Československo a I., II. a další republika

Poznámka autora: V textu jsou použity tři druhy písma.                                      Verze 1 / 1.9. 2012

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě, nebo jednotce.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob (eventuelně hodnosti a názvy).

Třetí „Malé“ jimž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.

Po návratu z Ruska nastoupil minimálně měsíční dovolenou a od září 1920 do léta 1921 studoval v důstojnické jezdecké škole v Ústředním jezdeckém ústavu v Hranicích na Moravě. Takzvanou Aplikační školu jezdectva (budoucí Jezdecké učiliště, kde bude vyučovat za několik let). Velitelem Ústředního jezdeckého ústavu v Hranicích byl francouzský důstojník major Falgiér.

Zde se v kurzu potkal s kolegy od 2. jízdního pluku kapitány   Brožem,  Dostálem. a Hobzou. 

Dnem 20. listopadu 1920 se stává důstojníkem z povolání a setrvává v činné službě jako kapitán jezdectva (1. A 26. listopadu 1920 je mu vyplacen příspěvek 2 000Kč na výstroj a výzbroj.

Dne 3. ledna 1921 je mu udělen Válečný kříž. Dekret nese číslo 14 001.

Ke dni 31. srpna 1921 je kapitán jezdectva Alois Marel vyřazen z Ústředního jezdeckého ústavu. Bohužel nevíme s jakým studijním prospěchem.

Poté nastupuje u 6. jezdeckého pluku v Brně u její 1. eskadrony.

Dnem 2. prosince 1921 je povýšen na štábního kapitána.

Dnem 16. ledna 1922 je přeložen od 1. eskadrony k 2. eskadroně 6. jezdeckého pluku jako její velitel.

Dne 10. února 1922 je ustanoven velitelem II. korouhve 6. jezdeckého pluku v Brně.

Dne 1. srpna 1922 je mu vyplacen příspěvek 300Kč na změnu stejnokroje.

Od 6. listopadu 1922 je poslán zpět velet eskadroně a to 4 (pravděpodobně v Přerově).

Dnem 15. ledna 1924 je převelen na MNO, k 19. oddělení jezdectva do Prahy.

V roce 1925 je roční služné Aloise Marela 26 796Kč.

Od 1. září 1926 je kmenově přemístěn k  jezdeckému pluku 1. a je poslán jako učitel do jezdeckého učiliště v Pardubicích. Dne 3. prosince 1926 je povýšen na Majora jezdectva.  S ním zde sloužil jako učitel jeho kolega z Ruska tehdejší  Major jezdectva Miroslav Brož.  Zde jako svého žáka potkal mimo jiných i herce Vlastimila Buriana.

Dnem 30. listopadu 1928 je převelen k 8. jezdeckému pluku, k I. korouhvi posádkou v Dašicích okr. Pardubice, kde současně zastává funkci posádkového velitele ( II. korouhev je posádkou ve Staré Boleslavi, velitelství pluku sídlilo přímo v Pardubicích v Jezdeckých kasárnách).

V letech 1929 - 1930 je také velitelem poddůstojnické školy 8. jezdeckého plukuv Dašicích.

Od 15. dubna 1930 je ustanoven velitelem remanontní eskadrony 8. jezdeckého pluku.

Dne 15. září 1930 je ustanoven I. plukovním pobočníkem 8. jezdeckého pluku. Velitelem byl v této době plukovník generálního štábu JUDr. Josef Koutňák. V Rusku velitel 3. eskadrony 2. jízdního pluku (tedy kolega).

K 1. dubnu 1931 je povýšen na podplukovníka.

Na přelomu let 1931 a 32, vyučoval v kurzu velitelů eskadron v Jezdeckém učilišti v Pardubicích. Kterou pravděpodobně vedl tehdy podplukovník jezdectva Mudr. Vladimír Hobza (bývalí lékař 2. jízdního pluku na Rusi).

V roce 1933 vedl kurs pěchotních praporních a plukovních trubačů v Jezdeckém učilišti v Pardubicích.

Dnem 15. září 1933 je přeložen k 9. jezdeckému pluku, posádkou ve Vysokém Mýtě a okolí.

Dne 4. října 1933 obdržel povolení k sňatku se slečnou Antónií (Táňou) Junkovou, narozená 22. června 1908 v Hodoníně. A 31. října 1933 byli oddáni v Pardubicích. Rodiče ženy jsou Karel a Antónie Junkovi. Otec Karel pracuje jako technický mistr cukrovaru (je vyučen zámečníkem). Vlastní rodinný domek v Pardubicích, (Pardubičky) Žižkova 259, později pravděpodobně v roce 1949 přejmenovanou na Zelená 269. Seznámili se v Hranicích, kde pravděpodobně navštěvovala měšťanskou školu.

Dne 30. září 1934 je přeložen ke 3. jezdeckému pluku jako zástupce velitele pluku, posádkou Nové Zámky na Slovensku v Masarykových kasárnách. Část pluku II. korouhev byla posádkou v Komárnu na Slovensku. Pluk byl nositelem čestného názvu Jezdecký pluk Svatopluka knížete Velkomoravského.Velitelem byl v této době jmenován Alois Zapletal.

Dne 17. prosince 1934 se v Pardubicích narodil podplukovníku Aloisovi Marelovi a jeho žene Antónii syn Evžen Alois.

Jízdní pluky byli 1. lednem 1936 přejmenovány na Dragounské pluky.

Dnem 30. září 1937 je ustanoven velitelem Dragounského pluku 3.

Den před vstupem Německých vojsk na České území a vzniku Protektorátu Čechy a Morava (15. března 1939), Slovensko vyhlašuje samostatnost. K tomuto aktu Jozefe Tisa donutil Hitler při schůzce 13. března 1939 v Berlíně.

Dne 14. března 1939 podplukovník Alois Marel opouští Slovensko. „Dopoledne po příjezdu autem z Malacek do Velké Leváre, následovala důkladná prohlídka auta a zavazadel a následný výslech Hlinkovou gardou“. Odtud vlakem do Pardubic „Příjezd večer do Pardubic, ráno tu byli Němci“.

Německou okupací Čech a Moravy 15. března 1939 je poslán na dovolenou.

Svůj majetek pak stěhuje ze Slovenska 17. dubna 1939 zpět do Pardubic. K 1. lednu 1940 je oficiálně poslán do výslužby se zpětnou platností od 1. dubna 1939 s penzí 36 600Kč a výživným 1 800Kč na syna (ročně). Později mu byla penze snížena na 35 721,60.

Od 7. června 1943 pracoval jako pomocný dělník v továrně Polák a Lukesle v Pardubicích. Oficiálně zde byl zaměstnán do 18. května 1945.

Dne 8. května 1945 nastoupil jako styčný důstojník mezi Československou stranou a Rudou armádou v Pardubicích a zároveň působil jako zástupce posádkového velitele. Později působil také v železničním pluku.

Posádkovým velitelem byl plukovník ženijního vojska Ing. Josef Klicpera.

Od srpna 1945 působil na velitelství 14. divize.

Od 20. září 1945 je jmenován styčným důstojníkem u velitelství Vojenské oblasti 1. u Zemského Národního výboru Čechy, velitelem Vojenské oblasti 1. byl divisní generál Klapálek Karel.

V roce 1946 (pravděpodobně začátkem listopadu) byl přeložen k 1. jezdecké korouhvi s určením pro velitelství jezdecké brigády.

A 30. listopadu 1946 byl ustanoven velitelem 1. jezdecké korouhve. O dva týdny později 13. prosince 1946 je ustanoven prozatímním velitelem výcvikové korouhve. Oficiálně byl potvrzen ve funkci až od 1. ledna 1949 jako velitel výcvikové korouhve (2.

Též je v roce 1946 oficiálně povolán do činné služby zpětně od 5. května 1945 v hodnosti podplukovníka pěchoty.

Dnem 3. července 1948 vstupuje do KSČ. Zastává zde různé funkce a na sklonku života je členem výboru a hospodářem městkého výboru KSČ v Pardubicích.

Od 1. října 1949 je ustanoven krajským vojenským velitelem v Pardubicích. Tímto dnem i zanikla jezdecká brigáda, která jako jediná vznikla po roce 1945.

Absolvuje 14 denní politické školení v Praze na MNO.

Dnem 3. prosince 1949 je povýšen na plukovníka pěchoty, se zpětnou platností od 1. srpna 1949.

V září 1949 mu byl jako podplukovníku vyměřen plat 8 568Kčs měsíčně.

V říjnu 1949 mu byl zpětně jako plukovníku vyměřen plat 9 656Kčs měsíčně.

Kmenově je veden u 30. pěšího pluku.

Do penze odchází dnem 1. června 1951 s výsluhou 58 800 Kčs v hodnosti plukovníka s výživném 1 800Kčs na syna Evžena.

Od 1. ledna 1953 mu byl vyměřen důchod 5 224 Kčs měsíčně.

Od prosince 1956 mu bylo vyměřeno 1 044,80 Kčs, z toho platil daň 76,70 Kčs, celkem mu bylo vyplaceno 969 Kčs. Velké snížení výsluhy bylo dáno měnovou reformou v roce 1953.

Jako vojenský důchodce se nechává zaměstnávat jako brigádník.

Od 1. října 1964 je mu přidáno 60 Kčs za pracovní činnost po 1. červnu 1959, celkem 1 029 Kčs.

Od ledna 1969 mu byl vyměřen důchod v částce 1 475 Kč (penze 969 Kč + 60 Kčs za pracovní činnost + 360 Kč za tři roky odboje).

Od ledna 1976 je mu přiznán důchod v částce 1 705 Kčs

Bydlí s rodinou v Pardubicích, Zelená 259 Pardubičky až do své smrti v roce 1985.

Syn Evžen v 50. letech sloužil jako vojín základní služby u PTP. Po návratu z vojenské základní alužby pracoval u ČSAD v Hrádek u Bahd. Měl dvě dcery Miladu 1954, Táňu 1960 a jednoho syna Evžena 1963 – dcera Pavlína. Zemřel v roce 1986.

Vyznamenání:

Řád Sokola s meči, číslo 1211

Válečný kříž ze dne 3. ledna 1921, č. 14 001

Medaile vítězství ze dne 21. prosince 1928, číslo 12 812

Revoluční medaile

Pamětní medaili 6. střeleckého pluku

Pamětní medaili 2. jízdního pluku

Pamětní medaili 30. pěšího pluku

Poznámky:

1) Dnem 13. července 1920 je z rozkazu MNO hodnost rotmistra přejmenována na kapitána. Tedy i Alois Marel se stává kapitánem jezdectva.

2) Výcvikovou korouhev tvořila velitelská četa a škola pro důstojníky pěchoty v záloze s jezdeckým a vozatajským výcvikem. V rámci korouhve byly organizovány i krátkodobé školy a kurzy, jako například aplikační škola, trubačský kurz, vozatajský, zapřahací kurz a další.

Zdroje:

Pozůstalost (seníky, korespondence ...) po plukovníku Aloisu Marelovi - poskytla jeho vnučka Pavla Marelová

Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz - Fond Osobních spisů

Vlastní archiv

Encyklopedie Československé branné moci 1920–1938, ISBN 80–7277–2565–2, str. 345

www.valka.cz

www.en.wikipedia.org