Militärrechnungobersoffizial Franz Vymětal * 1868   Část I. - Rakousko-Uhersko

Poznámka autora: V textu jsou použity tři druhy písma.           Verze 1 / 10.4. 2010                    

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob (eventuelně hodnosti a názvy).

Třetí „Malé - černé“ jimž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.                            

Služba v Rakousko-Uherské armádě cisaře pána Františka Josefa I.

Narozen 18. srpna 1868 ve Štarnově, asi 3km jižně od Šternberka a ten je asi 20 km severně od Olomouce.

Absolvoval 6 let obecné školy české ve Štarnově, 1 rok obecné školy německé ve Šternberku a jeden rok německé nižší reálky ve Šternberku..

Byl menšího vzrůstu 166,5cm vysoký, plavovlasý (blond).

Dne 1. dubna 1890 byl Franz odveden do armády c. k. Rakouska – Uherska.

Branný zákon zavedený v prosinci 1868 nařizoval všeobecnou brannou povinnost pro muže bez vyjímky a osobně. Určité úlevy však měli učitelé, lékaři, vědci a podobně, také menší statkáři.

K odvodu se museli dostavit muži ve věku od 20. do 22.let. Odvody probíhali vždy v březnu a dubnu (v případě potřeby se vyhlašovali odvody dodatečné). Nastupovalo se na podzim.

Seznamy branců se sestavovali na základě podkladů vypracované představiteli (starosty) měst a obcí. Branná povinnost začala dosažením 21. roku věku a trvala do konce roku kdy dovršil 42 let. Vojenská povinnost trvala 12 let. Z toho 3 roky prezenční služba u armády (4 roky u námořnictva), 7 let v záloze armády a 2 roky v záloze zeměbrany).

Odvody se uskutečňovaly v takzvaných doplňovacích obvodech, stanovených podle počtu jednotlivých pěších pluků, těch bylo 102. V regionech pěších pluků se též doplňovaly stavy pluků jízdních, dělostřeleckých, zeměbraneckých a domobraneckých a jiných speciálních útvarů. Své lidi si vybíralo též i námořnictvo.

Celková výše mírových počtů armády byla v roce 1914 asi 350 000 mužů. V případě mobilizace byla armáda Rakouska-Uherska během krátké doby schopna poslat do pole na 1 a půl miliónu vycvičených vojáků.

Dnem 1. října 1890 kdy Franz nastoupil povinou vojenskou službu, spojil svůj další život s armádou. Byl povolán k K.K. Infanterieregiment (Alt-Starhemberg) Olmütz Nr. 54,  (c. a k. Pěší pluk č. 54 Olomoucký).

Pluk byl založen roku 1661 a byl pojmenován podle svého druhého a nejslavnějšího majitele, obránce Vídně před Turky v roce 1683, Ernsta Rüdigera hraběte ze Starhembergu. 

Od roku 1830 až do konce Rakousko-Uherska byly osudy pluku spjaty s obyvateli města Olomouce a jeho okolím.

V hodnosti Infanterist (Pěšák-vojín) byl zařazen k 5. setnině (rota) II. bataillon (prapor) K. K. Infanterieregiment 54. (pěší pluk č 54.). O půl roku později 2. března 1891 byl povýšen na titulárního Gefreiter (Svobodník). Hodnost Infanterist mu zůstala, ale vykonával funkci náležící Gefreiter. Dne 11. května 1891 byl František povýšen na Gefreiter a zárověň vykonával funkci náležící Korporal (Desátník). Ještě téhož roku byl skutečně povýšen na Korporal dne 7. srpna 1891.

Funkce co mohl pravděpodobně vykonávat jsou velitel družstva a zástupce velitele čety.

S 54. pěším plukem sloužil také v Srbsku ve městě Priboj.

Na přelomu roku 1891 a 1892 byl povýšen na Zugsführer - Četař.

Pluk se zúčastnil v roce 1878 obsazování Bosny a Hercegoviny. U města Doboj došlo začátkem září ke krvavým bojů s muslimskými povstalci. Dne 4. září 1878 zaútočili muslimští povstalci na jednotky pluku. Tvrdé boje probíhaly celý den a den následující. Až 6. září kdy do bojů byl nasazen 8. a 49. pěší pluk se povedlo nepřátelské pozice obsadit. Ale muslimští povstalci pozice stačili vyklidit. Byli nalezení jen podřezaní a zohavení vojáci, kteří byli jimi minulé dny zajati. Mužstvo 4. praporu pohřbilo 32 zohavených mrtvol. Celkově v těchto bojích pluk utratil na 200 mužů (mrtvých a raněných). Od té doby pluk pravidelně vysílal prapory na strážní a pořádkovou službu do oblasti Balkánu.

