Jezdecké pluky Československé branné moci

   

   I přes obrovský skok ve vývoji vojenské techniky během 1. světové války se jezdectvo udrželo v mnoha armádách v poválečných letech a i na začátku 2. světové války (Německo, Polsko, Sovětský svaz a další). Nejinak tomu bylo i v Československé armádě.

   Za RakouskaUherska bylo 16 husarských pluků (doplňováno z Uher) 11 hulánských pluků (doplňováno z Haliče) a 15 dragounských pluků (doplňováno z Čech a Rakouska). Mimo tyto pluky „společné armády“ existovalo 6 zeměbraneckých hulánských pluků, 10 zeměbraneckých husarských pluků a po divizionu dalmatských a tyrolských zemských střelců. Z 15 dragounských pluků  bylo 9 doplňováno z Českých zemí. Těchto 9 pluků a jejich doplňovací kádry se po skončení Velké války vrátily do svých domovských posádek. Vznikl tak základ pozdějších jezdeckých pluků Československé branné moci. Byli to C. a K. pluky 1. z Mostu, 2. z Dobřan, 6. z Brna, 7. ze Staré Boleslavi, 8. z Pardubic, 10. z Jindřichova Hradce, 12. z Olomouce, 13 z Pospoloprt a 14. z Klatov. Doplňován z Čech byl i  Hulánský pluk č. 11 a dva zeměbranecké hulánské pluky č. 2. a 4. Dalších několik husarských pluků a jejich doplňovacích kádrů bylo ze Slovenska. (1

   Dva další jezdecké pluky přibyli do Československa z Ruska v roce 1920. Byl to 1. Jezdecký pluk „Jana Jiskry z Brandýsa“ a 2. Jezdecký pluk „Sibiřský“. Některé pluky byli sloučeny, některé zcela zanikly. Ale většina těchto pluků Rakouskouherské armády a Ruských legií dali základ 10 Jezdeckým pluků (s čísli 1 10) Československé brané moci, které postupně vznikli v roce 1920.

   Tyto pluky se v roce 1920 skládaly ze 4 eskadron jízdy, 1 kulometné eskadrony, technické eskadrony a náhradní korouhve, jenž měla pod sebou náhradní a remontní eskadronu. V roce 1922 vznikla I. a II. korouhev jež podléhaly dvě (s čísly 1. a 2.) a dvě eskadrony (s čísly 3. a 4.) . V roce 1928 z kulometné eskadrony byli utvořeny dvě kulometné eskadrony (s čísly 5. a 6.) a podřízena každá korouhvi.

   Jezdectvo v Československé republice bylo prvotně určeno k průzkumu a přepadům nepřítele. Ale také k pronásledování ustupujícího nepřátele nebo měli naopak při ústupu za úkol zadržovat nepřítele či ji použít všude tam, kde se mohlo využít větší rychlosti přesunu jezdectva něž u pěchoty. Bylo doporučeno nepoužívat jezdectvo k úkolům, které mohli zastat ostatní části Československé brané moci. Neboť jejich případné ztráty by se velice těžko a dlouho nahrazovali.

„Pro své zvláštní vlastnosti – pohyblivost, která je založena na rychlosti jeho koně a na jeho schopnosti pohybu téměř v každém terénu, vybavení jezdectva zbraněmi k ničení polních cílů všech druhů – má za úkol vyhledávat zprávy, bojovat a účastnit se při sjednání spojení. Nejdůležitějším bojem u jezdectva je boj pěšky – malé jezdecké jednotky atakují nepřítele, kdykoli se k tomu naskytne příležitost.“

Výcvik jezdectva byl daleko dlouhodobější než například výcvik pěchoty. Také samotný výcvik kladl na jezdce (později dragouny) daleko větší požadavky. (2

„Způsob boje jezdectva bude častěji nutit jezdce bojovat osamoceně, bez přesných rozkazů, za okolností velmi nejasných, náhlých, svrchovaně nepříznivých a proti velkým přesilám. Tyto okolnosti budou klásti zvláštní požadavky na jeho ducha. Bude mu třeba, aby si zvykl nepropadati strachu z osamocenosti, neupadati v panickou bezradnost při nedostatku rozkazů, nýbrž jednati iniciativně, neztráceti rozum a srdce v situacích nejasných, náhlých, nepříznivých, před přesilami, nýbrž naučit se opříti se o hluboce …“

I výcvik armádního jezdeckého koně závisel na správném výběru a dlouhé přípravě. I proto by nebylo případné velké ztráty snadné nahradit.

Výcvik vojáků začínal počátkem října kdy nastupovali nové ročníky branců. Postupně během roku vojáci cvičili samostatně, poté v družstvech, četách, eskadronách a počátkem léta začínali cvičit na plukovních manévrech. Výcvikový rok končíval počátkem podzimu na armádních manévrech. Poté nejstarší ročník odcházel do „civilu“ a opětovně začátkem října rukoval nový ročník. (3

   V roce 1933 a 1936 proběhla rozsáhlá reorganizace jezdeckých a následně dragounských pluků.

Jízdní pluky byli 1. lednem 1936 přejmenovány na Dragounské pluky (název více odpovídal jejich bojovému zařazení).

Jezdecký a následně Dragounských pluk po roce 1933 se skládal z velitelství pluku. Tomu podléhali dvě Polní korouhve a Náhradní korouhev a od roku 1933 3. kulometná eskadrona. I. korouhev zahrnuje 1. a 2. jezdeckou eskadronu a II. korouhev zahrnuje 4. a 5. jezdeckou eskadronu. Eskadrona byla složená ze 3 jízdních čet (při mobilizaci se utvořila 4tá četa) po 2 družstvech a každé družstvo mělo 16 jezdců.

Náhradní korouhev se skládala z Náhradní eskadrony, Remontní eskadrony, 2 – 4 Vozatajských eskadron a Hospodářských a Augumentačních (válečných) skladů.

Československá braná moc v druhé polovině 30let disponovala 11 Dragounskými pluky a 19 vozatajskými eskadronami. (4

 

   Vyšší jednotkou jezdectva pod které spadali Jezdecké (Dragounské) pluky bylo velitelství Jezdecké brigády. Skládala se z 2 – 4  pluků jezdectva (Dragounských pluků) a cyklistické eskadrony. Od října 1932 se k ní připojil dělostřelecký oddíl a od podzimu 1933 eskadrona obrněných automobilů (ta zůstala v podřízenosti jen do roku 1935). Válečná organizace byla do roku 1935 totožná.

Pro spojovací službu měla k dispozici jezdeckou telegrafní rotu, 3 telefonní čety, 1 radiočeta a 1 pomocná četa, vybavení 8 ústředen, 160 km telefonního kabelu, 1 morseovu telegrafní stanice, 4 střední radiotelegrafními stanice, 3 signální stanice, 1 souprava vyznačovacích a signálních terčů a 2 pojízdné holubníky. Dále byli k ní připojena polní jezdecká ambulance, hospodářský ústav a zásobovací automobilová kolona.

Československá branná moc disponovala 4 Jezdeckými brigády.

 

   Následující vyšší jednotkou která od 1. ledna 1938 nahradila Jezdeckou brigádu byla Rychlá divize vytvořená v roce 1937, předtím to byli prozatímně Jezdecká divize. Velitelství jezdecké brigády se stalo základem velitelství rychlých divizí.

Rychlá divize od 15. února 1938 měla v případě války v podřízenosti krom velitelství a štábu cyklistický prapor, motorizovaná brigáda (2 tankové prapory, 2 prapory motorizované pěchoty), jezdeckou brigádu (2 dragounské pluky) a 2 dělostřelecké oddíly. (V září 1938 měla 2. rychlá divize pouze jeden tankový prapor a 3. rychlá divize pouze jednu tankovou rotu, navíc ji chyběla motorizovaná pěchota.)

Rychlá divize měla v míru necelé 4 tisíce osob a za války téměř 11 tisíc osob. Československá branná moc disponovala 4 Rychlými divizemi. Později měli býti Rychlé divizi podřízeny již existující pluky útočné vozby.

 

   Nejvyšším orgánem jezdectva ve 30–letech bylo Druhé oddělení (jezdectva a remontnictva) Prvního odboru (všeobecně vojenskému) Ministerstva národní obrany (MNO). Druhé oddělení vzniklo 1. ledna 1927 sloučením Devatenáctého oddělení (jezdectva) MNO a Třicátého pátého oddělení (remontnictva) MNO.

Druhé oddělení se nacházelo v Praze. Jeho součástí byla kancelář přednosty, pododdělení (skupina) jezdectva, pododdělení (skupina) remontnictva a veterinářská skupina.

Ve funkci přednosty oddělení působil do listopadu 1936 brigádní generál Jaroslav Eminger. Od listopadu 1936 plukovník jezdectva (od prosince 1936 brigádní generál) Josef Dostál.

   Již několik měsíců po vytvoření se Rychlé divize zúčastnily ostrého nasazení. První v květnu 1938 při zvýšené ostraze hranic (20. květen - 8. červen 1938), v polovině září v západních Čechách (Ašský výběžek), kde došlo k ozbrojeným střetům se Sudetoněmeckým sborem dobrovolníků (Sudetoněmecký Freikorps – Sudetendeutsches Freikorps, též zvaný Ordnergruppe – Ordneři). A při  zářiové mobilizaci (23. září - říjen 1938).

Okupací zbytku Československa 15. března 1939 fašistickým Německem byla zahájena i likvidace Československé branné moci. 1., 2. a 4. Rychlé divize ukončili svoji činnost k 31. červenci 1939. Jen 3. Rychlá divize dislokovaná na Slovensku se stala součástí nově utvořené Slovenské branné moci.

 

Mužstvo jezdectva:

Branná povinnost začínala mužům 1. ledna v roce, kdy dosáhli 20 let. Jejich vojenské odvody se konaly v sídle okresních úřadů od března do května v témž roce. A k výkonu prezenční služby (vojenské základní služby) se nastupovalo 1. října taktéž ve stejném roce. Délka služby u všech druhů vojsk byla v roce 1920 stanovena na 14 měsíců, ale dočasně prodloužena na 18 měsíců. Od roku 1924 se již oficiálně sloužilo 18 měsíců a od roku 1933 s ohledem na mezinárodní situaci se sloužilo dva roky.

V roce 1938 měli vojáci prezenční služby nárok na řádnou dovolenou v rozsahu 8 dnů v jednom kalendářním roce. Řádná dovolená se zásadně udělovala najednou, hlavně o vánočních a velikonočních svátcích tak, aby polovina mužstva staršího ročníku s polovinou mužstva mladšího ročníku zůstala u útvaru. K dovolené se připojovaly i cestovní dny. (Bylo-li hlavní místo pobytu vzdálené od posádky 150 do 400 km dva dny, od 400 do 600 km tři dny a nad 600 km čtyři dny pro jízdu tam a zpět dohromady.) Na vycházku mohlo mužstvo odejít až po vyhlášení denního rozkazu. Dopoledne mělo mužstvo vycházky pouze v neděli a ve státní svátky. Vycházku mimo okruh posádky povolovali velitelé rot (baterií, eskadron). Zvlášť ukázněnému mužstvu mohla být na neděle a sváteční dny udělována i jednodenní propuštěná, která se nezapočítávala do řádné dovolené. Souhrn osob, které na vycházce a propuštěné opustily posádku, nesměl překročit 25 % z počtu stravovaných osob u setniny. Na dovolenou, vycházku i propuštěnou odcházelo mužstvo předpisově oblečeno, vždy s opaskem a bodákem. Návrat z dovolené a propuštěné byl do 24:00, u vycházek do večerky 22:00, nejpozději však do 24:00.

 

Výstroj jezdectva na konci třicátých let:

Základem byla uniforma – polní stejnokroj barvy Khaki vzor 21 nebo 30. Barva blůzových límcových výložek jezdectva byla žlutá. Kalhoty pro jezdectvo – rajtky byli červené barvy, pro polní službu barvy khaki. Rajtky důstojníků jezdectva měli žlutou paspulkou (úzký lampas). Mužstvo mělo rajtky bez barevných doplňků. Plášť pro jezdectvo je delší a širší s větším zadním rozparkem.

Čepicí pro mužstvo a poddůstojníky byla takzvaná lodička, pro důstojníky a rotmistry takzvaná brigadýrka.

Opasek byl klasický na jeden trn přírodní barvy kůže. Sumky k pušce vzor 24 nebo Mannlicher a bodák vzor 24. K tomu mošna, polní lopatka a brašna s plynovou maskou vz. 35.

Jezdectvo používalo standardní přilbu vzor 25 nebo 32.

 

Výzbroj jezdectva (jeho družstva) na konci třicátých let:

Základem byla puška vzor 24 a k ní bodák také vzor 24 na opasku. Každý jezdec měl šavli vzor 04 zavěšenou u sedla, ovšem s výjimkou důstojníků, kteří je měli zavěšenou na opasku. Každé družstvo mělo k dispozici kulomet vzor 26, jeho střelec byl ozbrojen pistolí vzor 24, kterou používali taktéž důstojníci a rotmistři.

K tomu družstvo disponovalo granáty, eventuelně osvětlovací a signální pistolí vzor 30.

 

Více k organizaci Jezdeckého tělesa Zde.

Poznámky:

1)   V roce 1914 se Rakousko - Uherský jezdecký pluk skládal ze štábu a 2 divisionů (korouhví) s čísly 1 a 2, každý division ze 3 eskadron (s čísly 1 - 6), velitelství pluku podléhala i jedna pionýrská četa, telegrafní hlídka, kulometný oddíl a náhradní (doplňovací) kádr.

2)   První „Dragouni“ vznikli v  16. století a velice se rozšířili za třicetileté války. Byli to příslušníci jízdní pěchoty, pohybovali se na koni, ale bojovali jako pěchota –  „Hippomobilní pěchota“ (Hippos je řecky kůň).

Naproti příslušník klasického jezdectva (kyrysník, hůlán, husar ...) vedl boj ze hřbetu koně.

3)   Od roku 1924 byla délka branné povinnosti 18 měsíců, od roku 1934 byla prodloužena na dva roky. Po ukončení základní vojenské služby byl záložník povinen absolvovat čtyři cvičení v celkové délce 14 týdnů.

4)   Plánované mírové početní stavy jezdectva 1920 - 1924:

Počet důstojníků - 436, počet rotmistrů 770, počet poddůstojníků a mužstva 7 889, Celkem 9 095 osob.

Početní stav všech Jezdeckých – Dragounských pluků v letech 1935–1937 byl přibližně 9 500 až 10 000 osob všech hodností.

 

Polní korouhev je jezdecká jednotka, není však jako pěší prapor taktickou jednotkou, ale spíše jednotkou administrativní.

Eskadrona je jezdecká jednotka, přibližně o velikosti roty u pěchoty.

Remontní eskadrona se starala o výcvik mladých koní v útvarech.

Vozatajstvo je název pro vojenský dopravní útvar s vozy nebo soumary.

Náhradní tělesa (prapor, rota, oddíl, baterie, eskadrona) mají útvary pro snadné doplňování a jednotný výcvik, vedou evidenci záložníků, uskladňují a udržují augmentační (válečné) zásoby a připravují mobilizaci vojskového tělesa.

 

Zdroje:

Vlastní archiv

Cvičební řád pro jezdectvo K–I–1 , MNO 1934

Cvičební řád pro jezdectvo K–I–2 , MNO 1933

Encyklopedie Branné moci republiky Československé, J. Fidler - V. Sluka, ISBN - 80-7277-256-2

Češi v První světové válce, Libor Nedorost,  ISBN 80-7277-320-8

www.valka.cz

www.armada.vojenstvi.cz/

 

Zdroj Fotografií:

Kaskadérská, Divadelní a Šermířská společnost Štvanci - www.štvanci.cz

 

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
10.09.2015 12:58

Fotografován a popsán kořístní letoun Anatra DS Anasa

v NTM v Praze.  Anatra DS Anasa v kategorii Rakousko-Uherské vojenské letectvo -  Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppe .   
09.09.2015 13:11

Korfu a Brandýs

Dva Nové Fotografické články o Rakouské Monarchii. První o Vile císařovny Alžběty - řečené Sisi na řeckém ostrově Korfu  –   Zámek Achillion.  A druhý o Zámku v Brandýsi nad Labem, o jeho předposledním majiteli  Arcivévodovi Ludvíku Salvátorovi Toskánským světoznámém badateli a cestovateli a o posledním majiteli  císaři Karlu I.    Oba Fotografické články najdete v sekci Musea, pevnosti a místa Vojenské historie  –    Rakouská Monarchie a Císař František Josef I..
10.08.2015 23:13

Kapitán Josef Fokt

Životopis  Příslušníka České družiny, její 2. roty a celoživotního přítele  Plukovníka jezdectva Mirosla Brože.
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode