Plukovník jezdectva Hynek Hrček * 1891

     Hynek Hrček, narozen 2. srpna 1891 v obci Slušovice, v okresu Holešov, v Rakousko–Uherské monarchii. Otec Ignácz Hrček byl správcem školy v obci Mrlínek u Bystřice pod Hostýnem. Kam se rodina přestěhovala. Vystudoval 5. tříd obecní školy a 4. třídy školy měšťanské. Poté nastoupil studium na Učitelském ústavu v Kroměříži.

Odveden do Rakousko–Uherské armády byl 29. srpna 1912 k K.K. LandwehrInfanterieregiment Nr.25 (Zeměbraneckého pěšího pluku č. 25). Vojenskou službu nenastoupil i přesto, že vojenská služba byla povinná. Jako učitel je nepostradatelný k výchově dětí, dostal tak výjimku ze zákona. Vojenskou službu nastoupil až po vyhlášení mobilizace 1. srpna 1914 ke svému odvodnímu pluku K.K. LandwehrInfanterieregiment Nr.25 (Zeměbraneckého pěšího pluku č. 25). Jako středoškolsky vzdělaný člověk nastoupil jako Einjährig Freiwillige (Jednoroční dobrovolník – záložní důstojník). A na přelomu roku 1914–1915 absolvoval záložní důstojnický kurz. K 11. prosinci 1914 je povýšen na Gefreiter, k 1. březnu 1915 na Korporal, k 21. červenci 1915 na Zugsführer, k 1. září 1915 na Kadettaspirtant in der Rezerve a k 1. červenci 1916 na Fähnrich, to již byl však skoro rok v ruském zajetí (1. Mezitím byl v lednu 1915 jako četař - Zugsführer poslán na ruskou frontu, kde byl následně raněn. Poté sloužil jako velitel čety.  Do zajetí padnul 15. září 1915 v Deražna. Dobu zajetí tráví v Caricinu.

Do zahraničního Srbského vojska se přihlásil 15. května 1916 a 22. června 1916 nastoupil službu jako posluchač důstojnického kurzu v Oděse (Dopunský batalion). K 1. září 1916 byl zařazen jako podporučík u 7. pěšího Srbského pluku (velitel pluku Milasinovič, 1. rota, 2. prapor) II. divize. Zde sloužil „nejprve jako pobočník velitele praporu pak jako velitel 1.čety (zvodu)“. Dne 13. března 1917 vstoupil jako kornet v Bělgorodě do Československých jednotek na Rusy a byl zařazen do záložního praporu.

Dne 7. června 1917 byl poslán k 5. ruskému jízdnímu záložnímu pluku, kde od 10. června absolvoval „jízdní výcvik a učební komandu a kurs vyjíždění mladých koní při témž pluku“ v délce 7. měsíců u 8. eskadrony 10. Husarského Ingermanladského pluku. Kmenově je zařazen u 7. Střeleckého pluku Tatranského, u něho však službu nikdy nenastoupí. Na konci roku 1917 se s ruským Husarským plukem zapojuje do bojů s Bolševiky. Od 25. prosince 1917 je povolán k 6. Střeleckému pluku Hanácký, jako velitel čety v oddílu jízdní rozvědky.  S plukem tak bojuje  v březnu 1918 v bitvě u Bahmače s německou císařskou armádou. Pluk je později přesunut koncem června 1918 do Vladivostoku, kde 29. června 1918 je jmenován pomocníkem velitele Vladivostoku.

Zde u Vladivostoku v Nikolsk-Usurijskij vznikl na počátku července 1918 1. Československý jízdní divizion Vladivostocký (východní). Velitelem byl určen kornet Pouska. A 9. července 1918 se Hynek Hrček stává velitelem 2. eskadrony. Od konce července je na jeden měsíc do 26. září 1918 jmenován pobočníkem velitele divizionu. Zároveň zůstává i velitelem 2. eskadrony. Dne 8. října 1918 ve stanici Tajga dostal division rozkaz k přesunu do Tjumeni. Kam divizion dorazil 11. října 1918. Zde druhý den byl vtělen do 2. Jízdního pluku. Eskadrony byly přejmenovány na 3. a 4. eskadronu 2. Jízdního pluku a z kulometné eskadrony se stala kulometná eskadrona 2. Jízdního pluku. Pluk je posádkou v Tjumeni. Dne 28. října 1918 je jmenován velitelem 4. eskadrony. A k 28. prosince 1918 je povýšen na rotmistra (kapitána).

Dnem 27. května 1919 se pluk započal podle rozkazu přesouvat, do nové posádky v Barnaulu na dráze Altajské k ochraně magistrály. Plukovník Červinka v plukovním rozkaze uvedl „Po obdržení mého příkazu k odjezdu, pojedou všechny ešalony nepřetržitě do města Barnaulu, kde vyčkají mých dalších příkazů.“ Začátkem června 1919 pluk kompletně přibil do posádky v Barnaulu (na dráze Altajské). Ale už 10. června 1919 obdržel pluk urychlený a spěšný rozkaz odjeti na novou frontu přes Krasnojarsk do oblasti Mansko-Kanska k ochraně magistrály.

Těsně před odjezdem pluku na frontu na ochranu magistrály 8. června 1919, pluk prošel malou reorganizací. Vznikli nově dvě velitelství – diviziony (štáby), podléhající velitelství pluku. Pod I. divizion spadala 1. a 2. eskadrona, pod II. divizion spadala 3. a 4. eskadrona. I. divizionu velel rotmistr Josef Bilina (2 a II. divizionu velel rotmistr Hynek Hrček (do té doby velitel 4. eskadrony). Dne 17. října 1919 je povýšen na Majora. Pro lepší organizaci v Manské oblasti, byla na konci června a začátkem července 1919 ustanovena bojová operační skupina – Mansko–Kanská skupina spojeneckých vojsk. Velitelem byl ustanoven velitel 2. Jízdního pluku plukovník Červinka. Jemu byly podřízeny krom vlastního 2. jízdního pluku, třetí sotně (3 pluku Irkutského kozáků, druhá sotně pluku Jenisejských kozáků, Ujarský oddíl a skupiny ozbrojené domobrany (občanské družiny) umístěné v domovských obcích v oblasti. V listopadu 1919 mu byl podřízen i 12. střelecký pluk, 4 rota 18. ochranného železničního praporu a srbská eskadrona. Mansko–Kanská operační skupina byla rozdělena na dva úseky východní a západní. Velitelem východní skupiny byl velitel I. divizionu rytmistr Bilina ve stanici Kljukvennaja. Velitelem západní skupiny byl velitel II. divizionu rytmistr Hrček ve stanici Kamarčaga. „Za bojovou činnost při ochraně sibiřské magistrály a při výpravách proti povstalcům jako velitel divizionu, obdržel pochvalu velitele účastku Ilauskaja majora Hasala“ dne 5. srpna 1919.

Mansko–Kanská skupina je počátkem ledna 1920 rozpuštěna a Československé části se postupně stahují na východ do Vladivostoku. K nim se 10. ledna 1920 přidává 2. Jízdní pluk. Jeho evakuace se však podobá spíše úprku před bolševiky – 5. sovětskou armádou (rudou armádou). Nedostatkem lokomotiv a uhlí je většina částí 2. Jízdního pluku nucena pochodovat na koních podél trati. Oficiálně mají tvořit zadní část evakuujících Československých jednotek s nárokem na lokomotivy. Ty však nabyly k dispozici. Ustupovali tak za neustálých průzkumů (rozvědek) a silných mrazů. U stanice Věrný se s I. divizion střetl s nepřítelem a ve stanici Zima odzbrojili oddíl velitele Nesterova. Celí ústup probíhal až do Irkutska po dvacet dnů od 10. do 31. ledna 1920 v délce 700 verst. (4 Po příměří podepsané na stanici Kujtun 7. února 1920 se situace na magistrále stabilizovala. Pluk se pak již bez větších problémů postupně dostává po železnici až do Vladivostoku.

Dne 24. května 1920 je vydán poslední plukovní rozkaz na ruské půdě ve stanici Hnily Uhel na mořském pobřeží v zálivu Zlatý roh ve Vladivostockém přístavu. Další rozkaz je jíž vydán na palubě parníku „S.S. Sherman“. V tento den je 2. Jízdní „Sibiřský“ pluk kompletně naloděn na tento parník a jako 27. lodní transport připraven k odplutí. To proběhlo v dopoledních hodinách 24. května 1920. V tento slavnostní den proběhlo povyšování a udílení vyznamenání. Mimo jiných major Hrček „Za statečnost v bojích a službu prokázanou otčině vyznamenán řádem Croce al Merito de Guerra“ – byl dekorován italským Válečným záslužným křížem.

Do nové posádky v Olomouci, v Československu dorazil 2. Jízdní pluk 9. července 1920. Zde v nové posádce příslušníky pluku a Hynka Hrčku čekala repatriační dovolená (pravděpodobně měsíční). Samotný pluk se přetransformoval 24. července 1920 v rámci unifikace branné moci z ruského legionářského 2. Jízdního pluku „Sibiřského“ a původního domácího Dragounského pluku 12 na Jezdecký pluk 2 „Sibiřský“.

K 1. červnu 1921 byl přeložen k Jezdeckému pluku 10 (5 do posádky v Berehova na Podkarpatské Rusi. K 1. listopadu 1921 „obdržel příspěvek na výstroj a výzbroj v obnose 5 000 Kč“ (6.  Dne 8. února 1923 je povýšen do hodnosti Podplukovníka jezdectva. Dne 1. srpna 1923 je přeložen k Jezdeckému pluku 7 (7 a k 1. prosinci (října) 1923 je opětovně přeložen ke svému původnímu Jezdeckému pluku 2 v Olomouci. Kde se ujímá velení pluku. Jezdeckému pluku 2 velí skoro 10 let a to až do 14. dubna 1933.

Dne 15. října 1925 obdržel povolení ke sňatku se slečnou Růženou Houskovou, se kterou 31. října 1925 uzavřel sňatek. O dva roky později 23. července 1927 se narodila dcera Dagmar Růžena Zdenka. A dne 20. prosince 1928 se narodil syn Zdenek František Hynek. Dne 29. února 1929 je povýšen na Plukovníka jezdectva. Dnem 15. dubna 1933 je poslán opětovně k Jezdeckému pluku 10 jako velitel pluku. Od 1. října 1933 se ujímá prozatímně velení 4. Jezdecké brigády. Již 30. listopadu 1933 je nahrazen Plukovníkem jezdectva Juliem Fišerou. K 1. březnu 1934 je poslán do kurzu pro vyšší velitele v Praze. Po té se vrací opětovně do funkce velitele pluku a to až do 30. září 1937.

Dnem 15. října 1937 se ujímá velení 2. Jezdecké brigády (8 a to včetně mobilizace 24. září 1938 (9, kdy se stává mobilizovanou jednotkou v poli 131–A–2. Velitelem zůstal i po okupaci Sudet (10.

Okupací Německou armádou zbytku republiky dne 15. března 1939 prakticky zanikla Československá branná moc a její armáda. Československá branná moc byla určena k likvidaci. Dnem 1. července 1939 je poslán do výslužby. Je mu přiznáno roční výslužné v částce 47 409 Kč a 3 000 Kč jako výchovné na obě děti ročně. Žijí v Brně na Králových polí v ulici Mojžíšově 3. Pravděpodobně nastoupil na nějaké úřednické místo ve státní správě jako většina důstojníků Československé branné moci, kteří neodešli do zahraničí.

Oficiálně 18. září 1945 nastupuje opětovně vojenskou službu jako zástupce velitele V. sboru. Neoficiálně nastoupil vojenskou službu 5. května 1945 jako velitel Brněnské národní stráže. Byl však pravděpodobně již v červenci 1946 poslán na dovolenou s čekáním, důvod není zřejmí. Zda nastoupil další službu je nejasné.

Podle dalších záznamů je k 1. březnu 1948 poslán na dovolenou s čekáním s ročním platem 68 400 Kč s částkou 3 000 Kč jako výchovné na obě děti ročně. Dnem 1. července 1948 je pak poslán znovu do výslužby s roční výsluhou 68 400 Kč a s příspěvkem 3 600 Kč výchovného.

