otec? – Ne

b)      Vaše Matka? – Ne

Odvoláváje se na svou přísahu, že jsem na výše uvedené otázky odpověděl přesně podle pravdy.

plk. Miroslav Brož“

Dokument to možná není až tak zajímaví a překvapující, vzhledem k chování němců k ostatním národům, obzvlášť k židovskému. Velice zajímavé je však datum kdy tento dotazník MNO nechávalo vyplňovat své podřízené nebo spíše kdy ho Miroslav vyplnil. Bylo to „5. března 1939 v Olomouci“. Tedy už 10 dní před příchodem Němců. Tedy stávající vláda už o budoucím kroku Němců věděla.

Dnem 31. prosince 1939 je poslán do výslužby výnosem MNO (Ministerstvo národní obrany).

Dne 27. března 1940 je mu přiznán plat „Na odchodnou“, zpětně od 1. ledna 1940 avšak pouze na jeden rok. Avšak pokud v této době najde nové povolání, uplatnění zaniká mu dále nárok na plat na odchodnou.

Němci dosadili nebo se snažili dosadit všechny důstojníky co byli propuštění po zrušení Československé brané moci do státní práci. Hlavním důvodem bylo, mýt je relativně pod „státní“ kontrolou a dohledem.

Za války proto pracuje na poště v Olomouci jako úředník. Poté pracuje jako správce Androva stadionu v Olomouci, kde v zimě šéfoval i kluzišti. Sám bruslil v rajtkách a brusle měl přidělány na vysokých důstojnických botách. Začal i se zahradničením, v kterém nakonec našel zalíbení. Za války se staral o velikou zahradu jednoho Českého profesora jenž byl vězněn Němci.

 

Československo – druhá republika

Za druhé světové války krom toho, že pracoval jako úředník na poště také podporoval rodiny uvězněných.

Syn Miroslav studoval první roky okupace na Soukromé Obchodní akademii Tomáše Bati ve Zlíně, kde úspěšně v létě 1941 absolvoval zkouškou maturity. Aby se vyhnul pracovnímu nasazení v Německu, začal po maturitě studovat ekonomickou nástavbu v Brně. Ale v lednu nebo v únoru 1945 utekl k partyzánům, k 1. Partizánské brigádě Jana Žižky z Trocnova. Jímž velitelem byl ruský major Murzin.

Na začátku května brigáda osvobozuje bez pomoci Rudé armády Zlín.

Bohužel dne 16. května 1945 při odminovávání  Baťových závodů ve Zlíně, při explozi náloží přichází syn Miroslav o obě dolní končetiny. Levou ztrácí pod kolenem, pravou nad kolenem.

Neštěstí přežil a na podzim 1945 je propuštěn z nemocnice ve Zlíně a je poslán do Karlových Varů na doléčení.

Dne 8. května 1945 se plukovník Miroslav Brož přihlásil do služeb Československé armády u Československé Moravské brigády.

Dnem 9. června 1945 je Miroslav povolán do činné služby jako důstojník Československé branné moci v hodnosti plukovníka. (Je povolán v roce 1946, zpětně od 9. června 1945.)

Dnem 1. července 1945 je jmenován plukovníkem pěchoty ve skupině důstojníků pěchoty.

Dne 30. září 1945 je ustanoven zástupcem velitele Pěšího praporu 42 na Moravě.

V zimě si podává žádost o převelení do Karlových Varů.

Dne 1. května 1946 ustanoven inspektorem branné výchovy u velitelství 16. divize v Karlových Varech.

Dnem 15. června 1946 přemístěn do kmenového počtu velitelství 16. divize.

Dne 1. října 1947 je 16. divize přejmenována na 13. brigádu.

V armádě v takzvané druhé republiky už nebylo pro Jezdecké útvary místo. V předešlé válce došlo k obrovskému rozmachu „motorizace“. Nástupem Tanků a dalších obrněných a motorizovaných složek došlo ke zrušení Jezdectva. Sice po roce 1945 došlo ke vzniku 4 korouhví jezdectva, které byli rozmístěny jednotlivě po celé republice. (Jezdecké korouhve byly rozmístěny po jedné v každé ze čtyř vojenských oblastí, které přímo podléhaly.) Ale v roce 1949 byla jedna zrušena úplně a ostatní byli přetvořeny na vozatajské prapory (transportní oddíl). Ty postupně zanikaly až v roce 1954 zanikly úplně.

Jedna z Korouhví jezdectva 3. byla dislokováno v Olomouci, ale v srpnu 1947 byla přesunuta do Hodonína.

 

Penze

Dne 1. února 1948 je dán do výslužby ve třetím vojenském okruhu v Olomouci. Je poslán do výslužby po 34 letech vojenské služby ve věku 56 let.

Prozatímní bydliště Olomouc Stalinova 21.

Poté se plukovník ve výslužbě Miroslav Brož odstěhoval na rodinný statek do Dobrovice. Kde obhospodařuje ovocný sad. Z jeho bývalých vojáků nadělal ovocné stromy, bodáky překoval na roubovací nože.

Po večerech pro své potěšení vyhrává na housle. A vysedává pod lípou na statku a s příchozími diskutuje.

V této době se definitivně rozchází se svou ženou Theodorou. On se chce odstěhovat do Dobrovice, ona chce zůstat v Olomouci. I když Theodora ještě jednou zkouší dát manželství dohromady. Po oboustranné dohodě přijela za ním do Dobrovice, ale po několika dnech se opět rozhádaní vrací zpět do Olomouce.

Měl fotoalbum (knihu) o známých hercích, kde bylo spoustu vynikajících herců – Vlasta Burian, Zdeněk Štěpánek a další se kterýma se za svou vojenskou službu setkal. On je z té knihy vytrhal, podle něho to nebyli lidé, kteří by si zasloužily obdiv, chlastali a flákali se po celý život a nic kloudné ho z nich nebylo. Byli to velice špatní vojáci.

Ve svém okolí byl nejscestovalejším člověkem a byl i takto uznáván. Bylo to i pro jeho vysokou stále s přímenou postavu s autorativním vystupováním, které pravděpodobně nesneslo odpor.

Stále udržoval čilý společenský život, na který byl navyklý ze svého předchozího života.

Pravděpodobně i ve stáří udržoval čilý sexuální život. Do Dobrovic za ním jezdila jednu dobu slečna asi třicetiletá (jemu bylo asi šedesát) a další vztah měl v Karlových Varech.

V padesátých letech a šedesátých letech jezdil pravidelně do Poděbrad, kde navštěvoval svého starého přítele z legií kapitána Josefa Fokta. Jemu a nejen jemu vozil ovoce ze svého sadu.

Stále byl rozhádaný se svým bratrem Antonínem, kterého nepovažoval za sobě rovného. Důvodem mohl být nevysoký Antonínův vojenský postup, nebyl tím pravím legionářem jako on, alkohol a hlavně jiný přístup k životu a jiná povaha. Také mu dříve vyčítal, že je rozmazlený.

Zemřel 19. srpna 1976 ve věku 84 let v nemocnici v Mladé Boleslavi.

Hrob Miroslava Brože, jeho otce, matky, strýce a sestry, Dobrovice

Vzpomínky potomků a přátel na plukovníkovo vyprávění:

„Někde na jižním území Ruska – Sibiře buď na muslimském území nebo v nějaké velké bohaté Tatarské vesnici. Nás Čechů se zeptali co by nám udělalo radost nebo co pro ně můžou zajímavého a dobrého navařit. Vymysleli jsme si českou klasiku knedlovepřozelo. Jak nám slíbili tak navařili. Za několik dní nás pozvali a jídlo servírovali na stříbrném nádobí ve stříbrných mísách. Všem znamenitě chutnalo, hostitelé měli obrovskou radost. Po pár dnech – týdnech jsme se dozvěděli, že všechno to stříbrné nádobí hostitelé vyhodili a zakopali. Bylo zneuctěné vepřovým masem a už nikdy by se ho nikdo z nich nemohl dotknout, natož na něm servírovat jídlo. Všichni jsme si pomysleli co by jsem za to mohli pro sebe poříditi. Tož muslimská víra je muslimská víra.“

