Svobodník Ján Baumann * 9. října 1908

   Narozen 9. října 1908 v obci Dolné Krškany u Nitri, otci Adolfu (1 a matce Heleně rozené Zverková z obce Verkov (2. Navštěvoval lidovou školu (8. tříd) a v prosinci 1924 nastupuje do učení na strojního zámečníka u firmy Galbáč – Sukeráč v Nitře. Učení zdařile ukončuje v prosinci 1927 a od nového roku je zde i zaměstnán až do nástupu vojenské služby v říjnu 1929, kdy nastupuje jako letecký mechanik k Leteckému pluku 3 (3. Nejprve slouží na letišti v Nitře (kasárna Milana Rastislava Štefánika) I. letecká peruť, kde v roce 1930 absolvuje kurs leteckých mechaniků. A poté je přeložen na letiště Vajnory u Bratislavy. Zde slouží u III. letecké perutě.

Po skončení vojenské prezenční služby (březen 1931 (4) odchází pracovně do Francie – Paříže (odchází mezi léty 1931 – 1934). Zde ho zastihuje vypuknutí války v roce 1939. V Paříži dne 12. prosince 1939 byl odveden do Československé zahraniční armády ve Francii (5. Dne 15. ledna 1940 se hlásí ve výcvikovém středisku v Agde. Později je poslán na leteckou základnu Bordeaux–Mérignac, kde sídlí československá letecká výcviková skupiny – Dépot de Guerre de ľAviation Tchécoslovaque (6. Výcvik jak letecký tak pozemního personálu zde byl minimální.

Po porážce Francie (8 nastupuje zpět na své poslední pracovní místo jako soustružník u firmy Argenteuir (9 na výrobu elektrických kabelů. Zpět domů – na Slovensko se vrací ke konci roku 1940 (10. Z Francie si na památku přivezl tahací harmoniku – Akordeon. Poté pracuje jako soustružník v Trenčíně a od roku 1942 na letišti v Nitře jako civilní zaměstnanec. Na letišti v Nitře je dislokována Pozorovací letka 3 s 10 letouny Š–328. V době vypuknutí SNP pracoval v leteckých opravnách v Trenčíně na letišti Trenčianské Biskupce. V Trenčíně bylo umístěno velitelství Vzdušných zbraní Slovenského štátu.

Na snímku je vojín Pěšího pluku č. 25 Československé armády posádkou v Lučenci na Slovensku, příslušník rodu Baumannů (30léta).

Během války se též oženil s Márii Lužbetákovou (12 a 30. listopadu 1944 se narodil syn Ján. Bohužel již 30. ledna 1945 umírá. I druhý syn Imrich narozen 5. dubna 1946 umírá po několika dnech – 21. dubna 1946. Až 15. dubna 1948 se narodil syn Eduard (14. Který většinu své vojenské prezenční služby prožil u útvaru 2071 v Karlových Varech. Do Karlových Varů byl převelen 17. září 1970 a sloužil ve funkci velitele družstva (velitel OT–64 (15) u 74. motostřeleckého pluku. Umírá 29. listopadu 2013 v Chodově u Karlových Varů.

Ján po válce pracuje dál jako soustružník a po práci pracuje na rodinném statku a vinohradu Dolné Krškany u Nitry . Spolu s Márií měli spolu další tři děti, kteří ještě žijí. V roce 1968 odchází do důchodu. Dne 25. srpna 1993 umírá a jeho žena Mária ho přežívá o tři roky, umírá 25. dubna 1996.

Za svou vojenskou službu ve Francii měl nárok na udělení Pamětní medaile Československé armády v zahraničí (16 se štítkem s nápisem Francie.

Na fotografii však se štítky Střední východ a SSSR.

Poznámky:

1)         První předek Baumannů na Slovensku se narodil kolem roku 1800 v Německu, pocházel pravděpodobně od města Ulm.

Jeho syn Štefan se narodil 25. října 1842 a zemřel v roce 1920 (měl cca. 5 dětí). Nejstarší Adolf Baumann narozen v roce 1881, zemřel v roce 1957, byl otcem našeho svobodníka Jána – příslušníka Československé armády ve Francii.

2)         Ján měl celkem tři bratry. Staršího Ladislava (Laco), narozen 29. prosince 1906 Dolné Krškany okres Nitra, zemřel 13. prosince 1983 – pracoval v JZD, vyučen truhlářem – stolařem.

Pak se narodil zmiňovaný Ján, Imrich, narozen 5. října 1910 Dolné Krškany okres Nitra, zemřel 7. června 1967 – za první republiky sloužil u finanční stráže od 1. března 1936. V roce 1936 sloužil coby pomocný dozorce na oddělení Svatý Kráľ.

A nejmladší Vincent, narozen cca. 1912 Dolné Krškany okres Nitra – pracoval ve Francii v osudových letech 1939 – 1940. Nebyl však odveden do Československé zahraniční armády ve Francii. Trpěl Epilepsií. Údajně byl veliký silák.

3)         Letecký pluk 3 Generála letce Milana Rastislava Štefánika, celkem bylo postaveno 6 leteckých pluků. Ve výzbroji měli jak stíhací, pozorovací i bombardovací letouny. Letecký pluk se skládal ze tří (výjimečně čtyř) perutí po třech letkách po 9 – 12 letounech, celkem cca. 100 letounů na pluk.

4)         Od roku 1924 byla délka branné povinnosti 18 měsíců, od roku 1934 byla prodloužena na dva roky. Po ukončení základní vojenské služby byl záložník povinen absolvovat čtyři cvičení v celkové délce 14 týdnů.

5)         Mobilizačním rozkazem Československého národního výboru v Paříži (podepsán dne 17. listopadu 1939, platnost od 1. prosince 1939 podle předválečného branného zákona) byli povoláni do zbraně všichni českoslovenští státní příslušníci ve věku 18 až 50 let, žijících na území Francie. Byli to hlavně slovenští sezónní dělníci nebo hospodářští emigranti, kteří měli na výběr mezi armádou nebo internačním táborem. Částečně na ně bylo pohlíženo jako na příslušníky nepřátelského státu – Slovenský stát. Hlavní odvodní komise byla zřízena na československém konzulátu v Paříži a ve výcvikovém středisku v Agde.

6)         Skupina přijela na leteckou základnu Bordeaux–Mérignac 15. dubna 1940 v počtu 28 mužů, skupině velí štábní kapitán letectva Josef Schejbal (7. Na přelomu května a června 1940 zde bylo na 300 mužů (cca. 25 důstojníků a cca. 280 poddůstojníků a vojáků) pilotů a pozemního personálu. Z těchto mužů bylo na 140 příslušníků pozemního personálů. 

Na nebi sladké Francie, Jiří Rajlich, 2008, ISBN–978–80–86808–51–2

7)         Štábní kapitán Josef Schejbal byl druhým velitelem 311. bombardovací perutě ve Velké Británii. Zahynul údajně v roce 1956 na Aljašce (jako majitel benzínové stanice).

V čele velké skupiny československých letců a vojáků (206 mužů) nastoupil 19. června 1940 v Bordeaux na palubu lodi Karanan a odplul do Velké Británie.

8)         Do napadení Francie se podařilo zmobilizovat na 8 000 mužů a dalších 4 000 mužů bylo dobrovolníky. Důstojnický sbor tvořili z 91% Češi a převážně to byli dobrovolníci z Československa, z mobilizovaných bylo 80% Slováků.

Do Velké Británie se podařilo evakuovat pouze na 4 000 mužů pozemních sil a na 900 pilotů a příslušníků pozemního personálu letectva Československé zahraniční armády ve Francii. Ve Francii padlo cca. 400 mužů pozemních sil a 28 pilotů.

9)         Argenteuil je francouzská obec na předměstí Paříže, 12km severozápadně od centra Paříže.

10)       Po pádu Francie zde zůstalo na 7 000 československých vojáků, z niž bylo na 5 000 Slováků. (11

Od 7. října 1940 začala s požehnáním německých úřadů pracovat ve Francii Slovenská repatriační komise. Ta do léta 1944 vypravila na Slovensko osm velkých železničních transportů, které přepravili přes 4 800 Slováků (mužů, žen i dětí). První transport byl vypraven 28. října 1940 s 526 osobami. 
Na Slovensku bylo exemplárně potrestáno pro službu v nepřátelské armádě cca. 1% mužů. Nejtěžší trest, který byl vynesen, byl 2 roky vězení. 

Historie a Vojenství 1/2020

11)       Ve Francii zůstali dobrovolně na základě rozkazu ze 17. června 1940 velitele 1. československé divize generála Rudolfa Viesta nebo Bedřicha Neumanna (v této době se střídali na velitelském postu): „odjezd se týká pouze dobrovolníků, a ti kdo chtějí, mohou zůstat ve Francii.“ Následně se ve výcvikovém středisku v Agde soustředilo na 5 500 Československých vojáků. Francouzi 1. srpna započali s jejich demobilizací.

Historie a Vojenství 1/2020

12)         Márie Lužbetáková narozená v obci Osada na severu Slovenska rodičům Vendelínu (1896 – 1956) a jeho ženě Márii rozená Matůškové. Zde v červenci 1941 začali práce na vybudování Oravské přehrady. Jejich dům jim byl státem vykoupen, a oni se poté přestěhovali do Dolních Kršan u Nitry a koupili si pozemek. Práce byly ukončeny v roce 1954, kdy se začalo s napouštěním. Spolu s obcí Osada zanikly dalších 4 či 5 obcí (13.

Márie Lužbetáková se v Dolních Kršanech pravděpodobně na přelomu let 1943 – 44 provdala za Jána Baumana potomka německého kolonisty.

Márie měla ještě mladší sestru Matyldu, narozenou 11. června 1941, kterou vychovávala po smrti své matky Márii v letech 1944 – 45, kdy po náletu v krytu pravděpodobně dostala infarkt a zemřela. Otec Vendelín se po smrti své ženy znovu oženil a vyženil několik dětí.

Márie měla i několik bratrů krom Desátníka Tomáše Josefe, narozeného 9. června 1917 a padlého 17. února 1943 na Kavkaze i Josefa (Joža) narozeného ve 20 – 30tých letech.

Ten po Komunistickém puči 25. února 1948 (Vítězném únoru) utekl do zahraničí. Ve Francii vstoupil do Cizinecké legie a byl vážně zraněn v bojích v Indočíně. Pravděpodobně byl převezen zpět do Francie, kde na následky zranění umírá. Rodině byl zaslán balíček s osobními věcmi (součástí balíčku byla i obuv – vietnamské trepky a fotografie s kamarádem v džungli – na fotografii snad Pierre Brice), které se však nedochovaly.

Krom těchto dvou byl ještě třetí bratr snad Vendelín, bydlel v obci Zabiedovo pod Oravskou přehradou.

13)       Stále však na kopci poblíž zaniklé obce Osada existuje hřbitov s hroby rodiny.

14)       Eduard Baumann, narozen 6. dubna 1948 v Nitře, vystudoval Všeobecnou střední školu Eugena Gudernu v Nitře (1963 – 66). Odveden byl 1. listopadu 1966 v Bratislavě.

Základní vojenskou službu nastoupil 1. dubna 1970 u Vojenského útvaru 3853 – 8. motostřelecký pluk v Bratislavě u 2. baterie. (Od roku 1969 u útvaru probíhal výcvik řidičů obrněných transportérů (později řidičů bojových vozidel pěchoty – BVP) pro potřeby vševojskových svazků Západního vojenského okruhu.) Po absolvování měsíčního základního výcviku, vykonával od 30. dubna 1970 poddůstojnický kurs střelec operátor. K 15. září 1970 byl vyřazen v hodnosti svobodníka s prospěchem výborný a udělený odznak specialista III. třídy. Druhý den byl přeložen k útvaru 2071 – 74. motostřelecký pluk československo-korejského přátelství v Karlových Varech. Kde od 17. září 1970 slouží ve funkci velitele družstva. Dne 19. dubna 1971 byl povýšen na desátníka a v den odchodu do zálohy po vykonání základní vojenské služby 28. března 1972 povýšen do hodnosti četaře.

Poté pracoval pro Hnědouhelné doly a elektrárny Sokolov, oženil se, měl čtyři děti. V 90tém roce dostudoval vysokou báňskou školu v oboru Lomové dobývání užitných surovin a získal titul Inženýra. Zemřel 29. listopadu 2013.

15)       OT–64 SKOT (Střední Kolový Obrněný Transportér) Československo–polský projekt obojživelného obrněného transportéru vyráběného od roku 1964 v Polsku, buď s kulometnou věží s kulomety 14, 5mm a 7, 62mm OT–64A nebo bez věže v transportní verzi OT–64, vyrobeny též velitelské, sanitní, dílenské verze. Vyrobeno na 4 500 kusů. Ve standartní bojové verzi sestávala posádka na konci 60tých let 4 + 8 osob – velitel, řidič, střelec z lafetovaných zbraní (kulometník OT) a pomocník střelce z lafetovaných zbraní (nabíječ OT) a 8ti členů motostřeleckého družstva (dva kulometčíci s kulomety vz. 59, dva nabíječi kulometčíka se samopaly vz. 58, dva střelci se samopaly vz. 58, střelec z pancéřovky RPG-7 a pomocník pancéřovníka se samopalem vz. 58). V polovině 70tývh let sestával roj OT–64 pouze z 5ti členů motostřeleckého družstva (dva kulometčíci s kulomety vz. 59, střelec se samopalem vz. 58, střelec z pancéřovky RPG-7 a pomocník pancéřovníka se samopalem vz. 58.

16)       Pamětní medaile Československé armády v zahraničí – byla medaile udělovaná od 15. října 1943, kdy byla zřízena všem příslušníkům Československé armády v zahraničí. Byla udělována se štítky připnuté na stuze s názvy zemí, ve kterých držitel působil či bojoval – Francie, Velká Británie, Střední východ a SSSR.

Na fotografii však se štítky Střední východ a SSSR.

Zdroje:

Rodinný archiv

Vojenský ústřední archiv Praha

Na nebi sladké Francie, Jiří Rajlich, 2008, ISBN–978–80–86808–51–2

Historie a Vojenství 1/2020

www.valka.cz