Verze 1 / 18. 08. 2020

Poznámka autora: V textu jsou použity dva druhy písma.

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob (eventuelně hodnosti a názvy).

     Josef Dostál, narozen 6. května 1891 v obci Tučín, v okresu Přerov, v Rakousko–Uherské monarchii. Navštěvoval 5. tříd měšťanské školy, 4 třídy nižšího gymnázia v Přerově v letech 1902–1906 a 3 třídy odborná hospodářské školy v Přerově 1906–1909 kde maturoval. Studoval 3 roky – 6 semestrů na univerzitě v Halle – Wittengerg v Německu, obor hospodářství – agronom.

Po úspěšném ukončení studia a získání diplomu k 1. červenci 1912, byl odveden 16. září 1912 v Olomouci.  Narukoval 10. října 1912 jako jednoroční dobrovolník Rakousko–Uherské armády k Zeměbraneckému pěšímu pluku 13 (1. Školu pro záložní důstojníky v Olomouci úspěšně absolvoval v roce 1913. Dosáhnul hodnosti Feldwebel – šikovatel. Poté co byl k 1. říjnu 1913 propuštěn do zálohy až do vypuknutí války pracoval jako diplomovaný agronom. Mezitím byl 14. května 1914 povolán na vojenské cvičení do Šumperku do 10. června 1914. Bohužel již za několik týdnů byl znovu povolán do služby – mobilizován 1. srpna 1914. A poslán jako velitel čety na ruské bojiště v hodnosti Feldwebel. Do první důstojnické hodnosti Fähnrich – Praporčík byl povýšen až měsíc po svém zajetí – 26. června 1915. Do kterého padnul 18. května 1915 u Klimontova. V zajetí pobýval v Borogodisku, Bolchov (Bolechově) v Orelské gubernii jako člen výboru zajatecké organizace Svazu čsl. Spolků na Rusi.

Poprvé se do legií přihlásil 13. prosince 1916. Podruhé svou přihlášku podal 20. března (červen) 1917 v Bolchov. Do legií vstoupil 8. září 1917 a přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Zároveň byl poslán do důstojnického kurzu – odkomandován v učebnou komandu při 5. střeleckém T. G. Masaryka pluku v Barispole, který ukončil 20. října 1917 a byl povýšen na praporčíka. Dne 13. prosince 1917 byl přeložen k 2. záložnímu pluku, k 9. rotě jenž byla na cestě do Vladivostoku. Ve Vladivostoku prezentován dne 29. června 1918 – zúčastnil se bojů při vzetí Vladivostoku s 10. Střeleckám plukem jako velitel čety. (2 Dne 16. července 1918 byl ustanoven pomocníkem hospodáře pluku.

Dne 3. září 1918 v Charbinu byl převelen k 1. Československému jízdnímu divizionu. Dne 8. října 1918 ve stanici Tajga dostal division rozkaz k přesunu do Tjumeni, kde bude vtělen do 2. jízdního pluku. Dne 11. října 1918 jednotka dorazila do Tjumeně. Druhý den 12. října 1918 byl podporučík Josef Dostál jmenován velitelem vozatajského oddílu. A 28. listopadu (prosince) 1918 byl povýšen na poručíka. (3 Dne 4. června 1919 byl jmenován hospodářem pluku. Od 19. – 24. července 1920 zastával dočasně funkci velitele pluku. Za příkladnou službu a rozvoj pluku byl 11. srpna 1919 vyznamenán řádem Štefánika II. třídy za zásluhy (4. A 17. srpna 1919 je povýšen na kapitána – rotmistra správní služby, se zpětnou platností od 1. května 1919.

Koncem ledna 1920 v silných sibiřských mrazech se účastní ústupu – evakuace 2. Jízdního pluku. Z 24. ledna 1920 se nám dochoval telegrafní rozhovor kapitána Dostála ze stanice Verchně Udinsk s pobočníkem pluku poručíkem Hrdličkou o evakuaci ešalonů 2. jízdního pluku.

Dostál „Po příkazu musím věděti, kolik potřebujete vagónů. Máme–li koňské vagóny vzíti sebou neb je opomenout?

Hrdlička „Štáb pluku a 1. divizion odjíždí dneska v jednom vlaku do Nudinska.

Dostál „Máte vagónů dostatek?

Hrdlička „2. divizion jest též ve vagónech, ale zůstává dále v Tajšejtu.

Dostál „Potřebujete od nás vagóny?

Hrdlička „Vagóny potřebujeme, poněvadž vagónů jest mál a zde jsme všichni stísněni ve dvou ešalonech.

Dostál „Vagóny vezmeme sebou dokud, nás nedohoníte.

Hrdlička „Kam jste naznačeni?