 

„Při jiné slavnostní příležitosti v Číně, kde byli pozvána většina důstojníků pluku, nám bylo nabídnuto pohoštění, které nebylo možné odmítnout. Po jídle jako desert jsme museli šahat do velkých džbánů a aniž jsme tušili co se tam nalézá. Bylo to živé a napřed jsme tomu museli ukousnout hlavičku, to křuplo a zbytek se jedl.

Sníst jsme to museli, jinak by jsme urazili hostitele a to jsme v žádném případě nemohli.“

 

„V bojích někdy mezi červnem 1919 a lednem 1920 byl jsem zraněn. Byl mi sečnou ranou v bojích s Krásnými amputován polovina palce na ruce.“

 

„Po zbytek života jsem nesnášel Ruské vojáky. Po okupaci v roce 1968 pokud jsem je potkal na ulici, jsem se zastavil a sledoval je nenávistným pohledem dokud mi nezmizeli z očí.“

 

Obdržené vyznamenání:

Československý válečný kříž 1918, číslo dekretu 13 913

Československá revoluční medaile

Medaile vítězství, číslo dekretu 12 763

 

Zdroje:

Vlastní archiv (Rodinný archiv)

Česká družina, Pavel Kuthan, 2002, ISBN není uvedeno

Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz - Fond Osobních spisů - Fond 2. Jezdeckého pluku na Rusi

Cestami odboje III. kniha, Adolf Zeman a spol., 1926 - 1929, ISBN není uvedeno

Za svobodu IV. kniha, Otakar Vaněk, Vojta Holeček, Rudolfa Medka a spol., 1929 Praha, ISBN není uvedeno

Zápisky z velké války, Bedřich Opletal, Zápisky z velké války, Bedřich Opletal 1998, ISBN 80-7185-168-X

Nevyhlášená válka, Dušan Tomášeka, 2005, ISBN 80-8628-68-6

http://www.valka.cz/

http://www.wikipedia.org/

http://cs.wikipedia.org/wiki/

http://en.wikipedia.org/wiki/

http://www.reflex.cz/Clanek5803.html

http://www.71mpr.army.cz/historie.html

http://de.wikipedia.org/wiki/Hamburg-Amerika-Linie 

http://www.history.navy.mil/photos/sh-usn/usnsh-a/id3006.htm

http://www.maritimematters.com/amerika.html 

http://www.theshipslist.com/ships/lines/hamburg.html

http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T3181_02.htm

http://vojenskaakademiehranice.ic.cz/index.html

http://www.olympic.cz/

http://www.udernici.cz/

http://www.71mpr.army.cz/

http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/stena/237schuz/S237011.htm

http://www.cechoslovaci.cz/index.php?id=domu

http://www.pedigreequery.com/

 

Foto:

Vlastní archiv (Rodinný archiv)

Vojenský historický ústav - Armádní museum Praha Žižkov

Archiv rodiny Rezků (Dobrovice)

 

Verze 7 / 17.8. 2015

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

19.11.2017 22:54

Začínáme prezentovat pár Osobních předmětů z dob Vělké války našich Válečníků

Máme zde šavli - Kozáckou Šašku, Identifikační známku, A pár dektetů k vyznamenání či k povýšení
12.07.2017 20:46

Desátník Slovenského štátu Tomáš Josef Lužbeták

Přiženěním jsem získal další příbuzné válečníky. Jedním z nich je i strýc manželčina otce (bratr jeho matky) Desátník Tomáš Josef Lužbeták.
28.06.2017 10:51

Příslušník SNB Strážmistr Ladislav Mašek

Článek popisující životní osudy dalšího Rodinného válečníka Ladislava Maška příslušníka SNB, zařazeného u Jáchymovských dolů .
06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode