Major jezdectva Vilém Pistorius  *1897

^{Verze 6 / 4.9. 2010}

^{První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.}

^{Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob.}

^{Třetí „Malé“ jimž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.}  

Velká válka a proti bolševistické tažení v Rusku

Narozen 29. března 1897 v obci Hořepník v okresu Pacov (Pelhřimov) v Rakousko – Uherské monarchii rodičům Viléma a Berty Pistoriusovím. Měl minimálně jednu sestru.

Vychodil 5. tříd obecné školy a poté v letech 1909 – 1913 absolvoval 4. ročníky reálné školy v Boleslavově ulici na Malé straně v Praze II. Následně studoval hospodářskou školu v Chrudimi, ale pouze 2. ročníky v letech 1913 – 1915. (Později na začátku 20-let uvádí, že vystudoval před Velkou Válkou 4. ročníky – semestry hospodářské akademie v Táboře a místo studenta agronomie uvádí jako povolání agronom. Taktéž uvádí, že absolvoval školu pro záložní důstojníky už v roce 1914.)

V roce 1919 jeho maminka Berta žila v ulici Harachova 14, Praha III. O rok později se maminka přestěhovala k dceři (s dcerou) na Smíchov, Schwarzenbergova ulice 294 v roce 1920.

Odveden je vojenskou odvodní komisí na jaře 1915 v Praze, k nástupu vojenské služby se pravděpodobně přihlásil dobrovolně. Během léta 1915 nastoupil vojenskou službu u Dragoner–Regiment Nr. 10 (Dragounský pluk č. 10), po několika měsících byl převeden jako nadbytečný ve stavu k Infanterieregiment Nr.75 (Pěší pluk č. 75) jako jednoroční dobrovolník pravděpodobně 16. října 1915 do Jindřichova Hradiště.

Dnem 5. listopadu 1915 byl poslán do školy pro záložní důstojníky Infanterieregiment Nr.75 v Jindřichovu Hradišti jako jednoroční dobrovolník. Dne 6. ledna byl poslán do Nagyváradi (Velký Varadín) dokončit školu pro záložní důstojníky. Jeho poslání do Uherské části monarchie dokončit školu, souviselo s přesunem celého pluku Infanterieregiment Nr.75 do Sedmihradska (část v dnešním Rumunsku). Ten souvisel s všeobecným přesunem pluků nebo spíše jejich náhradních těles v celé monarchii. 

^{Důvodem byli rostoucí počty dezercí a svévolného opuštění útvarů vojáky, za účelem návštěvy domova. Pluky z Rakouska měli tak přechodné posádkové město v Čechách a v Uhersku, České pluky v Rakousku a v Uhersku.}

^{Nagyváradi (maďarsky) – dnes Oradea, česky Velký Varadín je město v Rumunsku v Transylvánii.}

K 31. lednu 1916 školu zdárně ukončuje, je povýšen na Gefreiter (Svobodník) a hlásí se u Infanterieregiment Nr.75 v Debrecíně, kam byl pluk mezitím přemístěn.

Od 1. února 1916 je Vilém Pistorius přidělen ke kulometnému oddílu Infanterieregiment Nr.75 v Debrecíně.

Dne 10. června 1916 s pochodovým praporem odjel na Ruské bojiště.

Na podzim 1916 byl raněn a 20. října 1916 je na léčení v Pražské nemocnici na Strakově akademii.

V lednu 1917 je zcela zdráv a k 21. ledna 1917 je poslán do střelecké školy pro kulometné instruktory (bohužel název místa je nečitelný Kacyermezes – Kenyermezes – Kenier Müzes).

K 10. března 1917 je přidělen do střelecké armádní školy jako instruktor (Petrinii – Pebrimii – Petricice – Petrinye). Dnem 15. června 1917 je opětovně poslán na Ruské bojiště.

Za měsíc a půl 24. (27.) července 1917 je zajat u Březan Rusy.

Před vstupem do Československého vojska na Rusi, sloužil Vilém Pistorius v Astošově dobrovolné kozácké divizi v hodnosti podporučíka, kde velel půl sotně. Po jakou dobu, kdy a kde nastoupil není známo.

