Příslušník SNB Strážmistr Ladislav Mašek     *24. dubna 1924

Příslušník mého rodu z druhé strany.

Poznámka autora: V textu jsou použity tři druhy písma.

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob (citace z Archivu bezpečnostních složek – viz. zdroje).

Třetí „Malé“ či číslovky jimiž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.

            Verze 1 / 20.03.2017

        Ladislav Mašek narozen v Druzdové 24. dubna 1924 (1 u Plzně (3km východně od Třemošné). Rodiče František a Anna rozená Suchá (2 byli oddáni 15. listopadu 1913 v Druzdové. Krom syna Ladislava měli rodiče staršího syna Václava narozeného 27. července 1916 (3 a dceru Boženu narozenou 4. dubna 1919 (4. Otec František vyučen obuvníkem, pracoval jako dělník v kaolínových závodech – továrně v Třemošné (jako topič) až do roku 1947. Sám Ladislav po skončení obecní a měšťanské školy (5 nastoupil 24. května 1939 na Pokračovací odbornou školu v Plzni oboru truhlář. Na praxi chodil do truhlářské firmy Miloš Fencl Truhlářství Plzeň.

Po vyučení, které ukončil 24. listopadu 1942, byl pracovním úřadem od 8. února 1943 poslán na práci do Německa – Totálně nasazen (6. Zde pro Německé vítězství pracoval v Mnichově, Ingolštatu, Regensburgu a v rakouském Salzburku. V jednom z těchto měst pracoval v dílně, kde se čistili a opravovali ruční palné zbraně, sebrané z bojiště. „Při demontáži jedné pušky, která prošla již oddělením, kde měli býti vyjmuty náboje, mi zbraň vystřelila a prostřelila mi lýtkový sval na noze. Byl jsem několik týdnů v nemocničním léčení, kdy mě navštívil vysoký německý komisař, omluvil se za tento úraz a popřál brzké uzdravení.“

Z  Totální nasazení se vrátil do Čech na konci dubna 1945.

Dne  10. května 1945 vstupuje ve Stříbře (7 do Revolučních gard (8. A po jejich rozpuštění na konci června 1945, byl k 20. červnu 1945 převelen k Městské milici (Strážnímu oddílu) v Plzni. A ještě později od 24. září 1945 byl převelen k Závodní stráži v Rotavě u Kraslic (9 v bývalých Sudetech. Zde si podal přihlášku do KSČ a k 14. únoru 1946 byl přijat. Zastával funkci pokladníka. Zde v Závodní stráži pobyl až do konce září 1946, kdy nastupuje 1. října 1946 dvouletou vojenskou prezenční službu (10.

Základní vojenskou službu prodělával u Tankového učiliště v Milovicích jako vojín (11. Zde prodělal Tankový a střelecký výcvik. Do civilu byl propuštěn 11. srpna 1948. Od 1. září 1948 nastupuje na jeden měsíc jako dělník do továrny ve Zlíně. Jeho rodiče se mezitím přestěhovali do takzvaného pohraničí, do obce Dalovice u Karlových Varů (12. Zde otec pracuje jako noční hlídač v továrně Epiag na porcelán a je i s manželkou člen KSČ.

Ladislav se po měsíci stěhuje také do takzvaného pohraničí za rodiči. V obci Dalovice u Karlových Varů nastupuje 4. října 1948 ve státní firmě Epiag (Lesovské porcelánky – Dalovice) na výrobu porcelánu jako „točíř pouzder“.

Tato změna místa ze Zlína do Karlových Varů pramenila z plánovaného sňatku s Andělou Hullovou z Křečkovic u Vyškova na Moravě, s kterou se seznámil v době vojenské služby. V Dalovicích tak 18. prosince 1948 s Andělou uzavřeli sňatek. Bydleli v ulici Pod Strání 203, Dalovice. První syn Jiří se narodil 4. listopadu 1949 však ve Vyškově a zde byl i pokřtěn. V Karlových Varech se 4. června 1953 narodil druhý syn Ladislav, pokřtěný 19. července 1953 jako Ladislav František taktéž v Karlových Varech.

Ladislavův plat v 50tém roce jest 3 600 Kčs. Pracuje dál ve straně jako místopředseda místní organizace KSČ. Zde také v blízkém městečku Nejdek absolvoval „Okresní politickou školu KSČ“ (kurs) od 25. září do 15. října 1950. Pravděpodobně to byl povinný kurs před nastoupením do řad SNB (13, kam si podal přihlášku 1. září 1950. „Při návštěvě soudruhů, kteří prováděli nábor do SNB, poučovali mě o nutnosti vstupu dělnické třídy do SNB a přesvědčili, že moje správné místo jako dělník bude zde.“

Dne 23. ledna 1951 tak nastupuje jako frekventant základní školy SNB Libějovice v okrese Vodňany (14. V nástupním dotazníku SNB je uvedeno, že byl „Stranicky kladně prověřen“ v ZO – KSČ Epiag, Dalovice (15 k 10. lednu 1950.

Po úspěšném absolvování byl povýšen do hodnosti Mladší strážmistr (16 a poslán 8. prosince 1951 k SNB útvaru Jeřáb IV./2 Horní Slavkov na střežení objektu 212 (těžba uranu) (17. Od 1. října 1952 slouží v prostoru brány objektu Prokop – 201 (18. Zde nejprve prováděl eskortní a později strážní službu, ozbrojen byl pistolí a samopalem. K 1. listopadu 1952 byl povýšen do hodnosti Strážmistra. Ve služebního posudku z 8. ledna 1953 se píše „Ve službě je iniciativní a úkoly na něho kladené plní vždy dobře. S odsouzenými jedná tvrdě a správně. V červenci byl potrestaný 3 dny prostného vězení za nenastoupení do služby. Což bylo zapříčiněno rodinnými jeho nesrovnalostmi. Po tomto potrestání se snaží tuto chybu napravit a podobného poklesku se vyvarovat. Doporučuji jej k zařazení pro hlídkovou službu VB. Velitel útvaru vrchní strážmistr Matyáš“.

Po dvou letech služby byl koncem ledna 1953 převelen k útvaru OO–VB Karlovy Vary referát II. jako hlídkový příslušník (19.

Bohužel již v únoru a také v březnu 1953 byl kázeňsky trestán. Poprvé za podnapilost ve službě a podruhé pro nepřístojné chování a překračování pravomocí veřejného činitele mimo službu.

V dubnu 1953 se mu spolu s kolegou podařilo dopadnout zloděje (loupež – vykrádání obchodů). O této akci se v jeho služebním posudku z 26. června 1953 píše: „Svoji službu na stanovištích vykonává bděle a svědomitě… V poslední době se mu podařilo společně s vrchním strážmistrem Štěpánkem zadržeti dva nebezpečné zloděje národního majetku, za což mu byla vyslovena okresním náčelníkem ústní pochvala… (pochvala mu byla udělena 3. května 1953). V celku se strážmistr Mašek jeví jako velmi dobrý hlídkový příslušník, který pod řádným vedením má možnost dalšího vzestupu. Náčelník OO–VB podporučík Štufka“

V lednu 1954 na něj však bylo podáno trestní oznámení pro incident z 22. prosince 1953. Byl obviněn z vyhýbání se služební povinnosti a nedbalosti, kdy po vyhlášení pohotovosti se svolením nadřízeného odebral do restaurace Jizera na večeři, „zde se však uvedl do stavu opilosti“.

Dne 28. ledna 1954 na něj byla podána žaloba „…, že jako člen pohotovostního skupiny požil v různých restaurací takové množství alkoholu, že si tím způsobem přivodil nezpůsobilost k další službě. Tím spáchal vyhýbání se povinnosti a nedbalosti podle § 271, odst. 1 tr. zákona.

Nižší vojenský prokurátor, kapitán Justice JUDr. Zbyněk Kiesewetwr, Ministerstvo vnitra Praha 28. ledna 1953.“

V rozsudku z 22. února 1954 se praví:

„Obviněný skončil dne 22. prosince 1953 hlídkovou službu ve 13.00. Po návratu mu však sdělil dozorčí útvaru vrchní strážmistr Šneberk, zákaz vzdálení os útvaru, neboť bylo očekáváno vyhlášení pohotovosti. V 16.15 potom obviněnému a dalším příslušníkům OO–VB Karlovy Vary vyhlásil stav 100% pohotovosti. Náčelník pohotovosti povolil obviněnému s ohledem na jeho předchozí hlídkovou činnost, odejít na večeři a okamžitě se vrátit. Obviněný však místo pohotovosti vypil 10º pivo a sklenici grogu, který mu objednal jeden známý. Později odešel do restaurace Národní dům do baru Kakadu, kde obviněný vypil opět sklenici grogu a vína. Požitý alkohol na obviněného působil takovou měrou, že jeho chování vzbudilo okamžitou pozornost přítomného kontrolního orgána KS–VB (20, který obviněného zadržel a dopravil k útvaru.

Obviněný doznal, že alkohol na něj skutečně neblaze působil, takže se mu udělalo nevolno. O zákazu pití alkoholu v jakékoli službě věděl, neboť byl v tomto směru školen.

Tento skutkový čin zjistil soud z doznání obviněného a administrativní výpovědi účastněných příslušníků SNB…

A odsuzuje se podle § 286, odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody na 6 týdnů Nepodmíněně!

Podle § 46  tr. zákona se vyslovuje u obviněného ztráta vojenské hodnosti. Podle§ 68  tr. zákona je obviněný povinen nahradit náklady tohoto trestního řízení.

…, že jednání obviněného odporuje služebním zájmům a jak i kádrový posudek konstatuje – delší setrvání obviněného v SNB je neúnosné. Soud proto vyslovil ztrátu vojenské hodnosti, kterou se obviněnému odnímá hodnost seržanta SNB a ve vojsku se jeho snižuje vojenská hodnost na hodnost vojína.

Rozsudek nabil právní moci dnem vyhlášení, Praha 22. února 195, Předseda senátu major justice JUDr. Jaroslav Palát.“   

Již před vynesením rozsudku byl Krajskou správou Ministerstva vnitra 4. února 1954, navrhnut k „Uvolnění ze služby k 28. únoru 1954 Náčelníkem KV–VB kapitánem Krejčím.“ A toto bylo stejný den potvrzeno náčelníkem oddělení nadporučíkem Udrželem.

Tak Ladislav Mašek neslavně opouští službu, není známo zda trest vykonal před 28. únorem 1954 nebo trest nastoupil až v březnu 1954. Je ještě upozorněn, že i „Po svém propuštění jste i nadále vázán mlčenlivostí o věcech, o niž jste zvěděl za svoji služby ve Sboru národní bezpečnosti.“

Z pozdějšího posudku z roku 1956 který vypracoval náčelník kádrového oddělení KV–VB, pro Závodní organizaci národního podniku Plavírna kaolínu Otovice u Karlových Varů vyplívá, že Ladislav byl jak politický činný, tak služebné aktivní, „ měl předpoklady pro další politický a služební růst …, po čase bylo zjištěno, že začínal ztrácet zájem o službu a další sebevzdělávání …“. Jestli tento propad v jeho kariéře a životě, zavinilo zjištění o pravém stavu věcí v naší Komunistické zemi v Táborech nucených prací u Horního Slavkova či jiné zavinění už asi nezjistíme … .

Z Plavírny kaolínu v Otovicích později pracovně přešel zpět do státního podniku Epiag v Dalovicích u Karlových Varů. V roce 1984 odešel do důchodu.

Zemřel 20. července 1987 ve věku 63let. O dva měsíce dříve zemřela jeho maminka Anna Mašková rozená Suchá, 11. května 1987 ve věku 96let.

Jeho otec František zemřel v 60tých letech.

     Jeho žena Anděla se narodila 24. června 1926 ve Vyškov–Křečkovice č. popisné 39 na Moravě. Matka Josefa Hullová, rozená Pořízková se narodila 18. března 1889 v obci Rozstání v okresu Prostějov (22. Otec vyučen obuvníkem Josef Hulla se narodil 24.června či července 1885. Bohužel zemřel již 11. června 1929, kdy Anděle bylo jen 5 let. Měla staršího bratra Aloise narozeného v roce 1921. Tomu se však stal vážný úraz hlavy, kdy ho údajně srazil automobil. Od roku 1930 tak žije v ústavu pro chorobomislné v Kroměříži, kam byl poslán po smrti otce. Na konci 50let byl poslán ústavem blíže k rodině do ústavu pro chorobomislné v Petrohradu u Loun Kde 1. listopadu 1990 zemřel na zánět plic.

Anděla od roku 1940 pracovala jako totálně nasazená na Moravě. Po válce pracovala od roku 1945 ve Zlíně ve Svitu (znárodněné podniky fi. Baťa v roce 1945) do roku 1948, kdy se provdala za Ladislava. Od 25. ledna 1946 byla členkou KSČ.

Na podzim 1948 se stěhuje se svým snoubencem Ladislavem Maškem do obce Dalovice u Karlových Varů. Kde je zaměstnána ve státní firmě Epiag (Lesovské porcelánky – Dalovice) na výrobu porcelánu. Zde v Dalovicích 18. prosince 1948 uzavírají sňatek. Bydlí v ulici Pod Strání 203, Dalovice. První syn Jiří se narodil 4. listopadu 1949 avšak ve Vyškově a zde byl i pokřtěn. V Karlových Varech pak se 4. června 1953 narodil druhý syn Ladislav, pokřtěný 19. července 1953 jako Ladislav František taktéž v Karlových Varech.

Na začátku 50tých let plní pracovní normu na 115% v porcelánce Epiag. V roce 1952 pracovně povýšila „byla dána na zodpovědnější místo a to jako dozorkyně trestaneckého tábora, při tomto podniku. Toho docílila svou dobrou pracovní morálkou a zvláště jejím politickým přesvědčením, neboť jediná v závodě jeví o politickou práci zájem… Zpráva byla získána od 3 informátorů, členů KSČ.“

Po zbytek života dále pracovala v  porcelánce Epiag až do odchodu do důchodu. Který si velice užívala až do úrazu v roce 2001, kdy si zlomila kotník. Zemřela 1. prosince 2007 v Nejdku u Karlových Varů.

Poznámky:

1)         V roce 1921 přejmenována na Druztová, Ladislav možná narozen v domě č. 47, v domě kde se narodila jeho maminka.

2)         Otec Ladislava František Mašek narozen 18. srpna 1885 v Jarově, pracoval jako dělník a od 25. května 1945 byl členem KSČ. Jeho otec Jan Mašek narozen také v Jarově 31, pracoval jako horník, jeho žena Marie rozená Matoušková pocházela z Nezvěstic 33. První Mašek se v záznamech v Jarově – Jarau objevuje okolo roku 1800. Je to Mašková služka na panském, která otěhotněla a měla jako svobodná matka syna.

Matka Ladislava Anna Suchá narozená 20. července 1891 v Druzdové 47, zemřela 11. května 1987 ve věku 96let. Bydlela v Zámecké ulici 16 Dalovice.

Její rodiče se jmenovali Matěj Suchý (dělník v Druzdové 47), Anna roz. Honomichlová z Dolan 56, spolu měli pravděpodobně syny Matěje a Vojtěcha.

3)         Václav Mašek narozen 26. července 1916, žijící v Třemošné čp. 99, zemřel 25. března 2007 ve věku 91 nedožitých let. Se ženou Miluškou měl děti Marii a Václava. Od roku 1945 je členem KSČ a později příslušník LM (9. Pracoval v Třemošné v západočeských keramických závodech jako dělník od roku 1939. V roce 1950 byl ve funkci předsedy závodní rady KSČ.

Kolem roku 2 000 žádal Václav Mašek o kopii rodného listu. Tak se od úřednice matriky dozvěděl, že pochází z dvojčat. Bohužel jeho dvojče – bratr umírá krátce po narození.

4)         Božena Mašková narozená 4. dubna 1919, provdaná 16. ledna 1945 za Jaromíra Veselého z Radnic u Rokycan, žijící spolu do roku 1945 v Radnici u Rokycan, na konci roku 1945  se i oni stěhují do bývalých Sudet (7, konkrétně Citice č. 40 (čp.142) u Sokolova, později bydlí v samotném Sokolově. Manžel Jaromír pracuje jako řidič na dole Lidice. Spolu mají syna Jaromíra a dceru Hanku.

5)         Školní docházku nastoupil 1. září 1930. A tu základní ukončil 3 měsíce po okupaci Čech a Moravy 30. června 1939. Během této doby navštěvoval 5 ročníků obecní a 3 ročníky měšťanské školy.

6)         Totální nasazení je lidový výraz pro Nucené pracovní nasazení (Totaleinsatz nebo NS-Zwangsarbeit), kterému byli v době války nedobrovolně přinuceni obyvatelé z okupovaných zemí (jako náhrada za německé muže sloužící v armádě). Většinou byli dopraveni za prací jako dělníci do továren Fašistického Německa. Z Protektorátu Čech a Moravy se to týkalo mladých, bezdětných lidí (nasazeno bylo přibližně 640 000 mužů a žen) zvláště ročníků cca. 1920 a mladších. Po ukončení školy byli nuceni se hlásit na pracovním úřadě v rámci takzvané Služební povinosti, kde jim bylo přiděleno většinou dělnické pracovní dílo v továrnách v Německu. Na 6 000 těchto převážně mladých lidí zahynulo při spojeneckém bombardování.

Jeden z protektorátních vtipů na Totální nasazení a kolaborujícího ministra Emanuela Moravce zní: Prodaná nevěsta se dnes nehraje, Jeník je v koncentráku, Mařenka je v Říši za prací a Kecal je ministrem školství a propagandy.

7)         Stříbro a další Česká (pohraniční) města v takzvaných Sudetech byla obsazena Německou armádou po Mnichovském diktátu na začátku října 1938. Stříbro samo bylo obsazeno 9. října 1. Light Panzer – 1. lehká divize (21 pod velením pozdějšího Generalleutnant Erich Hoepner.

Pro město Stříbro válka skončila 5. května 1945, kdy do města vstoupily jednotky 16. obrněné divize US Army.

Zde byla i část divize umístěna až do poloviny září 1945, kdy opustila západní Čechy a 6. října odplula z Francie do USA. Kde byla 15. října 1945 rozpuštěna.

8)         Název Revoluční gardy název vznikl již 3. května 1945 usnesením ilegální Československé národní rady (komunisté prosazovali název – Lidové milice, většina ostatních stran preferovala – Národní gardy). Jejich hlavní činností měla býti pořádková a strážní služba.

Rozlišovacím znakem byla bílá páska na rukávě s červenými písmeny RG.

Z důvodu malého množství Čechů ve Stříbře, v Karlových Varech a okolí, zde byli umisťovány jednotky RG z Plzně (západ republiky do Karlových Varů) a Prahy (od Karlových Varů na sever).

Pro množící se stížnosti (rabování. excesy na německém obyvatelstvu) na Revoluční gardy a další polovojenské jednotky byli k 17. červnu 1945 tyto jednotky rušeny. Členové těchto polovojenských sil poté buď se vzdali další služby nebo byli využívány pouze jako stráž továren a skladů – Závodní stráž či Strážní oddíl.

9)         Závodní stráž byla předchůdkyně Lidových milicí (původně Dělnické milice) byla určena na ochranu továren (i před jejich legálními majiteli) a i na zastrašení ostatních politických stran.

Pozdější Lidové milice podléhaly vedení KSČ, strana si pravděpodobně našla vzor v německých fašistických polovojenských jednotkách SA.

Závodní stráž měla i svůj Odznak závodní stráže, který byl i číslován, smaltovaný odznak měl rozměry 67 x 37.

10)            Odvodní míry Ladislava byly 165cm výšky a váha 55 kg (rok 1951).

11)            V posádce Milovice byla umístěna 11. tanková brigáda s krycím číslem VÚ 4660 od 15. září 1945 do 1. října 1947. Měla tři tankové prapory. V říjnu 1947 byla přejmenována na 23. tankovou brigádu a poslána do posádky ve Vysoké Mýto.  O rok později v říjnu 1948 je posádkou zas v Milovicích. K 1. listopadu 1950 je útvar přejmenována na  Tankový samohybný pluk 23.

12)       Již během roku 1945 přicházely do oblasti takzvaných Sudet – pohraničí, tisíce nových obyvatel na základě rozhodnutí osidlovací komise ministerstva zemědělství O kolonizaci, jež započala svou činnost v září 1945. Měli nahradit Německé obyvatele pohraničí, jenž byli neceně vysídleni.

Na Karlovarsku v červnu 1945 začal první „Divoký“ odsun německého obyvatelstva. První odsun tak začal 15. června 1945 a poslední 29. října 1946. Celkem bylo z Karlovarska odsunuto na 80 000 německých obyvatel. Před válkou na Karlovarsku žilo 87 000 obyvatel.

13)       SNB – Sbor národní bezpečnosti – vznikl již v roce 1945, nahradil bezpečnostní složky předmnichovské ČSR – Četnický zbor, městskou a státní policii.

14)            Základní škola SNB Libějovice u Vodňan – od roku 1954 zde působí Výcvikové středisko psovodů Pohraniční stráže do Libějovic, založená v březnu 1951 v Srní u Sušice a v roce 1952 přemístěna do Doupova. V Libějovicích je také založena chovná stanice služebních psů. V roce 1990 převzato Celní správou policie ČSFR, posléze zrušena.

15)       ZO – KSČ Epiag, Dalovice – Závodní organizace Epiag (státní podnik), Dalovice

16)            Hodnosti SNB se v době Ladislavovy služby 1951 – 1954 třikrát měnily. Pro Ladislavovu první hodnost Mladší strážmistr na Mladší seržant a po povýšení Strážmistr na Seržant po sovětském stylu. Hodnostní označení zůstalo stejné – stříbrné hvězdy. Pro první hodnost jedna a po povýšení na Strážmistra to byly dvě stříbrné hvězdy, umístěné za sebou. Červené vyložení výložek bylo až do konce SNB červené.

17)       Po vzniku SNB byli zformovány dva pohotovostní pluky SNB s názvy Jeřáb a Jasan. Byli nasazeni na Slovensku proti příslušníkům Ukrajinské osvobozenecké armády, kteří se snažili dostat do americké okupační zóny. Po Vítězném únoru 1948 byl útvar SNB Jeřáb převelen k ostraze uranových dolů kolem Jáchymova a okolí a zajišťovali také ostrahu táborů nucených prací. Jen uvnitř táborů působili členové Sboru vězeňské stráže. K ostraze této oblasti měl zvláštní útvar SNB Jeřáb v roce 1950 1 200 mužů. Na konci roku 1952 měl již přes 3 300 mužů. Řadoví příslušníci SNB (strážní) byli ozbrojeni pistolemi a samopaly. Útvar zanikl v roce 1966.

V Jáchymovských uranových dolech se začala těžba uranové rudy již v roce 1853. Dne 11. září 1945 Rudá armáda obsadila již Státní uranové doly v Jáchymově. O dva měsíce později (23. listopadu 1945) byla podepsána Smlouva o rozšíření těžby a dodávkách uranové rudy do SSSR. Tato smlouva byla Tajná. Nejprve byli k práci nuceni váleční zajatci dovezení ze SSSR. Po Vítězném únoru byli od března 1949 budovány tábory nucených prací. Celá oblast byla střežená a byl zde zvláštní režim pro pohyb osob (podobně jako vojenský újezd – prostor), krycí název zněl Jizera.

V táborech nucených prací prošlo od roku 1949 do roku 1961 na 65 000 vězňů. Z toho bylo tak 60% politických vězňů.

Současná Věznice Horní Slavkov vznikla až v roce 1958. Často používaný výraz Mukl je zkratka slov –  Muži určení k likvidaci.

Ve štolách u Horního Slavkova bylo jedna z největších nalezišť uranových rud v Československu. Těžba byla ukončena na počátku 60tých let.

18)       Prokop byl nejstarším táborem v okolí Horního Slavkova ležel jihozápadně od města. Vznikl pravděpodobně v roce 1947 pro německé válečné zajatce. Název pro tábor nucených prací Horní Slavkov – Prokop vznikl po vzniku dalších táborů pro nucené pracující a to podle důlní šachty v okolí. Ze zajateckého tábor se přetransformoval na tábor nucených prací Prokop 2. července 1949 a zanikl 14. května 1955. Koncem roku 1950 bylo v táboře na 1400 vězňů. Celkem byly kolem Horního Slavkova čtyři tábory nucených prací Prokop, Ležnice, Svatopluk a XII. Po nějakou dobu táboru nucených prací Horní Slavkov – Prokop velel Štábní strážmistr Zelenka. Jeden z nucených pracovníků se o táboru Prokop vyjádřil: „Dozorci na strážních věžích stříleli při každém podezřelém pohybu, zvláště po setmění tedy bylo lepší vůbec z baráku nevycházet.“

 Krom Horního Slavkova se uran těžil v okolí Jáchymova a Příbrami.

19)       OO–VB – Okresní oddělení veřejné bezpečnosti

20)       KS–VB – Krajská zpráva veřejné bezpečnosti

21)       1. Light Panzer – 1. Lehká divize vznikla 12. října 1937. Dne 18. října 1939 byla přetransformována na 6. Panzer Division (6. tanková divize). Ta zanikla 8. května 1945 v Rakousku, kam se stahovalo po neúspěšné obraně Budapešti v Maďarsku. Pod velením Generalleutnant Rudolf Freiherr von Waldenfels padla do Sovětského zajetí. Divize se zúčastnila bojů v roce 1939 v Polsku, 1940 ve Francii a po 22. červnu 1941 na východní frontě. Její součástí od října 1937 do konce války byl i Panzer Regiment 11 (Tankový pluk 11), který se též podílel na obsazování Sudet a Stříbra.

22)       Rodiče Čeněk Pořízek (domkář), Josefa Pořízková, rozená Burdová

Domkař či Baráčník je osoba vlastnící domek na vesnici (max. s malým pozemkem – zahradou do 0, 4 ha). Živí se námezdní prací na panských polích či stavbách.

Zdroje:

Rodinný archiv – Vlastní archiv

Archiv bezpečnostních složek – https://www.abscr.cz/ –https://www.abscr.cz/cs/pruvodce-po-fondech-a-sbirkach-l

www.valka.cz

https://www.milice.cz/2013/03/ODZNAK-ZAVODNI-STRAZE-povalecny-cislovany.html#foto

www.wikipedia.cz

https://www.prvky.com/tezba-uranu.html

https://www.hornictvi.info/histhor/lokality/jachym/JACHYM2.htm

https://www.kpv-praha15.wz.cz/kpv_zpravodaj_clanek125.htm

https://is.muni.cz/th/178776/ff_b/Utek_ze_sachty_c.14.txt

https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1pravn%C4%9B_pracovn%C3%AD_t%C3%A1bory_p%C5%99i_%C4%8Deskoslovensk%C3%BDch_uranov%C3%BDch_dolech