Štábní kapitán Jaroslav Marel     *1896

Poznámka autora: V textu jsou použity tři druhy písma.                                                  Verze 1 / 10.8. 2015

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy a citace zúčastněných osob (eventuelně hodnosti a názvy).

Třetí „Malé - černé“ jimž se uvádí historické pozadí a fakta nebo autorovi poznámky.

      Narodil se v Litomyšli 4. prosince 1896, rodičům Václavu a Anně rozené Finkrdové v Rakousko–Uherské monarchii. Měl staršího bratra pozdějšího  Plukovníka  Aloise Marela a sestru Vlastu, která žila v Praze. 

Navštěvoval 5. ročníků obecné školy v Litomyšli, 3. ročníky měšťanské školy v Litomyšli a 3 ročníky obchodní akademie v Liberci. Následně pracoval jako úředník. Byl činným v sokolské organizaci.

Do armády Rakouska–Uherska narukoval pravděpodobně na jaře 1915. Byl poslán k 30. zeměbraneckému pěšímu pluku jako jednoroční dobrovolník. Dne 15. dubna 1916 odjel s pochodovou setninou č. 56 k pluku. Nějakou dobu strávil ve Vladimíru Voliňském v Haliči. Poté byl s plukem nasazen na frontě, kde byl zajat při obci Rudníky 7. června 1916.

Dobu v zajetí trávil v zajateckém táboře v Jekaterinoslavské gubernii (podle města Dněpropetrovsk, jež se do roku 1926 jmenovalo Jekatěrinoslav, ukrajinsky Katerynoslav), ve městě Výstavka.

Do Československého vojska se přihlásil 24. prosince 1917 taktéž v Jekaterinoslavská gubernii. Přijat byl 24. února 1918. A o tři dny později v stoupil do Československého sboru v Barispolu 27. února 1918.

Zařazen byl k 2. záložnímu pluku, ke 4. rotě jako střelec (vojín), ale již 18. března byl převelen k  6. střeleckého pluku „Hanáckému“, I. praporu, 3. rotě jako střelec. S plukem se účastnil ústupových bojů s němci na Ukrajině, při obraně stanice Čulymské – Kargatu 25. května 1918.

Po vystoupení našich Československých jednotek proti bolševikům bojoval ve skupině kapitána (později plukovníka Radoly Gajdy).

Po ústupu z Ukrajiny byl podle vojenských materiálů 18. června 1918 převelen k 1. eskadroně „Jana Jiskry z Brandýsa“ korneta Bíliny jako jezdec. Pravděpodobně již doma z něho musel býti zdatný jezdec, když byl okamžitě po vzniku jízdního průzkumu k němu převelen.

Ještě před vstupem do jízdní eskadrony se 16. června 1918 účastní bojů u Marijinska (takzvaná druhá bitva o Marijinsk). Obraně, obchvatu bolševiků a následném protiútoku Marijinska osobně velel tehdy ještě kapitán Radola Gajada. Boj začal o šesté hodině ráno 16. června a skončil až před pátou hodinou odpolední. Legionáři zajali 600 mužů většinou Rusů, pohřbili 300 mužů většinou Maďarů a ukořistili 2 – 4 děla s náboji, 15 kulometů s náboji, pušky, koně a další vojenský materiál a proviant. Při vlastní ztrátě asi 10 mrtvých a dvojnásobku zraněných mužů.

Po tomto boji byl s největší pravděpodobností převelen k již zmiňované 1. eskadroně „Jana Jiskry z Brandýsa“, která právě vznikla rozkazem kapitána Gajdy velitele Východní části Československého vojska na Rusy. S ní se pravděpodobně účastnil obrany Nižně–Udinska 24. června 1918 (ten byl obsazen 28. května 1918). Je však možné, že tohoto boje se účastnil ještě jako příslušník 6. střeleckého pluku, I. praporu, 3. roty. Obrana zde byla rozložena na sever od města, kde na levém křídle byl rozmístěn I. prapor, 6. střeleckého pluku. Bojovalo se od noci 24. června do noci 25. června 1918 za deštivého počasí.

Následně se účastnil pronásledování nepřítele směrem na východ. A dne 5. července 1918 byl přítomen bojů na řece Bělé. Dále se účastnil „Pochodu na usmíření“ Burjatů na Zabituj – Čeremchova 12. července 1918.

Poté ve dnech 14. – 18. srpna 1918 se účastnil bojového tažení kolem jezera Bajkal, kde bojoval a obsazoval spolu se svou jednotkou stanice a osady Kadravája (Kedrová), Tanchoj, Misovája (Mysová), Posolskája. Stanice Posolskája na východním břehu Bajkalu byla obsazena výsadkem 16. srpna 1918.

Dne 9. září 1918 za skvělé plnění bojových povinností a rozvahu před nepřítelem byl povýšen byl povýšen na desátníka.

Dne 10. října 1918 dorazil Jaroslav s 1. eskadronou „Jana Jiskry z Brandýsa“, v sestavě 1. Česko – slováckého jízdního divisionu pod velením korneta Bíliny do Tjumeně. Celý útvar byl zařazen do právě vznikajícího 2. jízdního pluku jako jeho 1. divizion. Jaroslav je nadále zařazen v 1. eskadroně, které velí jeho starší bratr Alois Marel.

Jeho 1. eskadrona byla poslána koncem listopadu 1918 na bojiště Severo–Uralské fronty, Jaroslav však zůstává u pluku v Tjumeni. Kde velí týlové části I. eskadrony, 17. ledna 1919 je jako dočasný velitel části I. eskadrony v Tjumeni jmenován poručík Charvát.

Na přelomu roku 1918 – 1919 absolvoval Jaroslav důstojnickou školu při 2. jízdním pluku v Tjumeni, které velel rotmistr Tůma.

Dne 2. února 1919 byl převelen ke 3. eskadroně 2. jízdní pluku, kde velitelem eskadrony je kornet Josef Koutňák.

Na konci května 1919 se začali konat přípravy na přesun 2. jezdeckého pluku. Ty vyvrcholily odesláním pluku na frontu na ochranu magistrály do oblasti Mansko-Kanska, kde narůstal ozbrojený boj bolševistických partyzánů. Tak se 2. jízdní pluk a s ním i Jaroslav od poloviny června 1919 účastní strážní a bojové služby na magistrále.

II. divizion rotmistra Hrčka, jehož součástí byla i 3. eskadrona byl poslán na východ od Kanska do stanice Iljanské. Zde prováděl průzkumné hlídky po okolí a na východě až k vesnici Dlouhé mosty.

Od II. divizionu byla od počátku odloučena 3. eskadrona poručíka Koutňáka a poslána do městečka Mariinsk západně od Krasnojarska. Byla podřízena 8. pěšímu pluku „Slezkému“ a zúčastnila se bojů s krásnými severně od Mariinsk. Ale už 2. července 1919 byla 3. eskadrona poslána posílit I. divizion a 5. července dorazila do vsi Narva na břehu řeky Many.

Jaroslav se tak účastní bojů a patrol do tajgy směrem k Mongolsku, kam se bolševičtí partyzáni rádi před nepřítelem schovávali.

Dne 19. června 1919 s jednotkou nastupuje do vsi Beket – Lamovka?

Druhým dnem 20. června 1919 je  jmenován dočasným důstojnickým zástupcem (praporčíkem) a velitelem čety 3. eskadrony.

V dalších dnech bojuje u Ostrovskoje – Marzink? 24. června 1919, Michaljlovskoje 25. června 1919, Pokuvskoje? 26. června 1919, Nižní Oryčeny? 27. června 1919, Pavlovských chutorů 29. června 1919, Zarziboje 9. července 1919. Dále se s jednotkou přesouvá 24. července 1919 do vsi Kamolylak. O měsíc později bojuje u Bažojany Zbušky? 15. srpna 1919. K 1. červenci 1919 získává pochvalu od velitele úseku Fadgaňka?, za bojovou činnost při ochraně magistrály Smokjanka (Sudžanka) – Bogokol? za likvidaci bolševického oddílu Lubkova. Názvy věny těchto vesnic, stanic či osad jsou v záznamech velice špatně čitelné.

Dne 29.(16.) října 1919 je povýšen na korneta jezdectva (podporučíka), se zpětnou platností od 1. května 1919.

Zhroucením fronty v říjnu 1919 a následný pád Omska v listopadu 1919 znamenal konec všem nadějím svobodného Ruska a konec naší československé přítomnosti v Rusku.

Naše poslední jednotky byli evakuovány z Omska 8. listopadu 1919. O několik dní později 13. listopadu prchá i admirál Kolčak a 15. listopadu 1919 vstupují do Omska regulérní bolševická vojska – Rudá armáda. 

V prosinci 1919 už vše vrcholilo ke konečnému ústupu před postupujícími bolševickými jednotkami. Zadní voj (Ariergard) Československého vojska na Rusi se horečně připravoval k evakuaci do Vladivostoku.

Dne 15. prosinci 1919 se účastní bojů s 3. eskadronou u Kijajskoje.

Na přelomu prosince a ledna 1919 – 1920 se účastnil rozvědek proti regulérní části bolševistických jednotek – Rudé armádě u stanice Balaj.

Od 10. ledna do 10. února 1920 se účastnil pěšího (na koních a saních) ariergardu z důvodu nedostatku lokomotiv. V této době dochází k neustálím šarvátkám a bojům mezi ustupujícími příslušníky 2. jízdního pluku s bolševistickou Rudou armádou.

Nakonec bylo začátkem února 1920 dojednáno příměří, které bylo podepsáno 7. února 1920 na stanici Kujtun.

Jednou z podmínek příměří bylo i předání bolševistické straně ruský zlatý poklad, který Čechoslováci zajistili spolu s admirálem Kolčavkem. Další podmínkou tentokrát z Československé strany měla být nikým neohrožována pokračující evakuace do Vladivostocké oblasti a odtud do vlasti.

Dnem 2. května 1920 je za vynikající službu v poli přejmenován 2. jízdní pluk na 2. jízdní pluk „Sibiřský“.

Dne 21. května 1920 je pluk stále ještě na stanici Garnostaj. Je zde vydáno upozornění pro pekaře a kuchaře pluku, aby byli připraveni k okamžitému nalodění.

Dne 24. května 1920 je vydán poslední rozkaz č. 75na ruské půdě ve stanici Hnily Uhel na mořském pobřeží v zálivu Zlatý roh ve Vladivostockém přístavu. Další rozkaz č. 76 je jíž vydán na palubě parníku „S.S. Sherman“.  V tento den 2. Jízdní Sibiřský pluk je kompletně naloděn na parníku „S.S. Sherman a jako 27. lodní transport připraven k odplutí. Kromě 2. Jízdního Sibiřského pluku se na parníku „S.S. Sherman“ přepravovala intendance 2. divize, Zdravotní vlak č.5,  posádka obrněného vlaku „Orlík“, 17. sborná rota , 2 komandy 9. pluku. Velitel 27. lodního transportu byl plukovník Červinka.  Počet přepravovaných osob byl 1546 důstojníků a vojáků.

Při příležitosti slavnostního odjezdu 27. lodního transportu, 24. května 1920 byl vyznamenán řádem Sokola I.třídy s meči (řád M. R. Štefánika) za osobní statečnost před nepřítelem.

Dne 5. června 1920 je jmenován dispozičním důstojníkem velitele 27. lodního transportu na lodi „Shermen“. Zároveň byl jmenován náměstkem pobočníka velitele transportu. Velitelem transportu byl plukovník Jaroslav Červinka, velitel 2. jízdního pluku „Sibiřský“.

Sedmadvacátý  lodní transport proběhl americkým parníkem „S.S. Sherman“. Parník připlul do Terstu 3. července 1920. Do nové posádky v Olomouci, v Československu dorazil 9. července 1920. Spolu s plukem v červenci 1920 se vrací i Jaroslav Marel. Po návratu do vlasti sloužil v Československé armádě, kdy v roce 1920 velí jedné jízdní četě 2. jízdního pluku „Sibiřský“.

V létě 1920 je přejmenován z hodnosti korneta podle rozkazu M.N.O. z 1. srpna 1919 na hodnost poručíka.

K 15. lednu 1921 slouží jako poručík u 2. eskadrony a byl navržen k povýšení.

Posudek vypracovaný 1. plukovním pobočníkem kapitánem Jiřím Zrzavým zněl „velmi dobrý voják a velitel, statečný a obětavý, dobrý vychovatel kpt. Zrzavý“ Velitel pluku plukovník Červinka dodává: „Řádně vykonává své povinnosti. V zahraničí byl po celou dobu v řadové službě u eskadrony. Navrhuje se k povýšení na řadového nadporučíka. Velitel čs. jezd. pl. Sibiřského č. 2. plukovník Jar. Červinka

Poté slouží v Praze. Na Štábního kapitána je povýšen k 2. prosince 1926.

 Kapitán Jaroslav Marel v Praze v zimě 1925-26.

V roce 1928 je kmenově veden u Jezdeckého pluku 10. a jako nadpočetný vyučuje ve vojenské akademii v Hranicích.

Po odchodu do penze se přestěhoval do Brna.

Vyznamenání:

Řád Sokola I.třídy s meči

Československá revoluční medaile

Medaile vítězství

Poznámky:

Zdroje:

Vlastní archiv

Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz - Fond Osobních spisů a Fond 2. československý jízdní pluk „Sibiřský“ – karton 5, 6 a 8 – plukovní rozkazy, deníky, stavy a hlášení o činoszi jednotek pluku.

Za svobodu  III. kniha, Otakar Vaněk, Vojta Holeček, Rudolf Medek a spol., 1929 Praha, ISBN není uvedeno

https://www.valka.cz/

https://www.wikipedia.org/

Foto: Archiv Pavly Marelové