Od 11. ledna 1892 byl Franz od pluku převelen (pravděpodobně na vlastní žádost) a sloužil na ředitelství pošt a telegrafů pro Bosnu a Hercegovinu. To podléhalo XV. Korpskommando (15. Sborové velitelství) v Sarajevu. Pracoval ve městech Priboj a Višegrad a samozřejmě v Sarajevu v Bosně a Hercegovině. A také ve městě Bijelo Brdo v Srbsku. Dne 6. června 1893 je povýšen na titulárního Feldwebel a vykonával jeho funkci. O dva roky později 20. června 1895 je skutečně povýšen na Feldwebel.

Dne 1. prosince 1901 je přidělen na šestiměsíční zkušební praxi účetní kontroly v účtárně u 15. sboru v Sarajevu. Kde prodělává Inteligenční zkoušku ze středoškolského vzdělání (zkouška ze všeobecného vzdělání).

Pak je rok na zkoušku akcesisty oficiála účetní kontroly pravděpodobně také v Sarajevu.

Tehdy se o zemích kde sloužil Franz složila a ujala píseň „Za císaře pána a jeho rodinu, museli jsme vybojovat Hercegovinu. Hercegovina, je lautr rovina, tu musela vybojovat infanteria. Infanteria, to je láska má, ta musela bojovat za Císaře Pána. Támhle po stráni, schnellzug uhání, a v tý stráni jsou schováni (zatracený) mohamedáni. Mohamedáni, lautr pohani, kalhoty maj roztrhaný, smrkaj do dlaní. Tyhle Turkyně, tlustý jak svině, Císař Pán nerad vidí ve sví rodině (u sví kuchyně)“.

Dnem 1. listopadu 1904 je Franz povýšen na důstojníka – Militär-Rechnungskontrollbeamte (Úředník vojenské účetní kontroly), je Militärrechnungsakzessist (Vojenský účetní akcesista – Leutnant – poručík). Nyní je přiřazen jako cenzurant a revident účtárny intendance u 15. sboru v Sarajevu.

Dnem 1. listopadu 1910 je povýšen na Militärrechnungsoffizial 3. Klasse (Vojenský účetní oficiál – Oberleutnant – nadporučík). Později zde pracuje jako cenzurant a revident intendance 1. pěší divize v Sarajevu.

Dne 10. července 1913 je mu udělen Pamětní kříž z let 1912/1913 (Mobilizační kříž).

Založen císařem Františkem Josefem I. dne 9. července 1913 v jediném stupni pro všechny vojenské osoby, které sloužily za pohotovosti rakouských armád v době balkánské krize v aktivní službě.

Není jasné kdy se Franz přesně oženil pravděpodobně někdy kolem roku 1896, ale je možné že i dříve.

Jeho žena se jmenovala Františka rozená Kubšovská narozená v roce 1878.  Zemřela 4. července 1930 v Bohuňovicích.

Měli spolu čtyři děti.

Karel (Karl) Vymětal, *13. června 1897 v Bosně a Hercegovině?, †zemřel za I. sv. války snad v roce 1917 (1918) na tyf v Uhersku nebo v Uherské nemocnici. Snad v hodnosti Leutnant (poručíka) v Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppen (Rakousko-Uherské vojenské letectvo).

Anna (Aninka) Vymětalová, *27. února 1899 v Bosně a Hercegovině?, †20. května 1932 ve Šternberku.

(Pravděpodobně zemřela v ústavu pro chorobo myslné ve Šternberku.)

Theodora (Dora) Vymětalová (Brožová), *20. června 1903 v Sarajevu, Bosna a Hercegovina, †24. leden 1970 v Olomouci. Provdána za plukovníka Miroslava Brože.

Marie (Mařenka) Vymětalová (Vysloužilová), *9. dubna 1913 v Sarajevu, Bosna a Hercegovina, †4. října 1996 v Praze. Provdána za tajemníka berní zprávy a pozdějšího atašé v Brazílii Aloise Vysloužila.

Militärrechnungsoffizial 3. Klasse  (Nadporučík) Vymětal s rodinou.

 Fotografováno po roce 1913, bez nejmladší dcery Mařenky.

V této době, na začátku nového tisíciletí se schyluje k světové válce, která si má vyřídit s okolními státy nevyřízené účty. Jde především o územní zisky a nevyřízené účty mezi velmocemi. Dále válečný požár rozdýmala snaha „Uvědomělých“ lidí bojujících za samostatnost svých národů. Tak došlo k incidentu nazývaný „Sarajevský atentát“. Děti arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a jeho choti hraběnky Žofie Chotkové byli tak prvními sirotky ve „Velké válce za civilizaci“.

(Děti byli tři -arcivévodkyně Žofie *24.7.1901 Konopiště †27.10.1990 Thannhausen, arcivévoda Maxmilián *29.9.1902 Vídeň Belvedere †8.1.1962 Vídeň a arcivévoda Arnošt *27.5.1904 Konopiště †5.3.1954 Štýrský Hradec)

 Francz je přítomen v Sarajevu dne 28. červen 1914 a je smutným divákem při atentátu na Františka Ferdinanda d'Este. Měl být jedním ze zasahujících proti atentátníkům na Františka Ferdinanda d'Este 28. červen 1914 v Sarajevu. Pomáhal zadržet pachatele atentátu.

Vypuknutím války je od 27. července 1914 likvidačním důstojníkem (likvidační účetní úředník) na velitelství 1. pěší divize. S ní je poslán do Srbska.

1.peší divize spadala pod velení Sarajevského XV. Korps a 6. Armee (15. sbor a 6. armádu). Pod velení 1. pěší divize v době mobilizace spadaly 7. a 9. Gebirgsbrigade (7. a 9. horské brigády). V době kdy byl od divize odvelen,  pod velení divize spadala 7. a nově 8. horská brigáda.

Vstupem Itálie do války 23. (1.) května 1915, je převelen k 14. Gebirgsbrigade (14. horská brigáda) jako likvidační účetní důstojník a brigádní intendant, 14. horská brigáda je v té době posádkou v Castel Nuovo (dnes Herceg Novi na pobřeží Černé Hory) v zálivu Boky Kotorské, 14. horská brigáda patřila pod 7. pěší divizi nebo 47. pěší divizi .

Není zcela jasno kdy do této služby nastoupil. Ze záznamů vyplívá, že k horské brigádě nastoupil už 1. března nebo 15. dubna 1915.

Ke 14. Gebirgsbrigade (14. horska brigáda) byl 2. srpnem 1915 přidělen již proslavený pochodový prapar XI/28, nespravedlivě zrušeného 28. "Českého"pěšího pluku. 

V srpnu byla 14. Gebirgsbrigade (14. horská brigáda) severní frontě sočského bojiště u Tolmein (Tolmin). Brigádě pravděpodobně velel Oberst Conrad.

Také ze záznamů vyplívá, že horská brigáda se za dobu jeho působení ve štábu zúčastnila bojů. Tedy že i štábní důstojníci se museli chopit zbraní a pomoci odrazit Itali. On sám tak sloužil u Doberdo na plošině Kras řece Isonzo. Kde v rámci 3. sočské bitvy ve dnech 21. až 25. října proběhli těžké boje. Samotná 3. bitva na Soči se udála 4. října až 4. listopadu 1915.

Jeho další převelení je datováno 16. listopadu 1915. Kdy nastupuje u Industrie gruppe 5. Armee v Petavě ve Štýrsku, kde zpracovává zbytky měsíčních účtů za 18 měsíců války. (Výrobní továrna při 5. armádě.)

Dne 1. listopadu 1915 je Franz povýšen na Militärrechnungobersoffizial 2. Klasse (Vrchní vojenský účetní oficiál – Hauptmann – setník, kapitán).

Od 1. května 1916 je přidělen k Kreiskommanda (okresní velitelství) ve městě Nikšiči v Černé hoře.  Kde je Přednostou účtárny a pokladny. Město Nikšič je druhé největší v Černé hoře, Černohorská královská rodina zde měla své podzimní sídlo. Zde pracuje skoro dva roky.

Až 1. (11.) dubna 1918 je odvelen k 6. armádnímu sboru ve městě Gemona del Friuli (dnes Itálie oblast Udine). Kde je Přednostou oddělení pro hospodaření s penězi.

Zde pracuje až do 7. listopadu 1918. Kdy se s oddělením přemisťuje na velitelství armády do Vídně.

Dne 7. listopadu 1918 se Vojenský vrchní účetní oficiál František Vymětal hlásí k nástupu služby do nové Československé republiky československému zmocněnci ve Vídni.

Dne 9. listopadu 1918 nastupuje činnou službu jako Kapitán účetní kontroly armády Československé republiky.

Obdržené vyznamenání:

1. Militärverdienstkreuz (MVK) – Vojenský záslužný kříž – udělován za statečnost v boji nebo za skvělou bojovou akci.

Vyznamenání bylo založeno 22. října 1849 císařem Františkem Josefem I. na podnět polního maršála Radeckého z Radče, jako vyznamenání pro důstojníky za statečnost v boji, později udělován i za mimořádnou služební výkonnost v době míru. Původně založen v jedné třídě, ale od 23. září 1914 bylo vyznamenání rozšířeno na třídy tři.

2. Die Bronzene Jubiläums - Denkmünze für die bewaffnete Macht (Jubiläums – Erinnerungsmedaille 1898) – Vojenská bronzová jubilejní pamětní medaile z roku 1898 – udílená k výročí 50-leté vlády císaře Františka Jozefa I.

Medailí byl vyznamenán každý, kdo v čase vlády Františka Jozefa I. od 2. prosince 1848 do 2. prosince 1898 sloužil v ozbrojených silách Rakouska – Uherska, včetně policejních složek. (František Jozef I. nastoupil na trůn 2. prosince 1848.)

3. Das Jubiläms Kreuz für das Jahre 1908 (Militär – Jubiläumskreuz 1908) – Jubilejní kříž z roku 1908 – udílený k výročí 60-leté vlády císaře Františka Jozefa I.

Křížem byl vyznamenán každý, kdo v čase vlády Františka Jozefa I. od 2. prosince 1848 do 2. prosince 1908 sloužil jako aktivní voják minimálně 3 roky nebo se účastnil minimálně jedné bitvy v revolučních letech 1848-49, popřípadě byl v aktivní službě 2. prosince 1908, včetně civilních zaměstnanců, některých vojenských škol v ozbrojených silách Rakouska – Uherska, včetně policejních složek.

Dodatečně byl udělený i ostatním příslušníkům ozbrojených sil (záložním důstojníkům – In der Rezerve), kteří byli v den 2. prosince 1908 ve službě nebo absolvovali minimálně dvojletý vojenský výcvik. A 31. prosince 1914 byl udělen i těm rezervním důstojníkům a úředníkům, kteří se účastní probíhající války a 2. prosince 1908 už měli důstojnickou hodnost.

4. Bosnien-Herzegowina Denkmünze (Bosnisch – Hercegovinische Erinnerungsmedaille) – Pamětní Bosensko-Hercegovská medaile (Pamětní medaile za anexi Bosny a Hercegoviny) – udílená důstojníkům XV. armádní sboru za anexi území Bosny a Hercegoviny v srpnu 1908.

Medaile byla vydaná Františkem Josefem I. 30. srpna 1909, na památku rozšíření území Rakouska – Uherska. Anexia byla schválená 18. srpna 1908, v den císařových narozenin. Medaile byla určená všem důstojníkům, vojenským úředníkům a civilním zaměstnancům, kteří v té době sloužili u XV. armádní sboru na území Bosny a Hercegoviny.

5. Das Erinnerungskreuz 1912/13 (Mobilisierungskreuz) – Pamětní kříž 1912/1913  (zvaný Mobilizační kříž) – Františku vymětalovi udělen 10. července 1913

Založen císařem Františkem Josefem I. dne 9. července 1913 v jediném stupni pro všechny vojenské osoby, které sloužily za pohotovosti rakouských armád v době balkánské krize v aktivní službě v letech 1912 až 1913.

Bronzový kříž Leopoldovského typu. Ve středu ve dvou řádcích letopočet 1912/1913. Stuha je trojúhelníková, 40mm široká v barvě císařské žluté se dvěma černými 2,5mm širokými postranními pruhy, které jsou vzdáleny 2,5mm od sebe i od okraje stuhy. Existuji různé varianty tohoto kříže. Odlišují se ve velikostech a v letopočtu kdy číslice jsou buď vyvýšeny nebo vytlačeny (vyryty) do kovu .Některé kříže jsou soukromě zlacené.

Poznámky:

Likvidační důstojník - u každého regimentu byla logistická skupina a tam určený důstojník nebo poddůstojník co likvidoval škody, které armáda způsobila. Například při manévrech nebo za války. Jednalo se o zničenou úrodu, zabavené a pobité hospodářská zvířata, zničené a zbořené domy a podobně. Likvidační důstojník vyšetřoval předkládané pohledávky a stížnosti civilistů a předkládal hlášení vyššímu velitelství, v míru se platilo, za války se vydávalo potvrzení. Likvidační skupina měla vlastní rozpočet a do určité výše škody platili celkem dobře. Nebyla to tabulková funkce, ale velitel pluku nebo vyšší instance (brigáda, divize, sbor, armáda) určil důstojníka nebo poddůstojníka a ten tuto funkci se svými stávajícími povinnostmi vykonával.

Hodnosti armády c. k. Rakouska-Uherska (zjednodušeno a zkráceno).

Infanterist - vojín (u pěchoty)

Gefreiter - svobodník

Korporal - desátník

Zugsführer - četař

Feldwebel - šikovatel

Offiziersstellvertreter - důstojnický zástupce (pro kadety co ukončili vojenské studium)

Fähnrich - praporčík

Leutnannt - poručík

Oberleutnant - nadporučík

Hauptman - kapitán

Major - major

Oberoberst - podplukovník

Oberst - plukovník

a další

Hodnosti a platové zařazení vojenských účetních Rakouska-Uherska (po převratu  1918 v Československu to bylo obdobné).

Úředníci vojenské účetní kontroly – Militär-Rechnungskontrollbeamte – Důstojníci účetní kontroly

Vojenský účetní akcesista - Militärrechnungsakzessist – Leutnant - poručík XI. platové třídy

Vojenský účetní oficiál – Militärrechnungsoffizial 3. Klasse – Oberleutnant - nadporučík X. platové třídy

Vojenský vrchní účetní oficiál – Militärrechnungobersoffizial 2. Klasse – Hauptmann - setník (kapitán) IX. platové třídy

Vojenský účetní rada - Militärrechnungsrat - Major - major VIII. platové třídy

Vojenský vrchní účetní rada 2. třídy - Militär-Oberrechnungsrat 2.Klasse - Oberoberst - podplukovník VII. platové třídy

Vojenský vrchní účetní rada 1. třídy - Militär-Oberrechnungsrat 1.Klasse - Oberst - plukovník VI. platové třídy

Nejvyšší nadřízený byl Ministriální rada - Ministerialrat - Generalmajor - generálmajor V. platové třídy

Uniforma Militär-Rechnungskontrollbeamte  (Úředníka vojenské účetní kontroly) se skládala z tmavě zeleného (dunkel grün) kabátu, s červenými (alizarin rot) manžetami a nákrčníkem a se slabím červeným (alizarin rot) lemováním spodku a předku kabátu. Kabát byl dvouřadý se stříbrnými hladkými knoflíky. Na konci rukávů bylo našito stříbrné lemování ve tvaru XXXX. Kalhoty byli tmavě modro šedé (blau grau) s jemnou červenou linkou (alizarin rot) na pucích kalhot. Plášť byl v barvě šedomodré (štičí šeď – hecht grau).

Na místě distingcích byli na místo hvězdiček použity čtyřlisté stříbrné (šedé) růže.

Na šavlích nenosili ozdobný střapec – portepe.

K. K. Infanterieregiment (Alt-Starhemberg) Olmütz Nr. 54  -  C. a K. Pěší pluk č. 54 Olomoucký (IR 54)

Barva výložek a plukovního vyložení byla jablkově zelená (Apfelgrün), barva knoflíků bílá (Weisse), plukovní řeč česká a německá.

Pluk byl založen roku 1661, památný den pluku byl 24.července 1848 (Sommacampagna), Pluk byl pojmenován podle svého druhého a nejslavnějšího majitele, obránce Vídně před Turky v roce 1683, Ernsta Rüdigera hraběte ze Starhembergu. 

Od roku 1830 až do konce Rakousko-Uherska byly osudy pluku spjaty s obyvateli města Olomouce a jeho okolím, od roku 1888 opět nesoucí jméno Alt-Starhemberg.

Národnostní složení pluku bylo z 64% České, z 30% Sudečtí Němci, z 6% se skládalo z ostatních národností monarchie. Doplňovací obvodem byl Olmütz (v současnosti Olomouc v České republice).

