Poručík Inženýr Josef Havlín  *2. října 1882

Trochu více o životě senátora Josefa Havlína se zaobírají Národní Zájmy č.93 ročník XIII z 29. září 1932, věnované 5O-ti letům života senátora.

Doplněno podle vzpomínek Ing. Jiřího Lachnita (vnuka senátora Ing. Josefa Havlína a Marie Havlínové rozená Brožové).

Poznámka autora:  V textu jsou použity tři druhy písma.                                                  Verze 3/20.01.2011

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob (eventuelně hodnosti a názvy).

Třetí „Malé černé“ jimž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.

 

Josef Havlín se narodil 2. října 1882 v Ostrově u Ledeč nad Sázavou v Rakousko-Uherské monarchii, rodičům Janu Havlínovi a jeho ženě Marii Havlínové (1850   1929) rozená Steinerová ze Sebaisteinu. Rodiče se živili zemědělstvím a provozovali venkovský hostinec, který však po zrušení  místní sklářské huti nevynášel. V roce 1886 Havlínovi vyhořeli a nový domek postavili na dluh. Otec Jan poté pracoval na  velkostatku  a sadařil, aby uživil rodinu. Rodina ale i tak žila v chudobných poměrech.

Maminka Marie byla od Josefova narození těžce nemocná.

Měl jednoho mladšího bratra Toníka a několik sester. Havlíni byli již v předcházející generaci svobodní občané a měli právo  honitby.

Na přímluvu místního faráře  se dostal Josef po obecné škole na reální školu se zaměřením na matematiku v Kutné Hoře. Pravděpodobně ho i na studiích církev podporovala.Velmi dobře se učil a začal zde rozvíjet své pozdější koníčky, kterými byla literatura, zpěv, hra na housle, recitace a divadelnictví.  Pravděpodobně se zhlížel ve vzorech dřívější generace českých buditelů. Po maturitě odešel na studia do Prahy na Vysoké učení technické. Studoval  s vyznamenáním, v jeho indexu ve se jen výjimečně nachází dvojka. Byl ustanoven pomocným demonstrátorem analytické chemie u profesora K. Preise a chystal se na dráhu vysokoškolského profesora. Bohužel v posledních prázdninách mu zahynul otec při hašení požáru sousedovy usedlosti.

Dne 17. července 1905 složil obě státní zkoušky z chemie na C. k. české vysoké škole technické v Praze (Karlovo náměstí) s vyznamenáním (dnes by to byl takzvaný červený diplom).  

 

Dva roky předtím 19. června 1903 je odveden vojenskou odvodní komisí a k 1. říjnu 1903 měl nastoupit jednoroční dobrovolnou vojenskou prezenční službu Einjährig Freiwillige – Jednoroční dobrovolník, vyplívající z branné povinnosti Rakouska – Uherska. Pro studium vysoké školy však dostal dvouletý odklad. Podle jeho vlastních slov:

„V roce 1905 nastoupil jsem 1. října prezenční službu u Pěšího pluku 11 v Praze jako jednoroční dobrovolník.“

Josef byl zařazen ke III. nebo IV. bataillon Infanterieregiment Nr. 11 (III. nebo IV. prapor Pěšího pluku č. 11).

Dnem 30. září 1906 mu skončil vojenský závazek Einjährig Freiwillige Jednoročního dobrovolníka.

Poté nastoupil tří týdenní kurz a v jehož průběhu vykonal kvalifikační zkoušku na důstojníka, kde obstál a byl povýšen na Kadettfeldwebel in der rezerve (Záložní šikovatel čekatel).

 

Po té nastoupil na technickou praxi do Pardubic a v dubnu 1908 přešel do Státní služby k Technické kontrole, kde už zůstal, ačkoliv mu v průběhu života byly nabízeny jako úplatek různé prebendy (nezasloužená výhoda nebo příjem za zásluhy).

