Jezdecký pluk 2  a Dragounský pluk 2 – Československé branné moci

Poznámka autora: V textu jsou použity dva druhy písma.                              Verze 2 /3. 12. 2023

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k textu.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy, citace zúčastněných osob (eventuelně hodnosti a názvy).

Přísaha Československého vojáka za první republiky (1918 – 1939).

     „Přísaháme při všem, co jest nám svato, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budeme poslušni presidenta a vlády republiky Československé a všech svých velitelů, presidentem a vládou ustanovených, přísaháme, že budeme bez odmluvy plniti její nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svých vojsk neopustíme, ale i životy své ochotně dáme na ochranu vlasti a za její svobodu, přísaháme, že budeme druh druha milovati, k sobě věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti tak, jak nám to káže mužná čest a vědomí povinností občanských. Tak přísaháme!“

   Jezdecký pluk 2 „Sibiřský“  vznikl 24. července 1920 v rámci unifikace Branné moci z 2. Jezdeckého pluku „Sibiřského“ (1 Československého vojska na Rusy a původního domácího Dragounského pluku 12 (2. Pluk zůstal posádkou v Olomouci (Jezdecká kasárna) (3, posádkovém městě původního Rakousko–uherského Dragounského pluku 12.

Struktura armády se začala vytvářet v roce 1919. Ale takzvaná Unifikace – sloučení domácího vojska (původních jednotek Rakouska – Uherska tvořené na našem území) a legionářských jednotek (italských, francouzských a ruských legií) byla zahájena až roce 1920 (4. V tomto roce vyšel branný zákon č. 193/1920, kterým byla zřízena armáda oficiálně nazývaná Československá branná moc. Původně měla vzniknout armáda na miličním základě (na způsob Švýcarska), ale k tomu nedošlo.

Armáda se již od počátku snažila zavádět jednotné výcvikové prvky v armádě, ale narážela na nedostatek českých profesionálních kvalifikovaných důstojníků, jež měli nové ročníky branců vycvičit. Většina profesionálního důstojnického sboru byla vybita za Velké války a stávající důstojníci pocházeli ze záložnického důstojnického sboru (5. Jež měl za války pouze doplnit profesionální důstojníky, ale ne je zcela nahradit na postech velitelů rot jak se za války stalo. Například v plukovním rozkazu č. 1 z 2. ledna 1920 se uvádí: „K zavedením jednotného systému tělesné výchovy a k odbornému vojenskému cvičení vojenských cvičitelů tělocviku a tělocvičných referentů hodlá M.N.O. provést tělocvičné kurzy 15. 2. 1920 v Praze a Brně… , aby jednotky poddaly do 10. 1. 1920 přihlášky žadatelů do těchto kurzů.“ Dne 19. března 1920 bylo u pluku zveřejněno české názvosloví vojenské.

Později MNO – Ministerstvo národní obrany vydalo další prohlášení: „bývalá hodnost (získaná v Rakousko–uherské armádě) musí být hodnověrně prokázána“, později přibyli i jazykové zkoušky pro gážisty – důstojníky (6.

Dragounský pluk č. 12 domácího vojska na začátku roku 1920 měl ve stavu dvě jízdní eskadrony, jednu pěší eskadronu v Prostějově, pěší kulometnou rotu, náhradní eskadronu a vozový – vozatajský oddíl. Krom těchto eskadron byl ve Štemberku dislokován Strážní oddíl pluku. Velitelem pluku byl podplukovník Jan Slavík (7. Kulometná rota byla 7. ledna 1920 zrušena a místo ní zřízena kulometná jízdní četa. Po 7 koních měla dodat každá eskadrony: „ne příliš veliké, s dobrým chodem a úplnou výstrojí předat kapitánu Lehmannovi (8“. Pluk v březnu 1920 měl 163 jezdeckých koní a tři tažné koně. Také měl odevzdat do augmentačního skladu (9 veškeré štuce a šavle, za které obdrží karabiny vzor 95 a šavle vz. 77 (11.

U pluku proběhla na přelomu let 1919 – 20 poddůstojnická škola a 3. února 1920 započala účetní poddůstojnická škola.

Dne 2. března 1920 bylo uveřejněno udělení „Válečného kříže s divizní pochvalou“ velitelem VI. divize na Slovensku rytmistrovi Felixi Koschimovi (12 příslušníku dragounského pluku č. 12. „Vyznamenal se svojí osobní statečností v boji dne 2. a 22. června, kde se svým malým oddílem hájil cestu z Margican do Štěpanovců. A Dragounu Schlimbackovi čes. dragounskému pluku č. 12 dle divizního rozkazu citate č. 8 ze dne 24. 12. 1919. Dobrovolec pro nebezpečné úkoly, jež dobře provádí. Vyznamenal se zejména 20. 6. 19 při výzvědách do Margacan“. Pro pluk a jeho důstojníky to byla slavná událost.

Na příkaz velitelství 7. pěší divize, 26. července 1920 byla odeslána kombinovaná eskadrona vlakem v 10:50 do Příbora (cca. 70 km východně od Olomouce), k 11. srpnu 1920 byla přesunuta do obce Svibice na Těšínsku (13. Na doplnění stavů I. eskadrona dodala 3 důstojníky, 21 jezdců, 2 kočí, 1 trubače, 25 jezdeckých koní, 4 koně tažné a jeden vůz. II. eskadrona dodala 1 důstojníka, 26 jezdců, 2 kočí, 1 účetního, 1 sedláře, 1 kuchaře, 26 jezdeckých koní, 2 koně tažné a jeden vůz. Kulometná eskadrona 22 jezdců, 1 kočího, 1 kuchaře, 22 jezdeckých koní, 2 koně tažné a jeden vůz. Náhradní eskadrona poskytla „pár tažných koní pro kuchyň s kočím, vůz s postrojem pro I. eskadronu, zdravotního poddůstojníka se zdravotní torbou, 1 krejčího a 1 obuvníka se vším nářadím. Správní komise vydá: polní kuchyň s příslušenstvím, kapitánu Sedláčkovi peněžní obnos jako zálohu na běžné výdaje. Každá eskadrona vezme dvě bedny nábojů, tak aby pro každého muže bylo 80 nábojů. Proviantní důstojník se postará, aby mužstvo obdrželo stravu na tolik dní, na kolik odebral zásoby pro mužstvo.

Kombinovaná eskadrona se k Československému dragounskému pluku č. 12 vrátila 20. srpna 1920. Získala pochvalu od prozatímního velitele pluku majora Dyka (14, za vynikající prezentaci (policejní službu) Československého státu na Těšínsku. „Sleduji s opravdovým zájmem posudky veřejnosti a civilních orgánů o ukázněného a sebevědomého celku a vystrojení kombinované eskadrony. Jest mi potěšením, že mohu veliteli, důstojníkům, poddůstojníkům jakož i veškerému mužstvu vysloviti pochvalné uznání za příkladnou službu.“

V květnu 1920 vypracovalo velitelství v Olomouci program k slavnostnímu přivítání Formací ruských legií – 2. Sibiřského jízdního pluku v počtu 31 důstojníků a 607 mužů. Za dragounský pluk č. 12 se programu na nádraží účastnil jako zástupce velitele major Vojtěch Dyk a Švadrona jízdy. „Major Vojtěch Dyk přivítá legionáře na nádraží krátkým proslovem“.

Legionářský  2. Jízdní „Sibiřský“ pluk vyplul na palubě „S.S. Sherman“ (15 z Vladivostockého přístavu 24. května 1920. Plavidlo přistálo a doplňovalo zásoby v přístavech 3. června 1920 Singapur a 11. června 1920 Colombo. V Suezu byl parník 26. června 1920, Port Seidu 27. června 1920. Parník připlul do Terstu 2. či 3. července 1920. Do Československa pluk vyrazil vlakem 4. července 1920. Do nové posádky v Olomouci, v Československu dorazil pluk 9. července 1920. Poslední plukovní rozkaz č. 84 Legionářského 2. Jízdního „Sibiřský“ pluku byl vydán 13. července 1920 v Olomouci.

Zde v nové posádce příslušníky pluku čekala repatriační dovolená a později i demobilizace. Samotný pluk se oficiálně přetransformoval 24. července 1920 v rámci unifikace branné moci z ruského legionářského 2. jezdeckého pluku „Sibiřského“ a původního domácího Dragounského pluku 12 na Jezdecký pluk 2 „Sibiřský“, standarta pluku byla vyznamenána Válečným křížem 1914 – 1918. Velitelem nově vzniklého pluku se stal velitel legionářského 2. jízdního pluku plukovník Jaroslav Červinka (16. Plukovním pobočníkem byl jmenován nejprve nadporučík Kašpar Hintermüller (17, od září 1920 kapitán Jiří Zrzavý (18. Z původního domácího pluku zůstal pouze malý důstojnický sbor. Mužstvo bylo většinou demobilizováno do konce roku.

Pluk sestával z velitelství pluku – štábní oddíl, 1. a 2. eskadrona, kulometné eskadrony kapitán Karel Lehman, technické a náhradní eskadrony. Ale již 6. října 1920 vznikla 1. korouhev – velitel se stal major Vojtěch Dyk a s 1. a 2. eskadronou, velitelé kapitán Sedláček a neznámý důstojník, 2. korouhví velitel major Hynek Hrček (19 s nově vzniklou 3. a 4. eskadronou, velitelé Alois Marel (21 a Antonín Knapp (22, remontní eskadroně velel Emil Schubert (23.

Pluk se však ještě 15. září 1920 v plukovním rozkaze č. 208 píše jako Dragounský pluk č. 12 – v odstavci 4 rozkazu z toho dne se píše: „Důstojníci československého dragounského pluku domácího vojska, dostaví se zítra dne 16. 9. 20 v 10 hodin 30 " dopoledne, za účelem představení se veliteli pluku, plukovníku Červinkovi do plukovní kanceláře.“ Pod rozkazem je podepsán prozatímní velitel pluku major Dyk.

Až v následujícím plukovním rozkaze 209 se objevuje nový název. „M.N.O. vydalo prozatímní organizaci čes. Jezdectva v době přechodné … 2. čes. jezdecký sibiřský pluk ruských legií a čes. dragounský pluk č. 12 se dnem 16. září 1920 v jeden pluk s prozatímním pojmenováním: Československý jezdecký pluk Sibiřský č. 2. Velení pluku prozatímně až do definitivního jmenování M.N.O. přebírám já. Stanoviště celého pluku je Olomouc, Zeměbranecká hulánská kasárna, nový název je Horymírova kasárna. Ustanovuji jako zástupcem velitele pluku a předsedou správní komise podplukovníka Jana Slavíka.“ Pod rozkazem je již podepsán plukovník Jaroslav Červenka. Plukovník Jaroslav Červenka je pod plukovním rozkazem podepsán již 7. srpna 1920 spolu s majorem Vojtěchem Dykem.

V polovině října 1920 má pluk ve stavu 215 koní.

Výcvik vojáků – jezdců začínal počátkem října, kdy nastupovali nové ročníky branců k 1. říjnu. V roce 1920 však nové mužstvo nastupovalo podle plukovního rozkazu č. 226 až 12. a 13. října, celkem k pluku mělo nastoupit 643 nováčků. „První den výcviku nováčků oficiálně začne dne 18. října 1920.“ Základní výcvik probíhal šest dní v týdnu, jezdci se však i 7 den v neděli museli postarat o svěřené koně. Postupně během roku vojáci cvičili samostatně (24, poté v družstvech, četách, eskadronách a počátkem léta začínali cvičit na plukovních manévrech (25. Výcvikový rok končíval na konci letá (počátkem podzimu) na armádních manévrech.  Poté nejstarší ročník odcházel do „civilu“ a opětovně začátkem října rukoval nový ročník, stav po roce 1935. Od roku 1926 v dubnu odchází do zálohy ročník 1924 (v tomto roce je uzákoněna vojenská služba na 18 měsíců), pluk má tedy polovinu roku poloviční stav mužstva, proto na velké plukovní a brigádní cvičení k pluku nastupuje velký počet záložáků na povinné cvičení. (26.

V roce 1920 byla vojenská služba stanovena na 1 rok. A podle toho byl plukovníkem Červenkou upraven i výcvik. Budíček byl v 6:00 (následovalo mytí, stlaní postelí a oblíkání) od 6:30 probíhalo krmení koní, poté ještě 11:30 a 18:30, snídaně, ranní rozcvička, dopolední zaměstnání, po krmení koní v 11:30 oběd a polední odpočinek, odpolední zaměstnání, krmení koní, večeře, vycházka a večerka byla v 21:00.

První týden bylo dopolední zaměstnání seznámení s koněm, vyjížďky do terénu, pro části které nemají koně, byl určen pěší výcvik, odpolední program: seznámení nováčků s domácími řády, s kasárním pořádkem, s krmením a čištěním koní a tělesné cvičení. Čtvrtý týden byla na dopolední zaměstnání určena jízda s koněm na dlouhé trati a vyjížďky do přírody,  odpoledne výcvik se střelnou a sečnou zbraní, tělesné cvičení a přednášky.

 „Šerm šavlí denně mezi 8 – 11 hodinou u svých ubikací na chodbě, při dobré pohodě, venku. Sekání proutí dle možnosti denně nejméně 3 za týden. Sekání proutí s šavlí, se nejlépe provádí, když jezdec sedí na dřevěném koni. Každý pododdíl má mýti do 25. 10. 20 po jednom dřevěném koni.“

.Také koncem roku započala poddůstojnická škola, v roce 1920 se účastnilo 43 adeptů. Poddůstojnická škola končí závěrečnými zkoušky koncem května následujícího roku – trvala cca. půl roku.  

V zimním období byly týdně věnovány dvě hodiny výcviku důstojníků a rotmistrů. Vyučovalo se cvičební řád pro jezdectvo, taktika jezdectva a pěchoty. Jednou měsíčně důstojníci absolvovali aplikační cvičení na mapě a v terénu.

Pluk a jeho příslušníci se krom vojenského výcviku podíleli i na vojenském či civilním životě a zábavě. Pořádaly se vojenské přehlídky a oslavy, plukovní či brigádní dostihy. Již 6. března 1920 proběhla slavnost a nastoupení pluku v kryté jízdárně k 70. narozeninám prezidenta T. G. Masaryka. Taktéž provedená sbírka na dostavbu národního divadla, vynesla 189 Kč. Dne 9. května 1920 pořádala Ústřední ekvitační škola jízdy v Pardubicích koňské dostihy ve 2 hodiny odpoledne. Velitel pluku podplukovník Jan Slavík se akce účastnil.

K 1. červenci 1920 byla otevřena vojenská plovárna naproti jízdním kasárnám, jako učitelé plavání pro celou posádku Olomouc bylo určeno několik dragounů.

U pluku se každoročně oslavovaly narozeniny a svátek prezidenta, výročí vzniku státu, bitvu u Zborova a založení pluku. Také samozřejmě vánoce, velikonoce a oslavy 1. máje.

Pro vojáky ale i důstojníky se pořádaly přednášky, divadelní přednesy, hudební večery i recitace. Pro negramotné se pořádaly vzdělávací kurzy, pro sedláky zemědělské kurzy a přednášky a podobně. Tyto kurzy se hlavně pořádaly přes zimní období (listopad – březen). Také kurzy osvětové a mravní výchovy byly pro vojáky povinné.

Také se během roku pořádaly dostihy (brigádní a plukovní), střelecké závody a sportovní klání. 

Na podzim se pořádali hony na lišku – Hubertova jízda (oficiálně – povinně podle nařízení MNO se jela jako první v roce 1933), terénní jízdy na počest patrona všech jezdců – svatého Huberta (27.

„Dnešním dnem 29. září 1924 počínaje odbývati se budou každé pondělí, středu a sobotu lovecké jízdy důstojníků na osobních nebo služebních koní, každé úterý a pátek lovecké jízdy rotmistrů. Důstojník, který jízdu rotmistrů povede, bude vždy určen. Sraz pokaždé v 13:45 na seřadišti pluku. Výstroj koní: anglické sedlo a uzda.“

V lednu 1921 se začala zřizovat Hradní stráž, M.N.O. k tomu vydalo prohlášení: „K zřízení hradní stráže bude zapotřebí asi 4 důstojníků v hodnosti kapitána nebo nadporučíka a 164 poddůstojníků z povolání. … Bude se přihlížet k osobám v bojích za svobodu zasloužilých.“

Pluk byl od ledna (oficiálně až od 1. února) 1921 součástí 2. jezdecké brigády, která nově vznikla (28. Velitelem byl jmenován dosavadní velitel Jezdeckého pluku 6 plukovník Emanuel Kukala (29, na jeho místo dosazen plukovník Leopold Kosovský (30.

Začátkem března 1921 se opětovně přiostřili národnostní a pohraniční spory ve Slezsku (31. Proto 14. března 1921 „velitelství československé 2. jízdní brigády nařizuje: pohotovost celému pluku dnešním dnem.“ Dne 17. března 1921 vyrazil pluk na nové působiště do Opavy. „Každý muž a poddůstojník jest vyzbrojen karabinou, bodlem a šavlí Následkem nedostatku pistolí obdrží tyto pouze nejstarší poddůstojníci, dokud zásoba stačí, jinak se pistole nahradí karabinou. Potřebu ostrých nábojů pokud nestačí, vyžádejte ihned, počítaje pro jednu karabinu 80 kusů ostrých nábojů, pro pistoli 50 ostrých nábojů. Jako záloha se veze pro karabinu 5 kusů, pro pistoli 5 kusů. Dále bude vyzbrojena každá eskadrona 6 automatickými puškami F.M. (32 a pro každou pušku 3 000 ostrých nábojů.“ Každá normální eskadrona měla nárok na jeden dalekohled a dva kompasy, kulometná na šest dalekohledů a osm kompasů. Pěší mužstvo zůstane v kasárnách pod velením kapitána Doubka, ta utvoří 1 pochodovou zálohu. Mají býti z ní utvořeny 2 zákopnické hlídky. „Každá normální eskadrona bude podělena 5 povozy, 1 polní kuchyní, 1 muničním vozem a 3  povozy na ostatní potřeby. Kulometná eskadrona 1 polní kuchyní, 2 muničními vozy a 2  povozy na ostatní potřeby. Telefonní četa 1 povozem a štábní pododdíl 1 polní kuchyní a 2 povozy.“ Dne 16. března 1921 je dán Jízdní pluk 2 do přímé podřízenosti 8. pěší divize.

 „Na rozkaz velitelství československé 2. jízdní brigády odesílám pluk v síle 3 eskadron, kulometné eskadrony, telefonní četa – technická eskadrona a štábního oddílu pochodovým pořádkem, pod mým vedením dne 17. března v 12 hodin na nové působiště.“ Čtvrtá eskadrona byla rozpuštěna a mužstvem posílen stav zbývajících eskadron. Přesun probíhal přes Německou Loděnici a Kunčice, kde nocovali. Do Opavy dorazili 19. března 1921 v 15:30. Od 19. března 1921 byla k pluku přidělena eskadrona od Jízdního pluku 7 v Hodoníně (velitel kapitán Karel Napravil) jako jeho 4. eskadrona „drahou do Opavy, ve stavu 4 důstojníků, 102 mužů, 100 koní, jednou polní kuchyní a 4 povozy.“ Velitelství pluku bylo umístěno v hotelu Rumunský císař v Panské ulici, později ve Staroměstkých kasárnách, 1. eskadrona Slavkov, 2. v Katerinkách v mýdlové továrně, 3. v Kylešovicích, 4. Otice, kulometná eskadrona v Kylešovicích, telefonní četa …tařská ulice Opava.

Pluk zde se kromě strážní služby, věnoval výcviku pěšky i koňmo, probíhaly cvičné střelby. Probíhalo i divizní polní cvičení 6. dubna 1921, kterého se účastnil celý pluk. Pluk se do posádky v Olomouci vrátil mezi 5. – 7. červnem 1921. Dne 11. června 1921 proběhla přehlídka Olomoucké posádky za účasti generálního inspektora vojsk Dr. Machara a geneála Mittelll.

Velká plukovní sláva proběhla 17. září 1921. „Dne 17. tohoto měsíce přivezen bude na nádraží budoucí plukovní prapor. Celý pluk uvítá tento prapor.“ Prapor předal do rukou plukovníka Červinky president republiky T.G. Masaryk na náměstí v Olomouci v neděli 18. září či v pondělí 19. září 1921. Prapor byl dekorován Československým válečným křížem. „Je to jedině náš pluk z celé naší armády, jemuž se takové cti dostalo.“

Dne 23. října 1921 vyhlásilo Československo rozhodnutím prezidenta T. G. Masaryka mobilizaci čtyř ročníků jako reakci na puč bývalého císaře Karla I. Habsburského (33, který si stále dělal nárok na Uherský trůn v nepřátelsky naladěném Maďarsku. Jízdní pluk 2 proto odjíždí 31. října 1921 na Slovensko, vojensky vystoupit proti Maďarsku v síle 1. a 2. polní eskadrony (tu vedl kapitán Josef Dostál (34), telegrafní a kulometné čety a štábního oddělení. Po potlačení puče Maďarskou vládou a po přijetí podmínek dané Dohodovými mocnostmi začala vláda 8. listopadu 1921 demobilizovat, Jezdectvo bude demobilizovat na konec. Pluku byla demobilizace nařízena 14. listopadu 1921.

Náhradní korouhev zůstala pod velením majora Viléma Hejného (35 (jako za jarní pohotovosti) v Olomouci a má za úkol posílat doplňky pro polní jednotky pluku.

Československou vládou bylo na Slovensku vyhlášeno stanné právo. Plukovníkem Červinkou bylo příslušníkům pluku nařízeno „s místním obyvatelstvem vejíti v nejlepší styky, hlavně na rozvědkách, které provede každý pododdíl kolem svého rajónu v poloměru 15km“. Pluk (plukovní štáb v Podřečanech) se nachází mezi Lučencem a Zvolenem, 1. eskadrona v Rymavské Sobotě.

V plukovním rozkazu 251 v poli je oznámeno, že „každý muž musí mýt výložky v barvě pluku, jakož i číslicové označení pluku“. Pro jezdectvo je určena barva žlutá.

Samotný pluk se vrací po železnici do Olomouce 20. a 21. listopadu 1921.

V roce 1922 proběhli první brigádní manévry a na ně navazující velké divizní – armádní manévry. V letech 1920 – 21 probíhali jen cvičení do úrovně korouhve – půl pluku.

Brigádní cvičení probíhaly od 21. do 28. srpna 1922. První tři dny byli ve znamení přesunů a „cvičení v průzkumu na dálku s libovolným jednáním, po dobu pochodu ku koncentraci brigády mezi Brnem – Hodonínem a Olomoucí.“ Další dny cvičily pluky pohromadě. Stávalo se již v 4hodiny ráno, od 5 hodin „pochody na cvičišti a shromáždění brigády,“ od 7 hodin „pohyby v brigádě koňmo v semknutých, otevřených a rozevřených útvarech, změna útvarů a chodů“, od 9 do 16  hodin „bojový úkol: zasazení jezdecké brigády do mezery mezi v boji dvě zasazené pěší divize.“ Ostatní dny bylo cvičení podobné, jen bojový úkol se měnil. Další den bylo úkolem „držení určitých bodů předsunutou, sesednutou jezdeckou brigádou až do příchodu pěchoty a útok jezdecké brigády na bok nepřítele nebo kryt ustupující pěchoty a zadržení pronásledujícího nepřítele, sesednutou jezdeckou brigádou“. V neděli bylo volno, jen prohlídka ubikací velitelem. Stravování probíhalo z polních kuchyní. Cvičení se účastní: velitelství 2. jezdecké brigády se štábní četou, 2., 6, a 7. jezdecký pluk, jeden pěší pluk, 53. lehký dělostřelecký pluk, dvě obrněná auta, dvě čety telegrafního praporu 2, letecká četa 2. leteckého pluku, vozatajská rota č. 14, kombinovaná autokolona 2. autopraporu a polní pekárny.

Odpoledne 29. srpna 1922 pluk vyrazil koňmo na dvoudenní pochod k Novému Jičínu, kde proběhlo divizní cvičení ve spolupráci s 8. pěší divizí. Brigáda se 1. září  1922 v 6 hodin ráno soustředila východně od Šanova a vyrazila proti nepříteli podle dispozic 8. pěší divize. Cvičení je ukončeno 3. září 1922 večer. Pluk druhý den nastupuje cestu z Hranic do Olomouce.

Od května 1922 byla k pluku až do 15. záři 1933 přičleněna cyklistická eskadrona č. 2 (36.

V polovině roku 1922 u pluku z bývalých legionářů (důstojníků i poddůstojníků) slouží jen 26 mužů.

Nástup nováčků tohoto roku započal 1. října. Prezentaci nováčků vede velitel náhradní korouhve major Vilém Hejný.

Pluk dostal v červnu roku 1923 ke zkouškám 30 ks nových přilbic (37. Každá korouhev jich dostala 15. Posudek má být vypracován do 15. října 1923 a má obsahovat odpovědi: „co bylo vyzkoušeno při letním teplém počasí, při výcviku koňmo, výcviku pěším a polní službě, jaké je usazení přilby na hlavě, jeli usazení přilby při skoku koňmo dostatečné, osvědčuje-li se podbradní řemínek, jeli přilba nového tvaru lepší než stará …“

K závěrečnému polnímu cvičení byla 2. jízdní brigádě zapůjčena četa čtyř obrněných automobilů. Velitelem byl určen poručík Fojnar (velitel kulometné eskadrony) a jeho zástupcem rotmistr Bayer. K nim poskytla kulometná eskadrona 4 kulometčíky. „Celá tato posádka odjede k výcviku k praporu útočné vozby 20. července 1923. Po výcviku bude tato posádka přidělena zároveň s obrněnými vozy velitelství 2. jezdecké brigády po dobu cvičen.“

Samotný pluk se manévrů neúčastní. Jen byla k velitelství 8. pěší divize poslána eskadrona pro průzkumnou a ordinační činnost. Velitelem byl určen nadporučík Dvořák. Velitel 8. pěší divize zaslal veliteli pluku pochvalný dopis „eskadrona pod velením nadporučíka Dvořáka provedla průzkum a veškeré jí svěřené úkoly k úplné spokojenosti“. K 1. listopadu 1923 byl velitel pluku plukovník generálního štábu Jaroslav Červinka, jmenován velitelem 9. pěší brigády. Plukovníkův vlastní kůň Dear Boy a přidělený služební kůň Cín cestují za ním železnicí. Dočasným velitelem byl jmenován zástupce velitele pluku podplukovník Vilém Hejný. O měsíc později je jmenován novým velitelem podplukovník jezdectva Hynek Hrček.

Pravidelně na jaře od roku 1924 ženijní četa pluku prodělává měsíční cvičení u Ženijního praporu 2 v Kroměříži (38. Podobně také spojovací četa pluku prodělává cvičení, ale u velitelství jezdecké brigády 2 spolu s ostatními spojovacími četami brigády.

Při plukovním a brigádním cvičení v srpnu v roce 1924 v okolí Plumlova podplukovník Hrček upozorňoval své muže: „… průzkumné hlídky místo vyzvídání, svádějí zbytečné boje s nepřítelem, následkem čehož nedostanou velitelství od těchto potřebné hlášení o nepříteli… průzkumné hlídky se nesmí ztratit a objevit se až po skončení cvičení jako posledně, nýbrž jedou … až na konečný cíl, kde – li nesetkají se s nepřítelem, zastaví a skrytě pozorují. Při objevení nepřítele … velitel odešle hlášení …, jakmile nepřítel narazí na krycí linii, stáhnou se hlídky za krycí linii a při ústupu krycí linie, navážou hlídky opět styk s nepřítelem, kterého neztratí, dokud nenarazí na linii hlavního odporu, načež se stáhnou za tuto linii. Velitelé eskadron linie hlavního odporu poučí mužstvo, že vpředu se nachází v krycí linii mužstvo vlastního pluku, aby při ústupu těchto za linii hlavního odporu, kterou zesílí, nazahájí palbu jak se to obyčejně stává.“

Většina cvičení se odehrávala „s koňmi lehce sedlané s brašnou na podkovy, výzbroj:  polní lopatka, karabina s 20 cvičnými náboji a polní lahví“.

Vždy v pozdním podzimu a v zimě bylo vždy dvakrát do měsíce vyhlášeno aplikační cvičení na mapě. „Dne 23. října 1924 cvičení v průzkumu: jedna rota obrněných aut, cyklistická eskadrona před jezdeckou brigádou. Cvičení řídí štábní kapitán Bilík (39, předloží do 8. velení pluku stručný námět se situací na toto cvičení. … Dne 27. listopadu jezdecká brigáda s dělostřeleckým oddílem s cyklistickou eskadronou, telefonní rotou, pancéřovanými auty v útoku na organizovanou pozici. Příprava a provedení útoku. Cvičení řídí major Dostál, předloží do 12. listopadu stručný námět se situací pro toto cvičení. … Všechna cvičení odbývati se budou v důstojnické besídce vždy o 14 hodině. “

Rok 1925 přinesl reorganizaci jezdeckých pluků, která začala podle nařízení MNO 26. února 1925. Jezdecký pluk 2 proto k 1. dubu 1925 ruší všechny čtvrté čety v eskadronách, technická eskadrona a jízdárenská četa se nahrazuje – přejmenovává na náhradní eskadronu (podřízená náhradní korouhvi). Nově se postaví pomocná eskadrona a druhá kulometná eskadrona. Do té doby I. korouhev má ve stavu 1., 2. a technickou eskadronu, II.  korouhev má ve stavu 3., 4. a kulometnou eskadronu. V I. korouhvi se nově postaví 3. kulometná eskadrona, pomocná eskadrona se podřizuje štábu pluku. Spojovací četa a četa velitelství pluku se podřizuje pomocné eskadroně, zákopnická četa se ruší. U každé normální eskadrony se však každoročně podrobuje, výcviku ženisty několik mužů.

V dubnu 1925 pluk získal 54 remont z vojenské hříbárny v Mimoni (40.

V květnu 1925 měli podle plukovníka Hrčka velitelé eskadron zdokonalovat jízdu na koni, skok přes překážku samostatně i ve skupině „zdokonalovati užívání šavle na různé cíle – Ataka … bojové aplikační cvičení koňmo i pěšky během výcviku čety … pravidelně ve středu v eskadroně nacvičovat, sesednutí v palbě a postup pěšky …zdokonalovati výcvik specialistů … pokračovati ve výcviku mužstva ve všech úlohách – střelců, granátníků, čističů, zákopníků, signalistů, pozorovatelů … pokračovati ve střeleckém výcviku“. V červnu pluk vyrážel z kasáren v 5:30 na cvičiště v Neředíně (41. Od 6 hodin cvičil jízdu „v klusu bez třmenů, vedení koně jednou rukou, skok přes příkop i násep … v četě sesedání v palbě, dosažení nejlepšího času … pohyb koňovodů v cvalu … odjezd z cvičiště v 9:00. Každou středu cvičit v eskadroně s nabalenými sedly – pokrývky, torby, přilby na hlavách … každý čtvrtek výcvik užívání masky“.

Dne 4. června 1925 v doprovodu velitele 7. pěší divize a posádkového velitele generála Čeňka Waisse (42 navštívil pluk Britský vojenský attache major R.W. Olfield (43. „Program prohlídky: krytá jízdárna s 64 nováčky pod velením rotmistra Velického, prohlídka stájí a ubytování I. polní korouhve, předvedení taktického použití jezdectva s jednou normální a jednou kulometnou eskadronou pod velením štábního kapitána Bilíka, velitele eskadrony kapitána Pravce a velitele kulometné eskadrony kapitána Pistoriuse“.    

V červenci (25.) 1925 uskutečnil pluk noční cvičný pochod, „na zpáteční cestě pluk přebrodí řeku Moravu. Odchod z kasáren ve 2:45 … každý muž obdrží do láhve černou kávu a salám“.

„Dne 5. srpna bude provedeno cvičení v přeplavání vodního toku plukem. K dopravě plavidel z Kroměříže na místo cvičení odešle pluk 6 párů tažných koní s postrojem a vozky které dodá jeden každá eskadrona.

Nejprve pluk provede přechod přes válečný most postavený dne 5. srpna 1925 ženijním plukem 2 z Kroměříže pod vtokem řeky Bečvy do řeky Moravy. Téhož dne bude cvičiti pluk přeplavání řeky Moravy po eskadronách. … Vystroj: červené kalhoty a modré atily, sedla balená s pláštěm, jednodenní oves, polní čepice, přilby na sedle. Na karabinu 20 nábojů, na kulomet jeden pás. … Proviantní důstojník vezme dvě ruské kuchyně pro celý pluk … kuchyně vaří po cestě. … Velitelé eskadron se postarají, aby co největší počet mužstva se účastnil tohoto cvičení. Veškeré kanceláře se uzavřou a mužstvo se připojí k pomocné četě. Tohoto cvičení se účastní velitel 2. jezdecké brigády….“             

„Zítra dne 17. srpna 1925 provede pluk cvičení ve vzájemnosti. Účel cvičení je postavení, boj a ústup polních stráží jedné výzvědné strany a útok strany druhé … Velitelem strany červené kapitán Pistorius (44, velitel strany modré kapitán Venzara … Sedlání lehké na karabinu 10 nábojů, na kulomet jeden pás.“

O dva dny později proběhlo cvičení zdravotní služby v terénu, příslušní příslušníci pluku se přidali k pěšímu pluku 6.          

Závěrečné cvičení proběhlo koncem srpna na jižní Moravě, k povolanému záložnímu mužstvu proběhlo i „narukování koní na cvičení ze soukromého užívání“.

Ve směrnicích závěrečného cvičení se mimo jiné pravilo: „Vystrojte mužstvo tak, aby nebylo při pobytu mimo posádku třeba mnoho oprav. Pro krejčí, obuvníky a sedláře připraví a vezmou sebou náčiní a jen nejpotřebnější správkový materiál, pokud zásoby stačí ohlávky, pochodové řemeny a jezdecké potřeby, které nebudou v posádce potřebovány … Hospodářské správy korouhví vydají z augumentačního skladiště náhradní kola, přední a zadní svítilny a další nezbytný potřebný materiál. Svíčky potřebné k vozům a četové svítilny nakoupí hospodářská správa v nejnutnějším množství ze cvičícího paušálu … Hospodářské správy polních korouhví vezmou sebou menší zásoby oděvu pro případ ztráty.

Závěrečných cvičení, které se budou odbývat v rámci 2. jezdecké brigády v prostoru Kijov – Koryčany – Buchlovice – Bzenec. Ve dnech 24. – 26. srpna cvičení za pochodu ke koncentraci, 27. – 31. cvičení v uvedeném prostoru, 27. srpna oddych koní – cvičí se pěšky, 1. – 2. září přeplavání řeky Moravy u Spitinova s taktickým námětem, 3. – 5. září zpáteční pochod do mírové posádky.

Kromě jezdeckých pluků má jezdecká brigáda přiděleny následující útvary: II. prapor, pěšího pluku 27, I. a II. oddíl 53. dělostřeleckého pluku, eskadronu obrněných aut, jednu pozorovací a jednu stíhací letku Leteckého pluku 2 a druhou jízdní telegrafickou rotu, kterou dodá 2. telegrafický prapor.

Pro závěrečné cvičení je 2. jezdecké brigádě přidělena jedna zdravotní ambulance s potřebným personálem a materiálem … pokud jsou na poli řepka, zelí, brambory, kukuřici neb jiné polní plodiny, jsou překážkou, které v daném okamžiku jsou nepřekonatelné. Vyvarujte se též poškození lesních kultur. Každého velitele činím osobně zodpovědným za způsobené škody … pochoduje se po levé straně silnice, vyhýbá se do leva, předjíždí vpravo.  Na silnici jsou povoleny jen krátké oddechy, přičemž pravá strana zůstává vždy volná. Při všech pochodů, odpočinků a bojových výkonů – vyhledávati kryt proti letadlům. Po dobu pochodu nezdraví pochodující oddíly – jen velitele pro svoji osobu. Pro den odchodu podělte mužstvo modrými atilami, při nedostatku soukenných blůzami barvy khaki, mužstvo vystrojte vesměs červenými kalhotami. Gážisté vezmou pokud možno též červené kalhoty sebou. Pro odchod pluku stanoven polní oděv s polními čepicemi. Přilby na sedle…“                     

„Zítra 24. srpna 1925 přesune se pluk pochodem do Ivanovic (II. korouhev do Chvalkovic), výchozí pozice na závěrečné cvičení 25. srpna 1925. Pluk nastoupí o 6 hodině ranní na plukovním seřadišti. K převzetí plukovního praporu nastoupí stráž a jedna četa 1. eskadrony v 5:50 před strážnicí. Jako praporečníka určuji rotmistra Hálu … jako ubytovatel odjíždí dnes vlakem do Ivanovic nadporučík Bohumil Škorpil. Každá normální, kulometná a pomocná eskadrona určí po dvou mužích jako ubytovatele, kteří odjedou s nadporučíkem Škorpilem …  

Vlastní pluk byl dnes 26. srpna 1926 ubytován: velitelství (ve škole, proviantura ve mlýnu) a I. korouhev v Bohuslavicích, II. korouhev v Bukovanech … pro cvičení používejte nyní letní blůzy, atily řádně vyčistěte. Upozorňuji při boji nositi přilby. Při sesednutí při pěším boji, musí mýt každý na hlavě přilbu. Hlídky vezmou přilbu ihned, jakmile jsou odeslány.

