Fotogalerie – 2. Jizdní pluk "Sibiřský"

Poznámky:

1)   Plukovník (později Brigádní generál) Jaroslav Červinka, narozený 24. června 1889 v Rize v tehdejším carském Rusku (dnes Lotyšsko) byl synem polské šlechtičny a generála Jaroslava Červenky *1948, +1933. (Otec byl důstojníkem postupně v Rakousko-Uhersku, carském Rusku, Československých legií a v Československé armádě. V Ruské a Československé armádě měl hodnost generála.) Po základním ruském vzdělání absolvoval ruské Pavlovské vojenské učiliště kde byl vyřazen v roce 1909 v hodnosti podporučíka Ruské armády. Později studoval Nikolajevskou akademii generálního štábu. V prosinci 1914 byl těžce raněn jako velitel čety Sanktpetěrburského gardového pluku u Varšavy, Góra Kalvarii. Po vyléčení je v březnu 1915 přidělen do štábu 2. ruské armády. Na jaře 1916 je jmenován velitelem poddůstojnické školy 3. gardové divize v Petrohradě. Dne 28. dubna 1917 si podává žádost o zařazení do Československých legií. Je přijat a v květnu je presentován u Československých legií v hodnosti kapitána. Od srpna 1917 se stává velitelem 6. střeleckého pluku „Hanáckého“ a 5. září 1917 je jmenován plukovníkem. Od 9. března 1918 se účastní s 6. střeleckým plukem „Hanáckým“ bitvy u Bachmače (samotní bitva proběhla mezi 8. a 14. březnem 1918). Od dubna 1918 do září 1918 pracoval jako podnáčelník štábu Československého armádního sboru v Omsku a zasloužil se o vznik jedné ze tří základních částí budoucího 2. jízdního pluku, takzvanou Čeljabinskou záložní eskadronu pod velením praporčíka Jaroslava Slavíka..

Dne 9. října 1918 je jmenován velitelem právě ustanoveného 2. jezdeckého pluku. Po návratu do Československa zůstává v činné službě v hodnosti plukovníka jako velitel 2. jezdeckého pluku „Sibiřský“ v Olomouci. V lednu 1921 je povýšen do hodnosti plukovníka pěchoty Československé armády. V květnu 1921 je povýšen do hodnosti plukovníka generálního štábu. Od 1. listopadu 1923 je velitel 9. pěší brigády v Českých Budějovicích a 15. června 1925 se stává velitel 3. jezdecké brigády v Bratislavě, které velí až do listopadu 1936. Dne 4. května 1928 je jmenován brigádním generálem. V březnu 1938 se stává posádkovým velitel Prahy. V lednu 1940 odchází do penze. V květnu 1945 je obviněn z kolaborace s Němci. Po převratu 1948 je přestěhován do nuceného bydliště v Černošicích, kde žije u své dcery. Jako jiní i on je utlačován komunistickým režimem. Dne 3. dubna 1985 umírá v Praze.

Během služby v carské armádě byl povýšen na gardového kapitána a v roce 1917 slouží v Petrohradském gardovém pluku ruské armády.

Manželka Margarita Michaelovna Potolova byla ruska, narozená 27. června 1897 v Trojick, v  Orenburgské oblasti. Oženil se s ní 21. února 1919.

Spolu s ním v tento den sňatek uzavřel i kornet Josef Antonín Koutňák Dne 21. února 1919 se oženil s Olgou Dimitrievnou Milodivovou.

2)   Armádní generál Kroupa Josef, narozen 28. září 1869 v Žatci, v Rakousko–Uherské monarchii. Sloužil v Rakousko–Uherské armádě jako divizní generál v hodnosti Feldmarschalleutnant – polní podmaršál – generál poručík. Po vyhlášení příměří v listopadu 1918 byl zajat Itali. V prosinci 1918 byl propuštěn, navrátil se do vlasti a sloužil v Československé armádě. V lednu 1920 se stal velitelem 7. divize s velitelstvím v Olomouci. Od února 1923 byl penzionován. Zemřel 2. června 1924 v Olomouci. (V únoru 1918 byl císařem Karlem I. povýšen do šlechtického stavu (Edler von Kroupa).

3)   Generál Červinka Jaroslav (starší, otec velitele 2. jízdního pluku), narodil se 13. května 1848 na zámku Ostředku u Benešova. V roce 1865 vstoupil do armády, prodělal válku s Pruskem v roce 1866. V roce 1869 byl povýšen na poručíka hulánů později na nadporučíka. V roce 1875 (jiné zdroje 1878) odešel z armády a vstoupil do služeb carské armády, kde byl povýšen na generálmajora v roce 1908 a poslán do výslužby o rok později. Vypuknutím války byl aktivován a sloužil u jednotek pohraniční stráže. V roce 1915 byl poslán do Kyjeva kde pomáhal organizovat Československé vojsko. V listopadu 1917 se stal inspektorem našich vojsk v Rusku. Funkce se vzdal v březnu 1918 a po válce odešel z Ruska přes Ukrajinu do vlasti. Kde mu bylo svěřeno remontnictvo. V roce 1924 odešel naposledy do výslužby do výslužby po 59 letech vojenské služby. Zemřel v Praze v lednu 1933. Je pohřben na Olšanských hřbitovech.

Zdroj fotografií:

Archiv Pavly Marelové

Vlastní archiv

Z knihy – Za svobodu –  IV. kniha, Otakar Vaněk, Vojtěch Holeček, Rudolf Medek a spol., 1929 Praha