Poznámka autora: V textu jsou použity dva druhy písma.                                    Verze 1/03.2.2024

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě a době.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob.

   Narozen 25. (26.) října 1885 v Litomyšli, v Rakousko–Uherské monarchii. Vystudoval obecní školu a osmi leté gymnázium v Litomyšli. V roce 1905 začal studovat lékařskou fakultu české univerzity Karlovy v Praze. Promoval v roce 1914.

Odveden byl 22. března 1906 v okresu později zvaný jako Velká Praha (1. V říjnu 1908 (2 nastoupil jako jednoroční dobrovolník – medik vojenskou službu u Benešovského pěšího pluku č. 102 (3. Na jaře 1909 po půl roce propuštěn jako Korporal do zálohy. Dne 1. dubna 1914 nastoupil druhou polovinu služby, ale již k 30. dubnu 1914 byl po superarbitraci je propuštěn (4.

Při mobilizaci (27. července 1914) nastoupil službu ke svému pěšímu pluku č. 102, s ním zúčastnil se válečných operací proti Srbsku. Na četaře – Zugsführer je povýšen 4. října 1914 a na důstojnického zástupce – Fähnrich k 1. únoru 1915. Také od tohoto data slouží jako lékař u polní nemocnice č. 13 v Terezíně.

Dnem 17. února 1915 je převelen na ruskou frontu, kde je 28. února 1915 přidělen k  Zeměbraneckému pěšímu pluku č. 35 (5 jako – Assistentaurzt (6.

K 1. květnu je povýšen na Leutnant a převelen k Zeměbraneckému pěšímu pluku č. 19 (7. Do zajetí padnul při bojích na řece Sereku 7. září 1915 (8.

V zajetí působil jako lékař v zemské nemocnici ve městě Zemljansk ve Voroneřské gubernii. Zde vstupuje 4. listopadu 1917 do legií, přidělen je k 8. střeleckému pluku jako mladší lékař, posádkou v Baryševka.

Na jaře 1918 je jmenován poručíkem zdravotní služby, v létě kapitánem. Dnem 14. května 1918 byl naznačen lékařem pochodového praporu pluku. Prodělal s pochodovým praporem ústup z Ukrajiny, cestu do Vladivostoku a bojový návrat zpět.

K prvnímu praporu pluku byl oficiálně přidělen 4. srpna 1918. Od 1. října 1918 se s praporem účastní bojů o Nižní Tagil na Urale (do 6. října 1918). Za což je později vyznamenán.

K 25. říjnu 1918 byl přidělen ke 2. jezdeckému pluku posádkou v Tjumeni. Kam dorazil 3. listopadu 1918 s se sluhou Josefem Strýčkem (10. Zdravotní kapitán Mudr. Otakar Karlík byl druhý den jmenován plukovním lékařem. Stávající prozatímní plukovní lékař zdravotní poručík Vladimír Hobza (11 je jmenován mladším lékařem pluku. Dnem 22. února 1919 je povýšen na majora zdravotní služby.

Dne 7. dubna 1919 byl poslán do Krasnojarska do 3. československé vojenské  nemocnice. Do nemocnice doputoval až 2. května 1919 a 3. května 1919 je jmenován zástupcem velitele nemocnice. Velitelem nemocnice byl Podplukovník MUDr. Bohumil Richter (12. Ale již 8. července 1919 je poslán zpět k pluku. Na cestu vyráží 12. července 1919. Na cestu je vybaven pochvalou velitele nemocnici č. 3. U pluku je prezentován 16. července 1919.

Při odplutí pluku 24. května 1920 vyznamenán řádem Sokola s meči za osobní statečnost a obětavost v boji. O dva dny dříve je jmenován pomocníkem hlavního lodního lékaře.

S plukem se vrací 9. července 1920 do vlasti. Po návratu slouží dál v Československé armádě jako plukovní lékař, u pokračovatele Sibiřského pluku – Jezdeckého pluku 2 „Sibiřského“. Od roku 1921 je oficiálně  Náčelníkem zdravotní služby pluku. V roce 1926 je tato funkce zvána Přednosta zdravotní služby pluku, 1927 je Plukovním lékařem a v roce 1928 Šéflékař pluku.

