Dragounský pluk 2 Dragoner-Regiment Nr. 2 – Český

   Pluk byl založen již roce 1672 jako Kyrysnický pluk, od roku 1798 je znám jako Kyrysnický pluk 2., v roce 1867 došlo k jeho přejmenování na Dragounský pluk 2.

Čestný název zněl grófa Eduard Paar, generála jezdectva – K.u.K. böhmisches Dragoner Regiment Paar, Eduard,Graf, G.d.C. Nr. 2

Posádkou pluku byli tyto města od roku 1866 Neuhäusel, 1869 Wien, 1873 Strockerau, 1875 Wien, 1876 Oedenburg, 1884 Wiener-Neustadt, 1898 Tarnopol.

V roce 1914 sídlil štáb pluku v Tarnopol, 1. division Brzeźany 1. eskadrona Brzeźany, 2. eskadrona Brzeźany, 3. eskadrona Rohatyn, 2. division Trembowla – 4. eskadrona Trembowla, 5. eskadrona Tarnopol, 6. eskadrona Trembowla, Kulometný oddíl Tarnopol, Ženijní četa Tarnopol.

Velitelem pluku byl od roku 1867 Oberst Friedrich Hein von Heinsberg, 1869 Oberst Carl Beales, 1876 Oberst Wilhelm Uiberfeld, 1878 Oberst Alfred Lorenz, 1878 Oberst Wenzel Graf Festetics de Tolna, 1884 Oberstlieutenant Leopold Pova, 1885 Oberst Hugo von Förster, 1894 Oberstlieutenant–Oberst Hugo Graf Kálnoky de Köröspatak, 1896 Oberst Franz Ritter von Zwackh zu Holzhausen, 1898 Oberst Wilhelm Freiherr von Schuchen,1906 Oberst Karl Edler von Skala, 1908 Oberst Adam von Petraszkiewicz, 1913 Oberst Carl Freiherr von Peche.

Náhradní – doplňovací kádr – oddíl –  těleso (eskadrona) sídlilo od roku 1897 v Dobřanech. Pluk byl doplňován z okresů Plzeň, Písek, Cheb, Beroun a Praha. Národnostní složení bylo kolem 61% Čechů, 26% Němců, 13% ostatní národnosti monarchie. Výložky na uniformě byli černé, knoflíky bílé.

Náhradní eskadrona zůstala v Dobřanech i po vzniku Československé republiky a to až do října 1920, kdy byl původní Dragounský pluk 2  unifikován do Jezdeckého pluku 4 v Klatovech.

Pluk na začátku roku 1914 byl nejprve součástí 11. Armádního zbor, 8. jezdecká divize a později 15. jezdecká brigády – 15. Kavallerie Brigade spolu s Hulánským plukem 13. – UhlanenRegiment Nr. 13,

Pluk byl až do podzimu 1917 nasazen na ruské frontě, poté byl přesunut na rumunskou frontu a v dubnu 1918 byl poslán již jako pěší těleso do Itálie. Na konci války na přelomu října a listopadu 1918 se účastnila ústupových bojů u řeky Tagliamento. Konec války vojáky zastihl v Ordeza, odkud se vydali domů.

Náhradní eskadrona v Dobřanech se o vzniku Československé republiky dozvěděla 29. října 1918. Poté důstojníci opustili posádku krom velitele náhradního tělesa a posádky Oberstleutnant Wawra. Ten vyhlásil pohotovost a nechal rozmístit po Dobřanském náměstí kulomety (4ks). Po žádosti národního výboru o předání posádky a zrušení pohotovosti prohlásil, že tak učiní na rozkaz vyššího velitelství v Plzni. O dva dny později 31. října 1918 byl předložen falešný rozkaz nadporučíkem Wolnerem z Plzně. Oberstleutnant Wawra předal posádku a odjel.

Pro nedostatek mužstva, byli přijímáni a cvičeni dobrovolníci z řad chlapců z Dobřan a okolí. Byli označeni jako gardisté.

Dne 2. prosince 1918 převzal velení pluku Oberstleutnant Václav Stluka, který působil na frontě jako zástupce velitele tohoto pluku na italské frontě – mužstvem byl velice oblíben, nazýván „Náš tatíček“.

Koncem roku 1918 byly postaveny dvě pěší eskadrony a jedna jízdní. Jedna byla odeslána na Těšínsko a druhá k hranicím s Německem do obce Všerub, kde se střídala s eskadronou 14. Dragounského pluku z Klatov. První jízdní eskadrona byla odeslána na Slovensko, kde bojovala do konce léta 1919. Na Slovensku v oblasti Miškolce (Maďarsko) eskadrona ztratila 3 dragouny a 9 koní.

Dne 4. března 1919 v Dobřanech byla pořádána němci demonstrace pro přivtělení toto části Čech k DeutschBöhmen. Vojsko uzavřelo silnice do Dobřan. Po poledni se průvod demonstrantů dal na pochod do centra Dobřan z několika směrů z okolních vesnic. Když dav demonstrantů byl nejsilnější, byl dán rozkaz eskadroně, na rozehnání davu. Eskadrona vjela do průvodu demonstrantů, ve kterém vypukla panika.

Dne 14. října 1919 proběhlo slavnostní odhalení plukovního praporu manželkou velitele pluku Marií Stlukovou.

Dne 22. července 1920 byla kasárna 2. Dragounského pluku domácího vojska pluku přepadena vzbouřenou jednotkou legionářů z Ruska. Šlo o 1. střelecký prapor z Ruska, který byl posádkou v Železné Rudě. Vzbouřenci se pohybovaly po železnici směrem na Plzeň. Po cestě se k nim přidávaly okolní posádky nebo jejich části. Jejich požadavkem bylo vytvoření republiky socialistické – bolševické v čele s prezidentem T.G. Masarykem. Po cestě se jim postavil na odpor 2. a 14. Dragounský pluk domácího vojska.

Velení 2. Dragounského pluku nevědělo, o jaké vojsko se jedná. Byl jen dán rozkaz z Plzně „Vojsko zadržet“. Posádka se ozbrojila, něž však se stačila vydat munice, vzbouřenci byli u kasáren. Dožadovali se vstupu a uvěznění všech důstojníků. V té chvíli se u vrat kasáren objevil plukovník Václav Stluka. Než se ho vzbouřenci stačili zmocnit, zasáhli příslušníci pluku a z rukou jim ho vyrvalo. Vzbouřencům to podlomilo morálku a pokračovali v cestě Plzeň. Během dne se je pak podařilo přesvědčit k návratu do Železné Rudy

K 1. říjnu 1920 byl 2. Dragounský pluk domácího vojska sloučen s 14. Dragounským plukem domácího vojska z Klatov v Jezdecký pluk 4. na základě výnosu MNO čj. 53. Velitelem nového pluku byl jmenován plukovník Václav Stluka.

 

    V Dobřanech vznikl k 1. říjnu 1920 nový Jezdecký pluk 10. v rámci unifikace branné moci z Dragounského pluku 10. domácího vojska. V květnu 1921 byl Jezdecký pluk 10. přesunut do posádky v Berehova na Podkarpatské Rusi. V Dobřanech zůstala náhradní eskadrona, která byla za ním poslána v březnu 1922.
Od března 1922  do ledna 1936 v Dobřanech je umístěna  II. korouhev Jezdeckého pluku č. 4 s 3. eskadronou, od května 1928 do září 1933 nově 5. eskadronou a 6. kulometnou eskadronou.

Od ledna 1936 II. korouhev Dragounského pluku č. 4. Dobřanech měl dále 4. jezdecký pluk od září 1933 – do ledna 1936 remontní eskadronu (od ledna 1936 remontní eskadronu dragounského pluku) a od ledna 1936 náhradní korouhev.

 

   První vojáci se v Dobřanech ubytovali (domech měšťanů) v roce 1729. V roce 1794 se tu poprvé objevilo i Jezdectvo – eskadrona Dragounského pluku č. 2 a až do roku 1939 tu byli nepřetržitě. Ubytováni byli na náměstí. Roku 1890 byla městem vystavěna (nákladem 800.000 K) nová jezdecká kasárna Františka Josefa– po roce 1918 Masarykova.

Za necelých 150 let se zde střídali části 7., 13., 14. a 2. Dragounských pluků Rakouska – Uherska a po roce 1918 i Československý jezdecký pluk 4.

Do roku 1912 byl v Dobřanech umístěn I. divizion Dragounský pluk č. 7. Od roku 1897 zde sídlil Náhradní – doplňovací kádr – oddíl –  těleso (eskadrona) Dragounský pluk č. 2 – domácí pluk, který se do Dobřan po skončení Velké války i vrátil.

Z budov patřící jezdectvu se do dnešních dnů dochovala budova jízdárny v Tyršově ulici (stejní řemeslníci stavěli i jízdárnu v Klatovských jezdeckých kasárnách). Dnes po rekonstukci opět patří koním. Stojí též i několik budov stájí, část z nich byla však zničena v roce 1943, náletem Angličanů, jež si místo spletli s plzeňskou Škodovkou. Do stájí se vešlo na 500 koní.

 

Zdroj:

https://kvhdobrany.unas.cz/2015/03/Dobranske-majove-slavnosti-svobody-2015.html

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._B%C3%B6hmisches_Dragoner-Regiment_%E2%80%9EGraf_Paar%E2%80%9C_Nr._2

https://www.kone-dobrany.cz/nabidka-sluzeb/dobranska-jizdarna

https://www.krajskelisty.cz/plzensky-kraj/okres-plzen-jih/5664-ma-mila-ma-rada-dragouny-to-sou-ty-co-jezdej-na-koni-zpiva-kamelot-do-dobran-na-plzensku-se-po-letech-opet-vraceji-dragouni.htm

https://kvhdobrany.unas.cz/2014/02/VOJSKO-V-DOBRANECH.html

https://www.kavallerie.at/

 

Dragounský pluk č. 12 – Český

   C. a k. Dragounský pluk 12. velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče z Olomouce, z Rakousko – Uherské armády. Pluk byl založen roku 1798 jako Kyrysnický pluk 12. V roce 1867 byl přeorganizován na Dragounský pluk 12. 

Velitelem pluku byl v letech 1866 – 1872 plukovník Gustav Dunst von Adelshelm, 1872 –1879 plukovník Arthur Graf Mensdorff – Pouilly, 1879 plukovník Hermann Körber, 1879 – 1886 plukovník Adolph von Bothmer, 1886 – 1890 plukovník Eduard von Michalowski, 1890 – 1893 plukovník Adolph von Hagen, 1893 – 1898 plukovník Johann Kutschka, 1898 – 1902  plukovník Karl Solms–Wildenfels, 1903 – 1904 plukovník Artur Freiherr von Gelan, 1905 – 1907 plukovník Maximilian Freiherr von Weber, 1908 – 1908 plukovník Heinrich von Risch, 1910 bez velitele, 1911 plukovník Miecislaus Graf Ledóchowski, 1912 podplukovník Edmund Van Goethem de St. Agathe, 1913 – 1915 plukovník Nikolaus Karapancsa Edler von Kraina.

Pluk sídlil 1866 – 1871 v Güns, 1871 – 1879 Prossnitz, 1879 – 1886  Brünn, 1886 – 1889 Göding, 1889 – 1892 v Olomouci. Celý pluk byl v letech 1892 – 1900 posádkou v Krakově. Štáb pluku v letech 1903 – 1909 sídlil v Krakově, poté v Olomouci. I. division 1903 – 1909 sídlil v Kobierzyn, poté v Olomouci. II. division 1903 – 1909 sídlil v Krakově, poté Bzenec. V roce 1914 sídlil štáb pluku s kulometným a ženijním oddílem v Olomouci taktéž I. division, krom 1. eskadrony ta byla v Přerově. II. division sídlil v Bzenci, krom 6. eskadrony ta byla v Přerově.

Náhradní – doplňovací kádr – oddíl –  těleso sídlilo po celou dobu existence pluku v Olomouci (Krakov), odkud byl doplňován.

Národnostní složení pluku bylo v roce 1914: 50% Češi, 40% Němci, 10% různé.

Výložky měl pluk v barvě císařská žlutá (Kaisergelb), knoflíky žluté (gelbe), plukovní řečí byla čeština a němčina.

Pluk byl za I. světové války nasazen v rámci 7. Kavallerie truppen divisions – 7. jízdní divizi byla podřízena 1. sboru, součástí sboru byla též 5. a 12. pěší divize a 1. polní dělostřelecká brigáda a 2. pevnostní dělostřelecká brigáda.

7. jízdní divizi byla podřízena 11. a 20. Kavallerie brigade – 11. a 20. Jízdní brigáda. 11. Jízdní brigáda měla v sestavě Dragounský pluk 10 a Hulánský pluk 2 a 20. Jízdní brigáda měla v sestavě Dragounský pluk 12 a Hulánský pluk 3.

Na začátku války velel 7. Jízdní divizi Feldmarschalleutnant – Polní podmaršál Ignaz von Korda (12 (srpen 1914 – březen 1915). Poté se velení ujímá do července 1916 Generalmajor Siegmund von Micewski, do srpna 1917  Generalmajor  Gabriel Marenzi von Tagliuno und Talgate a jako poslední má velení Generalmajor Alexander Szivo de Bunya.

V srpnu 1914 se 7. jezdecká divize přesunula na bojiště v Haliči. Zde zůstala až do listopadu 1916. Během této doby se Dragounský pluk 12 ztenčil na pouhé dvě eskadrony jezdců z původních šesti.

V listopadu 1916 byl pluk v rámci své divize převelen na  Rumunské bojiště. Na jaře 1918 obsazovala 7. jezdecká divize rozsáhlé území jižní Ukrajiny. Následně se divizní velitelství umístilo Jelizavetgradu a její podřízené jednotky okolo, kde zůstaly až do listopadu 1918, kdy obsazené oblasti vyklidily. Pádem monarchie se jezdci rozutekli domů. Jako celek se pluk do své posádky v Olomouci již nedostal. Pluk pak v Olomouci představovalo náhradní těleso, z něhož vzniklo několik eskadron.

 

   Jedním z dlouholetých důstojníků C. a k. Dragounského pluku 12. v letech 1890–1918 byl pozdější brigádní generál Bohumil Binko, narozený 28. září 1869 v Prostějově v Rakousko–uherské monarchii. Po vystudování Nižší i Vyšší vojenské reálky a Tereziánské vojenské akademie nastoupil v srpnu 1890 vojenskou službu v hodnosti poručíka u Dragounského pluku 12 v Olomouci. Časem postupoval v hodnostech a ve funkcích až v listopadu 1915 byl jmenován Oberstleutnant (podplukovníkem) a říjnu 1918 zástupcem velitele pluku (velitelem částí pluku nacházející se v Čechách). V srpnu 1919 se stává velitelem Dragounského pluku č. 10 a od března 1920 pracuje na MNO v Praze v oddělení Jezdectva. K 1. lednu 1931 odchází do zasloužené výslužby.

Dragoner František Majerník (Polák) zedník z Rymanova v dnešním Polsku (* 1893 – † 1973) byl povolán týden po mobilizaci v roce 1914 k C. a k. Dragounskému pluku 12. v Olomouci. Po základním výcviku byl v polovině října 1914 v doplňovacím oddílu poslán na frontu do Haliče. Bojoval při ústupu Rakousko–uherských a Německých vojsk, který začal v polovině září 1914 a trval až do zimy. O velikonocích 1915 bylo podle vzpomínek Dragoner (vojín – jezdec) Františka Majerníka vyhlášené příměří, které ruská strana nerespektovala a dělostřeleckou palbou znepříjemňovala svátky v zákopech. Na jaře po generálním útoku, který započal 2. května 1915 průlomem u Gorlice padnul do ruského zajetí. Při odchodu jeho průzkumného odřadu z pozorovací pozice, jeho kůň unaven z pronásledování donských kozáků upadl při přeskakování překážky. Při svém více jak půl ročním bojovém nasazení byl několikrát raněn a získal bronzové vyznamenání za statečnost. Několikrát změnil zajatecký tábor až se v květnu 1918 objevil v Omsku. Zde odmítnul se přidat do Československých legii. Na jaře 1919 byl přesunut na práci na území dnešního Turkmenistánu k městu Ašchabat, město ovládali bolševici. Dobrovolně přečkal zde zimu a poté se pěšky vydal do nové vlasti. Na konci léta 1920 se objevil doma. O rok později musel utéct od povinného odvodu do Polské armády do Československa. Po nočním pochodu se objevil v obci Vyšný Komárnik na Slovensku. Zde si našel práci, ženu a nový domov.

Zdroj: https://www.espektrum.sk/index.php?text=7462-stropkovske-rukovanie-do-velkej-vojny-a-navrat-po-siestich-rokoch

 

Zdroje:

Vlastní archiv

www.valka.cz

https://forum.valka.cz/topic/view/107042#381624

https://vojenstvi.cz/vasedotazy_110.htm

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._Dragonerregiment_%E2%80%9ENikolaus_Nikolajewitsch_Gro%C3%9Ff%C3%BCrst_von_Ru%C3%9Fland%E2%80%9C_Nr._12


 

Dragounský pluk č. 13 – Dragoner-Regiment Nr. 13 – Český

   Pluk byl založen již v roce 1682, ale působil pod různými názvy a čísli až do roku 1867, kdy byl označen jako Dragounský pluk č. 13. Čestný název Prince Evžena Savojského –  Eugen Johann Franz Prinz von Savoyen und Piemont získal již roku 1683. Památným dnem pluku byl 12. srpen 1687 (Berg Hársány).

Pluk sídlil v letech 1865–1866 ve Vídni, 1866–1871 v Enns, 1871–1890 v Brandýse nad Labem a Staré Boleslavi, 1890–1895 ve Vídni, 1895–1903 v Landsberg (Gorzów Wielkopolski – Velkopolský Hořov), od roku 1903 (1901) v Klatovech, kde sídlí štáb pluku a II. divizion, I divizion je umístěn ve Stříbře. (1

Velitelem pluku byl od roku 1865 Oberst Ludwig Prinz Windisch-Graetz, 1869 Oberst Paul Clemens Fürst Metternich, 1875 Oberst Hugo Obauer, 1876 Oberst Alfred Berres Edler von Perez, 1881 Oberstlieutenant–Oberst Felix Freiherr von Pach zu Hansenheim und Hohen–Eppan, 1894 Oberst Johann Graf Nostitz–Rieneck, 1895 Oberst Eduard von Löffler, 1900 Oberstlieutenant–Oberst Walter von Sagburg zu Pfefferslehensegg, 1906 Oberst Gustav Ritter von Urban, 1910 Oberst Albert Freiherr Abele von und zu Lilienberg, 1914 Oberst Paul Ritter Regner von Bleyleben.

Národnostní složení pluku bylo v roce 1914: 51% Češi, 48% Němci, 1% různé.

Výložky měl pluk mořenově-červené (krapprot), knoflíky bílé (weisse), plukovní řečí byla čeština a němčina.

Pluk byl doplňován od roku 1830 Čech. Náhradní kádr – záložní eskadrona sídlil v Pospoloprtech a v Lounech od roku 1897 (2.

Po mobilizaci v roce 1914 je pluk poslán na Rukou frontu s 9. jezdeckou divizí v rámci 1. jezdecké brigády. Koncem roku 1916 přišel do podřízenosti 9. jezdecké brigády a na podzim 1918 k 18. jezdecké brigádě. Stále však u 9. jezdecké divize. Ta bojovala v roce 1914 nejprve u (1. armáda) Krasniku, Lublinu a Komarowa. V září bojuje (4. armáda) u Rawa Ruska a Lvov, následoval ústup řece San a k Dunajci. Na konci roku 1914 bojuje u Limanova – Lapanoea a Tomaszowa. V červenci 1915 útočí k Ivangorodu a překračuje řeku Vislu, v srpnu 1915 příslušníci pluku bojují u Lukow, Siedlec a Klieszczeli. V září 1915 ustupuje přes Luck, Rowno a Czartorijski. Po začátku Brusilovi v létě 1916 ustupují jednotky pluku přes řeku Stryj k Stochodu a Tobolu.

V únoru roku 1918 byli dragouni posláni na Italské bojiště, kde se v červnu 1918 účastnili bojů u řeky Piavy. V září 1918 byli posláni na Balkán do Albánie a Černé hory.

Po konci války byla náhradní eskadrona v Čechách rozpuštěna, část pluku se v Rakousku stal základem Dragounského pluku 1.

 

Poznámky:

1)         Ve Stříbře sídlil štáb divizionu a 2. eskadrona, 1. eskadrona v Horšovském Týnu a 3. eskadrona ve Stodu.

2)         V Lounech v kasárnách a dalších objektech ve městě je dislokován i hřebčín s příslušnými službami. 

 

Zdroje:

www.valka.cz

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._B%C3%B6hmisches_Dragoner-Regiment_%E2%80%9EEugen_Prinz_von_Savoyen%E2%80%9C_Nr._13

https://vojenstvi.cz/vasedotazy_127.htm

Dragounský pluk č. 14 – Dragoner-Regiment Nr. 14 – Český

   Pluk byl založen již roce 1725 (1, ale působil pod různými názvy a čísli až do roku 1867, kdy byl označen jako  Dragounský pluk č. 14 Alfreda knížete Windisch–Grätz.

Pluk sídlil v letech 1801–1802 v Uherském Brodě, 1806–1807 v Jindřichově Hradeci, 1816–1820  v Klatovech, 1830–1831 v Uherském Brodě, 1852–1854 v Poděbradech a Žatci, 1855–1859 v Brandýse nad Labem, 1859–1866 ve Staré Boleslavi, 1866–1868 ve Vídni, 1868–1871 ve Veselí nad Moravou, 1871–1885 v Güns (Köszeg), 1885–1901 v Klatovech, 1901 (1903) –1912 v Stanislavov (Stanislau) a II. divizion v Kolomyja a 1912–1914 v Brandýse nad Labem a II. divizion v Dobřanech (2.

Velitelem pluku byl od roku 1866 Oberst Ludwig Fürst zu Windisch-Graetz, 1869 Oberst Ferdinand Freiherr Tunkl von Asprung und Hohenstadt, 1875 OberstlieutenantOberst Alexander Graf Üxküll-Gyllenband, od roku 1880 Oberst Alois Prinz zu Liechtenstein, od roku 1887 Oberst Alois Graf Paar, 1892 OberstlieutenantOberst Rudolph Ritter von Brudermann, 1897 OberstlieutenantOberst Oscar Freiherr Weber von Ebenhof , 1903 Oberst Maximilian Hirsch, 1906 Oberst Ferdinand Haas, 1911 Oberst Durchlaucht Felix Prinz zu Schwarzenberg.

Pluk byl doplňován od roku 1817 z Čech (3. Náhradní kádr – záložní eskadrona sídlila v letech 1852–1854 v Dobřanech, 1869–1880 v Písku a od roku 1885 v Klatovech. Národnostní složení pluku bylo v roce 1914: 59 % české, 29 % německé - 12 % ostatních národů monarchie.

Památný den pluku byl z bitvy u Kolína 18. června 1757. Výložky měl pluk mořenově–červené (krapprot), knoflíky žluté (gelbe), plukovní řečí byla čeština a němčina.

Mobilizačním plánem byl pluk rozmělněn na tři diviziony pro divizní velitelství, kde vykonával průzkumnou a kurýrní službu. Pluk spadal pod velení pražského VIII. sboru určený na Balkánskou frontu. Formálně mu dál velel plukovník Felix kníže Schwarzenberg, který velel plukovnímu štábu a záložní eskadroně při sborovém velitelství. Eskadrony 2. a 5. byly přiděleny 9. pěší divizi (4, eskadrony 1. a 3. byly přiděleny 21. pěší divizi (5 a  eskadrony 4. a 6. byly přiděleny odloučeně k 19. pěší divizi, která spadala pod XVII. sbor nasazený na bojišti v Haliči (6. U divize obě eskadrony sloužily až do července 1917 kdy došlo ke sloučení pluku, (pro velké ztráty jen s nižším počtem eskadron). Pluk byl zařazen k 15. jezdecké brigádě u 8. jezdecké divize. K této brigádě byl i nově zařazen 12. hulánský pluk. Stalo se tak pro naprostý nedostatek eskadron původních jednotek (ty zůstali součástí brigády dál) 2. dragounského pluku a 11. hulánského pluku, které měli po dvou eskadronách.

Po doplnění byla 8. jezdecká divize poslána do Sedmihradska.

V dubnu 1918 byla divize spolu s Dragounským plukem č. 14 odeslána do Itálie, pod velení maršála Boroeviće. V červenci 1918 byla nasazena při ofenzívě na Piavě. Na konci války na přelomu října a listopadu 1918 se účastnila ústupových bojů u řeky Tagliamento,

Náhradní (doplňovací) eskadrona Dragounského pluku č. 14 dál sídlí v Klatovech, která se starala o výcvik koní a mužstva pro pluk v poli. Také měla udržovat klid a pořádek v okresním městě a další válečné úkoly. Například po příjezdu sanitního vlaku 12. listopadu 1914 se důstojníci a mužstvo starali o třídění a rozvoz raněných do okolních nemocnic a sanatórií.

Po skončení války se zbytky Dragounského pluku č. 14 vrací do svého doplňovacího okresu. Většina vojáků odchází svévolně domů stejně jako důstojníci nečeské národnosti. Přesto pluk nově přejmenovaný na Československý dragounský pluk 14 posílá několik eskadron bojovat na Slovensko proti Maďarům. V říjnu 1920 je sloučen s Československým dragounským plukem 2 z Dobřanech a je přejmenován na Jezdecký pluk 4.

U Dragounského pluku č. 14 sloužil arcivévoda Josef Karel Ludvík (*1833) jako velitel pluku v hodnosti plukovníka v letech 1857–1859 i pozdější místodržitel Čech František kníže Thun–Hohenstein v hodnosti majora. A od října 1913 do ledna 1914 pracoval jako praporní lékař MUDr. Regimentsarzt (plukovní lékař, IX. Hodnostní třída – kapitán) Dominik Vymětal, pozdější generál zdravotnictva Československé branné moci (od roku 1936).

Oberleutnant Robert Daudlebsky–Sterneck sloužil po celou Velkou válku jako důstojník pluku. V roce 1920 se vystěhoval do Argentiny. V letech II. světové války se hlásil do řad Československé exilové armády, ale nebyl přijat.

 

Poznámky:

1)         Dragounský pluk polního maršála markýze von Westerloo od roku 1725 (název do roku 1732), Švališerský pluk od roku 1758, Dragounský pluk od roku 1765, Dragounský pluk č. 31 od roku 1769, Švališerský pluk č. 31 od roku 1791, Lehký dragounský pluk č. 11 od roku 1798), Švališerský pluk č. 4 od roku 1802 (od roku 1835 Alfreda knížete Windisch–Grätz), Dragounský pluk č. 7 Alfreda knížete Windisch–Grätz od roku 1851, Dragounský pluk č. 2 Alfreda knížete Windisch-Grätz od roku 1860 a Dragounský pluk č. 14 Alfreda knížete Windisch-Grätz od roku 1867. V letech 1862 až 1868 měl také druhého majitele polního podmaršálka Carla hraběte Coudenhove.

 

2)         Podle jiných zdrojů v roce 1914 štáb pluku spolu s 3. eskadronou byl posádkou v Brandýse nad Labem, 1. eskadrona ve Staré Boleslavi, 2. a 5. eskadrona v Praze a 6. eskadrona v Dobřanech.

 

3)         Doplňovacím okresem byl v letech 1853–1857 Nová Boleslav, 1857–1872 Jindřichův Hradec, Plzeň, Praha a do roku 1860 Terezín a od roku 1860 Písek, 1873–1883 Jindřichův Hradec a Plzeň, 1883–1889 České Budějovice. Od roku 1889 byl doplňován vojáky z VIII. zboru (se sídlem v Praze).

 

4)         Druhá eskadrona nebyla v únoru 1915 odeslána spolu s 9. pěší divizí do Haliče, ale byla přidělena k 58. pěší divizi, která vypuknutím války s Itálií byla odeslána na  Sočskou frontu.  Pak byla její část přidělena k 18. pěší divizi (nejpozději na podzim 1915). Díky poziční válce byla nejpozději v létě 1916 2. eskadrona přesunuta k 21. zeměbranecké pěší divizi v Rusku.

Pátá eskadrona byla spolu s 9. pěší divizí přesunuta do Haliče a v roce 1916 (nejpozději od června) se stala součástí brigády „Benes“ 7. jezdecké divize. Od července 1916 je přidělena k 1. domobranecké pěší brigády ve Volyni.

 

5)         Třetí eskadrona byla vystřídána (nejpozději na jaře 1915) záložní eskadronou, a poté 2. eskadronou (nejpozději v létě 1916). Část 3. eskadrony byla od října 1915 do března 1916 přidělena k 205. domobranecké pěší brigádě na Sočské frontě a později poslána na přelomu let 1915-1916 do Černé hory.

V říjnu 1917 byla část 3. kulometné eskadrony nasazena u 55. pěší divize během 12. ofenzívy na řece Sočy.

 

6)         Začátkem února 1915 byl VIII. sbor byl odeslán na Ruskou frontu.

 

Zdroje:

https://audience-brandys.cz/

https://vojenstvi.cz/

https://www.cisarkarel.cz/?s=uvod

https://forum.valka.cz/topic/view/110721/Vymetal-Dominik

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._B%C3%B6hmisches_Dragoner-Regiment_%E2%80%9EF%C3%BCrst_zu_Windisch-Graetz%E2%80%9C_Nr._14

https://www.klatovykrasnemestecko.estranky.cz/clanky/cetnici-hasici-postaci.../historie-stale-vojenske-posadky-v-klatovech.html

 

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

26.05.2019 21:26

Svobodník Ján Baumann

letecký mechanik Leteckého pluku 3 a příslušník letecké skupiny Československé zahraniční armády ve Francii ...
26.05.2019 20:55

Tři články, Tři bratři Vysloužilové

FRANTIŠEK– ruský legionář, ALOIS – důstojník v záloze prodělají mobilizaci 1938 a JANA délesloužícího  podůstojníka první republiky, příslušníka Vládního vojska, italského partizána, rotného tankového praporu Československé brigády u Dunkerque  ...
19.11.2017 22:54

Začínáme prezentovat pár Osobních předmětů z dob Vělké války našich Válečníků

Máme zde šavli - Kozáckou Šašku Identifikační známku A pár dektetů k vyznamenání či k povýšení
12.07.2017 20:46

Desátník Slovenského štátu Tomáš Josef Lužbeták

Přiženěním jsem získal další příbuzné válečníky. Jedním z nich je i strýc manželčina otce (bratr jeho matky) Desátník Tomáš Josef Lužbeták.
28.06.2017 10:51

Příslušník SNB Strážmistr Ladislav Mašek

Článek popisující životní osudy dalšího Rodinného válečníka Ladislava Maška příslušníka SNB, zařazeného u Jáchymovských dolů .
06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode