Verze 1/ 11.11. 2021

Poznámka autora: V textu jsou použity dva druhy písma.

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob (eventuelně hodnosti a názvy).

   Narozen 29. prosince 1894 ve Vadíně č. 45 u Německého Brodu. Otec Jan Zrzavý řídící učitel později pracující v Čáslavi, syn Jana Zrzavého hostinského okres Chotebořický a jeho ženy Anny dcery Františka Leuha z Čáslavy č. 133. Matka Vilemína Zrzavá – Kejlová, dcera německého příručího Viléma Kejla v Třeboni a jeho ženy Ravioliny Labbengnové z Třeboně 84/I. Vychodil 6 ročníků obecní školy, 5 ročníků gymnázia v Čáslavy a 2 ročníky vyšší lesnické školy v Zákupech.

Dne 26. října 1914 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník k 9. vozatajské divizi – 9. Treindivize (1. Podle jiných zdrojů byl odveden 15. prosince 1914 u doplňovacího okresního velitelství v Čáslavi. Na přelomu let 1914 – 15 pak absolvoval 7 měsíční školu pro záložní důstojníky – výcvik v kavaleristické službě v Josefově při 9. Treindivize v Josefově. Dne 13. února 1915 byl povýšen na desátníka – Korporal, 11. května na titulovaného strážmistra – Wachmeister, 10. června na kadeta aspiranta – Kadettaspirant, 15. září na kadeta – Kadett, a 18. prosince 1915 na praporčíka – Fähnrich a až k 1. srpnu 1916 byl povýšen na poručíka – Leutnant.

Ale ještě před povýšením na poručíka byl 28. července 1916 zajat u Plumače v Haliči.  Na frontě sloužil od 1. června 1915 u 9. vozatajského divizionu jako důstojník oddílu – staffel  č. 2, zásobovací kolony č. 5 v Haliči. Po zapracování a povýšení, převzal od 1. srpna 1915 velení oddílu – staffel  č. 5, zásobovací kolony č. 5. Od 13. února 1916 byl veden u náhradního tělesa v Trutnově (pravděpodobně pro nemoc). Dne 15. března 1916 byl poslán na měsíční pěchotní kurs pro důstojníky vozatajstva u Pěšího pluku č. 74 v Kadani. Kurs 12. dubna 1916 úspěšně absolvuje a je převelen k Zeměbraneckému pěšímu pluku č. 7 v Rymburce. O měsíc později 12. května 1916 spolu s XXI. pochodovým praporem Zeměbraneckému pěšímu pluku č. 7 je navagónován a poslán na frontu do Haliče (opět jako velitel oddílu – staffel  č. 2, zásobovací kolony č. 5). Kde 28. července 1916 u Plumačova – Stanislavi je raněn do pravého lokte a zajat. V zajatecké nemocnici v Saratově je až do září 1916.

Do Československého vojska na Rusi se přihlásil 3. srpna 1917 v Carycině, kam byl poslán v září 1916 po propuštění z nemocnice do důstojnického zajateckého tábora. Přijat byl 19. října 1917 v Barispolu a zařazen byl do 5. střeleckého Pražského pluku T.G. Masaryka, „komandy jízdních rozvědčíků“. Brzo byl však poslán do ruského kavaleristického kurzu. K 1. srpnu 1918 byl za „za zásluhy v bojích“ povýšen na šikovatele. Dne 25. září 1918 byl povýšen na praporčíka (2, se zpětnou platností od 13. září 1918.

Při vystoupení našeho vojska proti sovětským – bolševickým vojskem se 5. střelecký pluk nacházel ve Vladivostoku. Tak se Jiří Zrzavý účastnil obsazování Vladivostoku 29. června 1918. Poté se jednotka dala obsazovat magistrálu zpět na západ. Mezi 3. a 4. červencem 1918 bojoval u Nikolskem – Usurijským, 15. – 22. července 1918 u Spaskoje – Zugenovka?, 25. – 28. července 1918 obsazení kláštera Svatotrojského na řece Ussuri a následně bojů u zastávky (stanice) Krajenský a následného ústupu do stanice Sojagino, kam se se dostali 24. srpna 1918.

Poté byl s jednotkou přesunut na Severo – Uralskou frontu, kde ve dnech 15. – 22. října 1918 se účastnil „bojů jako velitel čety u vesnice Osinovky“ a 20. listopadu – 4. prosince 1918 se účastnil „bojů jako velitel čety u zastávky číslo 69. a stanice Kardon.“

K 1. prosinci 1918 byl rozkazem II. divize, přeložen ke 2. jízdnímu pluku, 5. střelecký pluk v té době dlel na stanici Šamary. Dne 7. prosinci 1918 byl zapsán do stavu 3. eskadrony jako mladší důstojník. Dne 28. prosinci 1918 se stal velitelem 3. půl–eskadrony.

Po převelení k pluku se mezi 15. – 28. červnem 1919 „Zúčastnil se bojů a výprav proti povstalcům, při ochraně Sibiřské magistrály na účastku Marinsk – Tajga, jako velitel jízdní čety“. Další měsíc se oblast přejmenovala na Mansko – Kanská oblast ve střední Sibiři. Zde mezi 5. – 18. červencem 1919 se účastní hlídek a stráží rajónu v Stepno – Badžejské volosti. Další měsíc jeho eskadrona dostala za úkol operovat v oblasti Kijajské volosti. Zde operovala až do počátku ledna 1920. K 17. srpnu 1919 se stává zástupcem velitele 3. eskadrony.

Dne 17. července 1919 obdržel pochvalu a uznání za operace proti povstalcům – bolševikům. Účastnil se bojů ve východním železničním úseku v oblasti Sedjeuskaja – Aučiusk (pochvala v rozkazu č. 6 200 ze 7. července 1919).

Dne 15. prosince 1919 se zúčastnil bojové akce u vesnice Kijajskoe jako velitel sborové eskadrony. Od 11. ledna – 10. února 1920 „zúčastnil se koňmo pochodu 2. jízdního pluku v soustavě ariergardu Československého vojska na Rusi, odcházejícího před V. sovětskou armádou, rozvědek a polní strážní služby stále od stanice Kljukvenija do Irkutska (800 verst)“ .

Dne 17. srpna 1919 je povýšen na poručíka s platností od 1. května 1919. Dne 27. dubna 1920 je povýšen na rotmistra s platností k 1. dubnu 1920  – 13. července je hodnost přejmenována na kapitána

Dne 24. května 1920 je naznačen náměstkem velitele 3. eskadrony a při slavnostním ceremoniálu při odplutí byl vyznamenán francouzským válečným křížem s palmou (3.

Dne 5. června 1920 „Po dobu plavby naznačen na úřad pobočníka velitele 27. lodního transportu na lodi Sherman.“

V kvalifikační listině po návratu do vlasti z 14. záři 1920 velitel pluku plukovník Jaroslav Červinka uvádí: „Velmi schopný velitel, jak při výcviku tak i v boji. Jako náměstek velitel eskadrony ukázal veliké schopnosti k samostatnému velení eskadrony. … Velmi dobrý instruktor … Velmi spolehlivý vůdce v boji rozvážný … Velmi statečný“.

Pro posouzení se nám dochovalo bojové hlášení sepsané tehdy kornetem Jiřím Zrzavým o jeho Bojové čnonnosti v červenci 1918.

Po návratu do vlasti setrvává ve službě a 4. září 1920 po absolvování dovolené, je jmenován do funkce I. plukovního pobočníka. V této době bydlí v Olomouci, Terezská ulice 23. V době mobilizace s plukem působí na Slovensku, k tomu podle zákona obdrží 29. října 1921 mobilizační příspěvek ve výši 500 Kč. Ve funkci setrvává až do 24. listopadu 1921, kdy je poslán absolvovat aplikační školu jezdeckého učiliště v Hodoníně s prospěchem dobrým. Ale ještě před tím 10. června 1921 získává povolení k sňatku a 28. června 1921 uzavírá sňatek se slečnou Růženou Čakovou v chrámu svatého Jindřicha (bohužel není známo kde). Po návratu z učiliště k 1. srpnu 1922 je jmenován velitelem náhradní korouhve a obdrží příspěvek 300 Kč na přeměnu stejnokroje. Ale již 1. října 1922 opětovně nastupuje do kurzu v Hodoníně k absolvování vyššího jezdeckého učiliště, které ukončil k 31. srpnu 1923 s prospěchem velmi dobrým. Po obdržené dovolené nastupuje 25. září 1923 v Hodoníně jako učitel jízdy (4.  Dne 17. května 1924 se mu narodí syn Jiří Otakar Arnošt Antonín v Dolním Slivně (okres Mladá Boleslav). Ale o půl roku později je mu k 1. říjnu 1924 udělena zdravotní dovolená, která je následně prodloužena do 24. prosince 1924. Důvodem je srdeční slabost, později klasifikovaná jako – Angina pectoris. Zdravotní dovolenou tráví v novém bydlišti Děbany (snad Dubany), Podbořany, do té doby všechny řádné dovolené tráví v Dolním Slivně. K 1. lednu 1925 je povýšen na Štábního kapitána jezdectva a převelen zpět do Olomouce k domovskému Jezdeckému pluku 2. Bohužel již 4. dubna 1925 (1. května 1925) je ze zdravotních důvodů přeložen do výslužby. Do výslužby je poslán s výslužným 7 765, 30 Kč ročně. Později žije v Berouně a v roce 1933 v Praze na Smíchově. K 1. červenci 1936 mu náleží výslužné 11 827, 20 Kč.

V době mobilizace je povolán do činné služby 24. září 1938 a 28. října 1938 je demobilizován, kde sloužil, z vojenských osobních spisů není jasné, je zde pouze razítko evidenční PVV Praha.

Vyznamenání:

Československý válečný kříž č. dekretu 25 000

Francouzským válečný kříže s palmou 24. května 1920

Řád Sokola s meči 27. dubna 1921, č. dekretu 171

Revoluční medaile č. dekretu 39 288

Vítězná medaile č. dekretu 70 283

Poznámky:

1)         Vozatajský divizion byl utvořen u každého sborového velitelství – Korpskommando. Rakousko – uhersko bylo rozděleno na 16 sborových oblastí. V Čechách byli umístěny dva sbory 8 a 9. Vozatajský divizion 9 – Traindivision Nr. 9 spadal pod 9. Sbor. Posádkou byl v pevnosti Josefov a velitelem byl Major Viktor Gröger. Součástí bylo několik vozatajských eskadron.

2)          Dnem 19. července 1919 je hodnost praporčíka přejmenována na korneta.

3)         Francouzský válečný kříž – Croix de Guerre založen 2. dubna (podle jiných zdrojů 8. května) 1915 a udělován vojákům bez rozdílu hodnosti za chrabrost v boji s nepřítelem. Pokud se udělení citovalo v rozkazu, na stuhu se přidělala pěticípá hvězdička. V případě armádní citace, se podle stanov upevňovala palmová ratolest (ve skutečnosti vavřínová ratolest).

4)         Od roku 1921 se marně třikrát po sobě marně pokoušel přihlásit na vysokou válečnou školu v Praze. Vždy absolvoval zkoušky, ale nebyl vybrán.

Vysoká škola válečná (VŠV) v Praze byla určena k přípravě důstojníků pro vyšší štábní funkce. Vznikla 1. listopadu 1921. Při škole působil Kurs pro vyšší velitele. Absolventi se stávali důstojníky generálního štábu. Do září 1938 absolvovalo v sedmnácti ročnících 519 důstojníků československé armády.

Zdroj:

Vlastní archív

Vojenský historický archiv Praha - https://www.vuapraha.cz/

www.valka.cz