Zámek Krásný Dvůr

Existence Krásného Dvora je doložena dokumentem z roku 1295, kde je zmiňován jistý Vilém z Krásného Dvora. Samotná tvrz Krásný Dvůr je pak zmiňována roku 1363. Roku 1649 panství kupuje Heřman Černín z Chudenic, kterým Krásný Dvůr patří až do roku 1939 (rodové větvi Jindřichohradecké).

Pro nás je důležité datum 11. září 1847 kdy Krásný Dvůr navštěvuje tehdy ještě arcivévoda František Josef s bratry Ferdinandem Maxmiliánem a Karlem Ludvíkem (1. Panství v té době vlastní hrabě Evžen Karel Černín (4. listopadu 1796 Vídeň – 11. července 1868 Petrohrad), zda to bylo na pozvání jeho či syna Jaromíra Černína (13. březen 1818 – 26. listopad 1908), který nechal v roce 1906 vztyčit pamětní desku z bílého mramoru, není jasné. Každopádně v jednom z nejlepších krajinářských parků – Anglických parků v Rakousko – uherských zemí stojí pamětní deska s významnými hosty zámku Krásný Dvůr (2. Park založil Jan Rudolf Czernin z Chudenic (9. června 1757 Vídeň – 23. dubna 1845 Vídeň), jako jeden z prvních v Českých zemí.

V době okupace tehdejší majitel hrabě Evžen Alfons Černín (3. ledna 1892 Praha – 16. června 1955 Vídeň) přijal německé občanství (aby zámek a panství nezkonfiskovali němci). Jeho syn Karel Evžen Černín (27. září 1920 Jemčina – 18. května 1940 Le Chesne, Francie) padnul v uniformě wehrmachtu již v roce 1940. Zámek samotný sloužil jako  rekreační sídlo říšského ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa. V květnu 1945 byl tehdejší německý válečný lazaret na zámku vystřídán štábem sovětských vojsk. Po té zámek používaly Československé socialistické subjekty. Dnes je v péči Národního památkového ústavu.

Zámek účinkoval i ve dvou známých českých filmech Jak básníkům chutná život – jako zámek v Bezdíkově a ve filmu Konec starých časů.

Poznámky:

1)         Bratři byli vysláni na vzdělávací cestu – „Kavalírská cesta“ (2, kterou začali 1. září 1847 v Linci. Pak zamířili přes České Budějovice, Vodňany, Strakonice, Mariánské Lázně, Cheb, Karlovy Vary a panství Krásný Dvůr. Kde pravděpodobně i přespali. Poté zamířili do Teplic a Drážďan. Zpáteční cesta vedla přes Prahu do Vídně, kam dorazili začátkem října 1847.

2)         Dalšími návštěvníky na panství Černínů uvedenými na pamětní desce jsou císařové František I. (2. červenec 1812) a Ferdinand I. s chotí Marií Annou (17. září 1895). Pak následuje několik arcivévodů, knížat, hrabat, polních maršálů i král Gustav IV. Švédský a seznam ukončují dva básníci Johann Wolfgang Göthe a Theodor Körner (13. července 1813) (4.   

3)         Kavalírská cesta označovala v období od renesance do přelomu 18. a 19. století typ cestování mladých dospívajících synů šlechticů. Cesty byly součástí a vyvrcholení jejich vzdělávání. Trvaly několik let a byly spojeny se studiem na zahraničních univerzitách, pobytech u cizích dvorů, kde získávali potřebné kontakty.

4)         Německý básník a literát Theodor Körner (23. září 1791 – 26. srpna 1813) se roku 1811 usadil ve Vídni, kde se následně během několika málo měsíců proslavil a stal se básníkem dvorního divadla. V březnu 1813 se přidává k pruským dobrovolnickým jednotkám – Freikorps, vedené majorem Ludwig von Lützov (18. května 1782 – 6. prosince 1834). Stává se jeho pobočníkem a 26. srpna 2813 v bitvě u města Gadebusch zahynul. Zemřel ve věku 21 let. Po konci napoleonských válek a ostatně po celé 19. století bylo postaveno mnoho památníků, oslavující tohoto mladého literáta a vojáka.

Jeden z nich stojí i v Dalovickém parku u Karlových Varů již od roku 1913, kde zde údajně sedával pod košatým dubem při léčebném pobytu v Karlových Varech. Stalo se tak v roce 1811 a znovu v roce 1813, kdy se zde léčil ze sečné rány na hlavě, utržené v boji v červnu (17?) 1813.

Zdroje:

Osobní návštěva

https://cs.wikipedia.org/

https://www.zamek-krasnydvur.cz/cs

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1sn%C3%BD_Dv%C5%AFr_(z%C3%A1mek)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Otakar_%C4%8Cern%C3%ADn_star%C5%A1%C3%AD

https://www.historickaslechta.cz/czernin-id2009090065-3

https://www.historickaslechta.cz/

https://www.ou-dalovice.cz/

Zámek Velké Meziříčí

Zámek vznikl přestavbou z původního hradu ze 13. století. V druhé polovině 16. století byl přestavěn na renesanční zámek. V roce 1735 zámek kupují Lobkovicové, jednou z jejich dcer přechází majetek na rod Harrachů, dalším provdáním na rod  Podstatzký-Lichtenstein, kteří vlastní zámek v novogotickém stylu z 19. století (další přestavba) do dnes.