Zítra dne 27. srpna 1925 jest dopoledne pohotovost. Dopoledne čištění koní, výstroje a výzbroje, odpoledne prohlídka koní výstroje a výzbroje veliteli eskadron. Major veteriny Němec prohlídne zítra koně …

Zítra 27. srpna 1925 bude provedena prohlídka terénu (důstojníky) pro cvičení dne 29. srpna 1925 … důstojníci posádky v Bukovanech odjedou tak, aby byli o 8 hodině ranní na pokraji Kijova, mapy, polní kukátka a ostatní rekvizity vezměte sebou. Důstojníci, kteří mají sebou anglická sedla, mohou tato k obhlídce použít.

Není–li možno pro nedostatek míst umístit všechny koně ve stájích nebo podobných objektech, pak ponechte raději část koní venku. Je to lépe než vtěsnati koně příliš dohromady, čímž dochází k různým poraněním a různým nehodám. Stal se již případ, že kůň 3. eskadrony musel býti pro zranění utracen.

Poručík Novák provede zítra 27. srpna 1925 vyškolení mužstva v používání šrapnelových raket a dýmovnic v Bohuslavicích. K tomuto účelu se od každé normální eskadrony shromáždí jeden poddůstojník a 3 muži mužstva o 14 hodině u velitelství pluku.

Zjistil jsem, že při vydávání stravy z polních kuchyní panuje velký nepořádek …

Nedostatky zjištěné při cvičení (z 27. srpna 1925 velitelem pluku) : Zjistil jsem, že mnozí důstojníci a vojíni za pěšího boje nenosí přilbice na hlavě, ale v ruce. Zakazuji tento nešvar, který podrývá kázeň … ačkoli jsem mnohokráte upozornil na možnosti využití krytí terénu, vidím stále, že oddíly lpějí úzkostlivě na silnicích a cestách. Ven do terénu při všemožném se vyvarování polních škod. Viděl jsem oddíl vedený důstojníkem, který ležel 100 kroků od nepřítele v nepřátelské palbě v zástupu v silničním příkopu, aniž by palbu opakoval … za boje některé oddíly nerespektují palbu a postupují velice rychle. Všem je dobře známo, že palba lehkých kulometů je znázorněna žlutým praporkem. V palbě nepřátelských kulometů nelze postupovat v celých houfech a řetězech. Skoro všichni důstojníci mají válečné zkušenosti, využijte jich také při mírových cvičeních … první den cvičení byly všechny trény maskovány, dnes jsem viděl všechny trény bez maskování. Dané rozkazy nemají platnost jen pro první den cvičení, ale po celou dobu cvičení …

Předávání rozkazů nefunguje. Včera byl vydán rozkaz, že modrá čára nesmí překročiti jistou čáru, tento rozkaz uvízl již u prvního důstojníka … bylo mi hlášeno, že byl telefonní drát včera během cvičení důstojníkem několikráte přerušen. Jedná se přitom o nový drát, který je ve zkoušení a na jehož konzervování byl hospodářskou zprávou vydán zvláštní důraz. Takových, nepřátelských činů, nelze v míru trpěti … chcete – li přerušit telegrafní vedení, zrušte vedení na místech kde je drát navázán … telefonní ústředny neví kde je velitel brigády … chování jednotlivců v palebné čáře je mnohdy přímo směšné. Střelec sedí na silnici, na nepříteli obrácené straně, aniž by využil silničního příkopu a kolem se procházejí důstojníci a rotmistři a nikdo ho na nemožnost takového počínání neupozorní … zkrátka dějí se věci, svědčící o pramalé pozornosti a pochopení nižších velitelů …“

Popis cvičení v plukovním rozkaze z 28. srpna 1925: „Dnešní cvičení bylo velmi zdařilé, až některé malé chyby jako, že čety neužívají některých úseků v hodných ke klusání, jakož i spojky stále, jakmile vidí část před sebou, která je již v rovině klusat, klusají též i s příkrého kopce. Pravý jezdec má rád svého koně, šetří ho a ulehčí mu kde může, povolí mu podbřišník bylo–li sesednuto k palbě, při příležitosti ho též napojí. Koně sesednutého předvoje nebyly kryty, teprve až jsem je musel upozornit, že 10 kroků mají stromořadí.

Hlídky tentokráte pracovaly velmi dobře a přesně, takže v 9:30 jsem měl jasný přehled o nepřátelské situaci. Spojení bylo velmi dobré. Obchvatná skupina velmi dobře zasáhla do pravého boku nepřítele. Velmi těžký a namáhavý útok na trianglitační bod 387 provedly 2. kulometná eskadrona, 4. eskadrona a část 2. eskadrony velmi dobře.

Upozorňuji na to, že hlásný od pátrací hlídky jedoucí s hlášením, patří mne a setkáli se na cestě s pochodujícím předvojem, musí na sebe upozornit, zvednutím ruky a voláním jména toho jemuž hlášení nese a poviností velitele předvoje je, aby si to to hlášení přečetl, by byl zavčas orientován o situaci v předu. Doufám že i tyto nedostatky zmizí.

S včerejším rozkazem byli, rozděleny programy brigádních dostihů …na tento program upozorňuji štábního kapitána Bilíka a kapitána Fialku jako výkonné funkcionáře při dostizích … dne 29. srpna 1925 po cvičení odjedou veškeří závodníci vyjma důstojníků se závodními koňmi do Bzence … rotmistr Gajda převezme velení nad nimi a koňmi … stravování provede II. korouhev jezdeckého pluku 7. … veškeří závodníci shromáždí se 30. srpna 1925 v 10:00 v otevřené jízdárně v kasárnách ve Bzenci … důstojníci závodí na civilním sedle, poddůstojníci a mužstvo na vojenském sedle lehce sedlaném.

Při cvičení dne 29. srpna 1925 velí straně modré plukovník Kampf, straně červené velitel II./27 praporu. Cvičení bude přítomen zemský vojenský velitel generál Podhajský, který přijede dnes kolem 18 hodiny do Bzence. Jako rozhodčí u strany modré určuje se proto cvičení plukovník Melzar velitel jezdeckého pluku 6., a plukovník Hájek velitel dělostřeleckého pluku 53., u strany červené plukovník Pleskacz velitel jezdeckého pluku 7. … zítra po skončení bude pluk velitelství, pomocná eskadrona a I. korouhev v Domaníně a II. korouhev v Písku … ubytovatelé vezmou na levé nadloktí bílé pásky … pro zítřejší cvičení polní úbor, atily nabalené s pláštěm, jednodenní oves … připomínám, aby trén pochodoval v největším pořádku a aby byl patřičně maskován … povoluji gážistů i mužstvu na dostizích ve Bzenci pokud to služba (ošetřování koní) dovolí …

Při cvičení dne 31. srpna 1925 velím modré straně já. Straně červené štábní kapitán Bilík velitel polní I. korouhve … po čas pochodu nařídí vzetí bílých ramenních pásek … rozhodčí u strany modré jest plukovník Melzer a plukovník Hájek u strany červené plukovník Pleskazc. Při dnešním pochodu zpozoroval jsem, že trén II. polní korouhve nebyl řádně maskován … velitel korouhve (štábní kapitán Sedláček) zjistí proč se tak nestalo …

Podle hlášení hospodářské správy I. korouhve v Bohuslavicích byly v ubytovacím rajónu pomocné korouhve v domě pana Medřického č. 175 komisionálně zjištěny následující škody: 1. plynová kamna byla svévolně zmáčknuta, téměř zničena, způsobená škoda 11 Kč, 2. u dveří stáje byla deska uzavírající se závěsy utržena, způsobená škoda 4 Kč, 3. plot ve stodole vytržen ze zdi, způsobená škoda 4 Kč, celkem 19 Kč … velitel pomocné eskadrony vyšetří viníky …

Zítra dne 1. září provede velitel generál Kukula 2. jezdecké brigády přehlídku brigády v ohbí Moravy, severně od Spytihněva … velitel II. korouhve pochoduje z Kudlovic tak, aby přibil o 8 hodině … i s kuchaři, aby korouhev mohla po skončení přehlídky a defilování menážovati … úbor: červené kalhoty, atily, sedlo nabalené ovšem a pláštěm, přilby na torbách. Přikrývky nechte v ubikacích … po skončení přehlídky budou jízdní pluky cvičit přeplavání vodních toků … jezdecký pluk 7 11 – 13 hodin, jezdecký pluk 6 13 – 15 hodin, jezdecký pluk 2 15 – 17 hodin … zítra 2. září 1925 odpoledne zamýšlím s důstojníky pluku a absolventy školy pro důstojníky v záloze podniknouti exkurzy do Napajedel. K návštěvě ústavu pro chov plnokrevníků. Dnem 2. září velitel 2. jezdecké brigády ukončuje cvičení a 3. září 1925 nařizuje odchod oddílů do domovských posádek …

Pluk přibil do Olomouce 3. září 1925 odpoledne po 60 km pochodu (od 5:30 ráno) ze Spytihněva do Olomouce. „Gažisté kteří zamýšlí vybrat si dovolenou, nahlásí do zítra 4. září 1925 přímo velitelství pluku délku dovolenou, místa a nástup dovolené. Upozorňuji, že gážistům velitelům čet po 1. říjnu 1925 neudělím dovolenou, nýbrž až na vánoce.“

Poddůstojnická škola počala toho roku 16. listopadu, účastnilo se 60 frekventantů.

V polovině dvacátých let začalo nové vyzbrojování a vystrojování vojska. U Jezdeckého pluku 2 to začalo změnou na postu velitele 2. Jezdecké brigády dne 1. září 1925, kdy byl podle nařízení MNO jmenován do čela brigády plukovník Václav Stluka (45, dosavadní velitel Klatovského Jezdeckého pluku 4.

Také pluk dostal do výzbroje nové služební pistole vzor 22 (46. pro důstojníky, rotmistry a specialisty (střelce z kulometu …).

V listopadu 1925 obdržel pluk nové sedla pro jezdectvo vzor 25, zatím však jen pro důstojníky. Ty byly vyrobeny z vepřovice. Pro mužstvo se vyráběly z hovězí kůže a pluk je měl začít přijímat v prosinci 1925. Byly vyráběny u tří firem a k 1. říjnu 1925 se měl na MNO poslat posudek. K sedlům byla vydávána též nová houně 160x190 cm. Pro důstojníky černá, pro mužstvo hnědá.

V roce 1926 pokračovalo přezbrojování pluku. V březnu 1926 pluk obdržel 14 nových těžkých kulometů vzor 7/24 za postarší 7/12 z hlavního zbrojního skladu v Praze (47. Staré obratem posílá zpět.

Po závěrečných cvičení v roce 1926 proběhlo u pluku přezbrojení novou puškou vzor 23 a 24 (48, která nahradila několik dosavadních modelů válečných pušek. Do té doby používal pluk převážně karabiny pro jezdectvo Mannlicher M. 1895 ráže 8 mm (49.

Ještě však v roce 1934 se občas – nedostávajících se pušek vz. 24 k výcviku používali karabiny pro jezdectvo Mannlicher M. 1895. „Správce augmentační skladu zbroje vydá 8. října 1934 1. až 5. eskadroně po 21 karabinách vz. 95 s bodáky. Těmito karabinami vyzbrojí eskadrony pouze staré mužstvo … pro kuchaře, písaře, kočí, podkováře atd. Stráže a pohotovosti eskadrony musí býti vyzbrojeni vždy pouze puškou vz. 24.

Od roku 1926 má být též u každé čety normální eskadrony, vycvičeni dva muži v ženijní – zákopnické službě tedy 36 mužů. Tito muži spolu s jedním důstojníkem byli každoročně (květen, červen) posílání na měsíční zákopnický výcvik u Ženijního pluku 2 v Kroměříži.  

Závěrečná cvičení toho roku proběhla od 23. srpna do 4. září 1926 mezi Olomoucí, Prostějovem a Přerovem. Nejprve v sestavě 2. jezdecké brigády, pak v sestavě kombinované brigády kdy partnerem byla  13. pěší brigáda a nakonec v sestavě 7. pěší divize. Pro podporu cvičení byla k dispozici jedna pozorovací a jedna stíhací letka Leteckého pluku 2 z Olomouce.

Závěrečná cvičení roku 1927 proběhla od 23. srpna V neznámém lesní terénu do 3. září mezi Olomoucí a Opavou. Nejprve v sestavě 2. jezdecké brigády, pak v sestavě 8. pěší divize.

Od 15. do 24. srpna 1928 se konalo brigádní cvičení, které řídil nový velitel 2. jezdecké brigády generál Josef Vamberský (51. Cvičilo se v prostoru mezi Prostějovem, kde započalo a Opavou. Brigáda cvičila proti sobě, červené představoval Jezdecký pluk 7 pod velením plukovníka Jaksche. Modré tvořil Jezdecký pluk 2 a 6, kterým velel mu plukovník Hrček. Cvičení byl přítomen zemský vojenský velitel generál Sergej Vojcechovský (52. Jezdecký pluk 6 měl 24. srpna 1928 v prostoru Schlakau–Otice, kde byl ubytován problém s obyvatelstvem německé národnosti. To je odmítlo ubytovat a muselo zakročit četnictvo. Kde 26. srpna 1928 započaly závěrečné armádní cvičení. Jezdecká brigáda cvičila ve svazku s 8. pěší divizí, prováděla ochranu boku vlastní armády (protivník 7. pěší divize). O pár dní později (4. – 7. září 1928) takto podporovala 6. divizi. Na závěr cvičení brigáda útočila do týlu nepřátelské armády. Cvičení skončilo 7. září 1928. Pluk jen na přesunech  najel na 600 km.

Na závěrečná cvičení byl pluku, respektive 2. jezdecké brigádě zapůjčen pojízdný holubník, po skončení závěrečných cvičení byl holubník dopraven k Jezdeckému pluku 7 v Hodoníně.

Z ustanovení cvičení: Organizace terénu bude jen naznačována, a to zemní práce jen do hloubky cca. 20cm … steč budiž bezpodmínečně zastavena, jakmile se soupeři přiblíží na 50m  a setrvá do rozhodnutí rozhodčího … palba bude zastavena, přiblíží – li se soupeř na 100m … pro divizní závěrečné cvičení bude etablována polní pekárna, kromě chleba bude obstarávati výdej masa, kávových konzerv, masových konzerv, ovsa a sena … z nařízení velitelství 8. pěší divize přiznán přídavek ke stravní dávce na muže a den, ve výměře dvou kávových konzerv po 20g a 50 halířů … příslušný přídavek vyplaťte mužstvu od 26. – 29. srpna … 6. září 1928 byla při závěrečných cvičená byl, zabit osobní kůň poručíka Hrubého Enata, lokomotivou projíždějícího vlaku u stanice Opatov u Litomyšle. Zbytky koně byli zakopány … hradlař jež nehodu zavinil, že nezavřel na přejezdu závory …
 

O rok později v roce 1929 probíhalo brigádní cvičení u Kroměříže a Brna (od 18. srpna 1929) a závěrečné cvičení s 8. pěší divizí (od 23. srpna 1929 – podle jiných zdrojů od 26. do 29. srpna 1929) se účastnil i prezident republiky (28. a 29. srpna 1929) a vojenští attache několika států (včetně Francie, Jugoslávie a Rumunska). Nejvýznamnějším hostem byl však francouzský maršál Philippe Henri Pétain (53.

Maršál Pétain s doprovodem (generál Emile Hellé (54, podplukovník Molinie (55) přijel do Československa 24. srpna 1929, kdy byl slavnostně přivítán na pražském nádraží. Do Kroměříže francouzská vojenská delegace dorazila 27. srpna okolo 15. hodiny doprovázená nejvyššími československými vojenskými představiteli (generální inspektor generál Alois Podhajský (56 a náčelník Hlavního štábu generál Jan Syrový (57. Na kroměřížském náměstí maršála Pétain přivítal vrchní komisař Cidlík a starosta Jedlička (58, v arcibiskupském zámku arcibiskup Leopold Prečan (59. Druhý den přijal v modrém salónu kroměřížského zámku francouzskou vojenskou delegaci prezident T. G. Masaryk. Po slavnostním obědě ve sněmovním sále zámku (účastnili se ho všichni zahraniční hosté) se teprve odpoledne odhodlali, shlédnout vojenské manévry. Na vojenské pozorovatelně na ně čekal ředitel manévrů generál Vojcechovský. Námětem cvičení byl úspěšný postup útočící armády z jihu Moravy na sever, který měla druhá armáda zastavit a po soustředění sil provést protiútok a zatlačit protivníka zpět. Manévrů se účastnily tři pěší divize, 2. jezdecká brigáda, těžká dělostřelecká brigáda (32 000 mužů, 5 000 koní) a letectvo se 120 letouny

Další den 29. srpna 1929 sledovaly manévry již od dopoledne, večer se konal lampionový průvod v Kroměříži a slavnostní večeře v Podzámecké zahradě. Dne 30. srpna 1929 se maršál Pétain zúčastnil závěrečného rozboru manévrů. Při této příležitosti vyznamenal ředitele manévrů generála Vojcechovského a náčelníka jeho štábu plukovníka Doležala řádem Čestné legie. Ve 14 hodin pak společně s prezidentem Masarykem sledoval závěrečnou vojenskou přehlídku v prostoru Srnov – Vlčí Doly – Věžky. Slavnostní přehlídky se účastnilo více jak 25 000 mužů.

Kroměříž opustila delegace 31. srpna 1929 ráno, zamířila do Brna a poté na východní Slovensko. Odpoledne 3. září 1929 delegace opustila v Bratislavě republiku a přes Vídeň se vrátila do Francie.

Maršál Pétain zaslal předsedovi vlády Františku Udržalovi (61 děkovný telegram: „Opouštěje půdu Československé republiky, chci vám poděkovat za laskavé přijetí, jehož se mi zde dostalo. Projevy sympatií, kterým jsem se těšil nejen ze strany úřadů, nýbrž i obyvatelstva, mne velmi dojaly. Závěrečná vojenská cvičení umožnila mi odhadnout vynikající vlastnosti vaší krásné armády. Ze své cesty odnáším si nezapomenutelné vzpomínky.“

Od 3. září 1929 byl MNO stanoven jednotný vzor standarty pro jezdecké pluky – velikost a jedna strana se státními symboly. Druha strana byla pro pluky individuální s číslem jednotky a heslem, popřípadě vlastním vyobrazením, ale schváleným na MNO.

Na přelomu let 1928–29 obdržel pluk první lehké kulomety Z. B. vz. 26 (62 pro jezdecká družstva čet. Nahradily do té doby používané francouzské lehké kulomety FM 15.

V roce 1933 velitel pluku vydal nařízení ohledně zásobníků: „Poněvadž péra zásobníků pro kulomety vz. 26, jsou – li trvale naplněny, se zeslabují a tím poškozují, nařizuji, aby zásobníky, které byli svého času naplněny pro asistenční oddíl, byly ihned vyprázdněny a naplněny v případě nástupu asistenčního oddílu.

Zásobníky kulometů vz. 26 určené pro pohotovost, naplňujte před nástupem pohotovosti do služby a po ukončení služby tyto ihned vyprázdněte.

Všechno musí být, ale tak připraveno, aby zásobníky v případě potřeby v nejkratší době naplněny.“

V lednu 1930 byly pluku přiděleny improvizované koňské masky, rozdány eskadronám a tyto započnou s výcvikem ihned. V příštím programu výcviku zařaďte, vždy nejméně 2 hodiny týdně na výcvik s maskou … (63.

Začátkem března 1930 v rámci oslav jubilejních 80tých narozenin prezidenta republiky T. G. Masaryka, proběhly slavnostní proslovy, divadelní představení a hudební představení. Na závěr oslav 7. března 1930 přehlídka útvarů posádky Olomouce v barákovém táboře na Novém světě. Pluk nastoupil na přehlídku koňmo, mužstvo ve vycházkových uniformách se sumkami, puškou bodákem a šavlí na sedle a gážisté taktéž vycházkové uniformě s šavlí.

Dne 27. února 1930 se slavnostní večeři na Pražském hradě pořádanou prezidentem republiky účastní od pluku rotmistr Adolf Brát příslušník 2. eskadrony.

Také byla pro potřeby výcviku 31. března 1930 zřízena radiočeta 2. Jezdecké brigády u pluku. Radiové stanice byly poslány od  Jezdeckých pluků 6 a 7. Radiočeta byla zrušena 30. června 1930.

Od 2. do 8. srpna proběhlo neoficiální brigádní cvičení v protivzdušné obraně, kdy Jezdecký pluk 2 představoval samotnou Jezdeckou brigádu a jeho korouhve dva jezdecké pluku na straně červených. Jezdecký pluk 6 představoval protivníka. Dále byl pluku přidělen Dělostřelecký oddíl I/53, cyklistická eskadrona 2, jezdecká telegrafní rota 2, četa obrněných automobilů a tři štábní vozidla.

Cvičení bylo zahájeno 4. srpna ve 3 hodiny ráno. Ukončeno 7. srpna 1930 v poledne.

Na brigádní a závěrečné cvičení se pluk 23. srpna 1930 přesul do oblasti Prostějova. Samotný pluk byl ubytován na Palackého třídě v chlapecké škole Františka Palackého. Pluku po skončení brigádního cvičení od 27. srpna 1930 při závěrečném (divizním) cvičení pluku a podřízeným jednotkám velí velitel Vojenského jezdeckého učiliště plukovník generálního štábu Jaroslav Eminger (64 – velitel Velitelství 1. Závěrečné cvičení bylo ukončeno 2. září 1930 v okolí Olešné. Pluk do Olomouce se vrací 3. září 1930. Na tato cvičení měl pluk na eskadronu přiděleno 4 800 cvičných nábojů vz 23 pro pušku, na lehký kulomet vz 26 1 200 nábojů vz 24 a 2 400 nábojů vz 24 pro kulomet vz 7/24.

Cvičení řídil generál Josef Vamberský, jezdecké brigádě velel plukovník Ludvík Melzer (65 velitel Jezdeckého pluku 6.

Na brigádní a závěrečné cvičení v roce 1931 se pluk 17. a 18. srpna přesul do oblasti Vyškova. Svazek brigády na brigádní cvičení byl posílen o Hraničářský prapor 3.

Do konce února 1932 proběhly, tři posádkové cvičení s ranním poplachem. Za pluk se jí účastní jedna Válečná korouhev (2 jízdní eskadrony o 4 četách, 6 družstev těžkých kulometů, spojovací a radiočeta) s municí 20 nábojů pro pušku, 50 pro lehký kulomet a 1 pás nábojů pro těžký kulomet.

Probíhají též takzvané meziposádkové cvičení, kde jsou části pluku (eskadrony, čety nebo jen družstva) posílány plnit průzkumné – pátrací mise. Velitelství pěšího pluku 8 Slezkého zaslalo následující pochvalní uznání: „Skupina plukovních pátračů Vašeho pluku pod velením četaře délesloužícího Zdeňka Polážka, která byla pěšímu pluku 8 přidělena od 12. do 24. srpna tohoto roku velice dobře osvědčila, všichni příslušníci se jak ve službě, tak mimo službu vzorně chovali. Vyslovuji jim svoje pochvalné uznání. Velitel pluku plukovník Rýdl.

Plukovní cvičení probíhají na konci července a v srpnu. Například v červenci v roce 1932 bylo provedeno s Jezdeckým plukem 6 cvičení v táboření, nakládce po železnici a denní přesuny spojené s přechody řek. A 12. a 13. srpna 1932 proběhlo denní a noční cvičení s pěchotou, dělostřelectvem a letectvem v dotyku a průzkumu nepřítel ukončeným druhým dnem násilným překročením řeky Moravy.

Koncem srpna 1932 proběhly dosud největší jezdecké manévry u Humpolce, kde 2. jezdecká brigáda stala proti 1. jezdecké brigádě. Každá byla doplněna praporem pěchoty, dělostřeleckým oddílem a rotou obrněných aut. Ve vzduchu brigády podporovalo letectvo.

Tohoto roku bylo upuštěno od závěrečných cvičení. Důvodem byla celosvětová hospodářská krize, která dopadla na Československo a naší Brannou moc až nyní. Doba výcviku se zkrátila tento rok z 18 na 14 měsíců, poklesla výměra střeliva, obnova výzbroje, výstroje a dalšího vybavení pluku. Státním zaměstnancům, kam patřili i důstojníci, rotmistři a vojáci z povolání, byla o 10% snížena mzda.

Dalším úsporným opatřením cvičících jednotek, kde to bylo možné, se při dotyku – kontaktu s nepřítelem, používaly pušky. Jedna rána za sebou – značí pušku, dvě rány za sebou – značí lehký kulomet a tři rány za sebou – značí těžký kulomet.

Dne 4. dubna 1933 byla uveřejněna změna na postu velitele pluku: „Ustanoven byl dnem 10. dubna 1933 plukovník Hynek Hrček Jezdeckého pluku 2, velitelem Jezdeckého pluku 10.

Plukovník Hejný Vilém (66 Jezdeckého pluku 10, velitelem Jezdeckého pluku 2 a zároveň k němu přemístěn.

K rozloučení velitele pluku s plukem nastoupí pluk v sobotu 8. dubna 1933 v 9 hodin … bude uspořádán večírek na rozloučenou, ke kterému se všichni důstojníci pluku i s dámami zvou. Začátek ve 20 hodin

V tomto období pluku velí podplukovník Gustav Viktorin (67. Plukovník jezdectva Vilém Hejný se velení ujímá až 28. dubna 1933.

„Z rozkazu zemského velitelství v Brně představí zástupce velitel pluk veliteli pluku Plukovníku Vilému Zdenku Hejnému. Jezdecký pluk nastoupí k představení pluku 10. května 1933 na vykázaném místě na Envelepě. … V 9 hodin provede zástupce velitele přehlídku celého pluku, přičemž trubači troubí slavnostní pochod (kteří jsou na bělouších). Na znamení podplukovníka Gustava Viktorina přestanou trubači troubiti, načež zástupce pozdraví pluk a předá jej s proslovem novému veliteli. Plukovní Vilém Hejný po převzetí provolá Nazdar, což celý pluk na znamení šavlí zástupce velitele opakuje. Po převzetí pluku  bude proveden slavnostní pochod po třídě Karla IV., směrem k posádkovému velitelství pod velení podplukovníka Gustava Viktorina. Po provedení slavnostního pochodu navrátí se pluk do kasáren třídou Československých legií. Po příchodu do kasáren dají velitelé mužstvu volno, s vycházkou do města po 17 hodině.“

V květnu 1933 započal zpravodajský kurs spojený s pozorovatelským kurzem rojů eskadron a SPO (68. Kurs potrvá do začátku výcviku pluku 6. srpna 1933. Celkem se jednalo 42 vojáků a poddůstojníků, vybírat se měli z lesníků, rolníků, inteligentnějších jedinců, nejlépe absolventů poddůstojnické školy.

Na počátku května 1933 byla opětovně pro potřebu cvičení zřízena radiočeta 2. jezdecké brigády z rádio družstev jezdeckých pluků 2., 6., 7. a dělostřeleckého oddílu 82 (69. Velení se ujímá kapitán František Klara velitel pomocné eskadrony. „Aby bylo plně využito spojovacích prostředků, nařizuji co nejčastěji prováděti praktickou spolupráci při cvičení a to ne teprve v rámci pluku, nýbrž při každé příležitosti i v rámci korouhví a eskadron.

Žádné cvičení nesmí býti prováděno bez účasti orgánů spojení, nejde jen o spojení drátová, nýbrž o uskutečnění spojení malých jednotek. Je také třeba co nejčastěji při cvičení používat telegrafie, aby se jejich užívání vžilo, a aby při větších cvičení nic neselhalo. Velitelé korouhví, respektive eskadron si vyžádají pro každé cvičení eskadroně proti eskadroně, všechny spojovací prostředky, účelné pro druh cvičení od spojovacího důstojníka.“

V květnu 1933 proběhlo cvičení v nakládání a vykládání koní na vagóny v úplné výstroji a výzbroji.

Dne 22. května odpoledne a 23. května dopoledne 1933 bude provedeno skupinové meziposádkové cvičení v přibližování, navázání dotyku pod mým velením (velitel pluku) s ředitelem rozhodčí služby Františkem Bilíkem, jehož se účastní na straně modré kombinovaná korouhev od našeho pluku a 2 baterie dělostřeleckého oddílu 82 (velitele oddílu a baterií určí velitel dělostřeleckého oddílu 82) pod velením podplukovníka Felixe Koschina. Spojovací a radiodružstvo dodá pomocná eskadrona. Kompletní polní ustroj s jednou dávkou krmení, bez ovsa s 5 cvičnými náboji na pušku, 20 do lehkého kulometu a 50 do těžkého. Z cvičných důvodů znamená jedna vypálená rána 10 ran. Šéflékař pluk funguje jako lékař kombinované korouhve.

Odchod na cvičení nařídí velitel strany modré. Na menší vzdálenost než 120 m nesmí být stříleno. Proviantní důstojník v dohodě s velitelem modré strany, postará se o to, aby mužstvo obdrželo teplou kávu k snídani a oběd.

Rozprava se bude konat na místě, odkud možno sledovati věc, která je předmětem kritiky. Eskadronní trubači každý troubený signál ihned převezmou. Proto mají velitelé eskadron neustále u sebe a nepoužívají je jako držiče koní někde vzadu. Vyvarujte se polních škod.

Podobné cvičení proběhlo 27. června a 7. července 1933. To druhé za asistence pozorovacího letadla Š – 328 z Leteckého pluku 2 z Olomouce (71.

Vojenská plovárna na Envelopě se začala stavět 10. května 1933

V květnu  1933 bylo hlášeno veliteli pluku: Od doby, kdy gážisté mají nařízeno nositi pistole ve službě, vyskytují se u pistolí nápadně často poruch zaviněné neodborným zacházením.

Po ukončení zákopnického výcviku u Ženijního pluku 2 v Kroměříži, bude u Jezdeckého pluku 7 v Hodoníně do 5. srpna 1933 utvořen oddíl koňmo k výcviku přeplavání řeky. Kapitán Rudolf Čánský spolu s 10 muži se s Kroměříže do Hodonína dopraví drahou 23. července 1933. Jeho zástupce rotmistr Jaroslav Hajdušek se vrátí 22. července 1933 s 6 muži do Olomouce, kde převezme dalších 7 mužů s 26 koňmi a odjede 23. července ráno dvoudenním  pěším pochodem do Hodonína.

Četa se vrátila k pluku až 8. srpna 1933.

Dne 25. července 1933 bude provedeno cvičení boj v lese celého pluku. Na straně modré I. korouhev – velitel  podplukovník František Bilík se spojovacím družstvem a šéflékařem organizující zdravotnickou službu v předepsané síle a s předepsanou výstrojí. Na straně červen II. korouhev – velitel  major Alois Špeta se spojovacím družstvem.

Dne 31. července provedeno bude 4. meziposádkové cvičení s II. korouhví Jezdeckého pluku 6 a 1 baterií 82 oddílu v pronásledování. Na straně modré bude Jezdecký pluk 2 o 3 normálních eskadronách a jedné kulometné a 1 baterií 82 oddílu. Spojovací a rádio družstvo dodá pomocná eskadrona. Šéflékař ve své funkci. Organizuje zdravotnickou službu u jednotlivých eskadron v předepsané síle a s předepsaným zdravotnickým materiálem.

Dne 1. srpna 1933 přijede od dělostřeleckého oddílu 82 1 baterie a 1 četa dělostřelectva za účelem cvičení. Tato baterie a četa bude v jezdeckých kasárnách ubytována následovně: Gážisté budou ubytováni v hotelu Palace. Koně v počtu asi 75 budou přes noc postaveni za jízdárnami 4. a 5. eskadrony. Mužstvo bude ubytováno v tělocvičně pluku, ke kterému účelu dodá 2. eskadrona slámu, kterou si 2. srpna vezme zpět. Děla a povozy umístí se na cestu vedoucí ke kryté jízdárně. Dozorčí důstojnické kanceláře zařídí toto ubytování při příchodu dělostřeleckého oddílu do Olomouce.

Při plukovní polním cvičení – 9. a 10. srpna bylo použito 3 převozných kuchyní otočných vz. 08 z augmentačních zásob. Použití povolilo velitelství Jezdecké brigády. Vydání převozných kuchyní budiž provedeno přesně podle směrnic … Správce augmentačního skladu se upozorňuje, že těchto převozných kuchyní bude též použito při cvičení 30. a 31. srpna 1933.

Při brigádním cvičení ve dnech od 25. do 31. srpna 1933 bylo nakonec povoleno použít 4 převozných kuchyní otočných vz. 08 a 4 převozných kuchyní velkých vz. 09 – k převozným kuchyním velkým vz. 09 přidělují se niklové kotle. Přibližný počet stravovaných u pluku bude 740 (z tooto počtu je cca. 370 mužů povolaných záloh).

Dne 11. tohoto měsíce bude provedeno cvičení proti pěchotě. Stranu červenou tvoří Jezdecký pluk 2, velitel strany podplukovník František Bilík.

Dne 14. 8. – cvičení pluku proti značkaři (nepřítel je značen praporky).

Dne 15. 8. – svátek

Dne 16. 8. – cvičení s pěchotou I. praporu 6, pěchota provádí ústupový manévr, jezdecký pluk pronásleduje

Dne 17. 8. – cvičení v přeplavání vodních toků

Dne 18. 8. – zaměstnání v kasárnách, nástup záložníků a záložních koní

Dne 19. 8. – Neředínské cvičiště – výcvik v jízdě na koni,

Dne 17. srpna bude proveden výcvik v přeplavání vodních toků. K tomu nařizuji: kapitán Rudolf Čánský vyhledá příhodné místo na řece Moravě, kde bude možno provésti technické přeplavání celého pluku bez zvláštních polních škod. Určené místo hlásí do 12. tohoto měsíce velení pluku, kde obdrží instrukce o způsobu provedení přeplavání. V den přeplavání bude kapitán Rudolf Čánský jako technický poradce řídícího cvičení. K dispozici má celou zákopnickou četu. Dále postará se kapitán Čánský o vypůjčení záchranných prostředků – loďky s celou výstrojí – u pěšího pluku 6. Záchranné prostředky nechá dovésti na místo určené k přeplavání a organizuje záchrannou službu.

Dne 17. tohoto měsíce bude překročení vodních toků provedeno u silničního mostu Drahlov – Čertoryje.

1. Podle plavoucí lávky žebřinové

2. Pomocí loďky se dvěma koňmi

3. Pomocí loďky se čryřmi koňmi

4. Plování koně s jezdcem

5. Plování koní v houfech za dobře plavoucím koněm vedeným

6. Plování koní v plné výstroji

I. kohorta dorazí na místo v 7 hodin, druhá v 10 hodin.

Kapitán Rudolf Čánský vyzvedne dne 16. tohoto měsíce dopoledne v hlavním ženijním skladu nutné vazačky a lana. U pěšího pluku 6 dvě loďky s celou výbavou – nutný nouzový materiál, a od vlastních eskadron žebřiny ke stavbě lávky. Tyto prostředky nechá převésti na místo cvičení žebřinovými vozy dne 16. odpoledne. Tyto žebřinové vozy dodá každá eskadrona. Sraz těchto vozů na dvoře II. korouhve ve 14. hodin.  Jednodenní oves sebou. Pro kočí stravování jak zákopnická četa – večeři vydá proviantní důstojník, 17. tohoto měsíce vydejte tomu tu mužstvu relutu na stravu (72. Téhož dne dostaví plavoucí lávku žebřinovou. Zákopnickou četu ponechá na místě.

Řídícím cvičení pro každou korouhev je její velitel. Technickým poradcem u obou korouhví jest kapitán Čánský, jenž organizuje záchrannou službu a jehož nařízení v tomto směru  budiž bezpodmínečně dodržována. Cvičení se zúčastní pro každou eskadronu podkovář a šéflékař pluku se zdravotní hlídkou.

Eskadrony poučí mužstvo jak připravit otěže ku přeplavání. Otěže pákové přetáhnou se na temeni hlavy náhlavkem a zauzlí se, podbradní řetízek uschová jezdec.

Jako pomocníky a instruktory též má k dispozici rotmistra Jaroslava Hajduška, četaře absolventa Duška a délesloužící četaře Hanzlíka a Janíčka.

Pro závěrečné cvičení ve dnech 24. srpna až 1. září 1933 byla k pluku podle rozkazu 2. jezdecké brigády přidělena četa OA (obrněných automobilů) – PA II (73, složená z 3 OA – PA II, motocyklem s přívěsem a 1 nákladním autem.

Každé eskadroně byla přidělena dvojčlená zdravotní hlídka s držičem koní, kterého dodala eskadrona.

Podle výnosu MNO 4624 – I/2 oddělení dnem 15. září 1933 byla zrušena druhá kulometná eskadrona – 6. eskadrona. Stávající kulometná eskadrona byla podřízena velení pluku. Korouhve nadále budou mít dvě normální eskadrony, I. korouhev 1. a 2., II. korouhev 4. a 5. Eskadrony II. korouhve se současně přečíslují z 3. a 4. na 4. a 5. Kulometná eskadrona č. 5 se přečísluje na 3. a 6. kulometná eskadrona se ruší.

Podle výnosu MNO 4624 – I/2 oddělení bude 6. eskadrona zrušena dnem 15. září 1933. Zařazení důstojníku, rotmistrů a délesloužících poddůstojníků, mužstva a koní bude uveřejněno později. Krom koní ostatní materiál – oděv, strůj, zbraně, střelivo, kulomety, lůžkoviny, ženijní vystroj, kancelářské vybavení a vozatajský materiál odvede 6. eskadrona do augmentačního skladu. 

