Jezdecké jednotky po roce 1945 v Československu

Verze 2/24.9.2024

   Oficiálně bylo jezdectvo součástí československé armády i po roce 1945. Ovšem ve značně zredukované a pozměněné podobě. Po roce 1945 už tedy nenajdeme klasické jezdecké pluky, ale jen několik oddílů jezdectva a několik eskadron vozatajstva a remontní služby tvořící Jezdeckou brigádu.

Proto i výnosem MNO byli důstojnici a rotmistři (poddůstojníci) jezdectva sloučeni s pěchotou dnem 1. července 1945. (Tímto dnem zanikla stavovská skupina důstojníků jezdectva.)

Brigádní velitelství jezdectva vzniklo koncem září 1945 v Pardubicích a podléhaly mu čtyři jezdecké korouhve.

Brigáda byla podřízena Velitelství pěchoty hlavního štábu vojska a tvořila pouze administrativní složku.

Velitelství brigády podléhala technická eskadrona a výcviková korouhev, tvořená velitelskou četou a školou pro důstojníky pěchoty v záloze s jezdeckým a vozatajským výcvikem. V rámci korouhve byly organizovány i krátkodobé školy a kurzy, jako např. aplikační škola, trubačský kurz, vozatajský a zapřahací kurz.

Jezdecká korouhev byla samostatným vojenským celkem. Skládala se velitelství, jezdecké eskadrony - tvořené jednou četou samopalníků a jednou četou pátračů., remontní eskadrony a náhradní eskadrony a dvěmi až pěti vozatajskými eskadronami, dislokovanými odděleně. Svým složením se jezdecké korouhve přibližovaly k předválečným vozatajským eskadronám.

Jezdecké korouhve byly rozmístěny po jedné v každé ze čtyř vojenských oblastí, které podléhaly.

1. korouhev - Pardubice (od září 1948 Dašice) + 4 vozatajské eskadrony (1

2. korouhev - Český Krumlov (od října 1945 Týn nad Vltavou, od listopadu 1946 Klatovy, od května 1948 Rokycany) + 2 vozatajské eskadrony (2

3. korouhev - Olomouc (od srpna 1947 Hodonín) + 5 vozatajské eskadrony

4. korouhev - Topolčany (od 1948 Nové Zámky) + 4 vozatajské eskadrony

V roce 1947 byla technická eskadrona včleněna do 1. korouhve. A u jezdeckých korouhví vznikla eskadrona těžkých zbraní s kulometnou četou a četou kanónů 37 mm vz. 34 nebo vz. 37.

V říjnu 1949 došlo k zrušení velitelství jezdecké brigády a současně došlo ke zrušení 2. vojenské oblasti tak zanikla i 2. jezdecká korouhev.

Zbývající korouhve byly reorganizovány na 1., 3., 4. vozatajský prapor a Výcvikový vozatajský prapor, který byl podřízen MNO.

Velitelství 3. vozatajského praporu se v rámci reorganizace přesunulo z Hodonína do Bzence.

Reorganizované vozatajské prapory se skládaly z velitelské roty (štábní čety, čety pátračů, samopalné čety), remontní roty, náhradní roty a tří až pěti vozatajských rot opětně dislokovaných odděleně od velitelství praporu.

Při reorganizaci na konci roku 1950 zanikl 3. vozatajský prapor a Výcvikový vozatajský prapor.

Zůstal pouze 1. vozatajský prapor (velitelství Dašice) a 4. vozatajský prapor (velitelství Nové Zámky) podřízené velitelství 1. a 2. vojenského okruhu.

Reorganizované prapory se skládaly z náhradní roty, remontní roty a čtyř až pěti vozatajských rot.

V dubnu 1951 v rámci praporů ukončily činnost náhradní roty, jejich povinnosti přešly na nově zřizovaná Okresní vojenská velitelství.

Dnem 1. ledna 1953 proběhla reorganizace vozatajských praporů a dále ji tvořily dvě vozatajské roty, soumarská rota a remontní rota.

Dále v srpnu 1953 proběhla redukce obou praporů na samostatné roty sídlící v Bohdanči a Nových Zámcích. Reorganizované vozatajské roty se skládaly ze dvou vozatajských čet, remontní čety a soumarské čety.

Obě vozatajské roty zanikly  k 1. listopadu.1954. Tímto dnem tak končí historie jezdectva jako zbraně v Československu.

<span times="" new="" roman";="" ""="" "times="" cs;="" ar-sa;"="">Jezdectvo se naposledy představilo veřejnosti 9. května 1954 v Praze na Letné při vojenském defilé k příležitosti oslav 9. výročí konce 2. světové války.