Dostál „Dnes odjíždím do Tveuna.

Hrdlička „Víte snad již vaši další stanici?

Dostál „Po očíslení pojedeme dále

Hrdlička „Kde stojí naše druhé ešalony?

Dostál „Záložní dnes přijede do Nudinska. A třetí stojí v Oblepichě.

Nakonec 24. května 1920 vyplouvá na parníku „S.S. Sherman“ spolu s 2. Jízdním „Sibiřským“ plukem na cestu domů do Československa. Ještě předtím je 22. května 1920 jmenován lodním hospodářem, 27. lodního transportu. Tímto je lodní transport připraven k odplutí. To proběhlo v dopoledních hodinách 24. května 1920. Do vlasti se vrátil 9. července 1920. (5 Po návratu podal návrh na povýšení a do kvalifikačního listu napsal velitel 2. Jízdního pluku Sibiřského plukovník Jaroslav Červinka: „Svědomitý, pilný, vzorně zastával úřad plukovního hospodáře, tak že vždy při všech příležitostech dostávalo se mu pochvaly a hospodářství pluku bylo dáváno za vzor. Povýšení zasluhuje. Plukovník Červinka“

Po dovolené byl 9. září 1920 jmenován mladším důstojníkem remontní eskadrony a od 1. prosince 1920 poslán co frekventant do Ústředního jezdeckého ústavu v Hranicích na Moravě (6. Po úspěšném ukončení studia – kurzu 30. července 1921, a následné dovolené byl v rámci získání potřebné praxe, jmenován velitelem čety k 26. srpnu 1921, od 18. října 1921 velitelem 2. eskadrony, s kterou absolvuje mobilizaci na Slovensku (2. polní eskadrona) (7 a od 1. března 1922 velitelem II. korouhve to vše v rámci Jízdního pluku 2. Ke 2. prosinci 1921 byl jmenován štábním kapitánem jezdectva. A od 1. února 1922 do 30. června 1922 byl také velitelem poddůstojnické školy Jízdního pluku 2. Na majora jezdectva byl jmenován 1. prosincem 1923 a k 6. prosinci 1923 odevzdal velení II. korouhve. Druhý den 7. prosince 1923 se ujímá velení náhradní korouhve.

V roce 1924 absolvuje několik vzdělávacích kurzů. Nejprve od 8. do 22. března 1924 informační kulometný kurs v Prostějově, pak následuje od 28. dubna do 31. května 1924 informační kurs pro vyšší důstojníky jezdectva v Hodoníně u Jezdeckého učiliště (11. V roce 1925 od 22. června do 19. září absolvoval stáž u Dělostřeleckého pluku 7 v Olomouci. Dne 19. října 1925 se oženil a 19. dubna 1927 se mu narodila dcera.

V roce 1926 se stává i velitelem remontní (náhradní) eskadrony. O rok později k 21. září 1927 je jmenován zástupcem velitele pluku. K 14. prosinci 1927 je povýšen na podplukovníka jezdectva. A 8. března 1928 je na 10 dnů opětovně jen velitelem náhradní korouhve. Dne 19. března 1928 se stává učitelem taktiky jezdectva v kurzu pro velitele oddílů při velitelské škole v Praze (12. Kurs trvá do 31. července 1928 a druhý den se ujímá velení I. korouhve v Olomouci. Ale již 15. října 1928 nastupuje Jako frekventant do kurzu velitele vojskových těles 1928/29. Kurs úspěšně absolvoval k 14. červnu 1929, ale již několik měsíců je zároveň přednášejícím Učitelem taktiky jezdectva v kurzu pro velitele oddílů. Poté se na několik měsíců opět stává velitelem tentokrát II. korouhve v Olomouci. A od 12. září se stává Učitelem taktiky jezdectva ve velitelské škole v Praze ve školním roce 1929/30. Ale předčasně je z učitelského místa odvolán a nastupuje jako zástupce velitele Jezdeckého pluku 4 v Klatovech (13. Kde se stává k 1. červenci 1930 Zatímním velitelem Jezdeckého pluku 4. Mezitím absolvuje 7. – 12. dubna 1930 plynový kurs vojskových těles v Olomouci.

Ještě před koncem roku 13. listopadu 1930 je jmenován Plukovníkem jezdectva. A po novém roce 15. ledna 1931 je jmenován s konečnou platností Velitelem Jezdeckého pluku 4 v Klatovech. Tak během několika měsíců se dočkává vysněných met každého důstojníka je jmenován plukovníkem a velitelem samostatného nezávislého Vojskového tělesa. Bohužel v osobním životě utrpí velikou ztrátu, 7. května 1932 ovdověl. Na podzim od 17. do 27. října 1932 absolvoval Informační kurs pasivní obrany proti letadlům. V té době je jeho zástupcem velitele Jezdeckého pluku 4 podplukovník jezdectva Miroslav Brož. V roce 1933 mezi 3. lednem – 31. červencem si doplňuje vzdělání a absolvuje Vojenský kurs pro vyšší velitele.

