Štábní Jezdectva kapitán Antonín Brož *1896 Část II.

 

Služba po návratu do vlasti 

 

Poznámka autora: V textu jsou použity tři druhy písma.                                            Verze 4 / 20.6.2010

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob.

Třetí „Malé“ jimž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.  

 

Čechy – první republika

Na podzim 1919 nebo v zimě 1919 – 1920 byla Antonínu Broži Československou branou mocí, uznána hodnost kadeta – důstojnický čekatel – praporčík.

Dne 1. března 1920 byl přeložen k 1. Jízdního pluku „Jana Jiskry z Brandýsa“ posádkou Praha – Karlín. Je zařazen k náhradní eskadroně 1. Jízdního pluku posádkou v Terezíně. Velitelem náhradní eskadrony byl kapitán ruských legií Alois Sajbrt z Kroměříže.

Dne 10. ledna 1921 byl Antonín demobilizován.

Dne 28. října 1921 byl mobilizován podle nařízení o mobilizaci z 23. října 1921 a nastoupil k 2. Pěšímu pluku v Litoměřicích, kde byl velitelem strážního oddílu.

Dne 14. listopadu 1921 byl demobilizován.

Po porážce komunistické Maďarské republiky rad v červenci 1919, se nový režim admirála Horthyho začal upevňovat, vlivní v Maďarsku však volali po nástupu Habsburků na trůn.

První pokus na jaře 1921 (27.3. 1921 – 5.4. 1921) bývalého posledního Rakousko-Uherského císaře Karla I. o nástup na trůn v Maďarsku (bývalé Uhersko) skončil nezdarem pro malou podporu a nerozhodnost v samotném Maďarsku. Karel I. se musel vrátit do švýcarského exilu.

Druhý pokus začal 20. října 1921 v Šoproni. (Karel I. přiletěl do země letadlem Junkers F-13 od švýcarské společnosti Ad Astra, byl přijat na zámku Esterhazyiů.) Následně v čele ozbrojených oddílů pochodoval na Budapešť.

Dne 22. října 1921 Československá vláda prohlásila, že Karlova přítomnost v Maďarsku znamená důvod k válce a začala připravovat mobilizaci v součinnosti se státy Malé dohody. (Malá dohoda 1921-1939, vojensko-politické spojenectví států Československa, Jugoslávie a Rumunska proti nástupnickým státům Rakouska-Uherska.) Maďarská vláda byla nucena pod zahraničním tlakem prohlásit, že Karel Habsburský nemůže uplatňovat svá nástupnická práva. Po boji u Budapešti s vládním vojskem, byly jednotky Karla I. poraženy, on byl zatčen a vydán zástupcům Velké Británie.

Od 24. října 1921 začala probíhat Československu mobilizace. Celkem bylo povoláno do zbraně asi 285 000 mužů.

Československo trvalo na požadavku zákazu možnosti uplatňovat jakéhokoli Habsburka svá práva na Maďarský trůn.

Až po přijetí těchto podmínek Maďarskou vládou, začalo Československo 7. listopadu 1921 demobilizovat.

Béla Kun *1866 Sedmihradsko (Rumunsko), †30. listopadu 1939 Gulag SSSR, otec byl odpadlým židem, matka odpadlá protestantka. V roce 1916 se dostává do ruského zajetí jako voják Rakouska-Uherska. Po Ruské revoluci v roce 1917 aktivně organizuje internacionální bolševické jednotky. Na podzim 1917 je poslán do Maďarska založit komunistickou stranu. Dne 21. března 1919 provedl bolševický puč a vyhlašuje Maďarskou republiku rad. Začátkem července 1919 utíká s rodinou do Rakouska a později do SSSR. Kde se ve třicátých letech stává sám obětí stalinských čistek a je poslán do Gulagu kde umírá.

Admirál Miklos Horthy de Nagybanya *18. června 1868 Maďarsko, †9. února 1957 Portugalsko, se proslavil jako admirál ve službě Rakousko-Uherské monarchie během první světové války. Byl povýšený na hlavního velitele císařského loďstva v březnu 1918. Po porážce komunistické Maďarské republiky rad Bély Kohna v červenci 1919, zorganizoval vojenské jednotky, zaútočil na Budapešť a sesadil komunistickou vládu.

V březnu 1920 národní shromáždění Maďarska prohlásilo zemi znovu monarchií, ale rozhodlo se nepozvat císaře Karla z vyhnanství. Místo toho prohlásili admirála Horthyho regentem. Admirál bez loďstva pak vládl dalších 24 roků. V posledních letech jako fašistický vazal Německa ve druhé světové válce. Amirál Horthy byl po druhé světové válce svědkem obžaloby v Norimberku a pak byl propuštěn. Žil v Estorilu v Portugalsku kde také zemřel. Ve své poslední vůli Horthy žádal, aby jeho tělo bylo pohřbeno v Maďarsku po odchodu posledního ruského vojáka. V roce 1993 po odchodu Sovětských vojsk (po 48 letech) bylo tělo převezeno a pohřbeno v rodném městu Kenderes.

Karel František Josef d´Este (synovec Františka Ferdinanda d'Este) *17. srpna 1887 Dolní Rakousy, †1. dubna 1922 ostrov Madeira, po atentátu v Sarajevu (28. červena 1914) se stal následníkem trůnu. Dne 21. listopadu 1916 zemřel císař František Josef I. a z následníka trůnu arcivévody Karla Františka Josefa d´Este se stává císař Karel I. (Od 22. listopadu 1916 do 11. listopadu 1918 vládnul jako císař Karel I. Rakousko-Uherska a od 30. prosince 1916 do 4. listopadu 1921 jako Uherský král Karel IV.) V roce 1917 učinil neúspěšné pokusy o vyjednání míru.

Dne 3. listopadu 1918 Rakousko-Uhersko podepsalo v Padově příměří se státy Dohody a válka tím skončila.

Dne 11. listopadu 1918 podepsal manifest, jímž se vzdává řízení státních záležitostí a 12. listopadu 1918 byla ve Vídni vyhlášena republika Německé Rakousko. Dne 23. března 1919 odjel do Švýcarska. Podmínkou poskytnutí azylu bylo, že se zdrží veškerých politických aktivit, které by mohly poškodit Švýcarsko. Po překročení hranic však vydal tzv. Feldkirchenský manifest, ve kterém neuznával vše, co rakouská vláda od 12. listopadu 1918 rozhodla. 

Dne 1. března 1920 bylo Maďarsko znovu vyhlášeno monarchií, říšským správcem byl zvolen admirál Horthy, který sliboval, že podnikne vše pro Karlův návrat jako uherského krále. O rok později 24. března 1921 odjel Karel tajně ze Švýcarska a 27. března dorazil do Budapešti. Proti jeho návratu se však zvedl mezinárodní odpor a tak 5. dubna 1921 odjel z Budapešti zpět do Švýcarska.

Ale už 20. října 1921 odletěl letadlem znovu do Maďarska, do Šoproně kde stanul v čele ozbrojených oddílů. S nimi pochodoval na Budapešť, kde se střetnul 22. - 23. října s 300 narychlo ozbrojenými studenty a částí vojska jimž admirál Horthy namluvil, že jsou to Češi. Ale už 24. října 1921 byl nucen podepsat kapitulaci. Dne 1. listopadu 1921 nastoupil Karel s rodinou na britskou loď Glowworm, která je odvezla do internace na ostrov Madeira. Bydleli ve vile Quinta de Monte nad městečkem Funchal.

Dne 1. dubna 1922 Karel umírá v nedožitých 35 letech na zápal plic. Dne 5. dubna 1922 byl pohřben v místním kostele Nossa Senhora do Monte. Zanechal po sobě manželku Zitu (zemřela v r. 1989) a osm dětí. (Poslední dcera se narodila 2 měsíce po jeho smrti.)

Dne 3. října 2004 Karla papež Jan Pavel II. blahořečil.

Dnem 1. ledna 1922 je Antonín povýšen na poručíka a mobilizačně je přeložen k Jízdnímu pluku 4 posádkou v Klatovech, kde v té době sloužil jeho bratr tehdejší Kapitán jezdectva Miroslav Brož.

Dne 1. května 1922 nastupuje na vlastní žádost do činně služby jako poručík jezdectva. Je přeložen do kategorie důstojníků z povolání.

Dnem 8. května 1922 je prezentován v činné službě u Jízdního pluku 4, Jezdecké korouhve II/4, kde je velitelem čety u Jezdecké eskadrony 4/4 posádkou v Dobřanech u Klatov.

