Dobytí Listveničné (7 (přístavu na jezeře Bajkal) ve dnech 14. – 15. července 1918 1. Eskadronou „Jana Jiskry z Brandýsa“.

Eskadrona pod velením korneta Josefa Bíliny (asi 50 jezdců) vyrazila v neděli 14. července 1918 z Irkutska podél toku Ankary. Jezdce má podporovat 4. rota 6. střeleckého „Hanáckého“ pluku (velitel poručík Kravák (1) s oddílem kulometů Kolta (2 (velitel podporučík Neumann (3). Mají za úkol obsadit přístav Listveničné (4 a eventuelně se přepravit přívozem přes Ankaru a dobít stanici Bajkal. Po železnici z Irkutska byl vypraven ruský 2. Nikolajevský pluk (asi 200 mužů), aby skrytě sesedli před stanicí Bajkal a udeřili na bolševiky ze zad (z jihu). Druhý den po železnici z Irkutska se přesouvá ke stanici Bajkal I. prapor 7. střeleckého „Tatranského“ pluku s několika děli od 5. baterie a 4. roty 8. střeleckého „Slezského“ pluku pod velením kapitána Kadlece (5.

Jezdectvo dorazilo večer 14. července do vsi Nikola (Nikolsko) asi 5 verst před Listveničné a vyčkávalo na pěchotu. Místní rybáři ukázali jezdcům nepřátelské pozice a ubytovali jezdce ve vsi. K ránu se u vsi střetla s jezdci bolševická jízdní hlídka vyslaná na průzkum. Poté ze stanice Bajkal na protějším břehu řeky Ankara vyjel broněvik a děli ostřeloval ves Nikola. Kornet Bílina se s jezdci stáhl do lesa a pozoruje nepřítele, které ho odhaduje asi na 300 jezdců a 400 pěších v přístavu Listveničné a na stanici Bajkal asi na 1000 pěších s několika děli.

Bolševici se však místo útoku na eskadronu korneta Josefa Bíliny věnují evakuaci přístavu do stanice Bajkal. Asi dvě hodiny odpoledne ruští vojáci zahajují střelbu na bolševiky ze skalisek za stanicí Bajkal. Na stanici byl však vlak s dynamitem, který bolševici chtěli použit k vyhození Bajkalských tunelů do vzduch. Tento vlak explodoval a srovnal stanici Bajkal se zemí spolu s několika sty bolševiky. Zbytek se záhy vzdal.

Po tomto incidentu bolševici uprchli z přístavu Listveničné, přičemž zanechali v přístavu několik Bajkalských parníků. Eskadrona korneta Josefa Bílina spolu se 4. rotou poručíka Kraváka odpoledne obsazují přístav Listveničné.

Jednotka kapitána Kadlece dorazila 16. července 1918 ráno.

Poté jednotka se účastnila pronásledování nepřítele v čele Východní skupiny plukovníka Gajdy (6. Od stanice Bajkal podél jezera po magistrále pomáhali obsazovat Bajkalské tunely. Zde odpoledne eskadrona 16. srpna 1918 obsazuje stanici Pereemnaya (Perejemná), jenž je 10 verst za stanicí Tanchoj. Eskadronu korneta Josefa Bíliny tvoří již v této době 130 jezdců.

A poté od stanice Posolskája (na východním břehu Bajkalu – byla obsazena výsadkem také 16. srpna 1918) do stanice Olovjané (dnes Olovjannaja – zde došlo 31. srpna ke spojení skupiny plukovníka Radoly Gajdy s Vladivostockou skupinou generála Diterichse (7) a rozvědek v okolí.

 

   Popis boje u vesnice Listveničné od rotmistra (korneta) Bíliny

„Dne 14. července vyslána byla 1. eskadrona „Jana Jiskry z Brandýsa“ (skupina generála Gajdy) v síle 60 jezdců ve dvě hodiny v noci z Irkutska směrem na selo Listveničné (přístav na jezeře Bajkal) s úlohou tuto obsadit.

V sele Listveničném okolo 600 jízdních a 1200 pěchoty nepřítele naloďující se na barži (8 parníky. K večeru tohoto dne dostihnut západní díl vesnice Nikolskoe a v noci tato obsazena. Ráno ve čtyři hodiny načal se boj s nepřátelskou rozvědkou, z které 3 krásní, 2 koně ubiti jeden vzat do zajetí a jeden raněný ujel. Vzápětí toho učiněn na nás nástup velkou silou nepřítele s kulomety a podporován střelbou kulometů z broněniku (přes řeku Angaru), nepřítel začal obkružovati ze severní strany vesnice. Mezitím dva obrněné nepřátelské vlaky vyjeli vpřed a silným křížovým ohněm obstřelovali nám cestu k ústupu. Z této situace osvobodili jsme se postupným ústupem, za stálého ohně a zaujali jsme pozici asi 1a1/2 verst západně od vesnice. Nepřítel obsadil vesnici a při vyslýchání obyvatel uznal, že tam mělo být mnoho Čechů s kulomety. Tímto zastrašeni a při objevení naší rozvědky, krásní obrátili se v bezhlaví útěk, střílející do vzduchu. Narychlo naskákali na parníky a zanechavše v našich rukách velkou kořist.

Z loděnice nemohli odnésti rekvírovanou jimi pokladnici s 300.000 rubli, zanechali v přístavu připravených k nalodění 200 kusů skotu, mnoho pytlů mouky, rýže a mnoho sudů se solenou rybou a druhých produktů. V přístavišti zachráněny od spálení doky a následující parníky, které krásní mohli jen lehce poškoditi.

1) veliký parník „Feodosij“ – nosnost 1.000 lidí (9

2) parník „Burjat“ – nosnost 500 lidí (9

3) parník „Tovaryšč“ – nosnost 200 lidí

4) parník „Tarazan“ – nosnost 300 lidí

5) motorka „Šajka“ – nosnost 120 lidí

Kromě toho 5 dřevěných barž, jedna naložen 14.000 pudy ovsa, ostatní připraveny k nakládání. Parníky „Feodosij, Burjat, Tarazan“ byly za týden úplně připraveny k operaci generála Gajdy, na převezení přes jezero Bajkal oddílu plukovníka Ušakova (10, v týl krásných na stanici Posolskaja, kteroužto operací namířena byla úplná porážka krásných a likvidování východního frontu.

V boji tomto se vyznamenali a předkládám k vyznamenání řádem svatého Jiří, jezdce Mikeš Alois (11, Ducháček Václav (12, Kubrt Karel (13, Pirgl Viktor, Bartůněk Václav (14, Mill Feodor.

Velitel 1. divizionu 2. Jízdního pluku rotmistr Josef Bilina, pobočník kornet Kořínek“ (15

 

Poznámky:

1) Major Kravák František, narozen 10. září 1889 v obci Mostkovice, v okresu Prostějov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 1. pěšího pluku v hodnosti Fähnrich – praporčík. Do zajetí padnul 28. prosince 1914 v Tarnově. Do legií se přihlásil 6. března 1916 v Kazalynsk. Do legií vstoupil 24. června 1916, přidělen byl k 6. střeleckému pluku. |Do vlasti se vrátil 20. června 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě.

2) Názvem „Kolta“ se míní americký kulomet Colt - Browning 1895/1914 v ráži 7,62mm Mosin.

3) Major Neumann Bedřich, narozen 3. dubna 1891 v obci Třebichovice, v okresu Slaný, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 18. pěšího pluku v hodnosti Fähnrich – praporčík. Do zajetí padnul 18. března 1915 v Ropica. Do legií se přihlásil 31. července 1916 v Kyjevě, kde je zařazen k 6. střeleckému pluku. Později byl převelen k 11. střeleckému pluku, zde je zástupcem velitele pluku. Do vlasti se vrátil 31. července 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě.

4) Město Listveničné dnes Listvyanka leží západním pobřeží jezera Bajkal, na severním břehu řeky Angara jenž jako jediná z jezera vytéká. Město Bajkal leží naproti na jižním břehu řeky Angara.

5) Plukovník Kadlec Eduard, narozen 16. března 1880 v obci Bánská Bystřica, v okresu Ústí nad Labem, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 3. pevnostního dělostřeleckého pluku v hodnosti nadporučík. Do zajetí padnul 22. března 1915 v Přemyšlu. Do legií se přihlásil 17. června 1916 v Borispol. Do legií vstoupil 1. července 1917, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Do vlasti se vrátil 24. července 1920. Po návratu sloužil v Československé armádě. V letech 1907 – 1914 pracoval jako vojenský poradce v hodnosti kapitána v Africe v belgickém Kongu pro belgického krále Leopolda II.

6) V době vystoupení na konci května 1918 Československého sboru proti bolševikům byli „tehdejšímu kapitánu“ Radolu Gajdovi podřízeny Prozatímním výkonným výborem legií 7. střelecký pluk (velitel byl sám kapitán Radola Gajda), část 6. střeleckého pluku (roty 1. – 4., 8. a 12.), 2. dělostřelecká brigáda (4., 5. a 6. baterie), 2. záložní pluk, úderný prapor a divizní vozatajstvo 2. divize. Celkem tato skupina měla asi 4 000 mužů v ešalonech na magistrále v délce kolem 1 300 verst. Gajda skupině velel pomocí šifrovaných depeší, sice vlastním primitivním, ale účinným způsobem.

Generál major Gajda Radola, narozen 14. ledna (únor) 1892 v Kotaru na pobřeží Jaderského moře, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 5. pevnostního dělostřeleckého pluku v hodnosti Fähnrich – praporčík. Do zajetí padnul 260. září 1915 v Černé Hoře. Do zahraničních jednotek se vstoupil již 26. září 1915 v Černé Hoře. Poté sloužil v srbské armádě a v lednu 1917 vstoupil do Československých jednotek, k 2. střeleckému pluku. V lednu 1919 se stává velitelem ruské (Kolčakovo) armády na Urale. Po půl roce je odvolán, poslán do Vladivostoku, kde se zapojil do povstání proti vládě admirála Kolčavka. Po potlačení povstání je urychleně poslán do Československa, kam dorazil 11. února 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě, jako velitel divize až do roku 1926, kdy je obviněn z vojenského puče proti republice. Později se stává i poslancem, umírá 15. dubna 1948. Do hodnosti plukovníka byl kapitán Gajda povýšen 2. července 1918 (výročí bitvy u Zborova), do hodnosti Generálmajora 2. září 1918.

7) Generálporučík Diterichs Michail Konstantinovič, narozen 17. dubna 1874 v Sankt–Peterburg, v Carském Rusku. Sloužil Ruské armádě od ledna do dubna 1918 náčelníkem štábu Československého armádního sboru, od dubna 1918 velitelem Východního oddílu československého armádního sboru ve Vladivostoku. V záři 1918 přešel k Ruské armádě na Sibiři bojující proti Sovětům, kde byl mimo jiné velitelem Sibiřské armády a později ministrem vojenství v Omsku. V říjnu 1922 odchází z Ruska do exilu. Zemřel 9. října 1937 v Šanghaji.

8) Barža (баржа) – vlečná nákladní loď, vlečný člun

9) Kolem 10. srpna 1918 byli parníky Feodosij a Burjat opraveny a vyzbrojeni dělem upevněným na zádi. K nim se přidal již dříve vystrojený a vyzbrojený říční parník Sibirjak. Dnem 15. srpna 1918 začal soustředěný obojživelný útok na bolševiky s cílem vytlačit je z jezera Bajkal, pod velením plukovníka Gajdy a podplukovníka Ušakova.

10) Podplukovník Ušakov, k Československému zboru se přidal na přelomu let 1917 – 1918. V srpnu 1918 byl i Gajdovi skupiny náčelníkem štábu. Zahynul 17. srpna 1918 při úspěšném pokusu o námořní výsadek na jezeře Bajkal.

11) Desátník Mikeš Alois, narozen 8. března 1887 v Kouřimi, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 1. dragounského pluku v hodnosti Dragoner – vojín. Do zajetí padnul 25. října 1916 v Berestečko. Do legií se přihlásil 15. září 1917 v Podolská gubernie Letičev. Do legií vstoupil 26. září 1917, přidělen byl k 6. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu byl demobilizován.

12) Svobodník Ducháček Václav, narozen 22. (24.) září 1893 v obci Brdo, v okresu Nová Paka, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 2. zeměbraneckého hulánského pluku v hodnosti Ulan – vojín. Do zajetí padnul 5. června 1916 v Zapomov. Do legií se přihlásil a vstoupil 12. července 1917 v Borispol. Byl přidělen k 6. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 21. října 1920. Po návratu byl demobilizován.

13) Jezdec Kubrt Karel, narozen 25. listopadu 1898 v obci Týniště nad Orlicí, v okresu Rychnov nad Kněžnou, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 11. polního dělostřeleckého pluku v hodnosti Kanonier – vojín. Do zajetí padnul 1. června 1917 v Zborov. Do legií se přihlásil 22. dubna 1918 v Lizráň. Do legií vstoupil 1. května 1918, přidělen byl k 6. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Byl propuštěn a co vlasti se vrátil 28. 1921.

14) Jezdec Bartůněk Václav, narozen 29. června 1895 v obci Bělany, v okresu Kutná Hora, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 8. dragounského pluku v hodnosti Dragoner – vojína. Do zajetí padnul 12. září 1915 v Záleštiky. Do legií vstoupil 31. července 1917. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 12. listopadu 1920 v hodnosti desátníka. Po návratu byl demobilizován.

15)   Poručík Josef Kořínek, narozen 5. ledna 1888 v obci Chrtnič, v okresu Čáslav, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 11. hulánského pluku v hodnosti Zugsführer – četaře Do zajetí padnul 18. března 1915 v Přemyšlu. Do legií se přihlásil a vstoupil 28. října 1917 v Barispolu, přidělen byl k 6. střeleckému pluku. Později byl převelen k 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti, byl demobilizován.

 

Zdroje:

Vojenský ústřední archív Praha – www.vuapraha.army.cz – fond – 2. československý jízdní pluk „Sibiřský“ – karton 5, 6 a 8 – plukovní rozkazy, deníky, stavy a hlášení o činosti jednotek pluku.

Vlastní archiv

Cestami odboje III. a IV. kniha, Adolf Zeman a spol., 1926 - 1929, ISBN není uvedeno

Za svobodu IV. kniha, Otakar Vaněk, Vojta Holeček, Rudolfa Medka a spol., 1929 Praha, ISBN není uvedeno

https://www.valka.cz/