V roce 1921 absolvuje lékařský kurz proti tuberkulóze do Prahy. A o rok později  absolvoval kurs na ušní, krční a hrtanových cest a později pohlavních nemocích. V tomto roce je také 26. května 1922 povýšen na podplukovníka zdravotnictva.

Dnem 1. ledna 1930 je převelen do Opavy, kde se ujímá velení Divizní nemocnice 8. Dne 13. listopadu 1930 je povýšen na plukovníka zdravotnictva.

V plukovním rozkazu byla 1. února 1930 uveřejněna pochvala: „Podplukovník zdravotnictva Mudr. Otakar Karlík byl od založení jezdeckého pluku 2 Sibiřského 26. 10. 1918 v Tjumeni šéflékařem pluku. Po celou dobu služby vynikal nejen vzorným vykonáváním služby a úspěšnou péčí o zdravotní stav jak gážistů, tak i mužstva, ale působil vždy vzorným příkladem na mravní a výchovnou stránku všech příslušníků pluku. Byl pro svou rozsáhlou životní zkušenost, hluboce založenou povahou, vždy korektního vystupování, příkladnou ochotou, starostlivost a laskavost všeobecně vážen, oblíben a uznán. Při jeho odchodu od pluku na místo velitele plukovní nemocnice do Opavy, vyslovuji tomuto vynikajícímu důstojníku jménem služby Dík a Pochvalné uznání.“ Podplukovník jezdectva Hynek Hrček

Dnem 1. ledna 1932 se stává přednostou zdravotní služby 10. divize v Banské Bystrici, zde setrvává do 24. února 1937. Druhým dnem je jmenován přednostou zdravotní služby V. sboru v Trenčíně.

Za mobilizace od 23. září do 18. listopadu 1938 zastával u velitelství VIIII. sboru funkci přednosty zdravotnické služby.                                    

   Jako Plukovník zdravotnictva ve 30tých letech

Byl dvakrát ženat, poprvé se oženil krátce po návratu z Ruska. Měl dvě dcery narozené 4. května 1921 a 18. října 1922. V roce 1925 ovdověl. Dne 20. prosince 1930 se podruhé oženil.

Vyznamenání:

Československý válečný kříž, č. dekretu  25 050

Řád sokola s meči, č. dekretu 1225, 24. května 1920

Medaile vítězství, 16. června 1922

Revoluční medailí, 14. listopadu 1928

Poznámky:

1)         Velká Praha je označení pro okrajové části Prahy, po jejím rozšíření po vzniku první republiky provedené v roce 1922. Praha vznikla až v roce 1784 sloučením čtyř historických měst pražských (Starého města pražského, Malé Strany, Hradčan a Nového města pražského) do Královského hlavního města Prahy. V roce 1850 byl připojen Josefov (židovské město), 1883 Vysšhrad, 1884 Holešovice a Bubny, 1901 Libeň.

2)         Podle jiných zdrojů nastoupil vojenskou základní službu k 1. dubnu 1904 a k 30. září byl propuštěn.

Budoucí lékaři nastupovali na první polovinu povinné vojenské služby až po složení prvních rigorózních zkoušek (magisterská úroveň). Medici se při ní podrobovali základnímu vojenskému výcviku. Druhou polovinu povinné vojenské služby nastupovali až po vystudování.

3)         Pěší pluk 102 – Infanterie regiment Nr.102 založený 1883, založený v roce 1883, posádkou III. a IV. prapor a velitelství v Praze, II. prapor v Benešově a I. prapor v Mostaru, byl doplňován vojáky z Čech. Pluk (II., III. a IV. prapor) byl v srpnu 1914 v sestavě 17. pěší brigády, 9. pěší divizi, VIII. armádní sbor určený pro balkánskou frontu. Jeho samostatný I. prapor byl zařazený v 1. horské brigádě XVI. armádního sboru) Bosně a Hercegovině.

Za Velké války byl pluk nasazen na frontě v Srbsku, v Haliči v Rusku a v Itálii. Po skončení války byl pluk nasazen v bojích s Poláky na severu Moravy i na Slovensku proti Maďarům. V roce 1914 pluku velel Oberst Hugo Kornberger, později Oberst Franz Nickerle, 1916 Oberst Ferdinand Schenk, poslední válečným velitelem pluku byl Oberst Adalbert Segner. V letech 1887–1889 III. prapor velel následník trůnu František Ferdinad dEste. Plukovní barva výložek na límci byla trávová mořská zelená a barva knoflíků na blůze žlutá.

4)         Superarbitrace sluje u vojska výkon, kterým příslušník jeho k další službě neschopný pro vady tělesné nebo duševní se vyprošťuje z činného souboru vojskového – přezkumné řízení k zjištění schopnosti tělesně či duševně vykonávat vojenskou službu.

5)         Zeměbranecký pěší pluk č. 35 – K.K. Landwehr-Infanterieregiment Nr. 35, založený v roce 1898, posádkou v polském Zloczów (dnes Zoločev na Ukrajině) V roce 1914 spadal pod 85. pěší brigádu zeměbrany, 43. zeměbraneckou pěší divizi, XI. armádního sboru určený proti Rusku v Haliči. Národnostní složení pluku bylo z  68% Ukrajinci, 25% Poláci, 7% ostatních národů monarchie. Velitelem pluku byl v roce 1914 Oberst Alfred Regenermel.

6)         Assistentaurzt – asistent lékaře či mladší lékař, dnes by se řeklo lékař po promoci bez atestace.

7)         Zeměbranecký pěší pluk č. 19 – K.K. Landwehr-Infanterieregiment Nr. 19, založený v roce 1889, posádkou v polském Lvově (dnes na Ukrajině) V roce 1914 spadal pod 85. pěší brigádu zeměbrany, 43. zeměbraneckou pěší divizi, XI. armádního sboru určený proti Rusku v Haliči. Národnostní složení pluku bylo z  59% Ukrajinci, 31% Poláci,10% ostatních národů monarchie. Velitelem pluku byl v roce 1914 Oberst Karl Jent.

8)         Podle jiných záznamů do zajetí padnul již 26. srpna 1915 u obce Pautalicha v Haliči.

10)       Jezdec Strýček Josef, narozen 1. října 1885 v obci Buchlovice, v okresu Uherské Hradiště, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 3. pěšího pluku v hodnosti vojín. Do zajetí padnul  23. května 1915 v Ivanisko. Do legií se přihlásil v Volčansko, Charkovská gubernii. Do legií vstoupil 4. srpna 1917, přidělen byl  jako sluha MUDr. kapitána Karlíka. Později byl s ním převelen ke 2. jízdnímu pluku. Do vlasti se vrátil 26. listopadu 1920. Po návratu byl demobilizován.

11)       Kapitán MUDr. Hobza Vladimír, narozen 17. července 1892 v obci Luka nad Jihlavou, v okresu Jihlava, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u 4. pěšího pluku v hodnosti desátníka. Do zajetí padnul 23. srpna 1914. Do legií se přihlásil 15. května 1915 v Novonikolajevsku. Do legií vstoupil 2. července 1916, přidělen byl k 1. střeleckému pluku. Později byl převelen ke 2. jízdnímu pluku. S plukem se vrátil do vlasti 9. července 1920. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě. V Rusku se oženil s Antonií narozenou 6. března 1893 v Kurgan Tobolsk, narodil se mu syn Vladimír 7. listopadu 1919 Krasnojarsku. Není zcela jasné, kdy a kde získal titul lékaře.

12)       Podplukovník MUDr. Richter Bohumil, narozen 2. června 1882 v Praze. V době zajetí sloužil v Rakousko – Uherské armádě v polní nemocnici č. 4 jako její velitel v obleženém Přemyslu. Do zajetí padnul při pádu pevnosti 21. března 1915. Do legií se přihlásil již 4. listopadu 1915. Do legií vstoupil 11. července 1917. Nejprve sloužil v 7. nemocnici v Kyjevě, později velel 3. nemocnici v Krasnojarsku. Do vlasti se vrátil 27. ledna 1920, 18. lodním transportem na parníku Sheridan jako hlavní lodní lékař. Do vlasti se vrátil ženat, manželka Kateřina narozenu 14. listopadu 1889 v Berdičevě.

Zdroje:

Vlastní archív

Vojenský historický archiv Praha - https://www.vuapraha.cz/

www.valka.cz

https://cs.wikipedia.org