Jezdecké pluky Rakouska - Uherska

Dragounský pluk 2 – Dragoner-Regiment Nr. 2 – Český

   Pluk byl založen již roce 1672 jako Kyrysnický pluk, od roku 1798 je znám jako Kyrysnický pluk 2., v roce 1867 došlo k jeho přejmenování na Dragounský pluk 2.

Čestný název zněl grófa Eduard Paar, generála jezdectva – K.u.K. böhmisches Dragoner Regiment Paar, Eduard,Graf, G.d.C. Nr. 2

Posádkou pluku byli tyto města od roku 1866 Neuhäusel, 1869 Wien, 1873 Strockerau, 1875 Wien, 1876 Oedenburg, 1884 Wiener-Neustadt, 1898 Tarnopol.

V roce 1914 sídlil štáb pluku v Tarnopol, 1. division Brzeźany 1. eskadrona Brzeźany, 2. eskadrona Brzeźany, 3. eskadrona Rohatyn, 2. division Trembowla – 4. eskadrona Trembowla, 5. eskadrona Tarnopol, 6. eskadrona Trembowla, Kulometný oddíl Tarnopol, Ženijní četa Tarnopol.

Velitelem pluku byl od roku 1867 Oberst Friedrich Hein von Heinsberg, 1869 Oberst Carl Beales, 1876 Oberst Wilhelm Uiberfeld, 1878 Oberst Alfred Lorenz, 1878 Oberst Wenzel Graf Festetics de Tolna, 1884 Oberstlieutenant Leopold Pova, 1885 Oberst Hugo von Förster, 1894 Oberstlieutenant–Oberst Hugo Graf Kálnoky de Köröspatak, 1896 Oberst Franz Ritter von Zwackh zu Holzhausen, 1898 Oberst Wilhelm Freiherr von Schuchen,1906 Oberst Karl Edler von Skala, 1908 Oberst Adam von Petraszkiewicz, 1913 Oberst Carl Freiherr von Peche.

Náhradní – doplňovací kádr – oddíl –  těleso (eskadrona) sídlilo od roku 1897 v Dobřanech. Pluk byl doplňován z okresů Plzeň, Písek, Cheb, Beroun a Praha. Národnostní složení bylo kolem 61% Čechů, 26% Němců, 13% ostatní národnosti monarchie. Výložky na uniformě byli černé, knoflíky bílé.

Náhradní eskadrona zůstala v Dobřanech i po vzniku Československé republiky a to až do října 1920, kdy byl původní Dragounský pluk 2  unifikován do Jezdeckého pluku 4 v Klatovech.

Pluk na začátku roku 1914 byl nejprve součástí 11. Armádního zbor, 8. jezdecká divize a později 15. jezdecká brigády – 15. Kavallerie Brigade spolu s Hulánským plukem 13. – UhlanenRegiment Nr. 13,

Pluk byl až do podzimu 1917 nasazen na ruské frontě, poté byl přesunut na rumunskou frontu a v dubnu 1918 byl poslán již jako pěší těleso do Itálie. Na konci války na přelomu října a listopadu 1918 se účastnila ústupových bojů u řeky Tagliamento. Konec války vojáky zastihl v Ordeza, odkud se vydali domů.

Náhradní eskadrona v Dobřanech se o vzniku Československé republiky dozvěděla 29. října 1918. Poté důstojníci opustili posádku krom velitele náhradního tělesa a posádky Oberstleutnant Wawra. Ten vyhlásil pohotovost a nechal rozmístit po Dobřanském náměstí kulomety (4ks). Po žádosti národního výboru o předání posádky a zrušení pohotovosti prohlásil, že tak učiní na rozkaz vyššího velitelství v Plzni. O dva dny později 31. října 1918 byl předložen falešný rozkaz nadporučíkem Wolnerem z Plzně. Oberstleutnant Wawra předal posádku a odjel.

Pro nedostatek mužstva, byli přijímáni a cvičeni dobrovolníci z řad chlapců z Dobřan a okolí. Byli označeni jako gardisté.

Dne 2. prosince 1918 převzal velení pluku Oberstleutnant Václav Stluka, který působil na frontě jako zástupce velitele tohoto pluku na italské frontě – mužstvem byl velice oblíben, nazýván „Náš tatíček“.

Koncem roku 1918 byly postaveny dvě pěší eskadrony a jedna jízdní. Jedna byla odeslána na Těšínsko a druhá k hranicím s Německem do obce Všerub, kde se střídala s eskadronou 14. Dragounského pluku z Klatov. První jízdní eskadrona byla odeslána na Slovensko, kde bojovala do konce léta 1919. Na Slovensku v oblasti Miškolce (Maďarsko) eskadrona ztratila 3 dragouny a 9 koní.

Dne 4. března 1919 v Dobřanech byla pořádána němci demonstrace pro přivtělení toto části Čech k DeutschBöhmen. Vojsko uzavřelo silnice do Dobřan. Po poledni se průvod demonstrantů dal na pochod do centra Dobřan z několika směrů z okolních vesnic. Když dav demonstrantů byl nejsilnější, byl dán rozkaz eskadroně, na rozehnání davu. Eskadrona vjela do průvodu demonstrantů, ve kterém vypukla panika.

Dne 14. října 1919 proběhlo slavnostní odhalení plukovního praporu manželkou velitele pluku Marií Stlukovou.

Dne 22. července 1920 byla kasárna 2. Dragounského pluku domácího vojska pluku přepadena vzbouřenou jednotkou legionářů z Ruska. Šlo o 1. střelecký prapor z Ruska, který byl posádkou v Železné Rudě. Vzbouřenci se pohybovaly po železnici směrem na Plzeň. Po cestě se k nim přidávaly okolní posádky nebo jejich části. Jejich požadavkem bylo vytvoření republiky socialistické – bolševické v čele s prezidentem T.G. Masarykem. Po cestě se jim postavil na odpor 2. a 14. Dragounský pluk domácího vojska.

Velení 2. Dragounského pluku nevědělo, o jaké vojsko se jedná. Byl jen dán rozkaz z Plzně „Vojsko zadržet“. Posádka se ozbrojila, něž však se stačila vydat munice, vzbouřenci byli u kasáren. Dožadovali se vstupu a uvěznění všech důstojníků. V té chvíli se u vrat kasáren objevil plukovník Václav Stluka. Než se ho vzbouřenci stačili zmocnit, zasáhli příslušníci pluku a z rukou jim ho vyrvalo. Vzbouřencům to podlomilo morálku a pokračovali v cestě Plzeň. Během dne se je pak podařilo přesvědčit k návratu do Železné Rudy

K 1. říjnu 1920 byl 2. Dragounský pluk domácího vojska sloučen s 14. Dragounským plukem domácího vojska z Klatov v Jezdecký pluk 4. na základě výnosu MNO čj. 53. Velitelem nového pluku byl jmenován plukovník Václav Stluka.

    V Dobřanech vznikl k 1. říjnu 1920 nový Jezdecký pluk 10. v rámci unifikace branné moci z Dragounského pluku 10. domácího vojska. V květnu 1921 byl Jezdecký pluk 10. přesunut do posádky v Berehova na Podkarpatské Rusi. V Dobřanech zůstala náhradní eskadrona, která byla za ním poslána v březnu 1922.
Od března 1922  do ledna 1936 v Dobřanech je umístěna  II. korouhev Jezdeckého pluku č. 4 s 3. eskadronou, od května 1928 do září 1933 nově 5. eskadronou a 6. kulometnou eskadronou.

Od ledna 1936 II. korouhev Dragounského pluku č. 4. Dobřanech měl dále 4. jezdecký pluk od září 1933 – do ledna 1936 remontní eskadronu (od ledna 1936 remontní eskadronu dragounského pluku) a od ledna 1936 náhradní korouhev.

   První vojáci se v Dobřanech ubytovali (domech měšťanů) v roce 1729. V roce 1794 se tu poprvé objevilo i Jezdectvo – eskadrona Dragounského pluku č. 2 a až do roku 1939 tu byli nepřetržitě. Ubytováni byli na náměstí. Roku 1890 byla městem vystavěna (nákladem 800.000 K) nová jezdecká kasárna Františka Josefa– po roce 1918 Masarykova.

Za necelých 150 let se zde střídali části 7., 13., 14. a 2. Dragounských pluků Rakouska – Uherska a po roce 1918 i Československý jezdecký pluk 4.

Do roku 1912 byl v Dobřanech umístěn I. divizion Dragounský pluk č. 7. Od roku 1897 zde sídlil Náhradní – doplňovací kádr – oddíl –  těleso (eskadrona) Dragounský pluk č. 2 – domácí pluk, který se do Dobřan po skončení Velké války i vrátil.

Z budov patřící jezdectvu se do dnešních dnů dochovala budova jízdárny v Tyršově ulici (stejní řemeslníci stavěli i jízdárnu v Klatovských jezdeckých kasárnách). Dnes po rekonstukci opět patří koním. Stojí též i několik budov stájí, část z nich byla však zničena v roce 1943, náletem Angličanů, jež si místo spletli s plzeňskou Škodovkou. Do stájí se vešlo na 500 koní.

Zdroj:

https://kvhdobrany.unas.cz/2015/03/Dobranske-majove-slavnosti-svobody-2015.html

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._B%C3%B6hmisches_Dragoner-Regiment_%E2%80%9EGraf_Paar%E2%80%9C_Nr._2

https://www.kone-dobrany.cz/nabidka-sluzeb/dobranska-jizdarna

https://www.krajskelisty.cz/plzensky-kraj/okres-plzen-jih/5664-ma-mila-ma-rada-dragouny-to-sou-ty-co-jezdej-na-koni-zpiva-kamelot-do-dobran-na-plzensku-se-po-letech-opet-vraceji-dragouni.htm

https://kvhdobrany.unas.cz/2014/02/VOJSKO-V-DOBRANECH.html

https://www.kavallerie.at/

Dragounský pluk č. 12 – Český

   C. a k. Dragounský pluk 12. velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče z Olomouce, z Rakousko – Uherské armády. Pluk byl založen roku 1798 jako Kyrysnický pluk 12. V roce 1867 byl přeorganizován na Dragounský pluk 12. 

Velitelem pluku byl v letech 1866 – 1872 plukovník Gustav Dunst von Adelshelm, 1872 –1879 plukovník Arthur Graf Mensdorff – Pouilly, 1879 plukovník Hermann Körber, 1879 – 1886 plukovník Adolph von Bothmer, 1886 – 1890 plukovník Eduard von Michalowski, 1890 – 1893 plukovník Adolph von Hagen, 1893 – 1898 plukovník Johann Kutschka, 1898 – 1902  plukovník Karl Solms–Wildenfels, 1903 – 1904 plukovník Artur Freiherr von Gelan, 1905 – 1907 plukovník Maximilian Freiherr von Weber, 1908 – 1908 plukovník Heinrich von Risch, 1910 bez velitele, 1911 plukovník Miecislaus Graf Ledóchowski, 1912 podplukovník Edmund Van Goethem de St. Agathe, 1913 – 1915 plukovník Nikolaus Karapancsa Edler von Kraina.

Pluk sídlil 1866 – 1871 v Güns, 1871 – 1879 Prossnitz, 1879 – 1886  Brünn, 1886 – 1889 Göding, 1889 – 1892 v Olomouci. Celý pluk byl v letech 1892 – 1900 posádkou v Krakově. Štáb pluku v letech 1903 – 1909 sídlil v Krakově, poté v Olomouci. I. division 1903 – 1909 sídlil v Kobierzyn, poté v Olomouci. II. division 1903 – 1909 sídlil v Krakově, poté Bzenec. V roce 1914 sídlil štáb pluku s kulometným a ženijním oddílem v Olomouci taktéž I. division, krom 1. eskadrony ta byla v Přerově. II. division sídlil v Bzenci, krom 6. eskadrony ta byla v Přerově.

Náhradní – doplňovací kádr – oddíl –  těleso sídlilo po celou dobu existence pluku v Olomouci (Krakov), odkud byl doplňován.

Národnostní složení pluku bylo v roce 1914: 50% Češi, 40% Němci, 10% různé.

Výložky měl pluk v barvě císařská žlutá (Kaisergelb), knoflíky žluté (gelbe), plukovní řečí byla čeština a němčina.

Pluk byl za I. světové války nasazen v rámci 7. Kavallerie truppen divisions – 7. jízdní divizi byla podřízena 1. sboru, součástí sboru byla též 5. a 12. pěší divize a 1. polní dělostřelecká brigáda a 2. pevnostní dělostřelecká brigáda.

7. jízdní divizi byla podřízena 11. a 20. Kavallerie brigade – 11. a 20. Jízdní brigáda. 11. Jízdní brigáda měla v sestavě Dragounský pluk 10 a Hulánský pluk 2 a 20. Jízdní brigáda měla v sestavě Dragounský pluk 12 a Hulánský pluk 3.

Na začátku války velel 7. Jízdní divizi Feldmarschalleutnant – Polní podmaršál Ignaz von Korda (12 (srpen 1914 – březen 1915). Poté se velení ujímá do července 1916 Generalmajor Siegmund von Micewski, do srpna 1917  Generalmajor  Gabriel Marenzi von Tagliuno und Talgate a jako poslední má velení Generalmajor Alexander Szivo de Bunya.

V srpnu 1914 se 7. jezdecká divize přesunula na bojiště v Haliči. Zde zůstala až do listopadu 1916. Během této doby se Dragounský pluk 12 ztenčil na pouhé dvě eskadrony jezdců z původních šesti.

V listopadu 1916 byl pluk v rámci své divize převelen na  Rumunské bojiště. Na jaře 1918 obsazovala 7. jezdecká divize rozsáhlé území jižní Ukrajiny. Následně se divizní velitelství umístilo Jelizavetgradu a její podřízené jednotky okolo, kde zůstaly až do listopadu 1918, kdy obsazené oblasti vyklidily. Pádem monarchie se jezdci rozutekli domů. Jako celek se pluk do své posádky v Olomouci již nedostal. Pluk pak v Olomouci představovalo náhradní těleso, z něhož vzniklo několik eskadron.

   Jedním z dlouholetých důstojníků C. a k. Dragounského pluku 12. v letech 1890–1918 byl pozdější brigádní generál Bohumil Binko, narozený 28. září 1869 v Prostějově v Rakousko–uherské monarchii. Po vystudování Nižší i Vyšší vojenské reálky a Tereziánské vojenské akademie nastoupil v srpnu 1890 vojenskou službu v hodnosti poručíka u Dragounského pluku 12 v Olomouci. Časem postupoval v hodnostech a ve funkcích až v listopadu 1915 byl jmenován Oberstleutnant (podplukovníkem) a říjnu 1918 zástupcem velitele pluku (velitelem částí pluku nacházející se v Čechách). V srpnu 1919 se stává velitelem Dragounského pluku č. 10 a od března 1920 pracuje na MNO v Praze v oddělení Jezdectva. K 1. lednu 1931 odchází do zasloužené výslužby.

Dragoner František Majerník (Polák) zedník z Rymanova v dnešním Polsku (* 1893 – † 1973) byl povolán týden po mobilizaci v roce 1914 k C. a k. Dragounskému pluku 12. v Olomouci. Po základním výcviku byl v polovině října 1914 v doplňovacím oddílu poslán na frontu do Haliče. Bojoval při ústupu Rakousko–uherských a Německých vojsk, který začal v polovině září 1914 a trval až do zimy. O velikonocích 1915 bylo podle vzpomínek Dragoner (vojín – jezdec) Františka Majerníka vyhlášené příměří, které ruská strana nerespektovala a dělostřeleckou palbou znepříjemňovala svátky v zákopech. Na jaře po generálním útoku, který započal 2. května 1915 průlomem u Gorlice padnul do ruského zajetí. Při odchodu jeho průzkumného odřadu z pozorovací pozice, jeho kůň unaven z pronásledování donských kozáků upadl při přeskakování překážky. Při svém více jak půl ročním bojovém nasazení byl několikrát raněn a získal bronzové vyznamenání za statečnost. Několikrát změnil zajatecký tábor až se v květnu 1918 objevil v Omsku. Zde odmítnul se přidat do Československých legii. Na jaře 1919 byl přesunut na práci na území dnešního Turkmenistánu k městu Ašchabat, město ovládali bolševici. Dobrovolně přečkal zde zimu a poté se pěšky vydal do nové vlasti. Na konci léta 1920 se objevil doma. O rok později musel utéct od povinného odvodu do Polské armády do Československa. Po nočním pochodu se objevil v obci Vyšný Komárnik na Slovensku. Zde si našel práci, ženu a nový domov.

Zdroj: https://www.espektrum.sk/index.php?text=7462-stropkovske-rukovanie-do-velkej-vojny-a-navrat-po-siestich-rokoch

Zdroje:

Vlastní archiv

www.valka.cz

https://forum.valka.cz/topic/view/107042#381624

https://vojenstvi.cz/vasedotazy_110.htm

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._Dragonerregiment_%E2%80%9ENikolaus_Nikolajewitsch_Gro%C3%9Ff%C3%BCrst_von_Ru%C3%9Fland%E2%80%9C_Nr._12

Dragounský pluk č. 13 – Dragoner-Regiment Nr. 13 – Český

   Pluk byl založen již v roce 1682, ale působil pod různými názvy a čísli až do roku 1867, kdy byl označen jako Dragounský pluk č. 13. Čestný název Prince Evžena Savojského –  Eugen Johann Franz Prinz von Savoyen und Piemont získal již roku 1683. Památným dnem pluku byl 12. srpen 1687 (Berg Hársány).

Pluk sídlil v letech 1865–1866 ve Vídni, 1866–1871 v Enns, 1871–1890 v Brandýse nad Labem a Staré Boleslavi, 1890–1895 ve Vídni, 1895–1903 v Landsberg (Gorzów Wielkopolski – Velkopolský Hořov), od roku 1903 (1901) v Klatovech, kde sídlí štáb pluku a II. divizion, I divizion je umístěn ve Stříbře. (1

Velitelem pluku byl od roku 1865 Oberst Ludwig Prinz Windisch-Graetz, 1869 Oberst Paul Clemens Fürst Metternich, 1875 Oberst Hugo Obauer, 1876 Oberst Alfred Berres Edler von Perez, 1881 Oberstlieutenant–Oberst Felix Freiherr von Pach zu Hansenheim und Hohen–Eppan, 1894 Oberst Johann Graf Nostitz–Rieneck, 1895 Oberst Eduard von Löffler, 1900 Oberstlieutenant–Oberst Walter von Sagburg zu Pfefferslehensegg, 1906 Oberst Gustav Ritter von Urban, 1910 Oberst Albert Freiherr Abele von und zu Lilienberg, 1914 Oberst Paul Ritter Regner von Bleyleben.

Národnostní složení pluku bylo v roce 1914: 51% Češi, 48% Němci, 1% různé.

Výložky měl pluk mořenově-červené (krapprot), knoflíky bílé (weisse), plukovní řečí byla čeština a němčina.

Pluk byl doplňován od roku 1830 Čech. Náhradní kádr – záložní eskadrona sídlil v Pospoloprtech a v Lounech od roku 1897 (2.

Po mobilizaci v roce 1914 je pluk poslán na Rukou frontu s 9. jezdeckou divizí v rámci 1. jezdecké brigády. Koncem roku 1916 přišel do podřízenosti 9. jezdecké brigády a na podzim 1918 k 18. jezdecké brigádě. Stále však u 9. jezdecké divize. Ta bojovala v roce 1914 nejprve u (1. armáda) Krasniku, Lublinu a Komarowa. V září bojuje (4. armáda) u Rawa Ruska a Lvov, následoval ústup řece San a k Dunajci. Na konci roku 1914 bojuje u Limanova – Lapanoea a Tomaszowa. V červenci 1915 útočí k Ivangorodu a překračuje řeku Vislu, v srpnu 1915 příslušníci pluku bojují u Lukow, Siedlec a Klieszczeli. V září 1915 ustupuje přes Luck, Rowno a Czartorijski. Po začátku Brusilovi v létě 1916 ustupují jednotky pluku přes řeku Stryj k Stochodu a Tobolu.

V únoru roku 1918 byli dragouni posláni na Italské bojiště, kde se v červnu 1918 účastnili bojů u řeky Piavy. V září 1918 byli posláni na Balkán do Albánie a Černé hory.

Po konci války byla náhradní eskadrona v Čechách rozpuštěna, část pluku se v Rakousku stal základem Dragounského pluku 1.

Poznámky:

1)         Ve Stříbře sídlil štáb divizionu a 2. eskadrona, 1. eskadrona v Horšovském Týnu a 3. eskadrona ve Stodu.

2)         V Lounech v kasárnách a dalších objektech ve městě je dislokován i hřebčín s příslušnými službami. 

Zdroje:

www.valka.cz

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._B%C3%B6hmisches_Dragoner-Regiment_%E2%80%9EEugen_Prinz_von_Savoyen%E2%80%9C_Nr._13

https://vojenstvi.cz/vasedotazy_127.htm

Dragounský pluk č. 14 – Dragoner-Regiment Nr. 14 – Český

   Pluk byl založen již roce 1725 (1, ale působil pod různými názvy a čísli až do roku 1867, kdy byl označen jako  Dragounský pluk č. 14 Alfreda knížete Windisch–Grätz.

Pluk sídlil v letech 1801–1802 v Uherském Brodě, 1806–1807 v Jindřichově Hradeci, 1816–1820  v Klatovech, 1830–1831 v Uherském Brodě, 1852–1854 v Poděbradech a Žatci, 1855–1859 v Brandýse nad Labem, 1859–1866 ve Staré Boleslavi, 1866–1868 ve Vídni, 1868–1871 ve Veselí nad Moravou, 1871–1885 v Güns (Köszeg), 1885–1901 v Klatovech, 1901 (1903) –1912 v Stanislavov (Stanislau) a II. divizion v Kolomyja a 1912–1914 v Brandýse nad Labem a II. divizion v Dobřanech (2.

Velitelem pluku byl od roku 1866 Oberst Ludwig Fürst zu Windisch-Graetz, 1869 Oberst Ferdinand Freiherr Tunkl von Asprung und Hohenstadt, 1875 Oberstlieutenant–Oberst Alexander Graf Üxküll-Gyllenband, od roku 1880 Oberst Alois Prinz zu Liechtenstein, od roku 1887 Oberst Alois Graf Paar, 1892 Oberstlieutenant–Oberst Rudolph Ritter von Brudermann, 1897 Oberstlieutenant–Oberst Oscar Freiherr Weber von Ebenhof , 1903 Oberst Maximilian Hirsch, 1906 Oberst Ferdinand Haas, 1911 Oberst Durchlaucht Felix Prinz zu Schwarzenberg.

Pluk byl doplňován od roku 1817 z Čech (3. Náhradní kádr – záložní eskadrona sídlila v letech 1852–1854 v Dobřanech, 1869–1880 v Písku a od roku 1885 v Klatovech. Národnostní složení pluku bylo v roce 1914: 59 % české, 29 % německé - 12 % ostatních národů monarchie.

Památný den pluku byl z bitvy u Kolína 18. června 1757. Výložky měl pluk mořenově–červené (krapprot), knoflíky žluté (gelbe), plukovní řečí byla čeština a němčina.

Mobilizačním plánem byl pluk rozmělněn na tři diviziony pro divizní velitelství, kde vykonával průzkumnou a kurýrní službu. Pluk spadal pod velení pražského VIII. sboru určený na Balkánskou frontu. Formálně mu dál velel plukovník Felix kníže Schwarzenberg, který velel plukovnímu štábu a záložní eskadroně při sborovém velitelství. Eskadrony 2. a 5. byly přiděleny 9. pěší divizi (4, eskadrony 1. a 3. byly přiděleny 21. pěší divizi (5 a  eskadrony 4. a 6. byly přiděleny odloučeně k 19. pěší divizi, která spadala pod XVII. sbor nasazený na bojišti v Haliči (6. U divize obě eskadrony sloužily až do července 1917 kdy došlo ke sloučení pluku, (pro velké ztráty jen s nižším počtem eskadron). Pluk byl zařazen k 15. jezdecké brigádě u 8. jezdecké divize. K této brigádě byl i nově zařazen 12. hulánský pluk. Stalo se tak pro naprostý nedostatek eskadron původních jednotek (ty zůstali součástí brigády dál) 2. dragounského pluku a 11. hulánského pluku, které měli po dvou eskadronách.

Po doplnění byla 8. jezdecká divize poslána do Sedmihradska.

V dubnu 1918 byla divize spolu s Dragounským plukem č. 14 odeslána do Itálie, pod velení maršála Boroeviće. V červenci 1918 byla nasazena při ofenzívě na Piavě. Na konci války na přelomu října a listopadu 1918 se účastnila ústupových bojů u řeky Tagliamento,

Náhradní (doplňovací) eskadrona Dragounského pluku č. 14 dál sídlí v Klatovech, která se starala o výcvik koní a mužstva pro pluk v poli. Také měla udržovat klid a pořádek v okresním městě a další válečné úkoly. Například po příjezdu sanitního vlaku 12. listopadu 1914 se důstojníci a mužstvo starali o třídění a rozvoz raněných do okolních nemocnic a sanatórií.

Po skončení války se zbytky Dragounského pluku č. 14 vrací do svého doplňovacího okresu. Většina vojáků odchází svévolně domů stejně jako důstojníci nečeské národnosti. Přesto pluk nově přejmenovaný na Československý dragounský pluk 14 posílá několik eskadron bojovat na Slovensko proti Maďarům. V říjnu 1920 je sloučen s Československým dragounským plukem 2 z Dobřanech a je přejmenován na Jezdecký pluk 4.

U Dragounského pluku č. 14 sloužil arcivévoda Josef Karel Ludvík (*1833) jako velitel pluku v hodnosti plukovníka v letech 1857–1859 i pozdější místodržitel Čech František kníže Thun–Hohenstein v hodnosti majora. A od října 1913 do ledna 1914 pracoval jako praporní lékař MUDr. Regimentsarzt (plukovní lékař, IX. Hodnostní třída – kapitán) Dominik Vymětal, pozdější generál zdravotnictva Československé branné moci (od roku 1936).

Oberleutnant Robert Daudlebsky–Sterneck sloužil po celou Velkou válku jako důstojník pluku. V roce 1920 se vystěhoval do Argentiny. V letech II. světové války se hlásil do řad Československé exilové armády, ale nebyl přijat.

Poznámky:

1)         Dragounský pluk polního maršála markýze von Westerloo od roku 1725 (název do roku 1732), Švališerský pluk od roku 1758, Dragounský pluk od roku 1765, Dragounský pluk č. 31 od roku 1769, Švališerský pluk č. 31 od roku 1791, Lehký dragounský pluk č. 11 od roku 1798), Švališerský pluk č. 4 od roku 1802 (od roku 1835 Alfreda knížete Windisch–Grätz), Dragounský pluk č. 7 Alfreda knížete Windisch–Grätz od roku 1851, Dragounský pluk č. 2 Alfreda knížete Windisch-Grätz od roku 1860 a Dragounský pluk č. 14 Alfreda knížete Windisch-Grätz od roku 1867. V letech 1862 až 1868 měl také druhého majitele polního podmaršálka Carla hraběte Coudenhove.

2)         Podle jiných zdrojů v roce 1914 štáb pluku spolu s 3. eskadronou byl posádkou v Brandýse nad Labem, 1. eskadrona ve Staré Boleslavi, 2. a 5. eskadrona v Praze a 6. eskadrona v Dobřanech.

3)         Doplňovacím okresem byl v letech 1853–1857 Nová Boleslav, 1857–1872 Jindřichův Hradec, Plzeň, Praha a do roku 1860 Terezín a od roku 1860 Písek, 1873–1883 Jindřichův Hradec a Plzeň, 1883–1889 České Budějovice. Od roku 1889 byl doplňován vojáky z VIII. zboru (se sídlem v Praze).

4)         Druhá eskadrona nebyla v únoru 1915 odeslána spolu s 9. pěší divizí do Haliče, ale byla přidělena k 58. pěší divizi, která vypuknutím války s Itálií byla odeslána na  Sočskou frontu.  Pak byla její část přidělena k 18. pěší divizi (nejpozději na podzim 1915). Díky poziční válce byla nejpozději v létě 1916 2. eskadrona přesunuta k 21. zeměbranecké pěší divizi v Rusku.

Pátá eskadrona byla spolu s 9. pěší divizí přesunuta do Haliče a v roce 1916 (nejpozději od června) se stala součástí brigády „Benes“ 7. jezdecké divize. Od července 1916 je přidělena k 1. domobranecké pěší brigády ve Volyni.

5)         Třetí eskadrona byla vystřídána (nejpozději na jaře 1915) záložní eskadronou, a poté 2. eskadronou (nejpozději v létě 1916). Část 3. eskadrony byla od října 1915 do března 1916 přidělena k 205. domobranecké pěší brigádě na Sočské frontě a později poslána na přelomu let 1915-1916 do Černé hory.

V říjnu 1917 byla část 3. kulometné eskadrony nasazena u 55. pěší divize během 12. ofenzívy na řece Sočy.

6)         Začátkem února 1915 byl VIII. sbor byl odeslán na Ruskou frontu.

Zdroje:

https://audience-brandys.cz/

https://vojenstvi.cz/

https://www.cisarkarel.cz/?s=uvod

https://forum.valka.cz/topic/view/110721/Vymetal-Dominik

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._B%C3%B6hmisches_Dragoner-Regiment_%E2%80%9EF%C3%BCrst_zu_Windisch-Graetz%E2%80%9C_Nr._14

https://www.klatovykrasnemestecko.estranky.cz/clanky/cetnici-hasici-postaci.../historie-stale-vojenske-posadky-v-klatovech.html

   K.uK. Böhmisches Ulanen-Regiment Alexander II. Kaiser von Russland Nr. 11

   C. a K. český hulánský pluk Alexandra II. ruského cara č. 11  byl založen již v roce 1814 v severoitalském městě Cremona jako Švališerský pluk č. 7. V roce 1851 se reorganizoval a vznikl Hulánský pluk č. 11, jehož majitelem se v roce 1855 na věčné časy stal ruský car Alexander II. V letech 1848 – 49 potlačoval povstání v Uhrách. V Prusko–rakouské válce byl zařazen u 3. záložní jezdecké divize Severní armády a zúčastnil se bitvy u Hradce Králové.

Pluk sídlil v letech 1814–1815 Cremona, 1815–1816 Güns, vorübergehend Oedenburg, 1816–1821 Moór, 1821–1822 Wien, 1822–1830 Uherský–Brod,–1831 Radkersburg, 1831–1832 Wien, 1832–1836 Moór, 1836–1854 Kecskemét. 1846–48 Moór, 1849–1852 Miskolcz, 1852–1853 Gyöngyös, dann Mistelbach, 1853–1854 Gross-Enzersdorf, dann Wien, 1854–1855 Krakau a Lancut, 1855–59 St. Georgen (Pressburg), 1859–1864 Znojmo, 1864–1865 Gyöngyös,–66 Nyiregyháza, 1866–1871 Oedenburg, 1871–1884 Zólkiew,–1888 Stockerau, 1888–1893 Krakau, 1893–1894 Jaroslav, 1894– Přemyšl, 1900–1914 Pardubice.

Velitelem pluku byl od roku 1814 Oberst Bartholomäus Graf Alberti de Poja, 1826 Oberst Johann Edler v. Ré, 1832 Oberst Carl Frhr. v. Stürmer, 1840 Oberst Adoplh, Prinz Schwarzburg-Rudolstadt, 1847 Oberst Anton Walz, 1848 Oberst Wilhelm Graf Montenuovo, 1849 Oberst Albert Graf Alberti de Poja, 1852 Oberst Antol Frhr. v. Leykam, 1858 Oberst Victorin Fürst zu Windisch-Graetz, 1861 Oberst Eduard Graf Wickenburg, 1868 Oberst Johann Edler v. Pulz, 1874 Oberst Albert Schwarz, 1879 Oberst Ernst von der Wense, 1885 Oberst August Graf Dillen-Spiering,1888 Heinrich Polko, 1894 Oberst Julius Longard v. Longgarde, 1900 Oberst Max Frhr. v. Falkenstein, 1914 Oberst Friedrich Prochaska, po vykuknutí války Oberstleutnat Johann ritter von Radey (1.

Pluk byl doplňován do roku 1860 z Lombardie. Po prohrané Italsko–rakouské válce v roce 1859 se pluk rekrutoval v Haliči a od roku 1889 z Čech, v působnosti 9. sboru – obvod Josefov.

Náhradní kádr – záložní eskadrona sídlila od roku 1898 v Terezíně. Do té doby působila ve Stryje.

Národnostní složení pluku bylo v roce 1914: 65% Češi a 35 % Němci.

Výložky pluk měl třešňově červené a knoflíky bílé, plukovní řečí byla čeština a němčina.

Mobilizačním plánem byl součástí 9. Kavallerie-Brigade – 9. jezdecká brigády, IX. Korps – 9. armádního sboru.

V roce 1917 byl pluk zařazen k 15. jezdecké brigádě u 8. jezdecké divize. K této brigádě byl také zařazen hulánský pluk č. 12 a dragounský pluk č. 2., které měli po dvou eskadronách. Doplnění brigády o třetí jezdecký pluk se stalo pro naprostý nedostatek jezdeckých eskadron původních jednotek. Po doplnění byla 8. jezdecká divize poslána do Sedmihradska.

Náhradní eskadrona v Terezíně působila i po válce, ale při unifikaci jezdectva čs. armády byla v říjnu 1920 sloučena s legionářským 1. čs. jízdním plukem „Jana Jiskry z Brandýsa“ a náhradní eskadronou domácího dragounského pluku č. 1 v nový jezdecký pluk č. 1 „Jana Jiskry z Brandýsa“ v Terezíně.

Mezi známé příslušníky pluku patřil v roce 1914 Oberleutnant Wedige Froreich (2, Ulrich Ferdinand hrabě Kinský (3, Leopold kníže Lobkowitz (4 a další.

Z poddůstojníků hulánského pluku se později proslavili v řadách legionářského 2. jezdeckého pluku Wachmeister pozdější Štábní kapitán jezdectva Kašpar Hintermüller a Korporal pozdější Plukovník in memoriam Josef Kořínek.

Poznámky:

1)         Johann Nepomuk ritter von Radey narozen 4. července 1863 v Marburgu (dnes Marobor, Slovinsko, odveden 15. června 1880 k pěšímu pluku 47 v hodnosti Infanterist – vojín pěchoty. Dne 26. července 1881 je přeložen k Dragounskému pluku 6 jako Dragoner – dragoun, vojín jezdectva. O rok později 26. června 1882 je veden jako titulární Korporal. Od 18. srpna 1883 je veden jako kadet – Kadetten, před povýšením na důstojnického aspiranta, musel vykonat maturitní zkoušku.

Do hodnosti Leutnant – poručík je povýšen 1. listopadu 1885, Oberleutnant – nadporučíkem se stal 1. listopadu 1889. Ryttmeister – kapitánem jezdectva je od 1. května 1897 a zároveň je přeložen Hulánskému pluku č. 11. Dne 1. května 1910 je majorem, podplukovníkem od 1. listopadu 1913 a od 1. září 1915 plukovníkem. V době mobilizace v roce 1914 je velitelem náhradní eskadrony v Terezíně. Krátce po začátku války se stává prozatímním velitelem svého pluku za nemocného velitele a později je jmenován velitelem Hulánského pluku č. 8. K 31. červenci 1916 jej císař František Josef I. povyšuje do šlechtického stavu za třicetiletou vojenskou službu s účastí v boji. Umírá 8. června 1955

2)         Rittmeister Wedige von Froreich narozen 12. srpna 1887 v Terezíně. V roce 1904 nastoupil vojenskou službu jako Fähnrich u UlanenRegiment Nr. 11 (Hulánský pluk č. 11) v Pardubicích. V roce 1906 byl zde povýšen na Leutnant jezdectva.

Těsně před válkou nebo v prvním válečném roce si zažádal k přeložení K. u K. Luftfahrtruppe a absolvoval pilotní kurz. V roce 1915 sloužil u Flik 8 a Flik 11, později velel Flik 30. V roce 1917 velel Flik 51J. Od 16. března 1918 velel Flik 103 G. Zahynul 27. června 1920 v Aspern u Vídně při letecké nehodě.

Mezi jinými byl vyznamenán Řádem Železné koruny.

Letoun Junkers Ju52/3mge výrobního čísla 4080 D-AGDA vyrobený pravděpodobně v roce 1934 pro Lufthansa, byl pojmenován Wedige Froreich.  V roce 1936 byl prodán rakouské společnosti OeLAG a přeznačen na OE-LAM,  pojmenování Wedige Froreich zůstalo. Po zabrání Rakouska Německem byl převzat společností Lufthansa a označen zpět D-AGDA Wedige Froreich. Luftwaffe stroj zabrala 27. srpna 1939, zničen byl 24. února 1942.

3)         Ulrich Ferdinand Kinský z Vchynic a Tetova se narodil 15. srpna 1893 na zámku v Chocni. V necelých dvaceti letech nastoupil v roce 1913 službu u hulánského pluku č. 11 jako jednoroční dobrovolník.

Od počátku války sloužil jako jízdní ordonanční důstojník u 13. Korpskommando – 13. sboru, bojoval v Srbsku a později v Karpatech.  Dne 3. prosince 1914 Byl povýšen do hodnost Leutnant in der Reserve – poručík v záloze) V září 1915 byl vyznamenán Vojenskou záslužnou medailí (bronzene Militär‑Verdienstmedaille am Bande des Militär‑Verdienstkreuzes). K 1. březnu 1916 byl převelen jako ordonanční důstojník k 6. Infanterie‑Truppendivision – 6. pěší divize v jižním Tyrolsku. K 1. červenci 1916 byl převelen k 20. Korpskommandu ve funkci adjutanta také na jihotyrolské frontě. Od 1. října 1916 sloužil jako velitel čety a později velitel eskadrony u k. u. k. Ulanenregiment Kaiser Nr. 4 – Hulánského pluku 4 taktéž v jižních Tyrolích.

Od 2. ledna do 28. února 1917 procházel výcvikem leteckého pozorovatele u Fliegeroffizierschule (Flosch) – důstojnické letecké školy. Od 1. března do 21. května 1917 sloužil u Fliegerkompagnie 16 (FliK 16) na italské frontě.  Od 23. května 1917 byl přeložen k Flik 46.  Od 20. července 1917 do 30. září 1917 byl zproštěn služby v poli z hospodářských důvodů.

Zpět k FliK 16 se vrátil v listopadu 1917.  Během prosince 1917 se začal učit létat, až 1. května 1918 procházel pilotním výcvikem ve Vídeňském Novém Městě u Fliegerersatzkompagnie 8 (FleK 8) a později u Fliegeroffizierschule.

Po válce byl veden jako nadporučík jezdectva v záloze u Jezdeckého pluku 7. Později pro neznalost služebního jazyka (češtiny), byla mu k 17. lednu 1928 odňata vojenská hodnost řízením správním, protože neprokázal znalost služebního jazyka. Přeložen do počtu mužstva v záloze a přemístěn k jezdeckému pluku 3.

V druhé polovině 30tých let proslul svým pozitivním postojem k odtržení pohraničních oblastí Československa k nacistickému Německu a jeho státnímu zřízení. V roce 1938 působil jako prostředník mezi britskou diplomatickou misí (vedeným lordem Walter Runciman a představiteli našeho státu). Skonal několik měsíců po Mnichovské dohodě 19. prosince 1939.

4)         Leopold princ Lobkowicz (Maria Leopold Vilibald Leonard Baltazar princ Lobkowicz), narozen 7. července 1888 v Dolních Beřkovicích, pocházel z dolnobeřkovické větve Lobkowiczů. Za monarchie byl C. k. komořím a Oberleutnant in der Reserve –  nadporučík v záloze. Po skončení války se věnoval zprávě majetku. Zemřel náhle 14. května 1933 v Praze.

Jeho starší bratr JUDr. Josef Ferdinand princ Lobkowicz narozen 4. září 1885 v Dolních Beřkovicích, sloužil u Dragounského pluku č. 14 jako Leutnant in der Reserve. Bohužel padl již 25. října 1914 u polské Jarosławi.

Jejich strýcem (bratr jejich otce) byl, Zdenko princ Lobkowicz (Maria Zdenko Vincenc Kašpar z Lobkovicz), narozen 5. května 1858 Vídeň. Po ukončení gymnázia roku 1876 nastoupil ke Dragounskému pluku č. 14. Od roku 1978 jako novopečený Leutnant sloužil u Dragounského pluku č. 1 a od roku 1901 sloužil u Dragounského pluku č. 7 v Brandýse nad Labem. Jako Oberstleutnant v roce 1907 byl přidělen k arcivévodovi Karlovi jako Vrchní komoří a pobočník. Zemřel 13. srpna 1933 v Harrachově.

Zdroje:

Vlastní Archiv

Jiří Kristián Lobkowicz: Aristokrat s duší závodníka …, Miloš Hořejš, 2014, USBN: 978–80–204–3694–8

Historie a Vojenství 2/2010 – Jiří Rajlich, Letecká bitva národů

www.valka.cz

https://www.kuk-wehrmacht.de/regiment/ulanen/u11.html

https://www.geocities.ws/hjunkers/ju_j52pl.htm

https://vojenstvi.cz/vasedotazy_120.htm

https://www.vejr.cz/regiz/clanky/clanky2011.html

https://www.kuk-wehrmacht.de/regiment/ulanen/u11.html

https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2019/06/SI_34_s14-45.pdf

https://forum.valka.cz/topic/view/60644#375506

https://forum.valka.cz/topic/view/40663#156435

https://www.novanobilitas.eu/rod/radey-1916

https://forum.valka.cz/topic/view/49460#412491

www.historickaslechta.cz