Jezdecké pluky Rakouska - Uherska

Dragounský pluk 1 – Dragoner-Regiment Nr. 1 – Český

   Pluk byl založen již 1. listopadu 1768, v roce 1798 byl přeměněn na Kyrysnický pluk č. 1, v roce 1867 byly zrušeny kyrysnické pluky a pluk byl přeorganizován na Dragounský pluk čísla 1.

Jeho čestný název zněl  Císaře Františka Josefa I. - Dragonen-Regiment (Böhmisches) Nr. 1 Kaiser Franz Nr. 1

V Napoleonských – Koaličních válkách část pluku bojovala u Slavkova v roce 1805. Poté pluk bojoval 1809 u Aspernu a Wagramu, v roce 1813 bitvě národů u Lipska. V posledním roce napoleonských válek v roce 1815 se pluk účastnil hlídkové a okupační služby ve Francii.

V letech 1848 – 49 části pluku byli nasazeny v Praze, u Vídně i v Uhrách. V roce 1866 se čtyři eskadrony pluku, účastnili bitvy u Hradce Králové.

Pluk sídlil od roku 1768 v Śoproň, 1771 Szombathely, 1779 Brandýs nad Labem, 1791 Praha později Szombathely, 1792 Vídeň, 1797 Gaja, 1801 Szombathely později Vídeň, 1803 Pécsvárad, 1806 Sárospatak a Gyöngyös, 1807 Miskolcz a Sárospatak, 1810 Nagy–Tapolcsán, 1814–15 Uherský brod, 1816 Wels později Güns, 1818 Vídeň, 1819 Brandýs nad Labem, 1849 Mor (Soroksár), 1850 Staré Bunzlau, 1853 Stuhlweissenburg, 1854 Chodorów, (Codoriv) později Nyíregyháza, 1855 Gyöngyös, 1856 Czegled, 1859 Korneuburg, 1859 Pressburg ( St. Georgen ), 1861 Oradea, 1865–66 Gyöngyös, 1866 Fünfkirchen, 1870 Prossnitz, 1871 Pardubice, 1877 Terezín, 1897 Stanislav, 1914 štáb pluku, Ženijní četa, 2. division a 6. eskadrona Pardubice (1. division, Náhradní těleso, 1. a 4. eskadrona Most, 2. eskadrona Terezín, 3. eskadrona Josefov, 5. eskadrona Bohdaneč a Kulometný oddíl)

Velitelem pluku byl od roku 1768 Oberst Ferdinand Graf Tige, 1773 Oberst Moriz Graf Kavanagh, 1783 Oberst Siegfried Freiherr von Kospóth, 1790 Oberst Rudolf Freiherr von Kölbel, 1795 Oberst Eugen von Monroe, 1797 Oberst Conrad Weber, 1800 Oberst Carl Freiherr von Favier du Noyer, 1805 Oberst Wilhelm von Motzen,1809 Oberst Franz Graf Desfours, 1813 Oberst Carl von Wibbeking, 1819 Oberst Emanuel Freiherr von Bretfeld zu Kronenburg, 1827 Oberst Egydius Freiherr von Taxis, 1831 Oberst Franz Freiherr von Esch, 1838 Oberst Joseph von Filo, 1845 Oberst Wilhelm Prinz zu Schwarzburg-Rudolstadt, 1849 Oberst Arthur Graf Segur–Cabannac,1850 Oberst Felix Freiherr von Brüsselle, 1855 Oberst Carl Johann von Nostitz–Drzewiecki, 1861 Oberstlieutenant Hermann Freiherr von Ramberg, 1862 Oberst Joseph Kraus, 1863 Oberst Guido Villata von Vilatburg, 1868 Oberst Ludwig Ritter von Müller, 1875 Oberst Julius Ritter Neumann von Spallart, 1880 Oberst Alexander von Szilley, 1887 Oberst Hugo Graf Wurmbrand–Stuppach, 1892 Oberstlieutenant/Oberst Carl Weiss von Weissenbruck, 1897 Oberstlieutenant/Oberst Carl Tersztyánszky von Nádas,, 1903 Oberst Eduard Fischer, 1909 Oberst Maximilian Freiherr von Schnehen, 1913 Oberstlieutenant Artur Waraubek.

Národnostní složení pluku v roce 1914 bylo 48% Češi, 46% Němci a 6% různé národnosti monarchie. Barvy výložek pluku byla tmavě červená a barva knoflíků bílá. Plukovní uniformou byl světle modrý kabát a tmavě červené kalhoty.

Doplňovacím obvodem pluku v roce 1914 byli Litoměřice. V roce 1914 pluk byl zařazen v 9. jezdecké brigádě (1, 5. jezdecké divize, 9. armádního sboru – 9. Kavallerie-Brigade, IX. Korps.
Předválečným příslušníkem pluku byl od roku 1906 Leutnatn František Heřman, pozdější velitel Jezdeckého pluku 7 v Hodoníně v letech 1933 – 1935 (2.
V roce 1920 Dragounský pluk 1. domácího vojska se spolu s legionářským 1. jezdeckým plukem sloučil v Jezdecký pluk 1.

Poznámky:

1)         V 9. jezdecké brigádě byl zařazen i Hulánský pluk č. 11.

2)         Plukovník generálního štábu František Heřman, narodil se 8. října 1884 v Chebu. V letech 1903 – 06 navštěvoval vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Vyřazen byl 18. srpna 1906 v hodnosti poručíka a poslán k Dragounskému pluku č. 1 posádkou v Terezíně. V letech 1908 – 09 studoval brigádní školu pro jezdectvo v Pardubicích. Do zálohy odešel v hodnosti nadporučíka 11. května 1913. Mobilizován byl již o rok později 29. července 1914. Velel koňským nemocnicím ve Vonkovci, Ljubě a Našici. Dne 1. února 1917 byl povýšen na Rittmeister. Již v listopadu 1918 se přihlásil do Československé armády.

K 20. lednu 1920 byl přidělen k Jezdeckému pluku 4 v Klatovech. Od 6. prosince 1921 byl učitelem v Pardubicích a 20. prosince 1921 byl povýšen na Štábního kapitána. Absolvoval Válečnou školu v Praze (od 4. dubna 1925) a v Paříži (od 27. října 1925 do 30. září 1927). Po návratu byl jmenován náčelníkem štábu  1. jezdecké brigády. Byl postupně povýšen na majora a podplukovníka generálního štábu. Dne 15. září 1931 se stal zástupcem velitele Jezdeckého pluku 3 v Nových zámcích a v září 1932 byl jmenován učitelem vojskových těles na válečné škole v Praze. K 1. dubnu 1933 byl jmenován prozatímním velitelem Jezdeckého pluku 7 v Hodoníně. Dnem 18. října 1933 byl povýšen na plukovníka generálního štábu. A k 1. dubnu 1934 se stal řádným velitelem Jezdeckého pluku 7. Od 15. října 1937 se stal velitelem 1. jezdecké brigády.

Během Pražského povstání byl 2. zástupcem a náčelníkem štábu generála Karla Kutlvašra. Po té působil jako velitel taktiky jezdectva na Vysoké válečné škole v Praze. Do penze odešel 1. dubna 1947 (vzhledem k věku). Zemřel 6. prosince 1973 v Praze, pohřben je na Vinohradském hřbitově. Byl ženat s Eliškou Heřmanovou rozenou Havlovou 2. ledna 1901 – 28. ledna 1978.

Osobně se znal s pozdějším císařem Karlem I., přátelství spadalo do následníkovy služby u Dragounského pluku č. 7.

Také jeho dva bratři se stali důstojníky brigádní generál Karel Heřman (1875 – 1951 vyznamenán Řádem železné koruny) a  brigádní generál Jan Heřman (1889 – 1972).

I jeho syn plukovník Heřman František (1920 – 2007) se stal důstojníkem z povolání – u tankistů. Byl však i nadaným amatérským umělcem – výtvarného zaměření. Podle jeho návrhu se tiskla jedna nejznámější československá bankovka z roku 1961 – zelená sto koruna.

Před rokem 1932 si nechal v Praze postavit menší funkcionalistický rodinný dům od architekta Oldřicha Starého.
Dům krátce po dokončení v roce 1933 prodal za 200 000 Kč bankovnímu úředníkovi Josefu Dvořáčkovi a jeho synovi Františkovi Dvořáčkovi, profesorovi Prvního státního československého reálného gymnázia v Praze XII.

Zdroje:

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._B%C3%B6hmisches_Dragoner-Regiment_%E2%80%9EKaiser_Franz_I.%E2%80%9C_Nr._1

Vlastní archiv

Historie a Vojenství

Dragounský pluk 2 – Dragoner-Regiment Nr. 2 – Český

   Pluk byl založen již v roce 1672 jako Kyrysnický pluk, od roku 1798 je znám jako Kyrysnický pluk 2., v roce 1867 došlo k jeho přejmenování na Dragounský pluk 2.

Čestný název od roku 1890 zněl K.u.K. böhmisches Dragoner Regiment Paar, Eduard,Graf, G.d.C. Nr. 2 – C. K. český dragounský pluk grófa Eduard Paar, generála jezdectva č.2 (1.

Posádkou pluku byli tyto města od roku 1866 Neuhäusel, 1869 Wien, 1873 Strockerau, 1875 Wien, 1876 Oedenburg, 1884 Wiener-Neustadt, 1898 Tarnopol.

V roce 1914 sídlil štáb pluku v Tarnopol, 1. division Brzeźany 1. eskadrona Brzeźany, 2. eskadrona Brzeźany, 3. eskadrona Rohatyn, 2. division Trembowla – 4. eskadrona Trembowla, 5. eskadrona Tarnopol, 6. eskadrona Trembowla, Kulometný oddíl Tarnopol, Ženijní četa Tarnopol.

Velitelem pluku byl od roku 1867 Oberst Friedrich Hein von Heinsberg, 1869 Oberst Carl Beales, 1876 Oberst Wilhelm Uiberfeld, 1878 Oberst Alfred Lorenz, 1878 Oberst Wenzel Graf Festetics de Tolna, 1884 Oberstlieutenant Leopold Pova, 1885 Oberst Hugo von Förster, 1894 Oberstlieutenant–Oberst Hugo Graf Kálnoky de Köröspatak, 1896 Oberst Franz Ritter von Zwackh zu Holzhausen, 1898 Oberst Wilhelm Freiherr von Schuchen,1906 Oberst Karl Edler von Skala, 1908 Oberst Adam von Petraszkiewicz, 1913 Oberst Carl Freiherr von Peche.

Náhradní – doplňovací kádr – oddíl –  těleso (eskadrona) sídlilo od roku 1897 v Dobřanech (2. Pluk byl doplňován z okresů Plzeň, Písek, Cheb, Beroun a Praha. Národnostní složení bylo kolem 61% Čechů, 26% Němců, 13% ostatní národnosti monarchie. Výložky na uniformě byli černé, knoflíky bílé.

Náhradní eskadrona zůstala v Dobřanech i po vzniku Československé republiky a to až do října 1920, kdy byl původní Dragounský pluk 2  unifikován do Jezdeckého pluku 4 v Klatovech.

Pluk na začátku roku 1914 byl nejprve součástí 11. Armádního zbor, 8. jezdecká divize a později 15. jezdecká brigády – 15. Kavallerie Brigade spolu s Hulánským plukem 13. – UhlanenRegiment Nr. 13.

Pluk byl až do podzimu 1917 nasazen na ruské frontě, poté byl přesunut na rumunskou frontu a v dubnu 1918 byl poslán již jako pěší těleso do Itálie. Na konci války na přelomu října a listopadu 1918 se účastnila ústupových bojů u řeky Tagliamento. Konec války vojáky zastihl v Ordeza, odkud se vydali domů.

Náhradní eskadrona v Dobřanech se o vzniku Československé republiky dozvěděla 29. října 1918. Poté důstojníci opustili posádku krom velitele náhradního tělesa a posádky Oberstleutnant Wawra. Ten vyhlásil pohotovost a nechal rozmístit po Dobřanském náměstí kulomety (4ks). Po žádosti národního výboru o předání posádky a zrušení pohotovosti prohlásil, že tak učiní na rozkaz vyššího velitelství v Plzni. O dva dny později 31. října 1918 byl předložen falešný rozkaz nadporučíkem Wolnerem z Plzně. Oberstleutnant Wawra předal posádku a odjel.

Pro nedostatek mužstva, byli přijímáni a cvičeni dobrovolníci z řad chlapců z Dobřan a okolí. Byli označeni však jako gardisté.

Dne 2. prosince 1918 převzal velení pluku Oberstleutnant Václav Stluka (3, který působil na frontě jako zástupce velitele tohoto pluku na italské frontě – mužstvem byl velice oblíben, nazýván „Náš tatíček“.

Koncem roku 1918 byly postaveny dvě pěší eskadrony a jedna jízdní. Jedna byla odeslána na Těšínsko a druhá k hranicím s Německem do obce Všerub, kde se střídala s eskadronou 14. Dragounského pluku z Klatov. První jízdní eskadrona byla odeslána na Slovensko, kde bojovala do konce léta 1919. Na Slovensku v oblasti Miškolce (Maďarsko) eskadrona ztratila 3 dragouny a 9 koní.

Dne 4. března 1919 v Dobřanech byla pořádána němci demonstrace pro přivtělení toto části Čech k DeutschBöhmen. Vojsko uzavřelo silnice do Dobřan. Po poledni se průvod demonstrantů dal na pochod do centra Dobřan z několika směrů z okolních vesnic. Když dav demonstrantů byl nejsilnější, byl dán rozkaz eskadroně, na rozehnání davu. Eskadrona vjela do průvodu demonstrantů, ve kterém vypukla panika.

Dne 14. října 1919 proběhlo slavnostní odhalení plukovního praporu manželkou velitele pluku Marií Stlukovou.

Dne 22. července 1920 byla kasárna 2. Dragounského pluku domácího vojska pluku přepadena vzbouřenou jednotkou legionářů z Ruska. Šlo o 1. střelecký prapor z Ruska, který byl posádkou v Železné Rudě. Vzbouřenci se pohybovaly po železnici směrem na Plzeň. Po cestě se k nim přidávaly okolní posádky nebo jejich části. Jejich požadavkem bylo vytvoření republiky socialistické – bolševické v čele s prezidentem T.G. Masarykem. Po cestě se jim postavil na odpor 2. a 14. Dragounský pluk domácího vojska.

Velení 2. Dragounského pluku nevědělo, o jaké vojsko se jedná. Byl jen dán rozkaz z Plzně „Vojsko zadržet“. Posádka se ozbrojila, něž však se stačila vydat munice, vzbouřenci byli u kasáren. Dožadovali se vstupu a uvěznění všech důstojníků. V té chvíli se u vrat kasáren objevil plukovník Václav Stluka. Než se ho vzbouřenci stačili zmocnit, zasáhli příslušníci pluku a z rukou jim ho vyrvalo. Vzbouřencům to podlomilo morálku a pokračovali v cestě Plzeň. Během dne se je pak podařilo přesvědčit k návratu do Železné Rudy

K 1. říjnu 1920 byl 2. Dragounský pluk domácího vojska sloučen s 14. Dragounským plukem domácího vojska z Klatov v Jezdecký pluk 4.  Velitelem nového pluku byl jmenován plukovník Václav Stluka.

Pluk v předvečer války neměl ve svých řadách tolik známých příslušníků – šlechticů jako jiné jezdecké pluky. Ale v roce 1913 sloužil Oberleutnant hrabě Eduard Pear (4, synovec držitele svého čestného názvu hraběte generála jezdectva Eduard Pear.

Poznámky:

1)         Generaloberst Eduard Maria Mikuláš hrabě Paar, (*5. prosince 1837 Vídeň, †1. únor 1919 Vídeň) v letech 1887–1916 byl pobočníkem císaře Františka Josefa I. V roce 1874 se stal velitelem Dragounského pluku č. 4. V roce 1879 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a stal se velitelem 4. jezdecké brigády v Budapešti. V roce 1887 byl jmenován pobočníkem císaře av  roce 1914 jej z telegramu informoval o atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda. Po nástupu nového císaře Karla I. byl neformálně odvolán. Pohřben byl v rodové hrobce v Bechyni.

2)         První vojáci se v Dobřanech ubytovali (domech měšťanů) v roce 1729. V roce 1794 se tu objevilo i Jezdectvo – eskadrona Dragounského pluku č. 2 a až do roku 1939 tu byli nepřetržitě. V roce 1890 byla městem vybudována (800.000 K) nová jezdecká kasárna Františka Josefa – po roce 1918 Masarykova.

Od roku 1897 zde sídlil Náhradní – doplňovací kádr – oddíl –  těleso (eskadrona) Dragounský pluk č. 2 – domácí pluk, který se do Dobřan po skončení Velké války i vrátil. Do roku 1912 byl v Dobřanech umístěn I. divizion Dragounského pluko č. 7

V Dobřanech vznikl k 1. říjnu 1920 nový Jezdecký pluk 10. v rámci unifikace branné moci z Dragounského pluku 10. domácího vojska. V květnu 1921 byl Jezdecký pluk 10. přesunut do posádky v Berehova na Podkarpatské Rusi. V Dobřanech zůstala náhradní eskadrona, která byla za ním poslána v březnu 1922.
Od března 1922  do ledna 1936 v Dobřanech je umístěna  II. korouhev Jezdeckého pluku č. 4 s 3. eskadronou, od května 1928 do září 1933 nově 5. eskadronou a 6. kulometnou eskadronou. Od ledna 1936 II. korouhev Dragounského pluku č. 4. Dobřanech měl dále 4. jezdecký pluk od září 1933 – do ledna 1936 remontní eskadronu (od ledna 1936 remontní eskadronu dragounského pluku) a od ledna 1936 náhradní korouhev.

Za 150 let se zde střídali části 2., 7., 13. a 14. Dragounských pluků Rakouska – Uherska a po roce 1918 i Československý jezdecký pluk 4 a 10.

3)         Plukovník Václav Stluka se narodil 12. září 1872 v Cerekvicích u Hořic. Vystudoval českou nižší reálku v Hradci Králové a v roce 1889 nastoupil do prestižní jezdecké kadetní školy v Hranicích na Moravě. Po slavnostním vyřazení v roce 1892 sloužil u Hulánského pluku č. 13. V roce 1911 byl přemístěn k dragounskému pluku č. 13. ve Stodě. Od 5. srpna 1914 se účastní se svou eskadronou bojů v Rusku. V roce 1916 byl převelen k Dragounskému pluku č. 9. Později velel  Pěšímu pluku č. 77 v Itálii. Naposledy byl převelen 8. července 1918 k Dragounskému pluku č. 2 v Itálii, jako zástupce velitele pluku – samostatný velitel části pluku. S touto částí pluku se dostal rozpadající monarchií 18. listopadu 1918 do Dobřan – sídla náhradní eskadrony Dragounského pluku č. 2. Od 25. listopadu 1918 je velitelem Dragounského pluku č. 2 a velitelem posádky. K 1. říjnu 1920 se stává velitelem Jezdeckého pluku 4 v Klatovech. Pluk vznikl sloučením 2. Dragounského pluku domácího vojska z Dobřan s 14. Dragounským plukem domácího vojska z Klatov. Od září 1925 do září 1927 stál v čele 2. Jezdecké brigády s velitelstvím v Brně. Zemřel v červnu 1935. Jeho neteř Lilla Macháčková napsala příslušníkům pluku: „Za milý projev účasti nad smrtí plukovníka – brigádníka Václava Stluky, dovoluje se vysloviti svůj nejsrdečnější dík důstojnickému sboru.“ Pic. 138  Jezdecký pluk 2/1935 CD117

4)         Oberleutnant hrabě Eduard Maria Pear (16. 12. 1884 Vídeň – 16. 8. 1945 Vídeň)

Zdroj:

https://kvhdobrany.unas.cz/2015/03/Dobranske-majove-slavnosti-svobody-2015.html

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._B%C3%B6hmisches_Dragoner-Regiment_%E2%80%9EGraf_Paar%E2%80%9C_Nr._2

https://www.kone-dobrany.cz/nabidka-sluzeb/dobranska-jizdarna

https://www.krajskelisty.cz/plzensky-kraj/okres-plzen-jih/5664-ma-mila-ma-rada-dragouny-to-sou-ty-co-jezdej-na-koni-zpiva-kamelot-do-dobran-na-plzensku-se-po-letech-opet-vraceji-dragouni.htm

https://kvhdobrany.unas.cz/2014/02/VOJSKO-V-DOBRANECH.html

https://www.kavallerie.at/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Jan_V%C3%A1clav_Paar

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Paar

Dragounský pluk č. 12 – Český

   C. a k. Dragounský pluk 12. velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče z Olomouce, z Rakousko – Uherské armády. Pluk byl založen roku 1798 jako Kyrysnický pluk 12. V roce 1867 byl přeorganizován na Dragounský pluk 12. 

Velitelem pluku byl v letech 1866 – 1872 plukovník Gustav Dunst von Adelshelm, 1872 –1879 plukovník Arthur Graf Mensdorff – Pouilly, 1879 plukovník Hermann Körber, 1879 – 1886 plukovník Adolph von Bothmer, 1886 – 1890 plukovník Eduard von Michalowski, 1890 – 1893 plukovník Adolph von Hagen, 1893 – 1898 plukovník Johann Kutschka, 1898 – 1902  plukovník Karl Solms–Wildenfels, 1903 – 1904 plukovník Artur Freiherr von Gelan, 1905 – 1907 plukovník Maximilian Freiherr von Weber, 1908 – 1908 plukovník Heinrich von Risch, 1910 bez velitele, 1911 plukovník Miecislaus Graf Ledóchowski, 1912 podplukovník Edmund Van Goethem de St. Agathe, 1913 – 1915 plukovník Nikolaus Karapancsa Edler von Kraina (1.

Pluk sídlil 1866 – 1871 v Güns, 1871 – 1879 Prossnitz, 1879 – 1886  Brünn, 1886 – 1889 Göding, 1889 – 1892 v Olomouci. Celý pluk byl v letech 1892 – 1900 posádkou v Krakově. Štáb pluku v letech 1903 – 1909 sídlil v Krakově, poté v Olomouci. I. division 1903 – 1909 sídlil v Kobierzyn, poté v Olomouci. II. division 1903 – 1909 sídlil v Krakově, poté Bzenec. V roce 1914 sídlil štáb pluku s kulometným a ženijním oddílem v Olomouci taktéž I. division, krom 1. eskadrony ta byla v Přerově. II. division sídlil v Bzenci, krom 6. eskadrony ta byla v Přerově.

Náhradní – doplňovací kádr – oddíl –  těleso sídlilo po celou dobu existence pluku v Olomouci (Krakov), odkud byl doplňován.

Národnostní složení pluku bylo v roce 1914: 50% Češi, 40% Němci, 10% různé.

Výložky měl pluk v barvě císařská žlutá (Kaisergelb), knoflíky žluté (gelbe), plukovní řečí byla čeština a němčina.

Pluk byl za I. světové války nasazen v rámci 7. Kavallerie truppen divisions – 7. jízdní divizi byla podřízena 1. sboru, součástí sboru byla též 5. a 12. pěší divize a 1. polní dělostřelecká brigáda a 2. pevnostní dělostřelecká brigáda.

7. jízdní divizi byla podřízena 11. a 20. Kavallerie brigade – 11. a 20. Jízdní brigáda. 11. Jízdní brigáda měla v sestavě Dragounský pluk 10 a Hulánský pluk 2 a 20. Jízdní brigáda měla v sestavě Dragounský pluk 12 a Hulánský pluk 3.

Na začátku války velel 7. Jízdní divizi Feldmarschalleutnant – Polní podmaršál Ignaz von Korda (2 (srpen 1914 – březen 1915). Poté se velení ujímá do července 1916 Generalmajor Siegmund von Micewski, do srpna 1917  Generalmajor  Gabriel Marenzi von Tagliuno und Talgate a jako poslední má velení Generalmajor Alexander Szivo de Bunya.

V srpnu 1914 se 12. dragounský pluk v rámci 7. jezdecká divize přesunula na bojiště v Haliči. Divize zde byla nasazena uprostřed bojiště na styku rakousko-uherských a německých vojsk. V srpnu podnikal jen průzkumné výpady k řece Visle, v září se zapojil do bojů na jih od Lublinu. V polovině září byl přemístěn na předmostí u Sieniawy a na přelomu září a října se zúčastnil tažení podél severního břehu Visly až řece San. Koncem října prodělal boje u Ivangorodu (Deblinu) a jižně od Lodže a počátkem listopadu se stáhl k řece Warta. A na sklonku roku 1914 se zúčastnil bitvy u Tomaszówa.

Na jaře 1915 se 7. jezdecká divize nacházela na severním křídle armádní skupiny Kövess u armády německého generála Woyrsche a čítala 3200 jezdců, přičemž 12. dragounský pluk tvořilo 5 eskadron z původních 6. V květnu 7. jezdecká divize bojovala u Opatówa a následně postupovala podél severního břehu řeky Visly. (3 V červenci se zúčastnila dalšího útoku na Ivangorod (Deblin) a překročila Vislu u Ryczywólova. V měsících srpen a září postupovala se 4. armádou na Lukow, Siedlec a Kowel. Po odražení protiofenzívy ruských vojsk se zapojila do říjnových bojů armádní skupiny německého generála Geroka u Kulikowic a Czartorijska. Po následné stabilizaci fronty byla divize na sklonku roku 1915 převedena do zálohy 2. armády a rozmístěna u města Brody. Od roku 1916 12. dragounský pluk měl již jen čtyři eskadrony. Při ruské ofenzívě v červnu 1916 byla divize zařazena v sestavě 1. armády a ustupovala na Lipu. Během následné protiofenzívy rakousko-uherských vojsk bojovala o Ulgowku.

Po skončení bojů měl pluk ve stavu dvě eskadrony a celá 7. jezdecká divize čítala pouhých 700 jezdců.

V listopadu 1916 byl pluk v rámci své divize převelen na  Rumunské bojiště do stavu německé 9. armády při tažení na Bukurešť. Dobytí rumunského hlavního města se však nezúčastnila, protože byla předána k jižněji postupující Dunajské armádě, se kterou dosáhli rumunsko-ruské hranice u města Galati. V prosinci 1916 a v lednu 1917 byl ve vesnicích u řeky Putny a Sere, spolu s Dragounským plukem 10.

V červenci 1917 se divize přesunula k 7. armádě do Sedmihradska, ovšem aniž by došlo k jejímu zasazení do bojů. Koncem téhož měsíce se přemístila k 1. armádě, která byla nasazena mezi rakousko-uherskou 7. armádou a německou 9. armádou.

V druhé polovině roku 1917 proběhla reorganizace jezdectva na tzv. sesedlané jezdectvo. Eskadrony byly doplněny pěšáky na takzvané pěší eskadrony. Tak 12. dragounskému pluku zůstala pouze jedna eskadrona jízdní, ostatních pět bylo pěších.

Po podepsání Brestlitevského míru na jaře 1918 7. jezdecká divize byla poslána zpět na ruskou frontu a  obsazovala rozsáhlé území jižní Ukrajiny. Následně se divizní velitelství umístilo v Jelizavetgradu a její podřízené jednotky okolo, kde zůstaly až do listopadu 1918, kdy obsazené oblasti vyklidily. Pádem monarchie se jezdci rozutekli domů. Jako celek se pluk do své posádky v Olomouci již nedostal. Pluk pak v Olomouci představovalo náhradní těleso, z něhož vzniklo po pádu Monarchie v roce 1918 několik eskadron (4.

Jako záložní poručík – Leutnant in der rezerve byl u pluku veden i hrabě Kuno Theodor Augustin Franz Leopold Maria Des Fours Walderode (5.

Poznámky:

1)         Oberst – plukovník Nikolaus Karapancsa Edler von Kraina, narozen 14. května 1860 v Vracsevgáj v Chorvatsku, zemřel 14. listopadu 1925 v Chorvatsku. Manželka Freiin Zdenka rozená Hellenbach von Paczolay (1861 Chorvatsko – 1921 Chorvatsko). Spolu měly dva syna a jednu dceru.

2)         Generál jezdectva Ignaz von Korda, se narodil 12. září 1858 v Josefově. Pravděpodobně vystudoval jezdeckou kadetní školu a v roce 1877 je jako poručík veden u Dragounského pluku 4. Později slouží u Dragounského pluku 11, na jezdecké kadetní škole, generálním štábu a velí Husarským plukům 9 a 3. Poté velí  8. Jízdní brigádě a od roku 1911 je velitelem 7. Kavallerie truppen divisions – 7. jízdní divizi. V březnu 1915 přijímá velení 11. sboru, 21. srpna 1915 je povýšen na General der Kavallerie – Generála kavalerie. V červenci 1916 opouští post velitele 11. sboru. Rozpad monarchie přežívá o pouhý měsíc, umírá 11. prosince 1918.

3)         Jedním z válečných příslušníků pluku byl Dragoner František Majerník (Polák) zedník z Rymanova v dnešním Polsku (* 1893 – † 1973) byl povolán týden po mobilizaci v roce 1914 k C. a k. Dragounskému pluku 12. v Olomouci.

Po základním výcviku byl v polovině října 1914 v doplňovacím oddílu poslán na frontu do Haliče. Bojoval při ústupu Rakousko–uherských a Německých vojsk, který začal v polovině září 1914 a trval až do zimy. O velikonocích 1915 bylo podle vzpomínek Dragoner (vojín – jezdec) Františka Majerníka vyhlášené příměří, které ruská strana nerespektovala  a dělostřeleckou palbou znepříjemňovala svátky v zákopech. Na jaře po generálním útoku, který započal 2. května 1915 průlomem u Gorlice, padnul do ruského zajetí. Při odchodu jeho průzkumného odřadu z pozorovací pozice, jeho kůň byl unaven z pronásledování donských kozáků a padl při přeskakování překážky. Při svém více jak půl ročním bojovém nasazení byl několikrát raněn a získal bronzové vyznamenání za statečnost.

Několikrát změnil zajatecký tábor, až se v květnu 1918 objevil v Omsku. Zde odmítnul vstoupit do Československých legií. Na jaře 1919 byl přesunut na práci na území dnešního Turkmenistánu k městu Ašchabat, město však ovládali bolševici. Dobrovolně zde přečkal zimu a poté se pěšky vydal do nové vlasti. Na konci léta 1920 se objevil doma. O rok později musel utéct od povinného odvodu do Polské armády do Československa. Po nočním pochodu se objevil v obci Vyšný Komárnik na Slovensku. Zde si našel práci, ženu a nový domov.

4)         Jedním z dlouholetých důstojníků C. a k. Dragounského pluku 12. v letech 1890–1918 byl pozdější brigádní generál Bohumil Binko, narozený 28. září 1869 v Prostějově v Rakousko–uherské monarchii. Po vystudování Nižší i Vyšší vojenské reálky a Tereziánské vojenské akademie nastoupil v srpnu 1890 vojenskou službu v hodnosti poručíka u Dragounského pluku 12 v Olomouci. Časem postupoval v hodnostech a ve funkcích až v listopadu 1915 byl jmenován Oberstleutnant (podplukovníkem, v roce 1914 byl sloužil v hodnosti Major a velel I.divizionu). V roce 1917 se stává velitelem náhradní korouhve v Olomouci a říjnu 1918 zástupcem velitele pluku (velitelem části pluku nacházející se v Čechách). Od převratu do srpna 1919 je postaven mimo službu, ale v srpnu 1919 se stává velitelem Dragounského pluku č. 10 a od března 1920 pracuje na MNO v Praze v oddělení Jezdectva jako jeho přednosta. K 1. lednu 1931 odchází do zasloužené výslužby.                         

5)        Leutnant in der rezerve hrabě Kuno Theodor Augustin Franz Leopold Maria Des Fours Walderode (19. února 1879 Křetín – 4. února 1956 Německo). Studoval na Univerzitě v Cambridgi a Právnickou fakultu Německé univerzity v Praze, aby po absolvování jednoroční službě u Dragounského pluku č. 12 (službu vykonal pravděpodobně v roce 1901, o rok později je veden jako Cadeten in der Reserve) nastoupil do diplomatické služby. Kde působil i za války. V roce 1914 je veden u Dragounského pluku č. 14, ale službu nenastoupil.

Zdroje:

Vlastní archiv

www.valka.cz

https://forum.valka.cz/topic/view/107042#381624

https://vojenstvi.cz/vasedotazy_110.htm

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._Dragonerregiment_%E2%80%9ENikolaus_Nikolajewitsch_Gro%C3%9Ff%C3%BCrst_von_Ru%C3%9Fland%E2%80%9C_Nr._12

https://forum.valka.cz/topic/view/107042#381624

https://www.espektrum.sk/index.php?text=7462-stropkovske-rukovanie-do-velkej-vojny-a-navrat-po-siestich-rokoch

Dragounský pluk č. 13 – Dragoner-Regiment Nr. 13 – Český

   Pluk byl založen již v roce 1682, ale působil pod různými názvy a čísli až do roku 1867, kdy byl označen jako Dragounský pluk č. 13. Čestný název Prince Evžena Savojského –  Eugen Johann Franz Prinz von Savoyen und Piemont získal již roku 1683. Památným dnem pluku byl 12. srpen 1687 (Berg Hársány).

Pluk sídlil v letech 1865–1866 ve Vídni, 1866–1871 v Enns, 1871–1890 v Brandýse nad Labem a Staré Boleslavi, 1890–1895 ve Vídni, 1895–1903 v Landsberg (Gorzów Wielkopolski – Velkopolský Hořov), od roku 1903 (1901) v Klatovech, kde sídlí štáb pluku a II. divizion, I divizion je umístěn ve Stříbře. (1

Velitelem pluku byl od roku 1865 Oberst Ludwig Prinz Windisch-Graetz, 1869 Oberst Paul Clemens Fürst Metternich, 1875 Oberst Hugo Obauer, 1876 Oberst Alfred Berres Edler von Perez, 1881 Oberstlieutenant–Oberst Felix Freiherr von Pach zu Hansenheim und Hohen–Eppan, 1894 Oberst Johann Graf Nostitz–Rieneck, 1895 Oberst Eduard von Löffler, 1900 Oberstlieutenant–Oberst Walter von Sagburg zu Pfefferslehensegg, 1906 Oberst Gustav Ritter von Urban, 1910 Oberst Albert Freiherr Abele von und zu Lilienberg, 1914 Oberst Paul Ritter Regner von Bleyleben.

Národnostní složení pluku bylo v roce 1914: 51% Češi, 48% Němci, 1% různé.

Výložky měl pluk mořenově-červené (krapprot), knoflíky bílé (weisse), plukovní řečí byla čeština a němčina.

Pluk byl doplňován od roku 1830 Čech. Náhradní kádr – záložní eskadrona sídlil v Pospoloprtech a v Lounech od roku 1897 (2.

Po mobilizaci v roce 1914 je pluk poslán na Rukou frontu s 9. jezdeckou divizí v rámci 1. jezdecké brigády. Koncem roku 1916 přišel do podřízenosti 9. jezdecké brigády a na podzim 1918 k 18. jezdecké brigádě. Stále však u 9. jezdecké divize. Ta bojovala v roce 1914 nejprve u (1. armáda) Krasniku, Lublinu a Komarowa. V září bojuje (4. armáda) u Rawa Ruska a Lvov, následoval ústup řece San a k Dunajci. Na konci roku 1914 bojuje u Limanova – Lapanoea a Tomaszowa. V červenci 1915 útočí k Ivangorodu a překračuje řeku Vislu, v srpnu 1915 příslušníci pluku bojují u Lukow, Siedlec a Klieszczeli. V září 1915 ustupuje přes Luck, Rowno a Czartorijski. Po začátku Brusilovi v létě 1916 ustupují jednotky pluku přes řeku Stryj k Stochodu a Tobolu.

V únoru roku 1918 byli dragouni posláni na Italské bojiště, kde se v červnu 1918 účastnili bojů u řeky Piavy. V září 1918 byli posláni na Balkán do Albánie a Černé hory.

Po konci války byla náhradní eskadrona v Čechách rozpuštěna, část pluku se v Rakousku stal základem Dragounského pluku 1.

Poznámky:

1)         Ve Stříbře sídlil štáb divizionu a 2. eskadrona, 1. eskadrona v Horšovském Týnu a 3. eskadrona ve Stodu.

2)         V Lounech v kasárnách a dalších objektech ve městě je dislokován i hřebčín s příslušnými službami. 

Zdroje:

www.valka.cz

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._B%C3%B6hmisches_Dragoner-Regiment_%E2%80%9EEugen_Prinz_von_Savoyen%E2%80%9C_Nr._13

https://vojenstvi.cz/vasedotazy_127.htm

Dragounský pluk č. 14 – Dragoner-Regiment Nr. 14 – Český

   Pluk byl založen již roce 1725 (1, ale působil pod různými názvy a čísli až do roku 1867, kdy byl označen jako  Dragounský pluk č. 14 Alfreda knížete Windisch–Grätz.

Pluk sídlil v letech 1801–1802 v Uherském Brodě, 1806–1807 v Jindřichově Hradeci, 1816–1820  v Klatovech, 1830–1831 v Uherském Brodě, 1852–1854 v Poděbradech a Žatci, 1855–1859 v Brandýse nad Labem, 1859–1866 ve Staré Boleslavi, 1866–1868 ve Vídni, 1868–1871 ve Veselí nad Moravou, 1871–1885 v Güns (Köszeg), 1885–1901 v Klatovech, 1901 (1903) –1912 v Stanislavov (Stanislau) a II. divizion v Kolomyja a 1912–1914 v Brandýse nad Labem a II. divizion v Dobřanech (2.

Velitelem pluku byl od roku 1866 Oberst Ludwig Fürst zu Windisch-Graetz, 1869 Oberst Ferdinand Freiherr Tunkl von Asprung und Hohenstadt, 1875 Oberstlieutenant–Oberst Alexander Graf Üxküll-Gyllenband, od roku 1880 Oberst Alois Prinz zu Liechtenstein, od roku 1887 Oberst Alois Graf Paar, 1892 Oberstlieutenant–Oberst Rudolph Ritter von Brudermann, 1897 Oberstlieutenant–Oberst Oscar Freiherr Weber von Ebenhof , 1903 Oberst Maximilian Hirsch, 1906 Oberst Ferdinand Haas, 1911 Oberst Durchlaucht Felix Prinz zu Schwarzenberg.

Pluk byl doplňován od roku 1817 z Čech (3. Náhradní kádr – záložní eskadrona sídlila v letech 1852–1854 v Dobřanech, 1869–1880 v Písku a od roku 1885 v Klatovech. Národnostní složení pluku bylo v roce 1914: 59 % české, 29 % německé - 12 % ostatních národů monarchie.

Památný den pluku byl z bitvy u Kolína 18. června 1757. Výložky měl pluk mořenově–červené (krapprot), knoflíky žluté (gelbe), plukovní řečí byla čeština a němčina.

Mobilizačním plánem byl pluk rozmělněn na tři diviziony pro divizní velitelství, kde vykonával průzkumnou a kurýrní službu. Pluk spadal pod velení pražského VIII. sboru určený na Balkánskou frontu. Formálně mu dál velel plukovník Felix kníže Schwarzenberg, který velel plukovnímu štábu a záložní eskadroně při sborovém velitelství. Eskadrony 2. a 5. byly přiděleny 9. pěší divizi (4, eskadrony 1. a 3. byly přiděleny 21. pěší divizi (5 a  eskadrony 4. a 6. byly přiděleny odloučeně k 19. pěší divizi, která spadala pod XVII. sbor nasazený na bojišti v Haliči (6. U divize obě eskadrony sloužily až do července 1917 kdy došlo ke sloučení pluku, (pro velké ztráty jen s nižším počtem eskadron). Pluk byl zařazen k 15. jezdecké brigádě u 8. jezdecké divize. K této brigádě byl i nově zařazen 12. hulánský pluk. Stalo se tak pro naprostý nedostatek eskadron původních jednotek (ty zůstali součástí brigády dál) 2. dragounského pluku a 11. hulánského pluku, které měli po dvou eskadronách.

Po doplnění byla 8. jezdecká divize poslána do Sedmihradska.

V dubnu 1918 byla divize spolu s Dragounským plukem č. 14 odeslána do Itálie, pod velení maršála Boroeviće. V červenci 1918 byla nasazena při ofenzívě na Piavě. Na konci války na přelomu října a listopadu 1918 se účastnila ústupových bojů u řeky Tagliamento,

Náhradní (doplňovací) eskadrona Dragounského pluku č. 14 dál sídlí v Klatovech, která se starala o výcvik koní a mužstva pro pluk v poli. Také měla udržovat klid a pořádek v okresním městě a další válečné úkoly. Například po příjezdu sanitního vlaku 12. listopadu 1914 se důstojníci a mužstvo starali o třídění a rozvoz raněných do okolních nemocnic a sanatórií.

Po skončení války se zbytky Dragounského pluku č. 14 vrací do svého doplňovacího okresu. Většina vojáků odchází svévolně domů stejně jako důstojníci nečeské národnosti. Přesto pluk nově přejmenovaný na Československý dragounský pluk 14 posílá několik eskadron bojovat na Slovensko proti Maďarům. V říjnu 1920 je sloučen s Československým dragounským plukem 2 z Dobřanech a je přejmenován na Jezdecký pluk 4.

U Dragounského pluku č. 14 sloužil arcivévoda Josef Karel Ludvík (*1833) jako velitel pluku v hodnosti plukovníka v letech 1857–1859 i pozdější místodržitel Čech František kníže Thun–Hohenstein v hodnosti majora. A od října 1913 do ledna 1914 pracoval jako praporní lékař MUDr. Regimentsarzt (plukovní lékař, IX. Hodnostní třída – kapitán) Dominik Vymětal, pozdější generál zdravotnictva Československé branné moci (od roku 1936).

Oberleutnant Robert Daudlebsky–Sterneck sloužil po celou Velkou válku jako důstojník pluku. V roce 1920 se vystěhoval do Argentiny. V letech II. světové války se hlásil do řad Československé exilové armády, ale nebyl přijat.

Poznámky:

1)         Dragounský pluk polního maršála markýze von Westerloo od roku 1725 (název do roku 1732), Švališerský pluk od roku 1758, Dragounský pluk od roku 1765, Dragounský pluk č. 31 od roku 1769, Švališerský pluk č. 31 od roku 1791, Lehký dragounský pluk č. 11 od roku 1798), Švališerský pluk č. 4 od roku 1802 (od roku 1835 Alfreda knížete Windisch–Grätz), Dragounský pluk č. 7 Alfreda knížete Windisch–Grätz od roku 1851, Dragounský pluk č. 2 Alfreda knížete Windisch-Grätz od roku 1860 a Dragounský pluk č. 14 Alfreda knížete Windisch-Grätz od roku 1867. V letech 1862 až 1868 měl také druhého majitele polního podmaršálka Carla hraběte Coudenhove.

2)         Podle jiných zdrojů v roce 1914 štáb pluku spolu s 3. eskadronou byl posádkou v Brandýse nad Labem, 1. eskadrona ve Staré Boleslavi, 2. a 5. eskadrona v Praze a 6. eskadrona v Dobřanech.

3)         Doplňovacím okresem byl v letech 1853–1857 Nová Boleslav, 1857–1872 Jindřichův Hradec, Plzeň, Praha a do roku 1860 Terezín a od roku 1860 Písek, 1873–1883 Jindřichův Hradec a Plzeň, 1883–1889 České Budějovice. Od roku 1889 byl doplňován vojáky z VIII. zboru (se sídlem v Praze).

4)         Druhá eskadrona nebyla v únoru 1915 odeslána spolu s 9. pěší divizí do Haliče, ale byla přidělena k 58. pěší divizi, která vypuknutím války s Itálií byla odeslána na  Sočskou frontu.  Pak byla její část přidělena k 18. pěší divizi (nejpozději na podzim 1915). Díky poziční válce byla nejpozději v létě 1916 2. eskadrona přesunuta k 21. zeměbranecké pěší divizi v Rusku.

Pátá eskadrona byla spolu s 9. pěší divizí přesunuta do Haliče a v roce 1916 (nejpozději od června) se stala součástí brigády „Benes“ 7. jezdecké divize. Od července 1916 je přidělena k 1. domobranecké pěší brigády ve Volyni.

5)         Třetí eskadrona byla vystřídána (nejpozději na jaře 1915) záložní eskadronou, a poté 2. eskadronou (nejpozději v létě 1916). Část 3. eskadrony byla od října 1915 do března 1916 přidělena k 205. domobranecké pěší brigádě na Sočské frontě a později poslána na přelomu let 1915-1916 do Černé hory.

V říjnu 1917 byla část 3. kulometné eskadrony nasazena u 55. pěší divize během 12. ofenzívy na řece Sočy.

6)         Začátkem února 1915 byl VIII. sbor byl odeslán na Ruskou frontu.

Zdroje:

https://audience-brandys.cz/

https://vojenstvi.cz/

https://www.cisarkarel.cz/?s=uvod

https://forum.valka.cz/topic/view/110721/Vymetal-Dominik

https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._B%C3%B6hmisches_Dragoner-Regiment_%E2%80%9EF%C3%BCrst_zu_Windisch-Graetz%E2%80%9C_Nr._14

https://www.klatovykrasnemestecko.estranky.cz/clanky/cetnici-hasici-postaci.../historie-stale-vojenske-posadky-v-klatovech.html

   K.uK. Böhmisches Ulanen-Regiment Alexander II. Kaiser von Russland Nr. 11

   C. a K. český hulánský pluk Alexandra II. ruského cara č. 11  byl založen již v roce 1814 v severoitalském městě Cremona jako Švališerský pluk č. 7. V roce 1851 se reorganizoval a vznikl Hulánský pluk č. 11, jehož majitelem se v roce 1855 na věčné časy stal ruský car Alexander II. V letech 1848 – 49 potlačoval povstání v Uhrách. V Prusko–rakouské válce byl zařazen u 3. záložní jezdecké divize Severní armády a zúčastnil se bitvy u Hradce Králové.

Pluk sídlil v letech 1814–1815 Cremona, 1815–1816 Güns, vorübergehend Oedenburg, 1816–1821 Moór, 1821–1822 Wien, 1822–1830 Uherský–Brod,–1831 Radkersburg, 1831–1832 Wien, 1832–1836 Moór, 1836–1854 Kecskemét. 1846–48 Moór, 1849–1852 Miskolcz, 1852–1853 Gyöngyös, dann Mistelbach, 1853–1854 Gross-Enzersdorf, dann Wien, 1854–1855 Krakau a Lancut, 1855–59 St. Georgen (Pressburg), 1859–1864 Znojmo, 1864–1865 Gyöngyös,–66 Nyiregyháza, 1866–1871 Oedenburg, 1871–1884 Zólkiew,–1888 Stockerau, 1888–1893 Krakau, 1893–1894 Jaroslav, 1894– Přemyšl, 1900–1914 Pardubice.

Velitelem pluku byl od roku 1814 Oberst Bartholomäus Graf Alberti de Poja, 1826 Oberst Johann Edler v. Ré, 1832 Oberst Carl Frhr. v. Stürmer, 1840 Oberst Adoplh, Prinz Schwarzburg-Rudolstadt, 1847 Oberst Anton Walz, 1848 Oberst Wilhelm Graf Montenuovo, 1849 Oberst Albert Graf Alberti de Poja, 1852 Oberst Antol Frhr. v. Leykam, 1858 Oberst Victorin Fürst zu Windisch-Graetz, 1861 Oberst Eduard Graf Wickenburg, 1868 Oberst Johann Edler v. Pulz, 1874 Oberst Albert Schwarz, 1879 Oberst Ernst von der Wense, 1885 Oberst August Graf Dillen-Spiering,1888 Heinrich Polko, 1894 Oberst Julius Longard v. Longgarde, 1900 Oberst Max Frhr. v. Falkenstein, 1914 Oberst Friedrich Prochaska, po vykuknutí války Oberstleutnat Johann ritter von Radey (1.

Pluk byl doplňován do roku 1860 z Lombardie. Po prohrané Italsko–rakouské válce v roce 1859 se pluk rekrutoval v Haliči a od roku 1889 z Čech, v působnosti 9. sboru – obvod Josefov.

Náhradní kádr – záložní eskadrona sídlila od roku 1898 v Terezíně. Do té doby působila ve Stryje.

Národnostní složení pluku bylo v roce 1914: 65% Češi a 35 % Němci.

Výložky pluk měl třešňově červené a knoflíky bílé, plukovní řečí byla čeština a němčina.

Mobilizačním plánem byl součástí 9. Kavallerie-Brigade – 9. jezdecká brigády, IX. Korps – 9. armádního sboru.

V roce 1917 byl pluk zařazen k 15. jezdecké brigádě u 8. jezdecké divize. K této brigádě byl také zařazen hulánský pluk č. 12 a dragounský pluk č. 2., které měli po dvou eskadronách. Doplnění brigády o třetí jezdecký pluk se stalo pro naprostý nedostatek jezdeckých eskadron původních jednotek. Po doplnění byla 8. jezdecká divize poslána do Sedmihradska.

Náhradní eskadrona v Terezíně působila i po válce, ale při unifikaci jezdectva čs. armády byla v říjnu 1920 sloučena s legionářským 1. čs. jízdním plukem „Jana Jiskry z Brandýsa“ a náhradní eskadronou domácího dragounského pluku č. 1 v nový jezdecký pluk č. 1 „Jana Jiskry z Brandýsa“ v Terezíně.

Mezi známé příslušníky pluku patřil v roce 1914 Oberleutnant Wedige Froreich (2, Ulrich Ferdinand hrabě Kinský (3, Leopold kníže Lobkowitz (4 a další.

Z poddůstojníků hulánského pluku se později proslavili v řadách legionářského 2. jezdeckého pluku Wachmeister pozdější Štábní kapitán jezdectva Kašpar Hintermüller a Korporal pozdější Plukovník in memoriam Josef Kořínek.

Poznámky:

1)         Johann Nepomuk ritter von Radey narozen 4. července 1863 v Marburgu (dnes Marobor, Slovinsko, odveden 15. června 1880 k pěšímu pluku 47 v hodnosti Infanterist – vojín pěchoty. Dne 26. července 1881 je přeložen k Dragounskému pluku 6 jako Dragoner – dragoun, vojín jezdectva. O rok později 26. června 1882 je veden jako titulární Korporal. Od 18. srpna 1883 je veden jako kadet – Kadetten, před povýšením na důstojnického aspiranta, musel vykonat maturitní zkoušku.

Do hodnosti Leutnant – poručík je povýšen 1. listopadu 1885, Oberleutnant – nadporučíkem se stal 1. listopadu 1889. Ryttmeister – kapitánem jezdectva je od 1. května 1897 a zároveň je přeložen Hulánskému pluku č. 11. Dne 1. května 1910 je majorem, podplukovníkem od 1. listopadu 1913 a od 1. září 1915 plukovníkem. V době mobilizace v roce 1914 je velitelem náhradní eskadrony v Terezíně. Krátce po začátku války se stává prozatímním velitelem svého pluku za nemocného velitele a později je jmenován velitelem Hulánského pluku č. 8. K 31. červenci 1916 jej císař František Josef I. povyšuje do šlechtického stavu za třicetiletou vojenskou službu s účastí v boji. Umírá 8. června 1955

2)         Rittmeister Wedige von Froreich narozen 12. srpna 1887 v Terezíně. V roce 1904 nastoupil vojenskou službu jako Fähnrich u UlanenRegiment Nr. 11 (Hulánský pluk č. 11) v Pardubicích. V roce 1906 byl zde povýšen na Leutnant jezdectva.

Těsně před válkou nebo v prvním válečném roce si zažádal k přeložení K. u K. Luftfahrtruppe a absolvoval pilotní kurz. V roce 1915 sloužil u Flik 8 a Flik 11, později velel Flik 30. V roce 1917 velel Flik 51J. Od 16. března 1918 velel Flik 103 G. Zahynul 27. června 1920 v Aspern u Vídně při letecké nehodě.

Mezi jinými byl vyznamenán Řádem Železné koruny.

Letoun Junkers Ju52/3mge výrobního čísla 4080 D-AGDA vyrobený pravděpodobně v roce 1934 pro Lufthansa, byl pojmenován Wedige Froreich.  V roce 1936 byl prodán rakouské společnosti OeLAG a přeznačen na OE-LAM,  pojmenování Wedige Froreich zůstalo. Po zabrání Rakouska Německem byl převzat společností Lufthansa a označen zpět D-AGDA Wedige Froreich. Luftwaffe stroj zabrala 27. srpna 1939, zničen byl 24. února 1942.

3)         Ulrich Ferdinand Kinský z Vchynic a Tetova se narodil 15. srpna 1893 na zámku v Chocni. V necelých dvaceti letech nastoupil v roce 1913 službu u hulánského pluku č. 11 jako jednoroční dobrovolník.

Od počátku války sloužil jako jízdní ordonanční důstojník u 13. Korpskommando – 13. sboru, bojoval v Srbsku a později v Karpatech.  Dne 3. prosince 1914 Byl povýšen do hodnost Leutnant in der Reserve – poručík v záloze) V září 1915 byl vyznamenán Vojenskou záslužnou medailí (bronzene Militär‑Verdienstmedaille am Bande des Militär‑Verdienstkreuzes). K 1. březnu 1916 byl převelen jako ordonanční důstojník k 6. Infanterie‑Truppendivision – 6. pěší divize v jižním Tyrolsku. K 1. červenci 1916 byl převelen k 20. Korpskommandu ve funkci adjutanta také na jihotyrolské frontě. Od 1. října 1916 sloužil jako velitel čety a později velitel eskadrony u k. u. k. Ulanenregiment Kaiser Nr. 4 – Hulánského pluku 4 taktéž v jižních Tyrolích.

Od 2. ledna do 28. února 1917 procházel výcvikem leteckého pozorovatele u Fliegeroffizierschule (Flosch) – důstojnické letecké školy. Od 1. března do 21. května 1917 sloužil u Fliegerkompagnie 16 (FliK 16) na italské frontě.  Od 23. května 1917 byl přeložen k Flik 46.  Od 20. července 1917 do 30. září 1917 byl zproštěn služby v poli z hospodářských důvodů.

Zpět k FliK 16 se vrátil v listopadu 1917.  Během prosince 1917 se začal učit létat, až 1. května 1918 procházel pilotním výcvikem ve Vídeňském Novém Městě u Fliegerersatzkompagnie 8 (FleK 8) a později u Fliegeroffizierschule.

Po válce byl veden jako nadporučík jezdectva v záloze u Jezdeckého pluku 7. Později pro neznalost služebního jazyka (češtiny), byla mu k 17. lednu 1928 odňata vojenská hodnost řízením správním, protože neprokázal znalost služebního jazyka. Přeložen do počtu mužstva v záloze a přemístěn k jezdeckému pluku 3.

V druhé polovině 30tých let proslul svým pozitivním postojem k odtržení pohraničních oblastí Československa k nacistickému Německu a jeho státnímu zřízení. V roce 1938 působil jako prostředník mezi britskou diplomatickou misí (vedeným lordem Walter Runciman a představiteli našeho státu). Skonal několik měsíců po Mnichovské dohodě 19. prosince 1939.

4)         Leopold princ Lobkowicz (Maria Leopold Vilibald Leonard Baltazar princ Lobkowicz), narozen 7. července 1888 v Dolních Beřkovicích, pocházel z dolnobeřkovické větve Lobkowiczů. Za monarchie byl C. k. komořím a Oberleutnant in der Reserve –  nadporučík v záloze. Po skončení války se věnoval zprávě majetku. Zemřel náhle 14. května 1933 v Praze.

Jeho starší bratr JUDr. Josef Ferdinand princ Lobkowicz narozen 4. září 1885 v Dolních Beřkovicích, sloužil u Dragounského pluku č. 14 jako Leutnant in der Reserve. Bohužel padl již 25. října 1914 u polské Jarosławi.

Jejich strýcem (bratr jejich otce) byl, Zdenko princ Lobkowicz (Maria Zdenko Vincenc Kašpar z Lobkovicz), narozen 5. května 1858 Vídeň. Po ukončení gymnázia roku 1876 nastoupil ke Dragounskému pluku č. 14. Od roku 1978 jako novopečený Leutnant sloužil u Dragounského pluku č. 1 a od roku 1901 sloužil u Dragounského pluku č. 7 v Brandýse nad Labem. Jako Oberstleutnant v roce 1907 byl přidělen k arcivévodovi Karlovi jako Vrchní komoří a pobočník. Zemřel 13. srpna 1933 v Harrachově.

Zdroje:

Vlastní Archiv

Jiří Kristián Lobkowicz: Aristokrat s duší závodníka …, Miloš Hořejš, 2014, USBN: 978–80–204–3694–8

Historie a Vojenství 2/2010 – Jiří Rajlich, Letecká bitva národů

www.valka.cz

https://www.kuk-wehrmacht.de/regiment/ulanen/u11.html

https://www.geocities.ws/hjunkers/ju_j52pl.htm

https://vojenstvi.cz/vasedotazy_120.htm

https://www.vejr.cz/regiz/clanky/clanky2011.html

https://www.kuk-wehrmacht.de/regiment/ulanen/u11.html

https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2019/06/SI_34_s14-45.pdf

https://forum.valka.cz/topic/view/60644#375506

https://forum.valka.cz/topic/view/40663#156435

https://www.novanobilitas.eu/rod/radey-1916

https://forum.valka.cz/topic/view/49460#412491

www.historickaslechta.cz