Dne 1. října 1922 je přeložen ke kulometné eskadroně, kde je též velitelem čety. Kulometné četě velí až do 30. září 1925. Kulometná eskadrona je podřízena Jezdecké korouhvi II/4 Jízdního pluku 4. Kulometná eskadrona je posádkou v Dobřanech.

Dne 1. prosince 1923 nastupuje do Kulometného kurzu jezdectva v Prostějově, kde je 5. února vyřazen s prospěchem „Velmi dobrý“, celkově je třetí z deseti absolventů.

Jeho posudek zní: „Velmi dobrý velitel kulometné čety, nadaný instruktor i pro důstojnickou školu.“

Antonín jako Poručík jezdectva se svými řády 

Dne 31. prosince 1923 je Antonín povýšen na Nadporučíka jezdectva. Dne 1. října 1925 je poslán do aplikačního kurzu pro starší důstojníky v Jezdeckém učilišti v Pardubicích.

Dne 31. července 1926 je vyřazen s prospěchem „Dobrý“.

V první polovině dvacátých letech se seznámil s Hanou Hodlovou s Dobřan, kde její rodiče měli řeznictví. Po rodičích měla Hana národnost německou.

V srpnu 1925 získal povolení k sňatku a dne 21. září 1925 byli oddání kurátem 2. pěší divize v Plzni.

Manželka Hana byla velice samostatná a rázná, ale přitom velice hodná. (Sama dovedla řídit i vojenskou drožku.)

V sobotu 9. června 1928 se jim narodila dcera Hanička. Její jméno je podle opisu z křestního listu (vydán na faře v Dobrovici) Hana Theodora Marie Ludmila Brožová.

Od 1. srpna 1926 do 30. června 1928 je zpět u kulometné eskadrony v Dobřanech. Kde je opět velitelem čety.

Dnem 3. prosince 1926 je povýšen na Kapitána jezdectva.

Dne 1. května 1928 je kulometná eskadrona přejmenována na Jezdecká eskadrona 6/4 kulometná.

Dne 1. července 1928 je poslán na prezenční službu k cyklistické eskadroně 1 v Pardubicích.

Dne 19. října 1928 je zpět u útvaru v Dobřanech a velí opět kulometné četě v Jezdecké eskadroně 6/4.

Dne 1. února 1931 se stává zástupcem velitele Jezdecké eskadrony 4/4.

Dne 12. září 1931 se stává  velitelem Jezdecké eskadrony 5/4 v Dobřanech.

Dnem 1. října 1931 je povýšen na Štábního kapitána jezdectva.

Od 30. října 1932 do 24. května 1933 byl v kurzu pro velitele eskadrony v Pardubicích ve Vojenském jezdeckém učilišti. K 25. května 1933 je vyřazen s prospěchem „Dobrým“.

Dne 15. června 1933 je převelen k Jezdeckému pluku 8 „Knížete Václava Svatého“ v Pardubicích. Kde je velitelem Jezdecké eskadrony 5/8 posádkou ve Steré Boleslavi, která je podřízena Jezdecké korouhvi II/8.

Během služby u Jezdeckého pluku 8 (Dragounského pluku 8) si vysloužil i dva tresty.

1) 25. listopadu 1935, Označení trestního činu: Nezpracoval mobilizační plán své eskadrony do stanovené doby.

Neúplně, nesvědomitě a ledabyle zpracoval mobilizační plán eskadrony tak, že při prohlídce mobilizačním    orgánem pluku byly v mobilizačním plánu 5. eskadrony shledány závady a nedostatky.

Druh a výměra trestu: „Písemná důtka“

2) 13. června 1936, Označení trestního činu: Nedostatečným dohledem a kontrolou mu svěřené eskadrony

 zavinil, že při slavnostní přehlídce panem prezidentem republiky uvolnilo se svobodníkovi jeho eskadrony sedlo a jezdec spadl a tím způsobená ostuda vrhla velmi nepříznivý dojem na 8. dragounský pluk a celé naše jezdectvo.

Druh a výměra trestu: „14 dní domácího vězení 15. 6. 1936 – 28. 6. 1936“

Antonín měl v polovině 30let problémy s alkoholem. Pravděpodobně prvotní příčinou byli problémy v manželství, žili odloučeně. Ale jestli to bylo nedostatkem porozumění či problém s národnostní jeho ženy Hany nebo něco jiného to se již asi nedozvíme. Měl však zaražený vojenský postup a tím pádem se krize prohlubovala. Poté byl na protialkoholickém léčení.

V roce 1936 už byl jeho vojenský posudek Vyhovující. Každopádně mu ale byla na konci roku 1936 odebrána eskadrona. A dne 1. prosince 1936 je ustanoven zbrojním důstojníkem Jezdeckého pluku 8 v Pardubicích. (Pro někoho to mohlo být povýšení, pro jiného odebrání eskadrony – zbavení samostatného velení trestem. Ale v hiarchii pluku povýšil.)

Od 3. května do 24. července 1937 je ve Zbrojním kurzu pro důstojníky v Pardubicích a v Praze.

„Jeho výsledný prospěch byl výtečný. Pro funkci zbrojního důstojníka výtečně způsobilý.“

Dne 25. července 1937 opět přebírá funkci zbrojního důstojníka Jezdeckého pluku 8. 

Dne 18. října 1937 je ustanoven na funkci velitele pomocné eskadrony a součastně vykonává funkci zbrojního důstojníka Jezdeckého pluku 8 „Knížete Václava Svatého“.

V roce 1937 už byl jeho vojenský posudek lepší kvalifikace zněla Dobrá.

Dne 31. března 1938 je oficiálně manželství Antonína a Hany rozloučeno krajským soudem v Chrudimi.

Manželka Hana s dcerou Haničkou se odstěhovala do Sudet k rodičům do Dobřan pravděpodobně na začátku války, ale možná až později. Dcera chodila v Dobřanech do německé školy a manželka nějakou dobu pracovala v Liberci. Po válce byli odsunuti do Německa.

Dnem 15. dubna 1938 je zproštěn funkce velitele pomocné eskadrony. Zůstává ve funkci zbrojního důstojníka Jezdeckého pluku 8.

Při mobilizaci v roce 1938 je 24. září ustanoven opět velitelem pomocné eskadrony a součastně vykonává funkci zbrojního důstojníka Jezdeckého pluku 8. Dnem 28. září je velitelem 2. náhradní eskadrony a velitelem města Pardubic.

Dnem 24. října 1938 je zproštěn služby.

Prvním dnem nového roku 1939 mu byla udělena dovolená s čekáním. Dnem 31. července 1939 je propuštěn z důvodu likvidace branné moci.

Propuštěn je zpětně počínaje dnem 15. března 1939, s upozorněním, že bude převeden do služeb státních v oboru Ministerstva vnitra.

Dnen 15. prosince je převeden do oboru Ministerstva vnitra do osobního stavu zaměstnanců politické zprávy.

Následně nastoupil službu u okresního úřadu v Mladé Boleslavi jako kontrolor.

Dne 1. února 1941 je poslán do výslužby.

 
 

Čechy – druhá republika

Dne 5. května 1945 opět vstupuje do činné služby jako vojenský velitel v Dobrovici. Kde organizoval vojenské jednotky a odzbrojoval ustupující němce. Dne 7. května jedna četa jeho oddílu svévolně odešla zajmout německou posádku do Ledec. (Němci se nemínili vzdát, přesto oddíl postupoval k Ledec. Němci měli umístěn kulomet na kostelní věži.) Tato četa měla 6 padlých.

Za druhé světové války mu byla uznána tato odbojová činnost.

„Ukrýval větší množství zbraní a výbušniny, jichž bylo použito za povstání. Prováděl hospodářskou sabotáž jako kontrolor“.

Hned po osvobození nastupuje službu v Mladé Boleslavi u evidence koní 13.

Dnem 31. května 1945 je převelen k pěšímu praporu 44 posádkou v Mladé Boleslavi. Kde se stává velitelem velitelské roty.

Dne 8. července 1946 se stává velitelem 2. roty u pěšímu praporu 44.

Dnem 15. listopadu 1946 je převelen k pěšímu praporu 42 v Podbořanech.

Dne 16. prosince 1946 převzal velení 1. roty.

Dnem 31. října 1947 je převelen k pěšímu pluku 36.

Dnem 15. listopadu 1947 se stává velitelem 1. roty pěšího pluku 36.

V roce 1948 přichází vítězný únor, pro většinu prvorepublikových důstojníků nastává změna k horšímu.

Dne 1. března 1948 se Antonín stává velitelem náhradní roty a pobočníkem velitele náhradního praporu pěšího pluku 36.

Ale už 20. dubna 1948 je mu udělena zvláštní dovolená až do rozhodnutí MNO podle výnosu čj. 3419/1948.

Ve kvalifikační listině je za období podzim 1947 až duben 1948 na Antonína vypracován tento posudek.

„Nenašel kladný poměr k lidově demokratickému zřízení republiky. Byl proto podle výnosu MNO z roku 1948 dán na zvláštní dovolenou. Z uvedenému důvodu mu byl stanoven stupeň kvalifikace Vyhovující.

Velitel náhradního praporu major pěchoty František Patlejch“

V době druhé světové války se seznamuje v Mladé Boleslavi s Monikou Friedlanderovou z Bělé pod Bezdězem narozenou 17. května 1913. Je učitelkou v Mladé Boleslavi. Následně se stěhuje do Dobrovice, kde vyučuje na místní škole češtinu, němčinu, dějepis a zeměpis. Roku 1944 jsou oddáni. Antonínu a Monice se 24. ledna 1948 narodila dcera Monika.  

Dne 1. prosince 1948 je přeložen do výslužby (invalidního důchodu) a vyměřen mu důchod 4840 Kč měsíčně (podle platných předpisů). Po měnové reformě 1. června 1953 se výslužné - důchod Antonínovi přepočítal stejně jako ostatním důchodcům nebo dělníkům v poměru 5:1. Jeho nový důchod měl být vyměřen na 968 Kč nové měny. (Pravděpodobně však ale dostával o několik desítek korun méně - daně.)

V roce 1953 Československá lidová armáda zrušila hodnost Štábního kapitána společně s hodnostmi štábního rotmistra a štábního praporčíka. Většina štábních kapitánů byla povýšena na majora, jen malá klesla o hodnostní stupeň níže na kapitána.

Antonín byl v té skupině důstojníků, kterým byla hodnost snížena na kapitána v roce velkých změn 1953. Pravděpodobně nebyl o této změně informován.

V listopadu 1953 navštěvuje Antonína v Dobrovici kapitán Plíšek důstojník Vojenské okresní správy v Mladé Boleslavi. S Antonínem zavedl provokativní rozhovor na jehož základě byl Antonín postihován a trestán.

Následně byl pozván na rozhovor na Vojenskou okresní správu v Mladé Boleslavi, kde mu bylo oznámeno, že je degradován na vojína a zároveň mu byla odebrána jeho vojenská knížka a vydána nová „pro mužstvo“.

Dnem 1. prosince 1953 je Antonínovi nařízením Okresního národního výboru v Mladé Boleslavi podle zákona Sb22/53 § 2 sníženo výslužné - důchod na částku 144 Kč nové měny. Jako důvod bylo uvedeno „Často byl viděn v podnapilém stavu a bylo prokázáno, že projevoval nepřátelský postoj k lidově demokratickému zřízení“.

Po tomto zaopatření Antonín v roce 1959 nastupuje do zaměstnání u Vodohospodářské správy Mladá Boleslav, aby zaopatřil rodinu. Kde pracuje do roku 1962.

Podle Sb22/53 byla částka 140 (144) Kč určená jako sociální důchod (životní minimum).

Až o tři roky později v roce 1956 taktéž 1. prosincem byl po mnoha urgencích a odvoláních byla Antonínovi penze navýšena na 420 Kč měsíčně. „A za další pracovní činnost“ mu byla penze navýšena 20. září 1965 o 24 Kč na 444 Kč měsíčně. A konečně o několik měsíců později 1. března 1965 mu byla penze vrácena na původní výši 898 Kč měsíčně, k tomu „za další práci“ mu částka 898 Kč byla navýšena na 908 Kč měsíčně.

(898Kč penze + 34Kč navýšení „za další práci“ – 24Kč daň = 908Kč)

„Uvedené opatření mělo na uvedeného výchovný vliv.“

podepsán Náčelník krajské vojenské správy generál major Ing. František Trčka

V roce velkých změn dne 20. května 1968 podal žádost o rehabilitaci (přijata 27. května 1968). „Žádám proto o vrácení hodnosti štábního kapitána a náhradu škody, kterou jsem utrpěl předčasným penzionováním a snížením důchodu.“ (Výňatek z Antonínovi žádosti o rehabilitaci.)

Bohužel než se někdo rehabilitací začal zabývat přišla nová okupace armád Varšavské smlouvy. A také přišla smrt.

Štábní kapitán jezdectva v. v. Antonín Brož zemřel v sobotu 29. března 1969.

 

Po Antonínově smrti vedla rehabilitační jednání jeho žena Monika Brožová. Jednání se opět oživilo v srpnu 1969, po Moničiným opětovným zaslání žádosti o rehabilitaci dne 5. srpna 1969. „Na přání mého zesnulého manžela Antonína Brože, předkládám žádost o mimosoudní rehabilitaci.“

V srpnu a v září 1969 si Rehabilitační komise MNO nechala zpracovat několik posudků. Dne 11. listopadu 1969 Rehabilitační komise Ministerstva národní obrany došlo k vydání prozatímního rozhodnutí.

„Soudružka Brožová Monika se obrátila na Rehabilitační komisi MNO o rehabilitaci jejího zesnulého manžela kapitána ve výslužbě Antonína Brože. V současné době není možné její požadavky o hmotné náhradě řešit pokud nebude vydán zákon o mimosoudní rehabilitaci. Pokud k vydání tohoto zákona dojde.

Pokládáme však za nutné žadatelku vhodným způsobem informovat a zejména jí dát na vědomí, že máme veškeré podklady které potřebujeme.

Zesnulý kapitán ve výslužbě Antonín Brož se domáhal ve své žádosti o rehabilitaci ze dne 20. května 1968 o vrácení důstojnické hodnosti, o které tvrdil, že mu byla administrativním rozhodnutím odňata. Je třeba konstatovat, že jde pouze o jeho mylnou domněnku, protože byla zcela v souladu s předpisy pouze upravena jeho původní hodnost štábní kapitán ve výslužbě na hodnost kapitán ve výslužbě. Toto opatření nemělo vliv na jeho vojenský důchod, nýbrž ke snížení důchodu došlo ze zcela jiných důvodů. Snížení důchodu trvalo zdánlivě 135 měsíců, poté byl jeho důchod upraven na původní výši.“

Žádostí se za Rehabilitační komisi MNO zabýval a zpracovával plukovník Ing. Quido Kotiara a místopředseda komise Antonín Svoboda. 

O dva roky později dne 3. března 1971 Rehabilitační komisí MNO a Monikou Brožovou proběhlo jednání.

„Žadatelce bylo vysvětleno a ona bere na vědomí, že pro řešení jejich požadavků není žádné právní opory. Pokládá sama tímto pohovorem žádost o rehabilitaci zcela za vyřízenou.“

 

Restrikce které se stát a komunistický režim dopustil na Antonínovi a nejen na něm, ale i na ostatních obyvatelích této země, byli v roce 1953 tvořeny pravděpodobně snahou o finanční obohacení a oddlužení státu – komunistů na úkor obyvatel. Dále snahou o zlikvidování i posledního potencionálního nepřítele státu. Starého vysloužilého vojáka.

Citace ohledně rehabilitace pocházejí z materiálů Rehabilitační komise z let 1968 – 1971 jehož objektivita v naší nové postkomunistické republice nebyla ověřena. Materiály byli odtajněny na základě zákona 412/2005 § 22.

Podle zákona 21/49 o odnětí vojenských hodností mu nebyla hodnost odňata.

 

 

Obdržené vyznamenání:

Československý válečný kříž 1918

Kříž svatého Jiří IV. Stupně

Československá revoluční medaile, (výnosem MNO čj. 854) z roku 1919

Medaile vítězství, číslo dekretu 13 796 z roku 1929


 

Poznámky:

Karel František Josef d´Este narozen 17. srpna 1887 na zámku Persenbeug v Dolních Rakouscích rodičům Otto František Josef d´Este a Marie Josefa Sasská. Byl synovcem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este zastřeleného v Sarajevu. V letech 1895 - 1904 studoval na benediktinském skotském gymnáziu ve Vídni, poté nastoupil do vojenské kadetky. V roce 1905 byl vyřazen v hodnosti poručíka 7. dragounského pluku. Následně studoval v letech 1905 -1908  práva na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.

Na zámku Schwarzau 21. října 1911 se oženil se vzdálenou sestřenicí princeznou Zitou z Parmy - rod italských Bourbonů. Na svatbě byl přítomen i císař a existuje i filmový záznam. Salutoval zajímavým způsobem - pravou i levou rukou za současného intenzivního pokyvování hlavou (na ČT v dokumentu Poslední císař z Dynastie Habsburků). Dne 20. listopadu 1912 se Karlovi narodil první syn František Josef Otto. Po atentátu v Sarajevu (28. červena 1914) se stal následníkem trůnu.

Dne 21. listopadu 1916 zemřel císař František Josef I. a z následníka arcivévody Karla Františka Josefa d´Este se stává císař Karel I. V roce 1917 učinil neúspěšné pokusy o vyjednání míru. Na jaře 1918 učinil představiteli českého parlamentu Karlu Kramářovi nabídku na autonomii Českého království v habsburské monarchií. Stejná autonomie jako dostalo Uhersko v roce 1867. Uhersko nesouhlasilo. Dne 14. září 1918 nabídka k jednání s Dohodou o skončení války bez ohledu na Německo. Dne 16. října 1918 vydal manifest „Věrným rakouským národům“, v němž sliboval přetvoření Rakouska ve spolkový stát, Uhersko však nabídku vetovalo a jednostranně zrušilo smlouvu o státoprávním narovnání z r.1867 a vystoupilo ze svazku Rakouska-Uherska. Dne 26. října 1918 vypověděl Karel I. spojenectví s Německem a 31. října 1918 vypukla v Budapešti revoluce. Dne 28. října 1918 byla v Praze vyhlášena Československá republika. Dne 3. listopadu 1918 Rakousko-Uhersko podepsalo v Padově příměří se státy Dohody a válka tím skončila. Dne 11. listopadu 1918 podepsal manifest, jímž se vzdává řízení státních záležitostí, odjel z Vídně a ubytoval se v zámečku Eckartsau na Moravském poli a 12. listopadu 1918 byla ve Vídni vyhlášena republika Německé Rakousko. Císařova práva přešla na státní radu a privilegia Arcidomu Habsburského byla zrušena. Dne 16. listopadu 1918 byla na základě Karlova podpisu manifestu vyhlášena Maďarská republika rad. Dne 14. listopadu 1918 zbavila československá vláda Habsburky veškerých práv na český trůn.

Dne 23. března 1919 z území Rakouska odjel poslední císař do Švýcarska. Podmínkou poskytnutí asylu bylo, že se zdrží veškerých politických aktivit, které by mohly poškodit Švýcarsko. Po překročení hranic však vydal tzv. Feldkirchenský manifest, ve kterém neuznával vše, co rakouská vláda od 11. listopadu 1918 rozhodla. Dne 3. dubna 1919 schválil rakouský parlament v čele s kancléřem Rennerem protihabsburský zákon. Poslanci jím zrušili „na věčné časy“ veškerá panovnická práva a ostatní výsady rodu habsburského s tím, že kdo se nezřekne příslušnosti k tomuto rodu, bude z Rakouska vyhoštěn.

Dne 10. září 1919 v mírové smlouvě bylo zakázáno spojení Německa s Rakouskem, jemuž bylo zakázáno používat název Německé Rakousko. Dne 1. března 1920 bylo Maďarsko znovu vyhlášeno monarchií, říšským správcem byl zvolen admirál Horthy, který sliboval, že podnikne vše pro Karlův návrat jako uherského krále. Dne 24. března 1921 odjel Karel tajně ze Švýcarska a 27. března dorazil do Budapešti. Proti jeho návratu se však zvedl mezinárodní odpor, ale už 5. dubna 1921 odjel z Budapešti zpět do Švýcarska. Dne 20. října 1921 odletěl letadlem znovu do Maďarska - Šoproň. 22. října přesun s vojskem do Budapešti, kde proti němu postavili 300 narychlo ozbrojených studentů, ale už 24. října 1921 byl nucen podepsat kapitulaci. Dne 1. listopadu 1921 nastoupil Karlem s rodinou a doprovodem na britskou loď Glowworm, která je odvezla do internace na ostrov Madeiru. Bydleli ve vile Quinta de Monte nad městečkem Funchal. Dne 4. listopadu 1921 maďarské Národní shromáždění přijalo zákon, kterým zrušilo veškerá práva krále Karla IV. a nárok rodu Habsburků na trůn. Dne 1. dubna 1922 Karel umírá v nedožitých 35 letech na zápal plic. Dne 5. dubna 1922 byl pohřben v místním kostele Nossa Senhora do Monte. Zanechal po sobě manželku Zitu (zemřela v r. 1989) a osm dětí poslední dcera se narodila 2 měsíce po jeho smrti.

Nejstarší syn Otto von Habsburk se sice nestal císařem, ale přesto byl významnou osobou evropské politiky.

Dne 3. října 2004 Karla papež Jan Pavel II. blahořečil.

 

MNO – Ministerstvo národní obrany

 

Vojenská kvalifikace v letech 1930 – 1939 měla čtyři stupně: Velmi dobrýDobrý, VyhovujícíNevyhovující.

(Stejná klasifikace byla v té době i na základních a středních školách.)

 

Měnová reforma v roce 1953

Měnovou reformou vláda odstranila zadluženost státu, přídělový systém na lístky (zrušeny lístkový prodej potravin a průmyslového zboží a zavedeny nové maloobchodní ceny) a i černý trh.

Ale poškodila obrovské množství drobných i velkých střadatelů, živnostníků a obchodníků, kteří přišli o provozní kapitál a celoživotní úspory. V důsledku této reformy ještě více poklesla životní úroveň a kupní síla obyvatelstva.              

Na osobu se mohlo vyměnit hotovost do 300 Kčs v poměru 5:1 ( 5 starých peněz za 1 nových peněz), další hotovost už v poměru 50:1. Vklady do 5 000 Kčs byly přepočítávány v poměru 5:1, vyšší vklady do 10 000 Kčs už v poměru 6,25:1, vklady do 20 000 Kčs v poměru 10:1, vklady do 50 000 Kčs 25:1 a vyšší v poměru 30:1.

Peníze uložené po 15. květnu 1953 se přepočítávaly v poměru 50:1. Bez náhrady byly zlikvidovány všechny pojistky, včetně životních, státní dluhopisy a ostatní cenné papíry.

Mzdy, platy a důchody se přepočítávaly v poměru 5:1.

Průměrně došlo k celkovému přepočtu 10:1.

Zároveň byl omezen kult dělníka, který do té doby byl prezentován komunisty jako nadčlověk.

 

Zdroje:

Vlastní archiv

Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz - Fond Osobních spisů

Nevyhlášená válka, Dušan Tomášeka, 2005, ISBN 80-8628-68-6

http://www.valka.cz/

http://www.wikipedia.org/

http://cs.wikipedia.org/wiki/

http://en.wikipedia.org/wiki/

http://www.reflex.cz/Clanek5803.html

http://www.71mpr.army.cz/historie.html

http://de.wikipedia.org/wiki/Hamburg-Amerika-Linie 

http://www.history.navy.mil/photos/sh-usn/usnsh-a/id3006.htm

http://www.maritimematters.com/amerika.html 

http://www.theshipslist.com/ships/lines/hamburg.html

http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T3181_02.htm

http://vojenskaakademiehranice.ic.cz/index.html

http://www.olympic.cz/

http://www.udernici.cz/

http://www.71mpr.army.cz/

http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/stena/237schuz/S237011.htm

http://www.cechoslovaci.cz/index.php?id=domu

http://www.rehurek.cz/

http://www.karelvasatko.cz

 

Foto:

Vlastní archiv (Rodinný archiv)

Vojenský historický ústav - Armádní museum Praha Žižkov

Archiv rodiny Rezků (Dobrovice)

 

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

12.07.2017 20:46

Desátník Slovenského štátu Tomáš Josef Lužbeták

Přiženěním jsem získal další příbuzné válečníky. Jedním z nich je i strýc manželčina otce (bratr jeho matky) Desátník Tomáš Josef Lužbeták.
28.06.2017 10:51

Příslušník SNB Strážmistr Ladislav Mašek

Článek popisující životní osudy dalšího Rodinného válečníka Ladislava Maška příslušníka SNB, zařazeného u Jáchymovských dolů .
06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
10.09.2015 12:58

Fotografován a popsán kořístní letoun Anatra DS Anasa

v NTM v Praze.  Anatra DS Anasa v kategorii Rakousko-Uherské vojenské letectvo -  Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppe .   
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode