Kapitán Josef Fokt   * 1883

Poznámka autora: V textu jsou použity tři druhy písma.                                                  Verze 1 / 10.8. 2015

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob (eventuelně hodnosti a názvy).

Třetí „Malé - černé“ jimž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.

     Narodil se 30. ledna 1883 (otci Františkovi Foktovi) v obci Košík u Libáně v okrese Jičín v Rakousko–uherské monarchii. Navštěvoval pět ročníků obecní školy, tři ročníky měšťanské školy a poté v letech 1897 – 99 studuje „Obchodní školu s vyučovacím jazykem českým v Praze I“.  Následně najde uplatnění jako úředník  v obchodní činnosti.

Po roce 1900? je odveden do armády Rakousko–uherska a v roce 1903? je vyřazen jako jednoroční dobrovolník v hodnosti Fähnrich – praporčík.

Není známo kdy odjel do carského Ruska, kde následně najde zaměstnání v Kyjevě. Zde se po vyhlášení války přihlašuje 21. srpna 1914 do řad České družiny. Je přijat v hodnosti střelec a zapsán do 2. roty.

Údajně je 30. října 1914 převeden do hudebního oddělení.

Každopádně je mu za vynikající vojenskou službu na přelomu let 1915–16 (5. listopadu 1915?) udělena stříbrná Medaile Za vynikající zásluhu na stuze řádu Svaté Anny (1.   

Dne 1. ledna 1916 (podle jiného datování v osobním spise až 20. června 1916) je povýšen na desátníka – mladšího hudebníka v 1. střeleckém pluku.

Dne 7. června 1916 je přidělen ke štábu brigády, aby druhý den 8. června 1916 byl odeslán sloužit k 2. střeleckém pluku. Dne 3. srpna 1916 se navrátil ke štábu brigády.

Dne 10. listopadu 1916 obdržel zaslouženou 21 denní dovolenou do Kyjeva.

Dne 27. ledna 1917 je přidělen k 2. rotě záložního praporu a poslán do Kyjeva ke správě Československého spolku na Rusi. Později začal pracovat pro Československou národní radu na Rusi.

Na konci roku 1917 a začátkem roku 1918 se v Rusku děli obrovské politické změny. V důsledku toho spojené armády Rakouska-Uherska a Německa lehce obsadili značnou část evropské části Ruska.

Od roku 1916 byla Ruská společnost v totálním rozkladu. Nejprve takzvaná únorová revoluce 1917 v jejímž důsledku odstoupil car Mikoláš II. Místo něho vznikla v Petrohradě takzvaná Prozatímní (Dočasná) vláda v čele s Kerenským v březnu 1917. Pozdější pád této vlády zakončenou bolševickou revolucí v čele s Leninem v říjnu 1917 zavinily totální rozpad armády. Německé a Rakousko-Uherské jednotky postupovali nikým neobtěžovány do nitra Ruska. Lenin a jeho štáb se chtěli vypořádat s vnitřním nepřítelem – se stoupenci cara. Proto s  Císařským Německem a Rakousko-Uherskem začali Bolševici na konci roku 1917 vyjednávat o míru. Nejprve bylo 15. prosince 1917 podepsáno příměří a zastaveny boje. Takzvaný Brestlitevský mír byl podepsán 3. března 1918 a přinesl Centrálním mocnostem možnost ukončit vleklé boje na východní frontě a jednotky poslat na jiné bojiště. Centrální mocnosti získali také mimo jiné celou Ukrajinu a její obilí. (Což bylo velice důležité z důvodu nedostatku potravin v Německu a hlavně Rakousku-Uhersku.) Celkem územní ztráty Ruska dosáhli 1 miliónu km². Šlo o území od Finského zálivu v Baltském moři až k Černému moři (Část Finska a Polska, Pobaltí, Ukrajinu, Bělorusko a Besarábii.) Bolševici tak měli možnost se vypořádat s vnitřním nepřítelem, se stoupenci cara a sesazené Prozatímní vlády a pozdějšími Bělogardějci.

Většina generálů z vrchního velení odešla ještě před uzavřením míru na Don ke generálu Kaledinovi, generálové Kornilov, Děnikin, Krasnov a Alexejev. Československé vojsko na Rusi k poslednímu únoru 1918 evakuuje Kyjev a stahuje se do nitra Ruska, na Sibiř.

Podle původních dohod mezi takzvanými Československými jednotkami na Rusi a Bolševickou vládou měli býti legionáři evakuováni přes Murmansk do Francie. Což se malé části i podařilo. Poté se vedení obou stran dohodlo na odsunu na západní bojiště přes Vladivostok. Pak ale z důvodu nátlaku Rakouska-Uherska, které požadovalo repatriaci všech válečných zajatců, tedy i těch kteří vstoupili do Československého vojska na Rusi, bolševici přistoupili k postupnému odzbrojení jednotlivých ešalonů a pak předání Československých vojáků Rakousku-Uhersku nebo jejich posláním do pracovních táborů na Sibiři.

Ale ti toto rozhodnutí bolševiků neakceptovali a vojensky proti bolševikům vystoupili.

Od 20. února 1918 cestoval na východ v důsledku příchodu frontu a evakuace Ukrajiny se svým přítelem praporčíkem Miroslavem Brožem.

Odjeli na dvouměsíční zdravotní dovolenou. Josef Fokt trpěl plicním katarem. Proto s „Bratrem“  Miroslavem Brožem též pracující ve Svazu československého spolku na Rusi v jeho vojenském oddělení, tem obdržel též zdravotní dovolenou, odjeli do Caricynu (dnes Volgograd, dříve Stalingrad), kde strávili dovolenou. Dne 1. května 1918 byli v Caricynu. Pak nastupují na parník plující po Volze. (Informace pocházejí z dopisní karty (lístku) červeného kříže pro válečné zajatce, které zajatci posílali domu. Byly posílány přes Curich. Jako odesílatel je uveden válečný zajatec c.k. (Císařství a království Rakouska-Uherska)). 

Jejich následná cesta vedla do Samary, kde měl sídlit Svaz československého spolku na Rusi. Ten však přesídlil do Omska. Jeli tedy do Omska parníkem po řece Volze do Perni a pak do Omska přes Tjumeň. Cestou však Miroslav znovu onemocněl a v Tjumeni proto museli cestu přerušit. „Bratr“ Josef Fokt s ním zůstal.

Město v létě 1918 bylo pod nadvládou bolševiků. Na začátku října 1918 město Tjumeň obsadili kozáci (Bělogardějské oddíly), jimiž svými informacemi o pohybech bolševických vojsk značně prospěli.

V říjnu opětovně nastupuje službu, k 30. listopadu 1918 je převelen ke Štábu vojsk jako pomocník velitele stanice v Jekatěrinburg 1. Dne 21. prosince 1918 převelen jako pomocník velitele stanice v Omsku.

Dnem 8. (20.) února 1919 je převelen k Politickému oddílu a přidělen k Krasnojarskému politickému oddílu. K 10. březnu 1919 je mu vyměřen plat 300 Rublů plus příplatek.

Dne 27. září 1919 je povýšen na poručíka a jmenován sekretářem politického důvěrníka pro Krasnojarsk. O dva měsíce později 18. listopadu 1919 je povýšen na nadporučíka a 20. května 1920 na kapitána.

Dne 11. února 1920 naznačen zástupcem Krasnojarského konzula Kapitána Šajdy, který byl zde Zplnomocněncem Československé vlády v Rusku. Jmenování schválil PhDr. Blahož (2.

Začátkem června 1920 se vzdal svého úřadu a 6. června 1920 byl již ve Vladivostoku, kde se připravoval na cestu do vlasti. A 20. června 1920 odplul 32. transportem s nákladní lodí Thomas. Do vlasti se vrátil 14. srpna 1920.

Dne 20. října 1920 požádal o Demobilizaci, v odpovědi MNO „nečiní námitek“. O pár dní později 29. října 1920 je demobilizován. Jako záložní důstojník je kmenově zařazen k pěšímu pluku 25.

 Uprostřed pravděpodobně kapitán Josef Fojt

 Z leva Ing. poručík v.v. Josef Havlín, nadporučík Miroslav Brož, neznámí ruský legionář (pravděpodobně kapitán Josef Fokt), Dr. Ing. major Josef Roubínek, praporčík Antonín Brož

Opětovně na vlastní žádost byl 1. srpna 1922 znovu povolán do vojenské služby (aktivován) a 14. srpna 1922 přidělen k 6. horskému praporu v Rožumberok (velitel major Otakar Zicha) jako správce augumentačního skladiště.

Dne 15. dubna 1923 je poslán na zkušební praxi pro důstojníky oděvnictva, při oděvním skladišti č. 1 v Brně.

Ke dni 1. května 1923 je poslán na „Kurs správce augumentačního skladu ve vazatajské službě v Bratislavě“. A k 31. květnu 1923 úspěšně kurs absolvoval.

Dnem 22. září 1923 se vrací do Rožumberok a je na trvalo jmenován správcem augumentačního skladiště  6. horského praporu jemuž nyní velí podplukovník Jaroslav Čihák.

Ve služebním popisu za rok 1923 se uvádí „ježto nevyhověl při zkoušce z československých dějin a občanské nauky, nezpůsobilý k povýšení a velení samostatného ústavu. Nezpůsobilý ježto nevyhověl při jazykové zkoušce buď opomenut bez výhrady.“ Tuto zkoušku ze služebního jazyka vykonal 24. května 1924 v Bratislavě.

V letech 1925 – 26 se služebním popisu již dočteme, „že ku povýšení velmi způsobilý“, podepsán velitel podplukovník Jaroslav Čihák.

Dne 15. ledna 1924 odjíždí na léčení do sanatoria v Matliary u Kežmarok (3, kde setrvává do 12. února 1924. Poté se vrací ke svému útvaru. Od 17. března 1924 do 15. dubna 1924 je na zdravotní dovolené v Ražďálovicích.

U útvaru poté setrvá až do 19. srpna 1926, kdy je odeslán do vojenského léčebního ústavu v Košicích a od 9. září 1926 do Matliary.

Poté opětovně nastupuje službu k 5. říjnu 1926. Od 7. března 1927 je v demobilizačním řízení a současně přeložen k Oděvnímu skladu I. v Brně.  A 1. červencem 1927 je poslán do výslužby ze zdravotních důvodů (plicní choroba).

Mezi světovými válkami a po II. světové válce bydlí v Poděbradech v Rašínově ulici 327/II. Později přejmenovaná na ulice Leninova. Zde ho  plukovník jezdectva Miroslav Brož navštěvuje a naopak. Je to hubený vysoký muž, starý mládenec. Kvůli jeho  „Radám“ se pravděpodobně  manželé Brožovi rozešli. Zemřel pravděpodobně v 60letech 20. století. 

Předpokládáme že Josef Fokt byl největší přítel  Plukovníka jezdectva Miroslava Brože.a znali se z posledních předválečných měsíců v Kyjevě.  

Poznámky:

1)    Starodružiník Josef Fokt důstojník Československé armády byl za svou vojenskou službu vyznamenán Ruskou stříbrnou medailí – Za vynikající zásluhu na stuze řádu Svaté Anny, Československou Revoluční medailí a Medailí Vítězství.

2)   PhDr Kapitán Blahož Josef, narozen 10. října 1888 v obci Borovka, v okresu Neveklov, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 102. pěšího pluku a 3. pluk tyrolských císařských myslivců. Do zajetí padnul  29. července 1916. Do legií se přihlásil v 29. července 1917. Do legií vstoupil  2. května 1918, přidělen byl k 7. střeleckému pluku. Později byl převelen k politickému oddělení. Do vrátil vlasti 26. února 1927. Po návratu do vlasti sloužil v byl demobilizován.

3)   V Matliary byl umístěn vojenský léčební ústav pro choroby plicní.

Za svého působení v Československé armádě vykonal kurz  vozatajský a oděvní.

Zdroje:

Vlastní archiv

Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz - Fond Osobních spisů

https://forum.valka.cz/topic/view/120050

www.valka.cz