Ve dnech 9. – 11. září 1909 se u Velkého Meziříčí konaly vojenské manévry. Hrabě František Harrach (26. července 1870 Traunkirchen – 14. května 1937 Jihlava) poskytl svůj zámek k ubytování císaře Františka Josefa I. a německého císaře Viléma II. Dále zde byl ubytován „přítel“ hraběte Harracha následník trůnu František Ferdinand d´Este a arcivévodové Karel (pozdější císař), Friedrich, Evžen a Leopold Salvátor.

V úterý 7. září 1909 přicestoval František Ferdinand d´Este. Druhý den 8. září 1909 po poledni přicestoval  salónním vlakem z Vídně císař František Josef I. a odpoledne po páté hodině přijel též salónním vlakem i německý císař Vilém II. Večer se ve slavnostním stanu v zámeckém parku pro vzácné hosty konala dvorní hostina.

Po skončení manévrů 11. září 1909 odjel císař František Josef I. zpět do Vídně, ale německý císař Viléma II odcestoval již den předtím.

Během manévrů byly zkoušeny nové technické vymoženosti té doby. Bylo zde mnoho automobilů, motocyklů i  bicyklů. Byly zde poprvé masově použity nově zavedené polní kuchyně M. 09 i kulomety Schwarzlose M. 7, pro průzkum se používaly pozorovací balony, telefony a  bylo vyzkoušeno i telegrafní spojení s Vídní. Vojáci dostali nové uniformy v barvě polní šedomodré – štičí šedi. Bylo zde nasazeno 7 pěších a 2 jezdecké divize  celkem na 60 000 mužů. Císaři se však nové armádní vymoženosti nelíbily. Císařské manévry u Velkého Meziříčí byli poslední, které absolvoval. „Je vidět jenom debakl a žádné manévrování,“ nechal se slyšet zklamaně.

Při těchto manévrech se dostal do hraběcích služeb někdejší Zugsführer Leopold Lojka.

V noci z 10. na 11. září se splašilo na 250 koní Dragounského pluku č. 6., u kterého sloužil Leopold Lojka. Spolu s několika muži Leopold Lojka splašené koně zastavil a uklidnil. Během této události bylo zraněno 13 vojáků a mezi nimi i Leopold Lojka. Hrabě Harrach zajistil Leopoldu Lojkovi příkladnou zdravotní péči a jako vojenského invalidu ho přijal do svých služeb. Oficiálně se tak stalo 8. srpna 1912, ale neoficiálně byl Leopold Lojka v hraběcích službách již od 1. ledna 1912. Na jaře 1912 ho nechal vyškolit na řidiče automobilu ve Vídni.

Později v květnu 1914 spolu podnikli cestu vozem Gräf & Stift Double Phaeton do Sarajeva, kde hrabě František Harrach jako Oberleutnant in der Reserve musel zúčastnit i s vozem vojenských manévrů. Spolu se tak stali účastníky Sarajevského Atentátu.

V zámku je prezentována ložnice císaře. A jako relikvie je uchováván kapesník s krví Františka Ferdinanda d´Este, kterým hrabě Harrach utřel pramínek krve Františku Ferdinandovi dEste několik okamžiků po atentátu.

Zdroje:

Osobní návštěva - vlastní archiv

https://1909-cisarske-manevry-vel.netstranky.cz/historie-manevru.html

Vojenství a Historie 2/2012

Zámek Valtice

V září 1876 se konaly u Valtic (1 na pomezí Rakouska a Čech vojenské manévry (2.

Dne 2. září 1876 se na zámku Valtice u knížete Jana II. z Lichtenštejna ubytoval císař František Josef I.  Zvláštním salónním vlakem 4. září 1876 z Vídně přijel také korunní princ Rudolf, anglický princ Artur, ministr zahraničí hrabě Andrassy a ministr vnitra plukovník Horst. Přivítat anglického prince přišel na valtické nádraží i císař František Josef I.

V zámku je prezentována ložnice s pracovnou císaře a salón kde František Josef I. přijímal hosty a probíhaly porady. Nábytek v salónu je z takzvaného druhého rokoka ze 40. let 19. století. Na stěnách visí portréty panovníků od Marie Terezie po císaře František Josef I a jeho ženy.

Ložnice ve stylu empíru je vybavena postelí a malým pracovním stolem. Císař stával před pátou hodinou, proběhla krátká hygiena a studoval spisy, které dorazily během noci nebo předchozího večera z Vídně. Místnost je vybavená pohodlnou lenoškou chaise longue, na krátký odpolední odpočinek a vestavěnou místností s porcelánovým splachovacím záchodem (tak jak ho známe dnes).

Poznámky:

1)  Valtice – německy Feldsberg byly až do konce 1. světové války součástí Dolního Rakouska. K připojení k Československé republice došlo mírovou smlouvou uzavřenou v Saint–Germain–en–Laye 10. září 1919. Převzetí Valtic Československem se uskutečnilo 31. července 1920, území obsadila armáda.

2)    Velká vojenská cvičení, která se konala každoročně. Za císařské manévry se považovaly jen ty, jichž se účastnil panovník osobně. Za doby vlády Františka Josefa I. se jich konalo 40. Poslední císařské manévry proběhly v září 1909 u Velkého Meziříčí na Moravě, jež se účastnil krom Františka Josefa I. i německý císař Vilém I..

Zdroje:

Osobní návštěva - https://zamek-valtice.cz/cs

Publikace Valtice zamek, ISBN: 978–80–87216–50–7

https://www.dohaje.cz/stezky/147/2204

https://cs.wikibooks.org/wiki/Valticko/Liechtensteinsk%C3%A1_panstv%C3%AD/Valtice_(Feldsberg)/m%C4%9Bsto