V rodinném životě se mu také udaly veliké změny. Dne 25. srpna 1946 mu zemřela manželka Růženka. A o rok později 24. dubna 1947 obdržel povolení k sňatku a 10. května 1947 se opětovně oženil a to se slečnou Drahomírou Müllerovou.

Další životní osudy Plukovníka jezdectva Hynka Hrčka jsou neznámé.

Poznámky:

1)         Vojenské nižžší hodnosti Rakouska–Uherska:

Gefreiter – svobodník

Korporal – desátník

Zugsführer – četař

Kadettaspirtant in der Rezerve – záložní kadet aspirant, čekatel na důstojnickou hodnost

Fähnrich – praporčík, důstojnický zástupce – první důstojnická hodnost

2)         Vojenská služba v Ruských legiích majora jezdectva Hynka Hrčky je velice podobná majoru Josefu Bilinnovi. Jejich život se již rok a půl prolíná. Tento stejný směr jim dal jeden ze zakladatelů Ruských legií generál Jaroslav Červinka (starší) otec velitele 2. Jízdního pluku.

3)        Sotňa byl ruský výraz pro jezdeckou eskadronu

4)         Ruská vzdálenostní míra, 1 verst = 1,0668 km

5)         Jezdecký pluk 10. vznikl 1. října 1920 v Dobřanech v rámci unifikace branné moci z Dragounského pluku 10. domácího vojska. V květnu 1921 byl přesunut do posádky v Berehova na Podkarpatské Rusi. V Dobřanech zůstala náhradní eskadrona, která byla za ním poslána v březnu 1922.

6)         Většinou tento příspěvek se vyplácel v řádu několika set korun.

7)         Jezdecký pluk 7 vznikl k 1. říjnu 1920 z původního Rakousko–uherského Dragounského pluků č.7 posádkou v Hodoníně. Jen 2. eskadrona byla posádkou v Jovra (Zakarpatská rus, později Bratislava a Biskupice pri Dunaji). Od roku 1921 byl pluk součástí 2. jezdecké brigády. Pluku byl 20. února 1930 udělen čestný název Jezdecký pluk Tomáše Garrigue Masaryka. Prvním lednem 1936 byl pluk přejmenován na Dragounský pluk 7. Velitelé pluku byli: podplukovník jezdectva Kristián Gellinek 1920 – 1921, podplukovník jezdectva Gustav Dohnal 1921 – 1923, plukovník jezdectva Josef Pleskacz 1923 – 1928, plukovník jezdectva Bruno Jaksch 1928 – 1929, podplukovník jezdectva Václav Krejčiřík 1929 – 1931, plukovník jezdectva Bruno Jaksch 1931 – 1933, plukovník jezdectva František Heřman 1933 – 1935, plukovník jezdectva Jaroslav Mahr 1935 – 1936, plukovník jezdectva František Heřman 1936 – 1937, plukovník jezdectva Vladimír Hobza 1937 – 1938.

8)        Brigáda vznikla 1. února 1921 a velitelství se nacházelo v Brně. Součástí brigády byl Jezdecký pluk 2, 6, 7 (od ledna 1936 Dragounské pluky) a do září 1933 Cyklistická eskadrona 2, tu nahradil Dělostřelecký oddíl 82.

Velitelství brigády vzniklo nově 1. ledna 1938, kdy původní bylo přejmenováno na velitelství Druhé rychlé divize. Nacházelo se v Brně a podléhalo velitelství Druhé rychlé divize. Součástí brigády bylo velitelství, Dragounský pluk 2, Dragounský pluk 6 a dragounský pluk 7.

9)         Branná hotovost státu trvala od 20. května do 15. prosince 1938, kdy skončila demobilizace armády.

10)         Mnichovská dohoda podepsaná v Mnichově 30. září 1938 zástupci Velké Británie – Neville Chamberlain, Francie – Édouard Daladie, Německa – Adolf Hitler a Itálie – Benito Mussolini. Dohoda zněla, že Československo musí do 10. října 1938 odstoupit pohraniční území obývané Němci – takzvané Sudety Německu. Naši zástupci v Mnichově byli, ale k jednání přizváni nebyli.

Zdroje:

Vlastní archív

Vojenský historický archiv Praha - https://www.vuapraha.cz/

www.valka.cz