Baterie Rinella

 

     Malta, která spolu s Gibraltarem střežila pro Brity důležitou námořní cestu z Indie, byla jedním z nejstrategičtějších bodů ve Středomoří. Proto byla vyzbrojena největším dělem té doby „stotunovým Armstrongem“.

Britové postavili Fort Rinella na severu Malty v hlavním opěrném bodě města Valletta mezi léty 1878 a 1886. Pevnostní baterie Rinella je nad pobřežím východně od ústí Grand Harbour, mezi Fort Ricassoli a Fort St. Roca.
Pevnost byla projektována jako jedna ze dvou pevnostních baterií. Druhá Cambridge baterie stála nedaleko Tigne, západně od Velkého přístavu  (na druhé straně přístavu),  dnes již bohužel neexistuje. Pevnostní baterie byla navržena a postavena pro jediné 100tunové dělo Armstrong ráže 17.72inch nabíjené ze předu hlavní.

Britská admiralita nechala postavit druhý pár v Gibraltaru, Victoria baterie (1879) a Napier z Magdala baterie (1883), které však neměly samo o sobě obrannou schopnost. Do dnešní doby se zachovaly dvě z nich Fort Rinella a Napier z Magdala baterie.


Britská admiralita pocítila potřebu takové velké zbraně jako odpověď na nové Italské válečné lodě. V roce 1873 Italové postavili bitevní lodě Duilio a Dandalo s 22 palcovém pancéřováním s čtyřmi podobně velkými 100tunovími děli na palubě. Po vyzbrojojení obou britských základen Gibraltaru a Malty, bylo snaží zajistit životně důležité trasy do Indie přes Středomoří a Suezský průplav, který byl uveden do provozu v roce 1869.

Fort Rinella je zcela nezávisle postavená pevnost nepravidelného pětiúhelníku. Byla určena pro provoz a ochranu jediné velké zbraně, s ním spojené posádky, muničního skladu a stroje pro provoz děla při nepřátelském útoku a obléhání.

Byla postavena na třech úrovních, dvou nadzemních a jedné podzemní, kde jsou muniční sklady. V přední části je osazena zbraň a po stranách nabíjecí kasematy a šachty s výtahy munice z podzemních prostor a parní stroj. Zadní část je 2 metry pod úrovní přední - terasovitě. Slouží jako hlavní ubytovací prostor s kanceláří velitele a vstupní bránou.

 

Dělo Armstrong a pevnost byly navrženy tak, aby se účinný dostřel pohyboval na hranici 7000 metrů. Nízkým profilem pevnosti a podzemními prostory skladů munice byly určeny k tomu, aby přežily těžkou palbu z nepřátelských válečných lodí.

 

Pevnost nemá žádnou další výzbroj, pouze vlastní opevnění. Skládající se z příkopu proti útoku pěchoty a v něm vybudovanými třemi střeleckými bunkry (caponiers), jedním skrytým střeleckým postavením, určené pro ruční palné zbraně a granáty.  Také speciální ochranou hradbou se střílnami nad vchodovou (zadní) částí pevnosti. Původně byl vystavěn vysouvací most, který mohl být vtažen dovnitř v případě útoku. Posléze se vystavěl pevný.


Hlavní zbraní pevnosti je Armstrongovo 103,6 tun vážící dělo, o délce skoro 10metrů a ráže 446.5mm nabíjené ze předu hlavní, osazené na železné lafetě vzdáleně připomínající železniční vagón. Střílelo přes shora otevřený parapet. Hlaveň se skládá z 28 různě velkých kruhových plášťů částečně zasunutých do sebe. Na vzdálenost zhruba 3 mil dělo s 907kg vážící střelou prostřelilo 38centimetrový pancíř, přičemž prachová nálož střely vážila 200 kilogramů. Munice pro zbraň byla příliš těžká, aby se nabíjela ručně a proto tvrz má dva hydraulické systémy, které pohybují dělem do stran a náměrem. Další hydraulický systém usnadňuje nabíjení a manipulaci s náboji až 1000 kg těžkými střeli a několika setkilogramovou náloží černého prachu. Současně hydraulika pohání také výtahy a čisticí mechanismus. Vše obstarává parní stroj.
 