„Citlivá, úzkostlivá, nedůvěřivá a dosti skeptická povaha. Do krajnosti starostlivý, svědomitý a horlivý velitel, který se často až příliš snaží vniknouti a uplatniti se v naprostých detailech, mnohdy snad i na úkor pěstování zdravé iniciativy a samostatnosti u podřízených. Zdá se býti příliš kritický k chybám podřízených a málo přístupný k cizím názorům. Schází mu ještě jako vyššímu jezdeckému veliteli obrazivost, velitelská odvaha a rychlé rozhodování a širší rozhled, vše ve smyslu více operativním než taktickém.  Nicméně popisovaný je neobyčejně oddán své službě, své zbrani, svůj důstojnický sbor vede takticky velmi dobře, je autoritou v očích podřízených a po stránce výcviku má svůj vkus na dobré výši.  Pro vedení Jezdecké brigády způsobilý.  Myslím, že se popisovaný povahově nezmění, v míru se může uplatniti na vyšším velitelském místě, mám však dojem, že pro válku to není typ zralého velitele vyšší jezdecké jednotky. Praha, 1. října 1934 Velitel 1. jezdecké brigády brigádní generál Jindřich Birula“ (14 Tak na něho vypracovává posudek v kvalifikačním listě jeho přímý nadřízený velitel 1. jezdecké brigády v Praze.

Dnem 15. října 1935 se stává zatímním velitelem 1. jezdecké brigády. O rok později 15. listopadu 1936 je ustanoven zatímním přednostou I/2. oddělení (15 a přemístěn k MNO. K 1. lednu 1937 je povýšen na Brigádního generála. K 1. říjnu 1938 se mu dostává toto hodnocení: „Svěřené mu I./2. oddělení MNO řídí znamenitě a uplatňuje v něm energicky své vynikající odborné vědomosti a lásku ke své zbrani. Láska k jezdectvu mu dává energii pracovat obětavě v československém jezdeckém svazu na věcech hipického sportu a se všemi chovatelskými kruhy a ministerstvem zemědělství na zlepšení chovu koně hipického rázu. Praha 1. října 1938 přednosta I. odboru MNO divizní generál Karel Voženílek (16

Již v březnu po okupaci Čech a Moravy Němci, začal pomáhat organizovat odboj v Klatovech s pomocí Němci zakázané Československé obce legionářské.  Po propuštění z vojenské služby pracoval v Praze. Ale oficiálně18. července 1939 je převeden do služeb země Moravské pro zemský výzkumný ústav zemědělský v Brně. Do května 1940 kdy jeho skupina byla odhalena gestapem, bylo v přímé spolupráci Josefem Dostálem na Klatovsku na 40 osob. Sám odhalen nebyl. Po skončení II. stanného práva (17 se odboj na Klatovsku pomocí Josefa Dostála znovu postavil na nohy. Na podzim 1942 byl v Klatovech založen Národní revoluční výbor (18. Na počátku jara 1943 byl Němci u spojky, zastřelené u obce Borovany, nalezen seznam členů Národního revolučního výboru v Klatovech. Dne 29. dubna 1943 došlo k rozsáhlému zatýkání gestapem. Na základě krutým výslechů gestapa v Klatovech se zatýkalo i později (19.

Z věznice gestapa v Klatovech byl převezen do Pankrácké věznice v Praze, poté v říjnu 1943 převezen do Malé pevnosti v Terezíně, (na samotce strávil 28 dnů od 29. října do 26. listopadu), v prosinci 1943 byl převezen do věznice Plötzensee v Berlíně, v březnu 1944 do věznice v Gollnowě, v srpnu 1944 do věznice v Drážďanech, kde se konal 27. září 1944 soud u Zemského soudu na Mnichovském náměstí – Münchener Platz.

V procesu byl odsouzen k trestu smrti. V rozsudku se uvádí: „… Dostál a … založili tajnou organizaci Revoluční národní výbor s nepřátelským úmyslem proti Říši připravovat revoluci směřující k obnovení Českého státu“. Josef Dostál spolu s dalšími vlastenci i po vynesení rozsudku zůstával dál v Drážďanech, až do bombardování města 13.–15. února 1945 spojenci (20. Poté bylo přes 1 000 vězňů nuceno pochodovat do Míšně a poté vlakem transportováno do Lipska. Dne 10. dubna 1945 si vrchní soudní rada vyžádal spisy 176 vězňů a z nich vybral 32 a nařídil provést rozsudky. O tři dny později 13. dubna 1945 byly popravy provedeny zastřelením popravčí četou v kasárnách Gholis v Lipsku. Druhý den byla těla popravených odvezena na hřbitov Ostfriedhof a pohozena do společného hrobu. Dne 18. dubna 1945 americké jednotky osvobodily Lipsko a 21. dubna 1945 americké sanitární jednotka odkryly hromadný hrob, ale identifikace nebyla možná, protože spisy těchto vězňů byly zničeny. Až v dubnu 1952 byla provedena exhumace ostatků všech 32 popravených 13. dubna 1945 a bylo identifikováno 11 popravených, mezi nimi i generála Josefa Dostála.

Dnes je divizní generál Josef Dostál (21 stále pohřben v Lipsku na hřbitově Ostfriedhof (oddíl X, 5. skupina, 4. řada, 3. hrob). Kenotaf (22 je na rodinné hrobce Cigánků, rodiny jeho manželky Milady Cigánkové, na hřbitově v Brodku u Přerova. Pamětní deska je také na rodném domě v Tučíně č. 19.

Vyznamenání:

1919    Řád Sokola za zásluhy číslo dekretu 1210 – 11. srpna 1919

1921    Revoluční kříž – Revoluční medaile 1084

1922    Československá válečný kříž 25 051 – 12. ledna 1922

1922    Spojenecká medaile – Medaile vítězství 317

1929    Pamětní válečný kříž Rumun 1916 – 1918 se štítkem Siberia (Dekret č, 57 243 rumun minis války)

1945    Československá válečný kříž 1939 in memoriam

Poznámky:

1)         Zeměbranecký pěší pluk č. 13 (LIR 13) – K.K. Landwehr-Infanterieregiment Olmütz Nr.13, vznikl v roce 1889. Velitelství pluku a I. a II. prapor bylo v Olomouci – Olmütz a III. prapor byl Šumperku –  Mährisch Schönberg. Národnostní složení pluku: 64% Češi, 30% pozdější takzvaní Sudetští Němci, 6% ostatní národnosti monarchie. Velitelem pluku v roce 1914 byl Oberst Emil Wank. Pluk byl součástí 92. pěší brigády Landwehru, 46. pěší divize Landwehru, I. armádního sboru s určením pro ruskou frontu.

2)         10. Střelecký pluk oficiálně vzniknul až 12. července 1918 právě z 2. náhradního pluku.

3)         Informace jsou obsažené v kapitole o  2. Československém jízdním pluku .

4)         Míněn řád Sokola, byl často nazýván řádem Štefánika po jeho zakladateli generálu Milan Rastislavovi Štefániku. Josefu Dostálovi byl udělen bez mečů s dekretem číslo 1 210 dne 11. srpna 1919.

5)         Kromě 2. Jízdního Sibiřského pluku se na parníku „S.S. Sherman“ přepravovala intendance 2. střelecké divize, Zdravotní vlak č. 5 (velitel MUDr. major Dominik Vymětal a hlavní lodní lékař 27. transportu),  posádka obrněného vlaku „Orlík“, 17. sborná rota, 2 komandy (jednotky) 9. střeleckého  pluku. Velitelem 27. lodního transportu byl jmenován plukovník Červinka. Počet přepravovaných osob byl 1546 důstojníků, vojáků a přes 300 civilních občanů, žen a dětí.  Plavidlo přistálo v přístavech Manila, Singapur a Colombo.

Parník připlul do Terstu 3. července 1920.

6)         Mimo jinými frekventanty kurzu byli i jeho spolubojovníci z 2. Jezdeckého pluku tehdejší kapitán Alois Marel, nadporučík Vladimír Hobza a Miroslav Brož.

7)         Po porážce komunistické Maďarské republiky rad (8 v červenci 1919, se nový režim admirála Horthyho (9 začal upevňovat, vlivní v Maďarsku však volali po nástupu Habsburků na trůn.

První pokus na jaře 1921 (27. března 1921 – 5. dubna 1921) bývalého posledního Rakousko-Uherského císaře Karla I. (10 o nástup na trůn v Maďarsku (bývalé Uhersko) skončil nezdarem pro malou podporu a nerozhodnost v samotném Maďarsku. Karel I. se musel vrátit do švýcarského exilu.

Druhý pokus začal 20. října 1921 v Šoproni. (Karel I. přiletěl do země letadlem Junkers F-13 od švýcarské společnosti Ad Astra, byl přijat na zámku Esterhazyiů.) Následně v čele ozbrojených oddílů pochodoval na Budapešť.

Dne 22. října 1921 Československá vláda prohlásila, že Karlova přítomnost v Maďarsku znamená důvod k válce a začala připravovat mobilizaci v součinnosti se státy Malé dohody. (Malá dohoda 1921-1939, vojensko-politické spojenectví států Československa, Jugoslávie a Rumunska proti nástupnickým státům Rakouska-Uherska.) Maďarská vláda byla nucena pod zahraničním tlakem prohlásit, že Karel Habsburský nemůže uplatňovat svá nástupnická práva. Po boji u Budapešti s vládním vojskem, byly jednotky Karla I. poraženy, on byl zatčen a vydán zástupcům Velké Británie.

Od 24. října 1921 začala probíhat Československu mobilizace. Celkem bylo povoláno do zbraně asi 285 000 mužů. Československo trvalo na požadavku zákazu možnosti uplatňovat jakéhokoli Habsburka svá práva na Maďarský trůn. Až po přijetí těchto podmínek Maďarskou vládou, začalo Československo 7. listopadu 1921 demobilizovat.

8)         Béla Kun (1866 Sedmihradsko Rumunsko – 30. listopadu 1939 Gulag SSSR) jeho otec byl odpadlým židem, matka odpadlá protestantka. V roce 1916 se dostává do ruského zajetí jako voják Rakouska-Uherska. Po Ruské revoluci v roce 1917 aktivně organizuje internacionální bolševické jednotky. Na podzim 1917 je poslán do Maďarska založit komunistickou stranu. Dne 21. března 1919 provedl bolševický puč a vyhlašuje Maďarskou republiku rad. Začátkem července 1919 utíká s rodinou do Rakouska a později do SSSR. Kde se ve třicátých letech stává sám obětí stalinských čistek, je poslán do Gulagu kde umírá.

9)         Admirál Miklos Horthy de Nagybanya (18. června 1868 Maďarsko – 9. února 1957 Portugalsko) se proslavil jako admirál ve službě Rakousko-Uherské monarchie během první světové války. Byl povýšený na hlavního velitele císařského loďstva v březnu 1918. Po porážce komunistické Maďarské republiky rad Bély Kohna v červenci 1919, zorganizoval vojenské jednotky, zaútočil na Budapešť a sesadil komunistickou vládu.

V březnu 1920 národní shromáždění Maďarska prohlásilo zemi znovu monarchií, ale rozhodlo se nepozvat císaře Karla I. z vyhnanství. Místo toho prohlásili admirála Horthyho regentem. Admirál bez loďstva pak vládl dalších 24 roků. V posledních letech jako fašistický vazal Německa ve II. světové válce. Amirál Horthy byl po II. světové válce svědkem obžaloby v Norimberku a pak byl propuštěn. Žil v Estorilu v Portugalsku kde také zemřel. Ve své poslední vůli Horthy žádal, aby jeho tělo bylo pohřbeno v Maďarsku po odchodu posledního ruského vojáka. V roce 1993 po odchodu Sovětských vojsk (po 48 letech) bylo tělo převezeno a pohřbeno v rodném městu Kenderes.

10)       Karel František Josef d´Este (synovec Františka Ferdinanda d'Este) (17. srpna 1887 Dolní Rakousy – 1. dubna 1922 ostrov Madeira) po atentátu v Sarajevu (28. červena 1914) se stal následníkem trůnu. Dne 21. listopadu 1916 zemřel císař František Josef I. a z následníka trůnu arcivévody Karla Františka Josefa d´Este se stává císař Karel I. (Od 22. listopadu 1916 do 11. listopadu 1918 vládnul jako císař Karel I. Rakousko-Uherska a od 30. prosince 1916 do 4. listopadu 1921 jako Uherský král Karel IV.) V roce 1917 učinil neúspěšné pokusy o vyjednání míru.

Dne 3. listopadu 1918 Rakousko-Uhersko podepsalo v Padově příměří se státy Dohody a válka tím skončila.

Dne 11. listopadu 1918 podepsal manifest, jímž se vzdává řízení státních záležitostí a 12. listopadu 1918 byla ve Vídni vyhlášena republika Německé Rakousko. Dne 23. března 1919 odjel do Švýcarska. Podmínkou poskytnutí azylu bylo, že se zdrží veškerých politických aktivit, které by mohly poškodit Švýcarsko. Po překročení hranic však vydal tzv. Feldkirchenský manifest, ve kterém neuznával vše, co rakouská vláda od 12. listopadu 1918 rozhodla. 

Dne 1. března 1920 bylo Maďarsko znovu vyhlášeno monarchií, říšským správcem byl zvolen admirál Horthy, který sliboval, že podnikne vše pro Karlův návrat jako uherského krále. O rok později 24. března 1921 odjel Karel tajně ze Švýcarska a 27. března dorazil do Budapešti. Proti jeho návratu se však zvedl mezinárodní odpor a tak 5. dubna 1921 odjel z Budapešti zpět do Švýcarska.

Ale už 20. října 1921 odletěl letadlem znovu do Maďarska, do Šoproně kde stanul v čele ozbrojených oddílů. S nimi pochodoval na Budapešť, kde se střetnul 22. - 23. října s 300 narychlo ozbrojenými studenty a částí vojska, jimž admirál Horthy namluvil, že jsou to Češi. Ale už 24. října 1921 byl nucen podepsat kapitulaci. Dne 1. listopadu 1921 nastoupil  Karel s rodinou na britskou loď Glowworm, která je odvezla do internace na ostrov Madeira. Bydleli ve vile Quinta de Monte nad městečkem Funchal.

Dne 1. dubna 1922 Karel umírá v nedožitých 35 letech na zápal plic. Dne 5. dubna 1922 byl pohřben v místním kostele Nossa Senhora do Monte.  Zanechal po sobě manželku Zitu (zemřela v r. 1989) a osm dětí. (Poslední dcera se narodila 2 měsíce po jeho smrti.)

Dne 3. října 2004 Karla papež Jan Pavel II. blahořečil.

11)       Informace v kapitole o Jezdeckém učiliště v Pardubicích.

12)       Válečná škola vznikla v Praze 1. listopadu 1921, péčí Francouzské vojenské mise, působící jako poradní orgán naší armády na našem území od února 1919 (23. Škola od počátku sídlila na Hradčanech, ulici Tychonova 270/2 (třetí parto), kde dnes sídlí Ministerstvo obrany České republiky. K 1. říjnu 1934 byla Válečná škola přejmenována na Vysokou školu válečnou (VŠV). Jejím prvořadým úkolem bylo zdělávat důstojníky generálního štábu, určených pro funkce ve vyšších armádních štábech.

Ale již 1. září 1919 vznikl na Ministerstvu obrany v Praze Kurs pro výchovu důstojníků generálního štábu, po jeho skončení  frekventanti absolvovali praxi u jednotlivých zbraní a ve vyšších štábech. Po absolvování druhého ročníku byli jmenováni důstojníky generálního štábu. Během let 1919–1921 se uskutečnily tři kurzy a prošlo jimi 126 důstojníků.

Základním kurzem byl Informační kurs pro generály a štábní důstojníky, později nazýván Vyšší informační kurs a od roku 1926 nazván Kurs pro vyšší velitele (KVV). Úspěšné absolvování tohoto tříletého (do poloviny 20tých let dvouletý) kurzu bylo nezbytnou podmínkou pro jmenování do generálské hodnosti a jmenování velitelem brigády či divize. Tento Kurs absolvovalo 269 vyšších důstojníků a generálů.

Dalším z kurzů byl Kurz pro velitele vojskových těles (předpoklad pro povýšení na plukovníka), pro budoucí velitele pluků a Kurs pro velitele oddílů (předpoklad pro povýšení na majora od roku 1929 na podplukovníka) pro budoucí samostatných praporů

Tyto dva jednoleté kurzy absolvovalo v sedmnácti ročnících 519 důstojníků československé armády a 21 důstojníků Litevců a 3 Lotyši (24.

Od konce 20tých let byli učiteli výhradně českoslovenští důstojníci, kteří nahradili Francouze, příslušníci Francouzské vojenské mise. Dosavadního velitele školy francouzského generála Le-Bléveca nahradil ve funkci jeho zástupce (od listopadu 1926) československý generál František Hrabčík, kterého v roce 1932 vystřídal generál Vojtěch Boris Luža.

Význam Válečné školy dokumentuje mimo jiné i fakt, že ji během svého druhého funkčního období i tehdejší

Prezident T. G. Masaryk navštívil školu 27. dubna 1922 a Dr. Edvard Beneš v roce 1936 dvakrát (23. dubna a 22. června 1936).

Mimo tuto školu v Praze byla i vojenská Vysoká intendatská škola  (VIŠ) pro hospodářskou zprávu armády a Vojenská inženýrská kolej (VIK).

Vysoká škola válečná ukončila svou činnost mobilizací v září 1938, podle jiných pramenů až v březnu 1939.

Škola byla podřízena 5. oddělení – Školskému a výcvikovému oddělení Ministerstva národní obrany.

Po druhé světové válce byla činnost Vysoké školy válečné obnovena od 1. října 1945 (9. ledna 1946) –  1. října 1948 (25. Poté byla nahrazena Vysokou vojenskou akademií.

13)       Informace v kapitole o Klatovských kasárnách a Jezdeckém – Dragounském pluku 4.

Před vchodem do Klatovských kasáren od 17. září 2016 visí pamětní deska posledním dvěma velitelům Jezdeckého pluku 4 v Klatovech generálu Josefu Dostálovi a plukovníkovi Ladislavu Nedbalovi (26. Žulovou desku s bronzovým reliéfem dragouna na koni odhalila dcera generála Dostála Milada a autorka pamětní desky sochařka Zuzana Kantová.

14)       Brigádní generál Jindřich Birula (*1895 (23. dubna 1894) Vilno, Vilenská gubernie – Polsko, †1972), důstojník carské armády jako velitel roty 157. střeleckého pluku byl těžce raněn u Varšavy, od  února 1917 pracoval jako náčelník štábu 40. střelecké divize, později se stal pobočníkem velitele 163. střelecké divize, v prosinci 1917 sloužil v polské armádě. Dnem 20. srpna 1918 se stal příslušníkem Československého vojska na Rusi. Nejprve sloužil v ruské armádě na štábu 13. armádního sboru. Od ledna 1919 byl náčelníkem štábu 2. střelecké divize v hodnosti podplukovníka.

Velel 8. pěšímu pluku, zástupcem velitele Válečné školy v Praze v době od září 1929 do listopadu 1933 jako plukovník generálního štábu, na brigádního generála byl povýšen 13. července 1933, následně velel 1. jezdecké brigádě od listopadu 1933 do října 1935. Poté velitel 8. pěší divize až do března 1939.

Po okupaci pracoval jako ředitel ústavu sociální péče a rokem 1941 byl penzionován. Po osvobození v létě 1945 byl aktivován, v červenci 1947 poslán do výslužby.

15)       Nejvyšším orgánem jezdectva bylo Druhé oddělení (jezdectva a remontnictva) Prvního odboru Ministerstva národní obrany – I/2. oddělení MNO. Oddělení vzniklo 1. ledna 1927 sloučením Devatenáctého oddělení (jezdectva) MNO a Třicátého pátého oddělení (remontnictva) MNO. Druhé oddělení se nacházelo v Praze v budově MNO (různá oddělení sídlila v Praze až ve 13 budovách). Jeho součástí byla kancelář přednosty, I. pododdělení (skupina) jezdectva, II. pododdělení (skupina) remontnictva a III. veterinářská skupina.

Ve funkci přednosty oddělení působil od roku 1921 brigádní generál Bohumil Binko, od roku 1931 brigádní generál JUDr. Josef Koutňák a od března 1935 do listopadu 1936 brigádní generál Jaroslav Eminger. Od listopadu 1936 plukovník jezdectva (od prosince 1936 brigádní generál) Josef Dostál.

16)       Divizní generál Karel Voženílek (13. prosince 1883 Týnišťko – 23. března 1943, Praha), studoval gymnázium ve Vysokém Mýtě. Vojenskou službu absolvoval v letech 1904 až 1907 u Pěšího pluku 98 ve Vysokém Mýtě. A v letech 1909 až 1910 navštěvoval odbornou pivovarskou školu v Praze.

Později odjel do Ruska, kde pracoval jako sládek v pivovaru v Jelci (Orlovská gubernie), v Balašově (Saratovská gubernie) a v Mizači na Volyni.

V srpnu 1914 se vstoupil do České družiny k třetí rotě. V prosinci 1916 byl povýšen na podporučíka, v červnu 1917 byl jmenován velitelem 12. roty 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi. V listopadu 1917 se stal velitelem III. praporu 1. čs. střeleckého pluku, později velení II. praporu, se kterým se zúčastnil bojů u Bezenčuku a Buzuluku. Jako velitel Nikolajevské operační skupiny v srpnu 1918 byl povýšen na podplukovníka. Koncem září 1918 se stal velitelem 2. čs. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad a hned za měsíc se stal velitelem 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi. V říjnu 1918 převzal velení I. čs. střelecké divise Husitské a počátkem prosince 1918 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Do Československa odjel s 18. transportem na lodi Sheridan v únoru 1920.

V červenci 1920 byl jmenován velitelem 1. pěší divize. V listopadu 1920 byl povýšen do hodnosti generála. V říjnu 1921 se stal I. zástupcem náčelníka Hlavního štábu československé branné moci. V září 1925 byl ustanoven do funkce přednosty I. odboru MNO. (Všeobecně vojenského). V této funkci pracoval až do začátku okupace republiky německou armádou. Zemřel v Praze 23. března 1943 přirozenou smrtí.

17)       Po odvolání, vyhlášeného po atentátu na Reinharda Heydricha (od 27. května 1942 do 2. července 1942).

18)       Předsedou byl MUDr Karel Dobrouský, chirurg a primář klatovské nemocnice, vedoucími jednotlivých skupin byli Jaroslav Stulík, Josef Dostál (vojenská skupina), stavitel Zdeněk Mašek a vedoucí Úřadu práce v Klatovech Alfred Zeman (úsek veřejné správy), vrchní strážmistr Jaroslav Vozobule (úsek bezpečnostní) a František Margold (úsek dopravy). Generál Dostál organizoval shromažďování zbraní a informace o dislokaci nacistických ozbrojených složek (Gestapo, Sicherheitdienst, Schutzpolizei, Wehrmacht a Waffen-SS).

19)       K dalšímu zatýkání došlo v červnu a červenci a na podzim 1943. Mezi jinými byl 12. července 1943 zatčen i bývalý ministr národní obrany František Machník (1935 – 1938), člen agrární strany, který generála Josefa Dostála důvěrně znal. František Machník však byl již od roku 1941 gestapem sledován.

20)       Dresden – Drážďany byly poprvé bombardovány letouny RAF v noci z 13. na 14. únor 1945. Poté 14. a 15. února, 2. března a 17. dubna 1945 kdy nálety provedli letouny USAAF. Při prvním náletu 805 bombardérů RAF, svrhlo 2 660 tun pum (1478 tun pum trhavých, 1182 tun pum zápalných). RAF stratilo 8 bombardérů Lancaster Mk.I. V denním náletu USAAF 14. února bombardovalo Drážďany 311 letounů B-17 Flying Fortress a 15. února 210 letounů B-17 Flying Fortress. Bombardéry USAAF svrhly 1 248 tun pum (953,5 tun trhavých pum a 294,3 tun zápalných pum). Okolo 10 letounů ztratila USAAF.

V únoru při náletech zahynulo na 25 000 lidí (do března 1945 byly nalezeny ostatky 18 375 mrtvých). Počet obyvatel Drážďan byl 600 000 plus minimálně dalších 600 000 uprchlíků, převážně prchající před Rudou armádou. Následkem bombardování se vytvořila  takzvaná „ohňová bouře“, obrovská výheň kde zápalné pumy a hořící trosky měli teplotu až 1 600 °C. Bylo zničeno na 34 km² (85%)  zástavby Drážďan. Požáry byli vidět na vzdálenost 300 km.

21)       Do hodnosti divizního generála byl Josef Dostál povýšen in memoriam 19. února 1947.

22)      Kenotof je symbolický náhrobek zbudovaný pro zemřelého, jehož tělo je nezvěstné, nebo bylo pohřbeno jinde.

23)       Vzorem byla Vysoká škola válečná v Paříži – École supérieure de guerre.

24)       Podle jiných zdrojů 577 československých důstojníků a 22 Litevců.         

25)       Posledním velitel Vysoké školy válečné byl generál Alois Liška.

26)       Plukovník jezdectva Ladislav Nedbal, narozen v roce 1885 v Českých Budějovicích. Po absolvování tamního gymnázia vystudoval kadetní školu ve Vídni a sloužil u Hulánského pluku č. 1 ve Lvově. Po válce sloužil ve Vysokém Mýtě a v Klatovech. Zde se žení, narodí se mu dvě dcery, v říjnu 1935 jako zástupce velitele pluku, přebírá velení Jezdeckého pluku 4. Dne 10. října 1935 byl předsedou hospodářské správy Jezdeckého pluku 4 podplukovník jezdectva Ladislav Nedbal.

Za druhé světové války byl vězněn gestapem. Po květnu 1945 je aktivován, ale po roce odchází do výslužby a zasedá jako soudce z lidu u Mimořádného lidového soudu v Klatovech. Dne 24. listopadu 1949 jeho a starší dceru Olgu zatkla Státní bezpečnost v souvislosti na napojení převaděčskou síť bratří Brůžů. Mladší dceři Dagmar se předtím podařilo utéci do zahraničí. Státním soudem byl v procesu konaném 20 – 24. dubna 1950 v Klatovech odsouzen na doživotí za velezradu a vyzvědačství a účast v odbojové skupině „Bratři Brůžové a spol“. Bohužel dne 24. září 1952 bachaři v neblaze proslulé věznici v Leopoldově doslova udřepovali k smrti. Místo uložení ostatků je neznámé.

Zdroje:

Vlastní archiv

Vojenský historický archiv Praha - https://www.vuapraha.cz/

www.valka.cz

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Dost%C3%A1l_(gener%C3%A1l)

https://www.vhu.cz/vojenske-skolstvi-mezivalecneho-ceskoslovenska/

https://www.army.cz/avis/publikace/srdce_armady/prvni_republika/vys_skola_praha.pdf

https://www.kvh-lbc.wz.cz/Pages/clanek1.htm