MNO také k 15. září 1933 ruší stavovskou skupinu důstojníků vozatajstva a převádí je do skupiny důstojníků jezdectva. Do té doby samostatné vozatajské prapory (74 přetransformuje na vozatajské eskadrony a přiděluje je k Jezdeckému pluku. V rámci Jezdeckého pluku 2 se to týká vozatajských praporů 2. a 3. Ty jsou zrušeny a ustanoveny jako vozatajské eskadrony 7. a 8., které od 15. září 1933 spadají pod Jezdecký pluk 2, Vozatajské eskadroně 7. velí štábní kapitán vozatajstva – jezdectva Jaroslav Blavice. Vozatajské eskadroně 8. štábní kapitán vozatajstva – jezdectva Jan Frank. Pluku také byla odebrána cyklistická eskadrona č. 2, která byla součástí pluku od roku 1922.

Prozatímní systemizovaný početní stav příslušníků pluku činil 90 gážistů (důstojníků a praporčíků zbraní i služeb a 645 příslušníků mužstva.

Z toho na eskadronu přibližně připadalo 7 gážistů a 80 příslušníků mužstva (cca. 8 délesloužících poddůstojníků, 8 desátníků, 8 svobodníků prezenční služby a 56 vojínů prezenční služby) (75.

Podle nařízení MNO v jednotnosti vybavení jezdeckých pluků, měli býti v roce 1933 vyřazeny sedlové kostry vzor 06 a koncem roku i 14. Dále se měli používat jen sedlové kostry vzor 15 a 25. „MNO proto nařizuje, aby u každého jezdeckého pluku bylo v stálém mírovém užívání co největší počet sedlových koster vzor 14, aby tyto staré zásoby byly spotřebovány … z tohoto důvodu bude každý jezdecký pluk využívati v míru 700 sedlových koster vzor 14 po celý výcvikový rok s výjimkou koncentrace. 14 dní před začátkem plukovní koncentrace vymění se však sedlové kostry za vor 15, které se po ukončené cvičení opět uloží.“ Další vyřazení – výměna proběhla v únoru 1935. I postroje se měnili, polovina mužstva používala postroje vz. 15 a druhá polovina vz. 34, důstojníci pouze postroje vz. 34. V roce 1936 se k postroji vz. 34 objednalo jen 10% poprsníků vz. 34, z důvodu špatného tvaru poprsníků, které se hodily pro koně s nepříznivou sedlovou polohou.

Mírový počet úplných jízdních postrojů pod sedlo je u jízdních pluků v roce 1932 nařízením MNO 771.

V roce 1931 700, v roce 1928 600 a předtím 529. Pro koně nosné, ne pro koně v tahu.

Na konci roku 1933 se započali u pluku zkoušet nové podkovy z tvrdšího materiálu než dosavadní podkovy. Dosavadní podkovy se vyráběli z ocele C – 34, nové z ocele C – 50. Pluk jich získal 4 600 ks. Na podzim pluk získal dalších 1 500 podkov nového typu. Podkovy z ocele C – 34 se uložily do augmentačního skladu.

V druhé polovině září též od pluku  odchází celá spojovací četa. Jako celek je přidělena k Jezdeckému pluku 11.

K 1. a 3. říjnu 1933 nastupuje k pluku 595 nováčků.

Výročí 15ti leté samostatnosti celá posádka oslavila slavnostní přehlídkou. Mužstvu v den 28. října byla zlepšena strava … gážisté nosí po celý den vycházkový stejnokroj, dekorovaný všemi řády a vyznamenáními, jež jim byla propůjčena.

V sobotu dne 21. října 1933 provedena bude Hubertova jízda rotmistrů pluku. Master praporčík Emil Kolesa. Účast rotmistrů zbraní, vyjma vozatajů 8. eskadrony, povinná, rotmistrů služeb dobrovolná.

Důstojnický sbor Jezdeckého pluku 4 zve, důstojnický sbor Jezdeckého pluku 2 Sibiřského na Hubertovu jízdu, kterou pořádá dne 4. listopadu tohoto roku v 13 hodin v Nových kasárnách. Na stejný den zve důstojníky pluku na Hubertovu jízdu i Jezdecký pluk 7 v Hodoníně a II. korouhev  Jezdeckého pluku 6 v Prostějově.

Plukovní poddůstojnická škola v roce 1933 trvá od 15. listopadu do 15. dubna 1934. Velitelem školy je kapitán Richard Machát. Dozorem nad školou je pověřen velitel I. korouhve podplukovník Felix Koschin.

Výnosem MNO byli vyřízeny žádosti za přijetí vojenské akademie pro školní rok 1933 – 34. Od našeho pluku byli přijati k jezdectvu desátník absolvent Antonín Kotrč 1913/1932 a jako náhradník byl přijat (pro případ, že by některý z přijatých odpadl) svobodník aspirant Eduard Pavelka 1912/1932.

V červenci 1933 proběhla výměna na postu velitele 2. Jezdecké brigády dosavadního velitele nahrazuje brigádní generál Jaroslav Eminger.

Pluk má směrnicemi přiděleno 6 jízdních kol pro služební potřebu. Za rok 1933 bylo za jejich opravy a servis uhrazeno více jak 1 200 Kč.

Dne 20. ledna 1934 u pluku nastupuje nový velitel podplukovník jezdectva Miroslav Brož (76. V plukovním rozkazu 14 oslovuje své nové podřízené.

„Podle výnosu MNO převzal jsem dnes velení 2. Jízdního pluku Sibiřský. Vyzývám všechny příslušníky pluku, aby si u této příležitosti znovu uvědomili všechny své povinnosti a plnili je tak, jak káže jejich vojenská čest a tím podpořili mne v mé snaze udržeti dobré jméno pluku a jeho hodnotu nejméně na stejné výši.“

Představení nového velitele a důstojníků veliteli je „v úterý 23. ledna 1934 v 12hodin společný oběd důstojníků zbraní a služeb, důstojníci vozatajských eskadron dobrovolně. Úbor vycházkový, červené kalhoty, lakované boty.“

Jedním z prvních rozkazů nového velitele je zákaz písně „Nás ta vojna neroztočí“ (77.

V dalším plukovním rozkaze se objevilo upozornění: „Zjistil jsem, že cvičný i vycházkový oděv je znečištěný.  Upozorňuji, že v nejbližší době provedu prohlídku oděvu. Věnujte proto zítřejší den jeho vyčištění.

Zjistil jsem také, že velké množství obuvi je stále v opravě, poněvadž je zatvrdlá následkem nedostatečného konzervování. Důsledkem toho nařizuji konzervování obuvi olejem k tomu předepsaným jednou týdně. O plnění tohoto rozkazu se přesvědčím.“

V rozkazu č. 54 byl uveřejněn další přečin vojáků pluku: „Zjistil jsem dne 2. března v 16:15 že mužstvo zúčastněné vojenského divadelního představení v městském divadle na Masarykově náměstí, se zdržovalo v přestávce na chodníku a i mimo chodník před divadelní budovou. Vojáci zatarasili celou pasáž na chodníku. Mužstvo bylo bez čepic a napůl v rozhaleném plášti, ruce mělo v kapsách a kouřilo cigarety. Vzhled celku působil velmi nevojensky a byl takový, že pozorovatel musel si učiniti špatný dojem o kázni vojska.

Zakazuji jednou pro vždy hromadění vojenských osob před začátkem představení před divadelní budovou …“

Dnem 25. ledna 1934 byly výnosem MNO u jezdectva a hipomobilních útvarů dělostřelectva zavedeny trubačské sbory.

Kapitán jezdectva Josef Knaibl (78 byl 14. února 1934 povolán k druhým zkouškám v Brně na Válečnou školu. Po úspěšném zvládnutí těchto zkoušek byl pozván k ústním zkouškám do budovy válečné školy (bývalé kadety) Praha IV ve dnech 5. – 15. března 1934. Byl přijat a na Válečnou školu nastoupil v dubnu 1934.

V únoru zajišťoval pluk jezdecký výcvik sedmi důstojníkům Leteckého pluku 2.

Také vyšel rozkaz v procvičování morseovy abecedy.

Dne 24. února 1934 proběhlo posádkové cvičení, kterého se účastnil pluk s dvěma eskadronami a dvěma kulometnými četami na válečných počtech. Ty doplňovalo průzkumné letadlo od Leteckého pluku 2. K dispozici byly dvě rádio soupravy, dva koše poštovních holubů a terče pro komunikaci s letci. Této straně červené velí podplukovník Koschin – velitel I. korouhve.  

Ve dnech 19. a 20 března 1934 navštívil pluk velitel jezdecké brigády brigádní generál Jaroslav Eminger.

V březnu 1934 zemřel důstojník pluku kapitán jezdectva František Klára. Další příslušník pluku zesnul v červnu 1934 a v neděli 24. června 1934 se konal pohřeb rotmistra jezdectva Jaroslava Hejduška velitele čety 1. eskadrony. Pohřeb se konal v Moravské Loděnici, za účasti velitele pluku podplukovníka Brože, několika důstojníků, na 50 jezdců koňmo a hudby Pěšího pluku 6.

Další posádkové cvičení, kterého se účastnil pluk s dvěma eskadronami a dvěma kulometnými četami na válečných počtech proběhlo 21. března 1934, straně červení velí major jezdectva Alois Špeta. Jako dotace munice je určeno 10 nábojů pro pušku, 20 pro lehký kulomet a 50 pro těžký.

„Letošní narozeniny pana prezidenta oslaví pluk takto:

Veškeré stráže nastoupí ve dnech 6. a 7. března 1934 ve vycházkovém stejnokroji.

Dne 6. března nastoupí pluk v 14:30 v kryté jízdárně, k přednášce o životě a působnosti pana prezidenta … v 16 hodin proběhne ve vojenském zátiší barákového tábora na Novém Světě slavnostní akademie, které se zúčastní mimo mne … v 19:30 uspořádá hudba Pěšího pluku 6 slavnostní večerku. Dne 7. března nosí gážisté i mužstvo vycházkový stejnokroj. Gážisté jezdectva červené kalhoty, vysoké boty, všichni šavle, vycházkové čepice a hnědé rukavice. Gážisté, kteří mají řády, nosí je připnuté.  Budíček v 6:30 hudby Pěšího pluku 6, během dopoledne sportovní hry, od 11:30 do 12:30 uspořádá hudba Pěšího pluku 6 na Masarykově náměstí promenádní koncert. V 12:30 společný oběd všech důstojníků pluku a olomoucké posádky, odpoledne mimo službu – volno …

Pluk oslavil též velikonoce, které v roce 1934 proběhli 2. dubna. Více jak polovina gážistů pluku dostala několika denní dovolenou. A mužstvo lepší oběd. Obyčejně dostávala mužstvo ve sváteční dny na stravu o 1 Kč vice, než činil rozpočet. V roce 1934 činil rozpočet stravného v Olomoucké posádce na muže a den 2, 90 Kč a 700 g chléb v hodnotě 0, 80 Kč.

Ve dnech 22. až 26 května 1934 se uskutečnilo velitelsko – štábní cvičení 2. jezdecké brigády v Brně. Účastnili se všichni vyšší velitelé pluku: podplukovník Brož a Koschin a majoři Špeta a Livečka (79.

Dne 30. května 1934 proběhlo cvičení v Nakládání a vykládání železničních vagónů.

Od 21. června do 11. července 1934 proběhlo cvičení 25 „záložníků – zákopníků jezdectva u ženijního pluku v Kroměříži našeho pluku.“

Koncem června pluk dostal do výzbroje nové přilby vzor 32.

Jedním z velkých svátků pluku byli dvakrát ročně uskutečněné plukovní jezdecké závody, Jarní se uskutečnily od pátku 22. do neděle 24. června 1934. Soutěží se v dresura (81, militari (82 a skok (83 v kategoriích délesloužících, rotmistrů a důstojníků. Military vyhrál štábní kapitán Táborek na koni Gustav – Peregrin.

Jako každoročně je mužstvo podrobeno zkoušce Terénní jízda mužstva, v roce 1934 bude součástí plukovních jezdeckých závodů v pátek 22. června 1934, start hlídek 6:30 ráno po 15 minutách.

Zkoušeno je sedlání a uzdění hlídky „na lavici vedle koní jsou připraveni sedla, houně a uzdy. Na dané znamení počne se sedlati. Když je celá hlídka hotova, hlásí velitel, že jest hlídka připravena k odchodu. Základní čas … až do podání hlášení 4 ½ minuty.“

Klusová dráha „jede se asi 18 km s přírodními překážkami … základní čas 2 hodiny … u jedné kontrolní stanice kreslí velitel hlídky náčrt podle udání situace kontrolním orgánem a toho co velitel vidí, základní čas 12 minut … u jedné kontrolní stanice atakuje hlídku ve cvalu skupina panáků, každý jezdec seká nebo bodá jednu řadu panáků … předání náčrtu a hlášení u cíle a kontrola sedlání a výstroje a  kondice koně.

Po ukončení klusové dráhy běh jezdce na 500 m v základním čase 2 minuty a 40 vteřin.“

Také se každoročně pořádají plukovní střelecké závody – 17. srpna 1934. Vítězem ve střelbě z pušky byl velitel pluku podplukovník Brož (na 300 m ve stoje, v kleče a v lehu) a z pistole štábní kapitán Vilém Pistorius (25m), velitel pluku skončil třetí.

Jako každoročně i letos „2. července oslaví posádka výročí bitvy u Zborova přehlídkou.“

V létě pro velká vedra začínal pluk výcvik již „4:30 odchodem na cvičiště. Návrat do kasáren mezi 8 a 9 hodinou, poté čištěné koní a výstroje. Odpolední oddych mužstva do 15 hodin.“

Podplukovník Brož vydal rámcový program cvičení pro eskadrony na červenec 1934.

„Pro jezdecký výcvik jednotlivce: upevnění sedu a vedení koně jednou rukou ve zvýšeném ruchu ve všech chodech. Sek a bod na panáka. Ježdění na dlouhých čarách, skok přes přírodní překážky jednotlivce, dvojicích, čtveřicích, houfech.

Pro polní výcvik: zajištěný postup eskadrony v různém terénu, sjednání dotyku, přibližování na koni, eskadrona jako PO, eskadrona jako zajištění při ubytování.

Pro bojový výcvik: útok na široké frontě, zaujetí východiště k útoku, zajištění dobytého terénu, pronásledování, útok z hloubky, útočný boj samostatné eskadrony, eskadrona jako záloha.

Eskadrona v obranném boji, eskadrona na přední stráži, eskadrona jako opěrný bod, obranný boj samostatné eskadrony.

Eskadrona na ústupu – ústupový manévr – ústup z jedné zádržné pozice na druhou.

Boj o vesnice, boj v lese, násilný přechod přes vodní toky, pochod, defilé.

Při těchto cvičení kladu důraz na důležitost bojového průzkumu a cvičení OPL (Obrana proti letadlům),  KOPL, ochranu při nájezdu KOA, plynový poplach.

Při všech bojových cvičení vyžadujte nejvyšší zpravodajskou činnost … Zvláštní pozornost věnujte boji o vesnici, v lese, nočním přepadení, odpoutání se a ústupu v noci. … Noční cvičení konejte dvakrát v měsíci …Od velitelů všech stupňů žádejte rychlé a dobré rozhodování …“

Dále poukázal na potřebu mravní výchovy „Pěstujte důvěru vojínů v hodnotu naší zbraně … víru v odbornou hodnotu našeho velitelského sboru … Dále pěstujte tělesnou zdatnost jako v období výcviku čety …“

Dne 2. srpna 1934 proběhlo cvičení pod velením zástupce velitele pluku podplukovníka Gustava Viktorina proti Cyklistickému praporu 2 pod velením plukovníka pěchoty Karla Čejky (84. Další cvičení proběhla při závěrečných cvičení a „dne 26. listopadu 1934 bude provedeno cvičení s cyklisty. Jezdecký pluk 2 jako strana červená s odznaky.“

Podle rozkazu 2. Jezdecké brigády se na 14 dní od 5. srpna 1934 přiděluje po jednou družstvu pátračů (2 poddůstojníci a 6 jezdců) pro Pěší pluky 6 a 8.

Hlavní plukovní polní střelby se uskutečnily 23. srpna 1934. Několik dní před odjezdem pluku na plukovní cvičení do prostoru Konice (cca. 20 km severozápadně od Prostějova). Pro mužstvo bylo dotováno 20 náboji na pušku (10 u záložáků), 160 na lehký kulomet vz. 26 a 500 na kulomet těžký. Na několikadenní plukovní cvičení pluk vyrazil 27. srpna 1934 v 7 hodin ráno. Ale již před tím vyrazila cyklistická eskadrona. „Organizací cyklistické eskadrony pro cvičení na Konicku pověřuji štábního kapitána Jana Kulhánka. Za tím účelem dostaví se všichni cyklisté a rotmistr jezdectva Josef Maňka zítra 26, srpna na nádvoří 1. eskadrony.“

„Cyklistická eskadrona staví denně u velitelství pluku v Konici – radnice stráž v síle 3 +1.“ Není zřejmé, jestli jde o dočasně sestavenou cyklistickou jednotku 6 čet, složenou z mužů ze stavu pluku a záložáků, nebo odloučenou jednotku z Cyklistického praporu 2. Další podřízenou jednotkou je baterie dělostřeleckého oddílu 82, četa obrněných aut z Eskadrony obrněných aut 2 (EOA 2) (85. „Dnes 29. srpna bylo odesláno jedno obrněné auto se 4 muži z EOA 2 do Brna … Zítra večer společná večeře důstojníků v Konici. Velitelé Kombinovaných eskadron, pomocné eskadrony, cyklistické  eskadrony, dělostřelecké baterie 82 a ČOA (četa obrněných aut)…“

Po prvním září je pluk opět v Olomouci, ale už 11. září 1934 celý pluk vyráží na závěrečné manévry, začínají opět v Konicích. Později se velitelství pluku přesouvá do obce Kunštát, Moravec, Stránecké Zhoři, Vilanci. K pluku je tentokrát přidělen celý Cyklistický prapor 2 a baterie dělostřeleckého oddílu 82. Stravné při závěrečném cvičení je vypočítáno na 0, 25 Kč za snídani (káva), 3, 75 Kč za oběd (polévka a hlavní jídlo), 2 Kč za večeři, 1 Kč přídavek ke stravě a na denní porci 700 g chleba 1 Kč. Cvičení je ukončeno návratem do posádky Olomouc 25. září 1934. „2. jezdecká brigáda jako celek dosáhla při závěrečných cvičení úspěchů a uznání. Musím konstatovati, že všichni příslušníci pluku s vypětím všech sil zdolali všechno nad všechno očekávání velké útrapy, spojené s výšené poruchami v zásobování a uchovali si dobrou náladu, zájem a snahu o úspěch … podplukovník Brož

Při rozpravě o závěrečných cvičení uvedl ředitel cvičení armádní generál Sergej Vojcechovský činnost 2. jezdecké brigády jako vzor kladné práce jezdectva a zjistil, že u brigády je vše v plném pořádku … generál Eminger“

V říjnu pluk podle rozkazu brigády sestavil cvičnou četu pro jezdeckou skupinu akademiků I. a II. ročníku ve vojenské akademii v Hranicích. Zde působila do 20. prosince 1934. Četa se skládala z velitele nadporučíka Františka Kučery, zástupce velitele délesloužícího poddůstojníka a dvou družstev po 11 mužích s lehkým kulometem. Národnost mužstva byla polovina česká a druhá maďarská.

Ta sw měla střídat po půl roce služby, jinou četou od jiného pluku. V roce 1936 byla nařízením MNO prodloužena činnost cvičné čety pluku v akademii, do konce školního roku.

Poddůstojnická škola v roce 1934 započala 20. října a trvala do 20. března 1935. Dozorem nad školou je opět pověřen velitel I. korouhve podplukovník Felix Koschin.

Dne 18. října 1934 proběhla smuteční tryzna, nástupem Olomoucké posádky v den pohřbu zavražděného jihoslovanského krále Alexandra I. (86.   

„Dne 28. října 1934 oslaví pluk a cyklistický prapor 2 výročí samostatnosti s vykonáním přísahy nováčků na plukovní standartu. Pluk a cyklistický prapor 2 (pěšky) nastoupí v 9 hodin na seřadišti. Společný oběd pro všechny důstojníky pluku v důstojnické jídelně.

Dne 8. listopadu 1934 pořádá pluk jezdeckou vyjížďku do terénu, zúčastní se všichni důstojníci zbraní. Sraz ve 13 hodin na seřadišti pluku. Ústroj červené kalhoty, vycházkové čepice bez opasků … Plukovní kočáry pro dámy jsou k dispozici mezi 13 a 14 hodinou před strážnicí.

V sobotu 17. listopadu 1934 se koná lovecká jízda pro důstojníky a rotmistry pluku. Jako mentor zastupuje mne podplukovník Gustav Viktorin. Pro zvané hosty dodá každá eskadrona určený počet koní.“

Dnem 22. listopadu 1934 byl kůň pluku Motor M 1047 přidělen jako osobní kůň veliteli pěšího pluku 8 plukovníku Milanu Berkovi (87.

Jako každý rok i v roce 1934 byli v prosinci vyplaceny mužstvu odměny za výtečné výkony při ostré střelbě puškou, odhadu vzdálenosti a vrhu granátem. Například v 1. eskadroně bylo odměněno 27 mužů a celkem vyplaceno 61 Kč po 3 korunách.

Hned počátkem ledna 1935 bylo Velitelstvím Olomoucké posádky oznámeno zvětšení letiště a cvičiště Olomoucké posádky u Neředína.

Prvním únorem u pluku nastupuje podplukovník jezdectva Jaroslav Janáček (88, stává se velitelem náhradní korouhve.

V únoru navštívil pluk velitel 2. jezdecké brigády brigádní generál Jaroslav Eminger, uskutečnil aplikační cvičení s důstojníky tak i poddůstojníky. Cvičení posloužilo zároveň pro rozloučení s příslušníky pluku, protože „Dekretem prezidenta republiky ze dne 14. března 1935 je dnem 15. března 1935 ustanoven velitelem 2. jezdecké brigády brigádní generál Josef Koutňák.

První větší mezi posádkové cvičení se u pluku uskutečnilo 19. května 1935. Za stranu červenou se krom pluku účastní dělostřelecký oddíl 82 a 1 letoun.

Dne 1. července 1935 bylo v plukovním rozkaze, uveřejněno ustanovení prozatímního velitele pluku podplukovníka Miroslava Brože velitelem Jezdeckého pluku 2 od 1. května 1935.

Letní vojenské prověrky pro pluk započaly rozsáhlým plukovním cvičením v neznámém terénu 16. července 1935 (do 20. či 21. července 1935) ve městě Libavá, kde se ubytoval štáb pluku. Cvičení se též účastní dělostřelecký oddíl 82, četa obrněných automobilů a II. korouhev jezdeckého pluku 6. Po té se pluk navrací do posádky.

Stravné po dobu cvičení bylo 2. jezdeckou brigádou určeno na 3, 60 Kč. K tomuto stravnému náleželo ještě zvýšení stravného o 100 halířů podle vládního nařízení. O měsíc později je základní stravné navýšeno o 5 halířů na 3, 65 Kč.

Hlavní polní plukovní střelbu, pluk provedl ve výcvikovém táboře Přáslavice 30. července 1934. Po ní následoval výcvik v přechodu vodního toku u mostu u Drahlova ve dnech 31. července až 3. srpna 1935. Cvičení probíhalo v plavání koní tahem z lávky, z loďky a přeplavání koní samostatně a s jezdcem. Pluk se poté vrací do posádky. K dalšímu plukovnímu cvičení pluk vyráží 5. srpna, provádí pochodové cvičení a bojové cvičení eskadron a korouhví v terénu přesunem pluku do Přerova, kde 11. srpna 1935 začínají brigádní závěrečné cvičení. Velitelství pluku se ubytovává v hotelu Přerov. Druhý den pluk útočí ve směru na Otrokovice. V Otrokovicích velitel pluku zhodnocuje první den brigádního cvičení. „Průběh dnešního cvičení byl dobrý, výsledek velmi dobrý. Všechny skupiny konečné situaci rozhodujícího úspěchu.

Upozorňuji, aby při pronásledování bylo dbáno následující zásady: každá pronásledující jednotka, počínaje hloučkem musí míti vždy, jeli opět zachycujícím se slabším nepřítelem, nastřelena a sesedlá k palbě, zálohu na koni, třeba jen dva jezdce, aby tato záloha vhodně umístěna ve skrytu, vyrazila blesku rychle v okamžiku, jakmile nepřátelský odpor se chce znovu odpoutati a přetnula mu ústupovou cestu neb atakou vyřadila z boje.

Zítra dojde pravděpodobně k útoku na úzké frontě po předběžném navázání dotyku. Nařizuji všem velitelům …, aby tak i úspěch zítřejšího cvičení byl zajištěn.“

V dalších dnech si velitel pluku i další důstojníci stěžují „že mužstvo ba i někteří rotmistři vzdávají nedbale čest nebo dokonce vůbec nezdraví v ubytovacích místech ….“ Velitel pluku si také všímá pochodové nekázně z denního cvičené do ubytovacích prostor. Nabádá příslušné důstojníky k nápravě, také má problémy s mužstvem, které se nachází po večerce na ulici a veřejných místnostech – po hospodách. Dne 15. srpna 1935 nešťastnou náhodou zahynul kůň Kaštan – zasažen elektrickým proudem.

Průběh cvičení dne 17. srpna 1935 velitel pluku komentuje též pozitivně: „dnešní cvičení – boj v lese, vzdor jeho obtížnosti, mělo velmi dobrý průběh a výsledek. Jest patrno, že se všichni účastníci dovedli dobře orientovati a udržovat spojení. V závěrečném cvičení budeme též pravděpodobně pracovati v zalesněném a kopcovitém terénu…“ Samotné závěrečné cvičení velitel pluku komentoval takto: … náš jezdecký pluk obdržel první a třetí den  důležitou úlohu, které se velmi dobře zhostil, zvláště úspěšný den byl třetí, kdy opravdu jezdeckou rychlostí v těžkém lesním terénu dosáhl rozhodujícího úspěchu u Šandorfu.“ Pluk se do své posádky v Olomouci navrací 25. srpna 1935.

Pluk také obdržel „Pochvalný telefonní rozkaz ministra národní obrany (89 za výkony všem vojenských útvarů, které se účastnily závěrečných cvičení I. manévrové skupiny v Malých Karpatech…“

Cyklistický prapor 2 cvičil při brigádním cvičení s jezdeckým plukem 2 a praporem tanků.

Koncem srpna vyšel v plukovním rozkaze program výcviku pluku na měsíc září:

„I. Kurs déle sloužících poddůstojníků. Dnem 2. září zřizuji u pluku kurs déle sloužících poddůstojníků. Velitelem kurzu ustanovuji zástupce velitele pluku podplukovníka Gustava Viktorina. Kurs bude trvati do 27. září. … Kurs je povinný pro všechny déle sloužící poddůstojníky pluku …

II. Výcvik instruktorů prezenční služby poddůstojníků I. ročníku. Tento řídí velitelé korouhví. Učební osnova v tomtéž rozsahu jako u kurzu délesloužících.

III. Výcvik ostatního mužstva zvláště druhého ročníku až do propuštění řídí velitelé eskadron. Hlavně věnují pozornost pořadovému výcviku a technickému výcviku jednotlivce. Pokud se týká jezdeckého výcviku, budíž tento prováděn s ohledem na kondici koní.

IV. Mimo to nařizuji výcvik vozků, který řídí v odpoledních hodinách kapitán jezdectva Gustav Zdeňka.

V dalším rozpisu výcviku na měsíc října musí důstojníci: I. Každý čtvrtek ježdění osobních koní, v ostatní dny ježdění remont.

II. Jednou za 14 dní výcviková porada velitelů korouhví a eskadron u velitele pluku. Jednou týdně výcviková porada velitelů eskadron u velitele korouhví.

III. Provádět střelecký výcvik vzduchovkou.

V dodatku k rozvrhu zaměstnání pro mužstvo je uvedeno: „Při výcviku jednotlivce na koni věnujte velmi důrazně pozornost tomu, aby mužstvo nebylo cvičeno příliš jednostranně, nýbrž naopak aby se vojín se naučil zacházeti s koněm s obou stran, to je z leva i zprava. Týká se to hlavně vedení koně, krmení, napájení, dále též nasedání a sesedání, naskakování a seskakování. Toto opatření sleduje ten účel, aby kůň i jezdec se stali ovladatelnými stejnosměrně na obou stranách a tím byla odstraněna známá jednostranná strnulost koní i mužstva. Snažte se, aby jezdec vynikal svou pružností a šikovností v zacházení s koněm, hlavně při různých momentech bojových (vyskakování na koně při cvalu a podobně)…

Ve dnech 11. až 13 října 1935 pořádá Vojenské jezdecké učiliště na popud MNO Oslavu 15ti letého vojenského jezdeckého učiliště. Velitel pluku plukovník Miroslav Brož dostává účast rozkazem MNO Týž přijede do Pardubic 11. října do 12hodin. Hospodářská správa vydá mu cestovní rozkaz z Dobrovice do Pardubic a zpět. Cestovní rozkaz předá velitelství pluku, která ho veliteli pluku odešle …“ Velitel pluku je v Dobrovicích na dovolené.

Při služebních cestách byli důstojníci pluku nuceni používat i autobus: „Velitel náhradní korouhve podplukovník  jezdectva Jaroslav Janáček provede ve dnech 9. a 10. října tohoto roku u vozatajské eskadrony 7 v Olšanech prohlídku mobilizačních příprav. K přepravě do Olšan a zpět použije státního autobusu.“ Důsledek hospodářské krize (91.

V roce 1935 vychází nový vojenský předpis: „Jednotlivé vojenské osoby mužstva v činné službě jsou povinni vzdávat povinnou poctu legionářům, vystupujícím v úplném legionářském stejnokroji a to bez zřetele k jejich hodnostem.“

V září 1935 MNO nabádá důstojníky jezdectva a dělostřelectva k účasti na dostizích, zvláště na  dostizích Velké pardubické „účast důstojníků na dostizích v poslední době značně upadá. Vyvrcholením bojového ježdění … jest ježdění dostihů. … nejvyšší zkouškou jest účast na důstojnické a Velké Pardubické steeplechase… (92“ Samotné podzimní dostihy pluku se konají 20. října 1935 na dostihové dráze v Lázcích. Jsou vypsány soutěže  steeplechase důstojníků – 8 účastníků, proutěné překážky důstojníků – 5 účastníků, proutěné překážky rotmistrů – 8 účastníků, honební jízda za mastrem pro aspiranty (master podplukovník Gustav Viktorin – 4 účastníci) a délesloužící poddůstojníky (master major Alois Špeta – 6 účastníků).

Dne 9. listopadu „pořádá pluk na ukončení sportovního roku – Závěrečnou sportovní jízdu. Účast všech důstojníků zbraní povinná, eskadrony připraví po 5 koních pro hosty.“

Příští rok MNO, I./2 oddělení rozesílá Dotazník (18. srpna 1936): „Na 18. října 1936 jest vypsána čs. Jockey klubem:

I. Velké Pardubické steeple chase 6 900m, uzávěrka přihlášek 1. září / 108.000.–Kč.

II. Důstojnická steeplechase pro polokrevné koně 4 000m, uzávěrka 1. října / 8.100.–Kč.

III. Memoriál Kinského steeplechase pro polokrevné koně 3 200m, uzávěrka 1. října / 7.800.–Kč.

Účast na I./II. je dle Sm 45 služebním úkonem. Kromě toho bude důstojníkům účastníkům Velké pardubické vojenskou správou hrazeno zápisné. Přislíbena je přítomnost pana ministra MNO a předvídá se návštěva pana prezidenta. Pan ministr MNO si přeje co nejhojnější účast důstojníků.

Snahou každého důstojníka jezdectva, zejména mladších ročníků má být vydobytí jezdeckých úspěchů, obzvláště na dostihové dráze v Pardubicích v polokrevné steeplechase důstojníků a v Praze v armádní steeplechase.

Jen tak lze připraviti kádr dostihových jezdců a koní k dosažení největší trofeje vítězství ve Velké pardubické/přídavkem 80000.–Kč.

Dostihový sport je vrcholem terénního ježdění. Je to jezdectvo, které dovede odvážně jezdit v terénu, plní své poslání i ve válce.

Těm, kdož se přihlásí bude poskytnuta dovolená v přípravě v Pardubicích aspoň 14 dní před dostihem, koně i mužstvo mohou býti ubytováni ve VJU.

Vyzývám důstojníky, aby využili této příležitostné podpory MNO a zúčastnili se hlavně důstojnické steeplechase pro polokrevné koně, která měla loňského roku velmi krásný úspěch a sklidila uznalou pochvalu a kritiku celé veřejnosti. MNO očekává, že též letošní dostih dosáhne zmíněné úrovně (93.

V roce 1936 při dostizích v Poděbradech je armádním jezdcům nabídnuto „každý polokrevník startující, který se neumístí, dostane částku 150 – 200 Kč a ustájení, seno  zdarma“.

Od 1. října 1935 má pluk ve svých řadách oficiálního Polního letounového pozorovatele. Stal se jím absolvent vojenské válečné školy kapitán jezdectva Jan Švábenský, přidělený k velitelství 7. divize.

K 15. listopadu 1935 od pluku odchází několik důstojníků k nové zbrani – Útočné vozbě (94. Konkrétně se jedná o štábní kapitány Vladimíra Bělohlávka a Josefa Stratila a rotmistra Juliuse Adámka, všichni nastupují k Pluku útočné vozby 2. Štábní rotmistr Josef Maňka odešel k Pluku útočné vozby 2. 30. listopadu 1935, bylo mu vysloveno pochvalné uznání, nejen za střeleckou zdatnost, kterou proslavil pluk… U pluku sloužil od převratu v různých funkcích, nejdéle jako účetní setniny …“ Další důstojník štábní kapitán Jaroslav Táborek nastupuje v učilišti útočné vozby v Milovicích 13. 1edna do 10. dubna 1936, „… po ukončení kurzu udělí velitel učiliště frekventantům 8denní řádnou dovolenou. Po uplynutí dovolené odešle … na zkušenou k plukům útočné vozby … trvá do konce závěrečných cvičení … po ukončení zkušené odešlou velitelé pluků frekventanty ke kmenovým tělesům.“ Štábní kapitán Jaroslav Táborek spolu štábním kapitánem Ladislavem Maškem jsou 15. září 1936 natrvalo přiděleni k Pluku útočné vozby 2.

Také v následujícím roce 1937 jsou hned v polovině ledna poslání do kurzu a na zkušenou k útočné vozbě podplukovník jezdectva Alois Špeta a major jezdectva Jaroslav Blavica. Oba jsou pak od listopadu 1937 k této zbrani přiděleni natrvalo. Prvý k 1. pluku, druhý k 3. pluku. K 3. lednu 1938 nastupuje Pluku útočné vozby 2 poručík jezdectva Ladislav Vláčil.

Podplukovník Brož v prosinci 1935 určil nové rozdělení stráží u bran jezdeckých kasáren v Olomouci v prosinci 1935. Na hlavní bráně slouží velitel, závodčí (ten je zároveň trubačem) a 9 stráží. U zadní brány je to velitel (poddůstojník), trubač a 3 stráže.

Na konci roku „Pan brigádní generál Jaroslav Eminger, přednosta I/2 oddělení MNO, blahopřeje všeho nejlepšího k Nastávajícím svátkům a Novému roku veliteli pluku, všem důstojníkům a rotmistrům, jakož i mužstvu našeho pluku a prosí, aby od blahopřání jemu bylo upuštěno, ježto by pro nával práce nemohl tato zodpověděti.“

Posledním dnem v roce je v plukovním rozkazu, uveřejněno přejmenování 1. lednem 1936 „jezdeckých pluků na pluky dragounské. Názvu v dragounský místo jezdecký se bude používat k označení jednotek jezdeckých pluků až do pluku až v to,  jejich velitelství a dále všech osob mužstva, které jsou dosud označovány slovem jezdec – tedy velitelství dragounského pluku a dragoun N.N. Všude jeden se bude používat dosavadního pojmenování jezdecký … .

V roce 1935 měl pluk ve stavu cca. 600 koní

Jezdecké pluky byly od 1. ledna 1936 přejmenovány na Dragounské pluky – Dragounský pluk 2 (95.

Jako každoročně 15. února 1936 započal měsíční lyžařský kurs pro 13 vybraných příslušníků pluku.

Začátkem roku od 3. kulometné eskadrony byl poslán jako nový osobní kůň Novic N – 436 veliteli 15. pěší brigády, brigádnímu generálu Matěji Němcovi (96.

V červnu 1936 byl poslán další osobní kůň Ravůca tentokrát veliteli pěšího pluku 13 plukovníku Karlu Čejkovi (bývalý velitel Cyklistického praporu 2).

A 3. července 1936 byl poslán kůň Nisan „za účelem k předvedení k výběru jezdeckého koně pro pana prezidenta republiky“. Další kůň  Palenka k výběru byl poslán 14. října 1936, bylo to na rozkaz velitelství brigády.

Dalšího osobního koně Mafisto si od pluku vybral plukovník Jan Santorie (97, velitel Pěšího pluku 15 v červnu příštího roku.

Na přelomu února a března mužstvo cvičilo v ochraně proti leteckým útokům se zvláštním zřením k požární službě.

Dne 27. března 1936 se pluk účastnil posádkového cvičení za stranu modrých, další posádkové cvičení se uskutečnilo v noci z 3. na 4 dubna 1936.

Začátkem května 1936 zemřel v posádkové nemocnici vojín Josef Bindler příslušník Dragounského pluku 2. Pohřeb se uskutečnil 12. května 1936, pohřbu se účastnil 1 důstojník a 24 mužů s posádkovou hudbou od Pěšího pluku 6.

Dne 26. května 1936 se uskutečnilo cvičení v nakládání a vykládání koní na železniční vagóny na rampě ve stanici v Bělidlech. Výcviku se účastnila jedna eskadrona s kulometnou četou a částí trénu pluku. Výcvik vedl kapitán Ladislav Mašek za asistence majora Stanislava Livečka (od června I. plukovní pobočník, sedlá koně Oja).

„K výcviku zákopníků jezdectva určí 1. až 5. a pomocná eskadrona po dvou vojínech I. ročníku pro tento výcvik způsobilý, převážně plavce, podle možností tesaře, betonáře, zedníky, kovodělníky a podobné řemeslníky statnější postavy, data a jména hlásí do 27. května přímo na velitelství pluku.“ Výcvik v Kroměříži probíhal od 2. června do 24. července 1936, zákopnickou četu vedl kapitán jezdectva Rudolf Čánský.

Ve dnech 28. a 29. května 1936 pluk oslavil poprvé nové narozeniny nového prezidenta republiky Edvarda Beneše.

Plukovní cvičení pluk vykonal ve dnech 18. – 27. června 1936 na sever od Olomouce v okolí obce Řýmařov. Pod velením pluku se cvičení účastní 1. rota s kulometnou četou cyklistického praporu 2. a baterie dělostřeleckého oddílu 82. V noci 25. července 1936 se smrtelně zranil, vojín Jan Říhal, pádem z půdy v podnapilém stavu.

Brigádní cvičení probíhalo od 8. do 25. července 1936 na jih a východ od Olomouce, velitelství pluku bylo umístěno v Ivancovicích na Hané a později v Pačlovicích, Němčicích a Kralicích, v rámci brigády se cvičení účastnila i rota tanků. Například námětem cvičení 16. července 1936 bylo „vyplnění mezery vzniklém nepřátelským průlomem Dragounským plukem a dělostřeleckým oddílem 82 pod velením velitele pluku. Cvičení řídí velitel 2. jezdecké brigády …“ Druhy den se procvičovalo spojení jednotek se všemi jednotkami navzájem a s velitelstvími za všech předpokládaných bojových podmínek. Pluk také uskutečnil ostré polní střelby ze všech druhů zbraní pluku.

Velitel pluku měl výhrady k příslušníkům pluku při přesunech: „zjistil, že jednotky koňmo pochodují neukázněně, jmenovitě čety a družstva, po odtroubení cvičení do ubytovacích míst. Vina je v tom, že velitelé jezdí v čele svých jednotek, aniž mají přehled nad svou jednotkou, respektive nad jednotlivci. Mívá to za následek v roztahování nebo srážení proudu, nekázeň mužstva a zranění či úrazy koní. Dále nařizuji, aby při všech polních a bojových cvičení byli základní rozkazy, jmenovitě pochodové dávány znaky a signály zvukovými a optickými nikoli ústními. Velitelé korouhví a eskadron předloží mi do 8. srpna, návrh na znaky signály fonické a optické rozkazů, při pochodech a v boji, jež pak zavedu jednotlivě v pluku. 

Pro závěrečné cvičení plukovní zbrojíř vydal eskadronám po 7 000 cvičných nábojích vz. 30 pro pušku a 900 pro kulomet vz. 26. Pro 3. kulometnou eskadronu vydal 1 000 pro pušku, 900 pro kulomet vz. 26 a 2 400 cvičných nábojů vz. 30.

Závěrečné cvičení započalo 10. srpna 1936 přesun do vsi Bouzov, kde v místní škole bylo umístěno velitelství pluku. Po té následoval přesun do Boršova, kde velitelství pluku vydrželo do 16. srpna, pak se pluk přesunul do obce Čtyřicet lánů (dnes součást města Svitavy), od 23. srpna Chroustov, pak v poli a Chudobín 27. srpna 1936. Následující den pluk dorazil do své posádky v Olomouci. Závěrečného cvičení se účastnilo na 102 000 vojáků – do té doby největší cvičení armády. Dragounský pluk 2 bojoval na straně červených a účastnil se ústupových bojů k Labi. Poté bránil aktivními protiútoky straně modrých přechodu řeky. A po jejím překonání, se opět velice aktivně vedl při dalším ústupu. Jezdectvo bylo hodnoceno kladně, vytýkalo se mu však seskupování koní na nekrytých místech vystavených leteckého pozorování nepřítele. Samotné cvičení bylo ukončeno prezidentem Edvardem Benešem 25. srpna 1936 velkolepou přehlídkou.

Tohoto roku nastupují nováčkové 1. a 3. října 1936. Jako každý rok je i tento rok několik desítek vybraných nováčků z pluku s ukončeným středoškolským vzděláním (maturitou) posláno již 3. října 1936 do Školy pro výchovu důstojníků v záloze ve Vojenském jezdeckém učilišti v Pardubicích (v roce 1935 42 mužů vykonalo zkoušku, o rok později 41). Mezi nimi je i pozdější Četař aspirant jezdectva Jan Maixner (98 a pozdější parašutista nadporučík Vítěslav Lepařík (99. Z budoucích parašutistů sloužil u pluku v letech 1930 – 32 i Antonín Stolařík (100.

Poddůstojnická škola započala 19. listopadu 1936.

Jednou z novinek a organizačních změn v tomto roce u pluku bylo plánované zřízení protitankové kanónové čety (Obrana proti útočné vozbě – OPÚV) A zavedení do výzbroje pěchoty a jezdectva protitankové dělo 37mm kanón KPÚV vz. 34 (101. „MNO zřídilo v pěchotním učilišti I. kurs pěchotních kanónů. Kurs potrvá od 4. do 27. července 1936, do kurzu určuji tyto frekventanty: poručíka jezdectva Jaroslava Bradu pro výcvik na velitele čety, rotmistra zbroje Karla Zlunku jako zbrojíře, četaře délesloužícího  Františka Křížka z 5. eskadrony na výcvik na zástupce kanónové čety.“ A dalších 6 specialistů pro obsluhu děl. Kanónová četa je zařazena k 3 kulometné eskadroně.

Také došlo dodávce jezdeckého postroje vz. 34 pro pluk v počtu 1 235 souprav (sedlo, jezdecká brašna a torba, ohlávka, otěž páková, otěž stihlová, pár podložek kožených a plstěných, poprsník, řemen nákrční, stájový a na šavli, udidlo s háčky), chybí třmeny, podbřišníky, poprsníky, různé řemeny a brašny na podkovy ty jsou ponechány ze starého vzoru 15.

Dále bylo nafasováno 32 souprav uzd pro důstojníky a 1 071 kusů plátěných věder vz. 34.

Těsně před vánočními svátky je veliteli pluku podplukovníkovi Brožovi MNO oznámeno, že od 1. ledna 1937 je jmenován Plukovníkem jezdectva.

Již 7. ledna 1937 je poručík František Gajda poslán do Prostějova k výcviku na leteckého pozorovatele a vybrané mužstvo pod vedením lyžařského instruktora četaře jezdectva Františka Křížka se hlásí na lyžařském výcviku ve Velkých Karlovicích.

Prakticky každý měsíc od počátku roku se koná „další praktický výcvik v plynovém výcviku provede se v pluku návštěvou plynové komory 16. a 18. března vždy ve 13 hodin v Žižkových kasárnách“ (v jeden den polovina pluku).

Dne 22. března 1937 je jeden z důstojníků pluku nadporučík Elemér Polk (vyřazen z akademie v roce 1929) povolán k ústní zkoušce do Prahy na Vysokou školu válečnou na důstojníka generálního štábu. Následně je přijat a již 1. dubna 1937 nastupuje do I. ročníku. Při té příležitosti „mu MNO podle předpisu … povoluje jednorázovou výpomoc ve výši 1 500 Kč“. 

Během jarních měsíců bylo mnoho příslušníků mužstva posláno na kurzy a školení (například kurz řidičů, zpravodajský, pozorovatelský, zdravotnický, spojovací a telegrafický). Také důstojníci se museli vzdělávat, například ve čtení z mapy a různými aplikačními cvičení. Například velitel pluku, podplukovník Felix Koschin a major Jaroslav Kmicikěvič se účastnili, velitelského cvičení v terénu 2. jezdecké brigády. Cvičení v nakládání a skládání vojenských železničních transportů, proběhlo za asistence poloviny pluku. A samozřejmě střelby z pušek a kulometů i na protiletadlové střelnici v Lázcích. V květnu je na výcvik do Kroměříže poslána zákopnická četa. Koncem června za ní byla poslána jezdecká četa, „aby umožněn byl praktický výcvik zákopníků v přeplavání a převážení koní při soustředění v Kroměříži …“

V červenci v roce 1937 uspořádala armáda „vojensko-sportovní závody (armád Malé dohody – od roku 1934) o putovní pohár J. V. Rumunského krále Carola II.“ Pluk se přihlásil na závody jezdeckých hlídek v „jezdeckém cross – cantry na 12 km se střelbou na 200m.“ Ve složení důstojníka jako velitele, jednoho poddůstojníka délesloužícího a dvou vojínů či poddůstojníků. „Příprava a společný výcvik závodníků bude proveden ve vojenském jezdeckém učilišti v době od 20. ledna 1937, pod vedením štábního kapitána jezdectva Ericha Čermáka z Dragounského pluku 1… Jako velitele hlídky určuje MNO nadporučíka Josefa Poláka z VJU … od pluku (Dragounský pluk 2) určuji, četaře délesloužícího Jana Seberu od 4. eskadrony a desátníka Vladimíra Obra od 1. eskadrony … Celkový závod obsahuje mimo jiné druhy, též závod důstojníků v šermu šavlí.“

Ve dnech 1. a 2. července 1937 proběhli po celé republice vzpomínkové akce na 20té výročí bitvy u Zborova. První den proběhla vzpomínková akce za účasti armády na Masarykově náměstí v Olomouci, druhý den proběhla vojenská přehlídka všech jednotek Olomoucké posádky na cvičišti na Novém světě. Od 13 hodin probíhal slavností oběd (důstojníků a 10 rotmistrů) Dragounského pluku s vybranými důstojníky Olomouckých jednotek.

Začátkem července 1937 pěší jednotky Olomoucké posádky cvičí ve spolupráci s tanky. Jako pozorovatelé se cvičení účastní velitel pluku s velitelem I. korouhve podplukovníkem Felixem Koschinem a velitelem remontní eskadrony majorem Jaroslavem Kmicikěvičem a protitanková kanonová četa OPÚV (Obrana proti útočné vozbě) pod velením poručíka Jaroslava Brady, „sraz účastníků koňmo, trig 266, Neředín 10 hod.

Dne 11.  července 1937 pluk odchází na plukovní cvičení, při němž absolvuje polní střelbu (jednotlivce, družstva a čety) na střelnici u posádkového města Vyškov 12. až 14. července 1937.  Velitelství pluku je ubytováno v obci Topolany, sebou berou i polní kuchyně a zásobovací vozy poskytuje i s personálem vozatajské eskadrony 7 a 8.

V srpnu proběhli polní střelby z protitankových kanónů. Střelbu vedl důstojník Dragounského pluku 6 major Vilém Pistorius (bývalý příslušník Jezdeckého pluku 2). Nový velitel čety OPÚV poručík Augustin Šťastný z důvodu nedostatečné zkušenosti se zbraní převzal četu později. Druhé ostré střelby byly provedeny 7. – 12. října 1937 na střelnici v Žárovicích u Vyškova.

Jako každoročně i v srpnu od 1937 se pluk účastní závěrečných cvičení armády, kdy proti sobě stojí celé divize.

Pluk opustil posádku 7. srpna 1937. První den byl plukoví štáb ubytován v Napajedlech, poté v Hrozově Lhotě u Slovenských hranic, kde v okolí probíhá brigádní cvičení, jež se pluk účastní. Dne 11. srpna 1937 se staly dva vážné úrazy: „vojín František Krejčiřík z technické eskadrony utrpěl včera těžký úraz – rozdrcení levé ruky mláticím strojem. Ruka mu byla odňata a on byl převezen …Úraz se stal nešťastnou náhodou, ale vlastním zaviněním.

Dne 11. srpna byl nutně odporažen kůň Ortel, 1. eskadrony následkem zlomení páteře  při srážce s tankem.“

Závěrečné cvičení započalo brzo ráno přesunem 2. Jezdecké brigády, přes hranici k řece Váhu.

V roce 1937 jsou proti sobě postaveny mobilní jednotky v následujícím roce vybudované Rychlé divize, jejíž základem se stali Jezdecké brigády. Byly posíleny několika pěšími prapory, přepravované na autech a prapory útočné vozby (tanky). Dragounský pluk 2 se účastní cvičení na Slovensku v řadách budoucí 2. Rychlé divize. Velitelem tohoto svazku je brigádní generál JUDr. Josef Koutňák současný velitel 2. Jezdecké brigády, jehož součástí je i Dragounský pluk 6 a 7, cyklistický prapor 2 a dělostřelecký oddíl 82. Funkci velitele Jezdecké brigády vykonával velitel Jezdeckého pluku 6 plukovník J. Macas.

Armádní uskupení toho času zvaní modří utočilo horskými průsmyky Karpat podél řeky Váh (Hradiště – Trnava – Seged), zatímco červení tomu měli zabránit. Tomuto uskupení pozdější 3. Rychlé divizi velel brigádní generál Jaroslav Eminger současný velitel 3. Jezdecké brigády  na Slovensku. 

Cvičný útok započal brzo ráno 17. srpna 1937, i přes zničení části jednotek dělostřelectvem a v nucené přestávce ve cvičení se navečer jednotky budoucí 2. Rychlé divize, ocitají před Trnavou, kterou druhý den obsadili. Následný protiútok červených 19. srpna 1917 od Seredi na Trnavu, rychle ztrácel na účinnosti díky převelení a útoku motorizované brigády modrých do boku nepřítele. Po polední bylo cvičení ukončeno.

Hodnocení cvičení nedopadlo příliš dobře ani pro jednoho z velitelů cvičících armád. Ale protože se jednalo o nové jednotky (v II. světové válce – tankové divize) a nikdo z jejich velení neměl praktické zkušenosti, oba velitelé v očích nadřízených obstáli. Veškeré nedostatky vyhodnoceného cvičení se promítly do následujícího cvičného roku a v následné reorganizaci jednotek

Po ukončení cvičení proběhla v Trnavě za přítomnosti ministra Františka Machníka vojenská přehlídka.

Na závěrečné cvičení bylo k pluku posláno 7 polních kuchyní na pneumatikách, staré převozné kuchyně jsou po železnici poslány zpět do Olomouce. Po cvičení je po železnici ve dvou transportech přepraven do posádky i celý pluk. Stalo se tak v 21. a 23. hodin 19. srpna 1937 z Trnavy. V Olomouci vykládka proběhla po poledni 20. srpna 1937.

V plukovním rozkaze z 15. září 1937 bylo uveřejněno Velitelské pochvalné uznání velitelem 2. jezdecké brigády brigádním generálem JUDr. Josefem Koutňákem, adresované všem příslušníkům za odvedenou práci při závěrečném cvičení.

Poručík jezdectva  záloze Alois Kožušníček (102 získal jako jediný osobní pochvalné uznání  brigádním generálem JUDr. Josefem Koutňákem.

Po skončení všech závěrečných cvičená navštívil prezident republiky dr. Edvard Beneš a ministr obrany Františkem Machníkem posádkové město Olomouc. Prezident Beneš navštívil Moravu v rámci své inspekční cesty, kdy navštívil manévry na probíhající na Moravě. Ministr obrany František Machník zase navštívil manévry na Slovensku. Cestu prezident uskutečnil svým služebním vlakem, přivítán byl ve městě 22. srpna 1937 v podvečer, odjezd byl stanoven na 26. srpna 1937. Prezident ubytován byl v Arcibiskupském paláci (103.

Dne 14. září 1937 byl pro republiku černým dnem – zemřel bývalý prezident Tomáš Gariqe Masaryk. „Na všech státních – vojenských budovách dnešním dnem počínaje, až do dne pohřbu do 20 hodin, vyvěste státní vlajky na půl žerdě neb stožáru, není-li na budově zařízení pro vztyčení státní vlaky, vyvěsí se černý prapor.

Branná moc projeví smutek takto: Důstojníci a rotmistři nosí ihned smuteční pásky na levém záloktí na stejnokroji od 14. září do 26. září 1937 v to.“ Dne 21. září 1937 MNO v den pohřbu prezidenta bylo vojenským gážistům uděleno „služební volno, aby se mohli účastnit smutečních projevů za prezidenta Osvoboditele“. Posádkovým velitelstvím byla pořádána smuteční tryzna, účast krom nejnutnějších služeb a kuchařů byla povinná.                     

Pohřbu T. G. Masaryka 21. září 1937 se zúčastnili zástupci všech pluků armády, za dragounský pluk 2 byl vyslán na dovolené dlící velitel pluku plukovník Miroslav Brož (104.

Další smutnou událost pluk řešil v polovině října 1937. Dne 16. října 1937 účastnil se pluk pohřbu svého příslušníka vojína Jana Kábu. Zemřel ve sborové nemocnici 7 a pohřben byl na vojenském hřbitově v Černovíře.

Přísaha nováčků nastoupivší 1. října 1937 (105, proběhla na nádvoří II. korouhve v neděli 24. října a ve čtvrtek 28. října 1937 v den 19. výročí vzniku republiky, proběhla přehlídka posádkových útvarů a poté následoval povinný slavnostní oběd důstojníků.                                               

O měsíc dříve k 1. září 1937 k pluku nastoupil i novopečený poručík jezdectva Václav Krupka mladší (106, pozdější spolupracovník Paraskupiny Silver A (108. Na vojenské akademii v Hranicích byl spolužákem Alfreda Bartoše (109 pozdějšího kapitána jezdectva, velitele paraskupiny Silver A, vysazené 29. prosince 1941. K Dragounskému pluku 2 nastupovalo dokonce hned 7 poručíků jezdectva ze 77 vyřazených.  O rok dříve (1936) bylo vyřazeno 26 důstojníků jezdectva.

Dnem 15. října 1937 se ujímá velení 2. Jezdecké brigády plukovník jezdectva Hynek Hrček (bývalý velitel pluku), dosavadní velitel Dragounského pluku 10. Brigádní generál JUDr. Josef Koutňák se stává velitelem nové vyšší jednotky Rychlé divize (111 – 2. Rychlé divize (112.

Poddůstojnická škola započala tohoto roku 15. listopadu 1937. Velitelem je major jezdectva Jaroslav Venzara (60 studentů). Velitelem části pro kulometnou eskadronu a četu kanónů poručíka jezdectva Jan Šebera (15 student). A pro spojovací četu  poručíka jezdectva Antonína Mezuliáník (15 student). Škola trvá do 15. dubna 1938. Zároveň pluk posílá 3 muže k Dragounskému pluku 1 v Terezíně do poddůstojnické školy zákopníků.

Jako každoročně počátkem ledna 1938 vyrazilo 14 vybraných příslušníků pluku na 4týdení lyžařský výcvik do Velkých Karlovic. Výcvik vede lyžařský instruktor četař František Křížek (příslušník pluku).                

Bohužel hned počátkem roku zemřel příslušník pluku v posádkové nemocnici vojín Michal Ondík z 3. eskadrony. Pohřeb se uskutečnil 11. ledna 1938 na vojenském hřbitově v Černovíře, pohřbu se účastnilo na 60 mužů pluku a posádková hudba od Pěšího pluku 6.

Od ledna 1938 jsou u dragounských pluků motorizovány trény a v důsledku toho jsou zřizovány automobilové kurzy pro důstojníky jezdectva. V lednu 1938 tak byl pluku přidělen velitelský automobil Praga AV (evidenčního čísla 3 882). S ním například velitel pluku s I. pobočníkem vykonal 5. dubna 1938 (odjezd 5:45) inspekci u vozatajské eskadrony 17 ve Valašském Meziříčí.

Dne 3. února 1938 pluk přivítal na návštěvě svého prvního velitele brigádního generála Jaroslava Červinku, u té příležitosti se konal slavnostní oběd důstojníků pluku. Pluk hostil také plukovníka Hynka Hrčka velitele 2. Jezdecké brigády, jež ve dnech 15. až 18. února 1938 vykonal přehlídku výcviku jednotlivých čet u pluku. Z poznatků které plukovník Hrček získal, chce u pluků zavést více závodního ducha, omezit teorii a více se věnovat praktické výuce. Nejvíce však kritizoval jezdecký výcvik příslušníků mužstva, vedený veliteli čet.

VTLÚ (113 v únoru 1938 pluku přidělil dvě pistole vz. 37 na zkoušení (114.

Ve dne narození bývalého prezidenta T. G. Masaryka 7. března pluk nastoupil v 9:30 ve vycházkovém stejnokroji k přečtení armádního rozkazu.

Další návštěva do Olomouce dorazila 12. března 1938. Byl jím ministr Obrany František Machník, generální inspektor Branné moci armádní generál Jan Syrový a náčelník Francouzské vojenské mise v Československu armádní generál Luis Fauché (115. Inspekce byla plánována na sobotu a neděli ve dnech oslav 20tého výročí bojů u Bachmače (116, kterých se účastní celá posádka. Po slavnostním pochodu byla pochodující část posádky pochválena ministrem obrany Františkem Machníkem.

V posledních dnech března (30. – 31.) byl výcviku u pluku přítomen velitel 2. jezdecké brigády. Byl mu přidělen ordonanční poddůstojník, který ho doprovázel, ubytován byl v hotelu Národní dům. Dne 31. března 1938 dopoledne probíhalo aplikační cvičení, které bylo pro všechny důstojníky povinné.

V Kroměříži jako každoročně u Ženijního pluku 2 „Uralského“ probíhalo od 21. dubna soustředění zákopníků 2. rychlé divize, kam odjela i zákopnická četa pod velením štábního kapitána Rudolfa Čánského. Výcviku se krom 29 mužů mužstva, účastní i dva další důstojníci a rotmistr. Také se v měsíční rotaci výcviku účastní dva turnusy záloh (celkem 30 mužů).

Ve večerních hodinách v pátek 20. května 1938 na základě zpravodajských informací o  přesunech německých vojsk k československým hranicím nařídil ministra národní obrany Ostrahu hranic (117. Opatření se týkala povolání jednoho ročníku záloh 1935 (70 000 mužů), Stráže obrany státu – SOS (27 710 mužů) a pět ročníků specialistů jednotlivých zbraní (110 000 mužů). Armáda do té doby čítala na dvě stě tisíc mužů, po nástupu záloh měla na 383 tisíc mužů ve zbrani.

Pluk z kasáren vyrazil 21. května 1938 v časných ranních hodinách. Plukovní velitelství se usídlilo v oblasti (v obci) v plukovních rozkazech zváno S.V. Velitelství Dragounského pluku 2 se nazývalo Antonín – další názvy velitelství u pluku byli Dorota, Jarmila, Juliána Amos a další. Místo pobytu se v rozkazech tajilo. V okolí Olomouce do vzdálenosti 40 km však byla soustředěna celá 2. Rychlá divize. Náhradní korouhev zůstala posádkou v Olomouci. Dne 23. května 1938 část mužstva muselo složit opětovně přísahu, ta byla předříkávána jak v českém tak i v německém jazyce – „týká se mužstva oddílu O. Dne 28. května 1938 si pluk připomněl 54. narozeniny prezidenta republiky Edvarda Beneše.

Sesterský Dragounský pluk 6. pod velením zatímního velitele podplukovníka jezdectva Jaroslava Mahra (118 se soustředil u Choliny u Litovle. O tři dny později se přesunul do Horního Města a odtud 25. května 1938 do Frankštátu u Šumperka, z 30. května 1938 do Loštic, 3. června 1938 do Příkaz u Olomouce, 7. června 1938 do Plumlova u Prostějova a 8. června 1938 se většina pluku vrátila do své posádky v Brně.

Jako každoročně i začátkem července proběhli oslavy bitvy u Zborova, tentokráte s velkolepou přehlídkou celé Olomoucké posádky. V červenci proběhl pozorovací a zpravodajský kurz pro poddůstojníky.

Ve dnech 18. – 23. července 1938 proběhlo poslední cvičení pluku a to v přechodu vodních toků. Jezdci byli plukovními ženisty převáženi gumovými čluny a koně plavali podél nich. Přes vodní toky se převážely i trény a lehké tanky 2. rychlé divize. 

Cvičení byl přítomen přednosta I./2 oddělení jezdectva brigádní generál Josef Dostál a velitel 2. rychlé divize brigádní generál JUDr. Josef Koutňák. Dragounské pluky 2 a 6 byly sloučeny v jeden jezdecký pluk o válečném stavu. Svazku velel plukovník generálního štábu Rudolf Kučera (119. V srpnu 1938 proběhlo několik dvoudenních plukovních cvičení.  

Dne 13. září 1938 (121 v 19 hodin byl vyhlášen bojový poplach a Dragounský pluk 2 se musel do druhého dne rozmístit v poli v okolí Olomouce. Zde pak byl prováděn výcvik v eskadronách.

V plukovním rozkazu č. 218 z 23. září 1938 se psalo o udržení vysoké morálky vojska, v následujícím rozkazu z 30. září 1938 se psalo pouze o dvou uhynulých služebních koních 29. září 1930. Pod rozkazem je podepsán velitel pod značkou Ludvík. Plukovník Brož 28. září 1938 v den svatého Václava obnovil přísahu příslušníků pluku. Od 12. října 1938 je velitelství pluku umístěno v Němčicích na Hané.

Plná mobilizace pro Československou brannou moc a Dragounský pluk 2 byla vyhlášena 23. září 1938 ve 22:15 (122. Pluk byl mobilizačním plánem (123 umístěn v poli jižně od posádkového města Olomouce, kde přechází do bojové přípravy. Štáb pluku sídlil v Němčicích nad Hanou (asi  25km jižně od Olomouce). Ostatní jednotky pluku byly umístěny v okolních obcích (124. Druhým dnem je přejmenován kódovým označením na Mobilizační těleso 302.

Nadřízený útvar – 2. rychlá divize (velitelství s krycím názvem Ondřej) se po vyhlášení mobilizace se přesunula do prostoru Slavkova u Brna (velitelství Slavkov). Dne 28. září dostala divize rozkaz k přesunu západním směrem do prostoru Jaroměřice nad Rokytnou (velitelství Jaroměřice). Dne 3. října následoval rozkaz k přesunu do prostoru Olomouc (velitelství bylo od 5. října ve Šternberku, velitelství 2. jezdecké brigády bylo  ve Velká Bystřici,) a 6. října pak rozkaz k přesunu do prostoru Pustiměř – Švábenice – Nezamyslice – Pitín – Otaslavice (velitelství Ivanovice). Zde zůstala až do své demobilizace v listopadu 1938.

Mezitím západní mocnosti rozhodli o Nás bez Nás. Za nátlaku Německa a podpory Itálie a takzvaných sudetských Němců u nás v republice byla po půlnoci 30. září 1938 podepsána takzvaná Mnichovská dohoda – diktát mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. V Praze se souhlasem prezidenta Edvarda Beneše v dopoledních hodinách 30. září 1938 zasedala vláda a v poledních hodinách náčelník branné moci a velitel mobilizované armády armádní generál Ludvík Krejčí podepsal rozkaz k vydání pohraničí. Které započalo následující den (125.

Pluk se 4. listopadu 1938 přesunul do mírové posádky v Olomouci. Demobilizace polního pluku proběhla do 12. listopadu, propuštěn byl odvodní ročník 1934 a 1935, v činné službě zůstal odvodní ročník 1936 a 1937.

Pro množství stížností z řad občanů Olomouce na chování vojáků při vycházkách do města velitel pluku 29. listopadu 1938 „zastavuji podle služebního předpisu A–I.–1 článek 332 vycházku na 7 dnů s okamžitou platností.“  V plukovním rozkaze z 3. prosince 1938 velitel pluku uveřejňuje: „Vojáci, Vzhledem k tomu, že v posledních dnech se Vaše chování značně zlepšilo, ve prospěch společné věci a to jak po stránce mravní, tak kázeňské, povoluji Vám opět dnešním dnem vycházku po zaměstnání „ DOPLNIT

Tradiční lyžařský kurs se z důvodu zabrání pohraničí v roce 1939 nekonal. Místo něho bylo u pluku naplánováno několik jiných kurzů, kam byli posláni důstojníci pluku. Byl to automobilový, chemický a ženijní  kurs, které započali koncem ledna nebo počátkem února 1939. Další naplánovaný kurs zbrojní již nezačal, jeho počátek 27. března 1939 přerušily jiné události. Předtím protitanková četa pluku postoupila ostrou střelbu s protitankovou municí na střelnici v Žárovicích 22. února 1939. Přesun probíhal po vlastní ose již 21. února 1939 ráno a návrat byl plánován na 23. března 1939, se připraví již pro kanónovou četu oběd. Velitelem přesunu – kanónové čety byl poručík jezdectva Antonín Pecháček.

Na konci ledna a počátkem února 1938 započal výcvik instruktorů pro nováčky. Dnem 28. února 1939 skončila branná pohotovost státu a tak odvodní mužstvo ročníku 1936 bylo tímto dnem propuštěno do zálohy. Na druhý den 1. března 1939 nastoupili poslední nováčci – odvodní ročník 1938 (126.

MNO k tomu vojenským útvarům telegraficky oznámilo „Vzhledem k tomu, že v Německé říši příslušníci české národnosti nejsou povoláni k vojenské službě, bylo rozhodnuto, aby také u nás příslušníci německé národnosti nepodléhali branné povinnosti.“

O čtrnáct dní později se situace pro okleštěný stát a jeho armádu značně změnila – okupací Německou armádou Československa. Ještě plukovní rozkaz č. 61 vydaný odpoledne 14. března 1939 nenaznačoval jakýkoli náznak událostí následujícího dne. Plukovní rozkaz č. 62 z druhého dne 15. března 1939 již v bodě č. 1 udává: „Podle nařízení posádkového velitelství nastupuje kasární stráž stejně jako dozorčí služba beze zbraní … (bod č. 2) Vycházka mužstva po zaměstnání se zastavuje. (bod č. 3) Veškeré zbraně /bodáky a šavle včetně/ musí být, pokud se tak již nestalo, ihned plném počtu podle inventářů eskadron odebrány, hromadně uskladněny a drženy pod dobrým závěrem a dozorem. (bod č. 4) Prodej piva ve vojenských zátiší nařizuji omezit na nejmenší míru t. j. jednotlivcům nesmí býti prodáno více než láhev piva. Vysedávání v zátiších zakazuji. …“

V dalších dnech byli vojenští gážisté nabádáni, k odevzdání svých osobních a soukromých zbraní (krom loveckých) velitelům útvarům. Též klíče od všech skladů museli býti odevzdáni na plukovním velitelství a uzamčeny v trezoru. V plukovním rozkazu z 20. března 1939 je uveřejněn písemný příslib od Německého  velitelství v Brně o ponechání osobních střelných zbraní důstojníkům, rotmistrům a poddůstojníkům jsou ponechány pouze chladné poboční zbraně. U pluku se také hlásí první čeští vojáci, poddůstojníci a důstojníci, dragounských pluků dislokovaných na Slovensku, jež jsou tamními orgány propuštěny či vyhnáni, například od Dragounského pluku 10 jeho velitel plukovník jezdectva Gustav Viktorin.

Tento den 20. března 1939 jsou již propuštěni první poddůstojníci z dobrovolné činné služby a jsou propuštěni vojáci základní činné služby slovenské národnosti. „Dne 23. března 1939 budou propuštěni do poměru mimo činnou službu všechny vojenské osoby, které nastoupily do prezenční vojenské služby 1. března 1939.“ Dne 25. března 1939 je propuštěno i mužstvo odvodního ročníku 1937 a starší. V posádce nastal totální nedostatek mužů k ošetřování koní. Německé dozorčí orgány si na to stěžují, že „ustájené koně jednotlivých eskadron jsou často bez dozoru“. Na to již „25 března 1939 převzali orgány říšského německého vojska níže uvedené koně“ (celkem 82 koní). Od 30. března 1939 již německé vojsko započne s pravidelným pohybováním koní.“ Čeští poddůstojníci však musejí být v dostatečném počtu přítomni jako dozor. Převzetí koní německou stranou je však zdlouhavé. Několik důstojníků si tak pořizuje své osobní koně ze služebních.

Podle vyjádření MNO  (počátkem dubna 1939) je česká vojenská správa povinná zajistiti personál k ošetřování koní. „V prvé řadě mají býti podrženi v činné službě, ti kdo se dobrovolně hlásí, a nebo nemají dosud zajištěno zaměstnání… Velitelství IV. sboru jedná s německým velitelstvím, aby ošetřující personál byl za tuto práci placen. Odměna, kterou říšskoněmecké velení za tuto práci nabízí je 3 – 4 Kč za hodinu s ubytováním v kasárnách. Stravování si musí opatřit sám. Jeden ošetřovatel na 3 – 4 koně. Pracovní doba asi 10 hodin denně.

Většina koní je předána do 6. dubna 1939. Tento den se torzo Dragounského pluku 2 stěhuje do bývalých kasáren Pěšího pluku 6. A velitel pluku plukovník jezdectva Miroslav Brož nastupuje 28denní dovolenou  z existenčních důvodů (další řádnou na tři týdny nastupuje 6. července 1939 do Prahy). Zastupuje ho podplukovník jezdectva Felix Koschin. Ale již 14. dubna 1939 je velitel pluku zpět. A na existenční dovolenou nastupuje jeho zástupce podplukovník Felix Koschin.

Na přelomu měsíce března a dubna 1939 se v plukovním rozkaze uvádí:

„Na rozkaz ZVV (zemské vojenské velitelství) Brno dávám na vědomí toto ujednání personální komise při MNO:

1. Vrchní velitel německého říšského vojska učinilo rozsáhlé opatření  k zajištění existence a povolání důstojníků, rotmistrů a služebních poddůstojníků.

2.  Výplata požitků k 1. dubnu a pro následující měsíce je zajištěna.

3. Dovolené – zejména k přípravě změny se v plném rozsahu povoluje s plnými požitky.

4. Směrnice pro konečné zaopatření budou vydány v nejbližší době.

5. Povolení k překročení hranice nemůže býti až na další československým důstojníkům, rotmistrům a služebním poddůstojníkům povoleno.

6. O zřízení české pracovní služba nebylo dosud rozhodnuto.

7. Otázka do převzetí české policie bude vyjasněna.“

Podle výnosu MNO z 31. května 1939 se vyplácí délesloužícím poddůstojníkům příspěvek na pořízení občanského oděvu 2 000 Kč těm, kteří byli ke dni 21. března 1939 ve službě déle než tři roky. Ostatním se vyplatilo 1 500 Kč.

V polovině července 1939 se oznámilo, „Počínaje dnem 1. srpna 1939 není dovoleno nositi československý vojenský stejnokroj. … Doporučuje se, aby v době až do 1. srpna tohoto roku nosili všichni občanský oděv i ve službě“.

Poslední rozkaz Dragounského pluku 2 je vydán 28. července 1939, velitel pluku plukovník jezdectva Miroslav Brož uvádí: „Uděluji důstojníkům, rotmistrům, déle sloužícím a občanským zaměstnancům vojenské zprávy po ukončení likvidace pluku dovolené na neurčito počínaje dnem 1. srpna 1939 …“

Okupací Německou armádou zbytku republiky dne 15. března 1939 zanikla Československá branná moc a její armáda, ta byla určena Německem k likvidaci. Podle pokynů německých úřadů musela likvidace skončit u útvarů zbraní do 31. července 1939. Od 1. srpna 1939 bylo zakázáno nosit uniformu Československé branné moci a samotní gážisté nastoupili dovolenou na neurčito, dokud pro ně nebylo obstaráno nové místo (většinou ve státní správě, kde by měli být pod kontrolou okupační moci) nebo byli posláni do penze. Malé procento gážistů bylo povoláno do řad Vládního vojska.
 

Fotogalerie Jezdectva Československé Branné moci je ZDE.

Zdroje:

Vlastní archiv

Vojenský ústřední archív Praha – www.vuapraha.army.cz – fond Jezdeckého pluku 2 „Sibiřský“

Encyklopedie Československé branné moci 1920–1938, ISBN 80–7277–2565–2

Září 1938, Miloslav John, 1997, ISBN: 80–85914–45–X

Cyklistické jednotky československé armády, Ivo Pejčoch, 2017, ISBN: 978–80–7573–009–1

Válečná armáda 1939 – Historie a Vojenství 6/1995

Mírová organizace – Historie a Vojenství 3/1997

Rychlé svazky na závěrečném cvičení Čs. armády 1937 - Historie a Vojenství 2/2002

https://www.valka.cz/

https://www.wikipedia.org/

https://cs.wikipedia.org/wiki/

https://www.kuk-wehrmacht.de/regiment/dragoner/d12.html

https://vojenstvi.cz/vasedotazy_110.htm otázka č. 1649

https://www.austro-hungarian-army.co.uk/orbat.htm

https://www.mlorenz.at/

https://www.weltkriege.at/

https://zavodistepardubice.cz/historie/

https://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/studie/rychle-divize-ceskoslovenske-armady.htm

https://cs.wikipedia.org/wiki/2._rychl%C3%A1_divize_(mobilizace_1938)

https://www.espektrum.sk/index.php?text=7462-stropkovske-rukovanie-do-velkej-vojny-a-navrat-po-siestich-rokoch