Anita Brožová (Cachová) *1930, rod Cachů a jejich stručná historie v Karlových Varech

Poznámka autora: V textu jsou použity tři druhy písma. Verze 1 / 15.8.2013

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob.

Třetí „Malé“ jimž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.

   Anita Brožová – rozená Cachová se narodila 27. října 1930 ve městě Rybáře u Karlových Varů. (1

   Její otec Ladislav Cach se narodil v Hlinsku 16. června 1908 (město Hlinsko leží na úpatí Českomoravské vrchoviny). Vyučil se kožešníkem a přestěhoval se do Karlových Varů. Zde se seznámil s Amálií Schuhl, narozenou 12. června 1909 (rodiče Jiří a Amálie Schuhl). Nejprve bydleli ve městě Rybáře, kde se jim narodila první dcera Anita 27. října 1930. Podle jeho poznámek svojí budoucí ženě Amálii 16. srpna 1928 řekl, „Že ji chce za ženu“. Se svatbou však nepospíchali, ta proběhla až o dva roky později.

Před válkou měl kožešnickou dílnu na kolonádě na dnešní Lázeňské ulici v domě číslo 7 (v 70 – 80 letech 20. století prodejna Foto-Kina). Pracovně spolupracoval s jedním Němcem (jenž sídlil v německém přístavu – pravděpodobně Kiel), který mu ještě před válkou vyřídil přestěhování i s rodinou do Kanady. Ale Ladislav odmítnul, jeho žena v té době byla těhotná, tak snad z obavy o jejich život z cesty sešlo. Šlo o jejich čtvrté dítě, později narozenou dceru Irenu 18. prosince 1938. Předtím se jim ještě narodila dcera Rutta – 28. července 1934 a syn Ladislav – 4. srpna 1935.

Poté přišla Mnichovská dohoda, podepsaná v Mnichově 30. září 1938 zástupci Velké Británie – Neville Chamberlain, Francie – Édouard Daladie, Německa – Adolf Hitler a Itálie – Benito Mussolini. Dohoda zněla, že Československo musí do 10. října 1938 odstoupit pohraniční území obývané Němci – takzvané Sudety Německu. Naši zástupci v Mnichově byli, ale k jednání přizváni nebyli.

Poslední Československé vojenské a policejní jednotky opouštějí Karlovy Vary 4. října 1938 brzo ráno. V 9 hodin 4. října 1938 do Varů vstupují první německé jednotky Wehrmachtu. Ve 13:30 4. října 1938 přijíždí do města Führer Adolf Hitler. Měl projev z bočního balkónu divadla směrem na dnešní Divadelní náměstí. Toto náměstí se  tehdy na jeho počest přejmenovalo na Adolf Hitler Platz. Hitler se ve Varech zdržel asi 75minut a stihl se zde i naobědvat.

Maminka Amálie byla po rodičích Němka. Tak když se Karlovy Vary staly součástí Velkoněmecké říše jich se odsun netýkal.

Po odsunu Čechů zůstalo v okresu Karlovy Vary asi 13 500 osob České národnosti. Z celého pohraničí Čech a Moravy odešlo do vnitrozemí asi 400 000 osob.

Za války měl Ladislav dílnu v domě čísla 41 na ulici TGM – tehdy Adolf Hitler strasse (2 a byt nad dílnou v prvním patře. Šil dál kožešinové oblečení a doplňky. Nyní však pracoval pro Wehrmacht – rukavice, čepice, límce, ale i kabáty. Jeho oficiálním zaměstnancem byl dál člověk z Kielu. Obchod provozovali pomocí pošty. On posílal kůže na šití a Ladislav zpět hotové výrobky. Jednou za čas poslal i potraviny, hlavně produkty z ryb. Ty však byli normálně k dostání i bez potravinových lístků – v domě potravin na hlavní ulici v Karlových Varech. Ladislav se však tak jako mnoho jiných vydával za extra potravinami na venkov, tehdy však za hranice, do Protektorat Böhmen und Mähren - Protektorátu Čechy a Morava. Obvykle mu cesta zabrala tak 2 – 3 dny. Jednou se však vrátil až za týden, promočen, špinavý a bez čehokoliv. Své ženě Amálii jen řekl „Neptej se“. 

I Anitka mohla rodinu poslat do neštěstí, stalo se tak při návštěvě tetičky v Praze. Budova kde rodina tetičky bydlela byla u Pankrácké věznice a její zadní trakt s okny koupelen sousedil se dvorem věznice, kde se procházeli vězni. Podle nařízení museli bít tato okna zalepena a nesměla se otvírat, natož z nich vyhlížet. A zvědavá holka i přes přísný zákaz rodiny vylezla na okno, otevřela jej a pohlídla dolu. Pohybu okna si všiml vězeňský dozorce jenž na Anitku zařval. A později po službě šel osobně varovat rodinu, aby si dávali na děti větší pozor, že příště si to ho může všimnout někdo jiný a vyvodí z toho daleko větší a horší důsledky – zavření celé rodiny.

Zde v Karlových Varech viděli i pochod smrti, který vedl skrz město. Na konci války v dubnu 1945 cestou do školy na něj narazila. Jeden z vězňů posunky žadonil o jídlo. Tak mu za hodila školní svačinu. V té chvíli zasáhla stráž vězně srazila na zem a holku odehnala s výstřelem do vzduchu. Podle jejích slov pohled na řadu sotva se pohybujících lidí a posléze střelbu, byl nejhorší zážitek z dob okupace. Možným vážným důsledkům mohla býti rodina ušetřena jen koncem války. (3

Dalším silným zážitkem rodiny Cachů na konci války, bylo bombardování města americkým letectvem. První nálet proběhl 12. září 1944. Jedenáct letounů B 24 svrhlo na Karlovy Vary ve 12:44 na 22 tun pum trhavých. Původním cílem měli být továrny v Mostě. Karlovy Vary byli vytyčeny jako náhradní cíl. Obyvatelé lazaretního města jenž se s válkou dosud setkali pouze v biografu nebo ze setkání se zraněnými německými vojáky (těch bylo ve městě několik tisíc) podcenili situaci a mnoho lidí neodešlo do krytů. Zahynulo tak 68 osob a mnoho budov okolo centra bylo zničeno nebo poškozeno (bombardování bylo prováděno z výšky přibližně 8 000m a nebylo vůbec přesné, byli zasaženy budovy okolo pošty, dnešního Thermalu, tržnice i v Rybářích).

Další nálet na město který přečkali v krytu (ve sklepě svého domu) proběhl 17. dubna 1945 55 letadel B 24 ve 14:55 z výšky 5 000m odhodilo 486 trhavých pum (500 liberní puma). Cílem náletu bylo Horní nádraží a jeho železniční odbočky. Nálet se nezdařil, jen ¼ pum zasáhla cíl (většina ostatních dopadla do luk a lesíků okolo Horního nádraží a Bohatic. Bylo zasaženo také několik domů v Sedleci.

Proto byl proveden druhý nálet 19. dubna 1945 (12:02 – 12:09), který provedlo 87 letounů B 17. Ty zchodily během 7minut na 170 tun pum trhavých a 56 tun pum zápalných. Cílem bylo opět Horní nádraží a jeho železniční odbočky a navíc železniční depo v Tuhnicích (součást Dolního nádraží). Nálet zcela zničil mnoho budov a ulic ve městě, všechny domy od dnešní ulice Buchenwalská po Chebský most, domy nad Horním nádraží a 56 domů v Tuhnicích. Zasažen byl kryt v Rybářích v hotelu Wachtmeister, kde zemřelo na 100 osob a kryt v Tuhnicích kde zahynulo několik desítek osob.

Celkem bylo zničeno na 200 domů, které byli strženy a dalších 150 prošlo rekonstrukcí. Zahynulo přes 250 osob. Představu o bombardování si Cachovi, ale i všichni obyvatelé Karlových Var mohli udělat o dva měsíce dříve při pozorování hořících Drážďan, na něž se chodili koukat z vyvýšenin města (dnešní Sokolák). (4

Ladislav byl také byl pozván do budovy policie – Gestapa – Geheime Staatspolizei (Tajná státní policie) k nějakému vysvětlení o události jehož byl svědkem. Tenkrát měl malou dušičku v těle, ale dopadlo to dobře. (5

Pak přišel 8. květen 1945, ve 23:01 středoevropského času vstoupila platnost kapitulace německých vojsk. Pro Rusi však platí moskevský čas a to odpovídá 01:01 9. května 1945. Proto Sovětský svaz a dnes jeho nástupci slaví Den vítězství 9. května a západní země 8. května.

První spojenečtí vojáci – Američané se objevili v Karlových Varech 3. května (kpt. Arhur J. Hill), poté 7. května a v úterý 8. května 1945 nezávisle na sobě dva malé oddíly Amerických důstojníků. První (Kapitán Cecil E.Roberts) byla vyslána s úkolem převzít kapitulaci jednotek Wehrmachtu (v okolí se nacházely jednotky 7. armády – generál Hans von Obstfelder a části ustupující 4. tankové armády a 17. armády) druhá (poručík OSS Eugen Fodor, sgt. OSS Kurt Taub - řidič vozu Nathan Shapiro) s úkolem pomoci Československému Revolučnímu Národnímu Výboru od německého starosty dr. Krämer převzít správu města.

Druhý den 9. května 1945 se Americké jednotky pohybují v Rybářích, kde usměrňují pohyb německých jednotek směrem na západ, přes Rybáře na Ostrov a Jáchymov (přímá silnice na Cheb musela zůstat volná pro případný postup Američanů). Byla to silnější průzkumná skupina s obrněnými auty a lehkými tanky M24. Večer se v hotelu Richmond uskutečnil večírek na oslavu konce války, kterého se zúčastnilo 59 amerických vojáků a důstojníků.

Američtí vojáci se rázem stali centrem pozornosti. Češi oslavovali svobodu a vítězství, Američany zvali k sobě na pohoštění a všeobecně jim dávali najevo svou radost nad koncem války. <span style="color: teal; font-family: " times="" new="" roman";="" font-size:="" 12pt;="" "" "times="" "" cs;="" "" "" ar-sa;"="">(6

Tak Anitka domu přivedla ukázat Američana – černocha, tatínek Ladislav málem dostal „Infarkt“ a Anitka první a poslední facku. To Anitce bylo 15let.

První ruští vojáci se v Karlových Varech objevili nad ránem (4.– 5. hodina) 11. května 1945. Přijeli přes Hůrky kde se setkali s Američany. Poté dopoledne dorazili do centra města k hlavní poště (Nábřeží J. Palacha) na svých dřevených vozech taženými koňmi, kde okamžitě usnuly.

Aby se Rusové nevydali dále na západ, Američané začali stavět hlídky na Chebském mostě. Ty zde stáli až do 23. května 1945, kdy se Američané stáhly k Lokti, k Jalovému Dvoru. Zde byla vojenská hlídka a silniční zátaras se závorou. Rusové byli o 1km blíže ke Karlovým Varům v Horách.

Konec války přinesl také do Karlových Varů chaos a rabování. Německá policie a gestapo opustili svá pracovní místa 8. května 1945. Spolu s nimi odchází i mnoho německých obyvatel s vaky a vozíky, se svými nejcennějšími věci k Američanům. Ti je však vrací zpět. Množí se chaos, tito lidé jsou přepadáni, olupováni i vražděni. Opuštěné byty, obchody a úřady jsou rabovány. Vždy ráno je nalezeno několik zavražděných a sebezavražděných osob jenž neunesli konec velkého Německa.

Druhý den 9. května 1945  je tak Národním výborem zorganizována z místních Čechů – Národní stráž v počtu asi 25 mužů. Spolu s nimi i Ladislav Cach. Byli oblečeni do vojenských německých pracovních uniforem. Ty z 10. na 11. května 1945 posílila vojensky organizovaná skupina vězněných Čechoslováků ze zbrojního pracovního tábora Creussen u Bayreutu. Až 28. května 1945 převzala bezpečnost ve městě 90 členná skupina Československých policistů a četníků od Národní stráže. Ta byla 1. červnem 1945 rozpuštěna.

Před válkou chodila dcera Anitka do české školy, za války do německé – české byli v říjnu 1938 zrušeny. Do české školy 1. zářím 1945 začali chodit i další tři děti Rutta, Ladislav a Irena, pro ty to však byla premiéra. Po válce byli pro změnu zrušeny německé školy. Pro německé školy by stejně chyběli žáci – většina Německých obyvatel musela město opustit. Odsun v Karlových Varech začal 15. června 1945 a poslední proběhl 29. října 1946. (7

Během války se jim narodili ještě další dvě děti dcera Krista 18. srpna 1942 a syn Břetislav 4. listopadu 1943.

Otec Ladislav také velice rád střílel, jak na honech (byl myslivcem) tak závodně – na asfaltové holuby (rád také rybařil). Během války nemohl, bylo zakázáno vlastnit střelnou zbraň – většina se musela odevzdat. Tak si to po válce začal vynahrazovat. Spolu s ním chodila i nejstarší dcera Anitka. Zde na střelnici poznala Miroslava Brože, partyzána a válečného invalidu. Scházeli se tajně. Ladislav se Miroslavem s přátelil, ale jakmile budoucí tchán zjistil, že mu chodí za dcerou, bylo po kamarádství. Nesnášenlivost mu vydržela více jak třicet let.

Asi po dvou letech známosti se zamilovaný pár nechává sezdat. Stává se tak v Olomouci 3. září 1949 v 15:30. Rodiče Ladislav a Amálie se svatby nezúčastnili. Anitka pracuje v této době jako soudní zapisovatelka a také se učí anglicky a stává se na popud svého muže také Nimrodem. Dne 25. dubna 1950 vykonala zkoušku myslivosti s dobrým prospěchem a minimálně do roku 1957 byla členkou okresního mysliveckého spolku Karlovy Vary. A bydlí spolu se svým mužem naproti Kamenné kolonádě – Zítkově kolonádě –  tehdy v  Křížové ulici 16 (dnes Vřídelní). Kde její manžel Miroslav je Národním správcem firmy František Häring, Obchodu s módním zbožím (Pletené zboží – Pánské a Dámské prádlo). Anitka zde i prodává. Byt mají v prvním patře. Pravděpodobně v roce 1951 je jim zabaven obchod v domě Rubín, jehož manžel Miroslav byl správcem, jsou vystěhováni do zadního bytu v témže domě s výhledem na Ondřejskou ulici. Byt byl umístěn v zadním traktu domu s výhledem na skálu.

V roce 1954 si zakoupili s přispěním Miroslavova otce dům v Dalovicích, Karlovarská 7, kam se také přestěhovali. Podle Notářského zápisu ze 17. září 1954 vyměnili rodinný domek (i s pastvinou) za 9 373 Kč od paní Jiřiny Růžičkové, ta se nastěhovala do jejich bytu. Část této kupní ceny vyplatil prodávající a zbytek Spořitelně.

Spolu s Anitkou měli sedm dětí. Nejstaršího Miroslava narozeného 9. listopadu 1951 (inženýr stavebnictví 11. 7. 1978), Theodoru 12. dubna 1953, Jiřího 5. června 1954 (inženýr strojírenské technologie 29. 6. 1978), Lenku 22. června 1955, Zdeňka 24. října 1956, Milana 5. července 1961 nebo 1962 a Ladislava 9. ledna 1965.

Anita Brožová zemřela ve věku 78let 15. října 2008. Její muž o 15 let dříve 22. května 1993.

Mezitím po roce 1948 Ladislovu komunisti zabrali dílnu. Byl donucen tedy pracovat v panelárně v Karlových Varech. A o víkendech jako brigádu šil pro Výrobní družstvo Oděva Karlovy Vary, jež sídlilo na tehdejší ulici Dukelských hrdinů (předtím a potom Stará louka). Musel si tak odpracovat roky na důchod. A v 50tých letech se Cachovi s ostatními dětmi přestěhovali do Gotvaldovi ulice (nyní Krále Jiřího).

Ostatní děti se pak postupně vytratili z domu – oženili se nebo se provdali . Někteří po příchodu Spřátelených armád v srpnu 1968 emigrovali do Západního Německa.

Amálie Cachová zemřela 16. srpna 1985 v 17 hodin v Karlovarské nemocnici, po čtyř denní hospitalizaci.

Ladislav Cach zemřel v roce 1987.

Poznámky:

Karlovy Vary – německy Karlsbad – založil kolem roku 1350 Karel IV. Při lovu u horkého pramenu poblíž královského hradu Lokte, nechal založit osadu Horké Lázně u Lokte, přejmenované později na Karlovy Vary. O dvacet let později udělil lázním městská práva. V roce 1522 vydává lékař Václav Payer v Lipsku první odbornou knihu o Karlovarských léčebných pramenech. V roce 1807 syn lékaře Davida Bechera, Josef Becher začíná s výrobou světoznámého likéru Carlsbader English Bitter, později přejmenový na Becherovka Original. Lázně navštěvují mnohé světové osobnosti včetně většiny Rakouských císařů. Z těch nejznámějších Vary navštívilii Albrecht z Valdštejna, ruský car Petr I., britský král Eduard VII., pruský král Vilém I., řecký král Otto I., bulharský car Ferdinand I. a další. Samozřejmě i jeden z nejdéle vládnoucích monarchů rakousko–uherský císař František Josef I. a jeho žena císařovna Alžběta.

V průvodci po Karlových Varech z roku 1897 se píše „Je to dobrá věc, míti na paměti, že všechno stojí v Karlových Varech dvakrát tolik než má.“ Toto platí dodnes.

Přátelé a známí Ladislava Cacha přezdívali Hevtig Cach – Vzteklí Cach pro jeho povahu.

1)   Rybáře byli samostatnou vsí minimálně již od roku 1290 (rybářská osada na soutoku řek Ohře a Rolavy), od roku 1897 pak samostatným městem (260 domů se 7 000 obyvateli). V roce 1930 žilo ve městě Rybáře 11 769 obyvatel (10 348 němců, 999 čechů, 393 cizinců a 29 židů) ve 522 domech. V roce 1938 byli okrajové části Československa takzvané Sudety podstoupeny Hitlerovskému Německu, mezi nimi i Karlovy Vary a Rybáře. Ty pod německou správou byly 1. května 1939 natrvalo připojeny k městu Karlovy Vary a stalo se jeho městkou částí – Rybáře. Tento stav přetrvává dosud.

2)   Ulice se nejprve jmenovala Franz Josef, T.G. Masaryka, Adolf Hitler, J.V. Stalina, Československé armády a znovu T.G. Masaryka

3)   Karlovými Vary prošlo několik pochodů smrti. Jeden vyjel vlakem 16. dubna 1945 z koncentračního tábora Johanngeorgenstadt a směroval do Terezína. Tento transport 822 lidí dojel 17. dubna 1945 do Nové Role u Karlových Varů, kde ve vlaku strávili dva dny. Odtud pokračovali pěšky do železniční stanice Karlovy Vary-Přehrada, kde se utábořili 19. dubna 1945. Konce války se z tohoto transportu dočkalo jen 28 osob v Lovosicích 6. května 1945. Transport byl veden SS-Hauptsturmführerem Kolatschewitezem a provázen strážnými SS-many Finkem, Vogtem a Geidem, obávanými mučiteli z koncentračního tábora.

Městem dále prošly minimálně dva další transporty z koncentračního tábora ve Zwickau (900 osob) a Lengensfeldu (1 100 osob). V Karlových Varech je pohřbeno minimálně 250 obětí pochodů smrti.

4)   Dresden – Drážďany byli poprvé bombardovány letouny RAF v noci z 13. na 14. únor 1945. Poté 14. a 15. února, 2. března a 17. dubna 1945 kdy nálety provedli letouny USAAF. Při prvním náletu 805 bombardérů RAF svrhlo 2 660 tun pum (1478 tun pum trhavých, 1182 tun pum zápalných). RAF ztratilo 8 bombardérů Lancaster Mk.I. V denním náletu USAAF 14. února bombardovalo Drážďany 311 letounů B-17 Flying Fortress a 15. února 210 letounů B-17 Flying Fortress. Bombardéry USAAF svrhly 1 248 tun pum (953,5 tun trhavých pum a 294,3 tun zápalných pum). Okolo 10 letounů ztratila USAAF.

V únoru při náletech zahynulo na 25 000 lidí (do března 1945 byly nalezeny ostatky 18 375 mrtvých). Počet obyvatel Drážďan byl 600 000 plus minimálně dalších 600 000 uprchlíků, převážně prchající před Rudou armádou. Následkem bombardování se vytvořila  takzvaná „ohňová bouře“, obrovská výheň kde zápalné pumy a hořící trosky měli teplotu až 1 600 °C. Bylo zničeno na 34 km² (85%)  zástavby Drážďan. Požáry byli vidět na vzdálenost 300 km.

5)   Za to pro jednoho jejich souseda příslušníka Gestapa konec války nedopadl dobře. Podle vyprávění Ladislava a Amálie tento člověk si bral k sobě domu na práci zadržené osoby. Přidělil jim řádnou koupel, jídlo a odpočinek. Po této „Práci“ však museli zpět do rukou Gestapa. Na konci války poslal rodinu do Německa a sám zůstal. Na udání sousedky byl zastřelen bez soudu Revoluční gardou. Když se dozvěděl Ladislav co se stalo, chtěl nechat zatknout horlivou občanku, která udávala po celou dobu okupace, ta však zmizela. Rodina několik desítek let později přijela do Karlových Varů, vyhledala Cachovi a dozvěděla se tak co se stalo s jejich otcem a manželem.

6)   Na konci války žilo v Karlových Varech podle odhadů asi 100 – 200 Čechů. Přesné data nejsou známy, policejní záznamy o obyvatelstvu se ztratily.

7)   V červnu 1945 začal první „Divoký“ odsun německého obyvatelstva. První odsun začal 15. června 1945 a poslední 29. října 1946. Celkem bylo z Karlovarska odsunuto na 80 000 německých obyvatel. Před válkou na Karlovarsku žilo 87 000 obyvatel.

Zdroje:

Vlastní archiv

Karlovarské radniční listy č. 4/2011

Šeříkový sólokapr, Jindřich Marek

https://www.fofifo.com/

https://www.aic.cz/osvobozeni/americka-vojska-v-cechach/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bombardov%C3%A1n%C3%AD_Dr%C3%A1%C5%BE%C4%8Fan

https://www.fronta.cz/kalendar/drazdany-bombardovany-v-noci-na-14-2-1945

https://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Pochody_smrti.htm

https://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?t=1894