Poznámky a slovníček výrazů

 

Anexe Bosny a Hercegoviny – podle berlínské smlouvy z roku 1878 získalo Rakousko-Uhersko povolení (dnes by se řeklo mandát) obsadit a spravovat Bosnu a Hercegovinu, jež byly součástí Osmanské říše.

V roce 1908 Rakousko-Uhersko Bosnu a Hercegovinu obsadilo. Muslimští obyvatelé Bosny a Hercegoviny s tím však nesouhlasilo, k nim se přidalo i obyvatelé kteří se hlásily k srbské národnosti. Ti byli od počátku podporováni Srbskem. Rakousko-uherské vojenské manévry, plánované na konec července roku 1914, považovali bosensko-hercegovští vlastenci, stejně jako Srbové, za provokaci. Následník trůnu František Ferdinand d’Este zde vykonal inspekční cestu (byl vrchním inspektorem armády).

Bělogvardějci kontra Krasnogvardějci – všechny armády bojující v Ruské občanské válce se nazývali podle barev.

Bolševická Rudá armáda

Ruská (Carská) Bílá armáda

Ukrajinská Zelená armáda – Ukrajinská lidová republika 1917 – 1919

Anarchistická Černá armáda – armáda dělníků a anarchistů, Heslo Anarchistů bylo – „Mlátit Rudé než se stanou Bílýma a mlátit Bílé dokud nebudou rudí.“

Dobrovolnická armáda, Bělogvardějci, Bílá armáda, Sibiřská armáda jsou příslušníci armád – armády jež bojovala proti bolševizmu za obnovení demokracie nebo monarchie v Rusku. Název se odvozuje od historického ruského cara – Bílý car. Bělogvardějec je ruské slovo znamená Bílí důstojník. Na opačné straně bojoval Krasnogvardějec (rusky krasnyj je rudý).

Branná moc  byl oficiální označení armády Československé republiky podle zákona č. 193/1920 Sb.
Branná moc se členila na tři skupiny. Na aktivní armádu (osoby v činné službě a odvedení branci v takzvané povinné vojenské službě), poté na takzvanou I. zálohu (osoby v záloze do čtyřiceti let) a II. zálohu (osoby v záloze od jednačtyřiceti do padesáti let).

Území Československé republiky se dělilo podle hranic politických okresů na čtyři Zemská vojenská velitelství v Praze, v Brně, v Bratislavě a v Košicích, která se dále členila na dvanáct divisních oblastí (od ledna 1937 přetransformováno na sedm sborových oblastí). Odvody byli řízeny 48 doplňovacími okresy s Doplňovacími okresními velitelstvími.

Oficiálně byl vrchním velitelem Branné moci president republiky s Vojenskou kanceláří presidenta republiky. Samotné řízení armády provádělo Ministerstvo národní obrany s Hlavním štábem Branné moci a od dubna 1927 s Generálním inspektorátem branné moci (který v případě války by se stal velitelem).

Do září 1925 se Zemské vojenské velitelství nazývala Zemské vojenské velitelství pro Čechy, pro Moravu a Slezsko, pro Slovensko a pro Podkarpatskou Rus. Od září 1925 se přejmenovala na Zemské vojenské velitelství v Praze, v Brně, v Bratislavě a v Košicích.

Branná povinnost v Rakousku – Uhersku branný zákon zavedený v prosinci 1868 nařizoval všeobecnou brannou povinnost pro muže bez vyjímky a osobně. Určité úlevy však měli učitelé, lékaři, vědci a podobně, také menší statkáři.

K odvodu se museli dostavit muži ve věku od 20. do 22.let. Odvody probíhali vždy v březnu a dubnu (v případě potřeby se vyhlašovali odvody dodatečné). Nastupovalo se na podzim.

Seznamy branců se sestavovali na základě podkladů vypracované představiteli (starosty) měst a obcí. Branná povinnost začala dosažením 21. roku věku a trvala do konce roku kdy dovršil 42 let. Vojenská povinnost trvala 12 let. Z toho 3 roky prezenční služba u armády (4 roky u námořnictva), 7 let v záloze armády a 2 roky v záloze zeměbrany).

Odvody se uskutečňovaly v takzvaných doplňovacích obvodech, stanovených podle počtu jednotlivých pěších pluků, těch bylo 102. V regionech pěších pluků se též doplňovaly stavy pluků jízdních, dělostřeleckých, zeměbraneckých a domobraneckých a jiných speciálních útvarů. Své lidi si vybíralo též i námořnictvo.

Celková výše mírových počtů armády byla v roce 1914 asi 350 000 mužů. V případě mobilizace byla armáda Rakouska-Uherska během krátké ozbrojit a poslat do boje na 1 a půl miliónu vycvičených vojáků.

Bratislava se původně německy jmenovala Pressburg, maďarsky Pozsony, slovensky Prešporok, česky Prešpurk, od roku 1919 Bratislava.

Česká družina – ČD je jednotka vzniklá v Kyjevě v Carském Rusku roce 1914 Českými s Slovenskými dobrovolníky.

Po příchodu na frontu trpěla značným odlivem mužů. Ne způsobenými ztrátami, ale odchodem lidí jako tlumočníci a rozličné odborníci do všemožných vojenských štábů. Tlumočníci ovládali několik jazyků, krom ruštiny, němčiny a češtiny i kolikrát polštinu a další národnostní jazyky Rakouska-Uherska. Sloužily i však jako motocyklisti nebo instruktoři v automobilových kurzech, instruktoři v ovládaní Rakousko-Uherských zbraní či jako fotografové nebo kreslíři map a nepřátelských pozic. Proto jednotlivé roty volali po doplnění.

Čestný název  Jízdního pluku 2 (později přejmenovaného na Dragounský pluk 2) „Sibiřský“  nese od 2. února 2007 71. mechanizovaný prapor v Hranicích armády České republiky.  Prapor vznikl ze 4. mechanizovaného pluku při reorganizaci ozbrojených sil k 1.říjnu 1994. Prapor podléhá 7. mechanizované brigádě „Dukelské“ v Hranicích.

Dobrovický Cukrovar byl založen knížetem Karlem Anselmem Thurn-Taxisem v roce 1831 v prostorách neobydlené západní části Dobrovického zámku cukrovarníkem Karlem Weinrichem. Po roce 1850 se začal cukr rafinovat (do té doby se vyráběl takzvaný surový cukr“) a došlo k dalšímu přestavění a rozšíření cukrovaru o severní křídlo zámku. Dobrovický cukrovar měl v této době odbytiště cukru po celém světě.

Před vypuknutí Velké války byl cukrovar v letech 1911 až 1913 z převážné většiny zbourán a na původním místě postaven cukrovar nový, stojící dodnes. V roce 1923 Thurn-Taxisové Dobrovický cukrovar prodán nové společnosti Ústecká rafinerie cukru.

V době Druhé světové války, byl Dobrovický cukrovar až do znárodnění v roce 1947 veden pod názvem Spojené Dobrovické rafinerie a. s., dnes je vlastníkem společnost Cukrovary TTD a.s.

Důstojník řadové služby je příslušník bojového oddílu.

Důstojník správní služby je příslušník nebojového oddílu (zásobování, skladník, správce zbroje, účetní…).

Esaul je kozácký důstojník v carském Rusku.

Ešalon ve vojenském významu znamená vojenskou vlakovou soupravu, vojenský transport. Československé legie na Rusi tak nazývali svoje obytné vlaky, s kterými pendlovali po Sibiři – v azbuce se píše ешелон. Na jaře 1918 se Československé jednotky přesouvali na východ do Vladivostoku ve 63 ešalonech (jeden ašalon měl přibližně 40 vagónů.

Eskadrona je jezdecká jednotka (velikosti roty). Švadrona nebo Škadrona název pro oddíl jezdectva velikosti Eskadrony (velikosti roty).

Ešalon ve vojenském významu znamená vojenskou vlakovou soupravu, vojenský transport. Československé legie na Rusi tak nazývali svoje obytné vlaky, s kterými pendlovali po Sibiři – v azbuce se píše ешелон.

French  je typ důstojnického saka.

Gotoviť výrazu používali legionáři pro vaření, pro přípravu stravy nebo pro hotové jídlo – v azbuce se píše Готовить.

Hippos je řecky kůň.

Hipické zbraně k posunu se používají koně.

Hipomobilní je předmět tažený koňmi.

Hulán byl příslušník polské kavalérie. Po trojím dělení Polska 1772–1795 mezi Prusko, Rakousko a Rusko, působili huláni i v habsburské armádě. První jednotky hulánů se tvořili na ochranu proti Tatarům ve 13. století. Byli to jezdci na koních s ozbrojeni dlouhým kopím. Později byli vyzbrojeni kopím, šavlí a dvěma pistolemi. V Rakouské (Habsburské) armádě v roce 1784 vznikl Haličský hulánský sbor. Na začátku Velké války bylo zřízeno 13 Hulánských pluků. Polští huláni existovali ještě na počátku druhé světové války. Později se tak jmenovali tankové pluky, které pokračovaly v tradici polské jízdectva.  Slovo Hulán znamenal „Junák“.

Jednoroční dobrovolník - Einjährig Freiwillige byl to neodvedený mladý muž, který dosáhl určité společenské a finanční úrovně (Rodiče) a vzdělání. Před válkou byla vyžadována minimální úroveň vzdělání od Jednoročních dobrovolníků Realschule (Reálná škola) a Gymnasium,  po vypuknutí Velké války bylo požadované vzdělání sníženo na Mittelschule (Střední škola). Před nástupem povinné vojenské služby se sami přihlásili na odvodním místě. Na své náklady si pořídili důstojnickou výstroj (uniforma, kůň, sedlo, krmivo…) a rok sloužili v armádě v hodnosti Kadett. V praxi byli jednoroční dobrovolníci po dvou až třech měsících vojenského studia povýšeni do hodnosti Kadett Korporal (Kadet s hodností Desátníka) a za dalšího půl roku na Kadett Feldwebel (Kadet s hodností Šikovatele).

Po roce služby je čekali kvalifikační zkoušky. Pak mohli pokračovat ve své aktivní službě v armádě nebo mohli býti převedeni do zálohy – in der Reserve (Rezervisti – Záložní důstojníci). Po absolvování této zkoušky byli povýšeni do hodnosti Probe–Fähnrich (Praporčík ve zkušební době). Po další  službě byli teprve jmenováni do hodnosti Fähnrich (Praporčík). Ti kteří byli přeřazeni do zálohy, po složení kvalifikační zkoušky, automaticky po uplynutí určité doby dosáhli hodnosti Fähnrich in der Reserve (Praporčík v záloze). V mírové době bylo běžné pro důstojníky, uchazeče z Kadetní školy a pro Jednoroční dobrovolníky po dosažení hodnosti Fähnrich, že po dvou letech služby byli povýšeni z pravidla automaticky do hodnosti Leutnant (Poručík).

Odborné vzdělání jednoročního dobrovolníka se lišilo v závislosti na druhu zbraně, u které byl uchazeč zapsán.

Jako znak jednoročních dobrovolníků nosili na koncích rukávů našité černožluté úzké porty – pásky. Toto označení (vyznamenání) bylo zavedeno stejnokrojovým předpisem v roce 1878. Byla nošena dokud Einjährig Freiwillige nedosáhl hodnosti důstojníka. Výložky však nosili podle své aktuální hodnosti.

Na počátku roku 1915 byli stanoveny nové předpisy pro výcvik jednoročních dobrovolníků. Po velkých ztrátách aktivních důstojníků v roce 1914, bylo náborovou kampaní zaměřenou na jednoroční dobrovolníky, přislíbeno snadnější a rychlejší získávání poddůstojnických a důstojnických hodností, podmíněné úspěšným absolvováním různých kurzů.

Pro pěchotu bylo prvních šest týdnů praktického vojenského výcviku. Druhých šest týdnů ve škole pro rezervní důstojníky, kde největší úsilí bylo kladeno na praktickou stránku přípravy, teoretická přípravy je snížena na minimum. V třetí části ti, kteří byli úspěšní v druhém vzdělávacím kole, byli povýšeni na Offiziersanwarter (Důstojník čekatel) a byli vysláni do posádkového města jako pomocníci instruktorů. Ve čtvrté části ti nejlepší byli začleněni přímo do Marschbataillion (Náhradní pochodový prapor – který doplňoval bojové prapory pluku na frontě). Zbytek mužů než se dostal do bojových jednotek, podstoupil další čtyři týdny trvající praktický výcvik a zároveň byli zaměstnáni jako pomocníci instruktorů.

Kornet byla jezdecká hodnost rovnající se u pěchoty Praporčíka nebo později Podporučíka, nejvyšší poddůstojnická nebo nejnižší důstojnická hodnost. Název Kornet pochází z francouzského Cornette, jenž byl jízdní důstojník nejnižší hodnosti jenž nosil standartu (korouhev – vlajku) eskadrony. Později standartu začali nosit praporečníci avšak Kornet jako hodnost v některých armádách zůstala.

Kříž svatého Jiří IV. stupně je vyznamenání za statečnost před nepřítelem. Obdoba německého železného kříže 1914 nebo 1939.

Lenin vedl frakci ruské sociálnědemokratické strany jejíž členové si říkali Bolševici, od 8. března 1918 Komunisté.

Likvidační důstojník - u každého regimentu byla logistická skupina a tam určený důstojník nebo poddůstojník co likvidoval škody, které armáda způsobila. Například při manévrech nebo za války. Jednalo se o zničenou úrodu, zabavené a pobité hospodářská zvířata, zničené a zbořené domy a podobně. Likvidační důstojník vyšetřoval předkládané pohledávky a stížnosti civilistů a předkládal hlášení vyššímu velitelství, v míru se platilo, za války se vydávalo potvrzení. Likvidační skupina měla vlastní rozpočet a do určité výše škody platili celkem dobře. Nebyla to tabulková funkce, ale velitel pluku nebo vyšší instance (brigáda, divize, sbor, armáda) určil důstojníka nebo poddůstojníka a ten tuto funkci s svými stávajícími povinnostmi vykonával.

MNO – Ministerstvo národní obrany

Měnovou reformou v roce 1953 vláda odstranila zadluženost státu, přídělový systém na lístky (zrušeny lístkový prodej potravin a průmyslového zboží a zavedeny nové maloobchodní ceny) a i černý trh.

Ale poškodila obrovské množství drobných i velkých střadatelů, živnostníků a obchodníků, kteří přišli o provozní kapitál a celoživotní úspory. V důsledku této reformy ještě více poklesla životní úroveň a kupní síla obyvatelstva.

Na osobu se mohlo vyměnit hotovost do 300 Kčs v poměru 5:1 ( 5 starých peněz za 1 nových peněz), další hotovost už v poměru 50:1. Vklady do 5 000 Kčs byly přepočítávány v poměru 5:1, vyšší vklady do 10 000 Kčs už v poměru 6,25:1, vklady do 20 000 Kčs v poměru 10:1, vklady do 50 000 Kčs 25:1 a vyšší v poměru 30:1.

Peníze uložené po 15. květnu 1953 se přepočítávaly v poměru 50:1. Bez náhrady byly zlikvidovány všechny pojistky, včetně životních, státní dluhopisy a ostatní cenné papíry.

Mzdy, platy a důchody se přepočítávaly v poměru 5:1.

Průměrně došlo k celkovému přepočtu 10:1.

Zároveň byl omezen kult dělníka, který do té doby byl prezentován komunisty jako nadčlověk.

Na PorukuSvaz Československého spolku na Rusi se za své Čechoslováky zaručil před Ruskými úřady, že bude svědomitě pracovat podle svých nejlepších možností.

Náplečník –  jezdecký nárameník

Náčelníkem Vojenské kanceláře prezidenta republiky byl od února do prosince 1919 plukovník Ing. Otakar Husák, jeho zástupcem podplukovník Václav Rejholec. Od prosince 1919 do října 1923 byl náčelník  plukovník Václav Rejholec.

Novodružiník  – Starodružiník  jsou výrazy pro členy České družiny. Starodružiníkem se nazýval ten kdo přísahal 11. října 1914 na vojenské přísaze Kyjevě. Ostatní příslušníci České družiny kteří se k jednotce dostali později jsou zváni Novodružiníci.

O.Č.S.N.R. Odbočka Československé Národní rady, OČSNR končí svou činnost příjezdem generála Štefánika do Ruska. Oficiálně ukončila svou činnost 14. prosince 1918.

Poruka – na Poruku výraz znamená za někoho se zaručit

Starodružiník Novodružiník   jsou výrazy pro členy České družiny. Starodružiníkem se nazýval ten kdo přísahal 11. října 1914 na vojenské přísaze Kyjevě. Ostatní příslušníci České družiny kteří se k jednotce dostali později jsou zváni Novodružiníci.

Skvrnitý tyfus je infekční onemocnění způsobené parazitem Rickettsia prowazeki. Charakteristickými příznaky jsou horečka, zimnice, třesavka, bolesti těla a vyrážka (temně rudé skvrny až velikosti 1cm), která se tvoří na celém těle (nikdy se neobjeví na obličeji, dlaních a chodidlech). Skvrnitý tyfus je přenášen vší šatní, blechou a klíštětem. Inkubační doba se pohybuje od 1 do 2 týdnů. Léčba dnes spočívá v podávání antibiotik (existuje očkování).

Právě toto onemocnění za Velké války bylo velmi nebezpečné, nákaza se přenášela z člověka na člověka vší šatní. Přitom prevence je relativně snadná, pravidelná hygiena – teplá koupel a čisté prádlo, veš šatní lze zničit jednoduše vyvářením prádla. Ale kde vzít za války čisté prádlo a dodržovat hygienu.

Švadrona nebo Škadrona je název pro oddíl jezdectva velikosti Eskadrony (velikosti roty). Eskadrona - jezdecká jednotka (velikosti roty).

Remonta je vojenský výraz pro mladého dvou až čtyřletého koně, určeného k vojenské službě. Který bude nebo podstupuje základní výcvik (pod sedlo). Dnes se výraz Remonta říká i nevojenskému koni bez základního výcviku.

Remontní eskadrona se starala o výcvik mladých koní v útvarech (bojových plucích).

Remontní služba (Remontnictvo), jejími úkoly byli chov a nákup vojenských koní a mezků, evidence a třídění koní, vozů, postrojů a tvorbou předpisů.

Rejtar a Švališer (Švališar). Byli prvotními jmény (druhy) jízdních vojáků. Výraz Rejtar pochází z německého Reiten – což překladu znamená jízda na koni, vznikl v polovině 16. století do století 17., vyzbrojený byl pistolí nebo krátkou puškou.

Sotňa pravděpodobně jezdecká eskadrona (rota) nebo oddíl v carském a později i v bolševickém jízdním vojsk. Nazývali se tak, ale i eskadrony 2. jezdeckého pluku do jara 1919.

Strýček z Ameriky je americká charitativní organizace YMCA. Od roku 1917 její pracovníci pro Československé vojáky na Rusi zřizovali kluby – čajovny, vývařovny a čítárny časopisů. Prováděli pozitivní kulturní – osvětovou činnost na upadající morálku mužstva.

Superarbitrace je přezkumné řízení k zjištění schopnosti nebo neschopnosti vykonávat vojenskou službu.

Štábní kapitán – v roce 1953 Československá lidová armáda tajným rozkazem ministra obrany 031/1953  z 25. dubna zrušila hodnost Štábního kapitána společně s hodnostmi štábního rotmistra a štábního praporčíka. Většina štábních kapitánů byla povýšena na majora, jen malá klesla o hodnostní stupeň níže na kapitána.

Transsibiřská magistrála se začala stavět roku 1891. Měla propojit Rusko (Petrohrad) s odlehlými oblastmi Sibiře, pobřežími oblastmi Tichého oceánu a přístavem Vladivostok. Na přelomu století se povedlo železnici dokončit. Takzvaná Amurská trať (dráha) vede po severním břehu podél řeky Amur.

V roce 1903 se po dohodě s Čínou povedlo cestu do Vladivostoku zkrátit, napojením magistrály přes čínské Mandžusko (Tarskaja - Charbin - Ussurijsk). Tato možnost napřímila trať z města Karynskaja (kde původní do trať uhýbá k severu a vede až do Chabarovska kde vede zpět na jih do Nikolsk-Usurijska. Tato trať vede souběžně s jižní, ale asi 500 – 700 verst severně. O ty je jižní která vede přímo na východ kratší a to dvakrát.

O magistrálu se vedli tuhé boje s bolševiky, zvláště o tu severní Amurskou. Naopak o jižní odbočku se nevedli žádné boje, protože vedla územím patřící Číně.

Trén je název pro vojenský dopravní útvar s vozy nebo soumary.

Tituly berní zprávy: 

Vrchní berní ředitel - v armádě rovnal hodnosti Plukovník

Berní ředitel / vrchní berní správce - v armádě rovnal hodnosti Podplukovník

Vrchní berní tajemník / berní správce - v armádě rovnal hodnosti Major

Berní tajemník / vrchní berní oficiál - v armádě rovnal hodnosti Kapitán

Berní adjunkt / berní oficiál - v armádě rovnal hodnosti Nadporučík

Berní elév (čekatel) / berní manipulant (čekatel) – v armádě rovnal hodnosti Poručík

Vojenská akademie v Hranicích navázala na vojenské školy Rakousko - Uherské armády, která v Hranicích existovaly od roku 1853.

Na Vojenské akademii v Hranicích byli vychovávání vojenští důstojníci zbraní z povolání (pro pěchotu, dělostřelectvo, letectvo, jezdectvo, ženijní vojsko a telegrafní vojsko).

Vojenské jezdecké učiliště v Pardubicích v roce 1919 (leden 1920) bylo v Pardubicích založena Ústřední ekvitační škola, jež měla za úkol jezdecký výcvik důstojníků. Ta byla nahrazena (přemístěna) v září 1920 Ústředním jezdeckým ústavem v Hranicích na Moravě. V roce 1921 se Ústřední jezdecký ústav přesunul do Hodonína k Jezdecké učitelské škole, která vzniknula v říjnu 1920 (ta tímto zanikla). V roce 1922 se Ústřední jezdecký ústav přejmenoval na Učiliště pro jezdectvo v Hodoníně. Učiliště pro jezdectvo z Hodonína bylo přesunuto v roce 1925 do Pardubic. Kde se v říjnu 1928 přejmenovalo na Vojenské jezdecké učiliště Pardubice. To svoji činnost ukončilo po okupaci fašistickým Německem v létě 1939.

Učiliště mělo charakter zdokonalovací školy pro vojáky (poddůstojníci a důstojníci) z povolání a důstojníky v záloze.

1 Versta – 1,0668 km

Vozatajstvo je název pro vojenský dopravní útvar s vozy nebo soumary.

Vojenská kvalifikace v letech 1930 – 1939 měla čtyři stupně: Velmi dobrý, Dobrý, VyhovujícíNevyhovující.

(Stejná klasifikace byla v té době i na základních a středních školách.)

Výměr výslužného se započítával speciálně o měsíce a roky válečné. Pokud však dotyčný sloužil nějaký měsíc, či rok jako legionář, jsou mu tyto měsíce a roky započítány trojnásobně – 3x.

Vyznamenání legionářů – legionáři byli převážně vyznamenáváni třemi základními medailemi. Válečný kříž 1918 byl udělován převážně za hrdinství v boji a byl z této trojice nejcennější.

Dalšími byla medaile vítězství a revoluční medaile. Na ty měl každý legionář nárok pokud splnil následující podmínky ze státního nařízení z května 1920:

Spojeneckou medailí budou vyznamenáni ti, kteří se účastnili bojů proti centrálním mocnostem do 28. října 1918.

Československou revoluční medailí budou vyznamenáni ti, kteří se do 28. října 1918 právoplatně přihlásili do Československého vojska.

Tyto medaile nebyli standardně udělovány, ale dotyčný o ně musel požádat MNO. Ty po ověření nároku žádosti, poslali medaile i s dekretem a složenku s částkou 10 Kč za každou medaili + 2 Kč na poštovné (1924).         Zdroj: Signum 3/2013

 

Začátek Velké války – po atentátu spáchaném 28. června 1918 v Sarajevu na následníka trůnu (V Sarajevu v hlavním městě Bosny a Hercegoviny, při němž František Ferdinand d'Este i s chotí Žofií Chotkovou zemřeli.) Rakousko-Uhersko obvinilo Srbsko ze spoluúčasti a dalo Srbsku měsíční ultimátum. Po nesplnění podmínek ultimáta 28. července 1914 vyhlásilo Srbsku válku.

Rusko se postavilo na obranu Srbska a o dva dny později 30. července 1914 vyhlásilo mobilizaci (1 200 000 vojáků).

Německo se přidalo a dalo Rusku ultimátum, aby se do 24 hodin stáhlo, jinak mu bude vyhlášena válka. Rusko ultimátum odmítlo a Německo 1. srpna 1914 válku Rusku vyhlásilo.

Francie však byla ruským spojencem a vyhlásila Německu 3. srpna 1914 válku.

Německo podle svého „Schlieffenplan“ mělo obsadit Francii dříve, než Rusko zmobilizuje své jednotky a bude nuceno bojovat na dvou frontách. Plán počítal s obchvatem francouzských pohraničních pevností tažením přes Belgii a Lucembursko. Neutrální Belgie však odmítla německým jednotkám průchod a tak Německo Belgii napadli.

Na to Anglie 4. srpna 1914 vyhlásila válku Německu.

 

 

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
10.09.2015 12:58

Fotografován a popsán kořístní letoun Anatra DS Anasa

v NTM v Praze.  Anatra DS Anasa v kategorii Rakousko-Uherské vojenské letectvo -  Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppe .   
09.09.2015 13:11

Korfu a Brandýs

Dva Nové Fotografické články o Rakouské Monarchii. První o Vile císařovny Alžběty - řečené Sisi na řeckém ostrově Korfu  –   Zámek Achillion.  A druhý o Zámku v Brandýsi nad Labem, o jeho předposledním majiteli  Arcivévodovi Ludvíku Salvátorovi Toskánským světoznámém badateli a cestovateli a o posledním majiteli  císaři Karlu I.    Oba Fotografické články najdete v sekci Musea, pevnosti a místa Vojenské historie  –    Rakouská Monarchie a Císař František Josef I..
10.08.2015 23:13

Kapitán Josef Fokt

Životopis  Příslušníka České družiny, její 2. roty a celoživotního přítele  Plukovníka jezdectva Mirosla Brože.
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode