1. Československý jízdní divizion Vladivostocký (východní)

     Divizion vznikl na začátku července 1918 v  Nikolsk-Usurijsk. Spadal pod Vladivostocké části Československého vojska na Rusy pod velením generála Ditterichse (1. První rozkaz jednotky byl vydán pravděpodobně 9. – 10. července 1918. Velitelem byl určen kornet Pouska (2 a jeho pobočníkem byl dočasně určen praporčík Vilém Pistorius (3, přibivší ze štábu 2. dělostřelecké brigády 9. července 1918. Toho však už kolem 25. července 1918 v úřadě střídá kornet Hynek Hrček (4, ten však současně i zastává funkci velitele 2. škadrony (eskadrony). Dne 17. září 1918 je naznačen pobočníkem velitele právě převelený šikovatel František Hrdlička (5 z jízdní rozvědky 5. pěšího pluku.

Do 20. července 1918 divizion získal nákupem odvodní komise 211 (213) koní. Z toho bylo 171 jízdních, 14 tažních, 24 soumarů a 2 blíže nespecifikovaní.

Jízdní divizion od svého vzniku se měl skládat ze 2 eskadron, kulometného oddílu se 4 kulomety a technického oddílu. Koncem července 1918 měl ve stavu 5 důstojníků, 1 důstojnického čekatele a 112 jezdců. Z důvodu nutné potřeby divizionu na frontě byl v srpnu 1918 jízdní divizion rozformován. První eskadrona byla doplněna jezdci z druhé eskadrony a byl k ní připojen kulometný oddíl. Ten tímto zaniknul a 2. eskadrona byla ponechána jako záloha v týlu, jako výcviková eskadrona.

První eskadrona vyrazila na frontu s cílem pomoci dosáhnout spojení s Východní skupinou plukovníka Gajdy (6. Což se 1. září 1918 na stanici Olovjannaja povedlo.

Dne 1. října 1918 celý divizion dorazil do Krasnojarska, kde z 2. eskadrony vznikla kulometná eskadrona a 2. eskadrona byla utvořena znovu.

Velitelem 1. eskadrony byl kornet Koutňák (7 a měl ve stavu 72 jezdců.

Velitelem 2. eskadrony byl kornet Hynek Hrček a měl ve stavu 71 jezdců.

Dále vzniknul štábní oddíl a vozatajský oddíl.

Dne 8. října 1918 ve stanici Tajga dostal division rozkaz k přesunu do Tjumeni, kde bude vtělen do 2. jízdního pluku. Division jako takový zůstal zachován, byl pouze přejmenován na II. divizion 2. jízdního pluku, eskadrony byly přejmenovány na 3. a 4.eskadrona 2. jízdního pluku a kulometná eskadrona byla ponechána.

Do Tjumeně divizion dorazil 11. října 1918.

Dne 26. září 1918 je jmenován praporčík Vilém Pistorius dočasným důstojnickým zástupcem a naznačen velitelem čety 1. eskadrony. Druhý den 27. září 1918 vyrazil jako nový velitel jízdní čety na mongolské území. „Odeslán jako velitel ochrany s 20 jezdci 1. eskadrony nákupní komise Československého intendantstva v Mongolii“, z této akce se vrátil s oddílem 21. (26.) listopadu 1918 do Tjumeně jako jízdní četa 3. eskadrony 2. jízdního pluku. (8

Poznámky:

Division je jezdecká jednotka o dvou či tří eskadron (protiváha praporu u pěchoty). Eskadrona je jezdecká jednotka velikosti roty u pěchoty. Pro ni se používal i název škadrona nebo ruský sotňa.

1)   Generálporučík Diterichs Michail Konstantinovič, narozen 17. dubna 1874 v Sankt–Peterburg, v Carském Rusku. Sloužil Ruské armádě od ledna do dubna 1918 náčelníkem štábu Československého armádního sboru, od dubna 1918 velitelem Východního oddílu československého armádního sboru ve Vladivostoku. V záři 1918 přešel k Ruské armádě na Sibiři bojující proti Sovětům, kde byl mimo jiné velitelem Sibiřské armády a později ministrem vojenství v Omsku. V říjnu 1922 odchází z Ruska do exilu. Zemřel 9. října 1937 v Šanghaji.

2)    Major Pouska František, narozen 14. února 1894 v obci Luková, v okresu Kralovice, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil u 8. dragounského pluku v hodnosti nadporučíka (Oberleutnant). Do zajetí padnul 29. července 1915 v Šuparka u Dněstru. Do legií se přihlásil 25. května 1916 v Bělgorodě. Do legií vstoupil 12. června 1917, později byl přidělen k 1. jízdnímu pluku. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě

3)   Major Pistorius Vilém, byl velitel jízdní eskadrony 2. jezdeckého pluku. Narozen 23. března 1897 v obci Hořepník u Pelhřimova. Byl poručíkem u 10. dragounského pluku Rakouska-Uherska. Do zajetí padnul 15. června 1917 u Sieniawa v Polsku. Do legií vstoupil 7. dubna 1918. Nejprve sloužil u 2. dělostřelecké brigádě vstoupil do v hodnosti vojína. Po ověření jeho důstojnické kvalifikace, byl povýšen na praporčíka. Následně byl přeložen k 2. jezdeckému pluku v Tjumeni na podzim v roce 1918 a stává se velitel jízdní eskadrony. Do vlasti se vrací 27. lodním transportem v červenci 1920 v hodnosti nadporučíka.

4)   Plukovník Hrček Hynek, narozen 2. srpna 1891 v obci Slušovice, v okresu Holešov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 25. zeměbraneckého pěšího pluku v hodnosti kadeta. Do zajetí padnul 15. září 1915 v Deražna. Do legií se přihlásil 15. května 1916. Do legií vstoupil 22. června v Bělgorod do Srbských legií. Do Ruských legií byl přidělen 1. července 1917 k 7. střeleckému pluku v hodnosti rotmistra. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě.

5)   Poručík Hrdlička František, pobočník velitele 2. jezdeckého pluku v hodnosti praporčíka později poručíka. Narozen 19. září 1885 v Kopaniny u Ledče nad Sázavou. Byl poručíkem u 66. pěšího pluku Rakouska-Uherska. Do zajetí padnul 27. května 1915 u Sieniawa v Polsku. Do legií vstoupil 18. června 1917 ze zajateckého tábora v Ašchabatu v Turkmenistánu. Nejprve vstoupil do 5. střeleckého pluku v hodnosti vojína. Po ověření jeho důstojnické kvalifikace, byl povýšen na praporčíka. Následně byl přeložen k 2. jezdeckému pluku v Tjumeni na podzim v roce 1918 a stává se pobočníkem pluku. Do vlasti se vrací 27. lodním transportem v červenci 1920 v hodnosti poručíka.

6)   Generálmajor Gajda Radola, narozen 14. ledna (únor) 1892 v Kotaru na pobřeží Jaderského moře, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 5. pevnostního dělostřeleckého pluku v hodnosti Fähnrich – praporčík. Do zajetí padnul 260. září 1915 v Černé Hoře. Do zahraničních jednotek se vstoupil již 26. září 1915 v Černé Hoře. Poté sloužil v srbské armádě a v lednu 1917 vstoupil do Československých jednotek, k 2. střeleckému pluku. V lednu 1919 se stává velitelem ruské (Kolčakovo) armády na Urale. Po půl roce je odvolán, poslán do Vladivostoku, kde se zapojil do povstání proti vládě admirála Kolčavka. Po potlačení povstání je urychleně poslán do Československa, kam dorazil 11. února 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě, jako velitel divize až do roku 1926, kdy je obviněn z vojenského puče proti republice. Později se stává i poslancem, umírá 15. dubna 1948. Do hodnosti plukovníka byl kapitán Gajda povýšen 2. července 1918 (výročí bitvy u Zborova), do hodnosti Generálmajora 2. září 1918.

7)   Kapitán (pozdější Brigádní generál) JUDr. Koutňák Josef, narozen v roce 1890. Před Velkou válkou studoval právnickou fakultu ve Vídni (Wiener Universitat) a živil se jako novinář. Narukoval do rakousko – uherské armády jako záložní důstojník pěšího pluku 97, ale již v srpnu 1914 upadá do ruského zajetí. V lednu 1915 se přihlašuje legiích. V červenci 1917 velí kulometné četě 6. střelecké pluku na Rusi. V léte je jmenován velitelem přístavu Vladivostok. V říjnu 1918 byl převelen k 2. jízdnímu pluku, kde velí 3. eskadroně. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Dne 21. února 1919 se oženil s Olgou Dimitrievnou Milodivovou.

Po návratu z Ruska dostudoval v roce 1921 právnickou fakultu a v roce 1922 absolvoval Válečnou školu v Praze. Ve dvacátých letech byl ve Francii. Postupně velel jezdeckým plukům10 a 8, jezdecké brigádě 1, byl přednostou I.2. jezdeckého oddělení v MNO. Poté byl velitelem jezdecké brigády 2 a následně 2. Rychlé divize. Aktivně působil v odboji za II. světové války a v únoru 1945 byl zatčen. V červenci 1945 byl jmenován velitelem tankového sboru. V roce 1948 byl penzionován.

8)   Celkově se však jednalo o 19 mužů a velitele praporčíka Pistoriuse.

Zdroje:

Vojenský ústřední archív Praha – www.vuapraha.army.cz – fond – 2. československý jízdní pluk „Sibiřský“ – karton 5, 6 a 8 – plukovní rozkazy, deníky, stavy a hlášení o činosti jednotek pluku.

Vlastní archiv

Cestami odboje III. a IV. kniha, Adolf Zeman a spol., 1926 - 1929, ISBN není uvedeno

Za svobodu IV. kniha, Otakar Vaněk, Vojta Holeček, Rudolfa Medka a spol., 1929 Praha, ISBN není uvedeno

Moje paměti, Radola Gajda, Jota 2008, ISBN 978-80-7217-584-0

https://www.valka.cz/