Systém nabíjení byl vyprojektován na rychlost střelby jednou za šesti minut. Z důvodu zdlouhavého a problematického nabíjení a manipulace s tak těžkou střelou. Pro nové nabití se zbraň musela otočit víc jak 90º vodorovně s pobřežím, sklonit hlaveň k oknu jedné ze dvou nabíjecích kasemat. Nejprve byla hlaveň vypláchnuta studenou vodou, aby uhasila veškeré zbývající oharky z předchozího výstřelu. Vytěrákem zbavena nečistot a zbytky střelného prachu. Následně byla vložena kazeta s náplní černého prachu. Pak přišla na řadu samotná střela, nabijákem poháněným hydraulickým systémem se zatlačila až na konec hlavně. Následně byla zbraň dalším hydraulickým systémem uvedena do střelecké pozice a po zamíření odpálena. Zbraň bylo možno uvést k výstřelu dvěma způsoby třecí tubou nebo elektrickou jiskrou.

Po výstřelu se celý proces opakuje, pouze s tím rozdílem, že k nabíjení byl použit druhý nabíjecí kasemat. Do prvního nabíjecího kasematu byl mezitím dopraven další náboj z podzemních prostor muničního skladu.
 

Dva samostatné nabíjecí kasematy, z nichž každý je napojen na nezávislý muniční sklad, náhradní ruční pumpy pro hydraulický systém umožňoval, že posádka 35ti mužích by mohla pokračovat ve střelbě, i případě že by pevnost byla značně poškozená.
Původní vnitřní obložení palebného postavení bylo ze zdiva a kamene. Následné hodnocení pevnosti absorbovat energii nepřátelského granátu po dokončení pevnosti, byla prokázána jako slabá. Kámen a zdivo bylo odstraněno a nahrazeno běžnou zeminou schopnou lépe pohltit energii nepřátelských střel. Původní vnitřní obložení bylo zachováno pouze u nabíjecích kasemat.

 

Dělo bylo vyrobeno v roce 1878 v továrnách konstruktéra sira William George Armstronga a jeho syna. Dopraveno na Maltu dne 10. září 1882, na palubě válečné parní lodi "Stanley". Na konci roku 1883 byly dokončeny přípravy pro přepravu děla na místo. Pro tento účel byla zbraň přemístěna na palubu speciálně konstruovaného člunu. Bylo pak převezeno přes přístav a zarostlou zátoku Kalkara Bay. Následně umístěno na masivní dřevěné saně a bylo taženo k baterii. Saně táhlo 100 mužů od 1st. Brigade Scottish Division, pomocí ramp, válců, hydraulických zvedáků a i pouhou lidskou silou. Na konci roku, je v levé zadní části tvrze umožněn průjezd a poté zastavěn a odstraněny následky přepravy. Dne 12. ledna 1884 zbraň byla osazena a uvedena do provozu během stejného roku. Celý přesun trval 87 dní. Nicméně pevnost Rinella byla zcela dobudována až v roce 1886.


V roce 1887 přijela vojenská komise složená z majora D.D.T. 0'Callaghan z Royal Artillery  a kapitána G.S.Clarke z Royal Engineers, která měla vypracovat zprávu o nových baterií na Gibraltaru a na Maltě. Kromě klasických prohlídek a inspekcích asistovaly také při cvičných střelbách. Neshledali závažnějších nedostatků. Kromě některých drobných chyb a černé barvy, kterou byli děla natřená. Podle nich tato barva výrazně ukazovala zbraň z moře. To vedlo k velkému experimentování, které přineslo snad první kamuflážní aplikaci v barvě kamenného zdiva.

Hydraulické stroje, se kterými se pracovalo byly rovněž zkontrolovány a vady byly rychle odstraněny. Jediným vážnějším problémem hydraulického systému byly dodávky nové čisté vody, které se musely navýšit. Byl vybudován nový podzemní akvadukt a nová nádrž byla postavena ve vyšší pozici, v horní části ubytovacího bloku. Tím se povedlo zvýšit množství skladované vody a její případnou rychlou obnovu.

 

Posádkou pevnosti mělo být 35 mužů z Royal Malta Artillery Regiment. Z toho 6 důstojníků, 16 dělostřelců obsluhující dělo a zbývající vojáci obsluhovaly parní stroj, hydrauliku a vykonávali další pomocné práce.

V případě pozemního napadení nebo ohrožení (například nepřátelského vylodění) se počítalo, že posádku  pevnosti urychleně posílí jedna pěší companie (100 mužů) z nedalekých kasáren. Těchto 100 mužů bylo vždy dopředu vyčleněno.

 

Vzhledem k tomu, že jediná střela s stála 100 liber, stejnou částku jako tehdejší denní mzda pro 2500 vojáků, zbraň tak byla nastřelena jen dvakrát za rok pro základní výcvik.

 

V roce 1884 sir Andrew Noble vynalez bezdýmný prach, který významně změnil útočné vlastnosti zbraní. Je silnější než cokoli předtím. Nový střelný prach však používal delší hlavně děl s menší ráží. Nové typy používají zadní závěr, ale s mnohem více devastujícím účinkem než jakákoliv jiná zbraň s použitím černého prachu.

Začala nová éra bojových děl a zbraní.

 

Sto tunová děla Armstrong tak byla v aktivní službě pouze 20 let. Všechny byly poté staženy z aktivní služby v roce 1906, aniž by došlo k bojové akci.
Po vyřazení děla Armstrong z provozu, Fort Rinella byla používána jako pozorovací místo pro děla pevnosti Ricasoli. Bohužel po čase byl odstraněn již zastaralý parní stroj a hydraulický systém. Během druhé světové války, Royal Navy používalo Fort Rinella jako skladiště zásob. Bylo využíváno jako hlavní sklad rumu.  Pevnost dostala během války 7 zásahů leteckými pumy. Námořnictvo opustilo pevnost v roce 1965.

 

V roce 1991 baterii Rinella převzal Fondazzjoni Wirt Artna - Národní památkový fond, který prostřednictvím dobrovolnické práce obnovil pevnost zpět do původního stavu z roku 1890.

Dělo bylo opět uvedeno do provozuschopného stavu a znovu vystřelilo 6. května 2007.

 

Při prohlídce pevnosti uvidíte nejen stotunové dělo Armstrong, ale i ukázku přípravy ke střelbě a samotnou střelbu polního děla a budete svědky pěšího výcviku britských vojáků s puškou Martini-Henry a bajonetem.

Kdo si chce vyzkoušet střelbu z pušky Martini-Henry kalibru 45, dostane šanci.

 

 

Technická data:

Ráže                                                          450mm

Celková délka                                          9,952m

Váha děla                                                103,64tun

Váha střely                                              907kg

Váha náplně střely černým prachem 204kg

Max. dostřel                                            11km

Max. účinný dostřel                               7km

Dělo bylo možno uvést k výstřelu dvěma způsoby třecí tubou nebo elektrickou jiskrou.

 

 

Prameny:

Osobní návštěvy - Museum Fort Rinella, Malta, Valletta

Fort Rinella, Mario Farrugia, ISBN–99932–39–05–4

http://forum.valka.cz/viewtopic.php/title/Kralovsky-maltsky-delostrelecky-pluk-1889-1970/p/313659#313659

 

 

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

19.11.2017 22:54

Začínáme prezentovat pár Osobních předmětů z dob Vělké války našich Válečníků

Máme zde šavli - Kozáckou Šašku, Identifikační známku, A pár dektetů k vyznamenání či k povýšení
12.07.2017 20:46

Desátník Slovenského štátu Tomáš Josef Lužbeták

Přiženěním jsem získal další příbuzné válečníky. Jedním z nich je i strýc manželčina otce (bratr jeho matky) Desátník Tomáš Josef Lužbeták.
28.06.2017 10:51

Příslušník SNB Strážmistr Ladislav Mašek

Článek popisující životní osudy dalšího Rodinného válečníka Ladislava Maška příslušníka SNB, zařazeného u Jáchymovských dolů .
06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode