Poznámka autora: V textu jsou použity dva druhy písma.

První „Normální“ jimž se uvádí fakta vztahující se k dotyčné osobě.

Druhé „Italic“ jimž se citují rozkazy, citace zúčastněných osob (eventuelně hodnosti a názvy).

   Štábní rotmistr Brož Ladislav, narozen 21. června 1890, v obci Soběslavice, v okresu Turnov, v Rakousko–Uherské monarchii (1. Vychodil 5. tříd obecní školy v Soběslavicích, 3 ročníky měšťanské školy v Turnově a 3 ročníky pokračovací školy (odborná škola pekařská a cukrářská) v Hotkovicích. Byl činným v Sokolském hnutí (2.

„Od roku 1904 po vychození obecní školy v učení pekařství a cukrářství u J. Škody v Hodkovicích až do vyučení v roce 1907, od roku 1908 jako pomocník v Mladé Boleslavi. V roce 1909 u fy. Matoušek ve Slukách ž do nastoupení vojenské prezenční služby. Po ukončení vojenské služby od září 1911 až do srpna 1913 opět jako pomocník u fy. Matoušek ve Slukách. Od ledna 1914 až do 20. července 1914 zaměstnán jako mistr u Hejmala v Hospozimě až do nastoupení vojenské služby za všeobecné mobilizace.“

Otec František (domkář (3 – pravděpodobně zemřel již před Velkou válkou) matka  Kateřina žijí v Hospozínu u Velvar, okres Kralupy nad Vltavou (dnes okres Kladno). I Ladislav Brož po návratu z Ruska si vyžádá Domovské právo (dnes trvalá adresa) v Hospozínu. Matka Kateřina Brožová v době války žije v Sychrově – Sedlejovice č. 26.

Sloužil v Rakousko–Uherské armádě u Hulánského pluku č. 11 (4 u 1. eskadrony od 6. října 1908, kdy narukoval pouze do 25. října 1908. Byl superarbitrován (5 a poslán do neaktivity, vojenskou službu znovu nastoupil 1. října 1909. V roce 1909 prodělal 4 měsíční poddůstojnický kurs. Dosáhl hodnosti desátníka – Korporal. Do civilu byl propuštěn 28. srpna 1911 neschopen vojenské služby ve zbrani. Do Velké války se zapojil 27. července 1914, kdy byl mobilizován a poslán k Domobraneckému pěšímu pluku č. 10 (6 v Turnově. O měsíc později 28. srpna 1914 byl poslán do pevnosti Přemyšl, kde byl zajat při pádu pevnosti 22. března 1915. V zajetí byl v Saratov na řece Volze, 750 km jihovýchodně od Moskvy.

Do legií se přihlásil 27. či 29. srpna 1917 v Barispolu. Do legií vstoupil 29. srpna či 9. září 1917, přidělen byl k 8. střeleckému pluku k jízdnímu průzkumnému oddílu.

S tímto plukem se účastnil ústupu z Ukrajiny, odzbrojení a transport přes celou Sibiř až do Vladivostoku. Obsazení Vladivostoku, bojů Nikolskoje – Ussurijsk, u řeky Usuri v Tagilu severouaralské frontě od 29. června do 25. listopadu 1918.

Převelen ke 2. jízdnímu pluku byl rozkazem z 30. listopadu 1918. Do Tjumeně dorazil 3. prosince 1918 a byl přidělen k 4. eskadroně. O rok později 24. prosince 1919 byl povýšen na svobodníka, 1. dubna 1920 na desátníka a dva dny po návratu do vlasti povýšen na četaře. Dnem 10. října 1919 byl přidělen jako písař k plukovní nemocnici. Do té doby v řadách 4. eskadrony pod velením se účastnil všech bojů v Mansko – Kanské oblasti (zvláště bojů u obce Laja). V den povýšení na desátníka 1. dubna 1920 je jmenován plukovním písařem.

Po návratu pluku do vlasti 9. července 1920 a dovolené setrvává ve službě a 20. října 1920 si podává „žádost o přijetí do sboru poddůstojníků z povolání“ u Jezdeckého pluku 2. K 1. listopadu 1920 je převelen k 3. eskadroně. K  9. březnu 1921 prodělal 12týdenní účetní poddůstojnický kurs s prospěchem dobrým u 7. pěší divize v Olomouci. O pár dní později v řadách 3. eskadrony odjel na Opavsko, pravděpodobně v důsledku Československo-polských pohraničních sporů (7. Zde eskadrona působila od 17. března do 3. června 1921. Dnem 1. května 1921 byl povýšen na účetního Rotmistra. K 1. srpnu 1921 je mu „přiznán první příspěvek na výstroj a výzbroj v obnosu 1 500 Kč“.

Dnem 29. října 1921 mu byl přiznán mobilizační příspěvek 250 Kč. S Jízdním plukem 2 odjíždí v rámci takzvané částečné mobilizaci 31. října 1921 na Slovensko proti Maďarsku (8.

Den předtím 30. října 1921 uzavřel narychlo sňatek s Annou.

Do kasáren v Olomouci se pluk vrací 22. listopadu 1921. Na Slovensku slouží u štábu II. korouhve (podle jiných zápisů u 3. eskadrony) pod štábním kapitánem Josefem Dostálem. Po dvou letech služby u 3. eskadrony je přemístěn ke štábu II. korouhve. Za rok 1925 je nadřízenými hodnocen takto „Pro postup do vyššího stupně služebního – způsobilý, pro povýšení na štábního rotmistra – nezpůsobilý“, podepsán je jeho nadřízený z hospodářské zprávy Vojtěch Upokicler a velitel pluku podplukovník Hynek Hrček.

Jeho služební plat v polovině 20tých letech činí 15 360 Kč ročně a strhává se mu roční příspěvek na penzi 696 Kč.

A 2. února 1927 je opětovně převelen, tentokrát k 4. eskadroně, ta je k 1. květnu 1928 v rámci reorganizace Jezdeckých pluků přejmenována na 5. eskadronu. Po celou dobu slouží jako účetní. Dne 23. listopadu 1929 je poslán jako účetní do spojovací školy u 2. telegrafického praporu v Brně. Dnem 26. března 1930 se vrací zpět k pluku k 5. eskadroně. K 1. dubnu (30. června) 1930 je povýšen na Štábního rotmistra účetní služby.

K pomocné eskadroně je převelen 30. června 1931. Za tento rok je v služebních záznamech hodnocen „Způsobilý pro postup do vyššího stupně služebního i pro řádné povýšení na praporčíka.“.

K 15. březnu (červenci či záři) 1933 je převelen k Jezdeckému pluku 6 k remontní eskadroně, ale v zimě 15. prosince 1934 je přeložen zpět k Jezdeckému pluku 2, ke 2. eskadroně. Bydlí v Olomouci v nájemním domě spolu s ženou a tchýní a v době služby u Jezdeckého pluku 6, denně dojížděl do Přerova.

Dne 30. září 1935 je poslán s pracovním oddílem do výcvikového tábora u Vyškova. Zde jako účetní detašovaného pracovního oddílu setrvávají do konce listopadu. 1935. Mužstvo podle vyhlášky MNO má nárok na pracovní přídavek až do částky jedné koruny denně. 

Po návratu do Olomouce nebo během služby v Přerově kupuje zahradní domek v Radíkově u Olomouce o výměře pozemku 1 332 m² v hodnotě 25 000 Kč, tuto chatu prodávají manželé Brožovy v 60letech.

Po dobu své služby byl několikrát kázeňsky trestán. Například v roce 1937 „Výměnou součástek výstroje bez svolení hospodářské správy, což je zakázáno, dopustil se kázeňského předpisu.“ Trestem byla „ústní důtka bez svědků“. Nebo o rok později „Ačkoli byl již několikrát napomenut, prováděl opětně nedbale svou službu, jako účetní eskadrony, přičemž byly zjištěny značné nedostatky ve vedení stavu eskadrony“.

K 15. únoru 1939 je poslán na dovolenou s čekáním. K 1. březnu je mu přiznáno čekané 14 400 Kč ročně. Bydlí v Olomouci ulice Starodružníků č. 1. Začátkem března 1939 musí jako každý příslušník armády, povinně (rozkazem) vyplnit dotazník o jeho případné židovské národnosti, otce a matky (9. 

K 1. září 1939 je povolán k vykonávání služby a zároveň udělena řádná dovolená. K 1. prosinci 1939 je přeložen do výslužby s penzí 14 054 Kč ročně s přídavkem ženatých 156 Kč ročně.

Jeho činnost během okupace se řadí k té odbojové.

„Od roku 1939 spolupracoval v Radíkově ilegálně s četnickou stanicí (shromažďování zbraní). Po zatčení četníků v roce 1944 pokračoval v ilegální činnosti spoluprací s komunistickou stranou v Olomouci, se kterou navázal spojení v prosinci 44. Touto činností získal zbraně pro všechny dospělé muže v Radíkově. V lednu 45 sestavil s ostatními členy své ilegální skupiny MNV. Nakreslil přesný plán zákopů se stanovišti zbraní v okolí Radíkova, což předal k použití komunistické straně v Olomouci.

Povstání zúčastnil se v Radíkově, kde již 4. května 45 byli zatčeni všichni Němci, později předáni Rusům. Za povstání značně aktivní.“

Po konci války 6. června 1945 nastoupil činnou službu u 6. pěšího pluku jako rotný účetní v Olomouci. Dnem 31. července 1945 je převelen k 34. pěšímu pluku v Bruntále. Druhý den 1. srpna 1945 je povýšen na praporčíka pěchoty se zpětnou platností k 1. květnu 1939. Ale o rok později k 1. srpnu 1946 je znovu poslán do výslužby s penzí 37 800 Kč ročně, s přídavkem pro ženaté 3 600 Kč ročně (bezdětný), ale jako štábní praporčík (byl povýšen 26. ledna 1946, se zpětnou platností k 1. květnu 1942). Bydliště je uvedeno Bruntál, Šopilovského 7. Již ve výslužbě je jmenován k 4. březnu (19. listopadu) 1949 poručíkem pěchoty v.v.

Vyznamenání:

Dne 19. ledna 1921 je vyznamenán Málečným křížem 1918 a Revoluční medailí.

Dne 24. dubna 1922 mu byla udělena povinná medaile Vítězství.

Poznámky:

1)         Pokud není uvedeno jinak, všechny data a informace osobního charakteru pocházejí z Osobních a kmenových listů, uložených ve Vojenském archivu.

2)         Česká obec sokolská byla zřízena 16. února 1862, organizuje a vykonává sportovní, kulturní a společenskou činnost, vede své členy k zvyšování tělesné zdatnosti a k čestnému jednání.

3)         Domkař či Baráčník je osoba vlastnící domek na vesnici (max. malý pozemek – zahradu do 0, 4 ha). Živí se námezdní prací na panských polích či stavbách.

4)         K.uK. Böhmisches Ulanen-Regiment Alexander II. Kaiser von Russland Nr. 11 – C. a K. český hulánský pluk Alexandra II. ruského cara č. 11 byl založen již v roce 1814 v severoitalském městě Cremona, roce 1851 reorganizován a přejmenován na Hulánský pluk č. 11. Od roku 1889 je pluk doplňován z obvodu 9. sboru (severní a východní Čechy). Náhradní kádr – záložní eskadrona sídlil od roku 1898 v Terezíně. Od roku 1900 je pluk posádkou v Pardubicích. V roce 1914 je velitelem pluku Oberst Friedrich Prochaska.

Mobilizačním plánem byl součástí 9. Kavallerie-Brigade – 9. jezdecká brigády (součástí byl i Dragounský pluk č. 1),  IX. Korps – 9. armádního sboru.

Náhradní eskadrona v Terezíně působila i po válce, ale při unifikaci jezdectva československé armády byla v říjnu 1920 sloučena s legionářským 1. čs. jízdním plukem „Jana Jiskry z Brandýsa“ a náhradní eskadronou domácího dragounského pluku č. 1 v nový jezdecký pluk č. 1 „Jana Jiskry z Brandýsa“ v Terezíně.

Zdroj: https://www.kuk-wehrmacht.de/regiment/ulanen/u11.html a www.valka.cz

Mezi známé příslušníky pluku patřil v roce 1914 Oberleutnant Ernst hrabě Thun Hohenstein, Rittmeister Wedige Froreich (10, Oberleutnant Albig hrabě Kolowrar – Krakowsky – Liebsteiský, Kadett Douglas hrabě O´Donell, a další 

Zdroj: https://forum.valka.cz/topic/view/49460#412491

5)         Superarbitrován – přezkumné řízení k zjištění schopnosti nebo neschopnosti vykonávat vojenskou službu.

6)         Landsturm-Infanterieregiment Nr. 10 – Domobranecký pěší pluk č. 10, domobranecké pěší pluky vznikaly až po vyhlášení mobilizace. Většinou byly použity k druhořadé válečné činnosti – hlídání důležitých vojenských objektů (skladů, mostů či pevností). Povoláváni byli muži staršího věku či se sníženou zdravotní klasifikací. Zpočátku byli použiti i v boji.

7)        Československo-polské pohraniční spory byly spory o území vedené v letech 1918–1920, 1938–1939 a 1945–1947. Šlo o tyto spory o Těšínsko, o Oravu a Spiš, o Kladsko a o Hlubčicko a Ratibořsko.

8)         Dne 28. října byl mobilizován podle nařízení o mobilizaci z 23. října 1921 a nastoupil k Pěšímu pluku 2. v Litoměřicích, kde byl velitelem strážního oddílu.

Dne 14. listopadu 1921 byl demobilizován.

Třiadvacátého října 1921 vyhlásilo Československo rozhodnutím prezidenta T. G. Masaryka mobilizaci čtyř ročníků jako reakci na puč Karla I. Habsburského v nepřátelsky naladěném Maďarsku.

9)         Tento dotazový lístek vznikl z nátlaku nacistického Německa, které chtělo již mít připravenou rasistickou agendu, hned po okupaci země. Pic. 76 – 77 otázka židovství dotazník v roce 1939

10)       Rittmeister Wedige von Froreich narozen 12. srpna 1887 v Terezíně. V roce 1904 nastoupil vojenskou službu jako Fähnrich u UlanenRegiment Nr. 11 (Hulánský pluk č. 11) v Pardubicích. V roce 1906 byl zde povýšen na Leutnant jezdectva. Těsně před válkou nebo v prvním válečném roce si zažádal k přeložení K. u K. Luftfahrtruppe a absolvoval pilotní kurz. V roce 1915 sloužil u Flik 8 a Flik 11, později velel Flik 30. V roce 1917 velel Flik 51J. Od 16. března 1918 velel Flik 103 G. Zahynul 27. června 1920 v Aspern u Vídně při letecké nehodě. V řadách K. u K. Luftfahrtruppe byl vyznamenán mimo jyné i Řádem Železné koruny.

Letoun Junkers Ju52/3mge výrobního čísla 4080 D-AGDA vyrobený pravděpodobně v roce 1934 pro Lufthansa, byl pojmenován Wedige Froreich.  V roce 1936 byl prodán rakouské společnosti OeLAG a přeznačen na OE-LAM,  pojmenování Wedige Froreich zůstalo. Po zabrání Rakouska Německem byl převzat společností Lufthansa a označen zpět D-AGDA Wedige Froreich. Luftwaffe stroj zabrala 27. srpna 1939, zničen byl 24. února 1942.

Zdroj: https://www.geocities.ws/hjunkers/ju_j52pl.htm

Zdroj:

Vlastní archiv

Ladislav Prášil, Šternberk

www.valka.cz

https://www.kuk-wehrmacht.de/regiment/ulanen/u11.html

www.kpp.iipardubice.cz/stranky/cti-zpravy.php?id=Posledni_souboj_v_Pardubicich

https://www.geocities.ws/hjunkers/ju_j52pl.htm