Rodokmen a nástin životopisu Rodu Brožů

Přepsáno podle materiálů Marie Havlínové (rozené Brožové) s vydatnou pomocí Jana Deckera.

Doplněno podle vzpomínek Ivana Smotlachy (pravnuka Josefa Svárovského a Františky Svárovské rozená Brožové) a jeho příbuzných.

          

Poznámka autora: V textu jsou použity tři druhy písma.                Verze 4 / březen 2016

První „Normální“ jímž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jímž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob (eventuelně hodnosti a názvy).

Třetí „Malé - černé“ jímž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.

 

Rod Brožů je oficiálně poprvé doložen (zápis v matrice) sňatkem Pavla Brože, ovčáka v Sýčině s Dorotou Lidmilou Randerovou 10. listopadu 1680.

Starší zápisy byly většinou zničeny za třicetileté války 1618 – 1648.

Nejvíce České země za třicetileté války utrpěli Švédy. Nejprve v letech 1631 a 1632 vpád saské a švédské armády do Čech a Prahy, a podruhé se Švédové v Čechách objevili v letech 1643 až 1648. V roce 1648 se Švédům pod velením generála Hanse Christoffa Königsmarcka podařilo dobýt město Pražské na levém břehu Vltavy. Švédům padl do rukou Pražský hrad a cenné umělecké sbírky Rudolfa II. (včetně Ďáblovy bible – největší rukopisná kniha světa ze 12. století a další cennosti se octli ve sbírce švédské královny Kristiny dnes Švédského království.) Vniknutí Švédů na pravý břeh zabránili samotní Pražané, kteří zabarikádovali Karlův most. V Praze se bojovalo ještě několik měsíců po uzavření Vestfálského míru v roce 1648.

Ves Sýčina byla za třicetileté války zcela zpustošena. Kolem roku 1670 byla vrchností znovu obnovena a vystavěna. Dům popisného čísla 1. kupuje od vrchnosti roku 1678 Václav Tureček. Ten roku 1685 prodává dům, grunt a krčmu ovčáku Pavlu Brožovi.

 

Jeho syn Jan Brož (první) narozen 31. května 1686 v Sýčině, majetek rozšířil o 15 strychů polí a je jmenován Soused.

 

Jan Brož měl minimálně dva syny Václava a Jana. Václav zdědil grunt v Sýčině (je jmenován roku 1759 Soused a roku 1792 je Soused jmenován jeho zeť Václav Bohuslav) a Jan Brož (druhý) narozen 19. března 1714, si zakoupil dům ve Vinařících.

 

Jan Brož (druhý) se prvně žení 2. května 1736 s Annou Pavlíčkovou narozenou 3. března 1718. Jejich syn Jan (třetí) se narodil   16. dubna 1741.

Jeho otec Jan (druhý) se po smrti své první ženy ožení ještě podruhé a to  3. listopadu 1756 s Marií Kateřinou Hrnčířovou.

 

Tento Jan Brož (třetí) si 3. května 1761 bere za ženu Annu Tomassek a jejich syn se opět jmenuje Jan (čtvrtý) je narozen 8. dubna 1770 ve Vinařících. (Pravděpodobně měl ještě dva bratry – Jiřího a Matěje Brože. Ale je možné, že se nejedná o bratry, ale o bratrance.) V roce 1792 dne 6. listopadu se žení s Kateřinou Havelkovou z Bojetic (narozené 17. listopadu 1775). Měli spolu dva syny a dvě dcery. Nejstarší syn převzal grunt a nejmladší František se narodil až po otcově smrti (zemřel 24. června 1815).

 

František Brož syn pohrobek se narodil 23. srpna 1815. Otec Františka Jan Brož (čtvrtý) v poslední závěti vyčlenil peníze na jeho studium (pokud to bude syn), ale sourozenci ho ošidili a dali ho vyučit obuvníkem – ševcem. Jeho matka Kateřina Havelková z Bojetic pochází z pěkného 60 korcového statku v Bojeticích. Rodina zde byla usazena už před třicetiletou válkou.

František Brož vyučen obuvníkem v  revolučním roce 1848 přichází do Dobrovice, kde si kupuje dům při cestě do obce Hložek za strouhou a právo měšťanské. Zemřel v roce 1879. Byl velké, urostlé postavy tmavovlasý a modrooký. Jeho syn Antonín mu byl velice podobný.

Jeho žena Marie rozená Cáháková z Jizbic, narozená 28. května 1823 se dožila 90 let, zemřela v pondělí 17. listopadu 1913.

Její otec Cáhák byl myslivcem na Křineckém panství, matka otcova druhá žena rodem Rokytarská z Nymburka, kde vlastnily několik domů. Z prvního manželství měl dva syny, též se stali myslivci. Z druhého manželství bylo mnoho dětí, nejstarší Marie (později Brožová), pak provdaná Vendlerová (syn žil v Pečkách a dcera provdaná Růžičková na Lipníce. Dále provdaná Krpská, která bývala u Svárovských a Gabriela z Nymburku, která byla o 20 let mladší než Marie. Ze synů lesník Karel jehož syn Karel pracoval v cukrovaru v Dobrovici, jeho druhý syn byl lesníkem města Písku a třetí syn též lesník žil na severu Čech, oženil se s němkou a měli spolu dceru. Pravděpodobně byli ještě nějací další sourozenci, z potomků těchto žil učitel Nový z Jizbic se synem Karlem.

František a Marie byli oddáni 25. listopadu 1851. Měli spolu čtyři děti, dva syny a dvě dcery. Nejstaršího Antonína, poté Josefa, Františku (provdaná Svárovská) a Marii (provdaná Suchá).

 

Nejstarší Antonín narozen v roce 1854, zemřel 31. prosince 1908, byl vrchním technickým správcem pečecké rafinérie cukru a starosta obce Peček, majitel Zlatého záslužného kříže s korunou. V roce 1867 začal chodit na Reálnou školu do Mladé Boleslavi, kde studoval pilně a vzorně a patřil tak mezi premianty třídy, mezi 80 žáky byl 5.  

Poté  studoval v Praze, kde pravděpodně získal titul inženýra. Později se stal vrchním technickým správcem pečecké rafinérie cukru. (1 V roce 1897 rafinérii koupil kníže Jan II. Lichtenstein a Antonína si pro jeho pracovitost dál ponechal jako Technického správce. (2 Ještě jako technický správce se stal náměstkem starosty a z jeho podnětu byla zařizována čítárna obecní knihovny. Kvůli nedostatku peněz byla zřízena až v roce 1902 na náklad obce a z daru knihovny Národní jednoty Severočeské. Není úplně zřejmé kdy byl přesně zvolen starostou obce Pečky, pravděpodobně někdy na počátku nového století (ale až po roce 1897, kdy předtím byl zvolen starostou mlynář Karel Kříž).

Antonín Brož, zvolen za starostu obce Pečky byl pravděpodobně roku 1900.

Ve dvacátých letech minulého století se pečecký starosta František Volák o Antonínu Brožovi v dokumentu „Historie Peček“ jež osobně sepsal zmiňuje takto: „Provedenými volbami stal se starostou dosavadní náměstek Antonín Brož, jenž vedl správu obce až do roku 1908, kdy zemřel. Zasloužilý tento muž snažil se o rozkvět města a k jeho zásluhám nutno přičísti zahájení stavby kanalizační, stavby budov školních, zřízení škol měšťanských, založení mateřské školy, stavba katolického kostela a jiných.“

Starosta Ing. Antonín Brož se zasadil o stavbu školní budovy (pozdější dívčí škola) roku 1901 za cca. 105 000 Korun, druhá školní budovu chlapecká, byla postavena až po jeho smrti roku 1909 za 207 000 Korun.

Radniční budova byla přestavěna ze starého Mendlova domu za 26 104 Korun, zakoupeného obcí roku 1901.

Mateřská škola byla založena roku 1902.

Zasadil se též výrazně o stavbu kostela Svatého Václava. Již v letech devadesátých 19. století byl v Pečkách založen „Spolek pro postavení katolického chrámu Páně v Pečkách“, sbírající příspěvky a snažící se o přípravy k zbudováni kostela. Katolické bohoslužby konány od zřízení měšťanské školy ve školní tělocvičně, v jejíž nynější šatně stál oltář od tělocvičny ve všední dny stěnou oddělený. Teprve starosta Brož urychlil přípravy intensivními sbírkami mimo Pečky tak, že stavba kostela mohla býti provedena, nedočkal se však dokončení.“

Kostel byl vysvěcen v roce 1913. (3

O jeho soukromém životě víme pouze to, že rád cestoval nejen po Čechách (například na konci léta roku 1896 pobýval v Karlových Varech), ale i do zahraničí rád zajel. A rád také četl. Sám vlastnil obsáhlou knihovnu, kterou po své smrti odkázal veřejné knihovně v rodné Dobrovici (4.

Zemřel náhle 31. prosince 1908. Za svého života byl vyznamenán císařem Františkem Josefem I. za veřejný rozvoj kraje a obce Goldenes Verdienstkreuz mit der Krone Zlatým záslužným křížem s korunou.

Jeho pohřeb byl vypraven z nedokončené lodi budoucího kostela svatého Václava. Pohřben je na hřbitově v Dobrovici.

V místě jeho působení je po něm pojmenována i jedna ulice – Brožova.

 

Františka Brožová narozená roku 1863, se provdala za řezníka Josefa Svárovského z Dobrovic. Měli spolu minimálně dvě děti Josefa a Marii. Josef Svárovský mladší vystudoval učitelský ústav a od roku 1901 působil na škole v Dolním Slivně jako učitel, později řídící učitel do roku 1940. Tam posléze i v r.1952 zemřel. Dolní Slivno se nachází 7 km západně od Benátek nad Jizerou a asi 20 km jihozápadně od Dobrovice. Marie Svárovská se provdala za italského legionáře a důstojníka československé armády Václava Zátky (5. V době kdy bydleli v Olomouci (asi 1930 až 1952) se často stýkali s Brožovými. Od roku 1952 bydleli Zatkovi v taktéž v Dolním Slivně.

Nejmladší Marie Brožová se provdala za vařiče cukrovaru v Dobrovici Antonína Suchého. Později se rodina přestěhovala do Lipníka na Moravě, kde získal Antonín Suchý lépe placené místo v cukrovaru jako vařič cukru. Poté se přestěhovali do Rosic u Pardubic. Kde Antonín Suchý umírá 20. prosince 1943 ve věku 80 let. Jeho žena Marie Suchá rozená Brožová zemřela 17. listopadu 1946 ve věku 83 let. Spolu měli pět dětí Antonína, Jaroslava, Aloisii (jež byla učitelkou domácích nauk v Brně), Františka a Marii. 

 

Josef Brož narozen 19. února 1860 v Dobrovici byl vyučen obuvníkem jako jeho otec, v Dobrovici už jako dobře zaopatřen si pořídil obchod s Reality a po mnoho let zastával úřad starosty v Dobrovici.

Jeho žena Lidmila rozená Čumpelíková se narodila 25. října 1865.

Její otec Josef Čumpelík (*7.9.1834, dožil se 90 let), byl truhlářským mistrem. Měl spolu s ženou Annou Šárbortovou (*1839, dožila se 80 let) sedm dětí, Terezie, Václav, Lidmila, Anna, Josef, Marie a Jan (zemřel v sedmi letech). Josef Čumpelík a Anna Šárbortová byli oddáni 25. září 1860.

Josef a Lidmila byli oddáni 25. listopadu 1889. (Datum sňatku bylo pečlivě plánováno, shoduje se s datem sňatku Josefova otce Františka a maminky Marie.) Měli spolu čtyři děti, Marii (*1890, †1962), Miroslava (*1892, †1975), Lidmilu (*1894, †1969) a Antonína (*1896, †1969). 

Josef Brož zemřel 2. února 1921. Ludmila Brožová zemřela 14. prosince 1948 ve věku 83 let.   

A jejich dva synové jsou  našimi prvními „Rodinnými válečníky“ - Nadporučík ruských legií a plukovník jezdectva Československé branné  Miroslav Brož.   A jeho bratr poddůstojník „Kornilova úderného praporu“ a štábní kapitán jezdectva Československé branné moci  Antonín Brož.

Dcera Marie se provdala za inženýra c.a k. Leutnant in der rezerve Josefa Havlína pozdějšího senátora Československé republiky.

Dcera Lidmila se provdala za Dr. Ing. Josefa Roubínka Majora ruských legií.

 

Syn Miroslav Brož (první) pozdější plukovník jezdectva se oženil dne 18. června 1921 s Theodorou Vymětalovou narozenou 20. června 1903 v Sarajevu. Dcerou štábního kapitána Františka Vymětala (bývalého důstojníka Rakouska–Uherska), narozeného 18. srpna 1868 ve Štarnově u Šternberka.

Jejich syn Miroslav Brož (druhý) se narodil v sobotu 12. srpna 1922 v Klatovech. Zemřel 22. května 1993 v Karlových Varech.           

 

Pokračování příště...

 

Poznámky:

V katastru obce Vinaříce jsou roku 1788 uváděny tři Brožové. Jan Brož číslo popisné 7., Matěj Brož číslo popisné 3., Jiřík Brož číslo popisné 17.

 Sýčina je vesnice v okrese Mladá Boleslav, je součástí obce Dobrovice. Nachází se asi dva km na západ od Dobrovice.

 Vinaříce je vesnice v okrese Mladá Boleslav, nachází se asi jeden kilometr severozápadně od Dobrovic.

 Bojetice je vesnice v okrese Mladá Boleslav, nachází se asi jeden kilometr severně od Dobrovic.

 Křinec je vesnice v okrese Nymburk, nachází se asi 16 kilometr jihovýchodně od Dobrovic.

Pěčky se nacházejí asi 10 km jihozápadně od Poděbrad a asi 30 km jižně od Dobrovic.

 

Strych nebo též Korec je stará nejenom česká měrná jednotka plošného a objemového (sypké látky) obsahu.

Jeden strych (korec) též jitro měl 2837 metru². Nařízením z roku 1765 měl 2877,5 metru² a ten byl 0,5 vídeňského jitra.

Jeden strych (korec) mohl mít od 93 litrů do 146 litrů, objem se lišil podle vyhlášek jednotlivých měst. Nařízením z roku 1764 byla hodnota upravena na 93,54 litru.

 

1)            Majitelem byla významná rodina velkostatkářů a cukrovarníků Weinrichů. Roku 1884 však došlo k úpadku a byla přerušena výroba cukru. V roce 1887 byla továrna koupena vídeňskou společností a výroba cukru byla obnovena o dva roky později roku 1889. Antonín pravděpodobně nastupuje na místo správce až po koupi cukrovaru vídeňskou společností.

 

2)         Kníže Jan II. Liechtenstein narozen 5. října 1840, zámek Lednice, zemřel 11. února 1929, zámek Valtice, byl lichtenštejnským panovníkem (knížetem) v letech 1858 – 1929. Byl syn vládnoucího knížete Aloise II. Liechtenstein a hraběnky Františky Kinské.

Za jeho vlády v roce 1924 přijalo Lichtenštejnsko švýcarský frank jako svou oficiální měnu.

Přesto že to byl osvícený panovník, který svým poddaným udělil mnohá práva, odporoval vědu a umění, velice nerad se účastnil se společenských akcí (nikdy žádnou nepořádal), neoženil se a neměl ani děti. Jeho nástupcem se stal jeho mladší bratr František I.

 

3)         Obec Pečky celá staletí používala kostel v Dobřichově. Na náměstí v Pečkách stál jen dřevěný kříž, od roku 1748 mariánský sloup, kamenný kříž od roku 1813 (dnes v kostele u vchodu do zakristie) a od roku u 1830 i kaplička.

Až 7. února 1892 vznikl Spolek pro stavbu katolického chrámu svatého Václava v Pečkách. Ale až v roce 1901 kdy se začalo vyučovat v nové škole (o níž se zasadil Antonín Brož)  se věci dali do pohybu. Součástí školy byla i školní kapli, ve které se začali konat i bohoslužby pro obec (město). Našel se i sponzor kníže Jan II. Liechtenstein, který v roce 1897 koupil pečeckou rafinérii cukru. Pečkám daroval pozemek parcelu č.1 s takzvaným Burešovým statkem, 10 000 korun na stavbu a i část stavebního materiálu.

Projekt kostela vypracoval Bohumil Štěrba s rozpočtem byl 95 864 korun. Projekt zahrnoval i instalací topení z kotelny nové školy, která byla postavena v sousedství (instalované topení je stále namontováno, ale používat se přestalo již v roce 1919). Stavba byla zahájena roku 1906.

Stavba byla dokončena až za Antonínova nástupce, císařského rady Jindřicha Fischera.

Kostel svatého Václava vysvětil knížecí arcibiskupský vikář  Páter Jan Chlupač 12. října 1913.

 

4)          Citace z poslední vůle Antonína Brože, narozeného 1854.

„Knihovna má nechť připadne co základ na zařízení knihovny veřejné pro lid v rodném městě mém Dobrovici s tou výminkou, že knihy „Čechy“ a „Hrady a zámky“ bratru mému Josefovi a knihy „Život zvířat“ a „Otův slovník naučný“ synu sestry mé Františky Josefevi, pokud na studiích setrvá, aneb se učitelem stane, do vlastnictví neomezeného připadají. Ostatní knihy nechť obec města Dobrovice převezme a co „Lidovou knihovnu“ založí. 

V Karlových Varech dne 7. září 1896. “ 

 

5)         Václav Zátka *19.října 1896 Čtyři Dvory, České Budějovice .

Byl zajat na Italské frontě 22.8.1917 u Deskla. Pobýval v zajateckém táboře v Asinara. Do Italských legií vstoupil 11.4.1918, byl zařazen k 34. pěšímu pluku v hodnosti svobodníka. Do vlasti se vrátil v hodnosti poručíka motorizované jednotky (auto kolona). Z legií byl vyřazen k 31.12.1919. Poté byl přijat do Československé armády jako důstojník z povolání.

 

Zdroj:

Přepsáno podle původního životopisu, který sepsala a vyhledala Marie Havlínová rozená Brožová (*1890), s vydatnou pomocí Jana Deckera (vnuka Majora Dr. Ing. Josefa Roubínka).

Doplněno podle vzpomínek Ivana Smotlachy (pravnuka Josefa Svárovského a Františky Svárovské rozená Brožové) a jeho příbuzných.

Vlastní archiv (Rodinný archiv)

Ondřej Schulz, Pečky

http://www.pecky.cz/history.html

http://farnostpecky.cz/historie-kostela/

 

www.valka.cz

www.wikipedia.org

www.wikipedia.cz

 

Zdroje fotografií:

Osobní archiv (rodinný archiv)

Archiv rodiny Rezků z Dobrovice

Archiv Ing. Jiřího Lachnita

Archiv Ivana Smotlachy

Archiv Jana Deckera

 

 

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

12.07.2017 20:46

Desátník Slovenského štátu Tomáš Josef Lužbeták

Přiženěním jsem získal další příbuzné válečníky. Jedním z nich je i strýc manželčina otce (bratr jeho matky) Desátník Tomáš Josef Lužbeták.
28.06.2017 10:51

Příslušník SNB Strážmistr Ladislav Mašek

Článek popisující životní osudy dalšího Rodinného válečníka Ladislava Maška příslušníka SNB, zařazeného u Jáchymovských dolů .
06.08.2016 11:49

Popis Bojové jízdní rozvědky

Popis Bojové jízdní rozvědky  od 5., 7. a 8. střeleckého pluku Československých vojsk na Rusi od tehdejšího praporčíka Jiřího Zrzavého v červenci 1918 na Sibiři.      
05.08.2016 14:40

Jezdectvo Rakouska-uherska, předchůdce Jezdectva Československé branné moci

Jezdectvo na jehož základech budovala nová republika své jezdecké pluky.  Jejich organizace, počty, výzbroj a jejich uniformy, jež na počátku Velké války patřili již minulosti, ale i dnes jsou stále obdivované.
12.02.2016 12:39

Další Jezdectvo, tentokrát Jezdectvo Vládního vojska

Jezdectvo Vládního vojska 1939 - 1945
07.11.2015 15:19

Jak se stravovali Naši válečníci za Velké války

   Strava a polní kuchyně Rakousko-uherské armády za Velké války i ve Fotografii. K tomu několik polních kuhyní z evropských muzeí i moderních armád.
31.10.2015 16:51

Vagóny z Velké války – Für 40 Männer oder 6 Pferde

   V železničním depozitáři Národního technického muzea  (Praha) v Chomutově je i několik Vagónů s nimiž cestovali naši Rakousko – uherští pradědové na frontu Velké války.
04.10.2015 22:04

Rekonstrukce bojů na řece Soči v Třemošné na Plzeňsku

Rekonstrukce bojů na řece Soči – Isonzo v Itálii v roce 1915 aneb Třemošná na Plzeňsku 3. října 2015.
21.09.2015 18:45

Major jezdectva Josef Bilina, velitel I. divizionu 2. Jezdeckého pluku,

narozen roku 1893, původně Fähnrich Zeměbraneckého pěšího pluku 28. který upadl v roce 1915 do zajetí. Poté se  Josef Bilina přihlásil do srbské armády a Československého vojska na Rusi ... 
10.09.2015 12:58

Fotografován a popsán kořístní letoun Anatra DS Anasa

v NTM v Praze.  Anatra DS Anasa v kategorii Rakousko-Uherské vojenské letectvo -  Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppe .   
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode