Plukovník jezdectva Miroslav Brož *1892 Část I.

  ^{Miroslavovo oblíbené rčení:}    „Já jsem se nikdy, nikoho nebál.“                

Poznámka autora: V textu jsou použity tři druhy písma.   Verze 6 / 4.9. 2010    

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob.

Třetí „Malé“ jimž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.  

          Miroslavovo mládí, I. světová válka a Ruská anabáze        

Narozen v obci Dobrovici, v okresu Mladá Boleslav dne 12. května 1892 rodičům Josefu Brožovi a Ludmile Brožové, rozené Čumpelíkové v Rakousko-Uherské monarchii. Pocházel ze čtyř dětí, měl dvě sestry, Marii (1890) a Lidmilu (1894) a jednoho bratra Antonína (1896). 

Jeho otec Josef byl vyučen obuvníkem, v Dobrovici si už jako dobře zaopatřen pořídil obchod s Reality a po mnoho let zastával úřad starosty v Dobrovici. Otec Josef narozen 19. února 1860 v Dobrovici. Maminka Ludmila se narodila 25. října 1865. Oddáni byli 25. listopadu 1889. (Datum sňatku bylo pečlivě plánováno, shoduje s datem sňatku Josefova otce a maminky.)

Dědeček se jmenoval František Brož a byl též vyučen obuvníkem, narodil se 23. srpna 1815 ve Vinařících. V  revolučním roce 1848 přichází do Dobrovice kde si kupuje dům při cestě do obce Hložek za strouhou a právo měšťanské. Byl velké, urostlé postavy tmavovlasý a modrooký. Jeho syn Antonín (strýc Miroslava) mu byl velice podobný. Zemřel v roce 1879. Babička Marie rozená Cáháková z Jizbic, narozená 28. května 1823, dožila se 90 let, zemřela v roce 1913. Oddáni byli 25. listopadu 1851. Měli spolu čtyři děti, dva syny a dvě dcery. Nejstaršího Antonína (narozen v roce 1854), poté Josefa (otec Miroslava), Františku a Marii.

Nejprve Miroslav navštěvoval obecní školu – 5. ročníků v Dobrovici, poté měšťanskou školu – 4. ročníky v Dobrovici a v Turnově s vyučovací řečí českou.

Následně absolvoval odbornou školu (kurs) obchodní v Praze s vyučovací řečí českou, 1907 - 1908.

Nakonec Miroslav studoval na Pokračovací škole při obchodní akademii v Ústí nad Labem s vyučovací řečí německou, kde absolvoval 3. ročníky v letech 1908 – 1911.

Miroslav získal velmi dobré vzdělání, pravděpodobně si otec přál, aby z něho byl vyšší státní úředník nebo ředitel nějaké továrny či výrobny jako jeho strýc Antonín, otcův starší bratr. Ten byl vrchním technickým správcem pečecké rafinérie cukru a starosta obce Peček, majitel Zlatého záslužného kříže s korunou.

Po absolvování těchto škol byl pravděpodobně Miroslav zaměstnán z bývalé známosti strýce Antonína Brože (zemřel 31. prosince 1908, narozen 1854) v malé strojírenské továrně na dráze (slévárna a strojírna – hospodářské stroje) pana Suchého v Pečkách asi jako účetní.  

Na jaře (březen – duben) roce 1912 nebo 1913 byl Miroslav u vojenského odvodu. A však z protekce otce Josefa nebyl odveden hned. Poté okamžitě odjel do Ruska, kde byl zaměstnán v továrně na tělocvičné nářadí.

Tak tedy v roce 1912 nebo 1913 odjel Miroslav Brož do tehdy Carského Ruska do Kyjeva. Jako účetní pracoval zde v Kyjevě až do léta roku 1913.

Jeden z možných důvodů jeho odjezdu do zahraničí, mohla být i nenaplněná nebo zhrzená láska.

Od 1. června 1913 je Miroslav účetním a společníkem firmy Kašpar v Kyjevě. Podle jeho vlastních slov byl:

„Správcem kanceláře ve strojním průmyslovém závodě. Byl jsem společníkem závodu na němž jsem byl finančně zúčastněn.“

V mládí se také Miroslav naučil hrát výborně na housle. Často potom sobě a svým přátelům zpříjemňoval dlouhé zimná večery v Rusku.

Byl vysoké štíhlé postavy, měřil 185cm, obličej s výrazným nosem.

Na začátku nového tisíciletí se schyluje k světové válce, která si má vyřídit s okolními státy nevyřízené účty. Jde především o územní zisky aneomluvitelné urážky mezi velmocemi. Dále válečný požár rozdýmala snaha „Uvědomělých“ lidí bojujících za samostatnost svých národů. Tak došlo k incidentu nazývaný „Sarajevský atentát“. Děti arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a jeho choti hraběnky Žofie Chotkové byli tak prvními sirotky ve „Velké válce za civilizaci“.

(Děti byli tři -arcivévodkyně Žofie *24.7.1901 Konopiště †27.10.1990 Thannhausen, arcivévoda Maxmilián *29.9.1902 Vídeň Belvedere †8.1.1962 Vídeň a arcivévoda Arnošt *27.5.1904 Konopiště †5.3.1954 Štýrský Hradec).
 

Česká družina

Zde v Kyjevě Miroslava Brože zastihla zpráva o zastřelení následníka trůnu Rakouska-Uherska arcivévody Františka Ferdinanda dEste s manželkou Žofií v Sarajevu při atentátu srbských nacionalistů v neděli 28. června 1914.

O měsíc později 28. července 1914 přišla zpráva o vyhlášení války Rakouskem-Uherskem Srbsku a o den později částečná mobilizace Ruska na ochranu Srbska. Nakonec 6. srpna přišla zpráva o vyhlášení války Německa a Rakouska-Uherska Rusku.

Dne 14. srpna 1914 se Miroslav dobrovolně přihlásil do právě vznikající vojenské jednotky nazvaná Rusi „Česká družina“.

Dne 21. srpna byl zařazen k 2. rotě České družiny jako dobrovolník v hodnosti rjadovoj (řadový) - střelec (vojín).  

Stejného dne byl do seznamu 2. roty zapsán pozdější podplukovník Československého vojska na Rusy Karel Vašátko. Byl později zařazen k 1. četě, 2. roty.

Poté Miroslav spolu s ostatními dobrovolci absolvoval pěší výcvik v Kyjevě.

Jako i ostatně drtivá většina dobrovolců České družiny i on byl členem Sokola.

Dne 11. října 1914 slavnostně přísahal v historicky první vojenské přísaze dosud nevzniklého Českého státu na den svatého Václava, na Sofijském náměstí v Kyjevě. Přísahy se zúčastnilo 716 mužů.      

Podle našeho kalendáře k přísaze došlo 28. září 1914 – podle starého pravoslavného kalendáře 11. října 1914.

V roce 1934, 15.srpna je k této příležitosti vydána pamětní známka, zelená 50 haléřová.

Dobrovolec Miroslav Brož údajně třetí zprava^.

V carském Rusku žilo tehdy na 90 000 tisíc Čechů (ale jen několik stovek Slováků). Vypuknutí války přijali Češi s nadšením. Svitla totiž naděje, že by se s pomocí Ruska mohla Česká země osamostatnit. Samotná ruská strana přijala nabídku Čechů s vytvořením Českých oddílů s jistým despektem. Ale uvědomovalo si, že agitační oddíl složený z Čechů může pomoc. Po překročení hranic Rakouska-Uherska v česky mluvící krajině by mohl oddíl podnítit povstání proti Rakousku-Uhersku. Proto urychleně zareagovali a schválili vytvořit oddíl o velikosti praporu (asi 600-800 mužů). Velitelem byl Carský důstojník podplukovník Lotocký, kterého už po dvou měsíců střídá podplukovník Sozentovič. Velitelé jednotlivých rot byli taktéž carští důstojníci. Celkem byli na začátku vytvořeny 4 roty. Později po velkém úspěchu českých rozvědčíků (průzkumníků) byli vytvořeny další čtyři roty. Začátkem listopadu 1914 byli české roty nasazeny po ustálení fronty (po úspěšné ruské proti ofenzívě) na bojišti. Nebyli však nasazeni jako agitátoři, ale jako rozvědčíci (průzkumníci). V této roli se velice proslavili a na jejich základě se později postavilo Československé vojsko na Rusi.

Sami se velice záhy začali oslovovat „Bratře“ a začali se nazývat po příchodu posil jež nahradili ztráty a z dvojnásobení jednotky ze 4 rot na 8 rot „Starodružiníky“. Nově příchozí se nazývali „Novodružniky“.

Po slavnostní přísaze byla Česká družina v říjnu 1914 vypravena na frontu, přes Lvov, Jaroslav, k Tarnovu kde se oddělila 2. rota.

Od druhé poloviny listopadu 1914 byl střelec Miroslav Brož nasazen v rámci 2. roty České družiny, které velel ruský důstojník poručík Pavlov na frontě v Haliči u 3. ruské armády pod velením generála Radko Dmitrijeva.

Střelec Miroslav Brož byl pravděpodobně příslušníkem 2. čety, <span _extended="true" style="font-family: " times="" new="" roman";="" font-size:="" 12pt;="""" "times="""" cs;="""""" ar-sa;"="">které velel ruský praporčík Ruňak.

První bojový křest Česká družina prodělala v noci z 16. na 17. listopadu 1914 u Tarnova, kdy byla nasazena 1. rota České družiny.

V noci z 19. na 20. listopadu 1914 byla poprvé bojově nasazena půl rota 2. roty České družiny na sever od Jadovníků k řece Užvici. Prováděla rozvědku pod velením podporučíka Cejpa a ruského praporčíka Ruňaka pro 4. prapor, 126. Rylského pluku, 32. pěší ruské divize. Byl zaznamenán střet s nepřítelem, při kterém se vyznamenali dobrovolníci Vondráček a Kliegel. Bylo vzato do zajetí 1 Rakousko-Uherský důstojník a 5 vojáků.

Druhá polovina roty je přidělena k 11. ruské divizi u Krakova.

Dne 12. prosince se rozvědka od 2. roty České družiny pod velením podporučíka Klecandy dostala asi 50 km od hranic českého Slezska. (Pravděpodobně v součinnosti s 128. pěším plukem.)

U ústí řeky Dunajce do řeky Visly byla od 24. prosince 1914 nasazena 2. rota České družiny. První četa pod velením podporučíka Klecandy u 44. Kamčatského pluku, druhá četa pod velením ruského podpraporčíka Ruňaka u 42. Jakutského pluku, třetí četa pod velením ruského poručíka Pavlova (velitel celé 2. roty) u 43. Ochotského pluku, čtvrtá četa pod velením podporučíka Cejpa u 41. Selinginského pluku. (Pravděpodobně se jednali o 9. a 32. pěší divizi.)

Koncem. ledna 1915 byla 1. četa (ppor. Klecanda) a 2. četa (ppor. Raňuk) poslány do Tarnova kde 31. ledna 1915 proběhla slavnostní přísaha novodružiníků.

Přítomnost 2. roty u trvala až do 20. 2. 1915, kdy byla 2. rota odvolána do Tarnova (dorazila v noci z 23. na 24. 2. 1914) a po týdenním odpočinku odešla 26. 2. 1914 přes Pilzno a Žmigród k 12. a 24. armádnímu sboru do Karpat.

Koncem února 1915 v Pilzně provedl přehlídku 2. roty sám velitel 3. armády, generál Radko Dmitriev.

Do března 1915 se s 2. rotou České družiny Miroslav zúčastnil rozvědek proti Rakousko-Uherským a Německým vojskům u 42. Jakutského pluku.

Na jaře 1915 byla 2. rota České družiny přemístěna z města Žabně na řece Dunajci v Haliči do Karpat, přes Dukelský průsmyk se dostala na Slovensko (tehdejší Horní Uhry – tehdejší Maďarsko) do města Mezilaborce. První půl rota byla umístěna u 49. ruské divize 24. armádního sboru pod velením podporučíka Vojtěcha Klecandy (první četa) a ruského podpraporčíka Ruňaka (druhá četa). Dne 30. března je druhá četa pod velením ruského podpraporčíka Ruňaka přemístěna do oblasti slovenského Bardejova a přidělena k 48. divizi generála Kornilova. Druhá půl rota (třetí a čtvrtá četa) pod velením ruského poručíka Pavlova (velitel celé 2. roty) a podporučíka Cejpa k 19. divizi 12. armádního sboru v oblasti Mezilaborce. Od 1. dubna 1915 je čtvrtá četa poslána k 12. sibiřské divizi.

Na začátku března Miroslav onemocněl a dne 8. března 1915 byl odeslán na léčení do nemocnice 49. pěší divize.

Dne 12. března se po vyléčení vrátil nazpět k rotě.

Na konci března a začátku dubna 1915 vedly rozvědky první půl roty 2. roty České družiny k zajetí většiny C. a K. pěšího pluku č. 28 (Pražských dětí). (Pluk se svými bojovými prapory prakticky dobrovolně přešel do ruského zajetí.)

V průběhu května 1915 střelec Miroslav Brož ustupoval spolu s 49. pěší divizí z Karpat po protivníkově ofenzívě.

Začátkem května 1915 podnikly spojené armády Rakousko-Uherska a císařského Německa úspěšný protiútok.

Kornilova 48. divize se úspěšně bránila i několik dní v obklíčení než byla vyčerpáním zajata. Do zajetí padnul i generál Kornilov. Jen na poslední chvíli se z obklíčení vyprostil oddíl zvaný „Sokolská Komanda“ a druhá četa 2. roty České družiny pod velením ruského podpraporčíka Ruňaka. Ta cestou potkala první četu 2. roty České družiny pod velením podporučíka Klecandy a společně spořádaně ustoupili. Nadále pak prováděli rozvědky pro 49. ruskou divizi, která spadala pod 29. armádní sbor.

Druhá půl rota pod velením ruského poručíka Pavlova (velitel celé 2. roty) a podporučíka Cejpa spořádaně ustupovali s 19. ruskou divizí 12. armádního sboru z Mezilaborce přes Habaru, Bukovsko, Kužminu a Przemysl do 14. května 1915. Dne 17. května 1915 se tato půl rota přesunula do oblasti města Jaroslav k 24. armádnímu sboru.

(Jarosław je město v Polsku, v Podkarpatském vojvodství, poblíž města Přemyšl.)

K 2. rotě České družiny byl po ústupu převelen čerstvě povýšený na praporčíka Josef Švec. (Jako plukovník a velitel 1. střelecké divize Československého vojska na Rusi, spáchal dne 25. října 1918 ve tři hodiny ráno protestní sebevraždu po neuposlechnutí vojáků jím vydaného rozkazu. Rozkaz se týkal opuštění vlaku (takzvaného ešalonu) a následném odchodu na frontu.

Dne 4. května 1915 byl Miroslav přidělen v pravomoc 24. Ruského armádního sboru.

Pravděpodobně mu byla svěřena funkce tlumočníka a byl nápomocen při výsleších zajatců. U sboru možná dlouho nepobyl, dne 10. května 1915 je ke stejnému sboru jako tlumočník přidělen dobrovolec Karel Vašátko . Buď pracovali spolu nebo Karel Vašátko vystřídal Miroslava.

V dalších dnech a týdnech postup spojené armády Rakousko-Uherska a císařského Německa pokračoval.

Dne 14. června 1914 se půl rota 2. roty České družiny vyznamenala při obraně pozic u řeky Lubačovky.

Pravděpodobně se v červnu první půl roty 2. roty pod velením praporčíka Josefa Švece nacházela pod operačním velením 73. pěšího Krymského pluku 19. pěší divize.

V červenci 1915 byly čety 2. roty České družiny pod velením 24. a 29. armádního sboru, konkrétně pod 45., 48. a 49. pěší ruskou divizí.

Dne 18. srpna 1915 byl Miroslav Brož raněn na rozvědce u vesnice Malované na Volyni (Volyňská gubernie). Odeslán do 12. zemské nemocnice v Kyjevě. 

Pravděpodobně někde jižně od města – pevnosti Brest Litevsk.

Brest Litevský, dnes pouze Brest je město v západním Bělorusku při hranicích s Polskem. V 19. století se z města stala pevnost, obytná část města se přesunula vně hradeb a většina starých budov byla zbořena. Z Baziliánského kláštera vzniklo kasino pro důstojníky, kde v tomto Bílém paláci byla 3. března 1918 podepsána Brestlitevská mírová smlouva.

K 1. únoru 1916 se vojenský oddíl „Česká družina“ reorganizoval a vznikl Československý střelecký pluk. Tem byl nadále reorganizován a na jaře 1916 vznikla Československá střelecká brigáda o třech plucích.

Do 11. února 1916 se Miroslav zcela uzdravil ze zranění a je poslán zpět k rotě.

Dne 13. února 1916 je převelen k 8. rotě, které velel praporčík Jan Syrový (pozdější generál). V bitvě u Zborova 2. července 1917, byl těžce zraněn a přišel o oko.

Začátkem května 1916  je 8. rota 1. střeleckého pluku v plném počtu, proto je Miroslav převelen rozkazem československé střelecké brigády číslo 1. & 2. ze dne 5. května 1916 (číslo rozkazu 631) k záložnímu či založenému 2. střeleckému pluku a zapsán do seznamu 4. roty počínaje dnem 6. května 1916.   (číslo rozkazu 1)

Dne 1. května 1916 se podrobil přípravné zkoušce k přijetí do důstojnické školy. 

Dnem 10. května 1916 nastupuje Miroslav 14 denní dovolenou v Kyjevě a poté se má hlásiti ve škole pro praporčíky.

Dne 24. května 1916 nastupuje střelec Miroslav Brož do Kyjevské pěší důstojnické školy.

Po úspěšném absolvování důstojnické školy je střelec Miroslav Brož jmenován praporčíkem.

„Dne 17. července 1916 nalézající se přidělením v pravomoc velitele Kyjevské pěší důstojnické školy, odeslán v pravomoc vojenského oddělení Svazu československého spolku na Rusi“.

Dne 9. června 1916 padnul do zajetí u města Kolky na Ukrajině v době ruské Brusilovi ofenzívy Miroslavův mladší bratr Antonín Brož. Ten v hodnosti Kadettfeldwebel (Kadet) velí četě v 10. zeměbraneckém pěším pluku Rakouska-Uherska.

Antonínovy pomohl ze zajateckého tábora. Ten pak nastoupil jako účetní k 1. srpnu 1916 u Všeruského zemského svazu v Rodzilově (dnes město ve východním Polsku).

V létě 1916 onemocněl, jedna z pravděpodobných nemocí je skvrnitý tyf. Nebo onemocněl skvrnitým tyfem o rok později při cestě z Caricynu do Tjumeně během léta a podzimu 1917.

Dne 12. září 1916 je zapsán do učební čety při záložní rotě. (Není jasné o jaký kurs se jedná.)

Dne 10. října 1916 je znovu zapsán do učební čety II. kurzu. Z důvodu špatného prospěchu v I. kurzu.

Dne 28. října 1916 obdržel od zprávy Svazu československého spolku na Rusi dvou měsíční zdravotní dovolenou po nemoci. 

Dne 15. ledna 1917 je praporčík Miroslav Brož vyškrtnut ze seznamu pluku, nalézající se déle jak 2 měsíce na dovolené po nemoci.  A dále je veden kanceláří vojenského odboru Svazu československého spolku na Rusi.

Dne 9. června 1917 byl ruskou lékařskou komisí u vojenského náčelníka v Kyjevě osvobozen od vojenské služby.  (Nadále zůstává ve vojenské oddělení Svazu československého spolku na Rusi.)

Na konci roku 1917 a začátkem roku 1918 se v Rusku děli obrovské politické změny.

V důsledku toho spojené armády Rakouska-Uherska a Německa lehce obsadili značnou část evropské části Ruska.

Od roku 1916 byla Ruská společnost v totálním rozkladu. Nejprve takzvaná únorová revoluce 1917 v jejímž důsledku odstoupil car Mikoláš II. Místo něho vznikla v Petrohradě takzvaná Prozatímní (Dočasná) vláda v čele s Kerenským v březnu 1917. Pozdější pád této vlády zakončenou bolševickou revolucí v čele s Leninem v říjnu 1917 zavinily totální rozpad armády. Německé a Rakousko-Uherské jednotky postupovali nikým neobtěžovány do nitra Ruska. Lenin a jeho štáb se chtěli vypořádat s vnitřním nepřítelem – se stoupenci cara. Proto s  Císařským Německem a Rakousko-Uherskem začali Bolševici na konci roku 1917 vyjednávat o míru. Nejprve bylo 15. prosince 1917 podepsáno příměří a zastaveny boje. Takzvaný Brestlitevský mír byl podepsán 3. března 1918 a přinesl Centrálním mocnostem možnost ukončit vleklé boje na východní frontě a jednotky poslat na jiné bojiště. Centrální mocnosti získali také mimo jiné celou Ukrajinu a její obilí. (Což bylo velice důležité z důvodu nedostatku potravin v Německu a hlavně Rakousku-Uhersku.) Celkem územní ztráty Ruska dosáhli 1 miliónu km². Šlo o území od Finského zálivu v Baltském moři až k Černému moři (Část Finska a Polska, Pobaltí, Ukrajinu, Bělorusko a Besarábii.)

Bolševici tak měli možnost se vypořádat s vnitřním nepřítelem, se stoupenci cara a sesazené Prozatímní vlády a pozdějšími Bělogardějci.

Většina generálů z vrchního velení odešla ještě před uzavřením míru na Don ke generálu Kaledinovi, generálové Kornilov, Děnikin, Krasnov a Alexejev. Československé vojsko na Rusi k poslednímu únoru 1918 evakuuje Kyjev a stahuje se do nitra Ruska, na Sibiř.

Podle původních dohod mezi takzvanými Československými jednotkami na Rusi a Bolševickou vládou měli býti legionáři evakuováni přes Murmansk do Francie. Což se malé části i podařilo. Poté se vedení obou stran dohodlo na odsunu na západní bojiště přes Vladivostok. Pak ale z důvodu nátlaku Rakouska-Uherska, které požadovalo repatriaci všech válečných zajatců, tedy i těch kteří vstoupili do Československého vojska na Rusi, bolševici přistoupili k postupnému odzbrojení jednotlivých ešalonů a pak předání Československých vojáků Rakousku-Uhersku nebo jejich posláním do pracovních táborů na Sibiři.

Ale ti toto rozhodnutí bolševiků neakceptovali a vojensky proti bolševikům vystoupili.

Při evakuaci Kyjeva Československými jednotkami v únoru 1918 Miroslav odjel na Sibiř.

Obdržel dvou měsíční zdravotní dovolenou. Proto s „Bratrem“ Josefem Foktem (též pracující ve Svazu československého spolku na Rusi, tem trpěl plicním katarem a obdržel též zdravotní dovolenou) odjeli do Caricynu (dnes Volgograd, dříve Stalingrad), kde strávili dovolenou. Dne 1. května 1918 byli v Caricynu. Pak nastupují na parník plující po Volze. (Informace pocházejí z dopisní karty (lístku) červeného kříže pro válečné zajatce, které zajatci posílali domu. Byly posílány přes Curich. Jako odesílatel je uveden válečný zajatec c.k. (Císařství a království Rakouska-Uherska).

„Drazí                        1./5. 1918

Zasílám poslední pozdrav z Saricýna. Jedu do Tumeni parníkem po Volze. Stále a stále se oddaluji od Vás, proti očekávání, že letos budeme již doma. Dokonce jsem se vsadil, že Vánoce budeme společně slavit. S Tondou nemáme již delší čas spojení, je asi na starém místě.

Srdečně všechny zdraví a líbá Mirka

Pepa zůstává zde a čeká na výměnu.“

(Pepa – pravděpodobně se jedná o Dr. Ing. Josefa Roubínka, pozdějšího majora Československých legií.)

Jejich následná cesta vedla do Samary, kde měl sídlit Svaz československého spolku na Rusi. Ten však přesídlil do Omska. Jeli tedy do Omska parníkem po řece Volze do Perni a pak do Omska přes Tjumeň. Cestou však Miroslav znovu onemocněl a v Tjumeni museli cestu přerušit. „Bratr“ Josef Fokt s ním zůstal.

Město v létě 1918 bylo pod nadvládou bolševiků. Na začátku října 1918 město Tjumeň obsadili kozáci (Bělogardějské oddíly), jimiž svými informacemi o pohybech bolševických vojsk značně prospěli.
 

Na Sibiři, Ruské legie

V listopadu 1918 se praporčík Miroslav Brož hlásí v Čeljabinsku u představitelů Československé armády na Rusi.

Dne 7. prosince 1918 byl praporčík Miroslav Brož přípisem náčelníka inspektorátu štábu armádního sboru podplukovníkem Karlem Vašátkem, převeden do stavu 2. jízdního pluku a zapsán do seznamu pluku a vozatajského oddílu.  

Přípis zapsán pobočníkem pluku praporčíkem Františkem Hrdličkou a zapsán pod číslem 803.

Druhý jízdní pluk se v této době teprve formoval a byl posádkou v Tjumeni.

Velitelem pluku byl plukovník Jaroslav Červinka.

Zde v Tjumeni v prosinci 1918 absolvoval Miroslav jezdecký kurs (Ekvitační kurs).

Dne 4. ledna 1919 byl ustanoven (naznačen) praporčík Miroslav Brož jako dočasný pomocník správce zbroje 2. jízdního pluku.

Dne 8. února prováděl se správcem zbroje prohlídku zbraní pluku.

Dne 11. února 1919 byl praporčík Miroslav Brož dočasně ustanoven na funkci plukovního ubytovatele 2. jízdního pluku. 

Ze dne 19. května 1919 se dochovalo toto znění plukovního rozkazu.

„Vyplatiti plukovnímu ubytovateli za 1 sedlo i s příslušenstvím 425 R, za 13 kusů březového dřeva pro plukovní kolárnu 86,36 R, za 2 plechová umyvadla pro koňský okolodek 29,35 R, za správu kuchyně s vozy pro 2. eskadronu 1490 R, za 1 bukové prkno pro kolárnu 30 R, za 4 dubové 70 R a za 500 hřbílek 1050 R. Úhrnem 4077,75 R a obnos zapsati do vydání plukovního pokladníka.

1 sedlo, 500 kusů hřbílek, 13 březových dřev, 5 prken zapsati na příjem v knize plukovního inventáře, 2 plechová umyvadla na příjem a výdej pluk. Inventář a na příjem koňského okolodku.

Viz. hlášené plukovního ubytovatele č. 37 ze dne 18 t. m. (čp. 4219)“

Zápis z 22. května 1919.

„Obdržených od plukovního ubytovatele d. z. Brože 80 věder zapsati v plukovní inventář a v knihu plukovního skladníka na příjem.

Viz. hlášení plukovního skladníka ze dne 21 t.m. čís. 136.“

Ode dne 27. května 1919 probíhal přesun pluku do nové posádky v Barnaulu.

Dne 10. června 1919 obdržel pluk rozkaz odjeti z Barnaulu na frontu do Mansko-Kanské oblasti.

Rozkazem velitele pluku plukovníka Jaroslavem Červinky bylo prohlášeno.

„Drazí Bratři

Po dlouhém oddychu obdržel pluk příkaz odjeti na frontu.

Řeknu krátce

 Pouze od likvidování tohoto vnitřního frontu (Bolševiků) závisí rozkvět nejen nám bratrské Slovanské Rusi, ale i naším dalším úsilím závisí způsob a čas našeho odjezdu domů.

 Pomněte že milovaný náš otec pr. MASARYK bude nám soudcem co teď vykonáte zde v Sibiři pomněte, že soudcem bude nám též celý náš národ.

 Buďte vojáky avšak rozumnými majícími vždy na paměti hlavní princip válečného umění s a nejmenšími ztrátami dosáhnouti největších výsledků v tom i náleží umění bojovati.

 Chraňte dobré jméno a čest našeho pluku, jakož i čestnou reputaci, kterou dal nám zesnulí bratr generál ŠTEFANIK, že mi kavaléristé 2. jízdního pluku – jsme perlou naší armády v Rusku.

 Pomněte také, že Vaše radost a Vaše hoře je i mojí radostí a mým zármutkem.

 Bude naší tužbou i starostí aby úspěch i štěstí neopouštělo našich vojsk, našeho pluku – vojsku drahého každému z nás T. G. MASARYKA.

                        S bratrským pozdravem NAZDAR“

Dne 10. června 1919 byl praporčík Miroslav Brož dočasně ustanoven (naznačen) hospodářem (zásobovatelem) 2. divizionu a zároveň zastává svůj dřívější úřad – funkci plukovního ubytovatele 2. jízdního pluku.

Zároveň je mu jako plukovnímu zásobovateli nařízeno organizovat zásobování pluku chlebem po čas jízdy.

Dnem 11. června část 2. jízdního pluku – I. divizion odjíždí na frontu směrem na východ na stanici Takšet směrem na Krasnojarsk. Dále na stanici Kamarčaga a na Kijajskoje.

Rozkazem ze dne 12. června je nařízeno vyplatiti plukovnímu ubytovateli Brožovi peníze za nákup zboží pro pluk.

Jednalo se například za nákup telegrafního drátu, amerického klíče, hřebíků, kružidla stolařského, několika pilníků, 1 kompasu, látky a nití, několika druhů vydělané kůže, provazu, ale i 36 kusů žehliček, 100 kartáčů a několik kop hřebíků úhrnem za 13 298,90 R.

Dne 2. července 1919 je praporčík Miroslav Brož osvobozen od stávajících úřadů a ustanoven správcem zbroje (plukovním zbrojířem – p. z.) 2. jízdního pluku.   

Jeho povinností bylo se starat o zbraně a munici pluku a její dostatek.

Jedním plukovním rozkazem ze dne 3. srpna 1919 bylo praporčíku Miroslavu Broži nařízeno.

„Vyčísliti ze stavu náboje plukovního a eskadron zbrojního skladu 320 kusů patron do pušek „Lewis“ a 2500 kusů patron do pušek 3“ vystřílených na frontě a 2 šavle vydané 10. rotě 5. střeleckého pluku z plukovního skladu.

Začísliti do knihy příjmu pluk zbrojíře s přidělením 3. eskadroně přijatých od 8. pěšího pluku 20. 000 kusů patron do ručnic 3.“

Dne 6. srpna je služebně odeslán od štábu pluku do Irkutska společně s jezdcem vozatajského oddílu Klečkou Františkem. A zároveň je nařízeno „Vyplatiti zbrojíři pluku d. z. Brožovi zálohu 1. 000 rublů“.

Dne 15. srpna 1919 se Miroslav ze služební cesty vrací společně s jezdcem vozatajského oddílu Klečkou.

A zároveň je plukovním rozkazem nařízeno „Vyplatiti zbrojíři pluku d. z. Brožovi za 400 archů notového papíru 200 rublů, za papírové odřezky 120 rublů, za 20 listů lepenky na vazbu knih 110 rublů, za truhlářský klih 23 rublů, za obuvnické hřebíky 90 rublů, za všechno 544 rublů.“

V tento den je na plukovní seznam připsáno 6 ukořistěných koní 1. eskadronou a kulometnou eskadronou.

Dne 17. srpna 1919 je praporčík Miroslav Brož rozkazem Československého vojska na Rusi, povýšen na podporučíka s platností od 1. května 1919.  

Druhý den 18. srpna 1919 je podporučíku Miroslavu Brožovi nařízeno prohlédnout zbraně (vintovky – pušky, šavle, píky, a další) celého pluku a periodicky dále tyto kontroly provádět a výsledek hlásiti.

Dále je nařízeno konat periodické prohlídky zbraní, velitelem čety četě jemu svěřené každý týden a velitelem eskadrony či oddílu každý měsíc jemu svěřené eskadrony či oddílu. 

Pravděpodobně 24. srpna 1919 předal podporučík Brož zprávu o výsledku prohlídky zbraní veliteli pluku.

V plukovním rozkazu ze dne 28. srpna 1919 je uváděn běžný seznam přibyvších zbraní a munice a jejích následný odpis.

„Na základě hlášení správce zbroje čís. 110 ze dne 24. t. m. zapsati do pluk. seznamu zbraní a střeliva donesené v pluk přibivšími bratry: 1 ruská puška, 12 pušek japonských, 3 pušky jezdecké, 820 patron japonských a 4 švýc. Bomby a vyčísliti z téhož seznamu vydaným invalidům 5 jezdeckých pušek, 75 šavlí, 300 ruských patron zničených resp. vystřelených, 1 japonská karabina, 1 dřevěné kopí, 12 revolverových patron, 6 a víc bomb, 3225 patron ruských, 692 patron Lewis, 19 švýcar bomb, vydaných odcházejícím bratřím a vydaných jiným vojenským částem, 6 pušek ruských 1 japonská puška, 3 jezdecké pušky, 16 šavlí, 5740 ruských patron, 1128 patron Lewis.

Viz. hlášení a doklady pluk. správce zbroje hlášení 110 viz. č. p. 3913“

„Na základě hlášení správce zbroje čís. 108 ze dne 24. t. m. zapsati do pluk. seznamu zbrojní dílny v měs. červenci přijaté z zel. dílen v Krasnojarsku: 7 listů černého plechu, 6 f nýtů, 10 listů smirkového plátna a do seznamu inventáře technického náčiní 12 pilek na železo, 1 závitnici a 8 závitníků a vyčísliti ze seznamu zbrojířské dílny 3 f ocele, 2 ½ listu černého plechu, 3 zol salmiaku, 19 f strojního oleje, 11/8 cínu, 13 f bílého drátu, 8 f černého drátu, 18 zol sol. kyseliny, 8 f železa, 3 5/8 f nýtů.“

Dne 4. září 1919 je mu spolu několika důstojníky svěřena organizace a výzdoba dekorací a pořádek na nádraží ve stanici Kljukvennaja pro delegaci vedenou vyslancem prezidenta Československé republiky. 

Dne 5. září 1919 opět na základě hlášení správce zbroje čís. 116 se připisuje materiál do plukovní zbrojírny.

Dne 7. září 1919 jsou vyplaceny správci zbroje podporučíkovi Brožovy doplatky služebních příplatků od 1. do 31. srpna v obnose 200 rublů a je vyplacena správci zbroje 1 000 rublů jako záloha.

Dne 19. září 1919 byl odeslán služebně do Krasnojarska s jezdcem vozatajského oddílu Klečkou Františkem.

Dne 30. října 1919 mu bylo plukovním rozkazem číslo 296, nařízena za spolu účasti velitelů eskadron a oddílu prohlídka zbraní pluku.

Dne 15. listopadu 1919 byl Miroslav opětovně odeslán služebně do Krasnojarska s jezdcem vozatajského oddílu Klečkou Františkem.

Další rozkaz číslo 324, ze dne 27. listopadu 1919 vydaný plukovníkem Jaroslavem Červinkou je jiný. Je v něm popsáno přepadení části pluku a následné vyhodnocení situace.

„V 2 hodiny 20 minut v  noci 26. listopadu 1919 ve stanici Kljukvennaja stojící 4. eskadrona byla napadena ze tří stran šajkou krásných tající přibližně 70 mužů vyzbrojených dokonce bombami a kulometem. Přepadení bylo toto asi neočekávané pro eskadronu, neboť určitou dobu byli v rukou krásných koně 3. čety a kromě toho bylo přepadení asi předem sajkou připraveno (dle zpráv naší sajky byla ves Ingab) neboť první starostí její bylo zmocniti se domu kulometného oddělení.

Boj trval dvě hodiny, načeš krásní zahnáni.

Na štěstí skončila věc dosti dobře, neboť z naší strany raněn lehce 1 kulometčík, 1 kůň.

Přesného svého mínění o případu dosud říci nemohu bližší zprávy dosud nedošlo, však ze zběhnuvšího se možno učiniti tento závěr.

1) Příliš jsme zvyklí myšlence, že se nic zvláštního nemůže státi a cítíme se příliš bezpečni.

2) Rozkazy konají se lehkomyslně, nepřesně a vůbec ochrana je příliš slabá.

3) Důvěřuje se příliš obyvatelstvu a řádné kontrarozvědky není.

Jest ovšem pravda, že fyzicky nebylo možno v poslední době konat řádné a pravidelné rozvědky, následkem nedostatku teplého oděvu a obuvi, přes to však neomlouvá.

Vzhledem k na stálé zimě, situaci na Východní ruské frontě, zesílení a organizaci šajek (které jsou nyní zimou přinuceny vyjíti z Tajgy) a vzhledem ke zhoršenému k nám (částečně vinnou naší v čemž jsme nejednou varoval) poměru se strany obyvatelstva – naše ostražitost musí býti zesílena a napjata do největší míry.

Jak sami uvidíte, začnou v těch to dnech projížděti k východu naše části, rozložené dosud daleko od nás daleko na západ a je možno, že náš pobyt zde chýlí se ku konci, neboť počíná nová fáze bási evakuace, vzhledem k niž nařízena aktivní ochrana železnice s přidělených nám k ochraně rajónů…….“

V rozkaze číslo 329 ze dne 2. prosince 1919 byl oznámen výsledek kontroly zbraní konané podle rozkazu 296.

Prohlídka zbraní pluku se konala od 2. do 8. listopadu 1919.

