Podplukovník jezdectva Kaprál Bohumil, narozen 17. ledna 1895 v obci Královo Pole, v okresu Brno, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u Pěšího pluku 8. v hodnosti Gefreiter - svobodník. Do zajetí padnul  28. dubna 1916 v Kolky. Do legií se přihlásil v Kyjevě. Do legií vstoupil 16. května 1916, přidělen byl k 1. střeleckému pluku. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě, byl zařazen již 16. (nebo již 11.) ledna 1920 k Jezdeckému pluku 6 k prodělání zkušební praxe. U jezdectva však již zůstal a v srpnu 1921 byl přeložen k jezdectvu natrvalo jako Nadporučík jezdectva. V roce 1925 byl poslán do Pardubic jako učitel rotmistrovského kurzu – školy. K 1. září byl převelen k Jezdeckému pluku 7 v Hodoníně, později k Jezdeckému pluku 6 v Brně a 11 v Bratislavě. Dnem 18. ledna 1937 kdy nastoupil jako podplukovník jezdectva do kurzu Útočné vozby. Poté byl přeložen K Pluku útočné vozby 2 ve Vyškově a 4. září se stal velitelem jeho I. praporu. V době malé mobilizace a poté v září velel Motorizovanému předzvědnému oddílu 2, který spadal pod 2. motorizovanou brigádu 2. rychle divize. Po záboru pohraničí byl z  velení MPO 2 odvolán a vyšetřován za rozkradení tabákových výrobků v pohraničí jeho podřízenými.

Po okupaci odešel na začátku roku 1940 do Francie. Po jejím pádu působil v zahraniční armádě v Anglii.

Zde byl zařazen v baterii proti útočné vozbě – KPÚV, později ji velel a poté velel i oddílu útočné vozby.

Dnem 7. března 1945 byl povýšen na Plukovníka jezdectva.

Po válce od 20. září 1945 velel v Pardubicích Jezdecké brigádě až do Září 1949, kdy byl již brigádním generálem (povýšen 23. října 1948). V květnu 1951 odchází do výslužby. Umírá 5. září 1976 v Brně.

Zdroj: Historie a Vojenství 6/1996 a 4/2017

Podplukovník jezdectva Jaroslav Kadainka, narozen 22. března 1897 v Libušíně u Slaného. Po maturitě v roce 1915 narukoval do Rakousko – uherské armády k Pěšímu pluku č. 88. Roku 1917 byl povýšen na Leutnant.

V listopadu 1918 se přihlásil v Praze do československé armády. Poté sloužil u jezdeckých pluků č. 5., 2., 8., 10.

V roce 1930 nastoupil na studium Vysoké škole válečné v Praze, kterou 1932 úspěšně dokončil. Zároveň byl převeden ze stavovské skupiny důstojníků jezdectva do skupiny důstojníků generálního štábu jako Štábní kapitán generálního štábu. Také byl převelen k 1. Jízdní brigádě v Praze. Později získal kvalifikaci leteckého pozorovatele, také vyučoval na Vysoké škole válečné v Praze Taktiku jezdectva a dnem 1. července 1937 byl povýšen do hodnosti Podplukovníka generálního štábu. V roce 1938 působil v Pardubicích ve funkci zástupce velitele Jezdeckého učiliště a zároveň byl převeden zpět do stavovské skupiny důstojníků jezdectva.

Po vyhlášení protektorátu byl poslán do výslužby a pracoval v Obchodní a živnostenské komoře, jako překladatel.

Také byl členem odboje.

Během Pražského povstání pracoval ve štábu povstaleckého velitelství Alex, kde zastával funkci přednosty II. (zpravodajského) oddělení. Dne 8. května 1945 byl tlumočníkem a jedním z vyjednavačů o provedení formy kapitulace německé armády v Čechách. Za což byl po Únoru 1948 zatčen odsouzen k 17 letům těžkého žaláře.

Po skončení války od 11. do 25. května 1945 působil při Vojenském zajištění pohraničí jako přednosta 2. – zpravodajského oddělení.  Poté pracoval na 5. oddělení hlavního štábu a v roce 1946 opět přednášel na Vysoké škole válečné v Praze. Od roku 1947 působil v Pardubicích ve výcvikovém středisku jezdectva až do svého zatčení 31. dubna 1948.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Kadainka

Podplukovník generálního štábu Knaibl Josef, narozen 9. května 1901 v Seničce u Litovle. Po ukončení střední hospodářské školy v Chrudimi nastoupil v říjnu 1921 na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou absolvoval v srpnu 1923 v hodnosti poručíka jezdectva. Byl přidělen k jezdeckému pluku 2 „Sibiřskému“ do Olomouce. V říjnu roku 1923 odešel do aplikační školy při Jezdeckém učilišti v Hodoníně. Po jejím absolvování v srpnu 1924 se vrátil k pluku, u kterého sloužil následujících osm let. Většinu služby byl zařazen jako velitel čety, ale krátkodobě velel i 5. eskadroně (od prosince 1931 do června 1932) a 6. eskadroně (od března do května 1933). Absolvoval i řadu speciálních kurzů, plynové služby v roce 1925 v Olomouci, kulometný v roce 1926 v Prostějově i pyrotechnický v roce 1930 v Olomouci. Na nadporučíka jezdectva byl povýšen 1. října 1928, na kapitána jezdectva 1. října 1931. Do Vysoké školy válečné v Praze nastoupil v dubnu 1934. Nejprve prodělával stáže u různých útvarů. Studium ukončil jako absolvent XVI. ročníku v červnu 1936. Měsíc sloužil u štábu 5. divize v Českých Budějovicích, ale již v srpnu 1936 nastoupil cvičitel jezdeckého výcviku ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. K 31. březnu 1937 byl povýšen na štábního kapitána jezdectva. V září 1937 byl převelen do Bratislavy do štábu 3. jezdecké brigády, která byla k 1. lednu 1938 reorganizována na 3. rychlou divizi. U brigády zastával povinnosti přiděleného důstojníka generálního štábu, zatímco na divizním štábu se ujal funkce přednosty 2. (zpravodajského) oddělení, kterou vykonával i v době Mnichovské krize Po demobilizaci byl od prosince 1938 přidělen jako velitel 4. eskadrony k Dragounskému pluku 11 Krále Carola II. Rumunského v ě. Na sklonku února 1939 ale Bratislavu opustil a nastoupil k Dragounskému pluku 7 T. G. Masaryka“ do Hodonína, kde působil ve funkci velitele cyklistického oddílu.

Po okupaci Československa byl v červnu 1939, přijat k Městskému úřadu do Chotěboře, u kterého jako vrchní tajemník řídil činnost úřadu. Krátce poté se zapojil, do činnosti protinacistické odbojové organizace Obrana národa. Navázal spojení s obdobnými skupinami v Pardubicích, Kolíně či Havlíčkově Brodu a podle instrukcí generála Vojty a Homoly se snažil vytvořit organizační jádro pěšího praporu, který by se při vypuknutí povstání zapojil do bojů s okupačními jednotkami. Jako velitele rot a čet či důstojníky štábu praporu se mu podařilo získat zaměstnance místního gymnázia, měšťanské školy, spořitelny sokolovny, okresního soudu či bývalé příslušníky armády. Pro připravované protiněmecké ozbrojené vystoupení odbojová organizace obstarávala zbraně, potraviny, výbušniny (z kamenolomu stavitele Kaftana) či zápalné předměty (vyrobené v místní továrně firmy Eckhardt). Počátkem srpna 1940 ho zatklo gestapo a vyšetřovalo v Havlíčkově Brodě, Jindřichově Hradci a Praze. V říjnu téhož roku následoval převoz do Drážďan a další věznění v Bautzenu a Görlitzu. V srpnu 1942 byl Lidovým soudem v Drážďanech, společně s ostatními zatčenými příslušníky chotěbořské odbojové skupiny, odsouzen k 9 letům káznice a ztrátě majetku. Poté se až do konce války nacházel ve věznicích ve Zwickau a Waldheimu. Na začátku dubna 1945 ho osvobodila americká armáda v durynském Untermassfeldu. Následně se přes Paříž a Londýn vrátil v polovině června do Československa.

Po příjezdu do vlasti nastoupil u 1. divize v Praze a zastával funkci přednosty 1. (operačního) oddělení štábu. Po dvou měsících divizní velitelství opustil a na další tři roky se stal vedoucím styčné skupiny MNO u Ministerstva zemědělství. K 31. říjnu 1945 byl se zpětnou platností k 1. srpnu 1945 povýšen na majora pěchoty. V říjnu 1946 následovala úprava povýšení na majora se zpětnou platností 28. říjnu 1938 a současné povýšení na podplukovníka generálního štábu dnem se zpětnou platností k 1. květnu 1942. Ministerstvo zemědělství i Prahu opustil v září 1948 a nastoupil k Pěšímu pluku 9 Karla Havlíčka Borovského do Chomutova, kde o měsíc později převzal funkci zástupce velitele pluku. V září 1949 byl přemístěn ke štábu III. sboru do Plzně, kde se ujal řízení 1. (operačního) oddělení. V listopadu 1951 následovalo přeložení ke Krajskému vojenskému velitelství do Prahy, u kterého setrval až do konce své činné služby. Z počátku se stal náčelníkem 1. a 5. oddělení, od dubna 1951 starším pomocníkem náčelníka 5. oddělení a nakonec od ledna 1953 pomocníkem náčelníka zmíněného oddělení. Do výslužby odešel koncem dubna 1954.

Za protinacistickou odbojovou činnost byl v dubnu 1946 vyznamenán Československým válečným křížem 1939, Československou medailí Za chrabrost a Československou medailí Za zásluhy II. stupně.

Zdroj: www.vojenstvi.cz

Generálmajor (povýšen 1995) Knorr Miloš, narozen ve Slezské Ostravě 20. září 1918. Po maturitě v říjnu 1936 narukoval k Dragounskému pluku 6 v Brně. Od roku 1937 studoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Vyřazen byl již o rok později v roce 1938 jako poručík jezdectva a mobilizace jej zastihla u Dragounského pluku 6., 2. jezdecké brigády.

Do zahraničí utekl v roce 1940, prošel vojenskou službou ve Francii a v Anglii. V roce 1943 byl přidělen k 43.  průzkumnému pluku 43. britské divize. U pluku zastával funkci velitele čety a zpravodajského důstojníka.

Dne 24. června 1944 byl s plukem nasazen vyloděn v Normandii. Jako dočasný britský poručík prošel s plukem Francií, Belgií a Holandskem až v roce 1945 vstoupil na půdu Německa.

Dne 6. května 1945 se britský štáb dozvěděl, o povstání v Praze. Britský velící generál odeslal kapitána Miloše Knorra na cestu do Prahy džípem. Do Prahy dorazil až 12. května 1945. Po válce zůstal v armádě a v roce 1947 vyučoval na Vysoké škole válečné v Praze všeobecnou taktiku.

Po Vítězném únoru byl převelen na místo velitele tankového praporu, 12. tankové brigádě ve Šternberku. Do zahraničí již podruhé utekl v květnu 1948. Po té pracoval pro americké zpravodajské služby.

V roce 1955 se dostal USA a začal pracovat v pojišťovací společnosti. Umírá v New Yorku 1. července 2008.

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%A1_Knorr

https://www.valka.cz/43rd-Wessex-Infantry-Division-GB-t152#35534

https://www.pametnaroda.cz/cs/knorr-milos-20080302-0

Rittmeister pozdější podplukovník jezdectva Felix rytíř Koschin z Freudenhofu, narozen 30. května 1886 v Praze, majitel řádu Železné koruny s válečnou dekorací, oženil se 9. prosince 1916 v Olomouci s Marianne Kűhnovou, narozenou 22. dubna 1893 v Josefově, zemřela 17. září 1974 v Praze. Spolu měli dva syny Felixe (1918 – cca. 2000) a Maxmiliána (1922 – 2005).

Rytmistr – kapitán Felix Koschin velí eskadroně Dragounského pluku č. 12 domácího vojska v bojích na Slovensku v roce 1919. V Rožnově se 22. července 1919 ujímá velení i 1. eskadrony Dragounského pluku 2, domácího vojska. Druhý den provede přehlídku obou eskadron divizní generál. Dne 1. srpna 1919 obě eskadrony dostávají rozkaz k přesunu a obsazují oblast Plešivce Silica – Borzová. Zde vykonávají strážní službu až do 16. srpna 1919, kdy se přesouvají zpět k divizi do Rožnova. Dne 25. srpna 1919 se eskadrona Dragounského pluku 2 opětovně osamostatňuje.

Dne 2. března 1920 bylo uveřejněno udělení „Válečného kříže s divizní pochvalou“ velitelem VI. divize rytmistrovi Felixi Koschimovi příslušníku dragounského pluku č. 12. „Vyznamenal se svojí osobní statečností v boji dne 2. a 22. června, kde se svým malým oddílem hájil cestu z Margican do Štěpanovců.

Jako štábní kapitán je od 1. ledna 1924 přidělen k Jezdeckému učilišti v Hodoníně. Později se vrací k pluku, kde střídavě velí polní nebo náhradní korouhvi. V roce 1932 je již podplukovníkem jezdectva. V červenci 1934 byl poslán na zkušenou k Dělostřeleckému oddílu 82, k pluku se vrací 28. září 1934 a převzal opět velení I. polní korouhve jakož i všechny dřívější funkce.

Dne 7. ledna 1936 kupuje vojenského koně Justinal J – 2814 narozeného 1. října 1929, za částku 1 800 Kč do svého neomezeného vlastnictví. Takže chybí na povinnou 10 letou dobu ježdění koně 3 roky 9 měsíců. Kupní cena je vypočtena podle předpisu K – III – 2, čís. III z letošní remontní ceny 4 800 Kč určené k výkupu těchto koní….“.       

V době mobilizace velí I. polní korouhvi Dragounského pluku 2.

Umírá 24. října 1977 v Dobřichovicích.

Zdroj:  https://docplayer.cz/160498107-I-rodova-pravni-tradice.html

Podplukovník Leopold Kosovský, narozen 16. dubna 1873 v Praze v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 8. domobraneckého pěšího pluku. Do zajetí padnul  30. srpna 1914 v Opole. Do legií se přihlásil 20. května 1916 v Usťkamenogorsk. Do legií vstoupil  30. srpna 1917. Později byl převelen k 1. jízdnímu pluku jako velitel. Po návratu do vlasti slouží v dál v armádě. V letech 1921 – 1923 vykonává funkci velitele Jezdeckého pluku 6 v Brně. Dne 5. listopadu 1926 umírá v jihlavské nemocnici.

Podplukovník jezdectva Krupka Václav starší, narozen 28. září 1888 v obci Veselice u Jičína. Dne 7. října 1909 nastoupil vojenskou službu u Hulánského pluku č. 11 v Pardubicích. Roku 1913 se přihlásil k pokračování jako poddůstojník z povolání. Po vypuknutí války byl s plukem nasazen na ruské frontě. Zajat byl 16. července 1915 u Kolodruvka (Synkova) v hodnosti Wachmeister – strážmistr.

O dva roky později se přihlásil do československých legií na Rusi, do kterých byl přijat 21. června 1917. Do Československé republiky se vrátil v srpnu 1920 v hodnosti poručíka jezdectva v řadách 1. jezdeckého pluku.

V roce 1928 byl štábním kapitánem a sloužil u Jezdeckého pluku 1. v Terezíně. V roce 1930 byl povýšen do hodnosti majora jezdectva a přeložen k Jezdeckému pluku 8. v Pardubicích jako velitel I. Korouhve. Po okupaci byl na vlastní žádost, byl přeložen k 1. říjnu 1939 do výslužby. Byl činný v odbojové organizaci Obrana národa.

Zdroj: https://rotanazdar.cz/?p=5725

Poručík jezdectva Krupka Václav mladší, narozen 6. května 1914 manželům Václavu a Františce Krupkovým. Otec byl podplukovníkem jezdectva a v roce 1938 velel I. korouhvi Jezdeckého pluku 8.  Po ukončení studia na pardubické reálce nastoupil 1. října 1934 presenční službu u Dragounského pluku 8. Byl poslán do školy pro důstojníky jezdectva v záloze. Později se rozhodl jít v otcových šlépějích a stát se důstojníkem jezdectva z povolání. Na podzim 1935 nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích. Zde se seznámil s budoucím důstojníkem jezdectva Alfredem Bartošem. Vyřazen byl 14. srpna 1937 a poslán k Dragounskému pluku 2 v Olomouci, kde zastával funkci velitele čety u 4. eskadrony. Dnem  1. března 1938 byl poslán do šermířského kursu (při středisku pro výcvik nižších důstojníků v šermu šavlí), který absolvoval 27. května 1938. Poté sloužil jako velitel čety 5. eskadrony (i za mobilizace). Od 1. ledna 1939 byl poslán k Vojenské akademii v Hranicích jako velitel výcvikové čety. Po okupaci poručík jezdectva Václav Krupka byl přidělen pro likvidační práce k náhradní korouhvi 25. března 1939. Po okupaci plánoval odejít do zahraničí, ale brzký sňatek a pracovní nasazení v odbojové organizaci Obrana národa mu to znemožnilo. V lednu 1942 se setkal s výsadkářem a velitelem skupiny Silver–A nadporučíkem jezdectva Alfredem Bartošem, který hledal spolupracovníky a přístřeší. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl 17. června 1942 s manželkou zatčen. Následné věznění přežil. Po konci války byl vězněn, omilostněn a přijat do činné služby. Zemřel v roce 1994 v Praze.

Zdroj: https://rotanazdar.cz/?p=5725

Plukovník generálního štábu Rudolf Eduard Kučera, narozen 19. dubna 1890 v Přerově nad Labem, v letech 1901 – 05 studoval českou nižší reálku na Královských Vinohradech na Smetánce. Poté studoval čtyři roky kadetní školu v Praze. Slavnostně byl vyřazen s velmi dobrým prospěchem 15. července 1909. O měsíc později byl odveden a přidělen k C. a K. vozatajské divizi č. 8 v Praze, jako evidenční důstojník. K 1. květnu 1912 byl přeložen k vozatajské divizi č. 14 v Innsbrucku jako divizní pobočník. Od srpna 1914 do 11. prosince 1914 sloužil jako velitel štábní jezdecké čety, ordonanční důstojník a pobočník u štábu 14. armádního sboru na ruské frontě. Poté jako velitel divizních tělesových sloučených trénů a spojovací důstojník u štábu. Od 1. června 1916 působil na italské frontě jako přednosta dopravní skupiny štábu 3. armády. V polovině prosince 1916 byl převelen na stejnou pozici k armádě do Albánie, od srpna 1918 spadal pod 19. sborové velitelství, kde sloužil až do pádu monarchie. V Praze dne 6. listopadu 1918 přihlásil do Československé armády a o dva dny později nastupuje jako referent etapních dopravních záležitostí u operačního oddělení Hlavního velitelství.

Během pěti let pracoval na štábních pozicích v Praze a na Slovensku, absolvoval několik stáží a roční studium na Vysoké škole válečné. V září 1923 byl poslán na roční studium jezdecké školy pro instruktory École Nationale d‛Équitation ve francouzském Saumuru. Po absolvování byl jmenován náčelníkem štábu 3. jezdecké brigády. V roce 1925 byl jmenován profesorem taktiky jezdectva na Vysoké škole válečné v Praze. V roce 1930 byl jmenován velitelem II. polní korouhve u Jezdeckého pluku v Pardubicích. V září 1932 se opět na rok stal učitelem taktiky v Praze a k 1. listopadu 1933 již jako major generálního štábu se stává vojenským atašé v Rakousku s akreditací i pro Švýcarsko. Ve Vídni působí až do anšlusu Rakouska Německem v březnu 1938. V Rakousku působí však až do 30. dubna 1938. Druhý den nastupuje jako velitel Dragounského pluku 6 posádkou v Brně.

Oficiálně rozkazem MNO v likvidaci byl k 1. 10. 1939 převeden do stavu pracovníků Ministerstva školství a národní osvěty. Dne 2. 2. 1940 byl pro prokázanou aktivní zpravodajskou činnost ve funkci VA ve Vídni zatčen gestapem, vyslýchán a vězněn až do konce dubna 1940. V květnu 1945 se okamžitě zapojil v Praze do povstání, přičemž se od 6. 5. 1945 z příkazu velitelství Bartoš ujal vojenského velení I. policejního úseku v centru města. Od 1. 10. 1945 zastával funkci důstojníka pro zvláštní úkoly při styčném odd. MNO – hlavního štábu. Dne 1. 1. 1947 byl přeložen do výslužby. Zemřel 16. března 1958

Zdroj: Zapomenutá elita, Zlatice Zudová – Lešková, Mladá fronta 2011, ISBN: 978–80–204–2165–4

Desátník aspirarant jezdectva Josef Kurka, narozený 12. července 1915, nastoupil vojenskou službu 1. října 1937 Dragounského pluku 8 a byl zařazen u 4. eskadrony. Po týdnu následovalo odeslání do Školy na důstojníky jezdectva v záloze u Vojenského jezdeckého učiliště v Dašicích u Pardubic. Po návratu k pluku sloužil od počátku dubna u 1. eskadrony a od sklonku srpna u 5. eskadrony, přičemž zastával funkce velitele družstva a zástupce velitele čety. Na svobodníka aspiranta byl povýšen počátkem března a na desátníka aspiranta na začátku července 1938. Dne 9. října 1938 byl zraněn na náměstí v Bohdanči u Pardubic při dopravní nehodě, na jejíž následky zemřel, pochován ve Velimi.

Štábní kapitán jezdectva – Major Kutín František, narozen 20. března 1897 ve Vysokém Mýtě v Rakousko–Uherské monarchii. Po vystudování gymnázia a jednoho ročníku obchodní akademie nastoupil v roce 1913 na kadetní školy v Hranicích na Moravě, ve Lvově a v Praze. V roce 1916 nastoupil v hodnosti Kadett k Zeměbraneckému pěšímu (střeleckému) pluku č. 20 jako velitel čety na italskou frontu. K 1. květnu byl povýšen na Leutnant – poručíka. Později velel úderné rotě. Do zajetí padnul až po vzniku Československa 3. listopadu 1918 v San Odorico. V Arre okamžitě vstoupil do italských legií a byl zařazen jako velitel cyklistické čety u 6. škvadrony – eskadrony Italských legií. Po návratu do vlasti byl poslán bojovat na Slovensko jako velitel jízdní čety.

Dne 10. října 1919 se stal příslušníkem Dragounského pluku č. 6 domácího vojska – pozdější Jezdecký pluk 6 v Brně. V první polovině roku 1920 byl poslán do ekvitační školy v Pardubicích. Následovně velel četě cvičitelského kurzu MNO v Praze. Od 1. prosince 1923 opět působil v řadách Jezdeckého pluku 6. Nejprve jako velitel jízdní čety, později velel 2. kulometné eskadroně, od roku 1931 velel cyklistické eskadroně. Dnem 15. září 1933 byl převelen k Jezdeckému pluku 7 do Hodonína. K 1. listopadu 1920 byl povýšen na nadporučíka, 1. října 1928 na kapitána a 1. října 1933 na štábního kapitána jezdectva.

Po okupaci k 1. červenci 1939 byl přijat k Vládnímu vojsku jako velitel 3. jezdecké roty 9. praporu ve Vysokém Mýtě. Od května 1944 sloužil s Vládním vojskem v Itálii. Od listopadu 1944 byl převelen k Vládnímu 1. praporu v Praze. Na majora jej povýšili 20. června 1940 (tato hodnost mu byla v Československé armádě uznána až v roce 1947).

Po květnu 1945 se opětovně přihlásil do armády, nejprve sloužil jako velitel roty v Úštěku, od 1. října 1945 jeden měsíc velel 1. eskadroně v Pardubicích. Od listopadu sloužil na MNO, v květnu 1946 u velitelství 1. divize, později na velitelství I. oblasti. V roce 1953 odchází do výslužby – důchodu.

Zdroj: Historie a Vojenství 2/2017

Generál Emanuel Kukula, narozen 9. prosince 1868 v Jičíně. V letech 1888 – 1890 vystudoval jezdeckou kadetku v Hranicích na Moravě. Po vyřazení v hodnosti Fähnrich – důstojnický zástupce byl přiřazen jako velitel čety k Hulánskému pluku č. 11 v Przemysl a Lwów. V roce 1905 byl přeložen do Dobřan na funkci velitele jezdecké eskadrony Dragounského pluku č. 13. V době vypuknutí války sloužil jako velitel náhradní eskadrony Dragounského pluku č. 13 v Postoloprtech, v roce 1915 se účastnil bojového nasazení v Rusku. Od prosince 1915 je opět velitelem náhradní eskadrony Dragounského pluku č. 13. Po roce se opět účastní bojů v Rusku jako velitel korouhve, již v hodnosti Oberstleutnant – podplukovníka jezdectva. Na koci roku 1917 je poslán k velitelství XI. sborové oblasti v Zagrebu a později ke štábu 27. pěší divise v Itálii. V listopadu 1918 se stává posádkovým velitelem v Dobřanech, později v Houstoni a v březnu 1919 velitelem domácího Dragounského pluku č. 13 v Postoloprtech, který se sloučil v roce 1912 s Dragounským plukem 8 z Pardubic v Jezdecký pluk 8. Sám byl poslán jako velitel k Jezdeckému pluku 6 do Brna. V únoru 1921 je pověřen velením nově vzniklé Jezdecké brigády 2. V roce 1925 pravděpodobně odchází do penze. Umírá 23. března 1935 v Praze. Pohřben je v rodném Jičíně.

Zdroj: https://www.valka.cz/topic/view/104864/Kukula-Emanuel

Plukovník jezdectva Lexa Jan Josef, narozen 31. prosince 1891 v Praze, zemřel 9. ledna 1948 v Praze. Vystudoval obchodní akademii v Praze, kde maturoval 2. července 1910. Pracoval v Živnostenské bance. Odveden byl 14. dubna 1913 a vojenskou službu nastoupil jako jednoroční dobrovolník v říjnu 1913 v srbském městě Zomboru Pěšího pluk č. 23. Bojoval na srbské frontě a v březnu 1916 v hodnosti Leutnat jako velitel roty byl převelen na italskou frontu, kde 8. srpna padnul do zajetí. V zajetí pobyl rok na Sicílii a na podzim 1917 vstoupil do francouzských legií a byl zařazen k 21. československému pěšímu pluku. V hodnosti kapitán se vrací v lednu 1919 do vlasti a je ihned nasazen na Těšínsku proti Polákům. Od 19. listopadu 1919 do 21. srpna 1920 studoval na École Spéciale Militaire v Saint Cyr. Po návratu byl přidělen k Jezdeckému pluku 5. do Košic. Od 1. prosince 1921 navštěvuje aplikační školu Jezdectva v Hodoníně a v červenci 1922 nastupuje jako velitel eskadrony u Jezdeckého pluku 6 v Přerově. Od podzimu 1925 do poloviny léta 1926 absolvuje jezdeckou školu v Saumuru ve Francii. V říjnu 1927 je opět převelen k Jezdeckému pluku 7 v Hodoníně, kde se stává velitelem náhradní korouhve. Kurs pro velitele vojskových těles v Praze absolvuje od 25. října 1930 do 20. července 19831. K 15. září 1933 se stává zástupcem velitele Jezdeckého pluku 9. ve Vysokém Mýtě. V říjnu 1937 se stává důstojníkem pro brannou výchovu Praha – venkov. Po okupaci 1939 je činný v Obraně národa. Na jaře 1940 však před zatčením utíká spolu se synem do zahraničí. Slouží na blízkém východě a 6. listopadu 1942 se stává zástupcem velitele 1. praporu  Československého lehkého protiledlového pluku 200 v africkém Tobruku. V září 1943 po připlutí do Velké Británie se stává zástupcem velitele Výcvikového střediska. Dne 8. července 1944 se stává vojenským atašé u íranské vlády v Teheránu., kde působí až do ledna 1946, kdy se vrací do vlasti. Ze začátku slouží na Slovensku a v květnu 1946 nastupuje do Vojenského historického ústavu.U v lednu 1948.

Zdroj: Zapomenutá elita, Zlatice Zudová – Lešková, Mladá fronta 2011, ISBN: 978–80–204–2165–4

Nadporučík jezdectva Vítěslav Lepařík příslušník Dragounského pluku 2 v letech 1936 – 37, velitel výsadku Glucinium, se narodil 14. srpna 1914 v Holici, okres Olomouc. Otec Josef byl krejčím, matka Růžena rozená Dosoudilová byla v domácnosti. Obecnou školu absolvoval v Holici, měšťanskou v Hodolanech a v letech 1931 až 1935 Vyšší hospodářskou školu v Přerově. Měl sestru Olgu.

Vojenskou službu nastoupil 1. října 1936 u Dragounského pluku 2. v Olomouci, u 5. eskadrony. Dne 1. února 1937 nastoupil v Pardubicích do Jezdeckého učiliště pro záložní důstojníky. K 1. únoru 1937 byl povýšen na svobodníka. Ke dni 1. září 1937 začal studovat Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, ale ne jako důstojník jezdectva, ale pěchoty. Dne 14. srpna 1938 byl slavnostně vyřazen v hodnosti poručíka pěchoty. Od 15. srpna 1938 sloužil u Pěšího pluku 7 jako velitel čety v Hlohovci. Od 25. září 1938 do 20. dubna 1939 kdy byl propuštěn z Branné moci, sloužil jako velitel roty. Dne 7. července 1939 překročil hranice s Polskem a přes Cizineckou legii, československou  armády ve Francii (kde velí četě kanónů proti útočné vozbě), vězení vichistického státu v neokupované Francii a Maroku a  rybářskou loď se dostal 14. června 1941 do Gibraltaru. V Anglii byl v květnu 1942 vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly. Od 20. května 1942 do 7. dubna 1944 absolvoval základní výcvikový a parašutistický kurz, kurz průmyslové sabotáže, konspirační, civilního zaměstnání, spojovací a dokončovací. Jako velitel skupiny Glucinium se svou skupinou přesunul do Itálie 2. května 1944.

Skupina byla 3. července 1944 vysazena u obce Purkarec u Hluboké nad Vltavou. Později se ukrýval v bytě v Táboře, kde ho přepadlo gestapo. Prostřílel se a unikl. Později se dostal do Olomouce a k partyzánům. Konfidenty byl vylákán do Prahy a 18. října 1944 zatčen. Gestapem byl získán pro spolupráci a začal plnit svěřené úkoly včetně práce proti vojenskému odboji, přestože právě toto původně odmítal. Prozradil úkryt dvou parašutistů. Ale již 20. ledna 1945 byl převezen do koncentračního tábora v Terezíně. Na příkaz gestapa byl 28. dubna 1945 zastřelen. 

Ke dni 26. listopadu 1946 byl povýšen na Štábního kapitána pěchoty, in memoriam.

Zdroj:

Cesty osudu, Martin Reichl, Svět křídel 2004, ISBN 80–86808–04–1

Muži z Ringway I., Jindřich Marek, Svět Křídel 2014, ISBN: 978–80–875667–47–0

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADt%C4%9Bzslav_Lepa%C5%99%C3%ADk

Podplukovník jezdectva Stanislav Livečka, narozen 5. září 1896 v Lipníku nad Bečvou. Po vypuknutí Velké války studoval na technické reálce, dobrovolně narukoval k Praporu polních myslivců č.  13. Dne 4. června1916 padnul u vsi Dobronouc 1916 v hodnosti praporčíka do ruského zajetí. Vstoupil do Československých legií, kam byl zařazen v srpnu 1917. Sloužil v 8. střeleckém pluku, do Československa se vrátil v roce 1919 v hodnosti nadporučíka.

Po návratu zůstal v armádě, sloužil u vozatajstva, později u Dragounského pluku 2. Byl autorem vojenských učebnic. Po okupaci v březnu 1939 se účastnil odboje v řadách Obrany národa, kde zastával jednu z vedoucích funkcí. V roce 1940 zatčen, odsouzen k smrti a 7. září 1943 popraven oběšením v berlínské věznici Plötzensee.

Za mobilizace v  září 1938 velel Smíšenému přezvědnému oddílu 36, který stavěl Dragounský pluk 2.

Četař aspirant jezdectva Maixner Jan, narozen 2. června 1914 v obci Slatinky, okres Prostějov v rodině rolníka. Vystudoval střední lesnickou školu. Dne 1. října 1936 nastoupil vojenskou službu u Dragounského pluku 2. Dne 3. října 1936 byl poslán do Pardubic do Školy pro výchovu důstojníků v záloze ve Vojenském jezdeckém učilišti. K 30. červnu 1937 úspěšně absolvoval školu s prospěchem dobrý – 210 z 449 frekventantů. Důstojnickou zkoušku absolvoval 1. září 1937 jako 22 z 41 zkoušených – prospěch dobrý. Na četaře aspiranta byl povýšen k 1. prosinci 1937. Z vojenské služby byl propuštěn až v době demobilizace po Mnichovském diktátu 16. listopadu 1938. V době okupace pracoval jako lesník. Až do 19. května 1942 kdy musel narukovat do německého Wehrmachtu k 17. náhradní eskadroně – Erzatz Schwadrone 17 v Bamberku. Dne 5. února 1944 byl zajat Brity v Itálii. Na konci srpna 1944 již byl u Obrněné brigády, zařazen byl Brigádní štábní roty. Dne 5. listopadu padl pří útoku na německé pozice na planině západně od obce Ghyvelde u Dunkerque. V roce 1947 byl in memoriam jmenován podporučíkem pěchoty. Vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Československou pamětní medailí se štítkem Velká Británie, obě in memoriam.

Zdroj: Kříže a hvězdy od Dunkerque, Jiří Plachý, ,2011,  ISBN 978–80–86808–95–6

Desátník Marmelstein (Marvan) Jakub, narozen 22. února 1914 v obci Svaůavě na Podkarpatské Rusy. V roce 1936 nastoupil vojenskou službu u Dragonského pluku 7 v Mukačevu. Za mobilizace sloužil jako velitel družstva, demobilizací propuštěn do zálohy. V roce 1939 uprchl na Blízký východ. Do armády se přihlásil v Tel Avibu 23. června 1942. Sloužil na Středním východě u 200. československého protiletadlového pluku. V roce 1943 byl zařazen k 1. rotě Tankového praporu 2. Dne 28. října 1944 padl pří útoku na německé pozice. Vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Československou pamětní medailí se štítkem Velká Británie a Střední východ, obě in memoriam.

Zdroj:

Kříže a hvězdy od Dunkerque, Jiří Plachý, ,2011,  ISBN 978–80–86808–95–6

Plukovník jezdectva Nedbal Ladislav, narozen v roce 1885 v Českých Budějovicích. Po absolvování tamního gymnázia vystudoval kadetní školu ve Vídni a sloužil u Hulánského pluku č. 1 ve Lvově. Po válce sloužil ve Vysokém Mýtě a v Klatovech. Zde se žení, narodí se mu dvě dcery, v říjnu 1935 jako zástupce velitele pluku, přebírá velení Jezdeckého pluku 4.

Za druhé světové války byl vězněn gestapem. Po květnu 1945 je aktivován, ale po roce odchází do výslužby a zasedá jako soudce z lidu u Mimořádného lidového soudu v Klatovech. Dne 24. listopadu 1949 jeho a starší dceru Olgu zatkla Státní bezpečnost v souvislosti na napojení převaděčskou síť bratří Brůžů. Mladší dceři Dagmar se podařilo utéci do zahraničí. Státním soudem byl v procesu konaném 20 – 24. dubna 1950 v Klatovech odsouzen na doživotí za velezradu a vyzvědačství a účast v odbojové skupině „Bratři Brůžové a spol“. Bohužel dne 24. září 1952 bachaři v neblaze proslulé věznici v Leopoldově doslova udřepovali k smrti. Místo uložení ostatků je neznámé.

Brigádní generál Július Nosko, narozen  8. června 1907 v městečku Tisovec ve středním Slovensku. V letech 1922–26 navštěvoval Vyšší hospodářskou školu v Košicích, kde odmaturoval, pokračoval ve studiu na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Slavnostně vyřazen byl 29. července 1928.

Dne 1. října 1928 nastoupil do aplikační školy jezdectva v Pardubicích. Po ukončení školy – kurzu byl poslán v červenci 1929 k Jezdeckému pluku č. 4, posádkou v Klatovech a Dobřanech. V roce 1932 nebo 1933 byl povýšen na nadporučíka a převelen na Podkarpatskou Rus k Jezdeckému pluku č. 10 jako velitel jezdecké čety 1. eskadrony v Berehove. V lednu 1934 nastoupil jako frekventant jezdecké školy při Vojenském jezdeckém učilišti, po ukončení školy v září se vrací do Berohova. V říjnu 1935 se stal v Jezdeckém učilišti velitelem čety Školy důstojníků v záloze jezdectva (ŠDVJ).  V únoru je velitelem čety v Dačicích a od srpna 1936 do března 1938 je velitelem čety akademiků ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. V říjnu 1937 byl povýšený na kapitána jezdectva.

V březnu 1938 byl převelen ke 2. oddělení hlavního štábu jako zpravodajský důstojník samostatné zpravodajské skupiny v Bratislavě, od května 1938 pracoval samostatně z Banské Bystrice.

Dne 23. března 1939 se hlásí na nově vytvořeném MNO v Bratislavě do slovenské armády. Po reorganizaci jednotek se stal přednostou zpravodajského oddělení 2. pěší divize v Banské Bystrici. V září 1939 se účastnil se tažení Polní armády Bernolák proti Polsku.

Od 15. února 1940 bol posluchačem Vysoké školy vojenské v Bratislavě. V říjnu 1940 byl povýšený na majora jezdectva. Po napadení SSSR stal se příslušníkem Rychlé divize, i přesto že školu ještě nedokončil. Účastnil se bitvy o Lypovec. V únoru 1942 byl slavnostně vyřazen a byl poslán na stáž k německé 6. armádě do Charkova.

V červnu 1942 se stal přednostou výcvikového oddělení na Velitelství pozemního vojska v Banské Bystrici.

V dubnu 1943 byl vyslán na Ukrajinu jako náčelník štábu zajišťovací divize. V říjnu 1943 je stažen, pro údajnou nemoc na Slovensko. Zde se začal zapojovat do povstaleckých příprav a stal se členem Golianova štábu v Banské Bystrici. Po vypuknutí povstání se stal náčelníkem štábu (povstalecké) 1. československé armády na Slovensku a po nějakou dobu i zástupcem velitele. Na konci povstání 23. října 1944 byl povýšen na plukovníka generálního štábu. Ve stejnou dobu ho Vojenský soud v Bratislavě náležící k  V tom čase Vojenský sud náležící k Slovenskému štátu odsoudil za dezerci k trestu smrti.  Po ústupu do hor, přidal se k partizánské skupině. V lednu 1945 se povedlo překročit frontu. V březnu se stal zástupcem velitele 2. československé paradesantní brigády.

Po skončení války se brigády stala 2. pěší divize a on jejím velitelem. Dne 19. února 1947 byl povýšen na brigádního generála. V prosinci 1947 byl přeložen do Prahy a 31. ledna 1953 byl propuštěn z armády do zálohy. Pracoval v Dobřanech jako zootechnik. V roce 1966 byl rehabilitován. Zemřel v Praze 5. září 1986.

Zdroj: https://www.valka.cz/Nosko-Julius-t75655