Dislokace pluku IR. 54 v roce 1866 - Prapory I.,II. a III. v Verona, Pastrengo, Ceraino, IV. prapor v Olomouci. Pluk se v rámci jižní armády v létě 1866 zůčastnil bojů v Itálii. Bojoval v sestavě brigády Generalmajor Carl Möring.

Dislokace pluku IR. 54 v roce 1873 - Celý pluk v Olomouci.

Dislokace pluku IR. 54 v roce 1878 - Pluk se zúčastnil v roce 1878 obsazování Bosny a Hercegoviny. U města Doboj došlo začátkem září (4. - 6. září 1878) ke krvavým bojů s muslimskými povstalci.

Dislokace pluku IR. 54 v roce 1900 - Velitelství a prapory I. a III. v Německém Těšíně (Teschen) a prapory II. a IV. v Olomouci (Olmütz).

Dislokace pluku IR. 54 v roce 1903 - 1905 - Velitelství a prapory II. a IV v Německém Těšíně (Teschen) a prapory I. a III. v Olomouci (Olmütz).

Dislokace pluku IR. 54 v roce 1906 – 1908 - Velitelství a prapory II., III. a IV. Plevlje (Černá Hora), a prapor I. v Olomouci.

Dislokace pluku kolem roku 1908 byla pro velitelství pluku, II. a IV. prapor Plevlje (Černá Hora), I. prapor Olmütz (Olomouc), III. prapor v Prači (Černá Hora).

Dislokace pluku IR. 54 v roce 1909 - Velitelství a prapory II., III. a IV. v Sarajevu a prapor I. v Olomouci.

Dislokace pluku IR. 54 v roce 1910 – 1914 (únor 1914) - Velitelství a prapory I., III. a IV. v Olomouci a prapor II. v Krnově (Jägerndorf).

Dislokace pluku Ir. 54 při mobilizaci v červenci 1914 - Pluk byl součástí 9. Infanteriebrigade, 5. Infanterie Truppendivision, I. Armeekorps (9. pěší brigáda, 5. pěší divize, I. armádní sbor). Pluk byl určený pro frontu v Haliči proti Rusku.

Velitelé pluku

1859                       Oberst Joseph Freiherr Ceschi a Santa Croce

1865                       Oberst Johann Jonak Edler von Freyenwald

1866                       Oberst Eduard Freiherr von Herbert-Ratkeal

1873                       Oberst Carl Pehm

1878                       Oberst Emil Soucop Edler von Dobenek

1900                       Oberst Emil Rukavina von Liebstadt

1903 – 1907       Oberst Otto von Boneli

1908 – 1909        Oberst Otto von Schmid

1909                       Bez velitele

1911 – 1914         Oberst Joseph Hrozný Edler von Bojemil (1911 – únor 1914)

1914                        Oberst Anton Rady
 

XV. Korps - 15. Sborové velitelství, pro Bosnu a Hercegovinu, hlavní velitelství Sarajevo

Dislokace sboru:  červenec 1914 -  květen 1915  balkánské válčiště - 6. armáda

Dislokace sboru:  květen 1915 - listopad 1918  italské válčiště - 5. armáda

Velitelé: 01.1883 - 12.1903 Johann von Appel, 12.1903 - 06.1907 Albori von Eugen, 06.1907 - 03.1909 Anton von Winzor, 03.1909 - 10.1909 Varesanin von Vares Marian, 10.1909 - 09.1911 Moritz von Auffenberg, 09.1911 - 01.1915 Michael von Appel, 01.1915 - 07.1915 Wincenz Fox, 07.1915 - 04.1917 Rudolf von Steinstätten Stöger-Steiner, 04.1917 - 10.1918 Carl Scotti , 10.1918 - 11.1918 Aurel von Le Beau.

Zdroje:

Vlastní archiv (Rodinný archiv)

Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz - Fond Osobních spisů

Nevyhlášená válka, Dušan Tomášek, 2005, ISBN 80-8628-68-6

Výkazník c. a k. armády (Schematismus), 1914 a 1908

https://www.valka.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/

https://en.wikipedia.org/wiki/

https://www.mlorenz.at/

Foto:

Vlastní archiv (Rodinný archiv)

Vojenský historický ústav - Armádní museum Praha Žižkov

Archiv rodiny Rezků (Dobrovice)