„V resultatu prohlídky nalezeny zbraně ve stavu dobrém, ač bylo mnoho stížností, zvláště u 3.eskadrony na nepřesnou střelbu. Čistka zbraní byla vesměs dobrá, u eskadron zvláště pečlivá, u štábu pluku nedbalá, rovněž i nepořádek předložení zbraní u štábu. Pušek prohlédnuto celkem 647? z niž určeno 58 na opravu. Porouchání všech spočívá v nepřesném vyhazování patron, někde i slabá péra při spoušti, větším dílem chybí vrchní stvolové prstence, stvolové a korobkové šrouby, ztracené ponejvíce při jízdě.

Velký nedostatek čistícího náčiní, kde mnohdy na četu připadá jeden soubor.

U 1.eskadrony 19 přebytečných pěších pušek, určeno k vrácení a 8 k zaměnění za pušky jízdní z plukovního skladu.

Touto eskadronou nepřiznáno 15 revolverů, jež jsou považovány u eskadrony za majetek soukromý.

U samostřílu „Lewis“ u 2.eskadrony chybí spodní závlačka, ztracená při nehodě na pochodu, tuto možno nahraditi ze záložních součástek. U samostřílu „Lewis“ u 4.eskadrony chybí rukojeť, která se může zhotoviti v plukovní zbrojírně.

2.eskadrona nepřiznává dosud v odpočtech 7 revolverů, jelikož dobrovolníci činijí tyto soukromým majetkem.

U zákopního oddílu nacházel se pouze jeden samostříl „Lewis“, druhý dán k dispozici ?.

Záhodně objednati čistící soubory a vyměniti pěší pušky za jízdné, popřípadě za karabiny.

K uvedenému hlášení nařizuji:

1) Kornetu Bilinovi prohlédnouti zbraně štábu pluku a mě hlásiti.

2) Přebytečných 19 pěších pušek 1.eskadrony vrátiti do plukovního skladu zbraní a 8 pěších pušek vyměniti za jízdní.

3) Ohledně nepřiznaných 1.eskadronou 15 revolverů a 2.eskadronou 7 revolverů. Zjistiti u koho se revolvery nacházejí a zapsati je do inventáře. Od dobrovolců jich neodebírati, avšak říditi se v té věci § 5 rozkazem čísla 116 ze dne 25. října 1918 čsl. Vojsku na Rusi.

4) Scházející u samostřílu „Lewis“ součástky zhotoviti a nahraditi.

5) Nedostávající soubory čistící objednati.

Vyplnění tohoto rozkazu mne hlásiti.“

Jedním z pomocníků či příslušníků plukovního skladu zbraní je i svobodník František Klečka, do této doby veden u vozatajského oddílu. (V době návratu do vlasti je četařem.)

Hned po příchodu nového roku 1920 rozkazem č. 1 je určen velitelem jednoho ešalonu kornet Josef Bilina a jeho pomocníkem či zástupcem podporučík spr. sl. Brož. Stanice Kljukvenné.

Proto dostává plukovní zbrojíř podporučík Brož nové rozkazy, vedoucí k inventuře zbraní a munice a jejich zapsání do plukovního inventáře.

Rozkazem číslo 8 ze dne 9. ledna 1920 dostává pluk příkaz zhotoviti přepravní bedny na zbraně dle předem určených velikostí.

V lednu 1920 nastává akutní nedostatek lokomotiv. Proto pluk musel opustiti teplušky, vše naložit na koně a sáně a vydat se na cestu do Vladivostoku koňmo. Tvořili zadní voj evakujicích se jednotek, jeho křídelní zabezpečení. Spolu s nimi tvořili zadní voj po železnici přesunující se 12. střelecký pluk a obrněné vlaky „Úderník a Spasitel“.  Mrazy v době klesají dosahují jen k –20C°. Museli přestát kruté mrazy a tvrdé střety s bolševiky, kteří vycítili snadnou „Kořist“.

Dne 12. ledna 1920 je přidělen k oddílu pod velením korneta Pistoriusa na stanici Iljanskaja.

Tak se zúčastnil od 12. ledna do 10. února 1920 pochodu s koňmo 2. jízdního pluku československého vojska na Rusy evakuujícího a odcházejícího před sovětskou armádou od st. Illjanskaja do Irkutska 700verst.

(1 versta = 1,0668 km)

Na přelomu ledna a února 1920 Miroslav vážně onemocněl. Rozkazem číslo 18 ze dne 4. února 1920 je správce zbroje podporučík Brož osvobozen po dobu nemoce od služby. Je v péči plukovní nemocnice.

^{(Zde se dny pochodu a nemoci překrývají - bohužel co je příčinou nevím.)}

Začátkem února roku 1920 dochází k dohodě mezi bolševiky a vedením Československa o ukončení bojů a stažení Československého vojska na Rusi do Vladivostoku a dále lodním transportem domů.

Dne 17. března 1920 je prohlídnut Vojenskou lékařskou komisí v zdravotním vlaku číslo 5 a shledán na ½ roku neschopen vojenské řadové služby. Důvodem byli pravděpodobně omrzliny dolních končetin.

Zároveň byl určen pro předčasnou (okamžitou) evakuaci do vlasti.

Jeho Lodní transport číslo 22. na transportní lodi Amerika probíhal od 23. dubna 1920 do 17. června 1920.

Dne 25. dubna 1920 je poručík Brož ustanoven do funkce pobočníka velitele 3. sboru, rozkazem 22. lodního transportu. Úřad zastával do 17. června 1920.  

Dne 27. dubna 1920 rozkazem Československého vojska na Rusi (osobní změny) je podporučík Miroslav Brož povýšen na poručíka s platností od 1. dubna 1920.  

Dne 24. května 1920 je osvobozen od úřadu správce zbroje a převeden k záložní eskadroně, plukovním rozkazem číslo 74, vydaného velitelem pluku plukovníkem Jaroslavem Červinkou.

„Evakuovaného do vlasti před odjezdem pluku, správce zbroje poručíka spr. sl. Brože osvobozuji od zastávaného jím úřadu a převádím do záložní eskadrony.“

(Tento rozkaz vyšel v den odplutí 27. transportu lodí Sherman s 2. Jízdním plukem.)

Dne 7. června ráno 1920 připlouvá 22. Lodní transport do Terstu.

Tak někdy mezi 10. až 20. červencem 1920 po minimálně 7 letech v zahraničí přijíždí Miroslav Brož domů do Československé republiky.

Dne 13. července 1920 výnosem M.N.O. č.j. 7961/VII. – 2. ze dne 1. července 1920 přejmenován na nadporučíka.   

Prvním květnem 1920 byl 2. Jízdní pluk pojmenován čestným názvem na 2. Jízdní pluk „Sibiřský“, rozkazem Československého vojska.

Pravděpodobně někdy po návratu do vlasti se zavázal stát se důstojníkem z povolání se závazkem zpětně.

„Revers

Zavazuji se setrvati v činné službě

Vojenské jako důstojník z povolání nepřetržitě

Po dobu 3 (tří) let počínaje dnem

1. ledna 1920r.

Miroslav Brož  Nadporučík

2. jizd. Sibiřského pluku“

Poznámky:

22. Transport - Dvaadvacátý lodní transport proběhl parníkem „S.S. America“. Tento parník původně patřil německé paroplavební společnost Hamburg - Amerikanische Paketfahrt Aktiengesellschaft (HAPAG) v letech 1904 - 1917, která jej provozovala pod jménem „Dampf-schiff Amerika“. Po vstupu USA do války byl zabaven a sloužil pod jménem „S.S. America“ v letech 1917 - 1941 pro U.S. Army Transport a U.S. passenger liner. Nakonec parník dostal jméno „S.S. Edmunt B. Alexander“, jenž nosil v letech 1941-1957.

Loď připlula do Vladivostoku 20. dubna 1920. K vyplutí byla připravena v pátek 23. dubna, v 10:00 byly zdviženy kotvy, v 10:15 loď vyplouvá. Nebe bylo modré a moře tiché.

Dne 28. dubna ve tři hodiny odpoledne loď přistála v Hong-Kongu.

Dne 29. dubna dostalo mužstvo povolení k návštěvě města.

Dne 1. května byly sehrány fotbalové zápasy 5.pluk Čína - 3:2 a 4.pluk Anglie - 2:1.

Dne 5. května ve 4:00 přistála opodál loď President Grant vezoucí 6. pluk a štáb sboru.

V 18:00 5. května (nebo 3. května ?) vyráží Amerika dále k domovu.

Dne 9. května - příjezd do Singapuru

Dne 10. května byly sehrány fotbalové zápasy s místními družstvy - výsledky byly horší - 4. pluk remizoval 1:1 a 5. pluk prohrál 2:4.

Dne 11. května odpoledne loď zvedá kotvy

V pět hodin odpoledne dne 16. května loď zakotvila v Kolombu

Ve středu 19. května v 13: 00 - 14:00 Amerika zvedá kotvy.

Dne 30. května v 9:00 přijíždí transport do Suezu, v jednu hodinu připlouvají dva tažné remorkéry, které loď dopraví průplavem. Kolem šesté večer loď zakotvila na noc, kvůli bezpečnosti se v noci nepluje. Druhý den 31. května v poledne loď zakotvila v Port Saidu.

Dne 31. května během plavby Suezským kanálem se značný počet mužstva otrávil požitím zkaženého jídla - naštěstí bez následků.

V Port Saidu legionáře vítá konsul Vachtl.

V noci 2. června v Port Saidu narazila do lodi, druhá loď - Morabo - naštěstí bez vážnějších následků.

Dne 3. června dopoledne loď vyráží z Port Saidu.

Dne 7. června ráno přijíždí transport do Terstu, cesta trvala 45 dní.

Kvůli stávce Italských železničářů dorážejí legionáři až 13. června 1920 do Československé republiky.

Složení 22. transportu

Velitel plukovník Kroutil

4. střelecký pluk „Prokopa Holého“

5. střelecký pluk „Pražský T. G. Masaryka“

Těžký divizion

Muniční divizion

Dělostřelecké sklady 1. divize

Nemocnice číslo 1

Počet přepravovaných osob byl 5835 důstojníků a vojáků.

Parametry osobního parníku S.S. America

Byla vystavena v roce 1904 (1905) v Belfourte ve Velké Britanii. Délka lodi 218 m (208 m), šířka 23,7 m (22 m), výška 18 m, ponor 11.75 m, výtlak 42 000 tun. Ve strojovně je 8 kotlů s výkonem 15 800 HP a 4 velká dynama na 5 000 světel. Prostor pro uhlí má 1 400 m3. Každý obrat šroubu činí 8 metrů, cestovní rychlost 15 -16 uzlů. S plnými zásobami uhlí a vody může urazit na 17 000 námořních mil. Posádkou je 700 mužů.

Má 8 vodo odolných přepážek, 10 palub, 150 kajut, 4 stožáry, 2 komíny, 28 jeřábů, 18 záchranných člunů a 2 motorové čluny pro 800 lidí, 190 záchranných vorů pro 6.100 lidí a záchranných vest 8 000 kusů. Je zařízena pro 7 000 vojáků, 274 míst pro důstojníky a 20 místnostmi pro posádku.

Na palubu se nakládá 5 000 tun uhlí a 5 000 hektolitrů sladké vody.

Zdroje:

Vlastní archiv (Rodinný archiv)

Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz - Fond Osobních spisů - Fond 2. Jezdeckého pluku na Rusi

Česká družina, Pavel Kuthan, 2002, ISBN není uvedeno

Cestami odboje III. kniha, Adolf Zeman a spol., 1926 - 1929, ISBN není uvedeno

Za svobodu IV. kniha, Otakar Vaněk, Vojta Holeček, Rudolfa Medka a spol., 1929 Praha, ISBN není uvedeno

Zápisky z velké války, Bedřich Opletal, Zápisky z velké války, Bedřich Opletal 1998, ISBN 80-7185-168-X

Nevyhlášená válka, Dušan Tomášeka, 2005, ISBN 80-8628-68-6

https://www.valka.cz/

https://www.wikipedia.org/

https://cs.wikipedia.org/wiki/

https://en.wikipedia.org/wiki/

https://www.reflex.cz/Clanek5803.html

https://www.71mpr.army.cz/historie.html

https://de.wikipedia.org/wiki/Hamburg-Amerika-Linie 

https://www.history.navy.mil/photos/sh-usn/usnsh-a/id3006.htm

https://www.maritimematters.com/amerika.html 

https://www.theshipslist.com/ships/lines/hamburg.html

https://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T3181_02.htm

https://vojenskaakademiehranice.ic.cz/index.html

https://www.olympic.cz/

https://www.udernici.cz/

https://www.71mpr.army.cz/

https://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/stena/237schuz/S237011.htm

https://www.cechoslovaci.cz/index.php?id=domu

Foto:

Vlastní archiv (Rodinný archiv)

Vojenský historický ústav - Armádní museum Praha Žižkov

Archiv rodiny Rezků (Dobrovice)