Působil nejprve v Mladé Boleslavi, pak v Rosicích u Pardubic, v Roudnici, od roku 1912  do roku 1927 v Dobrovici a posléze  žil  v Nymburce, kde se usadil.

 

Každý branec po skončení prezenční služby musel na několik vojenských cvičení (nejčastěji čtyři).

„Všechny čtyři cvičení absolvoval jsem u Pěšího pluku 21, kam jsem byl později přeložen.“

Byl přeložen k Infanterieregiment Nr. 21 (Pěší pluk č. 21) patřící pod doplňovací obvod Čáslav.

První cvičení nastoupil dne 4. srpna 1907 a ukončil 1. září 1907, druhé od 17. května 1910 do 13. června 1910, třetí od 22. dubna 1912 do 19. května 1912 a čtvrté od 22. srpna 1913 do 18. září 1913. Všechny v trvání zhruba čtyř týdnů.

 

V Dobrovici se seznamuje s Marií Brožovou jeho pozdější ženou na recitačním večeru, který pořádal Dobrovický Sokol 9.března 1913 a Josef zde všechny oslnil svou znalostí básníka Jaroslava Vrchlického.

Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Profesor Emil Bohuslav Frída, (*17. února 1853 Louny, †9. září 1912 Domažlice) byl významný český básník a spisovatel.

Marie Brožová narozená v Dobrovici roku 1890 rodičům Josefu Brožovi (* 19. února 1860, † 2. února 1921), a Ludmile Brožové, rozené Čumpelíkové (* 25. října 1865, † 14. prosince 1948) v Rakousko-Uherské monarchii.

 (Josef Brož narozen v Dobrovici byl vyučen obuvníkem jako jeho otec, v Dobrovici už jako dobře zaopatřen si pořídil obchod s Reality a po mnoho let zastával úřad starosty v Dobrovici.)

Marie byla nejstarší z dětí a měla ještě další tři sourozence Miroslava (*1892, †1975), Ludmilu (*1894, †1969) a Antonína (*1896, †1969).

Josef sám psal básně, jeho zájmovou činností byla přednášková činnost (osvětového charakteru – buditelská), organizoval také společenské výlety. Jeho velkou láskou bylo ochotnické divadlo a i sám byl dobrým hercem. Ale hlavně ho však bavilo režírování. Zde v Dobrovici vedl divadelní spolek Dobrovít, kde režíroval řadu ochotnických představení. Hrávalo se na náměstí před radnicí. Jím uváděné hry měly velký úspěch.

Další jeho velkou vášní byl zpěv. Měl zvučný baryton a zpíval v řadě sborů – v Boleslavanu, v Hlaholu v Roudnici  a  v Dobravanu v Dobrovici. Marie byla nejstarší z dětí a měla ještě další tři sourozence Miroslava (*1892, †1975), Lidmilu (*1894, †1969) a Antonína (*1896, †1969). 

Na začátku nového tisíciletí se schyluje k světové válce, která si má vyřídit s okolními státy nevyřízené účty. Jde především o územní zisky a neomluvitelné urážky mezi velmocemi. Dále válečný požár rozdýmala snaha „Uvědomělých“ lidí bojujících za samostatnost svých národů. Tak došlo k incidentu nazývaný „Sarajevský atentát“. Děti arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a jeho choti hraběnky Žofie Chotkové byli tak prvními sirotky ve „Velké válce za civilizaci“.

(Děti byli tři, arcivévodkyně Žofie *24.7.1901 Konopiště †27.10.1990 Thannhausen, arcivévoda Maxmilián *29.9.1902 Vídeň Belvedere †8.1.1962 Vídeň a arcivévoda Arnošt *27.5.1904 Konopiště †5.3.1954 Štýrský Hradec) 

 

Mobilizaci Josef nastoupil hned v první vlně mobilizace z 26. července 1914, k pluku (Pěší pluk č. 21 Čáslavský) se dostavil pravděpodobně až druhý den. (Ale je možné, že nastupoval už odpoledne nebo večer, ten den byla totiž neděle.) Z Čáslavi byl záhy poslán do Kutné Hory ke IV. praporu Pěšího pluku 21. (IV. bataillon IR 21.)

