Organizace Dragounského pluku po roce 1936

Verze 2/31.10.2023

Dragounský pluk se skládá:

Plukovní velitelství   –  Technická eskadrona  (Pomocná eskadrona)

       –  I. korouhev         – 1. jezdecká eskadrona

                                          – 2. jezdecká eskadrona

       – II. korouhev         – 4. jezdecká eskadrona

                            – 5. jezdecká eskadrona

       – 3. kulometná eskadrona

       – Náhradní korouhev – Náhradní eskadrony

   – Remontní eskadrony

   – 2 až 4 vozatajské eskadrony

   – Hospodářské sklady

   – Augumentační (válečné) sklady

Plukovní velitelství se skládá z velitele pluku, z velitelství (dva plukovní pobočníci, důstojník pro zpravodajskou službu, důstojník pro plynovou službu, ordonanční důstojník, velitel sloučených tělesových trénů, šéflékař, šéf veterinář, veterinář a důstojníci hospodářské správní služby) a z Technické pomocné eskadrony (spojovací četa, zákopnické družstvo – četa, záložní četa, pomocná četa).

Technická eskadrona dříve zvaná Pomocná eskadrona se skládá ze Zákopnické čety, Spojovací čety a Velitelské čety.

Zákopnická četa se skládá z velitele (důstojníka jezdectva vycvičeného v zákopnické službě), jeho zástupce (rotmistr) a 2 zákopnických družstev po 2 rojích (velitel družstva, jeden roj po 6 mužích, druhý po 7).

Spojovací četa se skládá z velitele (nižší důstojník), jeho zástupce (rotmistr), spojka, telefonní družstvo, radiové družstvo, signalizační družstvo, dohromady cca. 50 mužů (1.

Pomocná četa nebo také velitelská četa pluku se skládá z velitele (výkonný rotmistr) a na dvě družstva, velitelské a hospodářské. Velitelská četa disponuje cca. 29 muži.

Ve velitelském družstvu je eskadronní trubač, dva ordonanční poddůstojníci (desátník a svobodník), poddůstojník s motocyklem bez přívěsného vozíku, desátník zdravotnický poddůstojník, 3 sběrači raněných, 2 cyklisti a 2 jezdecké spojky.

V hospodářském družstvu je účetní, účetní poddůstojník, podkovář a jeho pomocník, 2 krejčí, 2 obuvníci, 2 sedláři, 2 kuchaři, 5 důstojnických sluhů, jedna polní kuchyně a 3 várnice.

Dragounský pluk má Dvě Polní korouhve a Náhradní korouhev a velitelství pluku přímo podřízenou 3. kulometnou eskadronu.     

I. korouhev zahrnuje 1. a 2. jezdeckou eskadronu a II. korouhev zahrnuje 4. a 5. jezdeckou eskadronu.

Polní korouhev není jako pěší prapor taktickou jednotkou, ale jednotkou administrativní (2, skládala se z velitelství a dvou jezdeckých eskadron (3.

Korouhevní velitelství se skládá z velitele polní korouhve, z velitelství (pobočníka, hospodářského důstojníka, lékaře, zvěrolékaře, důstojníka pro zpravodajskou službu, velitele sloučeného proviantního trénu, proviantního pomocníka) a z pomocné čety.  Pomocná četa se dělí na družstvo velitelské a hospodářské, velitelem je nejstarší rotmistr korouhve. Polní korouhev měla v míru k dispozici necelých 400 mužů.

Jezdecká eskadrona je základní jednotkou jezdectva (taktická, výcviková a hospodářská jednotka).

Jezdecká eskadrona se skládá z velitele eskadrony (štábní kapitán) a z 3 jezdeckých čet (v případě mobilizace se eskadrona skládala ze 4 jezdeckých čet).

Velitelské družstvo se skládá ze zástupce velitele eskadrony, výkonný rotmistr, účetní rotmistr, podkovář rotmistr a velitele trénu a dvou rojů – velitelské a hospodářské. Velitelská četa – družstvo eskadrony disponuje cca. 30 muži.

Jezdecká eskadrona

Četa jezdecké eskadrony se skládá z velitele (nižší důstojník), velitelského družstva a ze dvou družstev.

Velitelské družstvo se skládá ze zástupce velitele (poddůstojník – četař) zároveň zastává funkci velitele náručních koní, spojky, pozorovatele a podkoního. Spojka a pozorovatel jsou vycvičeni stejně. Dále je zde podkovář a zdravotník. Jezdci přebývající nad plný početní stav družstev tvoří záložní roj. Celkem jezdecká četa disponuje 37 muži včetně velitele čety.

Jezdecké družstvo tvoří 16 mužů, má četaře nebo desátníka jako velitele a dvou rojů (pátračský a střelecký).

Pátračský roj se skládá z velitele četaře nebo desátníka (velitele družstva) a sedmi pátračů (jeden je svobodník).

Střelecký roj se skládá z velitele svobodník (zástupce velitele družstva), 1 střelce z lehkého kulometu, 1 nabíječe, 3. pomocníků střelce z lehkého kulometu (pátračů), 1 vodiče náručního koně a 1 koně k dopravě lehkého kulometu.

Kulometná eskadrona má velitele štábního kapitána, 3 kulometné čety, 1 protitankovou četu – četu Obrany proti útočné vozbě a pomocné družstvo, jež se dělí na roj velitelský a roj hospodářský.

K velitelskému roji patří výkonný rotmistr, účetní rotmistr, eskadronní trubač, měřič délek, spojky, podkoní a cyklista.

V hospodářském roji je zbrojíř se svým pomocníkem a ostatní osoby nezařazené v četách. Velitelské družstvo kulometné eskadrony disponuje cca. 30 muži.

Celá kulometná eskadrona zůstává k dispozici veliteli pluku a je pod přímým velením velitele eskadrony. Disponuje 12 těžkými kulomety vz. 24 (Schwarzlose).

Četa kulometné eskadrony – četa těžkých kulometů se skládá z velitele čety, zástupce velitele čety (oba důstojníci), velitelské skupiny a ze dvou kulometných družstev.

Kulometné četa kulometné eskadrona disponuje 41 muži včetně velitele a jeho zástupce. V nepřímé obsluze kulometu je u každé čety vycvičen jeden vojín jako podkovář a jeden jako zbrojířský pomocník.

Kulometné družstvo (se číslují v četách průběžně a to 1. a 2. v první četě, 3. a 4. v druhé četě, 5 a 6 ve třetí četě) tvoří 18 mužů a má dvě kulometné roje po 7 mužích a jednom těžkém kulometu, 4 muži jsou vodiči nosných koní.

Obsluha kulometného roje je pevně číslována od 1 do 7. Čísla 1 – 4 je obsluha přímá, čísla 5 – 7 obsluha zbraně nepřímá.

Četa protitanková – četa Obrany proti útočné vozbě se skládá z velitele (důstojník), zástupce velitele čety (poddůstojník) a dvou družstev (při mobilizaci tří) po jednom dělu. Velitelskou skupinu tvoří velitel náručních koní, spojka a podkoní.

Kanónové družstvo tvořil velitel, mířič, nabíječ, 1. pomocník, 2. pomocník, čtyři nosiči střeliva, tři vodiči koní. Kanonové družstvo tak tvořilo celkem 12 osob.

Náhradní korouhev se skládá z velitele Náhradní korouhve, Náhradní eskadrony, Remontní eskadrony, 2 – 4 Vozatajských eskadron a Hospodářské a Augumentační (válečné) sklady a z velitelství – pobočníka, hospodářského důstojníka, správce augmentačního skladu (důstojník oděvnictví), početního důstojníka (správce kmenové knihy) a z pomocné čety. Pomocná četa se dělí na družstvo velitelské a hospodářské, velitelem je nejstarší rotmistr korouhve.

Úkolem Náhradní korouhve bylo vésti kmenovou knihu a evidenci příslušníků a koní jezdeckého pluku, skladovat mobilizační materiál.

Propůjčovat vycvičené jezdecké koně zájemcům podle platných předpisů. Vycvičit jezdecké koně pro pěší a ženijní vojsko a cvičit jednotlivce převážně důstojníky těchto zbraní v jízdě na koni.

Za mobilizace doplnit pluk na válečné počty, sestavit záložní útvary (oddíly SPO (4 a divizní jezdecké čety), vytvořit zálohy a doplňovat pluk, cvičit záložní mužstvo a koně.

Náhradní eskadrona se skládá velitele a 6 čet.

První četa náhradní eskadrony měla na starosti jezdecký – ekvitační výcvik jednotlivců. Čety s čísly 2 – 6 jsou rámcové čety a skládaly se pevně pouze ze dvou mužů, z velitele (rotmistr nebo aspirant) a jeho zástupce (svobodník). Sloužily k cvičení záložníků v případě jejich povolání na cvičení.

Pomocné družstvo bylo zase rámcové, mělo velitele (rotmistr) a stavělo v době povolávání záložníků roj velitelský a roj hospodářský.

Remontní eskadrona se starala o výcvik mladých koní v útvarech (bojových eskadron). Skládala se z velitele a tří čet. Velitelem první čety byl důstojník, druhých čet rotmistři. Každá četa měla dvě družstva, jež se dále nedělila. Příslušníky Remontní eskadrony byli délesloužící. Měla též pomocné družstvo.

Celkově pluk disponoval v mírové době cca. 900 muži. Většina podřízených jednotek v době míru neměla plné počty. Důvodem byli nedostatečné počty nových branců – odvedenců.

Podle mobilizačních plánů měl mýti mobilizovaný dragounský pluk ve stavu 45 důstojníků, 28 rotmistrů a  1174 mužů. Tito měli k dispozici 746 pušek, 32 lehkých kulometů, 12 těžkých kulometů, 3 protitankové kanóny a 1087 koní.

Poznámky:

1)         V roce 1924 Spojovací četa se skládá z velitele čety, zástupce (rotmistr) z 3 spojovacích družstev (pro plukovní a korouhevní velitelství). Spojovací družstvo je složeno z velitele (četař nebo desátník) z roje ústředny (telefonní) a roje staničního.

2)         Po roce 1933 se v korouhvích eskadrony se číslují průběžně. V I. korouhvi se eskadrony číslovali 1.  a 2. jezdecká eskadrona v  II. korouhvi 4. a 5. jezdecká eskadrona. Eskadrona s číslem 3. byla kulometná.

3)         Do roku 1933 byla součástí každé korouhve i 1 kulometná eskadrona. Při reorganizaci v září 1933 však byly obě kulometné eskadrony (3. a 6.) vyčleněny z korouhví a sloučeny v jedinou v 3. kulometnou eskadronu, podřízenou přímo velitelství pluku.

4)         Smíšený přezvědný oddíl – SPO (jezdecký a obrněný průzkumný oddíl) pro pěší divize a hraniční oblasti byl jediným rychlou složkou útvaru. SPO se měl používat pro průzkum, rychlý protiútok, zásobování předních (obklíčených) jednotek, ke krytí boků a podobně.

Smíšený přezvědný oddíl se skládal z Velitelství a Eskadrony o dvou (třech) jízdních četách a jedné jízdní kulometné četě (2 těžké kulomety), Cyklistické roty o třech četách a jedné kulometné četě (2 těžké kulomety), Čety obrněných vozů nebo tanků – 3 vozy (za mobilizace v září 1938 nebyla vždy pro nedostatek obrněných vozů  postavena) a zákopnické čety.

SPO se stavěly až za mobilizace nebo pro potřebu cvičení.

Fotogalerii  jezdectva Československé branné moci najdete Zde.

Zdroje:

Vlastní archiv

Cvičební řád pro jezdectvo K–I–1 , MNO 1934

Cvičební řád pro jezdectvo K–I–2 , MNO 1933

Encyklopedie Branné moci republiky Československé, J. Fidler - V. Sluka, ISBN - 80-7277-256-2

www.valka.cz

www.armada.vojenstvi.cz/