Poznámky:

1)    U Jezdecké I. korouhve v Dašicích sloužil Poručík Milan Pouska (otec Podplukovník jezdectva (plukovník po roce 1945) František Pouska, matka Anna Pousková).  Narodil se 10. července 1922. Studoval na gymnáziu a obchodní akademii. Od roku 1941 byl Totálně nasazený v Německu u firmy Bosch ve Stuttgartu. Před koncem války uprchl, vrátil se do Prahy k otci a zapojil  se do pražského povstání. Utrpěl zranění střepinou na noze. I přesto 8. května 1945 se skupinou tvořenou mladíky z řad bývalých skautů ze Zpravodajské brigády a mladých budoucích komunistů z jednotky Pěst, zabránil Němcům v ulici Na příkopě postupu na Václavské náměstí.

Po válce absolvoval Hranickou akademii, v roce 1947 byl vyřazen v hodnosti poručíka a poslán do Pardubic k 1. jezdecké korouhvi. Zde v Pardubicích se dvakrát zúčastnil Velké pardubické. V roce 1948 skončil s hnědou klisnou Jiskrou na pátém místě, v roce 1949 klisnou Jiskrou závod nedokončil po pádu na Taxisově příkopu. Dne 17. ledna 1948 se oženil s Martou Bickovou z Klatov a v prosinci 1949 se mu narodila dcera Dagmar, společně bydleli Dašicích.

V březnu 1950 byl zatčen za vyzvědačství. V lednu 1951 byl odsouzen na 17 let a pokutu 100 tisíc korun. Na přelomu února a března 1951 byl poslán do pracovního Tábora XII. u Horního Slavkova. Zde byl za nevyjasněných okolností 11. dubna 1951 na šachtě číslo 14 „v 21:00 hodin zastřelen SNB na útěku“ příslušníkem SNB Oldřichem Dobruským (zemřel v roce 1978).

V jezdectvu i po druhé světové válce sloužila bývalá šlechta. K 1. korouhvi v Pardubicích nastoupil roku 1947 na dva roky hrabě Radslav Kinský (1928 – 2008).

Zdroj: Lukáš Kopecký, Otec a syn ve třetím odboji: https://publikace.nm.cz/periodicke-publikace/amnph/70-3-4/otec-a-syn-v-tretim-odboji-pripad-frantiska-a-milana-pouskovych-frantisek-and-milan-pouska-father-and-son-in-third-resistance-movement

2)    Jezdecká korouhev 2 se skládala z velitelství - štábní čety, jezdecké eskadrony 2 (četa samopalníků a četa pátračů), eskadrony těžkých zbraní 2 od roku 1947 (kulometná četa a kanónová četa s kanóny vz. 34 nebo vz. 37), remontní eskadrony 2 a náhradní eskadrony 2 (všechny Týn nad Vltavou), vozatajské eskadrony 5 (Rokycany) a vozatajské eskadrony 6 (České Budějovice). Počátkem října se velitelství korouhve, jezdecká, remontní a náhradní eskadrona přemístily do Českého Krumlova - Nového Dvora (v polovině října je u eskadron jako místo ubytování uváděn tábor Vyšný u Českého Krumlova). V listopadu 1946 se korouhev přesunula do Klatov a koncem května 1948 do Rokycan. K 1. říjnu 1949 byla jezdecká korouhev 2 zrušena.

Velitelem 2. jezdecké korouhve v Týně nad Vltavou, Českém Krumlově a Klatovech byl podplukovník Václav Ouředník.

Václav Ouředník (1892–1956), byl synem rolníka, ruský legionář a důstojníkem jezdectva u Jezdeckého pluku 4 v Klatovech, za války vězněn klatovským Gestapem a poté v Malé pevnosti Terezín. V roce 1945 aktivován a po únoru 1948 byl z armády propuštěn.

Korouhev je jezdecká jednotka, není však jako pěší prapor taktickou jednotkou, ale spíše jednotkou administrativní.

Eskadrona je jezdecká jednotka, přibližně o velikosti roty u pěchoty.

Remontní eskadrona se starala o výcvik mladých koní v útvarech.

Vozatajstvo je název pro vojenský dopravní útvar s vozy nebo soumary.

Náhradní tělesa (prapor, rota, oddíl, baterie, eskadrona) mají útvary pro snadné doplňování a jednotný výcvik, vedou evidenci záložníků, uskladňují a udržují augmentační (válečné) zásoby a připravují mobilizaci vojskového tělesa.

Zdroje:

Vlastní archiv

www.valka.cz

www.armada.vojenstvi.cz/

https://www.vhu.cz/exhibit/film-vojenska-prehlidka-1954/