Podle jeho vlastních slov: „Nastoupil jsem mobilizaci 26. července 1914 v Čáslavi. Konal jsem službu u náhradní setniny IV/21 v Čáslavi, poté v Kutné Hoře do 6. září 1914. Počátkem listopadu šel jsem do pole.“

Dnem odchodu na ruskou frontu byl jmenován záložním kadetem - Kadett in der Rezerve (Záložní důstojnický čekatel). Pochodový útvar směřoval na ruskou frontuv Uherské části Karpat (Bekescaba),  kde měl posílit jednotky pluku.

 

Dne 11. prosince 1914 je zapsán do stavu nemocných a odvezen do nemocnice v zázemí.

Důvodem je zranění způsobené výbuchem ruského granátu. „Z něhož se vyvinul stres nervů a traumatická neuróza, zranění na obě nohy a utrpěl zranění konečníku.“

Dne 26. února 1915 (19. března 1915 podle jiného zdroje) dostal Josef několika měsíční dovolenou pro nemoc a poté byl superarbitrován a dostal šest měsíců dovolené pro nemoc.

Dne 1. července 1915 byl povýšen na záložního poručíka – Leutnant in der rezerve.

Pravděpodobně byl Josef v lednu 1916 znovu superarbitrován a dostal znovu šesti měsíční dovolenou pro nemoc. V druhé polovině roku 1916 se Josef nachází v péči Vídeňské nemocnici. Poté opět na šesti měsíční dovolené.

Z nemocenské správy:

„V nemocnici v Hučenci? až do 22. XII. 1914, V domácím ošetřování z nemocnice v Kutné Hoře až do 26. II. 1915. Po superarbitraci téhož dne na dovolené až do listopadu 1915. Po superarbitraci na 6 měsíců dovolené. Po superarbitraci v červnu 1916 na 6 měsíců na dovolené. V srpnu a v září 1916 na klinice prof. Erbena? ve Vídni. Od prosince 1916 do konce ledna 1917 u … v Jagen? (rekons.? oddíl), od ledna 1917 do března 1917 v nemocnici v … <span _extended="true" style="font-family: " times="" new="" roman";="" font-size:="" 12pt;="""" "times="""" cs;="""""" ar-sa;="""" 10.0pt;"="">Ujpesti?, elektrizován. Od dubna 1917 do listopadu 1917 na 6 měsíční na dovolené po superarbitraci. Od listopadu 1917 do února 1918 v nemocnici v Pardubicích, od února do dubna (1918) na dovolené. Od dubna do převratu (1918) na dovolené po superarbitraci.

Mimo službu přeložen v prosinci 1916.              v Dobrovici 29. října 1919    Ing. Havlín Josef“

 

K 1. listopadu 1918 se v Mladé Boleslavi dobrovolně přihlašuje do služeb Československé republiky. Vojenskou přísahu Československé republiky složil, „V Mladé Boleslavi na staničním velitelství v prvním týdnu naší svobody.“

Josef se stává velitelem pracovního oddílu v cukrovaru v Dobrovici. Jenž spadá pod náhradní prapor Československého pěšího pluku 42. Koncem roku 1918 je pracovní oddíl v cukrovaru rozpuštěn. V té době je veden jako nemocný a je doma na dovolené.

„Dne po převratu přihlásil jsem se co nemocný u staničního velitelství, nabízeje své služby, potom co moje síly stačí, Drahé republice. Složil jsem přísahu věrnosti republice a svěřen mi byl oddíl v cukrovaru v Dobrovici, jehož i péči o bývalé válečné zajatce zde se nacházející. Součastně převzal jsem na sebe funkci člena Národní obrany pro Český sever. Jezdil jsem, organizoval, pořádal vlastenecké přednášky co dobrý úředník? a zachraňoval státní majetek. Po dokončení kampaně cukrovarské byl pracovní oddíl, sestávající z Němců a Poláků rozpuštěn, bývalí zajatci předáni … a Josefova dle národnosti, načež podal jsem žádost za superarbitraci a propuštěn do … …, nejsa k plné vojenské službě schopen. Až do rozhodnutí zůstal jsem na dovolené v Dobrovici 1.IV. 1919 … superarbitrační byl jsem v Praze přeložen do stavu neaktivního, načež nastoupil jsem svoje občanské zaměstnání kde jsem až posud.            v Dobrovici 29. října 1919 Ing. Havlín Josef“

 

Posudek na Josefovu první po převratovou službu vlasti vypracoval jeho nadřízený podplukovník Antonín Tlustý někdy na přelomu let 1919 – 1920.

„Hned po státním převratu prokázal svoji obětavost a činné vlastenectví, přihlásil se dobrovolně do služeb posádkového velitelství v Mladé Boleslavi.

Inteligentní, sebevědomý, obezřetný důstojník, rozhodné vystupování, samostatný úsudek. Pro dobu od 29./10. do 3./12. 1918. Antonín Tlustý podplukovník“

 

Dnem 1. dubna 1919 je na vlastní žádost propuštěn z činné služby branné moci Československé, ale dál je v záloze branné moci Československé v hodnosti poručík - mimo službu.

Superarbitrací 1. dubna 1919 je uznán invalidním, „ve službě ve zbrani nezpůsobilý, místních služeb schopný a má nárok na ročních 400 Kč přídavek za zranění.

Je však dál veden v evidenci Československé branné moci doplňovacím okresním velitelstvím v Mladé Boleslavi a od roku 1922 v Praze.

„Rokem 1920 je dán do zálohy skupiny mino službu.

Služební povinnost I. zálohy do 31./12. 1922 a v II. zálohy do 31./12. 1932

Dnem 31. prosince 1932 je propuštěn z branné moci po splnění branné povinnosti.“

Dál je veden v hodnosti poručíka jako vojenský penzista.

 

V době Války za civilizaci se Josefovi a Marii narodily dvě dcery, Miroslava dne 30. září 1915 († 28. května 1975) a Alena dne 30. prosince 1917 († 17. dubna 1993).

  

Po vzniku Československa se dal Josef Havlín do služeb novému státu, stal se uznávaným politikem. Byl původně sociálně demokratického smýšlení, neboť pocházel z chudých vrstev. U jeho otce se tajně scházely členové a důvěrníci tohoto hnutí – socani z celého kraje a diskutovali. Tehdy se Josef seznámil i s marxistickým učením. V létech 1901 – 1905 stál na radikálním křídle hnutí vysokoškolského studentstva, ale po skončení studií až do konce Velké války krom již zmíněné osvětové činnosti se nijak politicky neprojevoval.

Teprve po roce 1916 po uvěznění JUDr. Karla Kramáře, přijal nacionální myšlenkový směr. Po vzniku Československa u něj tehdy převážily sympatie k nově utvořené straně Národní demokracie, nad sociálně demokratickými (nikdy však nebyl organizován v sociální demokracii).

JUDr. Karel Kramář (*27. prosince 1860, Vysoké nad Jizerou, †26. května 1937 Praha) byl Československým politikem, první ministerský předseda Československé republiky, předseda politické strany Československé národní demokracie, předseda politické strany Národního sjednocení.

Byl pohotovým řečníkem a břitkým diskutérem. Měl tehdy obrovský záběr působení. Všude hájil otázky práv Čechů v pohraničí – právo na české školy a užívání českého jazyka. Je třeba mít na paměti, že tehdy zde v Čechách v pohraničí (dnes známe tuto oblast jako Sudety) žily asi 3 miliony Němců. Hraničářům (jak se tehdy říkalo Čechům žijícím v pohraničí) se věnoval ve svých projevech v Třebenicích, v Lovosicích, na Ústecku, na Ďečínsku, v Liberci, v Jablonci, ve Vrchlabí, v Šluknově, v České Lípě, na Žatecku, na Chebsku, na Falknovsku, na Karlovarsku, tam všude jej znali. Od roku 1920 byl organizátorem strany, od roku 1926 oficielním řečníkem strany. Když bylo v září 1929 rozpuštěno Národní shromáždění, byl na schůzi důvěrníků strany postaven na 1. místo kandidátky a 27. října 1929 zvolen ve třetím (1929 – 1935) volebním období senátorem Československé republiky. Byl okamžitě zvolen jednatelem poslaneckého klubu státoprávní demokracie, členem imunitního výboru a místopředsedou technicko-dopravního výboru.

O šest let později byl opětovně zvolen ve čtvrtém (1935 – 1938) volebním období senátorem Československé republiky.

Byl horoucím obráncem Československé státnosti a samostatnosti a to až do své smrti.

 

Po Mnichovské diktatuře v době Druhé republiky odchází do penze. Vždy měl rád přírodu, proto využívá nově nabytý čas procházkám do lesů a hájů „Na houby a raky“.

V době kdy se aktivně zapojil do politického vedení státu, si vedl deník. Poslední Josefovi zápisky jsou datovány 16.březnem 1939.

„ … Odpoledne dnes přijel Hitler. Sešněroval nás strašně, ale vydržíme to. Za Bacha bylo hůř a nezmohl nic.Výnos má 13 bodů. Třináctka byla vždy pro mne šťastným číslem, věřím, že bude nakonec šťastná i pro můj dnes ukřižovaný národ. Nezahyneme!“

Druhá republika je druhotný název pro Česko-Slovenskou republiku v období od 1. října 1938 do 14. března 1939. Kdy vládla nová vláda s předsedou vlády Rudolfem Beranem (*12. prosince 1887 Pracajovice, †28. červenec 1954 věznice Leopoldov) a s novým prezidentem JUDr. Emilem Háchou (*12. červenec 1872 Trhových Svinech, †27. červen 1945 Praha) po abdikaci prezidenta JUDr. Edvarda Beneše (abdikace 5. října 1938, 28. května 1884 Kožlany, †3. září 1948 Sezimovo Ústí) a odchodu z pozice předsedy vlády armádního generála Jana Syrového (24. ledna 1888 Třebíč, †17. října 1970 Praha).

 

Inženýr a bývalí senátor Josef Havlín se dočkal konce okupace a osvobození Československa a konce II. světové války, ale zanedlouho umírá, dne 2. prosince 1945.

 

Po smrti manžela Josefa se jeho žena Marie vrátila na rodinný statek do Dobrovici, kde žila s bratry Miroslavem a Antonínem a jeho druhou ženou Monikou.

Marie Havlínová rozená Brožová umírá v roce 1962. 

 

Vzpomínky pamětníků na senátora Josefa Havlína:

Když chtěl pozlobit svou ženu Marii, zpíval svou oblíbenou písničku: „Já mám svou panenku v Roudnici, chodějí tam za ní myslivci….“

Nebo rád zpíval: „Já jsem, já jsem, kováříček jsem ….kovárna byla v Ostrově v sousedství…“

 

Poznámky: 

Infanterieregiment Graf von Abensperg und Traun Nr.21  -  Pěší pluk č. 21 (IR 21). Pluk byl založen v roce 1733. Barva výložek a plukovního vyložení byla mořská zelená a barva knoflíků žlutá s číslem 21. Mírová dislokace pluku v roce 1914 byla pro velitelství pluku, III. a IV. prapor Kuttenberg, II. prapor Časlau, I. prapor Brèko. (V současnosti Kutná Hora, Čáslav v České republice a Brčce v Bosně a Hercegovině). Pluk byl součástí 20. Infanteriebrigade, 10. Infanterie Truppendivision, IX. Armeekorps (20. pěší brigáda, 10. pěší divize, IX. armádní sbor).  Pluk byl určený pro frontu v Haliči proti Rusku. Velitel pluku v roce 1914 byl Oberst Heinrich Teisinger. Ale I. prapor IR 21 byl v sestavě 11. horské brigády, 5. armáda (prapor byl určený pro válku v Bosně a Hercegovině proti Srbsku). Národnostní složení pluku bylo z 87% České, z 13% se skládalo z ostatních národností monarchie. Doplňovací obvodem byl Časlau (v současnosti Čáslav v České republice).

 

Jednoroční dobrovolník - Einjährig Freiwillige

Byli to mladí muži, kteří dosáhli určité společenské a finanční úrovně (rodičů) a vzdělání. Před válkou byla vyžadována minimální úroveň vzdělání od Jednoročních dobrovolníků Realschule (Reálná škola) a Gymnasium,  po vypuknutí Velké války bylo požadované vzdělání sníženo na Mittelschule (Střední škola). Před nástupem povinné vojenské služby se sami přihlásili na odvodním místě. Na své náklady si pořídili důstojnickou výstroj (uniforma, kůň, sedlo, krmivo…) a rok sloužili v armádě v hodnosti Kadett. V praxi byli jednoroční dobrovolníci po dvou až třech měsících vojenského studia povýšeni do hodnosti Kadett Korporal (Kadet s hodností Desátníka) a za dalšího půl roku na Kadett Feldwebel (Kadet s hodností Šikovatele).

Po roce služby je čekali kvalifikační zkoušky. Pak mohli pokračovat ve své aktivní službě v armádě nebo mohli býti převedeni do zálohy – in der Reserve (Rezervisti – Záložní důstojníci). Po absolvování této zkoušky byli povýšeni do hodnosti Probe–Fähnrich (Praporčík ve zkušební době). Po další  službě byli teprve jmenováni do hodnosti Fähnrich (Praporčík). Ti kteří byli přeřazeni do zálohy, po složení kvalifikační zkoušky, automaticky po uplynutí určité doby dosáhli hodnosti Fähnrich in der Reserve (Praporčík v záloze). V mírové době bylo běžné pro důstojníky, uchazeče z Kadetní školy a pro Jednoroční dobrovolníky po dosažení hodnosti Fähnrich, že po dvou letech služby byli povýšeni z pravidla automaticky do hodnosti Leutnant (Poručík).

Odborné vzdělání jednoročního dobrovolníka se lišilo v závislosti na druhu zbraně, u které byl uchazeč zapsán.

Jako znak jednoročních dobrovolníků nosili na koncích rukávů našité černožluté úzké porty – pásky. Toto označení (vyznamenání) bylo zavedeno stejnokrojovým předpisem v roce 1878. Byla nošena dokud Einjährig Freiwillige nedosáhl hodnosti důstojníka. Výložky však nosili podle své aktuální hodnosti.

Na počátku roku 1915 byli stanoveny nové předpisy pro výcvik jednoročních dobrovolníků. Po velkých ztrátách aktivních důstojníků v roce 1914, bylo náborovou kampaní zaměřenou na jednoroční dobrovolníky, přislíbeno snadnější a rychlejší získávání poddůstojnických a důstojnických hodností, podmíněné úspěšným absolvováním různých kurzů. Pro pěchotu bylo prvních šest týdnů praktického vojenského výcviku. Druhých šest týdnů ve škole pro rezervní důstojníky, kde největší úsilí bylo kladeno na praktickou stránku přípravy, teoretická přípravy je snížena na minimum. V třetí části ti, kteří byli úspěšní v druhém vzdělávacím kole, byli povýšeni na Offiziersanwarter (Důstojník čekatel) a byli vysláni do posádkového města jako pomocníci instruktorů. Ve čtvrté části ti nejlepší byli začleněni přímo do Marschbataillion (Náhradní pochodový prapor – který doplňoval bojové prapory pluku na frontě). Zbytek mužů než se dostal do bojových jednotek, podstoupil další čtyři týdny trvající praktický výcvik a zároveň byli zaměstnáni jako pomocníci instruktorů.

 

Superarbitrace - přezkumné řízení k zjištění schopnosti nebo neschopnosti vykonávat vojenskou službu.

 

Cituji jedno zajímavé jednání senátu z roku 1935 ve kterém Ing. Josef Havlín žádá o odčinění za urážku na cti.

„Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935,  III. volební období / 12. zasedání / Tisk 1443

Zpráva imunitního výboru v kárné věci senátora Ing. Josefa Havlína proti senátoru Felixu Časnému pro urážku na cti podle § 51 jednacího řádu senátu N. S. (č. j. 12930/34 předs.).

Žádostí ze dne 20. prosince 1934, čís. 12.930, datovanou dne 19. prosince 1934, navrhl senátor Ing. Josef Havlín zavedení kárného řízení podle § 51 jednacího řádu senátu proti senátoru Felixu Časnému pro urážku na cti, uváděje, že při plné schůzí senátu, konané dne 18. prosince 1934, během jeho (senátora Havlína) řeči užil senátor Felix Časný proti němu výroku : „Vy jste drzý“ a dovolává se těsnopiseckého zápisu.

Imunitní výbor vyslechl obviněného i žadatele a zjistil z těsnopiseckého zápisu, že skutkové údaje žadatelovy jsou správny, jak svědčí těsnopisecká zpráva o 284. schůzi senátu N. S. Přes usilovné pokusy smíru mezi stranami docíleno nebylo. Imunitní výbor usnesl se na tomto rozhodnutí:

Senátor Felix Jasný výrokem „Vy jste drzý“ použitým dne 18. prosince 1934 v plné schůzi senátu, tedy u výkonu svého mandátu, za řeči senátora Ing. Josefa Havlína proti tomuto, urazil senátora Ing. Josefa Havlína, člena Národního shromáždění, a proto výbor imunitní navrhuje, aby byl provinilý senátor Felix Časný potrestán veřejnou důtkou.

Důvody:

Tvrzený výrok je prokázán těsnopiseckým zápisem, ostatně senátor Felix Časný ani ho nepopírá.

Výrok „Vy jste drzý“ obsahuje sám o sobě urážku na cti, neboť přesahuje dovolenou kritiku a nesnáší se s důstojností senátu.

V Praze dne 5. března 1935.

Šelmec v. r., předseda.

Dr Havelka Otakar v. r., zpravodaj.“

 

Zdroje:

Vlastní archiv (Rodinný archiv)

Archiv Ing. Jiřího Lachnita 

Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz - Fond Osobních spisů

www.valka.cz

www.wikipedia.org

www.wikipedia.cz

www.senat.cz/zajimavosti/tisky/3vo/index.php?ke_dni=12.06.2010&O=7

http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/3vo/tisky/T1443_00.htm

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
10.09.2015 12:58

Fotografován a popsán kořístní letoun Anatra DS Anasa

v NTM v Praze.  Anatra DS Anasa v kategorii Rakousko-Uherské vojenské letectvo -  Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppe .   
09.09.2015 13:11

Korfu a Brandýs

Dva Nové Fotografické články o Rakouské Monarchii. První o Vile císařovny Alžběty - řečené Sisi na řeckém ostrově Korfu  –   Zámek Achillion.  A druhý o Zámku v Brandýsi nad Labem, o jeho předposledním majiteli  Arcivévodovi Ludvíku Salvátorovi Toskánským světoznámém badateli a cestovateli a o posledním majiteli  císaři Karlu I.    Oba Fotografické články najdete v sekci Musea, pevnosti a místa Vojenské historie  –    Rakouská Monarchie a Císař František Josef I..
10.08.2015 23:13

Kapitán Josef Fokt

Životopis  Příslušníka České družiny, její 2. roty a celoživotního přítele  Plukovníka jezdectva Mirosla Brože.
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode