Vídeňský Arsenal byl postaven jako vojenský komplex budov a skladišť (zbrojnice) v jihovýchodní části Vídně v okrese Landstrase v letech 1850 – 1856. Samotná budova musea č. 18 byla představená veřejnosti v roce 1891, postavena již jako reprezentativní a výstavní (musejní) budova císařské a královské armády Rakouska–Uherska. Byla vybudována v maurském a novogotickém stylu.
V roce 1945 bylo museum a samotný komplex těžce poškozen bombardováním, ale byl opraven do původní podoby.
Dnes jen malou část komplexu stále využívá Rakouská armáda – Österreichs Bundesheer jako kasárna. Většinu bývalého vojenského komplexu využívají například divadelníci jako zkušební divadla, telekomunikační a poštovní úřady, testovací a zkušební úřad, státní dezinfekce a část byla přestavěna na bytové jednotky.
Museum představuje rakouské dějiny od třicetileté války v 16. století do roku 1945. Stálá sbírka musea je umístěna ve čtyřech sálech. V první sál v přizemí je věnován armádě a osobě Františka Josefa I., atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este a Velké válce. Druhá část přízemí představuje rakouské–uherské námořnictvo – K. u. k. Kriegsmarine. A první patro prezentuje Habsburské války od 16. století do Prusko – Rakouské války v roce 1866.
Baterie mrtvých v bitvě u Hradce Králové z Prusko – Rakouské války v roce 1866.
V museu je i zachyceno období první Rakouské republiky, následná anexe Německem a účasti rakouských vojáků v německém Wehrmachtu.
Venku kolem areálu musea je prezentována vojenská technika z let 1940 – 1990 a bronzová děla několik století stará.
Poznámky:
Otevřeno denně, vstupné – dospělí 6 €, děti do věku 17 let mají vstup zdarma
Vstup je též zdarma každou první neděli v měsíci.
Zdroje:
Vlastní návštěva
Baterie mrtvých u Chlumu v roce 1866, Z. Jánský/ V.Grof/J. Synek, Hradec Králové, ISBN 978-80-904841-4-6
Poznámky k fotografiím:
1) V noci 4. července 1918 byla ponorka potopena italskou ponorkou F.12, blízko ústí řeky Tagliamenta, západně od Terstu. Potopila se i s celou posádkou včetně kapitána Fregattenleutnant Ludwig Müller. V roce 1962 byla nalezena a vyzdviženaa dána do šrotu. Ostatky posádky nalezené v trupu jsou pohřbeny na vojenském hřbitově ve Wiener Neustadt.
2) Plátno Baterie mrtvých o rozměrech cca. 8m x 5m z roku 1907 pochází od Václava Sochora, jenž se již předtím proslavil svým plátnem Srážka jízdy u Střezetic. Po roce 1928 bylo plátno Baterie mrtvých zakoupeno do sbírek vídeňského Arsenalu.
Srážka zachycená na malbě se odehrála u obce Chlum a byla součástí bitvy u Hradce Králové. Snes je zde pomník vzdávající hold 7. jízdní baterii 8. dělostřeleckého pluku. Z baterie 3. června 1866 padlo 54 mužů včetně velitele setníka August van der Groeben a nadporučíka Wolf. Několika přeživším mužům s podporučíkem Merkel se podařilo jedno dělo zachránit, jenž bylo znovu použito proti pruským u Rozběřic. Proti 7. baterie stála I. pruské gardové divizi, která během asi tří minutového útoku zničila 7. baterii. Ta do útočících Prusů vystřelila cca. 10 salv.
7. jízdní baterii 8. dělostřeleckého pluku byla znovu zkompletována a rozpuštěna v roce 1885.
Malíř válečných výjevů a podobizen Václav Sochor (1855-1935) byl žákem malířské akademie v Praze, Mnichově a Paříže. Z jeho dalších známých vojenských pláten rozměru 7,9m x 4,9 m je dřívější malba Srážka jízdy u Střezetic u Hradce Králové roku 1866. Kde je znázorněna seč Rakouských dragounů na Pruské dragouny. Na malbě pracoval mezi 1895 – 1900 v Čechách. Obraz odkoupil císař František Josefa I. a byl zavěšen v armádním museu ve Vídni, kde je dosud.
Jiří
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————