Dragounský pluk 2 Dragoner-Regiment Nr. 2 – Český

 

Pluk byl založen již roce 1672 jako Kyrysnický pluk, od roku 1798 je znám jako Kyrysnický pluk 2., v roce 1867 došlo k jeho přejmenování na Dragounský pluk 2.

Čestný název zněl grófa Eduard Paar, generála jezdectva – K.u.K. böhmisches Dragoner Regiment Paar, Eduard,Graf, G.d.C. Nr. 2

 

Posádkou pluku byli tyto města od roku 1866 Neuhäusel, 1869 Wien, 1873 Strockerau, 1875 Wien, 1876 Oedenburg, 1884 Wiener-Neustadt, 1898 Tarnopol.

V roce 1914 sídlil štáb pluku v Tarnopol, 1. division Brzeźany 1. eskadrona Brzeźany, 2. eskadrona Brzeźany, 3. eskadrona Rohatyn, 2. division Trembowla – 4. eskadrona Trembowla, 5. eskadrona Tarnopol, 6. eskadrona Trembowla, Kulometný oddíl Tarnopol, Ženijní četa Tarnopol,

 

Velitelem pluku byl od roku 1867 Oberst Friedrich Hein von Heinsberg, 1869 Oberst Carl Beales, 1876 Oberst Wilhelm Uiberfeld, 1878 Oberst Alfred Lorenz, 1878 Oberst Wenzel Graf Festetics de Tolna, 1884 Oberstlieutenant Leopold Pova, 1885 Oberst Hugo von Förster, 1894 Oberstlieutenant–Oberst Hugo Graf Kálnoky de Köröspatak, 1896 Oberst Franz Ritter von Zwackh zu Holzhausen, 1898 Oberst Wilhelm Freiherr von Schuchen,1906 Oberst Karl Edler von Skala, 1908 Oberst Adam von Petraszkiewicz, 1913 Oberst Carl Freiherr von Peche.

 

Náhradní – doplňovací kádr – oddíl –  těleso (eskadrona) sídlilo od roku 1897 v Dobřanech. Pluk byl doplňován z okresů Plzeň, Písek, Cheb, Beroun a Praha. Národnostní složení bylo kolem 61% Čechů, 26% Němců, 13% ostatní národnosti monarchie. Výložky na uniformě byli černé, knoflíky bílé.

Náhradní eskadrona zůstala v Dobřanech i po vzniku Československé republiky a to až do října 1920, kdy byl původní Dragounský pluk 2  unifikován do Jezdeckého pluku 4 v Klatovech.

 

Pluk na začátku roku 1914 byl nejprve součástí 11. Armádního zbor, 8. jezdecká divize a později 15. jezdecká brigády – 15. Kavallerie Brigade spolu s Hulánským plukem 13. – UhlanenRegiment Nr. 13,

Pluk byl až do podzimu 1917 nasazen na ruské frontě, poté byl přesunut na rumunskou frontu a v dubnu 1918 byl poslán již jako pěší těleso do Itálie. Na konci války na přelomu října a listopadu 1918 se účastnila ústupových bojů u řeky Tagliamento. Konec války vojáky zastihl v Ordeza, odkud se vydali domů.

Náhradní eskadrona v Dobřanech se o vzniku Československé republiky dozvěděla 29. října 1918. Poté důstojníci opustili posádku krom velitele náhradního tělesa a posádky Oberstleutnant Wawra. Ten vyhlásil pohotovost a nechal rozmístit po Dobřanském náměstí kulomety (4ks). Po žádosti národního výboru o předání posádky a zrušení pohotovosti prohlásil, že tak učiní na rozkaz vyššího velitelství v Plzni. O dva dny později 31. října 1918 byl předložen falešný rozkaz nadporučíkem Wolnerem z Plzně. Oberstleutnant Wawra předal posádku a odjel.

Pro nedostatek mužstva, byli přijímáni a cvičeni dobrovolníci z řad chlapců z Dobřan a okolí. Byli označeni jako gardisté.

 

Dne 2. prosince 1918 převzal velení pluku Oberstleutnant Václav Stluka, který působil na frontě jako zástupce velitele tohoto pluku na italské frontě – mužstvem byl velice oblíben, nazýván „Náš tatíček“.

 

Koncem roku 1918 byly postaveny dvě pěší eskadrony a jedna jízdní. Jedna byla odeslána na Těšínsko a druhá k hranicím s Německem do obce Všerub, kde se střídala s eskadronou 14. Dragounského pluku z Klatov. První jízdní eskadrona byla odeslána na Slovensko, kde bojovala do konce léta 1919. Na Slovensku v oblasti Miškolce (Maďarsko) eskadrona ztratila 3 dragouny a 9 koní.

Dne 4. března 1919 v Dobřanech byla pořádána němci demonstrace pro přivtělení toto části Čech k DeutschBöhmen. Vojsko uzavřelo silnice do Dobřan. Po poledni se průvod demonstrantů dal na pochod do centra Dobřan z několika směrů z okolních vesnic. Když dav demonstrantů byl nejsilnější, byl dán rozkaz eskadroně, na rozehnání davu. Eskadrona vjela do průvodu demonstrantů, ve kterém vypukla panika.

Dne 14. října 1919 proběhlo slavnostní odhalení plukovního praporu manželkou velitele pluku Marií Stlukovou.

 

Dne 22. července 1920 byla kasárna 2. Dragounského pluku domácího vojska pluku přepadena vzbouřenou jednotkou legionářů z Ruska. Šlo o 1. střelecký prapor z Ruska, který byl posádkou v Železné Rudě. Vzbouřenci se pohybovaly po železnici směrem na Plzeň. Po cestě se k nim přidávaly okolní posádky nebo jejich části. Jejich požadavkem bylo vytvoření republiky socialistické – bolševické v čele s prezidentem T.G. Masarykem. Po cestě se jim postavil na odpor 2. a 14. Dragounský pluk domácího vojska.

Velení 2. Dragounského pluku nevědělo o jaké vojsko se jedná. Byl jen dán rozkaz z Plzně „Vojsko zadržet“. Posádka se ozbrojila, něž však se stačila vydat munice, vzbouřenci byli u kasáren. Dožadovali se vstupu a uvěznění všech důstojníků. V té chvíli se u vrat kasáren objevil plukovník Václav Stluka. Než se ho vzbouřenci stačili zmocni, zasáhlo příslušníci pluku a z rukou jim ho vyrvalo. Vzbouřencům to podlomilo morálku a pokračovali v cestě Plzeň. Během dne se je pak podařilo přesvědčit k návratu do Železné Rudy

 

K 1. říjnu 1920 byl 2. Dragounský pluk domácího vojska sloučen s 14. Dragounským plukem domácího vojska z Klatov v Jezdecký pluk 4. na základě výnosu MNO čj. 53. Velitelem byl jmenován plukovník Václav Stluka.

 

Zdroj:

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._Dragonerregiment_%E2%80%9EGraf_Paar%E2%80%9C_Nr._2

https://www.kavallerie.at/

 

Dragounský pluk č. 14 – Dragoner-Regiment Nr. 14 – Český

 

Pluk byl založen již v roce 1725 (1, ale působil pod různými názvy a čísli až do roku 1867, kdy byl označen jako  Dragounský pluk č. 14 Alfreda knížete Windisch–Grätz.

 

Pluk sídlil v letech 1801–1802 v Uherském Brodě, 1806–1807 v Jindřichově Hradci, 1816–1820  v Klatovech, 1830–1831 v Uherském Brodě, 1852–1854 v Poděbradech a Žatci, 1855–1859 v Brandýse nad Labem, 1859–1866 ve Staré Boleslavi, 1866–1868 ve Vídni, 1868–1871 ve Veselí nad Moravou, 1871–1885 v Güns (Köszeg), 1885–1901 v Klatovech, 1901 (1903) –1912 v Stanislav (Stanislau) a II. divizion v Kolomyja a 1912–1914 v Brandýse nad Labem a II. divizion v Dobřanech.

(1914 Stab + 3. Esk. Brandeis an der Elbe - 1. Esk. Altbunzlau - 2. + 5. Esk. Prag - 4. + 6. Esk. Dobřan)

 

Velitelem pluku byl od roku 1866 Oberst Ludwig Fürst zu Windisch-Graetz, 1869 Oberst Ferdinand Freiherr Tunkl von Asprung und Hohenstadt, 1875 OberstlieutenantOberst Alexander Graf Üxküll-Gyllenband, od roku 1880 Oberst Alois Prinz zu Liechtenstein, od roku 1887 Oberst Alois Graf Paar, 1892 OberstlieutenantOberst Rudolph Ritter von Brudermann, 1897 OberstlieutenantOberst Oscar Freiherr Weber von Ebenhof , 1903 Oberst Maximilian Hirsch, 1906 Oberst Ferdinand Haas, 1911 Oberst Felix Prinz zu Schwarzenberg.

 

Pluk byl doplňován od roku 1817 z Čech (2. Náhradní kádr – záložní eskadrona sídlila v letech 1852–1854 v Dobřanech, 1869–1880 v Písku a od roku 1885 v Klatovech. Národnostní složení pluku bylo v roce 1914: 59 % české, 29 % německé a 12 % bylo ostatních národů monarchie.

Památný den pluku byl z bitvy u Kolína 18. června 1757. Výložky měl pluk mořenově–červené (krapprot), knoflíky žluté (gelbe), plukovní řečí byla čeština a němčina.

 

Mobilizačním plánem byl pluk rozmělněn na tři diviziony pro divizní velitelství, kde vykonával průzkumnou a kurýrní službu. Pluk spadal pod velení pražského VIII. sboru určeného na Balkánskou frontu. Formálně mu dál velel Oberst Felix kníže Schwarzenberg, který velel plukovnímu štábu a záložní eskadroně při sborovém velitelství. Eskadrony 2. a 5. byly přiděleny 9. pěší divizi (3, eskadrony 1. a 3. byly přiděleny 21. pěší divizi (4 a  eskadrony 4. a 6. byly přiděleny odloučeně k 19. pěší divizi, která spadala pod XVII. sbor nasazený na bojišti v Haliči (5. U divize obě eskadrony sloužily až do července 1917 kdy došlo ke sloučení pluku, (pro velké ztráty v nižším počtem eskadron). Pluk byl zařazen k 15. jezdecké brigádě u 8. jezdecké divize (nasazená v rumunské Bukovině). K této brigádě byl i nově zařazen Hulánský pluk č. 11. Stalo se tak pro naprostý nedostatek eskadron původních jednotek (ty zůstali součástí brigád dál) Dragounského pluku č. 2 a Hulánského pluku č. 13, které měli po dvou eskadronách. Po doplnění byla 8. jezdecká divize poslána do Sedmihradska.

V dubnu 1918 byla divize spolu s Dragounským plukem č. 14 odeslána do Itálie, pod velení maršála Boroeviće. V červenci 1918 byla nasazena při ofenzívě na Piavě. Na konci války na přelomu října a listopadu 1918 se účastnila ústupových bojů u řeky Tagliamento.

Náhradní (doplňovací) eskadrona Dragounského pluku č. 14 dál sídlila v Klatovech. Starala se o výcvik koní a mužstva pro pluk v poli. Také měla udržovat klid a pořádek v okresním městě a další válečné úkoly. Například po příjezdu sanitního vlaku 12. listopadu 1914 se důstojníci a mužstvo starali o třídění a rozvoz raněných do okolních nemocnic a sanatórií.

Po skončení války se zbytky Dragounského pluku č. 14 vrací do svého doplňovacího okresu. Většina vojáků odchází svévolně domů stejně jako důstojníci nečeské národnosti. Přesto pluk nově přejmenovaný na Československý dragounský pluk 14 posílá několik eskadron bojovat na Slovensko proti Maďarům. V říjnu 1920 je sloučen s Československým dragounským plukem 2 z Dobřan a je přejmenován na Jezdecký pluk 4.

 

U Dragounského pluku č. 14 sloužil arcivévoda Josef Karel Ludvík (*1833) jako velitel pluku v hodnosti plukovníka v letech 1857–1859 a i pozdější místodržitel Čech František kníže Thun–Hohenstein v hodnosti majora.

Od října 1913 do ledna 1914 pracoval jako praporní lékař MUDr. Regimentsarzt (plukovní lékař, IX. Hodnostní třídy – kapitán) Dominik Vymětal, pozdější generál zdravotnictva Československé branné moci (od roku 1936).

Také Oberleutnant Robert Daudlebsky–Sterneck sloužil po celou Velkou válku jako důstojník u pluku. V roce 1920 se vystěhoval do Argentiny. V letech II. světové války se hlásil do řad Československé exilové armády, ale nebyl přijat.

 

Poznámky:

1)            Dragounský pluk polního maršála markýze von Westerloo od roku 1725 (název do roku 1732), Švališerský pluk od roku 1758, Dragounský pluk od roku 1765, Dragounský pluk č. 31 od roku 1769, Švališerský pluk č. 31 od roku 1791, Lehký dragounský pluk č. 11 od roku 1798), Švališerský pluk č. 4 od roku 1802 (od roku 1835 Alfreda knížete Windisch–Grätz), Dragounský pluk č. 7 Alfreda knížete Windisch–Grätz od roku 1851, Dragounský pluk č. 2 Alfreda knížete Windisch-Grätz od roku 1860 a Dragounský pluk č. 14 Alfreda knížete Windisch-Grätz od roku 1867. V letech 1862 až 1868 měl také druhého majitele polního podmaršálka Carla hraběte Coudenhove.

 

2)            Doplňovacím okresem byl v letech 1853–1857 Nová Boleslav, 1857–1872 Jindřichův Hradec, Plzeň, Praha a do roku 1860 Terezín a od roku 1860 Písek, 1873–1883 Jindřichův Hradec a Plzeň, 1883–1889 České Budějovice. Od roku 1889 byl doplňován vojáky z VIII. zboru (se sídlem v Praze).

 

3)         Druhá eskadrona nebyla v únoru 1915 odeslána spolu s 9. pěší divizí do Haliče, ale byla přidělena k 58. pěší divizi, která vypuknutím války s Itálií byla odeslána na  Sočskou frontu.  Pak byla její část přidělena k 18. pěší divizi (nejpozději na podzim 1915). Díky poziční válce byla nejpozději v létě 1916 2. eskadrona přesunuta k 21. zeměbranecké pěší divizi v Rusku.

Pátá eskadrona byla spolu s 9. pěší divizí přesunuta do Haliče a v roce 1916 (nejpozději od června) se stala součástí brigády „Benes“ 7. jezdecké divize. Od července 1916 je přidělena k 1. domobranecké pěší brigády ve Volyni.

 

4)         Třetí eskadrona byla vystřídána (nejpozději na jaře 1915) záložní eskadronou, a poté 2. eskadronou (nejpozději v létě 1916). Část 3. eskadrony byla od října 1915 do března 1916 přidělena k 205. domobranecké pěší brigádě na Sočské frontě a později poslána na přelomu let 1915-1916 do Černé hory.

 

V říjnu 1917 byla část 3. kulometné eskadrony nasazena u 55. pěší divize během 12. ofenzívy na řece Soča.

 

5)            Začátkem února 1915 byl VIII. sbor byl odeslán na Ruskou frontu.

 

 

Zdroje:

 

https://www.austro-hungarian-army.co.uk

https://forum.valka.cz/topic/view/110721/Vymetal-Dominik

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._Dragonerregiment_%E2%80%9EF%C3%BCrst_zu_Windisch-Graetz%E2%80%9C_Nr._14

 

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

19.11.2017 22:54

Začínáme prezentovat pár Osobních předmětů z dob Vělké války našich Válečníků

Máme zde šavli - Kozáckou Šašku Identifikační známku A pár dektetů k vyznamenání či k povýšení
12.07.2017 20:46

Desátník Slovenského štátu Tomáš Josef Lužbeták

Přiženěním jsem získal další příbuzné válečníky. Jedním z nich je i strýc manželčina otce (bratr jeho matky) Desátník Tomáš Josef Lužbeták.
28.06.2017 10:51

Příslušník SNB Strážmistr Ladislav Mašek

Článek popisující životní osudy dalšího Rodinného válečníka Ladislava Maška příslušníka SNB, zařazeného u Jáchymovských dolů .
06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode