Slovinsko aneb Putování za Velkou válkou I. část

I. část 2011

    V roce 2011 jsme si naplánovali potápění Chorvatsku, kde bratr Pavel měl v plánu zvýšit si potápěčskou kvalifikaci.

Cestovali jsme autem s plánem navštívit pozůstatky bojů Velké války za civilizaci na řece Soči ve Slovinsku.

V plánu bylo navštívit Rakousko–Uherské pevnosti – Werk (1 či blockhaus na území Slovinska a navštívit místa bojů v okolí řeky Soči. Zde jsme začali návštěvou pramene a pak jsme putovali po proudu řeky (v které jsme se každý den koupali – případní zájemci na koupání musejí mít „Odznak otužíka minimálně 5 stupně“) až do místa zvaného Most na Soči. Odkud jsme se museli vydat přímou a rychlou cestou do Chorvatska, kde jsme měli domluvený termín na potápění.

Průvodcem po Slovinském bojišti (krom mne) nám byl knižní průvodce Josefa Fučíka a Marka Pavlíka z roku 2008 Sočská fronta 1915–1917. Později i mapa The Isonzo Front–sever.(2 Z časových důvodů (4 dny) jsme vyhledávali pouze místa časově nenáročná – poblíž parkoviště.

Jako první jsme projeli takzvanou Ruskou cestu přes sedlo Vršič (1611m), kterou budovalo přes 10 000 ruských válečných zajatců od jara 1916 do konce roku 1917. Pak následoval pramen řeky Soči.

Druhý den jsme zasvětili prohlídce pevností tkz. Silničních uzávěr–blokhausy rakousko–uherska v jižních Korutanech, rozdělené po Velké válce mezi Slovinsko a Itálii. Přístupové cesty z Itálie do jižních Korutan byly opevňovány poprvé za Napoleonských válek, kdy improvizované blokhausy u Malborghetta a Predilu kryly ustupující rakouská vojska. Ztráty těchto posádek dosahovali skoro 100%. Hřeben Julských Alp je možné překonat pouze v několika sedlech. Proto v druhé polovině 19. století kdy se sjednotila Itálie a Rakousku–Uhersku vznikl nový nepřítel, se tyto cesty průsmykem začaly opevňovat. My jsme vyrazily od obce Bovec údolím do sedla Predel (1156m). Cestou jsme si prohlídli pevnostní seskupení pevností Hermann a Flitscher Klause. Odpoledne dělostřeleckou pevnostní stavbu v Itálii Batterie Predilsattel (tato stavba je již na území Itálie) a o kousek zpět na území Slovinska pevnost Predil. Tato obranná linie pevností pokračuje ještě o několik km dál do nitra dnešní Itálie.

Navečer jsme si prohlédli ústí štoly v Log pod Mangartom (kterým se dopravoval válečný materiál a vojáci) a zrekonstruované bojové postavení Rakouska–Uherska Ravelnik u obce Bovec.(3 Zde se nachází i malý hřbitov s pomníkem padlím vojákům Rakouska–Uherska v letech 1915–1917.

Třetí den jsme se přesunuli do městečka Kobarit s museem Velké války. Obec se proslavila Německo Rakousko–Uherskou ofensivou v říjnu 1917, která prorazila Italské pozice a zahnala Italské jednotky až k řece Piavě … vzdálené od řeky Soči. Také jsme si zde prohlédli největší Italský hřbitov - Italskou kostnici na území Slovinska (s 7 014 pozůstatky Ital. vojáků) a českou výstavu Fotograf Velké války Jindřich Bišický.(4

A poslední den který jsme měli na opevněný vrch Mengore (453m) u Most na Soči, kde je i zajímavý pomník polní kuchyni IV/53 (čtvrtému praporu, záhřebského pěšího pluku 53). Na vrchu Mengere najdeme dělostřelecké postavení – kaverny, zákopy i vodní cisternu. Vrch Mengore je dnes důležitým poutním místem. A poté vojenský hřbitov v Modrejce kde je pohřbeno na 1 600 mužů rakousko–uherské armády

Co napsat na závěr, příště cestu určitě dokončím až k moři.

Rozhodně to byl zajímavě strávený čas pro všechny účastníky expedice. Pobyt na čerstvém vzduchu v Julských Alpách, spaní pod širákem a historie která pozměnila životy našich dědů i babiček (Dnes již asi našich pradědů a prababiček.)

Fotogalerii naleznete Zde:  Putování za Velkou válkou I.

Druhá část Putování za velkou Válkou II. 2018   +   Fotogalerie II.

Poznámky:

1)  Werk je německy pevnost.

2)  Řeka Soča se v jiných jazycích nazývá Isonzo.

3)  V Log pod Mangartom je i velký vojenský hřbitov Rakousko–Uherských vojáků s pomníkem od českého sochaře a vojáka Rakousko–Uherské armády Josefa Váchala.

4)  Jindřich Bišický (11. února 1889), Oberleutnant pěšího pluku 47. pěšímu regimentu, se stal plukovním fotografem. Fotografoval pluk v Haliči, u Dněstru a italských Alpách.

Zdroje:

Vlastní archiv – osobní návštěva

Sočská fronta 1915–1917, Josef Fučík a Marek Pavlík, 2008, ISBN–978–80–87057–04–9

https://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/125108/title/Pevnostni-uzaver-Raibl-Predil

https://zpravy.idnes.cz/zahada-rozlustena-unikatni-fotky-z-valky-maji-autora-p0y-/domaci.aspx?c=A090731_212715_domaci_abr