Do Československého vojska na Rusi se přihlásil 2. dubna 1918 v Penze. Byl zařazen k 3. baterii 2. dělostřelecké brigády v hodnosti dělostřelec – střelec (vojín).

Byl přítomen přepadení ešalonu 2. dělostřelecké brigády bolševiky na železniční stanici v Irkutsku, na cestě do Vladivostoku 26. května 1918.

^{Vystupuje zde jako důstojník nebo jako důstojnický čekatel. V ešalonu bylo asi 500 legionářů, na svou ochranu měli jen několik pušek s pár náboji, 30 až 40 bomb (granátů) a 2 kulomety ponechané bolševiky na ochranu (nebo ukryté před bolševiky). Zbytek zbraní už dávno odevzdali bolševikům za volný průjezd magistrálou do Vladivostoku. Měli zde provést přehlídku pro francouzského generála Vergé. Místo toho při zastavení byli obklíčeni bolševiky. Při vyjednávání, které vedl Hřivna a Pistorius, se dovídají, že mají býti posláni do „pracovních táborů“ a důstojníci zastřeleni. Po úderu na zvon, který měl býti pravděpodobně signálem pro bolševiky, se sami legionáři vrhají na bolševiky. Sekerou, kamenem berou pušky bolševikům a obsazují nádražní budovy. Pro nedostatek munice začíná opět vyjednávání s bolševiky. Objevuje se i generál Vergé, který jednání vede. Předtím jen o vlásek unikl smrti, když po něm jeden z legionářů málem hodil granát. Na konec bylo vyjednáno příměří, odevzdány zbraně a k legionářům se na oplátku přidali bolševičtí komisaři, kteří měli zajistit volnou cestu do Vladivostoku. Což se nakonec povedlo a 2. dělostřelecká brigáda dorazila 8. června 1918 do Vladivostoku.}

Zúčastnil se odzbrojení bolševiků ve Vladivostoku a následně bojů u Nikolsk Usurijsk.

^{Vladivostocké proti bolševistické vystoupení se datuje na 29. června 1918, kdy 5., 7. a 8. pěší pluk spolu s 2. dělostřeleckou brigádou vojensky obsadili Vladivostok a zajistili bolševické jednotky.}

^{Následoval přesun 103 verst na západ k Nikolsk-Usurijsk, kde ve dnech 3. a 4. července 1918 8.pěší pluk a od druhého dne i 5. pěší pluk procházeli těžkým bojem. Třetí den bojů, za úsvitu 5. července 1918, 2. dělostřelecká brigáda byla připravena k boji. Svou intenzivní palbou zničila nepřátelské dělostřelectvo a zahnalo pěší jednotky bolševiků ze svých pozic. Ty na to spěšně opustili město Nikolsk-Usurijsk a ustoupili 100 verst na sever do Spasskoje, kde se opevnily.}

Dnem 4. července 1918 je Vilém Pistorius převelen do štábu 2. dělostřelecké brigády „Převeden na službu do komandy štábu brigády a vymazán ze seznamů baterie“. Zároveň je naznačen důstojnickým čekatelem.

Dne 9. července 1918 je poslán k 1. Jízdnímu divizionu Východní (Vladivostocký) a je dočasně naznačen pobočníkem velitele kapitána Františka Pousky. Pravděpodobně na přelomu července a srpna 1918 je uvolněn z úřadu plukovního pobočníka Jízdního divizionu.

Dne 26. září 1918 je jmenován dočasným důstojnickým zástupcem a naznačen velitelem čety 1. eskadrony (sotni). Druhý den 27. září 1918 vyrazil jako nový velitel jízdní čety na mongolské území „Odeslán jako velitel ochrany s 20 jezdci 3. eskadrony nákupní komise Československého intendantstva v Mongolii“, z této akce se vrátil s oddílem 21. (26.) listopadu 1918 do Tjumeně k 2. Jezdeckého pluku, který mezitím vzniknul.

Dne 21. listopadu 1918 je jmenován velitelem čety 3. eskadrony (sotni) „Jmenován mladším důstojníkem III. sotně“.

Druhý den 22. listopadu 1918 je převeden do 4. eskadrony.

Zde v Tjumeni v prosinci 1918 v době formování pluku, absolvoval Ekvitační kurs (Jezdecký kurs).

Od 19. března 1919 velel přepravě koní z koňského záložního dvora v Kurganě do Tjumeně. „Za dopravení koní z koňského dvora v Kurvjáně, pochodovým pořádkem do Tjumeně (275 verst) vyslovená jménem služby pochvala a dík za svědomitost a péči prokázanou tomuto úkolu.“ 

Od 14. června 1919 do 11. ledna 1920 účastnil se bojů na magistrále a výprav proti povstalcům v Mansko – Kanské oblasti.

Dne 15. července 1919 převeden jako mladší důstojník (zástupce velitele) do záložní eskadrony.

Dne 9. srpna 1919  dočasně převzal velení záložní eskadrony a 17. srpna 1919 velení odevzdal. A stejný den je jmenován – povýšen do hodnosti korneta, zpětně od 1. srpna 1919.

V lednu 1920 nastává na magistrále akutní nedostatek lokomotiv. Proto 2. Jízdní pluk musel opust teplušky, vše naložit na koně a sáně a vydat se na cestu do Vladivostoku koňmo. Tvořili tak zadní voj evakujicích se jednotek, jeho křídelní zabezpečení. Spolu s nimi tvořili zadní voj po železnici přesunující se 12. střelecký pluk a obrněné vlaky „Úderník a Spasitel“. Mrazy v době klesají dosahují „Jen k –20C°“. Museli tak přestát kruté mrazy a tvrdé střety s bolševiky, kteří vycítili snadnou „Kořist“.

Dne 12. ledna 1920 na stanici Iljanskaja je k jeho oddílu přidělen jako jeho zástupce správce zbroje podporučík Brož přidělen.

Tak se  zúčastnil od 12. (11.)  ledna do 10. února 1920 pochodu koňmo 2. jízdního pluku československého vojska na Rusy evakuujícího a odcházejícího před V. sovětskou armádou ze stanice Illjanskaja do Irkutska 700verst. (1 versta = 1,0668 km)

Při evakuaci se účastní Vilém Pistorius rozvědek a polní strážní služby.

^{Začátkem února roku 1920 dochází k dohodě mezi bolševiky a vedením Československa o ukončení bojů a stažení Československého vojska na Rusi do Vladivostoku a dále lodním transportem domů.}

Dne 28. ledna 1920 je jmenován  náměstkem záložní eskadrony. Dne 2. dubna 1920 převzal dočasně velení záložní eskadrony. Dnem 27. dubna 1920 je Vilém Pistorius jmenován poručíkem zpětně od 1. dubna 1920.

Dnem 24. května 1920 je jmenován velitelem záložní eskadrony.

Vilém Pistorius byl zařazen spolu s 2. Jízdním plukem „Sibiřský“ do 27. Transportu Československého vojska na Rusi.  Sedmadvacátý lodní transport proběhl parníkem „S.S. Sherman“. Velitelem transportu byl velitel pluku, plukovník Jaroslav Červinka. Odjezd z Vladivostoku proběhl 24. května 1920. Počet přepravovaných osob byl 1546 důstojníků a vojáků, několik stovek koní a další materiál. Mimo 2. Jízdní pluk „Sibiřský“ se nalodila Intendance (zásobovatelé) 2. divize, Zdravotní vlak č.5, Posádka obrněného vlaku „Orlík“, 17. sborná rota, 2 komandy (oddíly) 9. střeleckého pluku. Parník připlul do Terstu 3. července 1920.

Služba v První republice

Od 10. července 1920 je Vilém Pistorius veden v Olomouci v remontní eskadroně 2. Jízdního pluku „Sibiřský“.

Dne 13. července 1920 je povýšen na nadporučíka.

V září 1920 se zavázal k činné vojenské službě jako důstojník na tři roky nepřetržitě. Na Nový rok 1921 převzal velení čety v kulometné eskadroně.

Do 21. července 1921 velel této četě kulometné eskadrony, po té velí četě v 1. eskadroně. V době mobilizace v roce 1921 byl s plukem nasazen na Slovensku.

K 1. listopadu 1921 byl povýšen na kapitána jezdectva.

Do 12. ledna 1922 byl velitelem čety u 1. eskadrony, velitelem jeho eskadrony byl kapitán Sedláček. Ten o něm napsal k 30. listopadu 1921 „Řádný charakter, trochu lehkomyslný. Dobrý voják a nadějný jezdec ke každé službě způsobilý. Má dobrý vliv na podřízené, dovede kázeň zavésti a udržeti. Je u svých podřízených oblíbený, oproti představením uctivý a korektní.“ Velitel pluku plukovník Jaroslav Červinka „Souhlasím, ale potřebuje přísného velitele. K povýšení způsobilý. Potřebuje aplikační školu, po absolvováním snad dovede velet eskadroně.“

Následně velel od 12. ledna 1922 remontní eskadroně do 30. září 1922. Druhým dnem 1. října 1922 nastoupil aplikační školu v Jezdeckém učilišti v Hodoníně. Kde vytrval do 31. července 1923, kdy aplikační školu absolvoval s prospěchem Dobrým. Následně se vrací k pluku do Olomouce, kde velí do 30. září 1923 četě remontní eskadrony. Druhým dnem se stává velitelem 1. eskadrony.

Na přelomu let 1924 a 1925 absolvoval od 1. prosince do 31. ledna kulometný kurs jezdectva v Prostějově s prospěchem velmi dobrým. Poté je přidělen ke kulometné eskadroně. Od 1. dubna 1925 je jmenován velitelem nově zřízené 1. kulometné eskadrony. V zimě 1927 odjíždí do Špindlerova mlýna na lyžařský kurs od 21. února 1927 do 2. dubna 1927 , který absolvuje s prospěchem Dobrým. V červnu 1927 odjíždí k Pěšímu pluku 27, kde absolvuje povinnou stáž „Na zkušenou“ od 16. června do 6. září 1927.

Dne 24. září 1927 je povýšen na štábního kapitána.

V roce 1928 přebírá velení 3. eskadrony.

K 3. února 1930 byl poslán k Jezdeckému učilišti jako frekventant školy pro velitele eskadron. Školu ukončil 30. června 1930 s prospěchem Velmi dobrým a byl poslán zpět k pluku. Následný den se stává velitelem 2. eskadrony.

Od 15. března 1931 byl Vilém Pistorius přemístěn k Jezdeckému pluku 3 „Svatopluka, knížete Velkomoravského“ v Bratislavě na Slovensku. Kde nastoupil jako velitel 2. eskadrony. Od 15. června 1933 se stává velitelem 3. eskadrony v Komárně.

Dnem 15. září 1933 se vrací k Jezdeckému pluku 2 „Sibiřský“ zpět do Olomouce, kde velí pomocné eskadroně.

Od nového roku 1. ledna 1934 se ujímá dočasně funkce velitele pomocné korouhve a remontní eskadrony. Dne 20. února 1934 je zproštěn velení pomocné korouhve. Zůstává velitelem remontní eskadrony. Od 7. května 1934 se účastní zbrojního kurzu pro důstojníky pěchoty a jezdectva v Plzni a v Olomouci. Kurs ukončil dne 14. července 1934 s prospěchem Velmi dobře způsobilý. Dnem 5. října 1934 je zproštěn velení remontní eskadrony a 10. října 1934 ustanoven velení 4. eskadrony.

Dnem 30. září 1935 je Vilém Pistorius přemístěn k Jezdeckému pluku 6 posádkou v Brně. Kde druhý den přebírá velení 2. eskadrony. Od 1. ledna 1936 se všechny Jezdecké pluky přejmenovávají v rámci reorganizace na Dragounské pluky, tak vzniká i Dragounský pluk 6.

Od 22. února (podle jiných zdrojů od 8. února) 1937 do 19. června 1937 absolvoval kurs pro velitele vojenských oddílů v Praze s prospěchem Dobrým.

Následně se vrací do Brna k Dragounskému pluku 6, kde se od 20. června 1937 stává zbrojním důstojníkem pluku.

K 1. červenci 1937 je Vilém Pistorius povýšen na majora jezdectva. A od posledního srpna (podle jiných zdrojů od 15. září) 1937 se stává i velitelem 3. eskadrony, zbrojním důstojníkem pluku však zůstává dále. K 1. květnu 1938 je mu odebrána eskadrona, funkci zbrojního důstojníka pluku vykonává dál. K 1. červnu 1938 je ustanoven zatímním velitelem pomocné korouhve. Dne 15. srpna 1938 je ustanoven velitelem remontní eskadrony a pravděpodobně zproštěn velení pomocné korouhve.

Jako velitel remontní eskadrony se zúčastnil mobilizace v roce 1938. Velitel Dragounského pluku 6 plukovník generálního štábu Rudolf Kučera napsal na majora Viléma Pistoriuse za dobu mobilizace tento posudek.

„Od 24. září do 16. listopadu 1938 velitel remontní eskadrony, mobilizoval oddíly B Dragounského pluku 6. Byl svědomitý a obětavý, osvědčil se dobře. Brno 25. listopadu 1938, Velitel náhradní korouhve major jezdectva František Kotrč.“

^{Dragounskému pluku 6 v době zářiové mobilizace v roce 1938 velel plukovník generálního štábu Rudolf Kučera. Pluku velel od května 1938. Předtím pluku velel za dobu působení Viléma Pistoriusa u pluku plukovník jezdectva Jaroslav Macas (od září 1934 do září 1937) a poté podplukovník jezdectva Jaroslav Mahr (září 1937 - květen 1938).}

Po okupaci zbytku republiky fašistickým Německem v březnu 1939 a rozpuštěním Československé branné moci, byl i on propuštěn z armády a ze svazu armádních důstojníků z povolání a čekal na nové umístění. Toho se dočkal 25. listopadu 1939, kdy byl přijat do Zemské banky v Brně jako bankovní úředník. Konečně k 1. červenci 1942 byl dán do výslužby.

V osobním životě se 28. června 1923 oženil, jeho žena pocházela z Olomouce, jmenovala se Zdeňka a byla učitelkou (pravděpodobně byla německé národnosti). O dva roky později 21. června 1925 se jim narodila dcera Eva, která bohužel 11. března 1933 zemřela. Manželka Zdeňka v roce 1928 byla léčena na rakovinu prsu. Po smrti dcery začala trpět nervovými záchvaty.

Po druhé světové válce se znovu žení 2. července 1947 s vdovou Julianou Staňkovou, rozenou Ryšavou dne 4. ledna 1893. Není známo co se stalo s jeho první ženou Zdeňkou.

Po celou dobu služby v prvorepublikové armádě byl veden v podvědomé kolegů, podřízených i nadřízených jako velice dobrý jezdec (drezůrový jezdec) učitel jízdy a veliký znalec koní. Proto také tak často velel remontním eskadronám. Což byly eskadrony jež se staraly o výcvik mladých koní v útvarech (bojových plucích).

Okupace a Nová svoboda?

Jako opravdový voják a důstojník se účastní oboje proti Německu. Jeho odbojová činnost začala už v roce 1939.

„V roce 1939 uchránil část vozatajského a optického materiálu před okupanty. Zpravodajsky činný byl pro ilegální skupinu Ludvík v Kroměříži, přes lesníka Jošta v Kroměříži. Pomáhal obstarati 3 kulomety, partizánské skupině Olga. Uschoval cenné věci neárijců a propůjčoval osobní dokumenty zemřelého tchána k prokázání árijského původu. Vyšetřován gestapem pro rozdání výstroje mužstvu v roce 1939. Povstání se zúčastnil.“

Po konci války 10. nebo 13. května 1945 je prezentován u VO.3 (Vojenský okruh 3) a stává se velitelem I. výcvikové korouhve v Brně.

Od 20. června 1945 pracuje přímo v Brně na Vojenském okruhu 3 jako zástupce přesídlovací skupiny.

Od 16. září 1946 je dočasně přemístěn k PVVB (Posádkové Velitelství Velké Brno). Od 1. března 1947 je zástupce styčného důstojníka NV Brno (Ústřední Národní Výbor Brno).

Od roku 1948 je ustanoven styčným důstojníkem i v několika dalších měst Jižní Moravy (Moravský Krumlov, Vyškov, Mikulov…).

Z důvodu značných politických změn jenž se u dáli během února 1948 byl dán od 1. července 1948 na dovolenou z čekáním.

A 1. března 1949 byl dán do výslužby z důvodu „že nenašel kladný poměr lidově demokratickému řádu republiky.“

Tresty majora Viléma Pistoriuse

I přez kladné profesionální hodnocení nebyl nijak zvlášť povyšován. Zasloužil si po dobu své služby více jak deset trestů za různé přestupky proti Vojenskému řádu.

^{V roce 1921 dostal dva tresty za tyto poklesky.}

^{V červenci 1921 „Trestán, že v zimě roku 1920/21v soukromém rozhovoru bezdůvodně obviňoval štábního důstojníka (Čecha), že v zajetí se vydával za Němce a uprchl z něho, aby nemusel vstupovati do Československých legií.“  Trestem mu bylo Domácí vězení jednoduché v délce 10 dní.}

^{V září 1921 „Vzdálil se jako nemocný infekční chorobou - úplavicí z nemocnice a byl nepřetržitě nepřítomen v nemocnici dvě noci a den, čímž provinil se proti nemocničnímu řádu věda, že pobytem mezi zdravími ve veřejné místnosti kde se zdržoval a viděn byl svým šéflékařem a jest to, aby jmenovanou chorobu přenesl na jiné. Při návratu neospravedlnil se ani u svého šéflékaře ani u velitele nemocnice.“  Trestem mu bylo Domácí vězení jednoduché v délce 10 dní.}

^{V roce 1922 si vysloužil další dva tresty za tyto poklesky.}

^{V lednu 1922 „Při čtvrtletní koňské prohlídce veterinárním referentem 7. pěší divize konstatováno u 1. eskadrony, 3. čety jejímž velitelem je kapitán Pistorius, že u koní této čety, jest výživný stav méně dobrý.“   Trestem mu byla Písemná důtka.}

^{V březnu 1922 „Zhotovil ve veřejné místnosti v kavárně Národního domu v Olomouci tabulku na stůl „Zadáno“ jejímž provedení zlehčoval Důstojnický sbor pěchoty.“  Trestem mu bylo Domácí vězení jednoduché v délce 10 dní.}

^{V roce 1924 si vysloužil pouze jeden trest.}

^{V říjnu 1924 „Za opoždění se o 20 minut ke klasifikaci koní, jakož i za ledabylé vedení knihy rozkazů.“  Trestem mu bylo Domácí vězení jednoduché v délce 3 dnů.}

^{V roce 1926 si vysloužil pouze jeden trest.}

^{V prosinci 1926 „Trestán za, že byv plukovním rozkazem 290/26 pro nemoc zproštěn od veškeré služby vyjímaje vedení písemné agendu podřízené eskadrony, opustil bez dovolení posádku, zúčastnil se po dny honby a eskadroně pro vyřízení písemné agendy se vůbec nedostavil.“  Trestem mu bylo Domácí vězení v délce 3 dnů.} 

^{V roce 1927 si vysloužil pouze jeden trest.}

^{V dubnu 1927 „Trestán za, že nepředložil taktickou práci do stanoveného termínu.“  Trestem mu bylo Domácí vězení v délce 5 dnů.} 

^{V roce 1930 si vysloužil pouze jeden trest.}

^{V prosinci 1930 „Trestán za to, že obdržev několikrát ústní i písemné výtky za to, že nevěnuje dostatek péče detailům služby velitele eskadrony a provádění rozkazů velitele korouhve a opětovně se provinil a to tím, že po druhé a přes výtku za první případ udělenou nezanesl do trestních záznamů trest udělený jím za poklesek, zjištěným velitelem korouhve.“  Trestem mu byla Písemná důtka.}

^{V roce 1933 si vysloužil další dva tresty za tyto poklesky.}

^{V červenci 1933 „1) Použil nevhodné doby a místa na obježdění vlastního koně. 2) Nedodržel pro den 4. května tohoto roku stanovený program zaměstnání“ .   Trestem mu bylo Domácí vězení v délce 5 dní.}

^{V září 1933 „1) Jako velitel 2. eskadrony nepracoval systematicky na mobilizačním plánu a neprováděl nařízené změny. 2) Oznámil plukovnímu veliteli při jeho přemístění, že eskadronu odevzdal již před odchodem na zdravotní dovolenou svému zástupci, což tento nepotvrdil.“   Trestem mu bylo Domácí vězení v délce 10 dní.}

Vyznamenání:

Československý válečný kříž, číslo dekretu 24 981.

Revoluční medaile, číslo dekretu  40 392.

Medaile vítězství, číslo dekretu   33740 (392).

Odznak Československých dobrovolců 1918/19, číslo dekretu 7275.

Poznámky:

^{27. Lodní transport proběhl parníkem „S.S. Sherman“. Přepravoval se 2. Jízdní Sibiřský pluk. Odjezd z Vladivostoku proběhl 24. května 1920. Parník připlul do Terstu 3. července 1920. Počet přepravovaných osob byl 1546 důstojníků a vojáků.}

^{Složení 27. Lodního transportu: Velitel plukovník Červinka, 2. Jízdní Sibiřský pluk, Intendance (Zásobovatelé) 2. divize, Zdravotní vlak č.5, Posádka obrněného vlaku „Orlík“, 17. sborná rota, 2 komandy 9. pluku}

^{Legionářské číslo Viléma Pistoriusa je 54761.}

^{Remontní eskadrona se starala o výcvik mladých koní v útvarech (bojových plucích).}

^{Remonta je vojenský výraz pro mladého dvou až čtyřletého koně, určeného k vojenské službě. Který bude nebo podstupuje základní výcvik (pod sedlo). Dnes se výraz Remonta používá i na nevojenské koně bez základního výcviku.}

^{Remontní služba (Remontnictvo), jejími úkoly byli chov a nákup vojenských koní a mezků, evidence a třídění koní, vozů, postrojů a tvorbou předpisů.}

^{Infanterieregiment Nr.75, IR 75 (Peší pluk č. 75) založený v roce 1860.}

^{Velitelem byl Oberst (plukovník) Franz Wiedstruck v únoru 1914.}

^{Velitelství pluku, I, II. a IV. prapor Salzburg v Rakousku, III. prapor Neuhaus (Jindřichův Hradec).}

^{Infanterieregiment Nr.75 v únoru 1914 působil v sestavě 3. pěší divize, XIV. armádní sbor}

^{Infanterieregiment Nr.75 v srpnu 1914 působil 37. pěší brigády 19. pěší divize (XVII. armádní sbor) – pluk určený pro frontu v Haliči proti Rusku.}

^{Národnostní složení pluku v roce 1914 bylo 79% Česi, 20% Sudetští Němci, 1% ostatní.}

^{Doplňovací obvod byl v Neuhaus (v současnosti Jindřichův Hradec v České republice).}

^{Dne 2.července 1917 byl Rakousko-Uherské obraně u Zborova, po útoku Československé brigády padlo hodně příslušníků IR 75 do zajetí.} 

^{Dragoner-Regiment Nr.10 (Dragounský pluk č. 10)}

^{Velitelem byl Oberst ( plukovník) Jaroslav Dwořák v roce 1914.}

^{Pluk byl v roce 1914 posádkou Krakau (Krakov).}

^{Dragoner-Regiment Nr.10 v roce 1914 působil v sestavě 11. jezdecké brigády, I. armádní sbor.}

^{Národnostní složení pluku v roce 1914 bylo 62% Češi, 29% Němci, 9% ostatní.}

^{Doplňovací obvod byl v Praze.}

Zdroje:

^{Vlastní archiv}

^{Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz - Fond Osobních spisů} 

^{Za svobodu IV. kniha, Otakar Vaněk, Vojta Holeček, Rudolfa Medka a spol., 1929 Praha, ISBN není uvedeno} 

^{https://www.valka.cz/}

^{https://www.wikipedia.org/}

^{https://cs.wikipedia.org/wiki/}

^{https://en.wikipedia.org/wiki/}